31 C 58/2025 - 41

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to ve lhůtě 3 dní od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Nedílnou součástí smlouvy byly také Úvěrové podmínky. Sjednaný úvěrový rámec činil [částka]. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý revolvingový úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit úroky, a to formou pravidelných měsíčních splátek, kdy výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a Úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, a tedy poskytnutí revolvingového úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal [částka] a uhradil [částka]. Žalovaný nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila (čl. 7.1 Úvěrových podmínek) ke dni [datum]. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Žalovaná částka [částka] se skládá z neuhrazené jistiny ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut účtovaných ve výši [částka]. Náklady na vymáhání byly sjednány ve smlouvě a v Úvěrových podmínkách ve výši [částka] za každý měsíc vymáhání a [částka], je-li v daném měsíci žalovanému zasílána výzva k úhradě formou doporučeného psaní, od [datum] nově [částka] za měsíc vymáhání. Žalovaný byl vždy o částce účtovaných nákladů na vymáhání a jejich výši vyrozuměn v rámci příslušné výzvy k zaplacení. Smluvní pokuta byla sjednána ve smlouvě v oddílu Důsledky nesplácení úvěru a v čl. 9.1 Úvěrových podmínek. Žalobkyně byla oprávněna v případech prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši [částka]. Pro případ prodlení se splátkou nižší než [částka], byla smluvní pokuta účtována ve výši splátky. S ohledem na opakující se prodlení žalovaného s úhradou splátek mu byla smluvní pokuta do zesplatnění naúčtována celkem ve výši [částka].

3. Žalobkyně dále tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Nedílnou součástí smlouvy byly také Úvěrové podmínky. Sjednaný úvěrový rámec činil [částka]. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý revolvingový úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit úroky, a to formou pravidelných měsíčních splátek, kdy výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,38 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a Úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, a tedy poskytnutí revolvingového úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal [částka] a uhradil [částka]. Žalovaný nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila (čl. 6.1 Úvěrových podmínek) ke dni [datum]. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Žalovaná částka [částka] se skládá z neuhrazené jistiny ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut účtovaných ve výši [částka]. Náklady na vymáhání byly sjednány ve smlouvě a v Úvěrových podmínkách ve výši [částka] za každý měsíc vymáhání a [částka], je-li v daném měsíci žalovanému zasílána výzva k úhradě formou doporučeného psaní, od [datum] nově [částka] za měsíc vymáhání. Žalovaný byl vždy o částce účtovaných nákladů na vymáhání a jejich výši vyrozuměn v rámci příslušné výzvy k zaplacení. Smluvní pokuta byla sjednána ve smlouvě v oddílu Důsledky nesplácení úvěru a v čl. 7.1 Úvěrových podmínek. Žalobkyně byla oprávněna v případech prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši [částka]. Pro případ prodlení se splátkou nižší než [částka], byla smluvní pokuta účtována ve výši splátky. S ohledem na opakující se prodlení žalovaného s úhradou splátek mu byla smluvní pokuta do zesplatnění naúčtována celkem ve výši [částka].

4. Žalobkyně ověřila v obou případech poskytnutí revolvingového úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení.

5. Podáním ze dne [datum] doplnila žalobkyně žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením předmětných smluv posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. U smlouvy č. [hodnota] žalobkyně vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky žalovaného takto: započítaný příjem žalovaného [částka] – životní minimum žalovaného [částka] – započítané životní minimum na 3 vyživované děti [částka] – splátky HC úvěrů [částka] – součet splátek úvěrů z NRKI, mimo HC [částka] – stress buffer žalovaného [částka] – výše splátky schváleného úvěru [částka] = [částka]. U smlouvy č. [hodnota] žalobkyně vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky žalovaného takto: započítaný příjem žalovaného [částka] – životní minimum žalovaného [částka] – splátky HC úvěrů [částka] – součet splátek úvěrů z NRKI, mimo HC [částka] – stress buffer žalovaného [částka] – výše splátky schváleného úvěru [částka] = [částka]. Žalobkyně dále uvedla, že v rámci uzavírání předmětných smluv provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen.

6. Soud vyzval dne [datum] žalobkyni k doložení důkazů o ověření příjmů žalovaného či navržení těchto důkazů, s tím, že pokud toto žalobkyně neučiní, bude soud posuzovat nároky žalobkyně jako bezdůvodné obohacení ve zbývající části jistin. Dále soud vyzval žalobkyni k doložení či navržení důkazů o tom, že žalovaný načerpal úvěry v tvrzené výši, s tím, že pokud toto žalobkyně neučiní, hrozil by i zde neúspěch ve věci.

7. Žalobkyně reagovala doplnění ze dne [datum] s tím, že za dostatečná měla statistické ověření příjmů žalovaného a rozepsala typy čerpání úvěru a doložila je podrobnými výpisy čerpání k jednotlivým úvěrům skrze kartu, mobilní telefon či na účet. U smlouvy č. [hodnota] tak bylo načerpáno [částka] a celkově uhrazeno [částka]. U smlouvy č. [hodnota] bylo načerpáno [částka] a celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku [částka].

8. Žalovaný se k věci nevyjádřil. V řízení zůstal nečinný.

9. Z účastníky předložených listinných důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti o skutkovém stavu věci.

10. Z Metodiky pro posouzení úvěruschopnosti byla zjištěna pravidla, podle kterých žalobkyně posuzuje úvěruschopnost tak, jak popsala v žalobě, uvádí statistické posouzení příjmů.

11. Z ověření bonity MLS bylo zjištěno, že u smlouvy č. [hodnota] žalobkyně vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky žalovaného takto: započítaný příjem žalovaného [částka] – životní minimum žalovaného [částka] – započítané životní minimum na [Anonymizováno] vyživované děti [částka] – splátky HC úvěrů [částka] – součet splátek úvěrů z NRKI, mimo HC [částka] – stress buffer žalovaného [částka] – výše splátky schváleného úvěru [částka] = [částka]. U smlouvy č. [hodnota] žalobkyně vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky žalovaného takto: započítaný příjem žalovaného [částka] – životní minimum žalovaného [částka] – splátky HC úvěrů [částka] – součet splátek úvěrů z NRKI, mimo HC [částka] – [Anonymizováno] žalovaného [částka] – výše splátky schváleného úvěru [částka] = [částka].

12. Z Úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Sjednána byla roční úroková sazba ve výši 26,28 %. Přímo ve smlouvě, v Oddílu důsledky nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] (byla-li výše splátky nižší, lze smluvní pokutu účtovat ve výši dlužné splátky) a jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a úhrad za pojištění. Náklady na vymáhání byly ve smlouvě sjednány ve výši [částka] za měsíc vymáhání, přičemž se tato částka mohla v budoucnu měnit. Nedílnou součástí smlouvy se jejím podpisem staly Úvěrové podmínky. Z Úvěrových podmínek vyplývá možnost zesplatnění v případě prodlení s úhradou dvou a více splátek a v případě prodlení se splátkou delším než tři měsíce. Ve smlouvě je obsaženo, že žalovaný při uzavření smlouvy uvedl výši příjmu [částka], druh bydlení – podnájem, počet vyživovaných dětí – 0, rodinný stav – druh/družka, zdroj příjmu – zaměstnanec, zaměstnavatel – [právnická osoba]

13. Dle Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik – k úvěru č. [hodnota], které žalobkyně v elektronických přílohách žaloby označila jako Úvěrovou kartu klienta a dále takto listiny nazývala – nejedná se o listinu podepsanou žalovaným, jedná o potvrzení sepsané žalobkyní, podle něhož žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti z údajů ve smlouvě a z výstupů z registrů NRKI, CEE, ISIR, MVCR a interních registrů žalobkyně, výstupy jsou označeny slovem OK. Žalobkyně vycházela z výše příjmu žalovaného ve výši [částka], výše příjmů ostatních členů domácnosti ve výši [částka] a z měsíčních výdajů domácnosti ve výši [částka], jak žalovaný uvedl ve smlouvě, ale ani zde nepotvrzoval, čím byly tvrzené příjmy a výdaje ověřeny. Závazky v NRKI činily [částka] měsíčně, žalovaný uváděl soužití s družkou bez vyživovacích povinností.

14. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad u úvěru a podrobného výpisu čerpání úvěru č. [hodnota] čerpal žalovaný [částka], uhradil [částka], z toho bylo započteno na jistinu [částka], na úrok [částka], na náklady na vymáhání [částka], na poplatek za pojištění [částka] a na smluvní pokutu [částka], naposledy bylo hrazeno [datum].

15. Z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy č. [hodnota] nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, dle podacího archu byla výzva odeslána dne [datum].

16. Z Úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2,38 % z úvěrového rámce, tj. [částka]. Sjednána byla roční úroková sazba ve výši 23,88 %. Přímo ve smlouvě, v Oddílu důsledky nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] (byla-li výše splátky nižší, lze smluvní pokutu účtovat ve výši dlužné splátky) a jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a úhrad za pojištění. Náklady na vymáhání byly ve smlouvě sjednány ve výši [částka] za měsíc vymáhání, přičemž se tato částka mohla v budoucnu měnit. Nedílnou součástí smlouvy se jejím podpisem staly Úvěrové podmínky. Z Úvěrových podmínek vyplývá možnost zesplatnění v případě prodlení s úhradou dvou a více splátek a v případě prodlení se splátkou delším než tři měsíce. Ve smlouvě je obsaženo, že žalovaný při uzavření smlouvy uvedl výši příjmu [částka], druh bydlení – podnájem, počet vyživovaných dětí – [Anonymizováno], rodinný stav – druh/družka, zdroj příjmu – zaměstnanec, zaměstnavatel – [právnická osoba]

17. Dle Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik – k úvěru č. [hodnota], které žalobkyně v elektronických přílohách žaloby označila jako Úvěrovou kartu klienta a dále takto listiny nazývala – nejedná se o listinu podepsanou žalovaným, jedná o potvrzení sepsané žalobkyní, podle něhož žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti z údajů ve smlouvě a z výstupů z registrů NRKI, CEE, ISIR, MVCR a interních registrů žalobkyně, výstupy jsou označeny slovem OK. Žalobkyně vycházela z výše příjmu žalovaného ve výši [částka], výše příjmů ostatních členů domácnosti ve výši [částka] a z měsíčních výdajů domácnosti ve výši [částka], jak žalovaný uvedl ve smlouvě, ale ani zde nepotvrzoval, čím byly tvrzené příjmy a výdaje ověřeny. Závazky v NRKI činily [částka] měsíčně, žalovaný uváděl soužití s družkou a tři vyživovací povinnosti.

18. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad u úvěru ve spojení s podrobným výpisem čerpání úvěru č. [hodnota] čerpal žalovaný [částka], uhradil [částka], z toho bylo započteno na jistinu [částka], na úrok [částka], na náklady na vymáhání [částka] a na smluvní pokutu [částka], naposledy bylo hrazeno [datum].

19. Úvěrové podmínky revolvingu platné od [datum] upravovali dané formy čerpání (4.) a podmínky zesplatnění (6.), úrok do zesplatnění přirůstal k jistině, Úvěrové podmínky platné od [datum] obsahovaly obdobné podmínky. Z podrobných výpisů čerpání vyplývá, že žalovaný čerpání realizoval na označené účty, mobilem a kartou v souladu s úvěrovými smlouvami a odsouhlasenými podmínkami.

20. Z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy č. [hodnota] nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, dle podacího archu byla výzva odeslána dne [datum].

21. Z Předžalobní výzvy k zaplacení částky [částka] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Dle podacího archu byla výzva odeslána dne [datum].

22. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

23. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

24. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]).

25. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne [datum] zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne [datum] (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO], rozsudek Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka]): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Okresního soudu [adresa] sp. zn. OS [adresa] C 25/2020 ze dne [datum], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z [datum] C-679/18. Krajský soud v [adresa] vyjádřil ve svém rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne [datum] lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z [datum], který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

27. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

28. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

29. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum] se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. [spisová značka], podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne [datum], Radlingerovi v. [právnická osoba]. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli.

30. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

31. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka]. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka] (§ 122 odst. 3 cit. zákona).

33. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

34. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

35. Soud má za prokázané uzavření smluv o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. dle povahy stran v režimu spotřebitelských úvěrů, že by se úvěry týkaly podnikání žalovaného, to ze smluv neplyne, úvěry byly bezúčelové. Úvěrovou smlouvou č. [hodnota] ze dne [datum] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Sjednána byla roční úroková sazba ve výši 26,28 %. Úvěrovou smlouvou č. [hodnota] ze dne [datum] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2,38 % z úvěrového rámce, tj. [částka]. Sjednána byla roční úroková sazba ve výši 23,88 %. Soud nemá za prokázané platné uzavření spotřebitelských úvěrů, nelze v případě příjmu vycházet pouze ze statického modelu, nic nebylo doloženo stran ověření příjmů, i kdyby soud připustil ověření dalších základních výdajů statisticky či ve srovnání s životním minimem a normativními náklady, pro příjmy a jejich ověření se statický model nejeví jako přiměřené zkoumání, když jsou zcela dostupné možnosti reálného ověření příjmu. Ověření příjmu lze považovat za zcela základní jako výchozí parametr pro splácení po úhradě výdajů a soud je povinen jej zkoumat i tam, kde docházelo na plnění dle shora uvedené unijní judikatury. Ověření příjmu nebylo k výzvě soudu doloženo a soud má proto úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou a mohl přiznat pouze dosud nezaplacenou jistinou, pro neplatnost nelze jiná plnění přiznat a již provedení plnění se musí promítat do jistiny. U smlouvy č. [hodnota] bylo načerpáno [částka] a celkově uhrazeno [částka] a rozdíl a zbývající jistina tak činí [částka]. U smlouvy č. [hodnota] bylo načerpáno [částka] a celkem žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku [částka], rozdíl a zbytek jistiny tak činí [částka]. Ve zbytku soudu žalobu zamítl, protože žalovaný nebyl aktivní ani ve smyslu návrhu na dobu zaplacení zbytku jistin či jejich splácení, soud uložil lhůtu základní k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

36. Žaloba byla ve větším poměru neúspěšná, nemá proto právo na náhradu nákladů dle § 142 odst. 2 o.s.ř., avšak žalovanému náklady nevznikly pro neaktivitu v řízení, proto výrok III.

Poučení