31 C 410/2019-140

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Skálovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa žalované] o určení trvání právního vztahu takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvou o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů [číslo] [anonymizováno] trvá, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 16 940 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 9. 10. 2019 domáhala určení trvání právního vztahu s odůvodněním, že je provozovatelem kolektivního systému pro zajišťování financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů (dále jen„ kolektivní systém“ či provozovatel kolektivního systému“) ve smyslu ust. § 37h odst. 1 písm. c) zák. č. 185/2001 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“) ve spojení s ust. § 37p odst. 2 zákona o odpadech. Žalobkyně zajišťuje pro provozovatele solárních elektráren (dále jen„ provozovatelé FVE“) společné plnění jejich povinností týkajících se zajištění financování, zpracování, využití a odstranění elektroodpadů ze solárních panelů. Žalobkyně je neziskově hospodařící akciová společnost, která vznikla pro splnění povinností daných provozovatelům FVE novelou zákona o odpadech v roce 2012. Z tohoto důvodu je činnost žalobkyně směřující k zajištění plnění zákonných povinností provozovatelů FVE financována výhradně z příspěvků hrazených provozovateli FVE, kteří jsou zapojeni do kolektivního systému. Žalovaná je provozovatelem fotovoltaické (solární) elektrárny, držitelem licence na výrobu elektřiny podle zvláštního právního předpisu ve výrobně elektřiny, která vyrábí elektřinu ze slunečního záření ve smyslu ust. § 37g písm. n) zákona o odpadech, jenž je vybavena solárními panely uvedenými na trh do dne 1. 1. 2013. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů [číslo] [anonymizováno] účinná ode dne 30. 6. 2013 (dále jen„ Smlouva“). Na základě této smlouvy přenesla žalovaná na žalobkyni své povinnosti provozovatele solární elektrárny tak, jak vyplývají z § 37p odst. 2 zákona o odpadech. Žalobkyně uvedené povinnosti žalované na základě Smlouvy přejala a dále se smluvně zavázala zajistit, aby byly provozem kolektivního systému splněny všechny povinnosti žalované dle části čtvrté zákona o odpadech, tj. povinnosti předání ke zpracování využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů. Za tímto účelem byl žalobkyní pro všechny zúčastněné provozovatele FVE (tedy i žalovanou) budován kolektivní systém tak, aby byla schopna naplnit své smluvní povinnosti. Žalovaná byla účastníkem kolektivního systému provozovaného žalobkyní od 30. 6. 2013 do 31. 12. 2018. Dne 26. 10. 2018 vypověděla žalovaná Smlouvu se žalobkyní, a to s účinností ke dni 31. 12. 2018. Smlouva tak byla vypovězena v závěru zákonem stanovené lhůty pro splnění zákonných povinností provozovatelů FVE, a tedy i po 4 letech budování kolektivního systému ze strany žalobkyně. Výpovědním důvodem byla skutečnost, že se rozhodla uzavřít smlouvu s jiným provozovatelem kolektivního systému, když dne 25. 10. 2018 uzavřela smlouvu se společností [právnická osoba] Následně žalovaná vyzvala žalobkyni k převodu všech jí uhrazených příspěvků na nový kolektivní systém. Žalobkyně má za to, že je u ní naléhavý právní zájem na určení, že právní vztah mezi účastníky trvá dál, neboť bez výslovného určení, že právní vztah existuje, se stane její postavení nejistým. Rozhodnutím o ní lze eliminovat stav ohrožení práva a nejistoty žalobkyně v právním vztahu, neboť v případě, kdy by výpověď Smlouvy ze strany žalované byla považována za platnou a žalovaná (či jiný provozovatel FVE) by byla oprávněna v průběhu životnosti solárních panelů v jí provozované solární elektrárně měnit neomezeně kolektivní systémy s tím, že by tyto kolektivní systémy byly po ukončení účasti žalované v daném kolektivním systému povinny převést veškeré vybrané příspěvky na nově zvolený kolektivní systém, přestože průběžně dochází k jeho spotřebovávání kolektivním systémem na zajišťování a vybudování systému sběru, odvozu a recyklace solárních panelů a administrativních úkonů s tím souvisejících, chyběly by následně v kolektivním systému žalobkyně finanční prostředky na úhradu zajištěných služeb k plnění zákonných provozovatelů FVE. Náklady na uvedené zajištěné služby by následně musely být rozpočítány mezi zbývající provozovatele FVE sdružené v kolektivním systému žalobkyně, s ohledem na kolektivní odpovědnost všech sdružených osob, a to jen kvůli libovůli provozovatele FVE (žalované), který se rozhodne změnit kolektivní systém. Žaloba a určení, že právní vztah mezi účastníky nadále trvá a žalovaná není oprávněna změnit kolektivní systém účinněji, než jiné právní prostředky, vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, přičemž rozhodnutím o této určovací žalobě, resp. určením, že zde právní vztah účastníků sporu trvá, bude dosažen právní rámec, který bude zárukou odvrácení budoucích sporů, neboť bude postaveno na jisto, zda je žalovaná povinna setrvat v kolektivním systému žalobkyně či zda je žalobkyně povinna převést vybraný příspěvek od žalovaného na jiný kolektivní systém, přestože neporušila žádnou svou povinnost ze smlouvy, vybudovala pro žalovanou kolektivní systém a zajistila kapacity na splnění zákonných povinností žalované. Naléhavý právní zájem je zde dán též s ohledem na skutečnost, že žalobkyni není poskytnuta jiná možnost ochrany jejích práv, neboť je zde v postavení údajné dlužnice z daného právního poměru a pouze žalovaná je osobou, která je aktivně legitimována k podání žaloby na plnění.

2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout, zejména pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Tvrdila, že účastníci vedou již dříve zahájené řízení o přímé plnění z uzavřené smlouvy ze dne 30. 6. 2013 o zajištění plnění povinnosti provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů, a to u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 40C 129/2019. Předmětem tohoto řízení je požadavek žalované, tj. provozovatele fotovoltaické elektrárny, po žalobkyni, jakožto provozovateli tzv. kolektivního systému, o zaplacení finanční částky, kterou v rámci trvání smlouvy o zajištění plnění povinnosti provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů žalovaná u žalobkyně uložila, a kterou požaduje v souladu s povinností žalobkyně předat jinému provozovateli kolektivního systému, se kterým žalovaná nově uzavřela smlouvu. V tomto řízení je tak řešen právní nárok žalované na plnění, v jehož průběhu lze posoudit i otázku platnosti či neplatnosti výpovědi předmětné smlouvy a posoudit zda právní vztah mezi účastníky trvá či nikoliv. Žalovaná tvrdila, že postup žalobkyně je obstrukční, když žalovaná byla nucena zahájit soudní řízení o zaplacení částky 817 809,83 Kč. Před nařízením jednání v této věci, žalobkyně podala předmětnou určovací žalobu a v řízení o nároku žalované vůči žalobkyni navrhovala přerušení řízení. Žalovaná učinila nesporným, že 30. 6. 2013 se žalobkyní uzavřela smlouvu o zajištění plnění povinnosti provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů, a to přijetím návrhu smlouvy vypracovaného žalobkyní s vymezenými podmínkami. Žalovaná rovněž tvrdila, že dle článku V. předmětné smlouvy„ trvání právních vztahů a jejich zánik“, byla sjednána / na návrh žalobkyně / jednak možnost„ okamžité výpovědi“ smlouvy, ale také možnost výpovědi z důvodu přechodu k jinému„ kolektivnímu systému“ s tím, že žalobkyně se pro tento případ zavázala do nového kolektivního systému převést veškerá„ aktiva klienta“. Žalobkyně nejen smluvním ujednáním, ale i jejím faktickým jednáním v době trvání předmětné smlouvy, opakovaně uznala skutečnost, že každému účastníku kolektivního systému je dána možnost vypovědět stávající smlouvu a v takovém případě přenést jeho prostředky u tohoto kolektivního systému k systému jinému. Z obsahu smluvní dokumentace vyplývá, že finanční prostředky žalované jsou pouze v souladu se zákonnou úpravou alokovány u třetí osoby tak, aby byla splněna základní povinnost provozovatele FVE daná příslušnou právní úpravou, tj. aby tento disponoval prostředky na likvidaci elektroodpadu. Žalovaná jako každý jiný účastník kolektivního systému je proto oprávněna předmětnou smlouvu vypovědět, přejít do jiného systému a požadovat po žalobkyni přenesení alokovaných finančních prostředků k jinému provozovateli, za předpokladu doložení nové uzavřené smlouvy. Žalovaná proto tvrdila, že žalobkyně se svobodně rozhodla provozovat kolektivní systém dle příslušné legislativy. Žalovaná předmětnou smlouvu vypověděla s okamžitou účinností na konci října 2018, když vycházela ze sjednaných smluvních podmínek, uvedených ve smlouvě, uzavřené se žalobkyní. Žalovaná v době podání výpovědi nesplnila ještě všechny její povinnosti z hlediska finančního plnění a preferovala poskytnutí finančního plnění, náležejícího žalobkyni do 31. 12. 2018, již na účet nového kolektivního systému. Žalovaná, i přes její právní názor ohledně okamžitých účinků výpovědi, akceptovala trvání smluvního vztahu se žalobkyní až do 31. 12. 2018 a poskytla i po podané výpovědi smlouvy žalobkyni ještě další finanční částky k alokaci, když vycházela z deklarovaného prohlášení právního zástupce žalobkyně, že žalobkyně si je vědoma její povinnosti následně převést vybrané příspěvky na nový kolektivní systém, se kterým žalovaná uzavřela novou smlouvu. Žalobkyně na konci roku 2018 potvrdila žalované (a dalším společnostem) ukončení smlouvy výpovědí, avšak požadovala úhradu finančních prostředků představujících zákonnou povinnost k 31. 12. 2018 na její účet, vědoma si její povinnosti získané finanční prostředky (následně po ukončení smlouvy tj. po 31. 12. 2018) převést na účet nového smluvního provozovatele kolektivního systému, s nímž žalovaná uzavřela smlouvu novou a její uzavření žalobkyni doložila.

3. Dne 13. 2. 2020 zdejší soud usnesením č.j. 31C 410/2019-48, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 2. 2020, č.j. 31C 410/2019-51, řízení v této věci zastavil podle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 83 odst. 1 o.s.ř., uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů tohoto řízení a rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku.

4. Na základě včasného odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne 5. 5. 2020, č.j. 13Co 148/2020-68, uvedené usnesení soudu I. stupně potvrdil s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 15. 5. 2020.

5. Nejvyšší soud České republiky k dovolání žalobkyně usnesením ze dne 2. 12. 2020, č.j. 32Cdo 2671/2020-103 usnesení Městského soudu v Praze změnil tak, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 2. 2020, č.j. 31C 410/2019-48, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 2. 2020, č.j. 31C 410/2019-51, změnil rozhodnutí tak, že řízení se nezastavuje s odůvodněním, že důvody pro zastavení řízení z důvodu překážky litispendence v této projednávané věci nebyly dány. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že v projednávané věci se nemusí řešení otázky, jíž se týká určovací žaloba, promítnout ve výroku rozhodnutí ve sporu o splnění povinnosti takovým způsobem, že rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) ve sporu o splnění povinnosti bude zcela vypořádán právní vztah založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky, tj. že řešení přijaté v takovém sporu vyčerpá beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již proto nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky. Rozhodnutím v řízení o žalobě na plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 40C 129/2019, jímž bude dovolatelce uložena povinnost zaplatit částku 817 809,83 Kč, nebo jímž bude žaloba o zaplacení zamítnuta, bude deklarována existence nebo neexistence konkrétní právní povinnosti dovolatelky v rámci jejího vztahu se žalovanou, avšak takovým výrokem nebude zcela vypořádán obsah předběžné otázky trvání právního vztahu podle smlouvy o zajištění plnění povinnosti provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů [číslo] [anonymizováno]. V řízení o určení, že závazek založený smlouvou trvá, soud bude posuzovat existenci tohoto závazku ke dni rozhodnutí soudu, zatímco předběžnou otázku v řízení o plnění, zda závazek založený smlouvou zanikl výpovědí, bude zkoumat ke dni, kdy měla výpověď nabýt účinnosti. Kdyby dospěl k závěru, že výpověď nepřivodila zamýšlené účinky (že závazek založený smlouvou nezanikl) a žalobu na plnění by z tohoto důvodu zamítl, nebyla by tím vyřešena otázka, zda závazek nezanikl později z jiného důvodu (zda stále trvá).

6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř.) řízení nevyšla najevo potřeba provedení dalších důkazů (§ 120 odst. 2 věta prvá o.s.ř.). Na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

7. V řízení byl listinnými důkazy prokázán tento skutkový stav:

8. Mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů [číslo] [anonymizováno] s účinností k 30. 6. 2013. Předmětnou smlouvou se žalobkyně zavázala vlastním jménem na účet žalované a pro žalovanou za podmínek stanovených ve smlouvě zajistit financování předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů, které jsou součástí FVE provozované žalovanou, včetně plnění těchto povinností ve smyslu § 37p odst. 2 zákona o odpadech a žalovaná se zavázala platit žalobkyni za tato plnění příspěvek prostřednictvím rovnoměrných dílčích plateb příspěvku, poskytovaných minimálně s roční periodicitou, počínaje od 1. 1. 2014, na základě této smlouvy tak, aby financování bylo plně zajištěno nejpozději do 1. 1. 2019. V čl. IV bod 2 smlouvy bylo sjednáno, že o době, kdy má dojít k zajištění financování předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů instalovaných v jeho FVE, bude oprávněn, v souladu se zákonem, rozhodnout výlučně klient (žalovaná), který byl rovněž oprávněn vybrat zpracovatele elektroodpadu. V čl. V. bod 1 smlouvy si účastníci řízení sjednali uzavření smlouvy na dobu neurčitou s tím, že žalovaná je oprávněna ukončit tuto smlouvu písemnou výpovědí s okamžitou platností. V případě ukončení smlouvy písemnou výpovědí je v čl. V. bod 4 smlouvy sjednána povinnost žalobkyně převést veškerá aktiva žalované osobě určené žalovanou, která bude zavázána plnit příslušné povinnosti žalované (dále jen„ nový provozovatel kolektivního systému“), a to do jednoho měsíce ode dne, kdy jí žalovaná písemně oznámí, kam mají být její aktiva převedena a doloží, že uzavřela smlouvu s novým provozovatelem kolektivního systému (prokázáno předmětnou smlouvou [číslo] [anonymizováno]).

9. E-mailem ze dne 9. 11. 2018 potvrdila žalobkyně žalované přijetí její výpovědi smlouvy. Dále žalobkyně (prostřednictvím právního zástupce) v e-mailu ze dne 13. 12. 2018 deklaruje, že již potvrdila doručení výpovědi žalované s tím, že výpovědní doba skončí až ke dni 31. 12. 2018 a že v souladu s metodikou Ministerstva životního prostředí jsou provozovatelé FVE oprávněni změnit kolektivní systém výpovědí smlouvy s účinností vždy ke konci daného kalendářního roku s tím, že provozovatel FVE je stále povinen v roce, v němž byla učiněna výpověď smlouvy, plnit veškeré své smluvní a zákonné povinnosti v daném kolektivním systému. Provozovatel FVE je tak v daném kalendářním roce povinen mimo jiné provést úhradu dílčí části recyklačního příspěvku do kolektivního systému a následně je daný kolektivní systém povinen převést vybrané příspěvky od provozovatele FVE na nový kolektivní systém, se kterým má provozovatel FVE uzavřenu novou smlouvu (prokázáno e-mailovou komunikací nazvanou„ Výpověď smlouvy [jméno] [příjmení] [jméno]“).

10. Dne 5. 2. 2019 žalovaná vyzvala prostřednictvím právního zástupce žalobkyni k zaslání veškerých příspěvků v rámci konečného vyúčtování na účet nového provozovatele společnosti [právnická osoba] (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 5.2.2019).

11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 2. 2021, č.j. 40C 129/2019-163, v němž žalobkyně byla v procesním postavení žalované a žalovaná byla v procesním postavení žalobkyně, bylo soudem zjištěno, že žalovaná / v tomto řízení v procesním postavení žalobkyně / byla zavázána k povinnosti zaplatit žalobkyni / v tomto řízení v procesním postavení žalované / částku 782 809,83 Kč s příslušenstvím, do částky 35 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a dále byla žalované / v tomto řízení žalobkyni /uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyně / v tomto řízení žalované /. Z odůvodnění tohoto rozsudku se mj. podává, že předmětem řízení byla sporná skutečnost o možnosti žalované předmětnou smlouvu vypovědět a povinnosti žalobkyně převést příspěvky na jiný subjekt provozovatele kolektivního systému, s nímž žalovaná uzavřela smlouvu. V průběhu řízení, vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4, žalobkyně (v procesním postavení žalované) tvrdila, že článek V. předmětné smlouvy je absolutně neplatný z důvodu obcházení účelu a smyslu vyhlášky. Soud však toto ujednání ve smlouvě jako absolutně neplatné (dosud nepravomocně) neseznal a rozhodnutí odůvodnil tím, že žádný právní předpis nevylučoval možnost výpovědi smlouvy, uzavřené mezi účastníky řízení, tj. ujednání neodporuje zákonu, neobchází ho a nepříčí se dobrým mravům. Při sjednávání smlouvy ani v následné komunikaci mezi účastníky [právnická osoba] platnost daného článku nijak nerozporovala a smlouvu se společností [právnická osoba] uzavřela, když sama žalobkyně (v procesním postavení v řízení před OS pro Prahu 4 žalovaná) navíc přijímá nové subjekty z jiných systémů. Z odůvodnění rozsudku OS pro [část Prahy] rovněž podává, že v okamžiku doručení písemné výpovědi smlouvy společností [právnická osoba] společnosti [právnická osoba] není tento právní úkon zpochybňován, právo společnosti [právnická osoba] ze systému vystoupit je potvrzeno s tím, že výpovědní doba skončí až ke dni 31. 12. 2018, což odůvodnila metodikou Ministerstva životního prostředí [právnická osoba] současně požadovala po společnosti [právnická osoba] plnění veškerých zákonných i smluvních povinností, včetně doplacení části recyklačního příspěvku do kolektivního systému za celý kalendářní rok 2018, s tím, že po té vybrané příspěvky převede na nový kolektivní systém. [jméno] společnost [právnická osoba] nejprve odkazuje na metodiku Ministerstva životního prostředí, dle které společnost [právnická osoba] může přejít k jinému systému až na konci kalendářního roku, požaduje doplatit veškeré příspěvky do konce roku 2018, potvrzuje její sjednanou povinnost k jejich následnému převodu na nový kolektivní systém, avšak následně v soudním řízení tvrdí, že společnost [právnická osoba] vůbec nikdy do žádného jiného systému přejít nemůže a že smluvní vztah mezi účastníky trvá s tím, že výpověď společnosti [právnická osoba] ze smlouvy daná společnosti [právnická osoba] je neplatná. Obvodní soud pro Prahu 4 v citovaném rozsudku vyslovil právní názor, že tyto kroky žalované / [právnická osoba] jsou jednoznačně v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Účastníci řízení v posuzovaném kontraktu vystupují jako podnikatelské subjekty, přestože vykonávají činnosti stanovené zákonem ku prospěchu veřejného zájmu na ochraně životního prostředí.„ ….Vztah mezi nimi je vztahem dvou podnikatelů, řídí se tedy soukromoprávní úpravou a v daném případě nic nebrání tomu, aby si strany ujednaly způsob zániku závazku výpovědí smlouvy. Pokud tedy jde o ukončení vztahů mezi žalobkyní a žalovanou, ze smlouvy jasně vyplynulo, že účastníci smluvili postup pro výpověď smlouvy a žalobkyně postupovala striktně dle tohoto režimu. Byla to naopak žalovaná, která nedodržela své smluvní závazky, když výpověď odmítala uznat a příspěvek nepřevedla na nového provozovatele kolektivního systému…“ (prokázáno citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro prahu 4, čj. 40 C 129/2019- 163 ze dne 15. 2. 2021)

12. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

13. Žalobkyně se podanou žalobu domáhala určení, že trvá právní vztah mezi účastníky založený smlouvou o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů [číslo] [anonymizováno].

14. Předmětem této žaloby tedy je určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není ve smyslu ust. § 80 o.s.ř. Toho se lze domáhat jen tehdy, je-li na určení naléhavý právní zájem. Soud se proto předně zabýval otázkou, zda žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

15. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva (srovnej zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2027/2008 a 30 Cdo 85/2008). Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou, aby na určení práva nebo právního vztahu byl naléhavý právní zájem. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu. Přitom platí, že takový závěr se neváže pouze k určovací žalobě jako takové, ale je logicky podmíněn též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá, a vůči komu žaloba o určení směřuje (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 620/2008).

16. Žalobkyně spatřovala naléhavý právní zájem na určení trvání právního vztahu mezi účastníky řízení, neboť zastávala názor, že bez výslovného určení existence právního vztahu je její postavení nejisté. V případě, kdy by výpověď smlouvy ze strany žalované byla považována za platnou a žalovaná by byla oprávněna v průběhu životnosti solárních panelů v jí provozované solární elektrárně měnit neomezeně kolektivní systémy s tím, že by tyto kolektivní systémy byly po ukončení účasti žalované v daném kolektivním systému povinny převést veškeré vybrané příspěvky na nově zvolený kolektivní systém, přestože průběžně dochází k jeho spotřebovávání kolektivním systémem na zajišťování a vybudování systému sběru, odvozu a recyklace solárních panelů a administrativních úkonů s tím souvisejících, chyběly by následně v kolektivním systému žalobkyně finanční prostředky na úhradu zajištěných služeb k plnění zákonných provozovatelů FVE. Náklady na uvedené zajištěné služby by následně musely být rozpočítány mezi zbývající provozovatele FVE sdružené v kolektivním systému žalobkyně, s ohledem na kolektivní odpovědnost všech sdružených osob. Dále spatřovala naléhavý právní zájem na určení existence právního vztahu též s ohledem na skutečnost, že jí není poskytnuta jiná možnost ochrany jejích práv, neboť je v postavení„ údajné“ dlužnice a jen žalovaná je oprávněnou osobou, aktivně legitimovanou, k podání žaloby na plnění.

17. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně není dán. Soud vyšel ze zjištěných skutečností v tomto řízení, když zjistil, že účastníci řízení uzavřeli Smlouvu o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů [číslo] [anonymizováno] a v čl. V této smlouvy je dána možnost ukončit smluvní vztah písemnou výpovědí. Žalovaná předmětnou smlouvu dne 26. 10. 2018 písemně vypověděla s účinností k 31. 12. 2018 a zároveň dne 25. 10. 2018 uzavřela novou smlouvu se společností [právnická osoba] V teorii ani v justiční praxi není sporu o tom, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení musí být dán v okamžiku vyhlášení rozhodnutí. Vzhledem k již vyhlášenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 (v únoru roku 2021), v jehož odůvodnění se soud mimo jiné zabývá rovněž otázkou platnosti výpovědi žalované z dotčené smlouvy, soudu nezbývá než konstatovat, že v době vyhlášení tohoto rozhodnutí, žalobkyně zcela jistě na požadovaném určení nemá naléhavý zájem, její postavení nadále nemůže být nejisté s ohledem na jednoznačný závěr rozsudku vydaného OS pro Prahu 4 rozhodně by nadále neplnilo preventivní funkci, a to právě proto, že již bylo rozhodnuto o žalobě na plnění, kdy žalobkyně byla zavázána k povinnosti převést finanční prostředky (alokované žalovanou) na společnost [právnická osoba] Soudu nezbývá než konstatovat, že postavení společnosti žalobkyně již není nejisté a není zde ani žádný stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu. Ze všech shora uvedených důvodu soud rozhodl jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a žalobu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 940 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za každý z tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (za písemné podání nebo návrh ve věci samé - vyjádření ze dne 13. 11. 2019, 10. 2. 2020 a 5. 3. 2021) a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu (dne 9. 9. 2021) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 000 Kč ve výši 2 940 Kč Náklady řízení byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení