31 C 58/2025 - 67

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] pro 116 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 315 Kč, a to v 6 měsíčních splátkách ve výši 719,16 Kč první až předposlední splátky a s poslední splátkou ve výši 719,20 Kč splatných vždy do posledního dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nebude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek s tím, že v případě prodlení s úhradou byť i jediné splátky, stává se okamžitě splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky dnem následujícím po datu splatnosti splátky, se kterou je žalovaná v prodlení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 112 285 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 053,38 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 30 796,29 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 42 019,47 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 42 019,47 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 109,91 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 29 216,84 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 26 400,50 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 26 400,50 Kč od 30.7.2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 116 600 Kč s příslušenstvím, a to z dvou žalobkyní uplatňovaných nároků. Žaloba byla ve vztahu k nároku 1 odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 51 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná měla potvrdit svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 47 891 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 26 629 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,26 % ročně a částku za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 18 166 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 4 121 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 11. 2021. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 10. 7. 2023. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 7. 2024.

2. Ve vztahu k nároku 2 pak byla žaloba odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná měla potvrdit svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 47 989 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 479 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 18 315 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 13 195 Kč a pojistného (bylo-li sjednáno). Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 4 083 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 2. 2021. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 10. 7. 2023. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 7. 2024.

3. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

4. V doplnění žaloby pak žalobkyně uvedla, že na žalované závazky žalovaná uhradila celkem 25 783,84 Kč (na závazek ze smlouvy č. [hodnota]) a 54 496,16 Kč (na závazek ze smlouvy č. [hodnota]). Dále se žalobkyně vyjádřila k tomu, že žalobce úvěruschopnost zkoumal tak, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne [datum] a ze dne [datum] a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty ze dne [datum] pak má vyplývat, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] majetkovou situaci z pracovní smlouvy a výplatních pásek (za měsíce 08, 09/2019). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako operátor skladu ve společnosti [právnická osoba], její čistý měsíční příjem činí 16 897 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, dále s ohledem na výši jejího příjmu (který žalovaná doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami), a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Ze zákaznické karty ze dne [datum] pak má vyplývat, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy na dobu neurčitou a výplatních pásek (za měsíce 12/2018, 01/2019). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako skladový operátor ve společnosti [právnická osoba], její čistý měsíční příjem činí 13 359 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 9 000 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Dále žalobkyně uvedla, že se domnívá, že neprokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy a že má být dostačující, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce.

5. K poskytnutí úvěru ze smlouvy č. [hodnota] pak dále doplnila, že peněžní prostředky byly žalované poskytnuty tak, že část zápůjčky ve výši 16 405 Kč byla použita na splacení zůstatku z dříve uzavřené smlouvy č. [hodnota] mezi žalovaným a její právní předchůdkyní [právnická osoba], a žalované byla vyplacena částka 34 595 Kč.

6. Žalovaná se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

7. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaná má maďarské státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky. Soud aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 cit. nařízení. Žalovaná má na území České republiky povolen trvalý pobyt a je její povinností v souladu s § 93 a § 98 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, hlásit, kde se zdržuje, a to i v případě, že dojde ke změně pobytu. Soud tak vycházel z toho, že na dané adrese, kde má žalovaná hlášen trvalý pobyt má rovněž své bydliště, a na základě toho došel k závěru, že je jak mezinárodně, tak i místně příslušným k rozhodnutí věci.

8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba], [IČO] dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované částku 34 595 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Další část peněžních prostředků ve výši 16 405 Kč měla být použita na refinancování stávajícího závazku ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] z [datum] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, avšak z předložené smlouvy č. [hodnota] vyplynulo, že smlouva, na níž mělo být refinancováním plněno je absolutně neplatná, neboť je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Důvodem proč soud považoval smlouvu za zjevně rozpornou s dobrými mravy je zejména skutečnost, že v době sjednání smlouvy, (tj. červenci 2018) činila obvyklá výše spotřebitelského úroku závazku s fixací na 1-5 let průměrně 8,46 % ročně, avšak výše nákladů na úvěr dle uvedené smlouvy, která má povahu spotřebitelského úvěru, by odpovídala úrokové sazbě přes 85 %, tj. více než desetinásobku proti běžné úrokové sazbě poskytované bankami, když uvedený souhrnný poplatek soud považoval za tzv. „skrytý úrok“. Za smlouvy vyplynulo, že RPSN je dokonce ve výši 127,43 %. Způsob započítání úhrad z jednotlivých plnění byl pak rovněž sjednán v neprospěch spotřebitele. V souvislosti s tím soud poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 z 15. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019 (ze dne 8. dubna 2020), sp. zn. 20 Cdo 3811/2019 (ze dne 5. května 2020), sp. zn. 20 Cdo 2884/2019 (ze dne 20. května 2020), sp. zn. 20 Cdo 75/2020 (ze dne 1. prosince 2020), sp. zn. 20 Cdo 2464/2020 (ze dne 20. dubna 2021), popř. sp. zn. 20 Cdo 3062/2022 (z 24. 1. 2023). Dále soud poukázal na nález Ústavního soudu ČR II. ÚS 3194/18 (ze dne 1. dubna 2019) a četná rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 64 Co 1/2018-70 ze dne 15. 5. 2018, rozsudek ze dne 9. 1. 2019, č. j. 25 Co 309/2018-67, rozsudek ze dne 23. 1. 2019, č. j. 25 Co 321/2018-51, rozsudek ze dne 13. 3. 2019, č. j. 25 Co 27/2019-70, rozsudek ze dne 3. 4. 2019, č. j. 25 Co 21/2019-71, rozsudek ze dne 26. 4. 2019, č. j. 25 Co 77/2019-66, rozsudek ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 25 Co 293/2019, rozsudek KS v Plzni ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 25 Co 209/2020, která se týkají skutkově a právně obdobných situací a od nichž tento soud nemá žádný důvod se ve smyslu § 13 občanského zákoníku odchylovat.

9. Navíc žalobkyně ani neprokázala, že by před poskytnutím uvedené smlouvy 542359512 její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a soud sice s ohledem na jiný důvod neplatnosti toto dále nepovažuje za stěžejní pro rozhodnutí, ale smlouva by byla absolutně neplatná i pro dostatečné nezkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím této zápůjčky. S ohledem na skutečnost, že poskytnutou jistinu, resp. bezdůvodné obohacení, které se do rukou žalované v souvislosti s neplatným závazkem dostalo, v době refinancování úvěru žalovaná již zaplatila (a to ve vyšší výši, než byla povinna, když poskytnutá jistina činila 40 000 Kč a žalovaná na ní uhradila 54 759 Kč), a tak ani nebyla povinna částku 16 405 Kč platit. Soud tak došel k závěru, že částku 16 405 Kč právní předchůdkyně žalobkyně žalované neposkytla.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. z [datum] má soud dále za prokázané, že na základě této smlouvy se žalovaná zavázala v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 47 891 Kč, jenž měl představovat součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 26 629 Kč, a částku za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 18 166 Kč. Úroková sazba měla činit dle smlouvy 44,10 % ročně. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 4 121 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 4 108 Kč. RPSN měla činit dle smlouvy 96,88 %.

11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba], [IČO] dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované částku 50 000 Kč, a to v hotovosti v den podepsání smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 47 989 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 479 Kč, částky za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 18 315 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 13 195 Kč.

12. Z tabulek umoření vyhotovených 5. 8. 2024 a tvrzení žalobkyně vyplývá, že na smlouvu č. [hodnota] žalovaná uhradila celkem [hodnota] Kč a na smlouvu č. [hodnota] celkem 54 496,16 Kč. Celkem tak žalovaná uhradila 80 280 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (včetně seznamu postoupených pohledávek) ze dne [datum] je prokázáno, že obě žalované pohledávky za žalovanou byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) postoupeny na žalobkyni, a že předmětem postoupení jsou pohledávky na vrácení poskytnutých zápůjček vzniklé ze smluv o spotřebitelském úvěru, a to včetně pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení vzniklých v souvislosti s uzavřením, plněním či porušením příslušné smlouvy.

14. Z oznámení o postoupení pohledávek a dokladu o jeho odeslání z 16. 8. 2024 pak vyplývá, že před podáním žaloby bylo žalované oznámeno postoupení pohledávek ze shora uvedených smluv a že celková výše pohledávek činila k datu postoupení 213 067,36 Kč. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání z 1. 11. 2024 pak vyplynulo, že před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 201 048,31 Kč.

15. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr z [datum] soud zjistil, že žalovaná deklarovala před poskytnutím úvěru svůj příjem ve výši 13 359 Kč a výdaje 1 730 Kč na externí splátky, 4 002 Kč na interní splátky a další odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Dále uvedla, že má kreditní kartu i zápůjčku u jiné společnosti. V části údaje o zaměstnání je uveden zaměstnavatel [právnická osoba] V rámci části žádosti označené jako ověřené dokumenty je zaškrtnuto pole pracovní smlouva/ŽL a rukou vepsáno z [datum] a dále je zaškrtnuto pole 2 výpisy z bank. účtu a rukou dopsáno 12/18 a 01/19. Uvedené výpisy však soudu nebyly předloženy, ani je žalobkyně nenavrhla k důkazu. Pracovní smlouva, která byla žalobkyní navržena k důkazu je pozdějšího data a s jiným zaměstnavatelem, soud tak došel k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost před poskytnutím časově prvního spotřebitelského úvěru z [datum] právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala, když již z uvedeného deklarovaného příjmu a tvrzených výdajů měl poskytovatel mít pochybnosti o schopnostech žalované spotřebitelský úvěr splácet, když po započtení výdajů žalované zbývalo žalované pouze 4 627 Kč, tj. částka nedosahující ani výše částky tzv. normativních nákladů na bydlení dle nařízení vlády č. 320/2018 Sb. Po zohlednění splátky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ve výši 4 083 Kč by navíc zbývalo žalované na živobytí pouhých 544 Kč měsíčně, což není dostačující, ani pokud by výdaje na bydlení již byly v deklarovaných výdajích zahrnuty (což nebylo ani tvrzeno). To, že žalobkyně neprokázala, jak příjmy a výdaje ověřovala je pak dalším z faktů, z nějž soud došel k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost před poskytnutím daného úvěru dostála.

16. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr z [datum] soud zjistil, že žalovaná deklarovala před poskytnutím úvěru (k nároku 1) svůj příjem ve výši 16 897 Kč a výdaje 8 085 Kč na interní splátky a 3 500 Kč na další odhadované měsíční výdaje. V rámci části žádosti označené jako ověřené dokumenty je zaškrtnuto pole pracovní smlouva/ŽL a rukou vepsáno z [datum] do [datum] a dále je zaškrtnuto pole 2 výplatní pásky a rukou dopsáno 8, 9/2019.

17. Z pracovní smlouvy mezi [Anonymizováno], [IČO] a [jméno FO] z [datum] soud došel k závěru, že mzda žalované činila na základě uvedené smlouvy 16 000 Kč hrubého a smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 13. 9. 2019. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 6. 9. 2019 pak vyplynulo, že smlouva byla prodloužena do 13. 9. 2020.

18. Z výplatní pásky za období 8/2019 soud zjistil, že za dané období činil čistý příjem žalované 16 028 Kč a z výplatní pásky za období 9/2019 čistý příjem 18 271 Kč.

19. Soud má za prokázané, že poskytovatel, tj. právní předchůdce žalobkyně, před poskytnutím úvěru zjistil a dostatečně ověřil příjem žalované ve výši 16 897 Kč, nemá však za prokázané, že by ověřil výdaje žalované a že by dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyně nenavrhla žádný důkaz k prokázání toho, jak byly ověřovány výdaje žalované ani dostatečně nevysvětlila, z jakých částek při posuzování úvěru právní předchůdkyně vycházela. Po odečtení deklarovaných výdajů, měla žalované zbývat částka 5 312 Kč, která zhruba odpovídá částce normativních nákladů na bydlení, ničeho dalšího by však z tohoto příjmu žalované nezbývalo. Při započtení splátky z poskytovaného úvěru ve výši 4 083 Kč však nezbývá žalované téměř ničeho na nemandatorní výdaje (aniž by žalobkyně nějak zjišťovala či ověřovala výši nákladů na bydlení žalované). Příjem tak (ač byl žalobkyní ověřen) je zcela nepostačující ani na v zákaznické kartě uvedené (avšak neověřené) výdaje a je tak zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně (tj. ne pouze povrchně) a v souladu s odbornou péčí, úvěruschopnost žalované neposuzovala ani před poskytnutím časově pozdějšího úvěru (žalovaného nároku č.1).

20. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

22. Podle ustanovení § 2392 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

23. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

24. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

25. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, a to zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Informace je povinen uchovávat po dobu nejméně 5 let od zániku právního vztahu, když tuto povinnost má i právní nástupce poskytovatele.

26. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z listin doložených žalobkyní nebylo prokázáno, že tato by se posouzením otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) zabývala. Ve vztahu k prvnímu nároku žalobkyně nepředložila žádné relevantní důkazy, kterými by prokázala, že její právní předchůdkyně zjišťovala a ověřovala výši příjmů a výdajů žalované. Ve vztahu k časově pozdější smlouvě (nároku č. 1) žalobkyně sice prokázala, jak právní předchůdkyně zjistila a ověřila příjem žalované, avšak neprokázala, jak zjistila a ověřila výdaje žalované. To, že v obou případech příjem nebyl dostačující ani na výdaje, které byly deklarované žalobkyní, pak vedlo soud k jednoznačnému závěru, že ověření úvěruschopnosti nebylo ani v jednom z případů v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, které ji v tomto směru tíží, a protože se soud neplatností smluv v takovém případě musí zabývat i bez návrhu, nezbylo soudu než považovat obě smlouvy z tohoto důvodu za absolutně neplatné.

29. Soud chce zdůraznit, že nepostačuje, že měl údajně mít právní předchůdce k dispozici dokumenty na základě nichž ověřoval úvěruschopnost při poskytnutí úvěru s odůvodněním, že nyní již jimi nedisponuje, když ze zákona o spotřebitelském úvěru, zejména jeho § 78 vyplývá, že poskytovatel úvěru i jeho právní nástupce jsou povinni tyto dokumenty uschovávat i po dobu 5 let od zániku právního vztahu z daného právního jednání. Proto se tak soud nemohl spokojit s tvrzením, že takovými informacemi disponoval poskytovatel před poskytnutím úvěru, a to je postačující. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích 5 Co 231/2020-97, na který v tomto smyslu žalobce odkazuje, se navíc týká úpravy v zákoně č. 145/2010 Sb., který již byl s účinností od 1. 12. 2016 nahrazen zákonem č. 257/2016 Sb. To, že neprokázání splnění povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy je rovněž informace již neaktuální, neboť i zákon č. 257/2016 po novele č. 96/2022 Sb. účinné od 29. 5. 2022 jednoznačně hovoří o tom, že soud je povinen přihlížet k neplatnosti i bez návrhu (když soudně judikovaná byla absolutní neplatnost již před tímto datem).

30. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelských úvěrů v celkové výši 84 595 Kč poníženou o částku 80 280 Kč, kterou již žalovaná uhradila. Na základě ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vycházel soud z tvrzení žalobkyně, že je v možnostech žalované uhradit celou jistinu za šest měsíců, tak jak tvrdila žalobkyně, když soud neměl žádné informace o tom, že by to tak možné nebylo, žalovaná se ani k výzvě soudu v tomto smyslu nijak nevyjádřila a ničeho v tomto směru netvrdila. S ohledem na tuto skutečnost tak soud rozhodl, že je povinna uhradit celou částku v šesti měsících a určil ji částku uhradit ve splátkách ve výši tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Aby však byly chráněny i oprávněné zájmy věřitele, stanovil soud povinnost žalované uhradit tímto způsobem jistinu pod ztrátou výhody splátek, dojde-li k neuhrazení, byť i jediné z nich. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, tj. v části zbývající výše jistiny, úroků a úroků z prodlení, když k prodlení žalované doposud nedošlo, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, kde se Nejvyšší soud vyjádřil, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení převažoval úspěch na straně žalované, s ohledem na skutečnost, že té však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.