31 C 297/2020-101

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený [anonymizováno] [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] o zaplacení částky 40 789 029 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba došlá soudu dne 16. 11. 2020, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 40 789 029 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 40 789 029 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 604 278 Kč k rukám zástupce žalovaného: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 16. 11. 2020 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 40 789 029 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že nárokuje touto žalobou pohledávky související se smlouvou o dílo (jejichž původ spočívá ve vadách díla provedeného žalovaným), kdy se typově jedná o pohledávku na slevu z ceny za dílo a pohledávku na náhradu škody ve formě ušlého zisku. Žalovaný jako zhotovitel se Smlouvou o dílo č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 25. 4. 2006 ve znění dodatku [číslo] ze dne 1. 2. 2007 zavázal provést pro žalobce jako objednatele dílo souhrnně označené jako„ [příjmení] a montáž hydrauliky linky [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova]“,„ Vysokotlaká hydraulika“ (viz čl. 1 Smlouvy a příloha [číslo] Smlouvy), jehož dílčí (nicméně pro provoz díla klíčovou, viz níže) částí byl hlavní lisovní válec - viz položka 1.1 přílohy [číslo] Smlouvy (Specifikace předmětu plnění včetně termínového plnění) označená jako„ [příjmení] [anonymizována dvě slova] hlavní válec O [číslo] [číslo]“ (dále také jen„ Hydraulický válec“). Technologické zařízení, jehož součástí je děrovací lis (a jehož součástí byl před havárií a jeho nahrazením novým válcem také předmětný Hydraulický válec), zajišťuje u žalobce (linkovou) výrobu polotovarů - výtažků technologií protisměrného protlačování z přířezů kruhového průřezu. Dne 16. 11. 2016 byl při provozu výrobní linky (dle členění areálu žalobce se jednalo o„ Provoz [anonymizováno]“) žalobce (jejíž součástí bylo dílo dle Smlouvy a též Hydraulický válec) zjištěn únik oleje (tato skutečnost nicméně sama o sobě nepředstavovala známku výskytu vady Hydraulického válce), v důsledku čehož byla naplánována její odstávka (za účelem výměny těsnění v přírubách Hydraulického válce), a to na termíny 29. a 30. 11. 2016. Během odstávky byla vizuální kontrolou zjištěna trhlina uvnitř přívodního otvoru do Hydraulického válce. Přítomnost trhliny (resp. existenci rozsáhlé trhliny po celém obvodu Hydraulického válce) poté potvrdila také komplexní ultrazvuková kontrola tělesa Hydraulického válce provedená dne 1. 12. 2016. Pro zjištění příčiny této havárie Hydraulického válce žalobce zajistil 1) zpracování metalografické zprávy (zpracována společností [právnická osoba], IČO: [číslo], ke dni 20. 12.2 016), ze které vyplynulo, že vzorek Hydraulického válce odpovídá jakostní oceli S275J2, resp. do jisté míry (nikoli však zcela, jak bylo žalovaným deklarováno) také jakostní oceli S355J2 (dle technické dokumentace žalovaného (viz technický výkres D58-1 Lisovní válec [číslo]) měl být Hydraulický válec vyroben právě z jakostní oceli S355J2), 2) zpracování analýzy životnosti Hydraulického válce (označena jako„ Analýza životnosti válce děrovacího lisu v závislosti na konstrukčním materiálu“), která byla vypracována během ledna 2017 (a to [právnická osoba] [anonymizováno]., IČO: [číslo], poskytující služby v oblasti technických výpočtů a analýz ve strojírenství a stavebnictví), ze které po provedení deformačně napěťových analýz vyplynul (viz kapitola Závěr, strana 20) významný vliv použitého materiálu na„ životnost“ 3 zařízení (jakostní ocel S275J2 je dle těchto analýz méně vhodná než jakostní ocel S355J2, mající oproti jakostní oceli S275J2 zhruba dvoj až trojnásobnou životnost), 3) zpracování znaleckého posudku z oboru strojírenství (zpracován soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], a to jakožto posudek č. P17-17, ze dne 13. 11. 2017, opatřený znaleckou doložkou dle § 127a OSŘ), ze kterého mj. vyplývá„ nevhodně zvolený rádius přechodu stěna-dno a nesprávně uplatněná drsnost povrchu materiálu“ (viz strana 8 citovaného posudku), resp. nevhodnost použitého materiálu, 4) zpracování dalšího znaleckého posudku z oboru strojírenství (zpracován Českým vysokým učením technických v Praze, Fakultou strojní, majícím postavení znaleckého ústavu, a to jakožto posudek č. j. 35/V ZP/2018, ze dne 19. 2. 2019, opatřený znaleckou doložkou dle § 127a OSŘ), ze kterého mj. vyplývá, že:„ Příčinou únavového poškození (Hydraulického válce; pozn. žalobce) je nevhodná kombinace materiálových charakteristik a konstrukčního řešení válce v místě vstupu hydraulické kapaliny.“ (viz odpověď na otázku [číslo] strana 4 citovaného znaleckého posudku). Žalobce je proto přesvědčen, že Hydraulický válec vykazoval vady mající ve svém souhrnu za následek vznik únavové trhliny po celém jeho obvodu, a sice nevhodné materiálové složení, kdy žalovaný nadto (prostřednictvím technického výkresu D58-1 Lisovní válec [číslo], resp. rovněž označením materiálu na Hydraulickém válci) nesprávně deklaroval jiný materiál (tj. jakostní ocel S355J2), než ze kterého byl Hydraulický válec vyroben (dle závěrů předkládané metalografické zprávy vzorek odpovídal primárně charakteristice jakostní oceli S275J2), nevhodné konstrukční řešení Hydraulického válce v místě vstupu hydraulické kapaliny. Výrobní materiál Hydraulického válce nebyl Smlouvou určen (obsahem Smlouvy zároveň nebylo ani určení konkrétního konstrukčního řešení Hydraulického válce). Bylo proto povinností žalovaného (jakožto zhotovitele a profesionála), aby se jakost a provedení díla (včetně Hydraulického válce) hodily pro účel stanovený ve Smlouvě (definice díla dle Smlouvy přitom jasně deklarovala, že se jedná o zařízení pro výrobní linku žalobce, tudíž již ze samotného charakteru díla bylo zřejmé, že Hydraulický válec bude cyklicky namáhaným komponentem), ev. pro účel, k němuž se zpravidla užívá (viz § 560 odst. 4 ve spojení s § 420 odst. 2 ObchZ). Běžná životnost lisovních válců se pohybuje na úrovni dvaceti (a více) let (jak konstatují oba předkládané znalecké posudky). Životnost posuzovaného [příjmení] válce (do zjištění únavové trhliny) dosáhla pouze cca 8 let (čili méně než poloviny standardního životního cyklu těchto zařízení). Jakost a provedení Hydraulického válce tak odporovaly požadavkům dle § 560 odst. 4 ve spojení s § 420 odst. 2 ObchZ, Hydraulický válec byl tedy zhotoven vadně. Žalobce má za to, že shora popsané vady Hydraulického válce byly důsledkem skutečností, o kterých žalovaný věděl nebo musel vědět při předání díla dle Smlouvy (ve smyslu § 562 odst. 3 a § 428 odst. 3 ObchZ), neboť volba (vhodného) materiálu a konstrukčního řešení byla jeho povinností, kdy současně poukazuje na závěry formulované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, zn. 32 Odo 1387/2005:„ Jestliže zhotovitel dodal vědomě vadné dílo (např. použil pro výrobu díla materiál jiných vlastností, než určovala smlouva, aniž by došlo ke změně smlouvy), tj. o vadách musel vědět nebo věděl, je jeho odpovědnost posuzována přísněji a nemůže uplatnit námitku, že kupující neoznámil vady včas.“ Viz také Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2290/2014:„ Součástí posouzení, zda jsou splněny předpoklady, za nichž nemůže být právo objednatele z vad díla, přiznáno v soudním řízení, musí být též vždy úvaha, zda vzhledem k tomu, co vyšlo v řízení najevo, nejsou tyto vady důsledkem skutečností, o kterých zhotovitel věděl nebo musel vědět v době předání díla.“ Současně nebyly vadami zjevnými, neboť je nebylo možno zjistit běžně prováděnými zkouškami (viz shora citovaný rozsudek, viz dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2422/2014:„ Za zjevné vady nelze považovat vady, jejichž zjišťování při prohlídce by mělo za následek destrukci zboží nebo díla nebo které se mohou projevit až při užívání zboží nebo předmětu díla.“), kdy ze znaleckého posudku zpracovaného Českým vysokým učením technických v Praze, Fakultou strojní plyne, že:„ Při přejímce hydraulického válce bylo použito standardního postupu, doložení materiálových vlastností Certifikátem 3.1 dle EN 10204 s uvedením chemického složení a základních mechanických vlastností použité oceli. Součástí přejímky byly i protokoly ultrazvukové kontroly válce, kde nebyly zaznamenány indikace nepřípustných vad.“, resp. že ev. další zkoušky (umožňující ověřit kvalitu povrchu materiálu válce) by musely být provedeny destruktivní metodou (viz odpověď na otázku [číslo] strana 5 citovaného posudku). Tyto vady nebyly odstranitelné opravou, nýbrž pouze dodáním nového lisovního válce (majícího přinejmenším vhodnější materiálové složení), posudek zpracovaný Českým vysokým učením technických v Praze, Fakultou strojní, k řečenému dodává, že:„ Řešením je tedy volba nízkolegované oceli 25CrMo4 ([číslo]) s mezí kluzu Re o cca 80 MPa vyšší pro uvedené tloušťky stěn.“ (viz odpověď na otázku [číslo] strana 5 citovaného posudku). Za účelem projednání havárie Hydraulického válce a zjištěných vad svolal žalobce jednání, ke kterému došlo dne 13. 2. 2017 a ze kterého byl pořízen zápis, jenž byl žalovanému téhož dne zaslán e-mailem. Po vypracování znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl žalovaný písemně vyzván ke kompenzaci (předběžně formulovaných) nároků žalobce. Jelikož žalovaný výzvu nereflektoval, zajistil žalobce zpracování dalšího znaleckého posudku ([příjmení] vysokým učením technických v [obec], Fakultou strojní) a své pohledávky (slevu z ceny díla, náhradu škody ve formě ušlého zisku) vůči žalovanému znovu uplatnil prostřednictvím přípisu právního zástupce žalobce ze dne 12. 5. 2020. Žalobce předně uplatnil (ohledně Hydraulického válce) právo na slevu z ceny díla (dle čl. 3 Smlouvy činila celková cena za dílo celkem 2 552 500 EUR bez DPH, při vyjádření ceny díla v Kč pak 73 000 000 Kč - tento přepočet avizoval žalovaný ve své nabídce, která předcházela uzavření Smlouvy). Protože dílo dle Smlouvy bez Hydraulického válce nebylo (dlouhodobě) schopné dalšího provozu a protože vady Hydraulického válce mají trvalou povahu (rozebírané vady vždy povedou ke vzniku únavových trhlin), resp. nejsou odstranitelné opravou (nýbrž pouze dodáním nového válce, kdy lze únavovou trhlinu„ opravit“ toliko provizorně a dočasně, při významném snížení výkonnosti celého zařízení), určil žalobce výši slevy jako 100 % části ceny za dílo připadající na Hydraulický válec. Jelikož Smlouva neobsahuje podrobnější specifikaci ceny (přičemž„ rozpad ceny“ neobsahují ani Smlouvu předcházející dokumenty, tedy objednávka žalobce a cenová nabídka žalovaného), zohlednil žalobce při vyčíslení slevy náklady na odstranění vady (tj. cenu nového válce sloužícího jako náhrada za Hydraulický válec a náklady související s demontáží Hydraulického válce a zabudováním nového válce do výrobní linky), což akcentuje také rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5236/2007, dle kterého je jedním z kritérií při určení výše slevy z kupní ceny/ceny za dílo cena nutných oprav). Protože cena nového (náhradního) válce činila 9 450 000 Kč bez DPH a související náklady na jeho instalaci (resp. náklady na demontáž původního Hydraulického válce) cca 1,98 mil. Kč, uplatnil žalobce (výše uvedeným přípisem ze dne 12. 5. 2020) slevu z ceny za dílo ve výši 10 000 000 Kč. Důsledkem výše popsaných vad Hydraulického válce byly rovněž nucené odstávky provozu výrobní linky žalobce (dle členění areálu žalobce se jednalo o„ Provoz [anonymizováno]“): 1) ve dnech 28. 11. 2016 až 25. 1. 2017, po zjištění únavové trhliny došlo k provizorní a toliko dočasné opravě Hydraulického válce (zjednodušeně„ zavařením“ trhliny, viz předkládaný technologický předpis pro opravu), a to proto, aby nedošlo k dlouhodobému či trvalému zastavení provozu linky (což by významně ohrozilo další podnikatelskou činnost žalobce, výrobní činnost žalobce funguje na principu nepřetržitého provozu (odstávka provozu je tudíž pro žalobce skutečností negativně ovlivňující jeho podnikání). Jak bylo rozebráno výše, (opravou neodstranitelné) materiálové a konstrukční vady Hydraulického válce nemohly být tímto způsobem definitivně zhojeny, Hydraulický válec proto mohl být následně provozován pouze za„ cenu“ poklesu jeho výkonnosti (vzhledem k riziku iniciace dalších trhlin), nicméně, při zohlednění dodacích lhůt pro výrobu nového válce (pohybujících se v řádech měsíců) a oprávněném zájmu žalobce na minimalizaci (dalších) škod, byl žalobce přesvědčen, že se za daného kontextu jedná o nezbytné opatření (byť se srozuměním, že pro úplnou nápravu stavu vyvolaného přetrvávajícími vadami Hydraulického válce bude zapotřebí podstoupit ještě další odstávku provozu za účelem výměny Hydraulického válce novým válcem), a dále 2) ve dnech 25. 2. 2018 až 26. 3. 2018 byl Hydraulický válec nahrazován novým válcem. Žalobce je proto přesvědčen, že mu žalovaný způsobil škodu ve formě ušlého zisku a za tuto odpovídá (byly naplněny předpoklady dle § 373 ObchZ, neboť žalovaný (coby zhotovitel) porušil svou povinnost dodat dílo (resp. jeho část, Hydraulický válec) bez vad, v důsledku čehož žalobci vznikla škoda ve formě ušlého zisku (během odstraňování vad Hydraulického válce nemohl žalobce realizovat svou výrobní činnost na Provozu [anonymizováno] a její výsledky posléze zpeněžit), mezi porušením povinnosti žalovaného a vznikem škody na straně žalobce existuje příčinná souvislost (k vynuceným odstávkám provozu výrobní linky a tedy poklesu výrobní činnosti a z ní plynoucího zisku by u žalobce nedošlo, nebýt namítaných vad Hydraulického válce), pro žalovaného bylo riziko vzniku těchto škod předvídatelné (žalovaný byl seznámen s charakterem výrobní činnosti žalobce, na toto riziko poukazovala také Smlouva, viz čl. 7 písm. h)). Uplatněnou pohledávku na náhradu škody (ušlého zisku) žalobce blíže zdůvodňuje takto, kdy následuje závěry Nejvyššího soudu prezentované jeho rozsudkem ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3320/2011. Jak již žalobce uvedl, jeho výrobní činnost funguje na principu nepřetržitého provozu, kdy pro tyto účely disponuje skladovými zásobami materiálu pro výrobu svých produktů ([anonymizována dvě slova]), strojovým vybavením (nebýt vad Hydraulického válce, sloužil by tento ve spojení se zbytkem výrobní linky pro výrobu [anonymizována dvě slova] žalobce) i lidskými zdroji, o čemž svědčí skutečnost, že po odstávkách žalobce ve své výrobní činnosti pokračoval. Ušlý zisk proto kalkuluje na bázi objemu výroby a prodejů dosahovaných zasaženým Provozem [anonymizováno] za rok 2015 (tj. za rok předcházející havárii Hydraulického válce) takto: kalkulační východiska - celkový počet vyrobených kusů: 110 625, celkové tržby: 672 840 000 Kč, uvažovaný počet provozních dnů za rok: 350, průměrná denní výroba: 316 ks (celkový počet vyrobených kusů: 350), průměrná cena 1 ks výrobku: 6 082 Kč (celkové tržby: celkový vyrobený počet kusů), průměrná marže: 18 % (z ceny výrobku), ušlý zisk připadající na odstávku provozu ve dnech 28. 11. 2016 až 25. 1. 2017: výrobní výpadek = 59 dnů x průměrná denní výroba (316 ks) = 18 644 ks, finanční projekce = 18 644 (výrobní výpadek) x [číslo] (průměrná cena 1 ks výrobku) x 0,18 (sazba připadající na průměrnou marži/zisk) = 0 410 705 Kč, ušlý zisk připadající na odstávku provozu ve dnech 25. 2. 2018 až 26. 3. 2018: výrobní výpadek = 30 dnů x průměrná denní výroba (316 ks) = 9 480 ks, finanční projekce = 9 480 (výrobní výpadek) x 6 082 (průměrná cena 1 ks výrobku) x 0,18 (sazba připadající na průměrnou marži/zisk) = 10 378 324 Kč, ušlý zisk celkem tudíž činí 30 789 029 Kč. Popsané pohledávky na slevu z ceny díla a na náhradu škody ve formě ušlého zisku žalobce vůči žalovanému uplatnil přípisem ze dne 12. 5. 2020, jenž byl žalovanému doručen dne 13. 5. 2020 a ve kterém byla žalovanému určena lhůta pro úhradu těchto pohledávek do 15. 6. 2020. Ve stanovené lhůtě ani později však žalovaný na uplatněné pohledávky neplnil, a to ani částečně. Žalobce proto nárokuje také související úrok z prodlení (počínaje dnem 16. 6. 2020), jehož sazbu určuje dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na 10 % p.a.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil podáním ze dne 2. 2. 2021, kdy sdělil, že pohledávku žalobce neuznává, a to ani zčásti, navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce svou žalobou uplatňuje dva samostatné nároky, a to jednak nárok na slevu z ceny díla z důvodu údajných vad dodaného díla a dále pak nárok na náhradu škody, a to v podobě údajného ušlého zisku. Žalobce ve své žalobě tvrdí, že účastníci řízení spolu dne 25. 4. 2006 uzavřeli Smlouvy o dílo č. [anonymizováno] [číslo], ve znění dodatku [číslo] ze dne 1. 2. 2007, jejímž předmětem byla„ [příjmení] a montáž hydrauliky linky [anonymizováno] – PS 103“ a„ Vysokotlaká hydraulika viz. čl. 1 Smlouvy a příloha [číslo]“. Podle tvrzení žalobce byla dílčí částí díla dodávka hlavního lisovního válce„ [příjmení] 35 MN hlavní válec [číslo] [číslo]“ (dále jen„ Hydraulický válec“). Žalobce tvrdí, že k přejímce díla dle Smlouvy došlo dne 5. 11. 2007. Dále pak žalobce tvrdí, že dne 16. 11. 2016 došlo k havárii předmětného Hydraulického válce a že žalobce v důsledku této havárie zjistil trhlinu uvnitř přívodního otvoru do Hydraulického válce. Žalobce pak uvádí, že„ po zjištění únavové trhliny došlo k provizorní a toliko dočasné opravě Hydraulického válce“ a to dle tvrzení žalobce v době od 28. 11. 2016 až 25. 1. 2017 (byť zároveň žalobce tvrdí, že údajně byla trhlina zjištěna až v době odstávky ve dnech 29. a 30. 11. 2016 a potvrzena byla ultrazvukovou kontrolou až dne 1. 12. 2016) a dále, že ve dnech 25. 2. 2018 až 26. 3. 2018 byl daný Hydraulický válec nahrazen válcem novým. Žalovaný uvádí, že žalobní tvrzení žalobce jsou velmi kusá a nesouvislá a údajně tvrzené nároky z nich vůbec nevyplývají. Za této situace žalovanému nezbývá než uvést, že dílo (jeho jednotlivé části), bylo žalovaným dodáno řádně a bez vad a žádné vady se na díle nevyskytly a žalovaný tak není v žádném případě odpovědný za údajnou vadu Hydraulického válce, ani za údajný ušlý zisk žalobce. Žalobce sám v žalobě tvrdí, že žalovaný porušil svou povinnost dodat dílo (resp. jeho část, Hydraulický válec) bez vad, že žalobce vadu zjistil dne 16. 11. 2016 a poté (aniž by údajnou vadu jakkoli vytkl u žalovaného), nejprve sám ve dnech 28. 11. 2016 až 25. 1. 2017 provedl„ dočasnou“ opravu předmětného válce a následně ve dnech 25. 2. 2018 až 26. 3. 2018 (tedy více než 15 měsíců poté, kdy podle vlastních tvrzení měl vadu zjistit) předmětný Hydraulický válec údajně nahradil válcem jiným. Žalobce sám tak ve své žalobě uvádí skutková tvrzení, z nichž vyplývá, že postupoval způsobem, který právní úprava nepřipouští, a tím zcela vyloučil jakoukoli odpovědnost žalovaného za údajnou vadu. Jestliže totiž žalobce údajnou vadu žalovanému neoznámil a neuplatnil jeden ze zákonem předvídaných nároků na odstranění vady, na slevu či na odstoupení od smlouvy, naopak údajnou vadu sám v žalobě popsaným způsobem odstranil, potom mu jistě již nenáleží žádný nárok z odpovědnosti za vady, neboť žádná vada již na díle není a jakýkoli nárok z odpovědnosti za vady zanikl pro nemožnost plnění (§ 575 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.). Žalovaný tak zcela mimo jakoukoli pochybnost není pasivně legitimován v řízení o nároku z odpovědnosti za neexistující vadu a námitku nedostatku své pasivní legitimace tak žalovaný výslovně vznáší. Pouze na okraj pak žalovaný uvádí, že jakkoli se žalobce pokouší svůj údajný nárok označit za nárok na slevu z ceny díla, z jeho skutkových tvrzení jednoznačně vyplývá, že vadu již odstranil a nyní se po žalovaném domáhá částky, kterou údajně za odstranění vady (dodání nového hydraulického válce) zaplatil. Fakticky tak žalobce uvádí skutková tvrzení, z nichž vyplývá, že se pod pojem„ sleva z ceny díla“ pokouší zahrnout to, co by ve skutečnosti představovalo nárok na náhradu škody (pokud by žalobci náležel, což nenáleží, jak bude podrobně uvedeno dále). Dalším žalobcem v žalobě uplatněným nárokem je pak nárok na náhradu škody ve formě údajného ušlého zisku v době odstávky linky při opravě a výměně hydraulického válce. I v tomto případě se žalobce domáhá plnění nároku, který mu nepřísluší, zákon (ani smlouva) mu jej nepřiznává. Neexistuje-li totiž nárok žalobce vůči žalovanému na odstranění vady, nemůže existovat ani nárok na náhradu škody, která odstraňováním vady údajně vznikla. Žalovaný proto námitku nedostatku své pasivní legitimace vznáší i ohledně žalobou uplatněného nároku na náhradu škody. Žalovaný proto [anonymizováno] výše uvedenou argumentaci shrnuje takto: I v případě, kdy by skutečně předmětný Hydraulický válec byl dodán se skrytou vadou a taková vada se projevila v záruční lhůtě (což žalovaný zcela kategoricky popírá a žalobce to ostatně ani netvrdí), vznikla by žalobci jako objednateli v takovém případě povinnost vadu notifikovat u žalovaného jako zhotovitele a zároveň právo uplatnit některý z nároků přiznaný mu zákonem v závislosti na tom, zda se jedná o vadu podstatnou či nepodstatnou. Žalovaný by v takovém případě jako zhotovitel díla byl povinen vytčenou vadu prozkoumat a jednalo-li by se o důvodnou reklamaci, byl by povinen vadu odstranit způsobem zvoleným objednatelem; neuplatnil-li by objednatel konkrétní nárok na vypořádání (konkrétní způsob odstranění vady), měl by právo volby některého ze zákonem předvídaných způsobů vypořádání vady žalovaný jako zhotovitel. Žalobci jako objednateli v žádném případě nepřísluší právo vadu (kterou zhotoviteli ani nenotifikoval) sám odstraňovat a poté se u žalovaného jako zhotovitele domáhat úhrady nákladů na opravu a náhrady údajných škod, které mu prováděním opravy vznikly. Postup, který žalobce zvolil, je tak zcela zjevně nepřípustný a jím uplatněné nároky by mu nemohly vzniknout, ani kdyby skutečně dílo bylo dodáno s vadou a tato vada se projevila v záruční lhůtě (což žalovaný znovu z opatrnosti výslovně popírá). Postupem, který zvolil žalobce, by totiž ani v naznačeném případě nebyla žalovanému dána možnost údajnou vadu odstranit a nepochybně by mu tak nemohla být kladena k tíži odpovědnost za škodu, kterou si žalobce způsobil sám tím, že údajnou vadu„ odstraňoval“ a odstavoval při tom celou linku. Judikatura Nejvyššího soudu ČR publikovaná k otázce možnosti objednatele sám odstranit vady díla (aniž by takové vady v záruční době žalovanému vytkl a vyzval jej k odstranění vad) a domáhat se úhrady takového odstranění je konstantní a zcela jednoznačná, žalovaný odkazoval na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 556 / 2003:„ Objednatel díla nemá ze zákona právo odstranit vady sám nebo je nechat odstranit a domáhat se na zhotoviteli úhrady takového odstranění, pokud nebyl takový způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady ve smlouvě o dílo dohodnut.“ Tento závěr byl mnohokrát potvrzen v další judikatuře Nejvyššího soudu, např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3556/2012:„ Dospěl-li odvolací soud k závěru o nepřípustně zvoleném způsobu odstraňování vad díla v situaci, kdy objednatel díla (žalobce) bez toho, že by oznámil vady díla zhotovitelce (žalované) a poté zvolil některý ze způsobů nároků dle § 436 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), vady díla odstranil sám, resp. za pomoci třetí osoby, aniž byla tato možnost v předmětné smlouvě o dílo sjednána, je toto jeho posouzení v souladu s judikaturou, na niž v napadeném rozhodnutí odkazoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1999, sp. zn. 29 Cdo 2206/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod [číslo] dále jeho rozsudek ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. 29 Odo 556/2003), na jejíchž závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit a důvodem pro odklon od této judikatury není ani tvrzená výjimečnost konkrétního případu.“ Vzhledem k tomu, že žalovaný žádnou svoji povinnost vyplývající z odpovědnosti za vady neporušil (nebyl vůbec povinen odstraňovat neexistující vadu), není splněn ani základní předpoklad odpovědnosti za škodu a žalovaný tak není a nemůže být pasivně legitimován k žalobě na náhradu škody. Jak k obdobné otázce uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1590/2015:„ Odvolací soud nesprávně z daných skutkových zjištění a v rozporu s judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 556/2003, publikovaný v Soudní judikatuře pod označením [číslo]) dovodil, že se jedná o následnou škodu (další škodu). Vzhledem k tomu, že v dané věci se skrytá vada (pokud by byla prokázána) vyskytla na díle až po záruční době, nemůže objednatel úspěšně uplatnit své právo vůči zhotoviteli z titulu odpovědnosti za škodu či z titulu bezdůvodného obohacení. Pasivní legitimace žalovaného z titulu odpovědnosti za škodu není dána, neboť v posuzovaném případě není splněn jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu – porušení povinnosti žalovaného, který neměl povinnost odstraňovat vady díla, které se vyskytly po záruční době; ve vztahu k žalobci neporušil žádnou zákonnou či smluvní povinnost.“ Obdobně pak Nejvyšší soud judikoval i v dalších svých rozhodnutích, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2001, sp. zn. 29 Cdo [číslo] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 23 Cdo [číslo] 2014. Žalovaný rovněž namítl i promlčení jakýchkoli údajných nároků žalobce ze Smlouvy. V prvé řadě žalovaný namítá, že žalobce nikdy u žalovaného nenotifikoval, neoznámil jakoukoli vadu díla a žalovaný proto výslovně vznáší námitku opožděného vytknutí vady. Žalovaný shora v článku II. tohoto svého vyjádření stručně shrnul právní úpravu obsaženou v obchodním zákoníku ve vztahu k úpravě odpovědnosti za vady díla s tím, že uvedl, že základní povinností objednatele při zjištění vady (jde-li o vadu, za níž zhotovitel odpovídá) je povinnost vadu oznámit (notifikovat, vytknout) u zhotovitele, a to ve lhůtách uvedených v obchodním zákoníku (nejpozději pak do konce záruční doby). Jak vyplývá ze žalobních tvrzení samotného žalobce, žalobce ve vztahu k žalovanému v žádné ze lhůt předvídaných obchodním zákoníkem žádnou údajnou vadu neoznámil (ostatně nic takového ani netvrdí ve své žalobě). Ze žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobce si je tohoto zcela zásadního nedostatku vědom a že se snaží ve své žalobě vytvořit konstrukci tzv.„ vědomé vady“, tedy tvrdit, že žalovaný jako zhotovitel v době dodání díla věděl či musel vědět o údajné vadě a ve smyslu ustanovení § 428 odstavec 3 obchodního zákoníku; žalobce se tak priori snaží bránit námitce opožděného vytknutí vady. Žalovaný považuje tvrzení žalobce o údajné„ vědomé“ vadě za zcela nepravdivé a celou konstrukci žalobce za zcela nesmyslnou (ostatně samotným žalobcem přímo v žalobě vyvracenou), opět však považuje za zásadní okolnost jinou. A to okolnost, že ani případná existence vědomé vady neznamená neomezený nárok objednatele takovou vadu vytknout kdykoli v budoucnu, bez jakéhokoli časového omezení. I případná existence vědomé vady by totiž znamenala pouze to, že taková vada může být vytčena v obecné promlčecí lhůtě, resp. v případě pozdějšího vytčení je zhotovitel oprávněn namítnout promlčení nároků z odpovědnosti za vady, což žalovaný z opatrnosti tímto činí a výslovně vznáší námitku promlčení veškerých případných nároků žalobce z odpovědnosti za vady dodaného díla. Vzhledem k tomu, že žalobce sám tvrdí, že Hydraulický válec bez výhrad převzal ke dni 5. 11. 2007 (byť žalovaný je přesvědčen, že k převzetí hydraulického válce došlo již dříve) a ve smlouvě je sjednána záruční doba 24 měsíců od dodání, pak je zjevné, že záruční doba, a tedy nejzazší lhůta k vytčení vad díla, uplynula nejpozději dne 5. 11. 2009. V této lhůtě žalobce žalovanému žádnou vadu Hydraulického válce nevytkl a jakékoli pozdější oznámení vady je nezbytné považovat za opožděné. I kdyby pak žalovaný dílo dodal s tzv. vědomou vadou, což žalovaný opět zcela kategoricky popírá, byl by jakýkoli nárok žalobce z odpovědnosti za vady již promlčen, a to uplynutím lhůty 4 let od dodání díla. U práv z vad věcí totiž běží promlčecí doba ode dne jejich předání oprávněnému (§ 393 odst. 2 ObchZ), přičemž promlčecí doba činí čtyři roky (§ 397 ObchZ). K promlčení práv z vadného plnění (pokud by byly kdy vznikly) by pak i v případě tzv. vědomých vad došlo nejpozději dne 5. 11. 2011. Konečně pak žalovaný považuje za nutné uvést i to, že z důvodu zajištění právní jistoty obchodní zákoník v ustanovení § 408 odst. 1 stanoví mezní desetiletou promlčecí lhůtu, když výslovně uvádí, že„ Bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet.“ Ve vztahu k nároku na náhradu škody pak je taková mezní promlčecí lhůta upravena dokonce samostatným ustanovením, a to ustanovením § 398 obchodního zákoníku in fine„ končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti“. Bez ohledu na cokoli dalšího, co je žalobcem v dané věci tvrzeno, je zjevné, že k promlčení jakýchkoli myslitelných nároků ze smlouvy o dílo (pokud by vůbec nějaké vznikly) došlo nejpozději dne 5. 11. 2017, a to ať již se jedná o nároky z odpovědnosti za vady či o nároky na náhradu škody. Žalovaný proto námitku promlčení ve vztahu ke všem žalobcem uplatněným nárokům vznáší. Pouze pro doplnění své argumentace žalovaný uvádí, že otázky promlčení práv z vadného plnění (v režimu obchodního zákoníku) byly mnohokrát řešeny Nejvyšším soudem ČR; žalovaný odkazuje např. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2568/2012:„ Přípustnost dovolání pak nezakládá ani námitka, že ode dne převzetí díla předaného žalovaným žalobci nezačala běžet promlčecí doba podle ustanovení § 393 odst. 2 obch. zák. pokud se týče žalovaného peněžního nároku, nýbrž začala běžet toliko promlčecí doba k uplatnění práv z vad věcí, tedy k reklamaci. Ustanovení § 393 odst. 2 obch. zák. spojuje počátek běhu promlčecí lhůty u práv z vad věcí se dnem jejich předání oprávněnému nebo osobě jím určené nebo se dnem, kdy byla porušena povinnost věc převzít. Od tohoto data pak počne běžet obecná čtyřletá promlčecí doba stanovená v § 397 obch. zák. Jak se již vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1616/2005, ustanovení § 393 odst. 2 obch. zák. je speciálním ustanovením, které upravuje běh promlčecí lhůty v případě práv z odpovědnosti za vady, přičemž se aplikuje jak v případě, kdy se strany dohodly na termínu odstranění vad, tak i v případě, že mezi nimi k této dohodě nedošlo. Je třeba rozlišovat existenci vady, dobu, ve které musí objednatel vady díla zhotoviteli oznámit (reklamační lhůtu), a promlčecí dobu, ve které musí být právo z odpovědnosti za vady uplatněno u soudu. Včasná notifikace je pouze předpokladem zachování vymahatelnosti práv objednatele z vad díla, popř. zachování samotného tohoto práva. Aby nedošlo k jejich promlčení, musí být práva z odpovědnosti za vady uplatněny u soudu (případně v rozhodčím řízení) v promlčecí lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 32 Odo 1604/2006). Jestliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že uplatněné právo žalobce je v projednávané věci promlčeno, je tento jeho závěr v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu“ Obdobně se pak jak Nejvyšší soud ČR, tak Ústavní soud ČR opakovaně zabývaly otázkou promlčení nároků z odpovědnosti za škodu v režimu obchodního zákoníku, přičemž jejich závěry jsou již v judikatuře ustáleny. V této souvislosti žalovaný odkazuje např. na: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 792/2017:„ V případě práva na náhradu škody tedy obchodní zákoník stanovuje čtyřletou promlčecí dobu, jejíž počátek je určen k okamžiku, kdy se poškozený mohl dozvědět o škodě a osobě škůdce, její běh je však omezen desetiletou promlčecí dobou, která běží již ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti (desetiletá promlčecí doba tak představuje omezení základní doby čtyřleté, pokud by tato neskončila do deseti let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti). Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti opakovaně uzavřel, že z hlediska běhu desetileté promlčecí doby je rozhodný okamžik porušení povinnosti, která vedla ke vzniku škody, bez ohledu na subjektivní vědomost poškozeného o škodě a na existenci škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 32 Cdo 24/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 5393/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1426/2011). Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002 (uveřejněném pod číslem 13/ 2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dovodil, že bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet. V případě promlčení práva na náhradu škody je za takový den třeba považovat okamžik porušení povinnosti, která vedla ke vzniku škody (počátek„ objektivní“ desetileté promlčecí doby), nikoli kdy se poškozený mohl dozvědět o škodě a o osobě škůdce (počátek čtyřleté promlčecí doby). Je tomu tak proto, že zatímco § 408 obch. zák. vyjadřuje zásadu omezení promlčecí doby obecně u všech práv deseti lety od doby, kdy počala poprvé běžet, u práva na náhradu škody je speciální desetileté maximální omezení trvání promlčecí doby vyjádřeno již v ustanovení § 398 s počátkem stanoveným ode dne porušení povinnosti (zjevným úmyslem zákonodárce bylo, aby u práva na náhradu škody promlčecí doba uběhla nejpozději do 10 let ode dne porušení povinnosti).“ Dále žalovaný odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 81/12-2, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 32 Cdo 24/2008. Uzavřel, že z výše uvedeného vyplývá, že podal-li žalobce svou žalobu (a uplatnil tak své nároky u soudu) až v listopadu 2020 (zřejmě dne 16. 11. 2020), nepochybně tak učinil až po uplynutí i té nejzazší myslitelné promlčecí doby (která, jak je výše uvedeno, uplynula nejpozději 5. 11. 2017) a k námitce promlčení vznesené žalovaným tak žádný z jeho nároků nemůže být soudem přiznán.

3. Dále žalovaný doplnil své procesní stanovisko rozsáhlým podáním ze dne 4. 3. 2021, ve kterém uvedl, že žalovaný v prvé řadě tvrdí, že profesionálem, pokud jde o výrobu [anonymizována dvě slova] a linek na výrobu [anonymizována dvě slova], je žalobce. Žalobce je největším světovým výrobcem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] (jak je uvedeno v samotném úvodu webových stránek žalobce [webová adresa]) a pro svou výrobu využívá výrobních linek konstruovaných výhradně pro něj přesně podle jeho specifických požadavků. I v daném případě to byl právě žalobce, kdo se rozhodl ve svém podniku vybudovat zcela unikátní výrobní linku na výrobu [anonymizována dvě slova], a to linku označovanou jako linka [anonymizována dvě slova], která je svými parametry zcela mimo obvyklá měřítka. Kompletní konstrukční řešení této výrobní linky pro žalobce zpracovala společnost [právnická osoba], [IČO], společnost ze skupiny [část obce] (od roku 2012 v důsledku fúze sloučená s další společností ze skupiny [část obce], a to [právnická osoba]). Žalovaný byl poptán pouze pro dodávku jedné z částí této výrobní linky, a to hydrauliky a vysokotlaké hydrauliky. Řešení navržené žalovaným přitom muselo vycházet z konstrukčního řešení celé linky, určeného žalobcem (resp. jím pověřeným konstruktérem, společností [právnická osoba]). Žalovaný nedodával žádné další součásti výrobní linky, nenavrhoval a nedodával ani řešení ovládání jím dodávané hydrauliky, neprováděl montáž hydraulických válců do zařízení, neprováděl související stavbu a stavební úpravy. Žalovaný byl v roce 2005 osloven s tím, že žalobce připravuje realizaci této linky a má zájem, aby žalovaný připravil [anonymizováno] pro dodávku hydrauliky pro předmětnou linku. Žalovaný byl informován, že konstrukční řešení celé linky zpracovává pro žalobce společnost [právnická osoba] a tato společnost poté veškerou technickou stránku dodávky se žalovaným řešila. Pro přípravu nabídky byla žalovanému předložena předběžná dokumentace linky zpracovaná společností [právnická osoba] a Technická zpráva (Studie) [číslo] [PSČ] 001 ze dne 3. 3. 2005. Žalovaný žalobci předložil svou nabídku dne 22. 8. 2005, nabídka pak byla na základě dalších jednání a upřesnění zadání ze strany žalobce revidována tak, jak je uvedeno v nabídce č [číslo] ze dne 12. 1. 2006, kterou žalobce připojil k žalobě a na níž odkazuje Smlouva. Žalovaný uvádí a zdůrazňuje, že veškerá navrhovaná řešení hydrauliky vycházela z celkové konstrukce výrobní linky (tak, aby se hydraulika mohla stát součástí linky) a veškerá žalovaným navrhovaná řešení vycházela ze zadání a podléhala schválení ze strany společnosti [právnická osoba] jako žalobcem pověřeného konstruktéra linky. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba] jako hlavním konstruktérem linky (a dalšími dodavateli částí linky) probíhala pravidelná technická jednání, při nichž byl koordinován celý postup při výrobě a dodávkách částí linky a zejména pak schvalována konkrétní konstrukční řešení. Pokud jde konkrétně o dodávku předmětného [anonymizováno] válce, jeho konstrukce vycházela ze zadávacího výkresu zpracovaného [anonymizována dvě slova] dne 15. 3. 2006 [číslo] [PSČ] [anonymizováno]. Na základě zadání žalobce pak žalovaný, resp. subdodavatel žalovaného, [právnická osoba] [anonymizováno], zpracoval výkresovou dokumentaci předmětného válce a její finální verzi (po zapracování požadovaných úprav), číslo výkresu [osobní údaje žalobce] [číslo], zaslal žalovaný žalobci ke schválení (e-mailová zpráva ze dne 3. 4. 2006). Výkresová dokumentace byla ze strany žalobce ([anonymizováno] [příjmení]) schválena a Hydraulický válec uvolněn pro výrobu dne 6. 4. 2006. Schválení je potvrzeno jak přímo na výkresu ([anonymizováno] [příjmení] a Ing. [příjmení] ze [právnická osoba] [příjmení]), tak je tato skutečnost uvedena v zápisu z jednání – technické rady ze dne 6. 4. 2006 (bod 9 zápisu). Nad rámec shora uvedeného žalovaný uvádí, že z dalších záznamů z jednání technické rady, konkrétně ze záznamu ze dne 29. 6. 2006, pak vyplývá, že žalobci (jím pověřenému konstruktérovi) byl žalovaným předán 3D model kompletní sestavy lisu 35MN ke kontrole veškerých návazností (bod 1 zápisu) a modely hydraulických válců zpracované dodavatelem [právnická osoba] (bod 6 zápisu). Žalovaný rovněž uvádí, že pokud jde o použitý materiál, žalobce již v dubnu 2007 obdržel veškerou certifikaci materiálu použitého pro výrobu Hydraulického válce, z níž vyplývá, že pro výrobu těla válce (na němž se měla projevit údajná vada) byl použit materiál S355J2G3. S ohledem na výše uvedené žalovaný opakovaně zdůrazňuje, že žalobci bylo dodáno naprosto přesně to, co si žalobce objednal. Smlouva o dílo výslovně uvádí, že je zpracována na základě objednávky č. [anonymizováno] ze dne 17. 2. 2006 a nabídky [číslo] ze dne 12. 1. 2006; nabídka pak výslovně uvádí, že je zpracována na základě technických specifikací [anonymizováno] servis a další korespondence a jednání. Je tedy zřejmé, že žalobce jako profesionál v oboru (který konstrukcí celé výrobní linky pověřil další společnost ze své skupiny) žalovanému zadal veškeré pro něj [anonymizováno] požadavky na výrobu a dodání Hydraulického válce, byl to žalobce (jím pověřená konstrukční firma), kdo navrhoval a schvaloval konstrukční řešení a byl do nejmenších podrobností obeznámen s veškerými detaily provedení Hydraulického válce. Žalovaný v této souvislosti zdůrazňuje, že konstrukční řešení Hydraulického válce navazovalo na konstrukční řešení celé linky a právě umístění vstupu do hydraulického válce (které je neobvykle umístěno v hraně válce namísto obvyklého umístění ve válcové ploše) vycházelo z konstrukčního řešení celé linky; toto konstrukční řešení linky jiný vstup do válce neumožňuje a jak je podrobně popsáno výše, toto konstrukční řešení jak linky, tak Hydraulického válce, bylo určeno žalobcem. Žalobce zcela v rozporu se svými tvrzeními žalovanému nikdy nesdělil žádné zvláštní požadavky na materiál či životnost válce s výjimkou toho, že požadoval záruku za jakost v délce trvání 24 měsíců (resp. 18 měsíců od uvedení do provozu). Žalobce pak vůbec netvrdí, že by se jakékoli vady na válci v této záruční lhůtě vyskytly, žalovaný naopak výslovně tvrdí, že u něj v záruční lhůtě (ani nikdy později) žádné vady Hydraulického válce vytčeny nebyly. Snaží-li se žalobce za této situace tvrdit, že očekával, že válec bude mít delší živostnost (ať již co do počtu cyklů, či do počtu let), je na něm, aby prokázal, že takový požadavek žalovanému sdělil a že si takové vlastnosti válce sjednal. Jak žalovaný uvedl již výše – v daném případě se jednalo o konstrukci a výrobu zcela unikátní výrobní linky a výroba daného hydraulického válce byla zcela jedinečná a provedená zcela podle zadání žalobce. Tvrzení žalobce o jakékoli„ obvyklosti“ v životnosti takového válce je zcela nesmyslné – žádná srovnatelná linka a v ní zabudovaný srovnatelný válec, s nimiž by bylo možno porovnávat„ obvyklou“ či„ běžnou“ životnost, není žalované znám. Žalovaný je přesvědčen, že pokud by žalobce skutečně očekával delší životnost Hydraulického válce, nepochybně by si (jako profesionál v oboru) ve smlouvě vymínil delší záruční lhůtu či výslovně uvedl požadavek na počet cyklů v rámci životnosti. Pokud jde o tvrzení žalobce o údajné„ nevhodnosti“ použitého materiálu, či tvrzení o tom, že byl použit materiál jiný, než žalovaným (a výrobcem, [právnická osoba] Hydrowa) deklarovaný materiál S355J2G3, pak žalovaný uvádí, že tvrzení žalobce jsou zcela nepravdivá a nejsou ničím prokazována – z žádného žalobcem založeného důkazu nevyplývá, že by použitý materiál byl jiný, než deklarovaný, naopak ze shora uvedené certifikace jednoznačně vyplývá, jaký materiál byl pro výrobu použit. Tvrzení žalobce je pak o to absurdnější, že žalobce sám jím založenými odbornými posouzeními dokládá, že při použití materiálu S355J2G3 (žalobcem schváleného) měl válec vydržet alespoň 689 000 cyklů, že však ve skutečnosti (do projevení údajné trhliny) vykonal více než 756 000 cyklů (tedy více, než podle posouzení žalobce materiál uváděný žalovaným skutečně vydržet měl). Pouze pro doplnění žalovaný uvádí, že z metalografické zprávy (m [číslo] Rev. 1) zpracované další společností ze skupiny [část obce] ([anonymizováno] [právnická osoba]) a založené žalobcem k důkazu, není vůbec zjistitelné, jaký vzorek, jaké velikosti a z jakého hydraulického válce byl v daném případě zkoušen. Přesto závěr této metalografické zprávy je, že dodaný materiál vcelku (nepatrně nižší tvrdost a mez kluzu) odpovídá jakostní oceli S355J2. Jak z tohoto závěru metalografické zprávy žalobce vyvozuje, že Hydraulický válec byl údajně vyroben z materiálu jiného, není žalovanému vůbec zřejmé. Žalovaný (nad rámec shora uvedeného) tvrdí, že je přesvědčen, že pokud se na válci skutečně projevila únavová trhlina tak, jak žalobce tvrdí (dosud však neprokázal), jedná se v prvé řadě o důsledek nesprávné údržby a obsluhy lisu a zejména pak skutečnosti, že zařízení pracovalo ve zcela nevhodném prostředí (provozních podmínkách). Žalovaný je přesvědčen, že dlouhodobě špatná údržba a užívání lisu žalobcem v rozporu s návodem k použití, i jeho nesprávné ovládání (řízení) mělo na životnost Hydraulického válce podstatně závažnější vliv, než konstrukce či použitý materiál (byť i za konstrukční řešení zcela odpovídá žalobce a jím byl schválen i použitý materiál). Žalovaný považuje za zcela zásadní skutečnost, že žalobce dlouhodobě provozoval zařízení v rozporu s návodem k obsluze a že přes nesčetná opakovaná upozornění žalovaného nedošlo k nápravě. Na zařízení byla žalovaným (který prováděl pravidelný servis zařízení) opakovaně a soustavně zjišťována špatná kvalita oleje (pracovní kapaliny), v němž celý systém pracuje. Olej byl opakovaně znečištěn vysoko nad hladiny hodnot uvedených v návodech na použití, systém byl mnohokrát spuštěn bez filtrace (bez filtračních vložek), jedenkrát bylo dokonce zjištěno, že žalobce vyměnil návodem k používání určenou provozní kapalinu za levný„ repasovaný“ olej, který způsobil vážné poškození systému a musel být vyměněn. Jednou z příčin nadměrného znečišťování oleje byly opakované závady na uzlu vyražeče lisu. Závěrem pak žalovaný poukazuje i na to, že pokud za této situace žalobcem předložená zjišťovací technická zpráva havárie lisu z 25. 1. 2017 ve svém úvodu uvádí, že zařízení bylo po celou dobu užíváno řádně v souladu s popisem a návodem na obsluhu a dále že během užívání nedošlo ze strany provozovatele k žádnému neodbornému zásahu ani mimořádné události, pak se jedná o žalobcem zcela vědomě uváděnou nepravdu.

4. Žalobce se ve věci vyjadřoval rozsáhlými podáními, která jsou součástí spisu. Zejména sdělil, že nesdílí námitku nedostatku věcné legitimace žalovaného. Žalobce nárokuje slevu z ceny za dílo ohledně (skrytých) vad Hydraulického válce, které byly (ve smyslu § 562 odst. 3 a 428 odst. 3 ObchZ) důsledkem skutečností, o kterých žalovaný věděl nebo musel vědět v době předání díla žalobci (viz především nevhodné a žalovaným nepravdivě deklarované materiálové složení Hydraulického válce, dále viz žalobou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1387/2005). Ve věci se tudíž jedná o vady (nároky z nich plynoucí), u kterých právní úprava (ObchZ) nepodmiňuje odpovědnost zhotovitele (žalovaného) jejich oznámením během zákonné reklamační lhůty (není-li poskytována záruka za jakost), resp. během záruční doby. Sama skutečnost, že ve věci (nebýt zvláštní povahy vad, viz shora) uplynula„ běžná“ reklamační lhůta, tedy není pro nároky žalobce podstatná (ustanovení §§ 562 odst. 3 a 428 odst. 3 ObchZ takové námitce žalovaného výslovně upírá právní následky spočívající v nemožnosti přiznání daného práva soudem). Žalobce v tomto směru odkazuje např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 32 Odo 1604/2006, ze kterého se podává, že:„ Jsou-li vady díla důsledkem skutečností, o kterých zhotovitel věděl nebo musel vědět v době předání předmětu díla, nebrání přiznání práv z odpovědnosti za vady díla v soudním řízení uplynutí objektivní lhůty stanovené v § 562 odst. 2 obch. zák. pro podání zprávy zhotoviteli o vadách díla.“. Srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1040/2009. Není rovněž pravdou, že by žalobce žalovanému vady Hydraulického válce neoznámil. Vady byly žalovanému oznamovány opakovaně, reklamace byla formalizována jak e-mailovou komunikací (viz e-mail žalobce ze dne 13. 2. 2017 sumarizující předchozí jednání účastníků řízení), tak písemnou výzvou žalobce (viz přípis žalobce ze dne 11. 12. 2017), na kterou žalovaný reagoval přípisem ze dne 23. 1. 2018, a to zamítavě, kdy svou odpovědnost za vady Hydraulického válce zcela popřel. Žalobce (veden snahou maximálně eliminovat škody na jeho straně) byl proto (poté) nucen havárii dále řešit bez vstupu žalovaného. Lze současně zdůraznit, že vadný Hydraulický válec nadále existuje (byť jeho materiálové a konstrukční vady pochopitelně přetrvávají), není tedy nikterak vyloučena možnost odstranění jeho vad formou dodání válce nového/náhradního (povinnost žalovaného tudíž nemohla zaniknout ani v důsledku nemožnosti plnění, jak je jím mj. namítáno). Shora popsané závěry přitom reflektuje také rozhodovací praxe dovolacího soudu, viz především: rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4167/2014, ze kterého se podává, že:„ Za situace, kdy zhotovitel se odmítl zabývat odstraněním řádně reklamované vady díla, má objednatel právo na slevu z ceny díla, i když si nechal vadu odstranit třetí osobou a o této skutečnosti před odstraněním vady zhotovitele neuvědomil.“, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4980/2014, jenž shrnuje diskutovanou materii takto:„ Nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout nejen to, že ve světle jeho judikatury právo na náhradu škody není podmíněno uplatněním nároku na slevu z ceny díla (srov. např. usnesení ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2148/2010), nýbrž zejména též že v situaci, kdy zhotovitel odmítl vyhovět důvodnému požadavku na odstranění vad díla, může objednatel požadovat slevu i dodatečně, bez ohledu na to, zda vadu již nechal odstranit třetí osobou (…).“, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3945/2016, ze kterého plyne, že:„ V situaci, kdy zhotovitel odmítl vyhovět důvodnému požadavku na odstranění vad díla, může objednatel požadovat slevu i dodatečně, bez ohledu na to, zda vadu již nechal odstranit třetí osobou. Jestliže zhotovitel odmítne bezdůvodně uznat existenci vad a nepřistoupí k jejich odstranění, pak mají objednatelé právo uplatnit slevu z ceny díla.“, resp. že:„ Pro postup podle § 439 odst. 2 ObchZ ve spojení s § 564 ObchZ není rozhodné, zda již dříve objednatel uplatnil u zhotovitele volbu nároku slevy z ceny díla, ale pouze to, zda mu toto právo skutečně náleží.“ Ve světle výše uvedeného proto nelze tvrdit, že by se žalobce svého práva na slevu z ceny za dílo nepřípadně domáhal pomocí institutu náhrady škody, jak argumentuje žalovaný. V kontextu skutečnosti, že se u Hydraulického válce jedná o (skryté) vady v režimu dle §§ 562 odst. 3 a 428 odst. 3 ObchZ (nutno zdůraznit, že tyto vady nebyly až do zjištění příčin havárie zřejmé, při provozu se neprojevovaly), pokládá žalobce za nedůvodnou také námitku promlčení týkající se práva na slevu z ceny za dílo. Žalobce je přesvědčen, že je nezbytné vyložit právní úpravu (tedy na straně jedné stojící regulaci odpovědnosti za specifickou skupinu vad dle §§ 562 odst. 3 a 428 odst. 3 ObchZ a na straně druhé úpravu promlčení dle § 393 odst. 2 ObchZ) tak, aby nebyl nepatřičně dotčen smysl a účel„ prolomení“ obecných reklamačních lhůt (jak podotýká doktrína, výklad by měl být proveden tak, aby se dané pravidlo nestalo fakticky obsoletním). Je zřejmé, že skrze §§ 562 odst. 3 a 428 odst. 3 ObchZ je objednatel chráněn před nekorektním postupem zhotovitele, který by neměl požívat právní ochrany, když zhotoviteli zákon (z dobrých důvodů) upírá právo dovolat se opožděné reklamace, věděl-li (musel-li vědět) o vadnosti svého plnění (což nabývá na významu zvláště u takového druhu zařízení, jejichž životnost je běžně koncipována na dobu násobně překračující obecnou promlčecí lhůtu). Toto pravidlo je tedy nepochybně výrazem zásady (ochrany) poctivosti v právním styku (poctivost je přitom jistě možné chápat jako zcela základní maximu soukromého práva). Zároveň lze akcentovat i (žádoucí) preventivní/výchovné působení (právní) odpovědnosti, tedy též odpovědnosti za vady (resp. za škodu). Dále lze poznamenat, že ani institut promlčení není samoúčelný (nejde o pouhé plynutí času mající bez dalšího odklidit dřívější skutečnosti), promlčení má nastoupit až tehdy, měl-li oprávněný skutečnou možnost své právo napřed uplatnit, avšak neučinil tak (opačný výklad by negoval naznačenou maximu poctivosti a nepřípadně tak zvýhodňoval dlužníky). Znázorněno na příkladu: bylo by absurdní, pokud by zhotovitel předal vadné dílo (o jehož vadnosti věděl či musel vědět), u něhož by se však (skrytá) vada projevila (byť by existovala již při předání) kupř. až po 5 letech - tuto vadu by sice bylo možno reklamovat (tj. zhotovitel by se nemohl účinně dovolávat opožděné reklamace), avšak vlastní práva z vadného plnění by již byla ve smyslu § 393 ObchZ paradoxně promlčena, ačkoli o nich objednatel nevěděl a vzhledem k charakteru vad ani vědět nemohl (což ve svém důsledku činí úpravu dle §§ 428 odst. [číslo] odst. 3 ObchZ dysfunkční). Tuto myšlenku ostatně sám zákonodárce vtělil do obecného ustanovení § 391 odst. 1 ObchZ (U práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.), resp. precizněji do textu ustanovení § 619 odst. 2 NOZ (Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.). Na zde uvedené dále (v naznačeném smyslu) navazuje § 628 NOZ: U práva, které musí být uplatněno nejprve u příslušné osoby, počne promlčecí lhůta plynout ode dne, kdy u ní bylo právo takto uplatněno (shrnuto, pokud byla reklamace včasná, počítá se běh promlčecí lhůty od tohoto okamžiku, což plně zajišťuje funkčnost odpovědnosti za vady - pokud by reklamace včasná nebyla, nebylo by samozřejmě„ co“ promlčovat a dané ustanovení se neuplatní). Pro lepší vysvětlení lze poukázat také na § 102 dřívějšího občanského zákoníku (tj. zákona č. 40/1964 Sb., v příslušném znění; dále také jen„ SOZ“): U práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby, počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno. (ilustrativně viz R 2/19788: Práva z odpovědnosti za vady věcí, pro které platí záruční doba, zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době. Neuplatnění práv v těchto lhůtách má bez dalšího za následek jejich zánik. Jestliže však práva z odpovědnosti za vady byla uplatněna v těchto lhůtách a nebyla uspokojena, může se kupující domáhat ochrany u soudu; podle ustanovení § 101 a § 102 o. z. promlčení těchto práv nastane uplynutím tří let ode dne, kdy se právo uplatnilo u organizace.). Tuto koncepci promlčení (tj. konstrukci vystavěnou na předpokladu - přinejmenším předpokládané - znalosti okolností potřebných pro uplatnění práva) chápe jako obecný trend také doktrína („ Typickým znakem současného vývoje je zřetelný příklon k subjektivnímu počátku promlčecí lhůty. To odpovídá i obecnému vývoji v právu ve smyslu jeho antropocentrického chápání. Adresátem práv a povinností je člověk, který práva využívá a povinnosti plní. Aby tak mohl činit, musí mít o jejich existenci povědomost. Nemá-li o právu znalost, nelze ani požadovat, aby je uplatňoval či vymáhal.“) a relevantní unifikační projekty smluvního práva (tzv. PECL), Principy mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT 2010). Jinými slovy, pokud bylo možno vadu (po právu) reklamovat (s odkazem na §§ 562 odst. 3 a 428 odst. 3 ObchZ, viz shora), je nesmyslné současně uvažovat také o promlčení samotného (na reklamaci navazujícího) práva z vadného plnění (mělo-li promlčení nastat ještě předtím, než se žalobce vůbec o svém právu dozvěděl). Je třeba rovněž připomenout, že se na posuzovanou věc (prostřednictvím § 3030 NOZ) uplatní principy vyjádřené § 6 odst. 1 a 2 NOZ (Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.) - vznesenou námitku promlčení proto (bez ohledu na výše uvedené) žalobce považuje za rozpornou se zde uvedenými základními principy poctivosti a dobrými mravy. Ve shodném duchu se lze vyjádřit také k námitce promlčení stran práva na náhradu škody (ve formě ušlého zisku). Ve světle výše uvedeného (paradoxní situace, kdy se má promlčet právo na náhradu škody, ačkoli sama škoda ještě nevznikla) polemizuje i komentářová literatura s možností rozšiřujícího výkladu § 398 ObchZ (a tento rozhodně nevylučuje):„ Je sporné, zda důsledek doslovného výkladu textu zákona nelze odstranit výkladem poněkud extenzivním. Podle něho by se počátek běhu desetileté objektivní promlčecí doby počítal sice od porušení povinnosti, ale za podmínky, že vznikla škoda. Vychází se přitom z toho, že promlčecí doba pro uplatnění práva nemůže začít běžet, jestliže toto právo ještě nevzniklo. Vznik práva na náhradu škody pak vyžaduje existenci škody.“ Žalobce má přitom za to, že právě extenzivní výklad (náležitě zohledňující argumenty vznesené výše, resp. též argumentaci uvedenou níže) je zde zcela namístě. Není totiž bez významu, že jak dřívější (§ 106 odst. 2 SOZ: Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.), tak současná právní úprava (§ 636 odst. 1 NOZ: Právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.) spojují možnost promlčení práva na náhradu škody vždy se vznikem škody (lze zároveň zdůraznit, že úprava NOZ se pochopitelně vztahuje i na podnikatelské vztahy). Obšírně se k této problematice vyslovilo usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 31 Cdo 4835/2014, ze kterého se podává (bod 41 a násl.): Tato škodní událost ve smyslu § 106 odst. 2 obč. zák. zahrnuje nejen protiprávní úkon či zákonem zvlášť kvalifikovanou událost, které vedly ke vzniku škody, ale i vznik škody samé (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 1990, sp. zn. 1 Cz 20/90, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2507/2005, uveřejněný pod [číslo] 2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedený výklad pojmu událost, z níž škoda vznikla, Nejvyšší soud odůvodnil tím, že„ (kdybychom …ztotožnili událost, z níž škoda vznikla, pouze s protiprávním úkonem či událostí, vyvolávající škodu (protiprávní stav), … mohla by promlčecí doba začít běžet dříve, než vznikla škoda, škoda by mohla vzniknout až po uplynutí objektivní promlčecí doby, nebo by nemusela vzniknout vůbec. Takový výklad je proto nepřijatelný“ (srov. rozhodnutí sp. zn. 1 Cz 20/90, citované výše, dále též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2423/2006 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 446/2012). Nejvyšší soud tedy již při tvorbě judikatury k § 106 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. vycházel z obdobných východisek jako v nyní posuzovaném případě (srov. odst. 41 výše). Správnost uvedené judikatury Nejvyššího soudu potvrzuje i další vývoj. Judikatorní výklad § 106 odst. 2 obč. zák. účinného do konce roku 2013 totiž přejala i nová právní úprava, kterou přinesl občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014. Ten v § 636 připíná počátek objektivní promlčecí lhůty u nároků na náhradu škody nebo jiné újmy ke dni, kdy škoda nebo újma vznikla. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku k tomu uvádí, že je nevhodné, aby právní úprava umožňovala promlčet právo na náhradu škody i dříve, než škoda vznikne. Takové pojetí podle důvodové zprávy„ odporuje ústavně garantovanému právu na soudní ochranu“. Stejný názor zastává i odborná veřejnost, komentář k § 636 nového občanského zákoníku označuje za nesprávnou koncepci, podle které se poškozenému může jeho právo promlčet„ dříve, než měl objektivní možnost se o škodě vůbec dozvědět (neboť ta ještě nevznikla)“ – srov. v bodu 42. citovaný komentář. Pro ucelenější srovnání lze konečně uvést, že tuto konstrukci obecně akceptují také právní řády okolních zemí, ze kterých zákonodárce čerpal při rekodifikaci soukromého práva (lze proto usuzovat na širší úzus ohledně této otázky odůvodňující výklad podávaný shora).

5. Žalovaný na svých námitkách setrval, což sdělil soudu v rámci svého rozsáhlého podání ze dne 8. 6. 2021, kdy rovněž na podporu svých tvrzení argumentoval právními názory vyjádřenými v judikatuře k ObchZ, kdy argumentaci žalobce historickou právní úpravou, cizími právními řády, judikaturou k ObčZ a důvodovou zprávou k NOZ považoval za bezpředmětnou. Rovněž popřel, že by vznesená námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy.

6. V podrobnostech soud již dále na toto i další podání žalovaného, jakož i na další rozsáhlá podání žalobce na ně reagující pouze odkazuje, kdy tato jsou součástí spisu.

7. Ve věci se konala první část prvního jednání dne 9. 9. 2021, druhá pak dne 23. 11. 2021. U tohoto jednání přítomné strany setrvaly na svých procesních stanoviscích, podrobně se vyjádřily k prováděným důkazům. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 2. 12. 2021, kdy soud ve věci v přítomnosti žalobce vynesl rozsudek ve znění uvedeném shora. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

8. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce a žalovaného soud vzal za prokázánu jejich procesní subjektivitu. Z náhledu na pobočky žalovaného v České republice soud zjistil, že jde o společnost, která má pobočku v [obec], v [obec] a ve [obec], v [obec] se nachází sídlo žalovaného.

9. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] soud zjistil existenci této společnosti v době od 28. 2. 2000 do 30. 11. 2012.

10. Z potvrzení objednávky ze dne 13. 10. 2005 č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobce u žalovaného objednal návrh projekčních prací na návrhu hydraulického systému pro novou protlačovnu, zpracování podkladů za část hydraulika pro projekt pro stavební povolení, dle zadání a ve spolupráci s hlavním projektantem akce, celkem v ceně 20 825 EUR.

11. Z technické zprávy k provoznímu souboru 103 Hydraulická stanice – hydraulické zařízení linky s lisem 35MN ze dne 24. 11. 2005, soud zjistil, že se jedná o projektovou dokumentaci pro stavební povolení, jejímž dodavatelem je žalovaný, soud zjistil, že jde o popis výrobního zařízení, včetně technických parametrů.

12. Z listiny označené jako„ Nabídka – technická část“ ze dne 12. 1. 2006 ve spojení s průvodním dopisem k nabídce [číslo] z 12. 1. 2006 soud zjistil, že jde o nabídku [číslo] zpracovanou žalovaným na základě technických specifikací [anonymizována dvě slova] a další korespondence a jednání do dne 12. 1. 2006. Žalovaný nabízí dodávku kompletní hydraulické části nové linky [anonymizováno] pro výrobu [anonymizována dvě slova], včetně montáže na místě s tím, že je tu vymezen předmět nabídky, a to hydraulické válce lisů, hydraulické ovládací bloky lisů a zařízení hydraulické stanice. Soud konstatuje, že u jednotlivých položek není uveden žádný typ materiálu pro jeho výrobu či jiná další specifikace. Celková cena výše uvedené položky je 2 552 500 EUR, což je 73 000 000 Kč při kurzu 28,60 Kč/EUR, s dodacími a platebními podmínkami: záruka 24 měsíců po dodání nebo 18 měsíců po uvedení do provozu, platnost nabídky 3 měsíce.

13. Z objednávky č. [anonymizováno] ze dne 17. 2. 2006 včetně přílohy [číslo] obchodních podmínek žalobce soud zjistil, že jde o objednávku, kterou vystavil žalobce a adresoval žalovanému, kdy objednával dodávku a montáž hydrauliky na linku [anonymizováno] dle nabídky [číslo] z 12. 1. 2006 upřesněné revizí [číslo] v ceně 2 552 500 EUR.

14. Z technické dokumentace k hydraulickému válci včetně výkresů ze dne 15. 3. 2006 soud zjistil, že toto zpracovávala společnost [právnická osoba]

15. Z emailu ze dne 3. 4. 2006 soud zjistil, že jej adresoval [jméno] [jméno] – zaměstnanec žalovaného, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s předmětem:„ hydraulické válce“. Zasílá navrhované výkresy válců ke schválení, v příloze pak jsou technické výkresy k hydraulickému cylindru.

16. Z listiny označené jako„ záznam z jednání technické rady – [příjmení] c [anonymizováno] [část obce]“ dne 6. 4. 2006 soud zjistil, že jde o záznam z jednání, kterého se zúčastnili: [spisová značka] Servis, [anonymizována dvě slova] s tím, že byly mimojiné projednány změny na hlavních hydraulických válcích a odparafovány výkresy se změnami. Tím jsou hlavní hydraulické válce uvolněny pro výrobu (viz. bod 9 zápisu).

17. Ze smlouvy o dílo č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 25. 4. 2006, včetně přílohy [číslo] dodatku [číslo] ze dne 1. 2. 2007 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce v postavení objednatele a žalovaný v postavení zhotovitele, kdy smlouva je zpracována na základě objednávky č. [anonymizováno] ze dne 17. 2. 2006 a nabídky [číslo] ze dne 12. 1. 2006. Předmětem smlouvy je dodávka a montáž hydrauliky linky [anonymizováno] Vysokotlaká hydraulika viz. příloha [číslo]. Dle bodu 7 smlouvy nadepsaného„ ručení za věcné vady“, za vady předmětu dodávky ručí zhotovitel: a) U dodaného zařízení v délce trvání 24 měsíců od dodání nebo 18 měsíců po uvedení do provozu. Doba ručení počíná běžet ode dne fyzického převzetí předmětu smlouvy na základě protokolu o předání a převzetí. b) Odstranění vad vzniklých v době ručení provede zhotovitel bezodkladně s nástupem maximálně do 24 hodin a na své náklady. c) Vady, které je možno zjistit při převzetí zboží, reklamuje objednatel v protokolu o předání a převzetí. U ostatních vad zboží je objednatel oprávněn uplatnit právo z odpovědnosti za tyto vady zboží neprodleně po jejich zjištění, a to písemným sdělením na adresu zhotovitele, přičemž kontaktní osobou je [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jsou zde uvedeny kontakty na uvedenou osobu. d) Po dobu garanční opravy, kdy předmět smlouvy nelze užívat, neběží záruční doba a o tyto dny se záruční doba prodlužuje. e) Nároky z vad nenastanou v případě nevhodného nebo neodborného užívání předmětu dodání, nesprávné montáže nebo nesprávného uvedení do provozu objednatelem nebo třetí osobou, v případě běžného opotřebení, škod v důsledku nevhodných provozních prostředků, nedbalého skladování nebo ostatních okolností, za které je odpovědný objednatel nebo třetí strany. f) Nároky na plnění k odstranění vad se řídí ustanoveními Obchodního zákoníku. g) S výjimkou vad nepochybně způsobených vadou materiálu se záruka nevztahuje na spotřební materiál a díly podléhající opotřebení v rámci běžného provozu. h) Ručení za následné škody, z jakéhokoli právního důvodu, především ušlý zisk, výpadek výroby, nemožnost věc užívat nebo za následné škody se bude řešit dle Obchodního zákoníku, § 373 a následujících, kdy § 373 je zde odcitován. Podle bodu 11 písm. a) smlouvy je místem plnění a výhradní soudní příslušností pro všechny spory z obchodního vztahu sídlo objednatele [právnická osoba] Zhotovitel je také oprávněn podat žalobu v sídle objednatele. b) Tento smluvní vztah se řídí výhradně právem České republiky c) Změny a dodatky k této smlouvě vyžadují písemnou formu. Z přílohy [číslo] Smlouvy o dílo č. [anonymizováno] [číslo] nazvané„ Specifikace předmětu plnění včetně termínového plnění. Platná ke dni 28. 2. 2005“ soud zjistil, že se jedná o rozpis položek, které náleží k předmětu díla pro výrobu hydraulických válců lisů, hydraulických ovládacích bloků lisů a nádrže s příslušenstvím s tím, že soud konstatuje, že u položek, u kterých je uveden jako výrobce žalovaný, není uveden žádný typ materiálu pro jeho výrobu či jiná další specifikace.

18. Z listiny„ záznam z [anonymizováno] technické rady – linka [anonymizováno] [část obce]“ ze dne 29. 6. 2006 soud zjistil, že jde o jednání, na kterém byli přítomni: [anonymizována čtyři slova]. Žalovaný mimojiné předal [anonymizována tři slova] model kompletní sestavy lisu 35 MN, listu 10+5MN a hydraulického sklepa, který byl aktualizován ke dni 28. 6. 2006 [anonymizována dvě slova] provede kontrolu návazností jednotlivých objektů a zařízení po posledních změnách a v případě nesrovnalostí bude informovat všechny zainteresované strany (bod 1 zápisu). Hydac předal modely hydraulických válců zpracované dodavatelem [právnická osoba] (bod 6 zápisu).

19. Z listin označených jako„ Matrial record book – Material Traceability [anonymizováno]“, včetně obrazové dokumentace a doprovodných certifikátů k objednávce [číslo] včetně certifikátů k jednotlivým součástem lisu, soud zjistil, že jde o dokumenty vystavené pro zákazníka [příjmení] [jméno] [příjmení], týkající se dodaných výrobků s tím, že je tu potvrzeno použití materiálu S355J2G3. Jsou to doklady pocházející z podzimu 2006 a jara 2007 týkající se výroby hydraulického válce.

20. Z předávacího protokolu č. CS [číslo] ze dne 5. 11. 2007 soud zjistil, že jde o předávací protokol, na základě kterého žalovaný předává hydraulické válce, hydraulické ovládací bloky a zařízení hydraulické stanice v rozsahu dle přílohy [číslo] smlouvy o dílo č. [anonymizováno] [číslo] Smluvní strany prohlašují, že plnění zakázky je provedeno v souladu s objednávkou č. [anonymizováno] a smlouvou č. [anonymizováno] [číslo] v požadovaném rozsahu i kvalitě. Jsou připojena razítka a podpisy za žalobce i žalovaného.

21. Z návodu k používání hydraulického zařízení č. zakázky [anonymizována dvě slova] [číslo], výrobní [číslo], k hydraulickému zařízení – lisu 35, 10 a 5 MN ze dne 12. 11. 2007 zpracovaného žalovaným soud zjistil, že podle bodu 3. 1.

4. Provoz hydraulických válců nevyžaduje žádnou údržbu, je pouze nutné zařízení udržovat v takovém stavu, aby se zabránilo nadměrnému znečištění pístnic, popř. přídavnému zatížení pístnic od nesprávného zabudování do zařízení. V bode [číslo] je akcentováno, že v případě úniku oleje mimo vanu stroje je nutno postupovat jako při havárii ropných produktů a při zneškodňování postupovat v souladu s platnými zákony (jedná se o podrobnosti nakládání s odpady). V rámci části 3.3 jsou specifikovány technické parametry, je zde uvedena čistota pracovní kapaliny dle ISO 4406 NAS 1638, v hodnotě 16/13, 7. Dále pod bodem 4.8.4 Vyskytnou-li se na zařízení poruchy, které by ohrozily bezpečnost provozu nebo vzniknou-li pochybnosti o bezvadném stavu zařízení během provozu, je nutno zařízení neprodleně zastavit a poruchu odstranit. Poruchy musí odstraňovat jen vyškolení a provozovatelem k tomu určení pracovníci. Rovněž je zde pod bodem [číslo] definována převodní tabulka pro provozní náplně.

22. Z cestovní zprávy z 23. 2. až 1. 3. 2010 soud zjistil, že se jedná o zprávu zpracovanou zástupci žalovaného týkající se řešení havárie čerpadel. Účelem cesty bylo řešení havárie linky [anonymizováno], zjištění příčin a znovuuvedení do provozu, kdy na lince [anonymizováno] došlo k havárii minimálně dvou hlavních čerpadel Oilgear PVV -540 a linka byla odstavena mimo provoz. Bylo zjištěno, že u čerpadel 16 a 20 byly zničeny spojky, čerpadla byla demontována a jedno z nich zkontrolováno. Vnitřní části čerpadla byly zcela zničeny, větší polovina pístků poškozena a zadržena, kluzátka a opěrná deska zcela zničena. Rozvodná a přítlačná deska v tlakové části čerpadla naopak nevykazovaly žádné známky mechanického poškození nebo nadměrného opotřebení. Čerpadlo č. 24 bylo provozuschopné, ve skříni byly zjištěny ale kovové částečky, bylo proto rovněž demontováno. Zpětné ventily byly všechny zničeny, díly z ventilů byly nalezeny v potrubí a v nádrži. Pístnice válce vyrážeče byla poškozena podélnými rýhami, válec lisu 5MN vykazoval netěsnost na víku pístnice, pístnice mechanicky poškozena zřejmě údery kovovým předmětem, hydraulický olej vykazoval značné znečištění. Dále byl popsán postup prací, který byl proveden. Závěry: Pravděpodobnou příčinou zničení hlavních čerpadel se jeví znečištěný olej. Tlaková část demontovaného čerpadla nevykazovala žádné stopy poškození, je nepravděpodobné, že by do tlakové [anonymizováno] vnikly mechanické částice a způsobily náhlé zablokování čerpadla. Naopak veškeré poškození bylo ve skříni čerpadla, kam nemůže žádná mechanická nečistota zvenčí proniknout. Celý problém vznikl patrně tak, že se nečistoty obsažené v oleji se usadily v mezeře mezi pracovním pístkem a otočným blokem a tím omezily pohyb pístků čerpadla v otočném bloku. Pístky potom v průběhu otáčení ztratily kontakt s opěrnou deskou a byly uvolněny až zvýšením tlaku připojením daného pístku do výtlačného segmentu čerpadla. Toto náhlé uvolnění způsobí náraz bronzového kluzátka pístku na opěrnou desku a postupné zničení jak kluzátka, tak opěrné desky. Tomuto vysvětlení odpovídá i způsob poškození kulových ploch jednotlivých pístků, ze kterého je zřejmé, že čerpadlo běželo dlouhou dobu se zničenými kluzátky. Poškození pístnice vyrážeče bylo způsobeno přídavným kroužkem od [anonymizována dvě slova], který nebyl dostatečně centrován s pístnicí. Netěsnost válce lisu 5MN byla způsobena mechanickým poškozením pístnice (hluboké vrypy) při montáži a údržbě opěrného vozíku trnu. Dále následovaly návrhy na opatření.

23. Z listiny„ záznam z jednání linka [anonymizováno] poruch [část obce] dne 20. 4. 2010“ soud zjistil, že se konala za přítomnosti zástupců žalobce a žalovaného a [právnická osoba], s cílem projednat několik poruch na lince [anonymizováno] 35 MN a návrh na opatření k zamezení jejich opakování. Z uvedeného materiálu vyplývá, že jediným vážným problémem je špatné pracovní prostředí hydraulického válce vyrážeče. Zejména stékání velkého množství maziva po pístnici hydraulického válce, nadměrné zahřívání pístnice v horní poloze, uschlé mazivo na pístnici vytvoří tvrdý povlak, který následně zničí jakékoli stírací kroužky. Zásadním problémem je tedy nedostatečná mechanická ochrana válce s tím, že žalovaný navrhl řešení technické, na kterém se bude podílet žalobce, žalovaný a spol. [příjmení].

24. Z emailu z 3. 5. 2010 soud zjistil, že žalovaný kontaktoval žalobce, informoval ho o prezentaci shrnující problémy na lince 35 MN způsobené umístěním a velmi špatným pracovním prostředím válce spodního vyrážeče s tím, že toto shrnul, že závažné poruchy na lince (havárie čerpadel) jsou vždy následkem poruchy těsnění vyrážeče. Žalovaný navrhl konkrétní kroky vedoucí ke konečnému rychlému definitivnímu vyřešení problému. Nedostal žádnou odpověď či protinávrhy ze strany žalobce.

25. Z listiny„ záznam z jednání [příjmení] [jméno] – projednání poruch [část obce] dne 24. 5. 2010“ soud zjistil, že se jednalo o schůzku, které se účastnili zástupci žalobce, žalovaného a [anonymizováno], s cílem opakovaného projednání několika poruch na lince [anonymizováno] 35 MN a návrhu na opatření k zamezení jejich opakování. V úvodu byly shrnuty návrhy a připomínky žalovaného na řešení problému špatného pracovního prostředí válce spodního vyrážeče tak, jak byly již předneseny a prezentovány na první schůzce dne 20. 4. 2010. Byl dále navržen postup, jak bude linka upravena, včetně termínů a úkonů, které zajistí žalovaný, [anonymizováno] a žalobce.

26. Ze sdělení žalovaného ze dne 3. 12. 2012 soud zjistil, že žalovaný toto adresoval žalobci; tímto sdělením žalovaný mimo jiné informuje, že má zájem na servisu hydrauliky pro uvedená zařízení. Je ochoten vybudovat sklad náhradních dílů s předem vytipovaných dílců, případně válců a důležitých subsystémů. Jsou schopni i zajistit potřebný počet montérů a v případě větších oprav spolupracovat s [právnická osoba] [anonymizováno] nebo případně s dalšími externími firmami. Dále pod bodem 4 jsou informace k problematice spojené s vyrážecím válcem 35 MN. Hlavním problémem bylo od počátku nevhodné pracovní prostředí, o kterém nebyl žalovaný dopředu informován. Většina návrhů pro zlepšení funkčnosti nebyla aplikována a vždy se řešilo až při vzniku závažné poruchy. Následoval návrh opatření, která by byla obratem provedena.

27. Ze sdělení z 13. 2. 2013 soud zjistil, že jeho předmětem je sdělení žalovaného k trvalému řešení problémů vyrážeče lisu 35 MN a [anonymizována dvě slova] na provoze [anonymizováno] (35MN), na provoze [anonymizováno] (18MN), na cyklické zkušebně s tím, že žalovaný shrnuje problémy existující a navrhuje dlouhodobou trvalou spolupráci. Jsou zde rekapitulovány problémy, které na vyrážeči lisu 35MN existují s tím, že žalovaný navrhuje řešení, které je přesně popsáno, včetně odhadu nákladů, které jsou s tím spojeny.

28. Z listiny nadepsané„ Rozpis prací preventivního servisu, Příloha [číslo] ke Smlouvě o dílo č. [spisová značka]“ soud zjistil, že tu je rozpis úkonů, které byly provedeny době od ledna 2014 do ledna 2015. U úkonů jsou opakovaně uvedeny poznámky upozorňující, že čistota oleje je nevhodná provozu linky [anonymizováno], nutno doplnit olej do hlavní nádrže, že je nízká hladina oleje, ohrožuje životnost celého systému a hlavně čerpadel, nutno doplnit olej do hlavní nádrže, v 51. týdnu se objevuje voda v hydraulickém oleji 0,136 % vody, limitní hodnota dle ČSN je 0,06 % vody, v lednu 2015 pak provoz linky je neustále provozován jen jednou filtrační jednotkou, míra znečištění oleje je stále vysoká.

29. Z e-mailů ze dne 27. 8. 2014 a ze dne 2. 9. 2014, ze dne 4. 9. 2014 ve spojení s technickou zprávou Nezávislé Tribotechnické Laboratoře o stavu oleje z kovacího lisu – vzorek [číslo] ze dne 26. 8. 2014 soud zjistil, že byl odebrán na kovacím lisu – část rotace, v rámci hydraulického systému u žalobce; ve třech parametrech, a to obsahu vody, kódu čistoty dle ISO [číslo] a kódu čistoty dle NAS [číslo], neodpovídá ukazateli jakosti. V závěru je uvedena poznámka, že olejová náplň je degradována vodou do míry likvidace přísad (forma úsad, možná změna anilinového bodu – viz. zbytky barev a ostatních kalových úsad). Vzhledem k výskytu části koroze je zcela možné, že přítomnost vody a jejího působení je dlouhodobějšího charakteru. Předpoklad netěsnosti chladícího systému. Opotřebení – kovy – samostatné částice železa v režimu běžného opotřebení. Ostatní – olejová náplň vykazuje mezní funkční hydraulické kapaliny, která se vyznačuje únavovými částicemi, čímž lze hodnotit stav olejové náplně jako zcela nevyhovující (stále zanášení filtrů a předpoklad zvyšování obsahu vody).

30. Z listiny označené jako„ Technologický předpis pro opravu hydraulického válce děrovacího lisu 35 MN inventární [číslo] ve [právnická osoba] a.s.“ ze dne 19. 12. 2016“ soud zjistil, že uvedené zpracovala [právnická osoba] [anonymizována tři slova] dne 19. 12. 2016, kdy účelem této instrukce je stanovit podmínky pro bezpečný vstup, pohyb na horním příčníku a práce uvnitř hydraulického válce děrovacího listu 35 MN pro všechny osoby účastnící se prací na horním příčníku hydraulického válce děrovacího listu.

31. Z metalografické zprávy ke zkušebnímu listu [číslo] 2016 ze dne 20. 12. 2016 soud zjistil, že jde o záznam společnosti [právnická osoba], kdy se testoval výrobek – hydraulický válec zákazníka žalobce, jehož shrnutí zní:„ Dodaná část hydraulického válce svým chemickým složením, mechanickými vlastnostmi a mikrostrukturou zcela odpovídá jakostní oceli S275J2 dle ČSN EN [číslo]. Lze konstatovat, že s připomínkami (nepatrně nižší tvrdost a mez kluzu) dodaný materiál rovněž vcelku odpovídá jakostní oceli S355J2.“ 32. Ze zjišťovací technické zprávy – Havárie lisu 35 MN ze dne 25. 1. 2017 soud zjistil, že je zde zaznamenáno, že zařízení hydraulického válce a lisu bylo používáno od roku 2008 do roku 2016, kdy odpracovalo 756 618 cyklů. Je zde uveden záznam, že zařízení bylo po celou dobu užívání řádně v souladu s popisem a návodem na obsluhu. Během užívání nedošlo ze strany provozovatele k žádnému neodbornému zásahu ani mimořádné události. Stroj za dobu provozování odpracoval pouze 756 618 cyklů, což je zlomek běžně dosahovaných životností u obdobných zařízení používaných u žalobce. Je zde popsána havárie takto: Dne 16. 11. 2016 byl zjištěn únik oleje z příruby vysokotlakového potrubí nahoře na válci, velikost úniku zpočátku dovolovala provozování (olej byl jímán) a byla naplánovaná odstávka na přetěsnění (z důvodu nutnosti postavení lešení). Dne 29- 30. 11. 2016 probíhalo přetěsňování přírub od vysokotlakého potrubí do válce, dne 30. 11. 2016 při vizuální kontrole byla zjištěna uvnitř přívodního otvoru do válce trhlina. Dne 1. 12. 2016 proběhla komplexní UZ kontrola tělesa válce, zjištěna rozsáhlá trhlina po celém obvodu válce (viz. obrázky níže). Příčiny havárie: devastující únavová prasklina po celém horním obvodu hlavního válce. V době opravy zařízení – svařování válce bylo nutno z důvodu svařitelnosti přesně identifikovat jakost materiálu. Odebral se potřebný vzorek a byl proveden chemický rozbor v certifikované laboratoři. Výrobcem deklarovaný materiál měl být S355J2G3, skutečnost je odlišná. Matriál válce odpovídá více jakosti S275J2. Tento materiál je tedy v nesouladu s předávací dokumentací a navíc jeho mechanické vlastnosti jsou daleko horší. Tímto došlo k porušení dodacích podmínek a rovněž žalobce jako zákazník byl uveden v omyl. Důsledky havárie: okamžité odstavení zařízení a tím i celé výrobní linky od 1. 12. 2016, nutnost okamžitého zajištění provizorní opravy, specializované svaření praskliny, které umožní nouzové provozování lisu do doby výroby a dodání nového hlavního válce, nutnost okamžitého zajištění výroby kompletně nového hlavního válce, nutnost opětovného odstavení zařízení a provedení výměny nového hlavního válce. Je připojeno vyčíslení finančního dopadu.

33. Z Analýzy životnosti válce děrovacího lisu v závislosti na konstrukčním materiálu z ledna 2017 zpracované [právnická osoba] [právnická osoba] soud zjistil, že ve zprávě je shrnuta analýza životnosti válce děrovacího lisu k výrobě lisovaných [anonymizována dvě slova] v závislosti na konstrukčním materiálu. Jedná se o konstrukční materiály S275J2, S355J2G3, 25 CrMo4. V závěru této zprávy je shrnuto, že pokud byly srovnávány všechny tři materiály a vzal by se rovněž v úvahu skutečný počet cyklů, tedy počty opakování, tak u všech válců z jednotlivých materiálů by došlo k inicializaci trhliny. Je zde vypočteno, že při použití oceli S275J2 by bylo realizováno 181 000 cyklů do inicializace trhliny, celkem pak 221 000 cyklů (do lomu), u materiálu S355J2G3 by bylo realizováno 649 000 cyklů do inicializace trhliny, celkem pak 689 000 cyklů (do lomu), a u materiálu 25CrMo4 by bylo realizováno 3 846 000 cyklů do inicializace trhliny, celkově pak 3 884 000 cyklů (do lomu).

34. Z e-mailu ze dne 12. 2. 2017 soud zjistil, že jde o email odeslaný panem [jméno] [příjmení] zde uvedeným osobám, nadepsaný: jednání: [část obce] [anonymizováno] [spisová značka] - ve věci prasknutí hydraulického válce. V textu e-mailu je obsažen o záznam z technického jednání dne 13. 2. 2017, kdy byli přítomni [část obce] [anonymizováno] ([příjmení], [příjmení], [obec], [příjmení]), za [příjmení] [příjmení], [příjmení], za [příjmení] [jméno] [příjmení]. Jednání se týkalo„ prasknutí hlavního hydraulického válce na lise 35 MN“, byla shrnuta fakta: [příjmení] byl provozován od roku 2008 a odpracoval 756 618 cyklů. Od 1. 12. 2016 byl odstaven z důvodu obvodové praskliny, která dosahovala místně až 20 mm k venkovnímu okraji válce a lis musel být odstaven z provozu. Prasklina byla opravena zavařením a lis je nyní znovu zprovozněn, zároveň byl objednán nový válce se zásadními konstrukčními úpravami (změna materiálu, zvětšení přechodového rádiusu a tloušťky stěny). Žalobce provedl výpočet hydraulického válce na cyklickou únavu, z něhož plyne, že pro materiál S355 dojde k destrukci válce po asi 689 000 cyklech. Dále provedl výpočet cyklické únavy pro S275, zde je životnost 221 000 cyklů a pro materiál 25CrMo4 zde je živostnost 3 884 000 cyklů), rovněž před opravou odebrala vzorek materiálu a provedla chemicko-pevnostní analýzu, kde dokládá, že materiál válce neodpovídá plně deklarované jakosti S355, ale spíše S275. Společnost [příjmení] při výrobě válce v roce 2007 neprováděla pevnostní analýzy válce na cyklickou únavu. Provedla tuto analýzu cyklické únavy až nyní a konstatuje, že životnost válce z materiálu S355 vyšla na 850 000 cyklů, pro nový válec navrhuje tyto konstrukční úpravy: zvětšení přechodového rádiusu, zvětšení tloušťky ceny, změna materiálu a zlepšení drsnosti; požádala o odběr vzorku materiálu pro vlastní rozbor, takže z horní části válce budou odebrány 3 výseče materiálu pro provedení nezávislých rozborů. Žalobce závěrem konstatoval, že dodaný válec nesplňoval parametry deklarované v průvodní dokumentaci, konstrukční řešení a materiál válce byly nevhodně zvoleny, což způsobilo předčasné prasknutí hydraulického válce a tím výrazné snížení jeho předpokládané životnosti. Vyzval dodavatele - žalovaného k zaujetí stanoviska a spoluúčasti při řešení dopadů havárie dodaného válce (na nutnost nouzové opravy, výroby nového válce a výpadek naší produkce). Žalobce tuto výzvu zašle oficiálním dopisem.

35. Ze Smlouvy o dílo k objednávce číslo [anonymizováno] a [anonymizováno] ze dne 10. 4. 2017 soud zjistil, že tuto uzavřel žalobce jako objednatel a [právnická osoba] jako zhotovitel s tím, že strany mezi sebou potvrzují, že mezi sebou uzavřely dílčí smlouvu o dílo, jejímž předmětem je na straně zhotovitele závazek provést dílo spočívající ve výrobě a dodávce hydraulického válce pro lis 35 MN dle poskytnuté specifikace (viz objednávka objednatele č. [anonymizováno] ze dne 21. 12. 2016, zakázka zhotovitele [číslo]), dále mezi sebou uzavřeli dílčí smlouvu o dílo, jejímž předmětem je na straně zhotovitele závazek provést dílo spočívající v kompletaci hydraulického válce pro lis 35 MN včetně tlakové zkoušky a ověření funkčnosti (viz objednávka objednatele č. [anonymizováno] ze dne 17. 3. 2017, zakázka [číslo] dále jen [anonymizováno]). Předmětem této smlouvy je výroba a dodávka hydraulického válce pro lis 35 MN včetně kompletní výkresové dokumentace, kompletace hydraulického válce pro lis 35 MN včetně tlakové zkoušky a ověření funkčnosti (zhotovitel je toto povinen doložit měřícími protokoly) do 31. 5. 2017. Podle bodu 8.5. zhotovitel poskytuje objednateli záruku za jakost díla po dobu min. 5 mil. cyklů od jeho předání objednateli/od uvedení díla do provozu u objednatele.

36. Ze znaleckého posudku zpracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č. [anonymizováno], označeného jako„ Technické posouzení příčin havárie hlavního hydraulického válce na děrovacím lise 35 MN“ ze dne 13. 11. 2017, soud zjistil, že jsou zde uvedeny technické parametry tohoto válce, kdy z konstrukčního hlediska se jedná o tlustostěnnou tlakovou nádobu, válec je vytvořen jako výkovek a je uložen do příčníků. Výrobní číslo je [číslo] a nachází se na tělese válce. Přiložená fotografie zobrazuje další čísla včetně čísla materiálu S355J2G3. Zařízení je po opravě lisovacího válce v provozuschopném stavu a je provozováno. Následně znalec vychází z hodnocení dosavadního provozu a průběhu poruchy, kdy odkazuje na údaje zjištěné při havárii 16. 11. 2016, jak již bylo citováno, rovněž vychází z analýzy životnosti válce, kterou provedl [část obce] [právnická osoba] Je konstatován nevhodně zvolený rádius přechodu stěna-dno a nesprávně uplatněná drsnost povrchu materiálu. Znalec zde vyjadřuje názor, že obecně hydraulické lisy podobné velikosti a koncepce mají pracovní životnost 30 až 50 let. Jejich životnost lze vyjádřit životností hlavního lisovacího válce a počtem pracovních cyklů a musí být odpovídající životnosti ostatních strojních částí lisu. Má být navržen a zkonstruován z vhodného materiálu tak, aby jeho životnost byla odpovídající životnosti celého lisu. Znalec uzavírá, že je zjevné, že nebyla dodržena smlouva o dílo, když byl dodán jiný materiál hydraulického válce, než je v přílohách smlouvy o dílo definován. Nebyl zvolen z hlediska potřebné životnosti správně ani deklarovaný materiál s přihlédnutím k povaze výrobku, který je po celou dobu životnosti namáhán cyklickým zatížením. Znalec odkazuje ve svých závěrech na metalografickou zprávu č. m64/16 týkající se vyhodnocení odebraného vzorku.

37. Z výzvy ze dne 11. 12. 2017 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě škody, kdy nejprve vylíčil základní body týkající se uzavření smlouvy, předmětu dodávky, předání díla dne 5. 11. 2007 s popisem havárie a s popisem jednání dne 13. 2. 2017, konstatoval, že dne 20. 10. 2017 byl vyhotoven znalecký posudek č. [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], kdy z těchto všech informací vyplývá, že žalovaný porušil povinnosti sjednané ve smlouvě o dílo, kdy dodal dílo provedené v materiálu jiném, než byl sjednán. Společnost dodala dílo, i když v době dodání věděla, resp. co by významný podnikatel v oboru strojírenství přinejmenším musela vědět, že dílo má vady, neboť materiál, ze kterého byl hydraulický válec reálně vyroben (ocel S275J2) byl z hlediska potřebné životnosti zcela nevhodný pro vyhotovení hydraulického válce, zejména s přihlédnutím k jeho povaze, kdy je po celou dobu životnosti namáhán cyklickým zatížením. Důsledkem uvedeného byl vznik škody společnosti žalobce ve výši 52 950 000 Kč. S ohledem na uvedené navrhuje, aby vzniklá škoda byla uhrazena žalovaným na účet žalobce do 30 dnů od obdržení této výzvy, eventuálně aby žalovaný navrhl adekvátní podmínky kompenzace vzniklé škody vzájemnou dohodou. Dále je připojeno vyčíslení škody – Havárie hlavního hydraulického válce na [jméno] 35 MN s jednotlivými položkami, kdy je zde uvedeno, že ztráta za odstávku produkce provozu [anonymizováno] od 1. 12. 2016 do 25. 1. 2017 je vyčíslená na 22,4 mil. Kč, ztráta za odstávku – nutnou výměnu hlavního těsnění na válci (17 dnů) činí 6,8 mil. Kč, ztráta za odstávku spojenou s výměnou vadného válce a montáží nového (20 dnů) činí 8 mil. Kč. Nutné opravy (eliminace několikaměsíčního prostoje) – náklady na opravu-vydrážkování praskliny a navaření hlavního válce činí 2,7 mil. Kč, náklady na nutné služby při opravě (předehřev, oprava dosedajících ploch, lešení apod.) činí 0,6 mil. Kč, náklady na rozbory, pevnost. analýzy, posudky apod. činí 0,16 mil. Kč, náklady na výrobu nového hydraulického válce činí 9,45 mil. Kč, náklady na demontážní a montážní práce – instalace nového válce činí 1,98 mil. Kč, náklady na různé těsnění, izolace, nehořlavé plachty apod. činí 0,05 mil. Kč, náklady na práce vlastní údržby činí 0,81mil. Kč. Tedy celkem činí celková částka ztrát a s tím souvisejících nákladů částku 52,95 mil. Kč.

38. Z přípisu žalovaného ze dne 21. 12. 2017 ve spojení s přípisem ze dne 23. 1. 2018 soud zjistil, že jde o přípisy, kterým žalovaný odmítá požadavky kladené žalobcem a rozhodně nesouhlasí s tvrzeními uvedenými v přípisu z 11. 12. 2017. V přípise ze dne 23. 1. 2018 žalovaný rekapituloval svůj náhled na věc, zejména odkazoval na uplynutí záruční lhůty, která byla sjednána dvouletá, začala běžet předáním díla dne 5. 11. 2007 a skončila 4. 11. 2009. V tomto období nebylo nic reklamováno. Sdělil, že únava materiálu není na jeho straně, kdy 1. 12. 2016 byla detekována únavová trhlina v důsledku úniku oleje zjištěného 16. 11. 2016. Uvedl, že nezná konkrétní zatížení, okolní podmínky, jemuž byl žalobcem materiál vystaven, žalovaný může toliko konstatovat, že materiál odolal 9 let zatížením a okolním podmínkám. Je to doba, která dalece přesahuje období, které žalovaný smluvně převzal jako svoji odpovědnost. Odmítá použití nevhodného materiálu: Argument, že údajně použil špatnou ocel, je chybný. Poukazuje na nevhodný externí posudek i chybějící včasné oznámení vady. Žalovaný shrnuje, že nevidí žádnou právní povinnost k odstraňování vady, chybí jasné jednoznačné oznámení vady s výzvou na žalovaného, aby tuto závadu odstranil v rámci svého záručního závazku. Žalovaný poskytl součinnost spíše jako gesto dobré vůle vzhledem k již nastíněnému dlouhodobému obchodnímu vztahu. Současný dopis z 11. 12. 2017 by bylo možno zhodnotit jako takové oznámení vady, ale je velmi opožděný, logicky tedy ani neobsahuje výzvu žalovanému k odstranění vad, proto jej musí žalovaný zamítnout již z těchto formálních důvodů. Rovněž zpochybňuje výši škody i celkově svou odpovědnost za ni. Požadavkům žalobce kladeným v dopise z 11. 12. 2017 nemůže vyhovět.

39. Ze znaleckého posudku z oboru strojírenství zpracovaného [příjmení] učením technickým v Praze, Fakultou strojní, [číslo jednací] [spisová značka] ze dne 19. 2. 2019 soud zjistil, že příčinou únavového poškození je nevhodná kombinace materiálových charakteristik a konstrukčního řešení válce v místě vstupu hydraulické kapaliny. [ulice] projektovaná životnost většiny výrobců komponent hydraulických lisovacích zařízení se volí 20 let, bez nutnosti provádět vážnější zásahy a opravy. S plánovanou životností pak musí korespondovat konstrukční řešení. Reálná životnost je pak dána provozními podmínkami, kvalitou údržby a servisu. Nejčastější příčinou zkrácení životnosti vedle nedodržení uvedených provozních pravidel jsou materiálové vady či konstrukční závady. Hydraulický válec je dle provedeného materiálového rozboru vyroben dle výkresově požadovaného materiálu S355J2G3. Stupeň uklidnění G3 dnes platná norma ČSN EN 10250-2 neuvádí. Běžně se vyrábí z normalizačně žíhaných uhlíkových ocelí s obdobným složením a mechanickými vlastnostmi jako má ocel S355J2G3. Ze závěrů znaleckého posudku: kladená otázka č. 5):„ Lze určit standardní způsob přejímky hydraulického válce?“ – ze závěru znalce:„ Při přejímce bylo použito standardního postu, doložení materiálových vlastností Certifikátem 3.1 dle EN 10204 s uvedením chemického složení a základních mechanických vlastností použité oceli. Součástí přejímky byly i protokoly ultrazvukové kontroly válce, kde nebyly zaznamenány indikace nepřípustných vad.... Vzhledem k tomu, že došlo k předčasnému poškození únavovým procesem, bylo by vhodné při přejímce vyžadovat doložení kvality povrchu materiálu válce. Tím by se snížila pravděpodobnost iniciace únavové trhliny a prodloužila životnost hydraulického válce. Zkoušky by musely být provedeny destruktivní metodou na přidaných vzorcích metalograficky. Kladená otázka č. 6:„ Lze zjistit případnou nevhodnost použitého materiálu nedestruktivní zkouškou?“, ze závěru znalce:„ Dle výše uvedeného, průkaznost kvality povrchu mohou garantovat jen destruktivní metalografické zkoušky přidaných vzorků výrobku.“ 40. Z předžalobní upomínky z 12. 5. 2020 soud zjistil, že jde o předžalobní upomínku ve věci Havárie hydraulického válce, ve kterém právní zástupce žalobce shrnuje právní rámec a uplatněný nárok s tím, že žalobce požaduje nárok na slevu díla v rozsahu 100 % v části ceny díla připadající na hydraulický válec coby dílčí komponent, což zdůvodňuje tím, že bez této součásti je dílo jako celek nefunkční, v částce ve výši 10 000 000 Kč, a dále nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku (ušlá marže za období nucených odstávek provozu [anonymizováno] klienta) ve výši celkem 34 210 034 Kč Celkem tedy vyzývá žalovaného k neprodlené úhradě částky ve výši 44 210 034 Kč do 15. 6. 2020 před podáním žaloby. Z doručenky – datové zprávy ID [číslo] soud zjistil, že tato zpráva byla zaslána žalovanému do jeho datové schránky a doručena dne 13. 5. 2020.

41. Z listiny – údajů sestavených v tabulce nadepsaných„ Denní hlášení počtu kusů vyrobených na protlačovně“ za dobu od 1. 11. 2016 do 31. 1. 2017, soud zjistil, že se jedná o záznam o provozu, kdy v době od 28. 11. 2016 do 24. 1. 2017 je zaznamenána oprava a není evidována výroba. Z listiny – údajů sestavených v tabulce nadepsaných„ Denní hlášení počtu kusů vyrobených na protlačovně“ za dobu od 1. 2. 2018 do 31. 3. 2018, soud zjistil, že se jedná o záznam o provozu, kdy v době od 25. 2. 2018 do 19. 3. 2018 je zaznamenána oprava a není evidována výroba.

42. Z listin: [ulice] technická norma – ČSN EN 10025-2, ČSN EN ISO 9001, Výroční zpráva žalovaného za rok 2007, 2006 včetně certifikátů z 11/ 2006, 2005, článek„ Politika kvality a životního prostředí“ ze dne 21. 7. 2020, Výroční zpráva žalobce za rok 2015, Obchodní statistika za rok 2015, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

43. Dále byly vzneseny důkazní návrhy: listinou v anglickém jazyce označenou jako„ master file“ z [číslo] (k výši tvrzené škody), znaleckým posudkem VŠB Technické univerzity Ostrava, který byl předložen v konceptu ze dne 16. 11. 2021, metalografickou zkouškou ze vzorku hydraulického válce provedenou soudem určenou testovací laboratoří, výslechem osob: [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (k reklamačnímu procesu), znalecký posudek z oboru ekonomika, vývoj skladových zásob žalobce, skladová evidence žalobce (k výši škody – ušlého zisku), novým znaleckým posudkem z oboru strojírenství, případně doplnění stávajících, výslechem [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (k jednáním před uzavřením smlouvy, k technickým otázkám), výslechem [anonymizováno] [jméno] a [anonymizováno] [ulice] (k technickému řešení linky, k provozování linky žalobcem). Tyto důkazní návrhy soud neprováděl a jako takové zamítl, neboť již provedenými důkazy soud zjistil skutkový stav v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí soudu. S ohledem na níže uvedené právní hodnocení soudu by jejich provádění bylo v rovněž v rozporu se zásadou hospodárnosti a ekonomie řízení. Z týchž důvodů soud rovněž vyšel pouze z písemných vyhotovení znaleckých posudků (viz. shora) a upustil od osobního výslechu znalců – zpracovatelů znaleckých posudků.

44. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Soud vzal za prokázáno, že žalobce jako objednatel a žalovaný jako zhotovitel spolu v rámci své podnikatelské činnosti uzavřeli smlouvu o dílo č. [anonymizováno] [číslo] z 25. 4. 2006, ve znění dodatku [číslo] z 1. 2. 2007, jejímž předmětem bylo zhotovení a dodávka hydraulické linky [anonymizováno]. Tomuto předcházela předsmluvní komunikace stran, kdy žalovaný na základě samostatné objednávky žalobce zpracoval projektovou dokumentaci pro stavební řízení. Po uzavření smlouvy strany spolu nadále vedly komunikaci týkající se díla a jeho realizace, a to mimo jiné i se společností [právnická osoba] - hlavním konstruktérem linky, včetně realizace hydraulických válců, které dodávala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Oba účastníci jsou odborníky v oblasti svého předmětu podnikání. Smlouva byla uzavřena na základě předchozí nabídky žalovaného [číslo] z 12. 1. 2006, ve znění revize [číslo] objednávky žalobce č. [anonymizováno]. Ve smlouvě ani v k tomu předcházející komunikaci, resp. dokumentech, nebyly sjednány speciální vlastnosti pro hydraulickou linku, resp. hydraulický válec. Nebyl sjednán konstrukční materiál, nebyla sjednána životnost, ani například počet výrobních cyklů, kterých má být dosaženo, apod. Ve smlouvě byla sjednána záruka za jakost v trvání dvou let od předání díla, resp. 18 měsíců od jeho uvedení do provozu. Dílo bylo provedeno a žalobci předáno dne 5. 11. 2007 s potvrzením, že bylo provedeno v souladu s objednávkou č. [anonymizováno] a smlouvou o dílo v požadovaném rozsahu i kvalitě. Výrobcem byly poskytnuty certifikáty o výrobě hydraulického válce z oceli typu S355J2. Následně byla hydraulická linka uvedena do provozu, žalovaný zajišťoval její servis, bylo řešeno používání vhodných provozních kapalin, objevovaly se opakovaně poruchy na lince a řešil se způsob jejich odstranění. Na jaře roku 2010 se hovořilo o havárii linky [anonymizováno], kdy bylo akcentováno, že poruchy byly způsobeny špatným pracovním prostředím válce spodního vyrážeče. Strany se dohodly na způsobu řešení problémů, komunikace pokračovala i v roce 2013 2014. V letech 2014 až 2015 byl opakovaně při servisních pracích žalovaného zjištěna nízká hladina oleje, případě čistota oleje nebyla vhodná k provozu linky [anonymizováno]. Soud dále vzal za prokázáno, že dne 16. 11. 2016 došlo k úniku oleje z příruby vysokotlakého potrubí na válci, byla naplánována odstávka na přetěsnění, která probíhala 29. 11. 2016 až 30. 11. 2016. Toho dne byla zjištěna uvnitř přívodního otvoru do válce trhlina, dne 1. 12. 2016 při kontrolním ultrazvuku byla zjištěna trhlina po celém obvodu válce. K tomuto dni bylo odpracováno 756 618 cyklů, kdy linka byla uvedena do provozu v roce 2008.

45. Soud vzal prokázáno, že dne 13. 2. 2017 proběhlo jednání účastníků a [anonymizováno]. [příjmení], kdy bylo konstatováno, že 1. 12. 2016 byl odstaven lis z důvodu obvodové trhliny, tato byla opravena zavařením a lis byl znovu zprovozněn. Bylo konstatováno, že byl objednán nový válec se zásadními konstrukčními úpravami. Žalobce zde uzavřel, že válec nesplňoval parametry deklarované původní dokumentací, konstrukční řešení a materiál byly nevhodně zvoleny, což způsobilo předčasné prasknutí hydraulického válce. Žalobce vyzval žalovaného k zaujetí stanoviska. Ze smlouvy o dílo ze dne 10. 4. 2017 soud zjistil, že žalobce jako objednatel tuto uzavřel se společností [právnická osoba], kdy předmětem této smlouvy o dílo je výroba hydraulického válce pro lis 35N (na základě objednávky č. [anonymizováno] z 21. 12. 2016) a kompletaci tohoto válce (na základě objednávky č. [anonymizováno] z 17. 3. 2017). Dále tedy soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného výzvou z 11. 12. 2017 k úhradě škody ve výši 52 950 000 Kč do 30 dnů od obdržení výzvy, event. k uzavření kompenzace škody dohodou, kdy byla připojena kalkulace škody (k jednotlivým položkám, vyčíslené škody viz. shora podrobná skutková zjištění). Žalovaný tento požadavek žalobce odmítl přípisem z 23. 1. 2018. Žalobce vyzval žalovaného výzvou před podáním žaloby ze dne 12. 5. 2020 k úhradě slevy z ceny díla a náhrady škody - ušlého zisku celkem ve výši 44 210 034 Kč do 15. 6. 2020, což bylo žalovanému doručeno dne 13. 5. 2020.

46. Soud vzal za prokázáno, že žalobce nechal zpracovat metalografickou zprávu č. m [číslo] ze dne 20. 12. 2016, ve které bylo shrnuto, že část hydraulického válce odpovídá zcela jakostí oceli S275J2 s připomínkami - vcelku odpovídá jakostní oceli S355J2. Soud na tomto místě konstatuje, že z této listiny není zřejmé, z jakého hydraulického válce byl zkoumaný vzorek odebrán, rovněž tato listina bez dalšího neprokazuje, že by byl použit jiný než žalovaným deklarovaný materiál, kdy závěr této zprávy soud hodnotí jako nejednoznačný. V lednu 2017 byla zpracována analýza životnosti válce děrovacího lisu a její zpracovatel [část obce] [právnická osoba] uzavřel, že pokud by byla použita ocel S275J2, tak by celkový počet cyklů do lomu činil [číslo], v případě oceli S355J2G3 pak 689 000 cyklů, což rovněž závěry metalografické zprávy v kontextu toho, že bylo reálně na válci do 1. 12. 2016 odpracováno 756 618 výrobních celků, zpochybňuje. Uvedené potvrzuje i znalecký posudek VUT v Praze, Fakulty strojní [číslo] [spisová značka] z 19. 2. 2019, kdy je zde uvedeno, že hodnoty zjištěné analýzou plně odpovídají požadavkům uvedeným v certifikátu. Závěry znalce [příjmení] [jméno] vyjádřené ve znaleckém posudku č. [anonymizováno] z 13. 11. 2017 o nevhodnosti použitého materiálu pro výrobu válce s odkazem na citovanou metalografickou zprávu č. m [číslo], tedy nemohou dle názoru soudu obstát. Rovněž závěry znalce, že„ nebyla dodržena smlouva o dílo“ je závěrem právním, který mu nenáleží.

47. Soud vzal za prokázáno, že příčinou vzniku trhliny hydraulického válce byl proces únavového poškození. Soud nevzal za prokázánu„ obvyklou životnost“ ani vlastnosti hydraulického válce, kdy z obsahu spisu vyplývá, že šlo o jedinečný výrobek/dílo, navíc znalecké posudky doložené žalobcem se v tomto směru rozchází, kdy znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] hovoří o obvyklé životnosti 50 let a znalecký posudek VUT Fakulty strojní hovoří o tom, že„ ….se volí 20 let“. Soud nevzal za prokázáno porušení smlouvy žalovaným, kdy dle názoru soudu nebyla žádná vada na dodaném plnění prokázána. Nebyla prokázána speciální ujednání o vlastnostech, životnosti, materiálu objednaného díla, apod.„ Obvyklost“ nevyplývá ani z provedených důkazů, kdy naopak z obsahu spisu plyne, že dodávána linka včetně válce byla zařízením jedinečným. Nelze tak dle názoru soudu dovozovat„ obvyklé“ vlastnosti. Soud tak shrnuje, že nevzal za prokázáno tvrzení žalobce o vadě, resp. o vadě skryté a vědomé. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobce řádně a včas vytkl u žalovaného tvrzené vady bezprostředně po jejich zjištění ve dnech 30. 11. až 1. 12. 2016. Předmětný zápis z jednání je dotován až 13. 2. 2017 a již konstatuje a) havárii, b) odstranění poškození, c) objednání nového lisu žalobcem. S tím koresponduje i„ nová“ smlouva o dílo z 10. 4. 2017, kterou uzavřel žalobce se společností [právnická osoba], která odkazuje na objednávku výroby nového válce již ze dne 21. 12. 2016. Výzvu k náhradě škody žalobce adresoval žalovanému až v prosinci 2017, nárok z odpovědnosti za vady uplatnil poprvé až předžalobní výzvou z května 2020. Soud nicméně v tomto směru nepoučoval žalobce ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř., neboť toto považoval s ohledem na právní hodnocení soudu – viz níže – za bezpředmětné a v rozporu s procesní ekonomií.

48. Na zjištěný skutkový stav soud navázal následující právní posouzení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

49. Podle hlavy II. ustanovení přechodných a závěrečných, díl 1 přechodná ustanovení, oddíl 1 všeobecná ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. V daném případě byla předmětná smlouva mezi účastníky uzavřena 25. 4. 2006, tedy přede dnem nabytí účinnosti o. z., a v řízení nevyplynulo (ostatně to strany ani netvrdily), že by si ujednaly postup podle o. z. Na právní vztahy založené smlouvou, resp. v posuzované věci zejména na vztahy plynoucí z případného porušení smlouvy je tedy nutno aplikovat dosavadní právní předpisy, a to zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.), neboť smlouva mezi účastníky byla uzavřena v rámci jejich podnikatelské činnosti. Jedná se tak o obchodní závazkový vztah ve smyslu § 1 odst. 1 obch. zák. Pokud žalobce odkazoval na ustanovení či výklad jiných norem (zejména zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), případně na ně navazující judikaturu, pak k těmto soud v této věci z tohoto důvodu nepřihlížel.

50. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako objednatelem a žalovaným jako zhotovitelem byla uzavřena dne 25. 4. 2006 platná smlouva o dílo ve smyslu § 536 a násl. obch. zák., jejímž předmětem bylo zhotovení a dodávka hydraulické linky [anonymizováno]. Ve smlouvě byla mj. ujednána záruka za jakost dle § 563 odst. 2 obch. zák. ve spojení s ustanovením § 429 a násl. obch. zák., v trvání dvou let od předání díla, resp. 18 měsíců od jeho uvedení do provozu. Dílo bylo provedeno a žalobci předáno dne 5. 11. 2007 s potvrzením, že bylo provedeno v souladu s objednávkou a smlouvou v požadovaném rozsahu i kvalitě, byla tedy splněna povinnost zhotovitele řádně a včas provést dílo a toto předat objednateli ve smyslu ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. Následně byla hydraulická linka uvedena do provozu. Během plánované odstávky provozu výrobní linky, tj. 29. a 30. 11. 2016, byla žalobcem zjištěna trhlina uvnitř přívodního otvoru do hydraulického válce. Přítomnost trhliny potvrdila také komplexní ultrazvuková kontrola provedená dne 1. 12. 2016. Žalobce se tak dozvěděl o trhlině uvnitř válce dne 30. 11. 2016, resp. nejpozději v prosinci 2016, přičemž o situaci informoval žalovaného až na jednání v únoru 2017, kdy jej rovněž vyzval k součinnosti při řešení problému. Až v prosinci 2017 jej pak vyzval k náhradě škody. Nárok z odpovědnosti za vady v podobě slevy z ceny díla uplatnil poprvé až předžalobní výzvou z května 2020, ve které setrval i na požadavku náhrady škody (v podrobnostech viz. shora).

51. V prvé řadě bylo nutno se zabývat posouzením námitky promlčení žalobou uplatněných nároků, kterou v rámci své procesní obrany uplatnil žalovaný. Soud dospěl k závěru, že tato byla vznesena důvodně. Právní úprava promlčení obsažená v ustanovení § 387 a násl. obch. zák. má komplexní povahu, ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 o promlčení se proto v obchodních závazkových vztazích nepoužijí, neboť obchodní zákoník je v poměru k občanskému zákoníku předpisem zvláštním (§ 1 odst. 2 obch. zák. a contrario, srov. také např. závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 383/2001). Všechna ustanovení obch. zák. týkající se promlčení jsou kogentní povahy a strany se tak nemohou od nich odchýlit ani je vyloučit (§ 263 obch. zák.).

52. Podle § 393 odst. 1 obch. zák. u práv vzniklých z porušení povinnosti počíná běžet promlčecí doba dnem, kdy byla povinnost porušena, jestliže není pro promlčení některých těchto práv stanovena zvláštní úprava. Podle odstavce 2 téhož ustanovení u práv z vad věcí běží promlčecí doba ode dne jejich předání oprávněnému nebo osobě jím určené nebo ode dne, kdy byla porušena povinnost věc převzít. U nároků ze záruky za jakost běží promlčecí doba vždy ode dne včasného oznámení vady během záruční doby a u nároků z právních vad od uplatnění práva třetí osobou.

53. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

54. Podle § 398 obch. zák. u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti.

55. Podle § 562 odst. 2 obch. zák. soud nepřizná objednateli právo z vad díla, jestliže objednatel neoznámí vady díla a) bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí, b) bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné dle odstavce 1, c) bez zbytečného odkladu poté, kdy mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let a u staveb do pěti let od předání předmětu díla. U vad, na něž se vztahuje záruka, platí místo této záruky záruční doba. Podle § 562 odst. 3 obch. zák. ustanovení § 428 odst. 2 a 3 se použijí obdobně na účinky uvedené v odstavci 2.

56. Podle § 428 odst. 2 obch. zák. k účinkům stanoveným v odstavci 1 se přihlédne, jen jestliže prodávající namítne v soudním řízení, že kupující nesplnil včas svou povinnost oznámit vady zboží. Podle § 428 odst. 3 obch. zák. účinky odstavců 1 a 2 nenastávají, jestliže vady zboží jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží.

57. V řízení bylo prokázáno sjednání záruky za jakost v trvání dvou let od předání díla, resp. 18 měsíců od jeho uvedení do provozu, kdy k protokolárnímu předání a převzetí díla došlo 5. 11. 2007. Nejzazším termínem pro oznámení vady žalovanému tak byl den 5. 11. 2009, přičemž až ode dne oznámení vady (pokud by byla oznámena v této záruční době) by počala běžet promlčecí lhůta ve smyslu shora citovaného ustanovení § 393 odst. 2 obch. zák. Žalobce však ve sjednané záruční době předmětnou vadu žalovanému neoznámil, ostatně nic takového v řízení ani netvrdil. Z ustanovení § 562 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 428 obch. zák. plyne, že neoznámil-li objednatel vadu zhotoviteli bez zbytečného odkladu poté, co mohl vadu zjistit, nejpozději však do konce záruční doby, nelze práva z vad v soudním řízení přiznat. Neoznámení vady žalobcem včas má tak důsledek obdobný promlčení. (k tomuto srov. Štenglová a spol.: Obchodní zákoník, komentář k ObchZ, C. H. Beck, 13. Vydání, - str. 1057 – k § 393). Soud si je vědom skutečnosti, že žalobce ani reálně nemohl oznámit vadu v ujednané záruční době, když trhlina uvnitř přívodního otvoru do hydraulického válce byla žalovaným zjištěna až v prosinci 2016, tedy několik let po uplynutí záruční doby. V daném případě je však nutno dodat, že žalobce je odborníkem ve svém oboru. V řízení bylo prokázáno, že kompletní konstrukční řešení celé linky bylo v jeho režii, resp. jím pověřené společnosti [právnická osoba] Pokud si tedy žalobce objednával tak specifické dílo, u něhož očekával delší životnost, měl možnost si další podmínky smluvně upravit, zejména v otázce stanovení delší záruky za jakost, kdy v tomto kontextu se dvouletá záruční doba jeví jako zcela nepřiměřená, avšak při řešení posuzované otázky soud vychází z toho, co bylo mezi stranami ujednáno.

58. Jak již soud podrobně rozvedl výše, v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce o vadě skryté a vědomé, tedy o vadě, která byla důsledkem skutečností, o kterých žalovaný věděl nebo musel vědět v době předání díla žalobci ve smyslu ustanovení § 562 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 428 odst. 3 obch. zák. Ovšem i v případě opačného skutkového závěru soudu, tj. byla-li by případná existence„ vědomé“ vady prokázána, by nebylo možno dospět k jinému právnímu závěru. I takovou vadu je totiž nutno vytknout a uplatnit v obecné promlčecí lhůtě, která činí čtyři roky od dodání díla (§ 397 obch. zák.). Srov. např. závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2568/2012 ze dne 11. 7. 2014, sp. zn. 32 Odo 1604/2006 ze dne 10. 12. 2008. K promlčení práv z vadného plnění by tak došlo nejpozději dne 5. 11. 2011. S námitkou žalobce, že čtyřletá promlčecí lhůta má v tomto případě běžet až ode dne, kdy mohlo být právo uplatněno u soudu ve smyslu ustanovení § 391 obch. zák., tedy až od doby, kdy se žalobce dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, se soud neztotožnil. Jak již soud uvedl výše, předmětná smlouva o dílo uzavřená mezi účastníky, jakož i veškeré nároky z ní vyplývající, se řídí výlučně obchodním zákoníkem, který obsahuje kogentní a komplexní úpravu problematiky promlčení. V ustanovení § 393 odst. 2 obch. zák. je jednoznačně stanoveno, že u práv z vad věcí běží promlčecí doba ode dne jejich předání oprávněnému nebo osobě jím určené. Předmětné ustanovení je kogentní, není možno se od něj odchýlit a jedná se o ustanovení speciální, které upravuje běh promlčecí doby v případě práv z odpovědnosti za vady (srov. např. závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1616/2005, nověji rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3107/2020 ze dne 28. 1. 2021; pokud žalobce odkazoval na právní názory Prof. Dr. JUDr. Karla Eliáše vyjádřené v odborné stati„ Počátky běhu promlčení u práv z vad stavebních prací“ zveřejněné v Obchodněprávní revue 5/ 2010, str. 132 až 135, ve vztahu ke kolizi lhůt pro reklamaci skrytých vad u staveb dle § 562 odst. 2 písm. c) obch. zák. a promlčecí doby dle § 393 odst. 2 obch. zák., pak tyto nelze v souzené věci aplikovat, kdy autor se zabýval výkladem dopadajících ustanovení ve vztahu k „ stavbě“; jím zastávaný právní názor kromě toho nebyl v rozhodovací praxi přijat – viz. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3107/2020 ze dne 28. 1. 2021). Promlčecí doba v případě práv z vad na zhotoveném díle tak dle shora citovaného ustanovení počala běžet dnem předání díla, tj. 5. 11. 2007, a uplynula dne 5. 11. 2011. Nad rámec výše uvedeného je dále nutno ve věci aplikovat i ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. – věta první, podle kterého bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Jde o omezení objektivní desetiletou promlčecí dobou, které se vztahuje na všechny případy, kdy před jejím koncem nebylo právo uplatněno v soudním nebo rozhodčím řízení. V této věci žalobce zahájil řízení žalobou došlou soudu dne 16. 11. 2020, lze tedy uzavřít, že až poté, co v daném případě uplynula i tato objektivní promlčecí lhůty stanovená v citovaném § 408 odst. 1 obch. zák.

59. K nároku žalobce na náhradu škody v podobě ušlého zisku soud konstatuje i ve vztahu k tomuto posoudil námitku promlčení vznesenou žalovaným jako důvodnou. Shora citované ustanovení § 398 obch. zák. počítá s kombinací subjektivní - čtyřleté promlčecí doby běžící ode dne, kdy se poškozený dozvěděl, nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě, a objektivní - desetileté promlčecí doby, která běží ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti. V souzené věci v průběhu dokazování vyplynulo, že žalobce se dozvěděl o škodě v podobě trhliny na lisu dne 30. 11. 2016, resp. nejpozději v prosinci 2016, od tohoto okamžiku tedy začala běžet subjektivní promlčecí doba; pokud tedy žalobce uplatnil svůj nárok žalobou došlou soudu dne 16. 11. 2020, pak z pohledu běhu této doby by byla žaloba podána včas. Souběžně nicméně musí být zachována i desetiletá objektivní promlčecí doba začínající běžet okamžikem porušení povinnosti, a to bez ohledu na subjektivní vědomost poškozeného o škodě a na existenci škody (srov. například závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 32 Cdo 24/2008, ve kterém tento soud odmítl extenzivní výklad § 398 obch. zák. tak, jehož se dovolával žalobce, aby byl počátek běhu objektivní promlčení doby vázán nejen na porušení povinnosti, ale také na podmínku vzniku - existence – škody na straně poškozeného). Na uvedenou desetiletou promlčecí dobu je nutno pohlížet jako na dobu objektivní, kdy pro její počátek je rozhodný toliko okamžik porušení povinnosti, která vedla ke vzniku škody. Nikoliv tedy okamžik vzniku škody, jak argumentuje žalobce. Shora uvedený výklad objektivní desetileté promlčecí lhůty byl rovněž podroben přezkumu Ústavním soudem, který jej shledal ústavně konformním (viz. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 81/12-2). Pokud by tedy v řízení bylo prokázáno porušení povinnosti žalovaného spočívající v dodání vadného plnění dne 5. 11. 2007, tato promlčecí doba by marně uplynula dne 5. 11. 2017, tedy před podáním žaloby. Lze tak uzavřít, že i případný nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku je promlčen.

60. Bylo-li žalobcem namítáno, že uplatnění námitky promlčení žalovaným je v případě obou nároků v rozporu s dobrými mravy, tak s touto námitkou žalobce se soud neztotožňuje. V obecné rovině vznesení námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy. V konkrétním případě lze dovodit i v obchodních právních vztazích, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, avšak zdůrazňuje se výjimečnost důvodů, které by mohly vést k takovému závěru, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčení doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a důvody, pro které své právo včas neuplatnil. (k tomuto srov. závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 792/2017 ze dne 30. 5. 2017). Pokud jde o tvrzenou náhradu škody, v době zjištění trhliny, a tedy v době, kdy se žalobce mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě, v listopadu 2016, resp. v prosinci 2016, běžely souběžně obě promlčecí doby dle § 398 obch. zák. (jak čtyřletá subjektivní, tak desetiletá objektivní) k uplatnění nároku u soudu, a to po dobu cca 11 měsíců, tj. až do listopadu 2017. Žalobce tak objektivně měl možnost za běhu promlčecích dob nárok na náhradu škody u soudu vůči žalovanému uplatnit. V průběhu řízení současně nevyplynuly žádné důvody, které by žalobci v tomto bránily, tím spíš které by byly takové intenzity, že by svědčily pro rozpor námitky promlčení se zásadami poctivého obchodního styku/dobrými mravy. Ani ve vztahu k nároku na slevu z ceny díla soud výjimečné okolnosti, pro které by byla vznesená námitka v rozporu s dobrými mravy, neshledal. Žalobce, pokud si objednával unikátní dílo o ceně v řádech několika milionů korun, u něhož očekával delší životnost, si jako profesionál mohl a měl smluvně ošetřit vymezení speciálních vlastností díla a dále do smlouvy o dílo promítnout adekvátní lhůtu pro zachování záruky za jakost (jak ostatně učinil ve smlouvě z dubna 2017, která se týkala výroby nového lisu - viz shora).

61. Soud se rovněž ztotožňuje s námitkou nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalovaného.

62. Obchodní zákoník upravuje čtyři různé nároky z odpovědnosti za vady, a to právo požadovat odstranění vad dodáním náhradního zboží za zboží vadné, dodání chybějícího zboží a požadovat odstranění právních vad, b) požadovat odstranění vad opravou zboží, jestliže jsou vady opravitelné, c) požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy (ustanovení §564 obch. zák. ve spojení s ustanovením v § 436 odst. 1 obch. zák.) Současně podle § 440 odst. 2 obch. zák. platí, že uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu. V této věci bylo prokázáno, že žalobce zjistil tvrzenou vadu/poruchu nejpozději v prosinci 2016, avšak v řízení nebylo prokázáno (ostatně žalobce to ani netvrdil), že by žalovaného o této vadě informoval bezprostředně po jejím zjištění tak, že zvolil řešení tvrzené vady v bezprostředně navazujícím období zákonem předvídaným způsobem. Naopak bylo prokázáno, že sám žalobce tvrzenou vadu bez součinnosti s žalovaným opravil, a to na dobu více než jednoho roku, učinil rovněž bez součinnosti či dohody s žalovaným opatření k trvalému řešení (objednávka nového lisu ze dne 21. 12. 2016). Na jednání z února 2017 pak žalovaného pouze informoval o situaci a vyzval ho k součinnosti při řešení problému. Až v prosinci 2017 jej vyzval k náhradě škody. Žádný nárok z odpovědnosti za vady tak nebyl uplatněn ani v záruční době, ani v době bezprostředně následující po havárii lisu v listopadu 2016. Žalobce tak v daném případě postupoval způsobem, který právní úprava práv z vad popsána výše nepřipouští, přičemž jiný než zákonem upravený postup nebyl mezi účastníky ve smlouvě o dílo dohodnut. Jde-li o náhradu nákladů na odstranění vady vynaložených třetí osobou, pak takový nárok vyplývající z odpovědnosti za vady bez dalšího z obchodního zákoníku neplyne. (k tomuto srov. např. závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4379/2008 ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3556/2012 ze dne 25. 11. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1590/2015 ze dne 10. 11. 2015). Z výše uvedeného je tak zřejmé, že žalovaný žádnou povinnost vyplývající z odpovědnosti za vady v daném případě neporušil, když naopak to byl žalobce, který, pokud dovozoval odpovědnost za vady na straně žalovaného, v rámci řešení vady/poruchy na díle nepostupoval zákonem stanoveným způsobem. Není tak splněn ani základní předpoklad odpovědnosti žalovaného za škodu v podobě ušlého zisku, který měl žalobci vzniknout v důsledku nemožnosti realizace výrobní činnosti během odstraňování závady na lince.

63. Ze všech těchto důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku, a to co do jistiny i co do požadovaného příslušenství – zákonného úroku z prodlení, které osud jistiny sdílí.

64. Výrok ad. II tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a skutečností, že žalovaný, který je ve věci zastoupen advokátem, byl ve věci zcela procesně úspěšný. Zástupce žalovaného ve věci učinil 8 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to: příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ve věci samé - podání ze dne 2. 2. 2021, ze dne 4. 3. 2021, ze dne 8. 6. 2021, účast u jednání dne 9. 9. 2021 (které se konalo v době od 10:00 hodin do 13:55 hodin), účast u jednání dne 23. 11. 2021 (které se konalo v době od 9:06 hodin do 11:24 hodin). Jako samostatný úkon soud z hlediska odměny nepovažoval závěrečnou řeč žalovaného, která byla realizována ve věci písemně, nikoli u ústního jednání dle 23. 11. 2021, u něhož mohla být formulována. Za shora označené úkony náleží žalovanému odměna za úkon právní služby, přičemž dle § 8 odst. 1 téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je výše peněžitého plnění bez příslušenství, což v tomto případě odpovídá sazbě 60 620 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 484 960 Kč (tj. 8 x 60 620 Kč). Dále žalovanému náleží také paušální náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 8 úkonů právní služby, vždy ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem 2 400 Kč. Dále soud přiznal žalovanému náhradu za promeškaný čas při cestě ze sídla advokáta k ústnímu jednání a zpět dne 9. 9. 2021 a dne 23. 11. 2021, tj. z [obec] do [obec] a zpět v rozsahu 40 x započatá půlhodina á 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále cestovní výdaje ve smyslu § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cestu k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět spojem Českých drah dle doložených jízdních dokladů včetně místenek k jednání dne 9. 9. 2021 celkem v ceně 790 Kč a k jednání dne 23. 11. 2021 celkem v ceně 1 511 Kč, a náklady za ubytování v souvislosti s účastí u jednání dne 9. 9. 2021 ve výši 3 121 Kč a dne 23. 11. 2021 ve výši 2 621 Kč, dle doložených dokladů. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 499 403 Kč pak nutno navýšit o 21 % DPH, jehož je dle doloženého potvrzení o registraci k DPH zástupce žalovaného plátcem, tj. konkrétně po zaokrouhlení o částku 104 875 Kč.

65. Celková částka náhrady nákladů řízení, kterou soud žalovanému přiznal, činí celkem částku 604 278 Kč (viz výrok II. rozsudku). Náhradu nákladů řízení byl žalobce zavázán zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného, což zcela odpovídá ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení