31 C 37/2020-146

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 pro zaplacení 240 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 39 311 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 96 333 Kč od 8. 11. 2019 do 10. 6. 2020, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 104 356 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 8. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 695 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 2. 3. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 240 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 8. 11. 2019 do zaplacení, jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] (dále obvodní soud) pod sp. zn.: 20 D 959/2006 ve spojení s řízením vedeným před tentýž soudem pod sp. zn.: 25 C 107/2009 s tím, že celková doba trvání řízení v délce téměř 13 let je nepřiměřená. Ačkoliv netvrdil konkrétní průtahy v řízení a nesporoval složitost řízení, má za to, že celková délka řízení je naprosto nepřiměřená a byla způsobena především opakovanou kasací již vydaných rozhodnutí. Zdůraznil, že svým jednáním nezavdal příčinu k vzniklým průtahům a že výsledek řízení s ohledem na skutečnost, že předmětem dědictví byl majetek v hodnotě mnoha milionů korun, měl na jeho život vysoký vliv.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 10. 6. 2020 uvedla, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 235 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn.: 20 D 959/2006 ve spojení s řízením vedeným u téhož soudu pod sp. zn.: 25 C 107/2009. K projednání žádosti žalobce došlo dne 9. 6. 2020 s tím, že žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 96 333 Kč. Žalovaná uvedla, že i přestože v řízení nebyla shledána zásadní období nečinnosti, je celkovou délku řízení nezbytné hodnotit jako nepřiměřenou. Při stanovení výše zadostiučinění vycházela ze základní částky 17 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Dále přistoupila ke snížení základní částky o 50 % z důvodu složitosti řízení a sdílené újmy. Uvedla, že posuzované řízení lze označit za složitější, zejména s ohledem na rozsah majetku zůstavitele a nutnost vypracovat znalecké posudky. K aspektu sdílené újmy odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 3369/17 s tím, že sestra žalobce zaujímala po celou dobu řízení stejný názor na vydědění žalobce jako on sám. Poukázala, že řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, rozhodoval i Ústavní soud ČR. Negativní vliv mělo i opakované rušení rozsudků soudu I. stupně. Závěrem konstatovala, že poskytnutou výši zadostiučinění považuje za zcela přiměřenou a postačující a není dán důvod pro její navýšení, a proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. 20 D 959/2006 ve spojení s řízením vedeným u téhož soudu pod sp. zn. 25 C 107/2009 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ze 7. 5. 2019; potvrzení žalované ze 7. 5. 2019).

5. Ze spisu [název soudu] (dále jen„ obvodní soud“) sp. zn. 20 D 959/2006 zjistil zdejší soud následující podstatné skutečnosti. Usnesením z 25. 8. 2006 došlo k pověření soudního komisaře po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce]. Dne 14. 8. 2006 byl proveden dotaz na lustraci zemřelého. Referátem soudu z 28. 8. 2006 byla věc převedena agendy do D. Dne 30. 8. 2006 došlo sdělení o převzetí pr. zastoupení pozůstalé manželky. Dne 5. 9. 2006 je do spisu založen kontrolní výtisk o vyhledání v CEZ. Výsledek šetření z 31. 10. 2006. Žádost o zjištění stavu a obsahu závěti z 14. 9. 2006 a žádost o přešetření k [soud] z 14. 9. 2006. Přihláška vkladu na vkladní knížce doručená notářce dne 26. 9. 2006. Dne 27. 9. 2006 zaslána závěť a listiny o vydědění. Referátem z 10. 10. 2006 nařízeno jednání na 24. 10. 2006, k žádosti změněn termín na 31. 10. 2006. Dne 31. 10. 2006 proběhlo ve věci předběžné šetření. Dne 8. 11. 2006 byla notářce doručena žádost o přešetření, kde jsou uloženy závěti zemřelého. Dne 9. 11. 2006 notářce zasláno sdělení dcery zůstavitele týkající se zbraní, jež měl mít zůstavitel v dispozici. Dne 13. 11. 2006 žádost o sdělení zůstatku na bankovních účtech, byl-li členem družstva, vlastnictví cenných papírů, KN, nájemcem hrobového místa, vkladní knížky. Dne 13. 11. 2006 je do spisu založen kontrolní výtisk o prohlášení závěti, not. zaslání dokumentů zástupkyně manželky zůstavitele. Doplnění skutečností k dědickému řízení od zástupce manželky. Dne 22. 11. 2006 doručen protokol o výsledku služby ze SCP. Dne 23. 11. a 28. 11. email, tel. komunikace se zástupcem žalobce. Dne 28. 11. 2006 byla podána žádost o zaslání kopií nabývacích titulů na KÚ, výpisů, zůstatky, členy družstva, spoření, zjišťování obvyklé ceny CP. Dne 28. 11. 2006 bylo doručeno sdělení [právnická osoba] Dne 29. 11. 2006 bylo doručeno sdělení [právnická osoba], [právnická osoba] Dne 30. 11. 2006 je založena žádost o sdělení, zda měl zůstavitel pohledávku z titulu pronájmu. Dne 5. 12. 2006 doručeno sdělení [právnická osoba] [anonymizováno], dne 6. 12. 2006 pak fondu [právnická osoba]. Dne 7. 12. 2006 je doručeno sdělení [banka] [anonymizováno]. Dne 8. 12. 2006 sdělení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Dne 15. 12. 2006 rozhodnutí [soud] o nabytí dědictví. Dne 18. 12. 2006 jsou rozeslány žádosti o sdělení -družstvo, vklad. Dne 2. 1. 2007 je doručeno sdělení družstva. Dne 4. 1. 2007 sdělení o určení znalce. Dne 5. 1. 2007 je doručeno sdělení družstva. Dne 8. 1. 2007 došlo sdělení zástupců dědiců. Dne 8. 1. 2007 žádost o přešetření čísla a lokality [majetek]. Dne 9. 1. 2007 je zaslána KÚ [obec] žádost o zaslání kopie smlouvy. Dne 16. 1. 2007 je doručeno sdělení zástupů dědiců. Dne 22. 1. 2007 sdělení družstva Dne 30. 1. 2007 zaslání znaleckých posudků. Dne 6. 2. 2007 originál ocenění nábytku. Dne 8. 2. 2007 je zaslána žádost o sdělení obvyklé ceny. Dne 9. 2. 2007 žádost o doplnění obvyklé ceny. Dne 13. 2. 2007 došly listiny z KÚ [obec]. Dne 14. 2. 2007 dorazila žádost o doplnění obvyklé ceny. Dne 8. 3. 2007 bylo poskytnuto vysvětlení znalce. Dne 9. 3. 2007 byl předložen znalecký posudek. Dne 26. 3. 2007 došlo sdělení o převzetí zastoupení dcery zůstavitele. Dne 30. 3. 2007 došlo sdělení zástupce žalobce. Dne 6. 4. 2007 byla učiněna žádost o součinnost [právnická osoba] stran bezpečnostní schránky, pohledávky z pronájmu, o součinnost při zjišťování majetku. Dne 20. 4. 2007došlo sdělení [právnická osoba] Dne 7. 5. 2007 byla zaslána opět výzva k součinnosti. Dne 10. 5. 2007 byl zaslán přípis FÚ [obec a číslo]. Dne 14. 5. 2007 došlo sdělení dědice. Dne 15. 5. 2007 sdělení zástupce manželky. Dne 15. 5. 2007 byla zaslána žádost o sdělení hodnoty daru. Dne 22. 5. 2007 došlo sdělení FÚ [obec]. Dne 22. 5. 2007 sdělení o [majetek] [anonymizována dvě slova]. Dne 25. 5. 2007 byla doložena plná moc. Dne 31. 5. 2007 bylo doručeno sdělení zástupce dcery zůstavitele. Dne 4. 6. 2007 došlo sdělení zástupce žalobce. Dne 8. 6. 2007 bylo nařízeno jednání na 26. 6. 2007. Dne 12. 6. 2007 došlo sdělení zástupce manželky. Dne 13. 6. 2007 sdělení finančního úřadu. Dne 13. 6. 2007 došlo sdělení notářky soudu, kdo by připadal v úvahu jako dědic, taktéž bylo doručeno sdělení finančního úřadu. Dne 19. 6. 2007 došlo sdělení spolumajitele nemovitosti. Dne 20. 6. 2007 byla doručena žádost o odročení jednání. Dne 29. 6. 2007 byla odeslána žádost o sdělení hodnoty daru. Dne 18. 7. 2007 došla žádost o nařízení nového jednání. Referátem z 24. 7. 2007 bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne 15. 8. 2007 bylo doručeno další sdělení finančního úřadu. Dne 17. 8. 2007 došlo sdělení [název soudu]. Dne 22. 8. 2007 proběhlo jednání před soudním komisařem. Dne 3. 10. 2007 bylo usnesením soudu rozhodnuto o dědictví. Dne 26. 9. 2007 byla opětovně zaslána výzva k součinnosti finančnímu úřadu. Dne 26. 9. 2007 došlo sdělení o dědicích. Dne 27. 9. 2007 byly ve věci vyúčtovány úkony. Dne 14. 10. 2007 byla zaslána žádost o prodloužení lhůty k odvolání. Dne 19. 10. 2007 bylo rozesláno usnesení k odstranění vad odvolání. Dne 21. 10. 2007 došlo doplnění odvolání. Dne 24. 10. 2007 došlo odvolání dcery zůstavitele. Dne 15. 11. 2007 byla zaslána výzva k zaplacení soudního poplatku. Dne 16. 11. 2007 dorazila žádost o prodloužení lhůty manželky k podaným odvoláním. Dne 23. 11. 2007 byl uhrazen soudní poplatek. Dne 26. 11. 2007 došlo konečné znění odvolání žalobce. Referátem z 3. 1. 2008 bylo rozesláno odvolání k vyjádření ostatním účastníkům. Dne 14. 1. 2008 byla věc předložena odvolacímu soudu. Dne 28. 2. 2008 dorazilo vyjádření manželky zůstavitele. Dne 6. 5. 2008 usnesením Městského soudu v Praze byla zaslána výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 20. 5. 2008 byl vrácen spis bez věcného vyřízení. Dne 7. 2. 2008 byl podán návrh na nařízení předběžného opatření. Dne 12. 2. 2008 bylo usnesením soudu nařízeno předběžné opatření. Dne 20. 2. 2008 byla ve věci složena jistota. Dne 3. 3. 2008 bylo podáno odvolání žalobce do usnesení. Dne 20. 3. 2008 byl spis předložen odvolacímu soudu. Z úředního záznamu z 27. 3. 2008 vyplývá, že věc byla přidělena jinému senátu. Dne 28. 3. 2008 bylo usnesením odvolacího soudu zrušeno usnesení o nařízení předběžného opatření. Dne 21. 5. 2008 referátem soudu rozesláno vyjádření manželky. Dne 10. 6. 2008 bylo zasláno potvrzení o zaplacení soudního poplatku [název soudu]. Dne 12. 6. 2008 byla věc předložena opětovně [název soudu]. Dne 16. 7. 2008 bylo usnesením [název soudu] rozhodnuto o zrušení rozhodnutí. Dne 9. 9. 2008 byla odeslána žádost o sdělení zůstatku na účtu. Dne 22. 9. 2008 došlo sdělení [právnická osoba] Dne 26. 9. 2008 byla zaslána výzva zástupcům dědiců k doložení dokumentů. Dne 21. 10. 2008 a 29. 10. byla doručena jejich podání. Dne 20. 11. 2008 byla doručena výzva zástupci manželky. Dne 27. 11. 2008 sdělení zástupce manželky. Dne 22. 12. 2008 byl usnesením soudu žalobce odkázán na podání žaloby s určením, že je dědicem ze zákona. Dne 17. 12. 2008 došlo k zaslání spisu notářkou soudu. Dne 2. 2. 2009 byla doručena žádost o prodloužení lhůty k podání žaloby žalobcem. Dne 13. 2. 2009 bylo vyhověno žádosti o prodloužení lhůty. Dne 10. 6. 2009 přípis zástupce manželky. Dne 26. 3. 2009 byla učiněna výzva k součinnosti 3. osob. Dne 9. 4. 2009 byla přihlášena pohledávka finančního úřadu. Dne 17. 6. 2009 bylo doručeno sdělení zástupce manželky. Dne 2. 7. 2009 referátem soudu byla věc předložena VSÚ k rozhodnutí o zastavení řízení. Dne 10. 7. 2009 bylo usnesením soudu rozhodnuto o zastavení řízení o návrhu na vydání předběžného opatření. Dne 29. 9. 2009 došlo k vrácení jistoty. Dne 9. 10. 2009 bylo sděleno číslo účtu. Dne 12. 10. 2009 byl zaslán přípis manželce zůstavitele. Dne 22. 10. 2009 dorazilo sdělení zástupce manželky. Dne 29. 10. 2009 byl zaslán přípis manželce. Dne 19. 11. 2009 se z úředního záznamu podává, že žaloba na určení, že je žalobce dědicem ze zákona, byla podána. Dne 24. 11. 2009 dorazilo sdělení manželky. Dne 2. 12. 2009 poukaz na vrácení jistoty. Dne 28. 12. 2009 proběhla lustrace spisu 25 C 389/2008, stejně jako dne 4. 1., 10. 2., 17. 2. a 21. 4., 21. 6., 10. 8., 5. 10. a dne 14. 10. 2009 bylo rozhodnuto o tom, že se žaloba, že je žalobce dědicem ze zákona zamítá. Referátem soudu z 30. 11. 2010 byl spis opětovně předložen notáři. Dne 12. 1. 2011 došlo podání zástupce manželky. Z úředního záznamu ze 17. 1. 2011 se podává, že účastníci byli obvolání na jednání dne 1. 2. 2011. Dne 1. 2. 2011 proběhlo jednání. Dne 7. 2. 2011 došlo podání zástupce manželky stran jejích bankovních účtů. Dne 10. 2. 2011 byla notářce doručena žádost o přešetření bankovních účtů po zůstaviteli. Dne 16. 2. 2011 došlo další podání zástupce manželky žalobce. Dne 16. 2. 2011 byla bankám zaslána žádost o součinnost. Ve dnech 18. 2., 28. 2., 11. 3. dorazila vyjádření z bank. Úředním záznamem z 24. 3. 2011 zjištěno, že bylo nařízeno jednání na 11. 4. 2011. Dne 4. 4. 2011 došla žádost zástupce sestry žalobce o odročení jednání z rodinných důvodů. Úředním záznamem zjištěno, že na 19. 4. 2011 byl sjednán nový termín. Dne 19. 4. 2011 proběhlo jednání. Dne 28. 4. 2011 – protokol o zjištění stavu a obsahu závěti. Podání žalobce z 27. 4. 2011 doručené dne 29. 4. 2011. Dne 2. 5. 2011 byl žalobce vyzván k předložení originálu závěti. Podání žalobce z 11. 5. 2011 doručené dne 13. 5. 2011. Opakovaná výzva k předložení závěti ze dne 24. 5. 2011. Dne 13. 6. 2011 bylo doručeno vyjádření zástupce manželky. Dne 15. 6. 2011 bylo doručeno vyjádření žalobce. Dne 26. 7. 2011 bylo doručeno další podání žalobce. Dne 9. 8. 2011 do spisu založil osobně podání zástupce manželky. Sdělení sestry žalobce z 19. 8. 2011. Usnesením z 30. 8. 2011 č. j.: 20 D 959/2006-594 bylo žalobci a jeho sestře uloženo, aby do 1 měsíce podali žalobu na určení, že jsou dědici ze závěti a dědické řízení bylo přerušeno. Dne 14. 10. 2011 byla učiněna výzva soudu k zapůjčení dědického spisu. Z úředního záznamu z 14. 11. 2011 vyplývá, že bylo zjištěno, že byla skutečně dědici podána shora uvedené žaloba. Dne 21. 1. 2013 je založen návrh zástupce manželky na pokračování v řízení. Dne 21. 1. 2013 je založena žádost o vrácení spisu s tím, že spis nelze vrátit, když se t.č. nachází s jiným spisem u Nejvyššího soudu. Dne 6. 3. 2013 je ve spise založena urgence zástupce manželky návrhu na pokračování v řízení a sdělení [soud] soudní komisařce, že spis nelze vrátit, když je připojen ke sp. zn. 25 C 107/2009 a stále se nachází na Nejvyšším soud. Dne 13. 3. 2013 je založena druhá urgence zástupce manželky na pokračování v řízení. Žádosti žalobce z 4. 5. 2016 a 18. 9. 2017. Dne 7. 12. 2018 byl mezi účastníky uzavřen ve sporu pod sp. zn. 25 C 107/2009 smír, jenž nabyl právní moci dne 9. 1. 2019. Dne 21. 1. 2019 bylo vydáno usnesení obvodního soudu č. j.: 20 D 959/2006 o zahájení řízení o pozůstalosti. Dne 28. 2. 2019 sdělení nové notářky, že byla pověřena vedením dědického spisu po zůstaviteli. Dne 25. 3. 2019 byli účastníci předvoláni na jednání dne 28. 5. 2019. K žádosti zástupce manželky byl termín jednání posunut na 3. 6. 2019. Usnesením z 3. 6. 2019 č. j.: 20 D 959/2006-693 bylo rozhodnuto o právním nástupnictví po zemřelé manželce zůstavitele. Dne 3. 6. 2019 proběhlo ve věci jednání. Usnesením z 3. 6. 2019 č. j.: 20 D 959/2006-705 bylo rozhodnuto o dědictví. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 6. 2019.

6. Žaloba ve věci sp. zn.: 25 C 107/2009 byla podána dne 26. 2. 2009, a to o určení dědictví ze zákona, kde žalobce byl shodně v procesním postavení žalobce a manželka zůstavitele v procesním postavení žalované. Referátem z 18. 4. 2009 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby a k doplnění žaloby. Soudní poplatek byl uhrazen dne 12. 5. 2009. Dne 14. 5. 2009 bylo soudu doručeno doplnění žalobního návrhu. Referátem soudu z 25. 5. 2009 byl opětovně žalobce vyzván k doplnění žaloby, dne 18. 6. 2009 dorazilo další podání žalobce. Referátem soudu z 22. 6. 2009 bylo nařízeno jednání na 14. 10. 2009. Vyjádření žalované dorazilo dne 20. 7. 2009. Referátem soudu z 30. 7. 2009 bylo vyjádření žalované zasláno žalobci. Dne 14. 10. 2009 proběhlo ve věci jednání. Podání žalované z 21. 10. 2009. Žádostí z 13. 11. 2009 byla prodloužena lhůta k napsání rozsudku do 12. 1. 2010. Rozsudkem č. j.: 25 C 107/2009-59 byla žaloba zamítnuta, rozsudek byl účastníkům rozeslán dne 12. 1. 2010. Dne 3. 2. 2010 bylo doručeno odvolání žalobce a dne 4. 2. 2010 jeho doplnění. Referátem soudu z 18. 2. 2010 bylo odvolání žalobce rozesláno žalované k vyjádření a usnesením z 22. 2. 2010 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání. Dne 2. 3. 2010 byl soudní poplatek žalobcem uhrazen. Dne 5. 3. 2010 bylo doručeno vyjádření žalované. Dne 11. 3. 2010 došlo další doplnění odvolání žalobce. Předkládací zprávou ze 17. 3. 2010 byla věc předložena dne 25. 3. 2010 [název soudu]. Referátem soudu z 25. 6. 2010 bylo nařízeno jednání na 27. 7. 2010. Dne 8. 7. 2010 byla soudu doručena žádost žalobce o odročení jednání. Referátem soudu z 19. 7. 2010 bylo jednání odročeno na 10. 8. 2010. Dne 9. 8. 2010 bylo soudu doručeno vyjádření žalované k doplnění odvolání žalobce. Dne 10. 8. 2010 proběhlo jednání. Žádostí z 3. 9. 2010 byla prodloužena lhůta k vypracování rozsudku. Rozsudkem [název soudu] č. j.: 29 Co 144/2010-90 z 10. 8. 2010 byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Rozsudek byl účastníkům rozeslán na základě referátu soudu z 21. 9. 2010. Dne 3. 12. 2010 bylo podáno žalobcem dovolání. Referátem soudu z 27. 12. 2010 bylo dovolání rozesláno k vyjádření žalované a žalobcem byl vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne 3. 3. 2011 bylo doručeno vyjádření žalované k dovolání žalobce. Na základě předkládací zprávy 29. 6. 2011 byl spis dne 2. 8. 2011 předložen Nejvyššímu soudu. Dne 16. 8. 2011 byl spis vrácen bez věcného vyřízení s pokynem o připojení spisu sp. zn. 20 D 959/2006. Dne 16. 8. 2011 byla soudní komisařce zaslána žádost k předložení dědického spisu. Dne 26. 9. 2011 bylo urgováno zapůjčení spisu. Dne 17. 10. 2011 došlo vyjádření soudní komisařky. Referátem soudu z 16. 11. 2011 byl spis spolu s dědickým spisem opětovně předložen Nejvyššímu soudu, a to dne 29. 11. 2011. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek Nejvyššího soudu č. j.: 21 Cdo 4240/2011-118, jímž byly zrušeny rozsudky soudu I. a II. stupně, když bylo vytýkáno, že žaloba nesplňovala zákonné požadavky. Dne 15. 4. 2013 byl spis vrácen soudu I. stupně. Referátem ze 17. 4. 2013 bylo nařízeno jednání na 24. 7. 2013. Dne 17. 7. 2013 byl žalovanou podán návrh na zrušení nařízeného jednání na 24. 7. a současně návrh na odmítnutí žaloby. Dne 22. 7. 2013 byl žalovanou podán návrh na zamítnutí žaloby pro nedostatek věcné legitimace. Dne 24. 7. 2013 proběhlo ve věci jednání. Dne 26. 7. 2013 bylo doručeno podání žalované. Dne 31. 7. 2013 bylo doručeno vyjádření žalobce. Dne 5. 8. 2013 bylo doručeno podání žalované. Dne 8. 8. 2013 bylo doručeno doplnění žaloby žalobcem. Usnesením z 12. 8. 2013 č. j.: 25 C 107/2009-239 bylo řízení o žalobě zastaveno a zároveň bylo připuštěno, aby do řízení přistoupila sestra žalobce. Referátem soudu z 12. 8. 2013 bylo nařízeno jednání na 16. 10. 2013. Dne 3. 9. 2013 bylo doručeno odvolání žalované proti výše citovanému usnesení. Referátem soudu z 9. 9. 2013 byla žalovaná vyzvána k doplnění odvolání. Zástupce žalované sestry žalobce byl soudem dne 18. 9. 2013 vyzván k doložení plné moci. Dne 19. 9. 2013 bylo doručeno doplnění odvolání žalované. Na základě předkládací zprávy z 23. 9. 2013 byl spis dne 24. 9. 2013 předložen [název soudu]. Usnesením z 27. 9. 2013 č. j.: 29 Co 434/2013-275 bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno. Referátem z 16. 10. 2010 bylo nařízeno jednání na den 22. 11. 2013 a zároveň byla zaslána žádost o součinnost. Dne 16. 10. 2013 proběhlo jednání u soudu. Referátem soudu z 22. 11. 2013 bylo nařízeno jednání na 27. 1. 2014. Dne 27. 1. 2014 bylo doručeno vyjádření žalované [číslo] téhož dne proběhlo ve věci další jednání. Dne 7. 2. 2014 byl doručen závěrečný návrh žalované [číslo]. Dne 10. 2. 2014 byl doručen závěrečný návrh žalobce. Dne 12. 2. 2014 byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým bylo určeno, že žalobce je dědicem ze zákona. Dne 28. 3. 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalované [číslo]. Žádostí z 12. 5. 2014 byla prodloužena lhůta k napsání rozsudku. Rozsudek č. j.: 25 C 107/2009-390 byl účastníkům rozeslán dne 12. 5. 2014. Usnesením soudu ze 17. 5. 2014 bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dne 30. 5. 2014 bylo doručeno dovolání žalované 1., referátem soudu z 2. 6. 2014 bylo odvolání rozesláno ostatním účastníkům k vyjádření a žalovaná 1. Byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek z odvolání byl uhrazen dne 4. 6. 2014. Dne 13. 6. 2014 bylo doručeno vyjádření k odvolání žalované 1. Na základě předkládací zprávy ze 17. 6. 2014 byl spis předložen [název soudu] dne 19. 6. 2014. Dne 12. 8. 2014 bylo odvolacímu soudu doručeno doplnění odvolání žalované [číslo]. Referátem soudu z 12. 9. 2014 bylo nařízeno jednání na 16. 10. 2014. Referátem soudu ze 7. 10. 2014 bylo doplnění odvolání rozesláno účastníkům k vyjádření. Dne 16. 10. 2014 proběhlo jednání před odvolacím soudem. Usnesením odvolacího soudu z 16. 10. 2014 č. j.: 29 Co 283/2014-465 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen. Usnesení bylo účastníkům rozesláno dne 21. 11. 2014 spolu s přípisem soudu. Dne 25. 11. 2014 byl doručen souhlas s rozhodnutím bez NJ ze strany žalobce a žalované [číslo] dne 26. 11. 2014 ze strany žalované [číslo]. Referátem z 2. 12. 2014 bylo nařízeno jednání na 10. 12. 2014. Dne 8. 12. 2014 byla doručena žádost žalované [číslo] o odročení jednání. Dne 9. 12. 2014 je založen úřední záznam, že žádosti žalované [číslo] nebude vyhověno. Při jednání dne 10. 12. 2014 byl vyhlášen rozsudek s tím, že soud opětovně rozhodl, že žalobce je dědicem ze zákona. Dne 15. 12. 2014 byl soudu doručen návrh na přiznání náhrady nákladů řízení. Rozsudek č. j.: 25 C 107/2009-494 byl účastníkům rozeslán na základě referátu soudu ze 7. 3. 2015. Dne 20. 3. 2015 bylo doručeno odvolání žalované [číslo]. Referátem soudu z 1. 4. 2015 bylo odvolání rozesláno ostatním účastníkům k vyjádření. Dne 30. 4. 2015 bylo doručeno sdělení žalované [číslo]. Vyjádření k odvolání žalované [číslo] bylo doručeno dne 30. 4. 2015. Dne 15. 5. 2015 bylo doručeno doplnění odvolání žalované [číslo]. Na základě předkládací zprávy z 15. 5. 2015 byl spis předložen dne 28. 5. 2015 [název soudu]. Referátem z 2. 7. 2015 bylo nařízeno jednání na 3. 9. 2015. Dne 16. 7. 2015 byl doručen návrh žalované [číslo] aby věc byla přikázána jinému soudci. Usnesením odvolacího soudu č. j.: 29 Co 140/2015-359 byl rozsudek soudu I. stupně opětovně zrušen a věc byla přikázána jinému soudci, a to pro nepřezkoumatelnost. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu z 24. 9. 2015. K dotazu soudu účastníci dne 26. 11. 2015 sdělují, že ještě nejsou rozhodnuti, zda podají ve věci dovolání. Dne 30. 11. 2015 bylo doručeno dovolání žalobce, jež bylo referátem soudu z 11. 12. 2015 rozesláno ostatním účastníkům. Dne 7. 1. 2016 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku z podaného dovolání. Dne 21. 1. 2016 byl soudní poplatek žalobcem uhrazen. Dne 5. 2. 2016 byl spis zapůjčen OSP1. Dne 26. 2. 2016 bylo urgováno vrácení spisu. Dne 16. 2. 2016 bylo soudu doručeno sdělení zástupce žalované [číslo] že došlo k jejímu úmrtí. Dne 9. 3. 2016 byl zaslán zástupci žalované [číslo] přípis, dne 31. 3. 2016 bylo soudu doručeno její sdělení doplněné podáním z 22. 6. 2016 o stavu dědického řízení po zemřelé žalované [číslo]. Přípisem z 27. 7. 2016 byla obeslána soudní komisařka, sdělení komisařky z 22. 8. 2016. Urgence dotazu na stav řízení ze dne 19. 1. 2017, sdělení komisařky bylo soudu doručeno dne 31. 1. 2017. Dne 15. 2. 2017 je založen úřední záznam, že v řízení bude pokračováno s dcerou žalované [číslo]. Dne 14. 3. 2017 bylo doručeno podání dcery žalované [číslo]. O uvedeném bylo rozhodnuto usnesením soudu z 30. 3. 2017. Dne 10. 4. 2017 byla doložena plná moc pro zastupování dcery zemřelé. Přípis žalované z 29. 6. 2017. Na základě předkládací zprávy z 12. 7. 2017 byla věc dne 20. 7. 2017 předložena Nejvyššímu soudu. Dne 10. 8. 2017 byl spis vrácen bez věcného s žádostí o přepis protokolu o jednání před odvolacím soudem. Dne 10. 8. 2017 byl spis předložen k vyhotovení protokolu. Dne 17. 8. 2017 byl spis vrácen odvolacím soudem vrácen spolu s přepsaným protokolem. Spis byl opětovně předložen Nejvyššímu soudu dne 24. 8. 2017. Dne 2. 10. 2017 bylo doručeno podání žalobce. Žádost o sdělení okruhu případných dědiců z 2. 2. 2018. Usnesením z 19. 2. 2018 bylo dovolání žalobce odmítnuto. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 28. 2. 2018, rozhodnutí bylo účastníkům zaslána na základě referátu z 28. 3.2018. Referátem z 29. 6. 2018 bylo nařízeno jednání na 25. 9. 2018. Dne 21. 9. 2018 byla doručena žádost žalobce o odročení jednání. Doplnění žádosti bylo doručeno téhož dne. Referátem z 21. 9. 2018 bylo jednání odročeno na 13. 11. 2018. Dne 8. 11. 2018 byla doručena žádost sestry žalobce o odročení jednání. Dne 12. 11. 2018 byl soudu zaslán přípis, že se účastníci dohodli na smíru. Jednání ze dne 30. 11. 2014 bylo odročeno za účelem schválení smíru na 7. 12. 2018. Usnesení o schválení smíru bylo účastníkům rozesláno dne 7. 12. 2018 a nabylo právní moci dne 9. 1. 2019.

7. Pro posouzení výše přiměřeného zadostiučinění byly hlavním důkazem spisy napadeného řízení, z kterých soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, které vzal za prokázané. Účastníci na dalších důkazních návrzích netrvali. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 7 5. 2019, což bylo mezi účastníky nesporným. Mezi účastníky ani nebylo sporu o tom, že ve věci byl dán odpovědnostní titul (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce naříkaného řízení), avšak sporným zůstalo, jaké zadostiučinění by se mělo žalobci dostat (zjištěno ze stanoviska žalované z 9. 6. 2020 a jejího vyjádření k žalobě z 10. 6. 2020).

16. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 25. 8. 2006, kdy bylo usnesením o pověření soudního komisaře zahájeno řízení o dědictví do 9. 1. 2019, kdy nabylo právní moci usnesení ze 7. 12. 2018 o schválení smíru. Tímto okamžikem skončila nejistota žalobce ohledně výsledku obou napadených řízení, neboť bylo určeno, že není dědicem ze zákona. Řízení tedy trvalo 12 let, 4 měsíce a 15 dní. Se zřetelem na nespornost skutečnosti, že naříkané řízení bylo ve smyslu ust. OdpŠk nepřiměřené dlouhé, se soud při stanovení přiměřeného zadostiučinění dále zabýval toliko kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimiž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu z 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dále jen„ Stanovisko“).

17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou. S ohledem na celkovou délku řízení 12 let a 4 měsíce dospěl soud k závěru, že konstatování porušení práva není dostačující formou zadostiučinění za nemajetkovou újmu, proto je třeba nahradit újmu v penězích.

18. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 12 let, 4 měsíce a 15 dní, přiznal soud žalobci základní částku ve výši 193 377 Kč, když vycházel z částky 17 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 17 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 417 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 17 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá.

19. Žalobce se v žalobě domáhal odčinění ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, avšak jak již bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud vychází při rozhodování o výši odškodnění ze základní částky 15 000 Kč [ulice] rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 Měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud ve shodě s žalovanou za přiměřené zvýšit základní částku toliko na 17 000 Kč.

20. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení relativně skutkově i právně složité. Složitost věci pak soud spatřuje především ve složitosti skutkové. V dané věci se jednalo o řízení o dědictví, když předmětem dědictví byl poměrně rozsáhlý majetek zůstavitele, kdy za účelem zjištění celkové masy majetku, jež měla být součástí dědictví, bylo nezbytné opakovaně činit žádost o součinnost třetích osob, když zůstavitel byl majitelem jak nemovitého, tak movitého majetku, byl majitelem několika bankovních účtů, vkladních knížek, cenné schránky. Dále bylo třeba postavit na jisto, zda byl členem družstva, nájemcem hrobové místa, jaké nemovitosti a za jaký nájem byly pronajímány. Bylo nezbytné i řešit otázky stran darů zůstavitele dědicům, kdy bylo třeba postavit na jisto, zda šlo o dar nebo o půjčky. Zásadní pak bylo řešení otázky, zda byl žalobce zůstavitelem vyděděn, resp. zda je dědicem ze zákona. S čímž úzce souvisí, že zůstavitel pořídil za svého života několik závětí a soud se musel zabývat jejich platností. Samotné dokazování před soudem si pak vyžádalo četné svědecké výpovědi, dále bylo zapotřebí i zpracování znaleckých posudků za účelem stanovení obvyklé ceny majetku zůstavitele. Nadto nelze odhlédnout, že řízení zatěžovaly i vztahy mezi jednotlivými dědici, jež mezi sebou vedli další soudní spory. Soud tedy zohlednil všechny tyto složitosti, zejména skutkové a právní a základní částku snížil o 30%.

21. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, rozhodoval i Ústavní soud. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Nejvyšší soud v posuzovaném řízení rozhodoval dokonce dvakrát. Soud vycházeje z toho, že v rámci snížení základní částky pro počet instancí nelze zohlednit opakované rušení rozhodnutí (srovnej rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018), snížil základní částku toliko o 15 %.

22. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud zohlednil, že ani Evropský soud pro lidská práva nepřiznává jakkoli zvýšený význam žalobám o dědictví, tedy se jedná o nárok, který obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Soud ale nepřehlédl, že nemajetková újma byla mezi účastníky, kteří jsou bratr a sestra sdílena. Institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení (týká se typicky vedení např. zaměstnaneckých sporů více zaměstnanců proti zaměstnavateli). V daném případě byli účastníci vázáni příbuzenstvím a vznikající újmu tak pociťovali společně (stejně) právě z důvodu příbuzenské provázanosti a sdíleli nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou související, když sestra žalobce ho po celou dobu podporovala ve sporu/sporech s manželkou zůstavitele a jejími nástupci. Společenství žalobců nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010). Soud tedy základní částku ponížil o 5%, k vyššímu snížení nepřistoupil, když ve věci nebyli účastníci zastoupeni stejným právním zástupcem a každý si musel náklady řízení nést sám.

23. Pokud pak jde o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel. Žalobce sice sám částečně přispěl k délce řízení, když např. k výzvě, aby označil účastníky řízení, uvedené sdělil dalece po stanovené 10 denní lhůtě, ale vzhledem k celkové délce řízení ne natolik výrazně, aby soud přistoupil ke snížení zadostiučinění.

24. Jako poslední z hledisek soud zohlednil postup soudů jakožto orgánů veřejné moci během řízení. Ve věci nebyly žalobcem žádné konkrétní průtahy tvrzeny a zdejší soud dospěl z provedeného dokazování k závěru, že k žádným významným průtahům v řízení ani nedocházelo. Na celkovou délku řízení měla vliv především skutková složitost řízení. Avšak nelze odhlédnout, že k prodloužení řízení došlo i v důsledku postupu samotného soudu. Opakovaně došlo ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně jako nepřezkoumatelného pro nedostatek důvodů až nakonec byla věc přikázána i jinému soudci, což bezesporu negativně ovlivnilo délku řízení. Za to soud zvýšil základní částku o 20%.

25. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 17 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 30 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 135 644 Kč. Z této částky žalovaná již žalobci vyplatila 96 333 Kč, náleží mu proto částka 39 311 Kč (135 644 – 96 333).

26. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 8. 11. 2019 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 7. 5. 2019, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 7. 11. 2019, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 8. 11. 2019 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001) s tím, že v části, v níž bylo řízení zastaveno pro plnění žalované po podání žaloby, soud přiznal úrok z prodlení do dne zaplacení částky žalovanou, tj. do 10. 6. 2020.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 18 695 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 4,5 úkonů právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé, účast na jednání dne 1. 12. 2020, částečné zpětvzetí z 19. 11. 2020 a účast při vyhlášení rozsudku dne 11. 12. 2020. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze čtyř vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z jeho odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Soud uvádí, že účelným neshledal úkon právní služby – replika k vyjádření žalované, když k ní žalobce nebyl vyzván a s ohledem na skutečnost, že nesouhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, mohl veškerou svou argumentaci uplatnit právě u nařízeného jednání. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

28. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení