31 C 80/2019-383
Citované zákony (18)
Rubrum
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným:
1. ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA, IČO 66000777 sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1 2. [celé jméno žalovaného] sídlem [anonymizována tři slova], [PSČ] [obec a číslo] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro: na ochranu osobnosti s požadavkem na omluvu takto:
Výrok
I. Žalovaná ČAK je povinna zaslat žalobkyni písemnou omluvu formou doporučeného dopisu a podepsanou předsedou kontrolní komise v tomto znění: Vážená paní doktorko, v rámci šetření stížnost vedené pod [číslo jednací] stěžovatele [jméno] [příjmení] na Vaši osobu, postupovala ČAK neoprávněným způsobem, a to při vyhotovení a zaslání odpovědi [jméno] [příjmení] dne 13. 11. 2018, když v odpovědi jmenovanému stěžovateli přesně citovala Vaše vyjádření určené pro Kontrolní radu ČAK, že„ Advokátka má zato, že máte silné psychické problémy a násilnickou povahu a neznáte jméno osoby, na kterou si stěžujete. Kontrolní rada nepřihlédla k Vašemu upozornění na osobu [jméno] [příjmení], ze kterého jste měla obavy, jak jste sama uvedla a tím, že přesně citovala Vaše vyjádření týkající se jeho psychického stavu. Tím porušila ve vztahu k Vám mlčenlivost uloženou zákonem o advokacii a tímto jednáním zasáhla neoprávněně do Vašich osobnostních práv.
II. Zamítá se žaloba, že žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaslat žalobkyni písemnou omluvu formou doporučeného dopisu a podepsanou předsedou kontrolní komise v tomto znění: Vážená paní doktorko, v rámci šetření stížnost vedené pod [číslo jednací] stěžovatele [jméno] [příjmení] na Vaši osobu, postupovala ČAK neoprávněným způsobem, a to při vyhotovená a zaslání odpovědi [jméno] [příjmení] dne 13. 11. 2018, když v odpovědi jmenovanému stěžovateli přesně citovala Vaše vyjádření určené pro Kontrolní radu ČAK, že„ Advokátka má zato, že máte silné psychické problémy a násilnickou povahu a neznáte jméno osoby, na kterou si stěžujete. Kontrolní rada nepřihlédla k Vašemu upozornění na osobu [jméno] [příjmení], ze kterého jste měla obavy, jak jste sama uvedla a tím, že přesně citovala Vaše vyjádření, týkající se jeho psychického stavu porušila ve vztahu k Vám mlčenlivost uloženou zákonem o advokacii a tímto jednáním zasáhla neoprávněně do Vašich osobnostních práv.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala dne 5. 6. 2019 u zdejšího soudu žalobu na ochranu osobnosti proti žalovaným:
1. České advokátní komoře a 2. [celé jméno žalovaného]. Tvrdila, že je advokátkou, zapsanou od [datum] v seznamu advokátů, vedeném Českou advokátní komorou pod [číslo]. Žalobkyně vykonává advokacii formou advokátní společnosti„ Advokátní kancelář [právnická osoba]“, se sídlem [adresa žalobkyně], v její kanceláři pracují výlučně ženy a nepravidelně se tam vyskytují dva studenti, co by výpomocné síly. Žalovaný, Česká advokátní komora je organizace, zřízená na základě zákona č. 85/1996 Sb., ve smyslu tohoto zákona jejím jménem jedná Česká advokátní komora. Vzhledem k tomu, že žaloba směřuje proti jednání České advokátní komory, jíž je Kontrolní rada orgánem, je žalobkyně přesvědčena, že ČAK nese zodpovědnost za činnost svých orgánů a je tedy na místě její pasivní legitimace. Druhý žalovaný [anonymizována dvě slova] [advokátní komora] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [advokátní komora], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně je přesvědčena, že druhý žalovaný svým jednáním významně překročil své pravomoci a zneužil své funkce, včetně porušení zákona pro poškození žalobkyně. Žalobkyně skutkově tvrdí, že dostala od vedoucí kontrolního oddělení, JUDr. [jméno] [příjmení] informaci, že na ni byla podána stížnost, vedená dále pod [číslo jednací] s požadavkem, aby se k ní do 10 dnů vyjádřila. K tomuto oznámení byla připojena původní stížnost stěžovatele, ke které se žalobkyně měla vyjádřit. Dne 15. 5. 2018 žalobkyně odpověděla České advokátní komoře, připojila„ úřední záznam“ z jednání se stěžovatelem ze dne 13. 2. 2018, kdy proběhla jediná konzultace a v odpovědi na výzvu žalované se vyjádřila takto: zdá se, že pan [příjmení] má silné psychické problémy, což v kombinaci s jeho evidentně násilnou povahou, může přinášet zásadní problémy. Proto si dovolujeme požádat, abyste nejen jeho stížnost, jako nedůvodnou zamítli, ale abyste též zvážili, zda je nutno dotyčného informovat o zamítnutí stížnosti expressis verbis, zda by nebylo pouze možné, abyste mu napsali, že je věc„ v řešení“, či něco podobného, co by u něho nevzbudilo nenávistnou reakci, které se velmi obáváme. S ohledem na opravdu dosti šílenou zkušenost s ním, se totiž obáváme, že v případě, kdy zjistí, že jeho stížnost nedopadla tak, jak si to představoval, je možné, že si vyčíhá nějakou chvíli a např. při vstupu jiného klienta do kanceláře k nám vnikne a eventuálně někoho napadne. S ohledem na jeho naprosto přezíravý vztah k ženám a evidentně násilnickou povahu – a to i agresi směrem k ženám - toto nemůžeme vyloučit. Prosím proto ČAK alespoň tímto způsobem o zprostředkování ochrany. Též si z toho důvodu dovoluji poprosit, abychom byli zavčas informováni o tom, že mu ČAK odpovídá, abychom mohli přijmout zvýšená bezpečnostní opatření. Dne 1. 8. 2018 se žalobkyně znovu obrátila na Českou advokátní komoru s přípisem, ve kterém ČAK informovala, že její kancelář byla znovu kontaktována stěžovatelem, a to formou e-mailu. V tomto přípisu žalobkyně znovu požádala ČAK o ochranu a uvedla:„ s ohledem na nedobrý zdravotní stav a násilnickou povahu pana [příjmení], jsem neučinila, vyjma interních opatření, žádné aktivní kroky ke své ochraně, prostřednictvím státních orgánů (např. podání trestního oznámení, apod.), protože jsem přesvědčena, že by toto nemělo žádný pozitivní efekt. Spíše by jej to ještě více vyprovokovalo k našemu napadání, alespoň takové máme zkušenosti. S ohledem na tuto nepříjemnou situaci si Vás opětovně dovoluji požádat, abych byla zavčas informována o tom, že panu [příjmení] ČAK odpovídá, abych mohla přijmout zvýšená bezpečnostní opatření. Dne 20. 11. 2018 obdržela žalobkyně přípis ČAK ze dne 13. 11. 2018 o tom, že stížnost na ni byla odložena jako bezdůvodná. Tento přípis byl doručen datovou schránkou a byl podepsán druhým žalovaným [příjmení] [anonymizováno], [celé jméno žalovaného]. K přípisu z ČAK byl přiložen text odpovědi s datací z téhož data, 13. 11. 2018, který obsahoval přesný popis jejích výroků a názorů, které poskytla Kontrolní radě ČAK – a to i přesto, že jej sama zcela nadstandardně nabádala k opatrnosti, konkrétně tam bylo uvedeno toto:„ advokátka má za to, že máte silné psychické problémy a násilnickou povahu, neznáte jméno osoby, na kterou si stěžujete“. Dle ustanovení § 41 odst. 1 zákona o advokacii, je advokát povinen předložit členům Kontrolní rady veškeré, jimi požadované písemnosti, nebo jiné dokumenty, vzniklé v souvislosti s poskytováním právních služeb. Žalobkyně si je vědoma této právní úpravy a vycházela z komplementárního ustanovení zákona o advokacii, které upravuje povinnost mlčenlivosti i České advokátní komory, včetně Kontrolní rady a jejích zaměstnanců, vůči třetím osobám, přičemž se jedná konkrétně o ustanovení § 2 zákona o advokacii, konkrétně poukazuje na ustanovení § 21 odst. 9, písm. b) zákona o advokacii, podle něhož povinnost mlčenlivosti je v rozsahu, stanoveném v odstavcích 1-8 se vztahuje obdobně i na zaměstnance a advokáta nebo společnosti, nebo zahraniční společnosti, jakož i na jiné osoby, které se s advokátem nebo ve společnosti, nebo v zahraniční společnosti podílejí na poskytování právních služeb, členy orgánu komory a její zaměstnanci, jakož i na všechny osoby, které se účastní právního řízení podle § 55 nebo kárného řízení, včetně advokátů, pověřených předsedou Kontrolní rady, provedením přípravných úkonů k prověření, zda došlo ke kárnému provinění (§ 33 odst. 3). Podle názoru žalobkyně, žalovaní porušili ustanovení § 21 odst. 9, písm. b), když porušili zákonnou povinnost mlčenlivosti, kdy se dozvěděli o skutečnostech, které bezprostředně souvisely s výkonem advokacie. Učinili tak i přesto, že žalobkyně opakovaně žádala ČAK o ochranu. Žalovaná se pokoušela řešit situaci smírnou cestou, když požádala o smírčí řízení. Na základě žádosti předsedkyně, ustanovil předseda prvé žalované, JUDr. [jméno] [příjmení] smírčí orgán a v přípisu ze dne 29. 3. 2019 vyzval žalobkyni, aby upřesnila, jaká opatření by měla smírčí komise provést, event. signalizovat pro vedení, která by eliminovala ohrožení advokáta v podobných situacích. Na základě výzvy odpověděla žalobkyně 2. 4. 2019 s tím, že se domnívá, že uvedená odpověď stěžovateli svědčí buď o zcela neprofesionálním přístupu Kontrolní rady ČAK a jejím jménem jednajícího JUDr. [celé jméno žalovaného], nebo o úmysl ji poškodit. V každém případě, je přesvědčena, že je na místě jeho omluva, případně i omluva České advokátní komory, jejímž jménem JUDr. [celé jméno žalovaného] jednal. Smírčí komise, resp. druhý žalovaný nevyužili možnosti řešit spor smírem a evidentně o toto neměli zájem. Žalobkyně tudíž má za to, že jednáním žalovaných, tito porušili svou zákonem stanovenou povinnost i povinnost danou ustanovením § 81 a následujících občanského zákoníku, dle kterého má každý právo na ochranu, zejména života, zdraví, soukromí a projevu osobní povahy. Žalovaní způsobili žalobkyni stres, přinutili ji přijmout opatření mimořádné povahy a pro ochranu jí samé i jejích pracovnic a podstoupili její vyjádření, tedy projev soukromé povahy, třetí osobě, ačkoliv jim zákon explicitně ukládal povinnost mlčenlivosti. Žalobkyně tudíž požaduje satisfakci ve formě omluvy ve shora uvedeném znění.
2. Prvý žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že posuzování stížnosti stěžovatele na advokáty, je imanentní součástí činnosti Kontrolní rady žalované. ČAK informovala žalobkyni, že na ni byla podána žaloba, stížnost byla k podání připojena a žalobkyně byla vyzvána, aby se vyjádřila ve lhůtě 10 dnů. Žalovaná podáním č. j. -418/2018-002 ze dne 10. 5. 2018 informovala stěžovatele o doručení jeho stížnosti a nastínila mu další postup ve věci při posuzování stížnosti a informovala ho o nemožnosti komory rozhodovat o náhradě škody, nebo jiných finančních nárocích. Žalobkyně se ke stížnosti vyjádřila a ke stížnosti žalobkyně připojila úřední záznam o schůzce, sepsaný advokátkou [příjmení]. Na záznamu je ručně tiskacím písmem napsáno slovo„ šílenec“. Pokud se žalobkyně žalobou domáhá omluvy po žalovaném ad 1, tento navrhuje její zamítnutí. Žalovaná výkonem kontrolní činnosti (§ 46 zákona o advokacii) i organizování smírčího řízení podle ustanovení § 28 z.a. plnila svou zákonnou působnost, své právo, která lze ovšem současně považovat i za zákonnou povinnost. K tomu, aby žalovaná byla označena v souladu s právní úpravou za škůdce, když vykonávala své právo, byla povinna nahradit škodu, musela by žalobkyně tvrdit a prokázat, že žalovaná sledovala jako hlavní účel (při vyřizování stížnosti na žalobkyni a odmítnutí smírčího řízení, poškození žalobkyně, § 2909 OZ). Žalovaná v žádném případě nesledovala výkonem kontrolní činnosti, či organizováním smírčího řízení, jakékoliv poškození žalobkyně. Žalovaná dále namítá, že nejsou splněny podmínky ustanovení § 2894 odst. 2 OZ zvláštní okolnost, protiprávní čin, úmysl, touha ublížit, zavržení hodná pohnutka. Poukazuje na to, že nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním ve smyslu ustanovení § 2951, odst. 2, věta 1 OZ a namítá, že je obecně známo, že nemajetkovou újmu nelze vyčíslit, poukazuje na současnou judikaturu i komentář k občanskému zákoníku, dále poukazuje na to, že kontrolní přezkum, prováděný žalovanou a smírčí řízení, jí organizované, jsou neveřejné a tvrzení žalobkyně nasvědčují výhradní podstaty fungování orgánů Komory. Navrhuje proto zamítnutí žaloby.
3. Druhý žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně se zcela neorientuje v advokátních předpisech. Poukázal na činnost kontrolních orgánů České advokátní komory, kde ČAK plní své veřejno-právní funkce. Působí ve funkci předsedy Kontrolní rady, která je volená. Pokud se týká této konkrétní stížnosti, při vyřizování stížností někteří advokáti uznají určitou chybu nebo považují věc za spornou a případně se stížnosti brání a považují ji za nedůvodnou. V takovém případě obrana advokáta většinou spočívá v tom, že je buď věcného charakteru, anebo se advokát brání tím, že se snaží znevěrohodnit osobu stěžovatele. Pokud žalobkyně tvrdí, že druhý žalovaný významně překročil své pravomoci a zneužil své funkce, včetně porušení zákona pro poškození žalobkyně, toto nedává smysl. Pokud žalobkyně popisuje, že na ni byla podána stížnost a dále, že požádala ČAK, zda by nebylo možné, aby bylo stěžovateli napsáno, že věc je v řešení, či něco podobného, aby to u něho nevzbudilo nenávistnou reakci, takový postup není možný. ČAK nemůže informovat ani stěžovatele nebo advokáta nepravdivě. Nemůže uvádět, že věc je v řešení nebo něco podobného, ale naopak při plnění svých veřejno-právních povinností, je vázána lhůtami. Proto je povinností kontrolních orgánů, aby nejpozději ve lhůtě 6 měsíců věc uzavřít, a to buď odložením věci, nebo podáním kárné žaloby. V daném případě byla věc odložena a stěžovatel byl o výsledku informován. Pokud žalobkyně namítá, že text odpovědi stěžovateli obsahoval přesný popis jejích výroků a názorů, je zvláštní, že toto vytýká oběma žalovaným. Advokát za obsah svého vyjádření nese odpovědnost a nemůže po Kontrolní radě, potažmo, po druhém žalovaném, požadovat, aby obsah jejího vyjádření změnil. Namítá, že žalobkyně oba žalované fakticky kritizuje za výkon zákonem stanovených oprávnění, resp. povinnosti. Pokud se týká [titul] [celé jméno žalovaného], je zásadní věcí pro posouzení, zda se dopustil nějakého excesu při plnění svých povinností. Namítá, že žalobkyně na něho v řadě písemností útočí a útočí na něho i obsahem žaloby, když uvádí, že odpovídá za obsah komunikace, který vedla s Kontrolní radou. Neuvědomuje si, nebo neví, že Kontrolní rada je kolektivně volený orgán, který věc posuzuje. Stanovisko tohoto kolektivního orgánu, které je prezentováno v písemnostech, adresovaných žalobkyni, jakožto předseda Kontrolní rady podepisuje, což je jeho povinností. Neví, v čem má spočívat exces při plnění povinností.
4. V průběhu řízení žalobkyně na výzvu soudu upřesnila žalobní petit tak, aby korespondoval se žalobními tvrzeními.
5. V řízení soud vycházel z těchto důkazů: Z výpovědi [jméno] [příjmení] vyplynulo, že je spolupracující advokátkou kanceláře žalobkyně. V kanceláři žalobkyně má zapsané sídlo advokáta, nemá pracovní dobu ale v kanceláři je často. Stěžovateli, panu [příjmení], byla svědkyně přidělena jako advokátka, vše proběhlo tak, že schůzka byla domluvena s panem [příjmení] přes sekretariát advokátní kanceláře, Dostavil se na čas, uváděla ho do jednačky advokátní kanceláře, vypadal velmi zvláštně, a tak se i choval. Schůzka započala tak, že se ho svědkyně zeptala, co by si od nich přál a jak by si průběh zastupování představoval. Pan [anonymizováno] měl velice jasnou představu o tom, co se ve sporu nebo v té věci má dosáhnout a stejně tak i způsob, jakým na to mají dosáhnout. Když se bavili, svědkyně ho požádala, ať předloží podklady a dokumenty, které k věci má a začala se ho vyptávat. Už tehdy nastal problém, kdy po pár dotazech ze strany svědkyně, začal vykřikovat a začal být agresivní. Vlastně se ani nedobrali k předmětu toho, co vlastně chce. Svědkyně mu řekla, že nerozumí úplně, o co jde, začala se vyptávat, třískal pěstmi do stolu s tím, že mu tady nějaká ženská nebude říkat, jak se má chovat a začal popisovat jednání, které on považoval za normální a které se rozchází s tím, co považuje za normální zákon a posléze svědkyně. To už bylo ve stadiu, kdy seděla s nohami připravenými k útěku z jednací síně. Po nahlédnutí do dokumentace si svědkyně učinila závěr, že ten člověk je opravdu nebezpečný. Byl velmi vysoký a vážil snad 130 kg. Svědkyně z něho měla obavy. Stále říkal, že nějaká ženská mu nemá říkat, co má dělat a stále narážel na svoji výšku a že za to je nějakým způsobem inzultován. Svědkyně vše úplně nepochopila a on to potom psal ve stížnosti a v recenzích na internetu. Sdělila mu, že pokud se cítí být nějakým způsobem diskriminován, proč je v ženské advokátní kanceláři, že třeba by pro něho bylo lepší najít si muže stejných rozměrů. Stále mluvil o tom, jak je velký. K převzetí zastoupení se vůbec nedostala, neboť pan [příjmení] začal řvát, odešel a ještě z chodby něco křičel a pak proběhlo kolem ní za hlasitých nadávek. Po schůzce napsal negativní recenze na Seznam. Jednání nebyl nikdo přítomen, vždy se novým klientem setkávala sama, nicméně od té doby už samotná nikdy nechodí. Po události bylo přijato opatření, neboť měli obavy. Kolegyně slyšely, co se stalo, celou událost jim popsala. Po ukončení schůzky proběhl kolem asistentky k východu a ta se ptala, zda má zavolat policii, svědkyně byla v šoku, neboť se jednalo o věc, která se nestává naprosto běžně. Od té doby chodí na první schůzku s klientem ve dvou lidech, většinou s asistentem. Vchod do advokátní kanceláře je přímo z ulice, byl tam bzučák, ale od té doby chodili otevírat dveře přímo. Svědkyně spolupracuje s žalobkyní od roku 2013 s přestávkou na mateřskou dovolenou. K podobným problémům dochází častěji, avšak pokud se týká případu pana [příjmení], byl jediný a nejhorší, který zažila. Obecně, pokud se týká klientů, ti se objednávají přes recepci nebo přes asistenty kanceláře a přiděluje se advokát podle domluvy mezi advokáty, v případě, kdo má volno a kdo nabírá klienty. V případě pana [příjmení], není známo, zda v okamžiku, kdy přišel, věděl, s kým bude jednat. Klienta se vždy ptají, jestli má zájem pouze o zastupování přímo s JUDr. [celé jméno žalobkyně], nebo souhlasí s poskytováním právních služeb prostřednictvím spolupracujících advokátů v podstatě s tím, že žalobkyně vždy dělá super vizi k věcem. To se vždy klientům říká. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že je tajemníkem České advokátní komory a v minulosti od roku 2009 do roku 2019 byl předsedou kárné komise, tedy po dobu 10 let. Kárné řízení je neveřejné, a pokud se týká toho, co předchází kárnému řízení, to je věcí kontrolního oddělení. Pokud přijde stížnost, tu prošetřuje příslušný zaměstnanec komory nebo pověřený advokát, jakožto přezkumný advokát a ten zjišťuje, na kolik je stížnost důvodná, či nikoliv. Vždy si vyžádá vyjádření advokáta nebo koncipienta, na nějž stížnost směřuje, přičemž, když to je na koncipienta, tak si vyžaduje i vyjádření školitele. Stěžovateli odpovídá kontrolní oddělení nebo vedoucí kontrolního oddělení. To je obvykle v první fázi. Pokud se týká toho, co bude obsahem odpovědi, tak je to ve všech stádiích stížnosti jiné. Jestliže je zjevně bezdůvodná, takto může být odloženo a stěžovateli sděleno, že je bezdůvodná, jinak se postupuje na základě stanoviska přezkumného advokáta. Když je shledáno, že stížnost není důvodná, odpovídá se stěžovateli a jedním z podstatných bodů obsahu sdělení stěžovateli je i vyjádření koho, na koho si stěžoval. O tom, co bude obsahem vyjádření, rozhoduje ten, kdo sdělení zpracovává. Neví, kolik osob to sdělení zpracovává, ani neví, jak je to určeno. Pokud se týká této konkrétní věci, neví, kdo vyjádření zpracovával, ani kdo o tom rozhodoval. Nemůže se ani vyjádřit k tomu, zda se jednalo o běžnou odpověď. Následně se stěžovateli sděluje výsledek kárného řízení. Sděluje se mu, zda byl kárně obviněný rozhodnutím uznán, že se dopustil kárného provinění, či nikoliv a případně, jaké mu bylo uloženo kárné opatření. Podklady pro odpověď zpracovávají většinou advokáti, kteří mají s komorou smlouvu, případně jsou to zaměstnanci komory. Pokud jde o zpracovatele stížností, nemusí to být nutně členové Kontrolní rady, ale mohou. Pokud dorazí spis na Kontrolní radu, probíhá věc tak, že spis přijde s nějakým stanoviskem od zpracovatele, na Kontrolní radě je několik sekcí a skupiny advokátů, kteří kolektivně posoudí stanovisko zpracovatele a poté je s určitým stanoviskem věc předložena plénu Kontrolní rady, která rozhodne, jak dále postupovat a zde je zase několik možností, stížnost je shledána zcela nedůvodnou, nebo je zjištěno, že advokát, či koncipient se dopustil určitého porušení povinností, které není natolik závažné, jak stanoví ustanovení § 32 zákona o advokacii, tedy nejedná se o kárné provinění a tomuto advokátovi je to určitou formou vytčeno, nebo rozhodne Kontrolní rada o podání kárné žaloby, kterou podává předseda Kontrolní rady. Pokud je stížnost shledána nedůvodnou, sdělí se stěžovateli, že Kontrolní rada shledala jeho stížnost nedůvodnou. Stanovisko advokáta, který se vyjádřil, může jít o opakované vyjádření, je ve sdělení stěžovateli zahrnuto. Je tam zahrnuto to, co advokát v průběhu prošetřování přípravného řízení komoře sdělil. Když přijde předsedovi kárné komise výstup z Kontrolní rady, ve spise je kárná žaloba a ta je zasílána kárně obviněnému, aby se písemně vyjádřil, čili další vyjádření, které může a nemusí podat, je tam stížnost, případně vyjádření advokáta ke stížnosti, pokud ji podal v přípravném řízení. Další podrobnosti přezkumu u Kontrolní rady tam nejsou. Pokud rozhodne plénum Kontrolní rady, není to rozhodnutí ve smyslu správního řádu, je to jakési neformální usnesení, kolektivní rozhodnutí. Svědek předpokládá, že by to mohlo být nějaké neformální rozhodnutí, případně zápis o jednání Kontrolní rady, ale není to správní rozhodnutí, protože výsledkem je podání, jedná se v podstatě o stanovisko Kontrolní rady pro předsedu Kontrolní rady, který je jeden ze dvou oprávněných kárných žalobců, k podání kárné žaloby. Když přijde stížnost, komora si vyžaduje vyjádření advokáta. Probíhá to tak, že napíše advokátovi, že byla na něj podána stížnost, ta mu je zaslána s tím, že se může v určité lhůtě vyjádřit. Pokud se advokát nevyjádří žádným způsobem, není sankcionován Českou advokátní komorou. Stejně jako v jiném řízení, má právo se nevyjádřit, vyjádření je jeho právo a nikoliv povinnost. Jednání kárné komise je neveřejné. Neveřejné je jednak z principu, protože jsou velice často nebo v převážné většině kárných řízení, projednávány skutečnosti, které jsou kryty povinností mlčenlivosti advokátů vůči klientovi a stanoví to přesně § 14, odst. 2 advokátního kárného řádu, když říká, že jednání je neveřejné, ale lze to ještě podpůrně opřít o ustanovení § 41, odst. 4 kárného řízení, který říká, že do advokátního kárného spisu mohou nahlédnout pouze účastníci řízení, což je vlastně kárný žalobce zástupce kárně obviněného a kromě těchto osob jen ten, kdo osvědčí důvody vhodné zvláštního zřetele pro toto nahlédnutí. O takové žádosti rozhoduje předseda kárné komise podle kárného řádu. Stěžovatel není účastníkem kárného řízení. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že je místopředsedou Kontrolní komise ČAK od září 2017. K postupu při vyřizování stížnosti na advokáta se vyjádřil tak, že vše standardně probíhá tak, že přijde stížnost adresovaná advokátní komoře. Může být také adresována Kontrolní radě, předsedovi Kontrolní rady a dalším kárným subjektům. Následně je zaevidována kanceláří kárného oddělení a kárné oddělení čistě administrativně kancelářsky zašle stížnost advokátovi k tomu, aby se k ní vyjádřil. To se někdy stane, někdy se to nestane, následně spis putuje, protože jsou tam propadné lhůty, ve kterých musí být podána eventuálně kárná žaloba, takže standardním procesem je věc předložena členům Kontrolní rady, kterých je řádově 70. Jsou rozděleni do jednotlivých sekcí a každý v rámci plenárního zasedání, pokud toto je, si vylosuje náhodně spis, který prostuduje a v rámci své sekce obhajuje stanovisko, jestli stížnost je důvodná, či není. Vedou se často velmi obsáhlé diskuze, ve výjimečných případech dochází dokonce i k hlasování v rámci sekce a následně spis s návrhem na to, aby byla podána kárná žaloba nebo s tím, že stížnost je nedůvodná, se vrací kontrolnímu oddělení, které následně tyto spisy distribuuje dále. U stížností, které jsou nedůvodné, vypravuje kontrolní oddělení informaci stěžovatelům o tom, že stížnost nebyla shledána důvodnou, u spisů, u kterých je shledána stížnost důvodná, je sepsána kárná žaloba, kterou kárný žalobce následně podává. Svědek je místopředseda, který má na starosti sekci kárných žalobců, což je opět určitý počet členů Kontrolní rady, kteří se zabývají tím, že intervenují následně v kárných řízeních a jsou k tomu zmocněni na základě zákona předsedou Kontrolní rady. Pokud je shledána stížnost jako nedůvodná, odpovídá se stěžovateli a stručně se odůvodňuje. Vychází se ze zjištění, která v tom konkrétním případě jsou. Pokud je zřejmé, že stížnost není důvodná, v rámci procesu se to posoudí a následně se napíše odpověď. Na otázku, kdo odpověď připravuje, svědek nedokázal odpovědět. Jednání Kontrolní rady je neveřejné, stejně tak jako u kárných senátů. Pod odpovědí na stížnost je někdo podepsán. Ten, kdo podepisuje, netvoří obsah sdělení původnímu stěžovateli. Z výpovědi svědka, [titul] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že si není vědom, že by se někdy vyjadřoval k otázce mlčenlivosti advokáta ve vztahu ke klientovi, nebo že by se vůbec vyjadřoval k otázce mlčenlivosti. Obecně veřejně publikuje, je tázán novináři, nedokáži to však na 100% vyloučit. Pokud se týká mlčenlivosti, vůbec nepřichází v úvahu ochrana advokáta, to se vždy zdůrazňuje, ochrana mlčenlivosti se týká důvěrnosti vztahu klienta k advokátovi, ale absolutně nesmí chránit advokáta. Pokud si někdo stěžuje na advokáta, advokát uvede nějaké relevantní skutečnosti, tak se tyto samozřejmě sdělují protistraně, což si pamatuje ze své praxe v kárné komisi. Svědek je ve vedení ČAK. Nemůže se vyjádřit k tomu, jak byly vyřizovány stížnosti ve vztahu k žalobkyni, protože tento proces je oddělen od činnosti představenstva České advokátní komory. Institucionálně je to kontrolní odbor. Kontrolní rada, je nezávislý orgán, který je volený a nikdo z představenstva by si netroufl se k tomu vyjádřit právě proto, že by zasahoval do kompetence nezávislého orgánu. Svědek neví, že by se nakládalo v průběhu jeho praxe nějakým odlišným způsobem se stížnostmi ve vztahu k žalobkyni. Na představenstvo, jako takové, si paní žalobkyně nikdy nestěžovala, neví o tom, že by se tam projednával takový bod, neboť se ani projednávat nemůže, neboť představenstvo k tomu není kompetentní. Třeba někdy poslala stížnost, ale ta nemůže přijít na program jednání představenstva, protože k tomu nejsou kompetentní a dokonce by to vnímal jako zasahování do kompetence někoho jiného. V minulosti působil svědek v kárných orgánech komory. Je to již řadu let, byl jak v kárné komisi, tak v odvolací kárné komisi. Jednalo se o více volebních období. Byl i členem kárných senátů. Pokud se týká žádosti o vyjádření ke stížnosti, má za to, že by se advokát měl vyjádřit a pokud se nevyjádří, takto může mít pro něho poměrně negativní důsledky, protože neunese důkazní břemeno. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], PhDr. vyplynulo, že od roku 2005 je členem Kontrolní rady a poslední tři funkční období je jejím místopředsedou. Pokud se týká činnosti Kontrolní rady ke vztahu ke stížnostem, ví, jak funguje kancelář, přijde stížnost do kontrolního oddělení na komoru, tam stížnost zaevidují a pokud je srozumitelná, napíší stěžovateli, přijali jsme Vaši stížnost, budeme se jí dále zabývat a advokátovi napíší, přijali jsme stížnost na Vás a prosím, vyjádřete se v určité lhůtě k důvodům, které jsou uvedeny ve stížnosti. Po uplynutí lhůty se spis, který je vytvořen, dostává k tzv. přezkumnému advokátovi, který se stížností věcně zabývá. Následuje široká škála možností, a to jestli je stížnost na první pohled nedůvodná anebo, jestli je důvodná, jestli advokát odpověděl nebo neodpověděl, často se stává, že advokát napíše, prodlužte mi lhůtu o 10 nebo 15 dnů, jsem vytížen, jsem nemocný. Přezkumný advokát potom udělá zprávu, co si o stížnosti myslí a stížnost se postupuje Kontrolní radě, která po stížnosti rozhodne. Vyjádření ke stížnosti není povinné, je to právo, které advokát má, aby se proti stížnosti bránil, je to součást jeho procesní obrany. Pokud se brání a je to v jeho prospěch, vysvětluje věci, pokud se nebrání, tak se to bere tak, že chce mlčet, takže po uplynutí lhůty se stížnost postupuje dále. Stížnost se musí po uplynutí lhůty stejně postoupit dále, protože jsou tam poměrně krátké prekluzivní lhůty. Subjektivně prekluzivní lhůta je tak krátká, že nutí kontrolní oddělení a Kontrolní radu, aby o stížnosti jednaly rychle, aby k prekluzi nedošlo. Pokud se týká okolnosti vyjádření advokáta a co Kontrolní rada může sdělit stěžovateli, záleží na tom, kdo je stěžovatel. Jestliže je stěžovatel třetí osoba, není to klient advokáta, Kontrolní rada by tomu stěžovateli neměla prozradit, co se od advokáta dozvěděla o jeho vztahu s klientem. To, co řekne advokát komoře, je chráněno mlčenlivostí potud, pokud se týká jeho vztahu s klientem, § 21 chrání klienta, aby advokát o něm něco neprozradil a jestli advokát řekne něco jiného, co nesouvisí s poskytováním právních služeb, tak tam žádná povinnost mlčenlivosti není. Určení přezkumného advokáta je věcí kontrolního oddělení. Je to administrativní činnost, o které Kontrolní rada nerozhoduje. Zpráva přezkumného advokáta je součástí stížnostního spisu a celý spis obdrží konkrétní advokát, člen Kontrolní rady a se zprávou, stejně jako s celým spisem, seznámí pak ostatní na zasedání Kontrolní rady. Odreferuje věc se znalostí přezkumné zprávy a zpráva je pouze jako pomůcka pro člena Kontrolní zprávy, není na ni nijak vázán. Přezkumný advokát nemusí být členem Kontrolní rady. Pokud se týká otázky, kdo se stane přezkumným advokátem, to je věc kontrolního oddělení. Je to člověk, který má vztah s advokátní komorou a zřejmě to určuje tajemník po poradě s vedoucí kontrolního oddělení. Je to vše administrativní záležitost. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že je zaměstnána jako vedoucí kontrolního oddělení České advokátní komory od dubna 2018 doposud. Náplní její práce je připravovat podklady pro Kontrolní radu, tedy administrativně připravit podněty k prošetření, většinou jsou to stížnosti. Nápad, stížnost, zaevidují, udělají administrativu, vyzvou k vyjádření, založí matriční list. Svědkyně to rozděluje, neboť vše dělají referentky. Na oddělení je 7 zaměstnankyň. Pokud je vše připraveno a je vyjádření advokáta, nebo se advokát nevyjádří, je věc přidělena členovi Kontrolní rady a člen Kontrolní rady se seznámí se spisem a buď požádá, aby ještě něco doplnili, aby znovu vyzvali advokáta nebo i stěžovatele, aby své podání doplnil, takže opět administrativní činnost, referentky připravují výzvy, poté se čeká a člen Kontrolní rady stížnost posoudí. Ta se posuzuje v sekcích v Kontrolní radě. Jakákoliv korespondence, která přijde na kontrolní oddělení, je zaevidována a poté se dostane ke svědkyni. Pokud jsou to stížnosti, tyto čte a přiděluje jim značku podle typu stížnosti, pak je přiděluje referentkám, které zasílají výzvy advokátům k vyjádření. Je hodně kroků, musí založit spis, založit matriční list a poté se to zasílá členovi Kontrolní rady. Členů Kontrolní rady je 70. Posuzuje se to podle toho, kdo měl jaký nápad a vždy se třeba vezme 5 stížností a přidělí se jednomu advokátovi. V textu je výzva k vyjádření, někteří advokáti se nevyjádří a mají tam poučení, že, když se nevyjádří, takto postoupí bez dalšího Kontrolní radě. Na konkrétní stížnost na žalobkyni si nevzpomíná. Pokud se týká spisu o kontrolním přezkumu, jsou občas půjčovány orgánům v ČR, např. kde je podána správní žaloba na komoru, tak k Městskému soudu nebo Nejvyššímu soudu. Pokud se jedná o žádosti od stěžovatelů, těm se nepůjčují s tím, že stížnostní řízení je neveřejné.
6. Soud vyzval prvého žalovaného podle ustanovení § 118a o. s. ř., aby sdělil soudu, kdo konkrétně uvedenou stížnost zpracovával, výzva soudu zůstala nezodpovězená.
7. Soud dále vyzýval žalovaného 1, 2 podle ustanovení § 118a o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení, kde je, v jakých předpisech advokátní komory, upraven stížnostní postup, zda se má advokát ke stížnosti vyjádřit, jakým způsobem jsou stížnosti, resp. vyřízení stížností ve vztahu k advokátovi rozdělovány a dále, kdo komunikoval se žalobkyní a kdo stížnost pana [příjmení] vyřizoval.
8. Soud dále vyzval žalobkyni podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k dotvrzení skutkových okolností, jakým konkrétním jednáním žalovaný ad 2, [celé jméno žalovaného] se dopustil excesu. K tomu žalovaná doplnila, že tím, že podepsal listinu, která odporuje zákonu, porušil podmínky výkonu své funkce, nedostál podmínkám a zákonným ustanovením, které regulují výkon jeho funkce. Tvrdí, že u žalované povinnost mlčenlivosti neplatí již dlouhá léta. Nikdo to neřešil, protože tím nebyl fyzicky ohrožen, nicméně pokud se týká žalobkyně, v její kanceláři to ohrozilo několik lidí.
9. Žalobkyně v řízení navrhla předložení stížnostních spisů, týkajících se dalších advokátů, což žalovaný ad 1 neučinil.
10. Žalobkyně v průběhu řízení tvrdila, že pokud se týká vyřizování stížností, je s ní jednáno ze strany žalovaných odlišně, než s ostatními advokáty. Žalovaná tedy tvrdila podle ustanovení § 133b, že je s ní zacházeno odlišným způsobem, než s ostatními, tudíž byli účastníci poučeni, že důkazní břemeno přechází v tomto případě na žalovanou. Byli poučeni, aby prokázali, že v rámci vyřizování stížností, nebylo se žalovanou zacházeno odlišným způsobem a byli tak poučeni podle ustanovení § 118a, odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnili řízení tak, že pokud žalobkyně tvrdí, že dochází k odlišnému zacházení ze strany žalované, aby tvrdili a prokázali, že tomu tak není. Pokud tak neučiní, vystavují se nebezpečí neunesení důkazního břemene a případnému neúspěchu ve sporu. Bylo jim sděleno, že toto tvrzení se týká vyřizování stížností. Tato tvrzení měla být dle návrhu žalobkyně doložena spisy, a to konkrétně spisem [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova]. [příjmení], [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně], [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení].
11. Žalovaný postupoval tak, že žádný z důkazů soudu nedoložil.
12. Soud dále provedl důkaz listinnými důkazy: Z osvědčení ČAK, vydané na základě zákona o advokacii, vyplynulo, že žalobkyně je advokátka, zapsaná od 1. 1. 1994 v seznamu advokátů, vedených Českou advokátní komorou pod [číslo]. Z výpisu z obchodního rejstříku pro advokátní kancelář, [právnická osoba] vyplynulo, že žalobkyně vykonává advokacii formou advokátní společnosti,„ Advokátní kancelář [právnická osoba]“, se sídlem [adresa žalobkyně]. Z přípisu České advokátní komory ze dne 10. 5. 2018 vyplynulo, že na žalobkyni byla podána stížnost, vedená pod [číslo jednací], aby se žalobkyně ve lhůtě 10 dnů vyjádřila a byla připojena stížnost stěžovatele, [jméno] [příjmení]. Ze stížnosti [jméno] [příjmení] ze dne 8. 5. 2018 vyplynulo, že se jedná o stížnost na Advokátní kancelář [celé jméno žalobkyně], přílohy diskriminace paní [příjmení], právní zastoupení proti MV ČR-PČR …není rozumět, vykonání trestu, [jméno] [příjmení], text stížnosti: byl jsem teprve potřetí v životě v nějaké AK paní [celé jméno žalobkyně] a stal se mi dost odporný zážitek, který si rozhodně nenechám pro sebe. Nemám to nahrané a je to jen tvrzení proti tvrzení. [anonymizována dvě slova] a OSZ1 za mě vyhrálo dva případy, kdy jsem byl přepaden civilisty a policisty. Ti, co nebyli potrestáni OSP jednou třetinou, byli potrestáni Krajskou správou PČR, uchránil jsem se, protistranu jsem zpacifikoval, dostal jsem od odsouzených elementární škodu a chtěl jsem si vymoci újmu a nebyl jsem ani u soudu, [ulice] [ulice], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [spisová značka] [anonymizováno], [spisová značka], ti všichni mi dali za pravdu, civilisté a jeden policista, byli pravomocně odsouzeni a OS Praha 1 dal na moji námitku a přeměnil podmíněný trest pro ně na nepodmíněný. [příjmení] [příjmení] mě ale verbálně napadala a útočila na mě, že jako velký muž se nesmí prát s policisty, či 9x -13x trestanými ženami s jejím partnerem, policisty a pak další kapsářkou, komik. Ve třetím případu, kde opět figuruje jen jako svědek a policisté se zdravotnickým personálem jsou podezřelí/obvinění? (nevím), mi dal za pravdu doporučenou poštou rozhodnutím OOÚ a etická komise ČLK nevhodné chování personálu. Telefonicky-verbálně mám to samé potvrzeno od plukovníka [příjmení], opět mě expert [příjmení] napadala, že se musím podrobit všemu, co personál a PČR řekne a nesmím mít v ruce telefon, propisovací tužku s notesem, apod. Zcela by ignorovala platná rozhodnutí ČLK/ÚOOÚ, což jsem jí dal, ale ona je nečetla. Přítelkyně je lékař a máme ordinaci na nemoci Mgr. [příjmení]. Byl jsem vyzván pánem na recepci, že mám vzít s sebou všechno k třem případům, což jsem udělal, včetně rozhodnutí, ČLK ÚOOÚ, 2x KRPA, 1x OVK OR2 2x, ZKS PČR, oba rozsudky OSZ Praha 3/P1 versus obvinění odsouzení parazity, dohromady asi 50 stran, dalších 50 na flash disku s několika video soubory. Dalo mi to dost práce, nový toner, papíry, šel jsem spát až o půlnoci. [příjmení] [příjmení] si přečetla asi 5-10 vět první strany, posledního třetího případu, vyjádření obviněných a měla jasno. Do nekonečna omílala, že protože jsem velký muž, tak se nesmím bránit útoku, kdy na mě kapsářka zaútočila údery pěstí a kopy. Tím souhlasila se systematickou trestnou přestupkovou činností těchto lidí, za což byli odsouzeni za výtržnictví s úhradou mizivé škody pro mě. Korunu tomu dala, když mi řekla, že si mám jako advokáta najít muže = diskriminace na základě pohlaví, je speciálně v AK ženy tmavé pleti. Pak prohlásila, že to bude složitý případ, ale jejich reklama hlásá„ specialista na složité případy“. Aby mě můj teoretický pacient [příjmení] (pokud ordinaci nepředáme), z veřejné ZP a [příjmení] [příjmení] ústav ponižovali jako velkého, úspěšného muže, platící odvody, 29K CKZ měsíčně, si nenechám pro sebe. Vydělával jsem 0,7, nyní 1,1 mil. ročně a na takové chování jako zákazník nejsem zvyklý. Jsem velký, bílý, heterosexuální, netrestaný daňový poplatník a cítím se diskriminovaný, [jméno] [příjmení]. Z kopie stránky Googlu vyplynulo, že jako recenze na advokátní kancelář žalobkyně je uveden příspěvek téměř totožného znění, jako byl obsah stížnosti na žalobkyni a paní [příjmení] uživatel AskMe. Z odpovědi žalobkyně ze dne 15. 5. 2018, adresované ČAK, k rukám [jméno] [příjmení], k [číslo jednací], stížnost [jméno] [příjmení], vyplynulo, že tam je mimo jiné uvedeno: pan [příjmení] navštívil naši kancelář dne 13. 2. po předchozím telefonickém ohlášení, dostavil se na schůzku s mojí spolupracující advokátkou, Mgr. [jméno] [příjmení], nikoli [příjmení], jak uvádí ve stížnosti. Tak, jako každý, potencionální klient, který nás kontaktuje, je instruován, aby s sebou vzal veškeré písemnosti, protože bez nich je těžko možné se k případu seriózně vyjádřit. Právnička informovala žalobkyni o návštěvě dotyčného tentýž den, jeho jednání v kanceláři bylo diskutováno i se všemi dalšími členkami kanceláře, a to vedoucí kanceláře, paní [jméno] [příjmení] a dalšími přítomnými advokátkami, Mgr. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení]. Předesílá, že na základě zkušeností s panem [příjmení], přistoupila k dosti zásadním a nikoliv levným bezpečnostním opatřením, které zvyšují bezpečnost zaměstnankyň. V kanceláři pracují samé ženy, vyskytují se tam nepravidelně dva studenti, co by pomocné pracovní síly. Dopad jednání pana [příjmení] na kancelář byl v tomto směru poměrně zásadní. Byla informována, že na začátku jednání, které probíhalo zcela standardně, si kolegyně vyžádala dokumenty a po krátkém studiu se začala pana [příjmení] vyptávat na doplňující informace. Ten silně znervózněl a prakticky okamžitě začal Mgr. [příjmení] obviňovat, že je na straně PČR. Začal silně mlátit pěstí do stolu a vykřikovat, že on si může zmlátit, koho chce a že mu v tom nebude bránit, ani„ nějaká bába v tramvaji“, ani nijaká jiná ženská. Na to mu kolegyně [příjmení] opravdu řekla, že když si myslí, že je problém v tom, že jej má hájit žena, tak by si opravdu měl najít muže advokáta. Na to se pan [příjmení] naprosto rozlítil, začal na Mgr. [příjmení] řvát, že jí i policii ukáže a bez toho, aby konzultaci jakkoli ukončil (o placení nehovoře), se vyřítil z kanceláře a již ho nikdy nikdo nespatřil. Je pravda, že zde padla genderově zabarvená informace, ovšem to výlučně, co by replika na násilné a genderově silně dehonestující prohlášení dotyčného. Celý výstup trval asi 15 minut, a protože pan [příjmení] řval na celou kancelář, takže jej nebylo možno neslyšet, nesl tak značné napětí a strach. Z kanceláře doslova vylítl v momentě, kdy vedoucí sekretariátu vytáčela číslo policie s žádostí o urgentní ochranu, které nakonec nebylo naštěstí zapotřebí. Mgr. [příjmení] začala psát úřední záznam, který píší pro vlastní potřebu a v případě další konzultace si ho nechají podepsat klientem, po skončení konzultace dávají klientovi fotokopii tohoto úředního záznamu, aby měl v ruce doklad o tom, co o něm zapsali. Na těchto úředních záznamech bývají poznačeny„ domácí úkoly pro klienty“. V tomto případě pan [příjmení] podepsal pouze začátek konzultace. Záznamy založili jako obvykle i s poznámkami. Jedná se o interní doklad kanceláře. Pokud se týká samotného vyjádření, konkrétně tam je uvedeno: zdá se, že pan [příjmení] má silné psychické problémy. Z úředního záznamu o schůzce, sepsaném v Advokátní kanceláři JUDr. [celé jméno žalobkyně], PhD., dne 13. 2. 2018 vyplynulo, že se jedná o přílohu [číslo] rukou napsaným označením Šílenec. Jméno klienta [jméno] [příjmení], konzultace, za AK přítomen Mgr. [příjmení], čas započetí 14,10, dále jsou tam nacionále [jméno] [příjmení], předmět právní pomoci trest, neplaceno. Z přípisu žalobkyně, adresovaném České advokátní komoře k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], vedoucí kontrolního oddělení ze dne 1. 8. 2018 vyplynulo, že zasílá na vědomí žádost pana [příjmení] o kontaktní údaje na Mgr. [příjmení], kterou se rozhodl zažalovat. Jeho argumentace, že Advokátní kanceláří žalobkyně byla promeškána lhůta k podání blíže nespecifikovanému opravnému prostředku, je nesmyslná. Kancelář žádné právní zastoupení, či obhajobu pana [příjmení] nikdy nepřevzala, obzvláště ne potom, jak dopadla první schůzka s jeho osobou. Rovněž kancelář od toho pána nevzala žádné peníze, ani s ním nesepsala žádnou smlouvu, dle čehož by bylo možno usuzovat, že jeho zastoupení, či obhajobu, přebírají. Uvedenou žádost pana [příjmení] přeposílá pouze pro dokreslení celé situace, která proběhla na schůzce s ním dne 13. 2. 2018. S ohledem na nedobrý zdravotní stav a násilnickou povahu pana [příjmení], neučinila vyjma interních opatření žádné aktivní kroky ke své ochraně prostřednictvím státních orgánů (např. podání trestního oznámení, apod.), protože je přesvědčena, že by toto nemělo žádný pozitivní efekt. Spíše by jej to ještě vyprovokovalo k dalšímu napadání. Alespoň takové mají zkušenosti. Z připojeného e-mailu stěžovatele vyplynulo, že dne 21. 7. 2018 požádal Advokátní kancelář žalobkyně o kontakt a informace na paní [příjmení], co jej poškodila a díky ní již nemůže nikoho žalovat pro vadný úřední postup s promlčecí lhůtou 2 měsíce. Pracovala u Vás jako zaměstnanec nebo OSVČ, jaká je její kontaktní doručovací adresa jako osoby brzy žalované v civilním řízení, [jméno] [příjmení]. Z přípisu České advokátní komory, č. j. 418/2018-008 ze dne 13. 11. 2018 vyplynulo, že je tam uvedeno: vážená paní doktorko, v příloze Vám posílám fotokopii dopisu, kterým byla Kontrolní radou České advokátní komory vyřízena stížnost, podaná na Vaši osobu, s kolegiálním pozdravem, [celé jméno žalovaného], předseda Kontrolní rady. Z odpovědi na stížnost, adresované [jméno] [příjmení] dne 13. 11. 2018 vyplynulo, že je tam uvedeno: vážený pane, České advokátní komoře byla dne 9. 5. 2018, doručena [příjmení] stížnost ze dne 8. 5. 2018 na jednání advokátky JUDr. [jméno] [jméno] [celé jméno žalobkyně], PhD., [příjmení] [adresa žalobkyně]. Ve své stížnosti uvádíte, že jste byl v AK paní [celé jméno žalobkyně] a stal se Vám odporný zážitek, který si nechcete nechat pro sebe. Dále popisujete, že paní [příjmení] [jméno] verbálně napadala a útočila na Vás. Tvrdila Vám, že se musíte podrobit všemu, co personál a policie řekne, nesmíte mít v ruce telefon, ani propisovací tužku s notesem. Zcela ignorovala platná rozhodnutí ČLK/ÚOOÚ, které jste ji dal, protože je nečetla. Ke stížnosti se vyjádřila advokátka, která uvedla, že jste navštívil její kancelář a měl jste schůzku s advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení]. Právnička advokátky o Vaší návštěvě advokátku informovala. Na základě zkušenosti s Vámi, advokátka po návštěvě, učinila bezpečnostní opatření pro zvýšení bezpečnosti svých zaměstnankyň. Pokud jde o samotnou schůzku, tak ta probíhá standardně. Po krátkém studiu dokumentů jste začal mlátit pěstí do stolu a vykřikovat, že si můžete zmlátit, koho chcete. [příjmení] [příjmení] chování Mgr. [příjmení] sepsala úřední záznam. Advokátka má za to, že máte silné psychické problémy a násilnickou povahu, neznáte jméno osoby, na kterou si stěžujete. Vlastní stížnost neobsahuje popis konkrétních skutků, ale víceméně hodnotící úsudky, v každém případě advokátka s Vámi nejednala, proto ani nemohla naplnit skutkovou podstatu kárného provinění. Vámi označená paní [příjmení] v uvedené Advokátní kanceláři nepracuje, ani nepracovala. Po projednání stížnosti Kontrolní radou ČAK, byla [příjmení] stížnost jako nedůvodná, odložena. Podepsán [celé jméno žalovaného], předseda Kontrolní rady ČAK. Z přípisu žalobkyně žalované ze dne 10. 12. 2018 [celé jméno žalovaného], předsedovi Kontrolní rady ČAK vyplynulo, že se jedná o stížnost na způsob vyřízení stížnosti [jméno] [příjmení] Kontrolní radou ČAK. Z přípisu ČAK ze dne 8. 2. 2019 žalobkyni vyplynulo, že reaguje na dopis s tím, že je třeba popsat mechanismus vyřizování stížností, mimo jiné je tam uvedeno, že povinností kontrolního orgánu ve vyřízené stížnosti, je uvést obsah stížnosti a obsah vyjádření advokáta. Kontrolní rada nemůže uvádět ve vyřízení stížnosti něco jiného, než to, co jste sama uvedla. Proto je zvláštní, že jste obsahem dopisu ČAK konsternována, když obsahuje [příjmení] vlastní slova, pokud byste ve svém vyjádření uvedla něco jiného, tak by byl obsah dopisu, který obdržel stěžovatel. Podepsán [celé jméno žalovaného], předseda Kontrolní rady ČAK. Z přípisu žalobkyně ze dne 21. 2. 2019 ČAK k rukám [celé jméno žalovaného], [anonymizováno] Kontrolní rady ČAK vyplynulo, že se jedná o reakci na dopis ze dne 8. 2. 2019 s tím, že jí bylo sděleno, že s nekonfliktními advokáty kontrolní orgány Komory prakticky do styku nepřicházejí. V případě advokátů konfliktních, je to pochopitelně jinak, protože stížnosti na ně a jejich projednáváním se musí Komora opakovaně zabývat, čehož by si tito advokáti měli být vědomi. Je mi úplně jasné, že mi považujete za konfliktního advokáta. Dále tam mimo jiné uvádí, protože je evidentní, že v dalších případech hodláte stěžovatelům bez dalšího, přeposílat stanoviska advokátů, tedy, že zde není důvěrnost vztahu mezi advokátem a advokátní komorou, sděluji Vám, že pro příště kdykoliv na mě přijde stížnost, neposkytnu ČAK žádné informace a budu se dožadovat projednání stížnosti ve formě kárného řízení. Tam totiž je zcela paradoxně zaručena neveřejnost jednání, což ČAK tím, že zašle osobní stanovisko advokátu stěžovateli, v podstatě porušuje. Počítejte proto do budoucna s mou spoluprací pouze tímto, zcela omezeným způsobem. Z e-mailové zprávy mezi JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ze dne 10. 5. 2019 vyplynulo, že je tam uvedeno: k Vaší žádosti sdělujeme, že stížnostní řízení, které probíhá před Českou advokátní komorou je neveřejné, je tomu tak z toho důvodu, že údaje podléhají režimu mlčenlivosti dle zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii. Z e-mailové zprávy ze dne 8. 5. 2019 [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že prosí o specifikaci právní normy, která upravuje neveřejný charakter stížnostního řízení. Ze zprávy JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 24. 4. 2019 [jméno] [příjmení] vyplynulo, že je tam uvedeno: vážený pane inženýre, k níže přiložené e-mailové zprávě sděluji, že stížnostní řízení je neveřejné a veškeré podklady, zaslané účastníky, jsou určeny pro Kontrolní radu ČAK, aby bylo možno stížnost řádně prověřit a rozhodnout o ni. Z uvedeného důvodu nelze vzneseným požadavkům vyhovět. Z e-mailu [jméno] [příjmení] ze dne 23. 4. 2019 JUDr. [jméno] [příjmení] vyplynulo, že je tam uvedeno: v návaznosti na Váš dopis, který jsem obdržel 18. 4. 2019, v elektronické podobě ve věci stížnosti na advokáta, Vás žádám o zaslání písemné výzvy Advokátní komory advokátu Mgr. [příjmení] ve výši uvedené věci, písemné vyjádření Mgr. [příjmení] pro ČAK, podklady, které poslal Mgr. [příjmení] [jméno] komoře na svoji obhajobu, včetně doložení dat, kdy dokumenty od soudů, správních orgánů, obdržel, popřípadě, kdy dokumenty soudům, správním orgánům a klientovi zaslal. S pozdravem Ing. [jméno] [příjmení]. Z fotodokumentace vstupu do Advokátní kanceláře žalobkyně vyplynulo, že vchod do kanceláře je přímo z ulice. Ze žádosti žalobkyně ze dne 25. 3. 2019 vyplynulo, že žalobkyně požádala o konání smírčího řízení. Z přípisu ze dne 29. 3. 2019 vyplynulo, že (tehdejší) předseda prvé žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], vyzval žalobkyni, aby upřesnila, jaké opatření by měla smírčí komise provést, event. signalizovat provedení, která by eliminovala ohrožení advokáta v podobných situacích. Z přípisu České advokátní komory ze dne 29. 3. 2019, č. j. 03.35-000004/19-002 vyplynulo, že předseda České advokátní komory jmenoval smírčí orgán ve složení JUDr. [jméno] [příjmení], předseda JUDr. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], členové. Z přípisu žalobkyně ze dne 2. 4. 2019 vyplynulo, že tato neměla námitky ke složení smírčí komise. Z přípisu České advokátní komory žalobkyni ze dne 9. 4. 2019 vyplynulo, že smírčí komise z důvodů v článku 7 odst. 1 smírčího řádu, řízení zastavila. Z údajů matriky advokátů na příjmení [příjmení] vyplynulo, že Mgr. [jméno] [příjmení] je zapsána pod ČAK 15149 aktivní, Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka, dále je zapsána pod [číslo] Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení], pozastavený výkon funkce. Z kárné žaloby ze dne 27. 5. 2019, K70/2019, č. j. 213/2019 vyplynulo, že předseda kontrolní komise České advokátní komory jako kárný žalobce, podal podle ustanovení § 33, odst. 1, 2, zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii v platném znění, kárnou žalobu na JUDr. [jméno] [jméno] [celé jméno žalobkyně], PhD. Z kárného rozhodnutí, K70/2019 vyplynulo, že žalobkyně byla v této věci zproštěna kárné žaloby, neboť skutek nebyl kárným proviněním. Z přípisu vedoucího kontrolního oddělení ČAK, JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 22. 5. 2019, č. stížnosti 323/ 2019 vyplynulo, že příslušné orgány České advokátní komory zjistily při své činnosti, že na veřejně přístupné webové stránce, [webová adresa] byl dne 19. 4. 2019 uveřejněn článek s názvem„ Pokuta za prokletí“. Autorství tohoto článku je pod textem článku připsáno Vaší osobě: sděluji Vám z pověření předsedy Kontrolní rady ČAK po přezkoumání Vašich tvrzení, uvedených ve shora uvedeném článku, že jste se tímto článkem mohla dopustit kárného provinění ve smyslu ustanovení § 32, zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii. Kopii uvedeného článku zasíláme v příloze a žádáme o vyjádření k tomuto dopisu, a to ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení. Z přípisu ČAK ze dne 15. 11. 2019 JUDr. [jméno] [příjmení], tajemníku České advokátní komory vyplynulo, že v této věci nebylo proti advokátce JUDr. [jméno] [jméno] [celé jméno žalobkyně], Ph.D., použito žádné opatření, Váš podnět jako nedůvodný tímto odkládáme. Nebyla naplněna skutková podstata kárného provinění ve smyslu ustanovení § 32 odst. 2 zákona o advokacii. Z podání České advokátní komory ze dne 15. 11. 2019, č. j. S-323/2019-007 vyplynulo, že žalobkyni byla zaslána fotokopie dopisu, jak byl vyřízen podnět ke kárnému řízení.
13. Soud při rozhodování vycházel z následujících zákonných ustanovení a judikatury: Podle ust. § 81 odst. 2 zákona číslo 89/2012 Sb. o. z. v platném znění platí, že ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho vážnost či soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle úst. § 12 NOZ každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud. Podle rozsudku Nejvyššího soudu 30 Cdo 608/2007 ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 o.z. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost nástupu sankcí podle ustanovení § 13 o.z. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Podle ust. § 21 odst. 1, 9b zákona o advokacii, advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Povinnost mlčenlivosti v rozsahu stanoveném v odstavcích 1 až 8 se vztahuje obdobně i na členy orgánů Komory a její zaměstnance, jakož i na všechny osoby, které se účastní správního řízení podle § 55 zákona kárného řízení, včetně advokátů pověřených předsedou kontrolní rady provedením přípravných úkonů k prověření, zda došlo ke kárnému provinění (§ 33 odst. 3). Podle ust. § 21 odst. 1-7 zákona o advokacii (1) Kontrolní rada je kontrolním orgánem Komory. (2) Kontrolní rada má 70 členů. (3) Kontrolní rada volí ze svých členů a odvolává předsedu kontrolní rady, a stanoví-li tak organizační řád, i místopředsedy kontrolní rady. Předseda kontrolní rady je oprávněn vystupovat v kárném řízení podle tohoto zákona jako kárný žalobce. (4) Kontrolní radě přísluší dohlížet na dodržování tohoto zákona, zvláštních právních předpisů včetně zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, pokud souvisejí s výkonem advokacie nebo s činností Komory, jakož i stavovských předpisů jinými orgány Komory, zaměstnanci Komory, advokáty, evropskými advokáty a advokátními koncipienty. Advokáti, evropští advokáti a advokátní koncipienti jsou povinni předložit členům kontrolní rady veškeré jimi požadované písemnosti nebo jiné dokumenty vzniklé v souvislosti s poskytováním právních služeb nebo, není-li to dobře možné, umožnit členům kontrolní rady přístup k nim; stejnou povinnost mají jiné orgány Komory a zaměstnanci Komory, pokud jde o písemnosti nebo jiné dokumenty vzniklé v souvislosti s jejich činností. (5) Kontrolní rada plní úkoly Komory stanovené zákonem o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a daňovým řádem; podrobnosti o postupu kontrolní rady a o povinnostech advokátů vyplývajících z těchto zvláštních právních předpisů stanoví stavovský předpis. (6) Kontrolní rada rozhoduje o nahrazení souhlasu zástupce Komory k seznámení se s obsahem listin podle zákona upravujícího zpracování osobních údajů. (7) Má-li kontrolní rada za to, že rozhodnutí, vyjma rozhodnutí podle § 44 odst. 3, nebo jiné opatření představenstva, včetně jím přijatého stavovského předpisu, je v rozporu s právním předpisem nebo usnesením sněmu, je oprávněna jeho výkon pozastavit; pozastavení však pozbude platnosti, pokud představenstvo pozastavené rozhodnutí potvrdí dvoutřetinovou většinou všech svých členů. Kontrolní rada je oprávněna pozastavit i výkon potvrzeného rozhodnutí; pozastaví-li takto potvrzené rozhodnutí, je povinna požádat současně představenstvo o svolání sněmu k rozhodnutí podle § 43 písm. g). Podle rozhodnutí NS 30 Cdo 690/2013 Jestliže byl neoprávněný zásah do osobnosti způsoben někým, kdo byl použit jinou osobou k realizaci její činnosti, postihují občanskoprávní sankce podle § 13 obč. zák. (tuto) samotnou osobu, která takovou osobu použila; neoprávněný zásah se přičítá výlučně této samotné osobě. Zaměstnanci (popř. jiné použité osoby) neodpovídají osobně přímo postižené fyzické osobě, nýbrž jen těm osobám, které je ke své činnosti použily. Z mezí plnění pracovních úkolů či služebních povinností a přímé souvislosti s nimi nevybočuje taková činnost zaměstnance, která nepostrádá místní, časový a věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů či služebních povinností, popř. k výkonu úkolů, jež přímo souvisejí s plněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností. Pouze ve výjimečném případě, kdy by chování použité osoby bylo nutno vzhledem k okolnostem případu kvalifikovat jako vybočení z realizace činnosti zaměstnavatele (používající osoby) byla by postižitelná občanskoprávními sankcemi přímo použitá fyzická osoba. Z činnosti používající osoby však nevybočuje každé chování zaměstnance, kterým způsobil nemajetkovou újmu na osobnosti dotčené fyzické osoby, a to ani takové, k němuž by došlo např. v důsledku trestného činu, v opilosti apod. Přímá odpovědnost tzv. použité osoby nastupuje (pouze) v případě, kdy způsobila jinému újmu sice v rámci dohodnuté či stanovené činnosti, ale svým jednáním (jímž újmu způsobila) výlučně sledovala zájmy či potřeby vlastní, resp. zájmy nebo potřeby třetích osob, případně jestliže svým jednáním z mezí dohodnuté či stanovené pracovní činnosti excesivně vykročila. Podle rozhodnutí NS 30 Cdo 83/2011 Jak morální zadostiučinění ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 obč. zák., tak i zadostiučinění v penězích ve smyslu ustanovení § 13 odst. 2 obč. zák., sledují stejný cíl, tj. přiměřeně s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu, optimálně, a tím účinně, vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, tj. nemajetkovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby. I při určení výše relutární satisfakce musí být přihlíženo k prvořadé satisfakční funkci přiznávané peněžité částky, kterou je sledováno zajistit odpovídající vyvážení a zmírnění nemajetkové újmy vzniklé na osobnosti postižené fyzické osoby. Relutární zadostiučinění plní především satisfakční funkci, i když úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučiní nelze vylučovat. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o postižení fyzické osoby na její osobnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby. Podle rozsudku NS ČR 30 Cdo 4577/2007 občanskoprávní ochrana osobnosti fyzické osoby přichází v úvahu pouze u zásahů do osobnosti chráněné všeobecným osobnostním právem, které je třeba kvalifikovat jako neoprávněné (protiprávní). Neoprávněným je takový zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 o.z. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde existovat příčinná souvislosti mezi zásahem a neoprávněností (protiprávností) zásahu. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost sankcí podle ustanovení § 13 o.z. Fyzická či právnická osoba může být činěna odpovědnou za nemajetkovou újmu na osobnosti jiné fyzické osoby pouze tehdy, jestliže neoprávněný zásah spočívající v porušení nebo jen v ohrožení osobnosti fyzické osoby, skutečně také vyvolala. Povinnost tvrzení, břemeno tvrzení, důkazní povinnost a důkazní břemeno ohledně příčinné souvislosti zatěžuje dotčenou fyzickou osobu (v daném případě tedy žalobce). Pokud nemajetková újma vzniklá na osobnosti fyzické osoby může být zmírněna některou z forem morálního zadostiučinění ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 o.z., je třeba zvolit takovou jeho formu, která je podle okolností každého konkrétního případu přiměřená a postačující k nápravě nemajetkové újmy vzniklé neoprávněným zásahem, a tím současně také účinná. Soud při úvaze o přiměřenosti navrhované morální satisfakce musí především vyjít jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu (musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři ohlasu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti apod.). Základním předpokladem vzniku odpovědnosti podle občanského zákoníku je vznik neoprávněného zásahu objektivně způsobilého narušit, popř. ohrozit osobnostní práva chráněná ust. § 81 o.z..
14. V souzené věci žalobkyně spatřovala zásah do svých osobnostních práv, ve způsobu, jakým žalovaní 1, 2 vyřizovali její stížnost ve věci podání stěžovatele [jméno] [příjmení]. Soud podotýká, že v řízení byla učiněna četná doplňující podání obou účastníků, která však dle názoru soudu s předmětem sporu zcela nesouvisela. Základní osou bylo to, že žalobkyně spatřovala v tomto sdělení stěžovateli, tedy vyřízení jeho stížnosti za žalobkyni zásah do svých osobnostních práv, tvrdila, že jednání žalovaného bylo objektivně způsobilé ji poškodit, což se promítlo v tom, že ona i její zaměstnanci měli obavu z možného jednání stěžovatele. Soud se proto nezabýval již dalšími důkazy, týkající se smírčího řízení vydaných článků a dalších polemik, týkajících se mlčenlivosti a dalších, týkajících se výkonu praxe advokátů nebo s uvedenou věcí neměly žádnou souvislost. Tyto důkazy soud sice provedl, ale nehodnotil. Podstatnými důkazy dle názoru soudu byla stížnost [jméno] [příjmení], vyjádření žalobkyně a její opakovaná žádost žalované, odpověď žalovaného, podepsaná prvým žalovaným a další korespondence mezi účastníky. Pokud se týká výpovědi svědků, tyto soud hodnotil podle ust. § 132 o.s.ř. a to každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přihlédl k tvrzení účastníků. Z těchto důkazů tak jediná konkrétní výpověď pro toto řízení přínosná, byla výpověď svědkyně [příjmení], která s [jméno] [příjmení] jednala. Tato korespondovala s tvrzením žalobkyně v tom směru, že se jednalo o nestandardní jednání, ze kterého měla svědkyně obavy a následně se tyto obavy promítly i do celé advokátní kanceláře žalobkyně. Ač na krátkou dobu, byla nucené zavést opatření odlišná od běžného provozu a to, že obavy byly reálné, vyplynulo i z dalších komentářů stěžovatele na seznamu. Pokud se týká výpovědi dalších svědků, [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [příjmení] a JUDr. [příjmení], tyto jsou bezpochyby věrohodné, ale svědci se vyjadřovali obecně k vytváření stížností, k činnosti kontrolní komise, event. k činnosti kárné komise a k fungování orgánů ČAK.. V řízení byly i zmiňovány konkrétní spisy, ze kterých by mělo vyplývat, že stížnost žalobkyně byla žalovaným vyřízena jiným než obvyklým způsobem. K návrhu žalobkyně soud vyzýval žalovaného, aby je doložil, což však tento odmítl s poukazem na otázku mlčenlivosti..
15. Soud dále dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: Žalobkyně je advokátkou, zapsanou v seznamu advokátů od 1. 1. 1994, vedeném Českou advokátní komorou pod [číslo]. Žalobkyně vykonává advokacii ve formě advokátní společnosti, Advokátní kancelář [právnická osoba], což vyplynulo z výpisu z obchodního rejstříku se sídlem [adresa žalobkyně]. Žalovaná 1, Česká advokátní komora, je organizací zřízenou na základě zákona 85/1996 Sb., a ve smyslu tohoto zákona jejím jménem v době podání žaloby jednal předseda ČAK, JUDr. [jméno] [příjmení]
2. Žalovaný [celé jméno žalovaného] [anonymizována dvě slova] [advokátní komora], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Dne 10. 5. 2018 byla žalobkyně informována vedoucí kontrolního oddělení ČAK JUDr. [jméno] [příjmení], že na ni byla podána stížnost, která byla vedena pod [číslo jednací] byla vyzvána, aby se k této stížnosti ve lhůtě 10 dnů vyjádřila, přičemž původní stížnost [jméno] [příjmení] byla připojena. Žalobkyně ČAK odpověděla dne 15. 5. 2018 tak, že se vyjádřila ke stížnosti, připojila úřední záznam z jednání se stěžovatelem ze dne 13. 2. 2018, ze kterého vyplynulo, že se jednalo zcela zjevně o problematickou osobu. Toto korespondovalo i s výpovědí svědkyně [příjmení]. Dále požádala žalovaného, aby s jejím vyjádřením nakládal opatrně s ohledem na osobu pana [příjmení] – stěžovatele s tím, že má z jeho chování obavy, o čemž se přesvědčila její kolegyně v advokátní kanceláři.
1. Žalovaná stížnost vyřídila a stěžovateli odpověděla. Z této odpovědi, poskytnuté žalobkyni žalovaným ad 1. vyplynulo, že i přes její žádost 15. 5. 2018 opakovanou 1. 8. 2018, žalovaný doslovně informoval stěžovatele o vyjádření žalobkyně s tím, že tam bylo uvedeno, že advokátka má za to, že máte silné psychické problémy a násilnickou povahu. Žalobkyně se začala bránit s tím, že žalovaný postupoval při vyřizování její stížnosti způsobem, který zasáhl do jejích osobnostních práv. Z průběhu dokazování vyplynulo, že stěžovatel se obracel na advokátní kancelář žalobkyně a toto vyplynula i z komentáře na internetu, která byla ve vztahu k advokátní kanceláře žalobkyně negativní. Pokud se žalovaný ad. 1 bránil tím, že žalobkyně neuzavřela se stěžovatelem smlouvu o právní pomoci a nebyla jí ani udělena plná moc stěžovatelem, toto soud nepovažuje za podstatné. Stěžovatel se do kanceláře objednal, s termínem souhlasil, na jednání se dostavil a toto proběhlo tak, jak vyplynulo s výpovědi svědkyně [příjmení], následně so stěžoval na jednání advokátky a kritizoval pracovníky advokátní kanceláře žalobkyně. Za tuto kancelář žalobkyně odpovídá. Žalovaný vyřídil stížnost, kterou podepsal 2. žalovaný tak, že přesně citoval vyjádření žalované„ advokátka má za to, že máte silné psychické problémy a násilnickou povahu, neznáte jméno osoby, na kterou si stěžujete“. Učinil tak i za situace, kdy žalobkyně výslovně žalovanou žádala, aby postupovala, vzhledem k osobě stěžovatele opatrně. Pokud samozřejmě požádala žalovanou, aby uvedla, že je věc v šetření, tímto požadavkem žalovaná nebyla vázána. Žalobkyně dále opakovaně požádala žalovanou, aby neodcitovala ve stížnosti její vyjádření expressis verbis a sdělila důvod. Žalovaná i přesto stěžovateli výslovně sdělila, co žalobkyně uvedla. Pokud se žalobkyně objektivně cítila tímto postupem žalované poškozena, soud má za to, že byly splněny základní předpoklady pro vznik odpovědnosti podle občanského zákoníku, je vznik neoprávněného zásahu objektivně způsobilého narušit, případně ohrozit osobnostní práva, chráněná ustanovením § 81 OZ. Je vedena diskuze o tom, zda skutečně jednání žalovaného splňovalo předpoklad neoprávněného zásahu. Žalovaný poukazoval na to, že povinností kontrolního orgánu ve vyřízení stížnosti je uvést obsah stížnosti a obsah vyjádření advokáta. Kontrolní rada nemůže uvádět ve své vyřízení stížnosti něco jiného, než co sama uvedla, tímto soud samozřejmě souhlasí, ale je třeba přihlédnout i k zájmům advokáta a je namístě jeho ochrana neboť žalovaná je profesní organizací, která zastřešuje veškeré členy a měla by přihlížet i k jejich zájmům. Byla dále vedena polemika ohledně toho, zda se vztahuje na toto jednání povinnost mlčenlivosti. Slyšení svědci vyloučili, že by se na advokáta vztahovala povinnost mlčenlivosti, která se vztahuje pouze na vztah klienta a advokáta. Žalobkyně tvrdila, že se v určitém rozsahu povinnost mlčenlivosti vztahuje i na tento případ. Žalovaný toto po celou dobu popíral a vyvracel svědeckými výpověďmi JUDr. [jméno] [příjmení] a dalších svědků. Soud má za to, že v tomto případě se jedná pouze o úvahu těchto svědků a poukazuje na ustanovení § 21 zákona o advokacii, kde je rozebírána otázka mlčenlivosti s poukazem na ustanovení § 21 odst. 9, písm. b) má soud za to, že tato mlčenlivost se v určité míře vztahuje i na členy orgánu Komory a její zaměstnance s tím, že povinnosti mlčenlivosti v rozsahu, stanoveném v odstavcích 1 - 8 se vztahuje i na členy orgánu Komory a její zaměstnance, jakož i na všechny osoby, které se účastní správního řízení podle § 55 nebo kárného řízení, včetně advokátů, pověřených předsedou Kontrolní rady provedením přípravných úkonů k prověření, zda došlo ke kárnému provinění (§ 33 odst. 3). V tomto případě se jednoznačně o tento případ jedná, kdy sice soudu nebylo sděleno, která osoba byla pověřena vyřízením stížnosti, ze svědeckých výpovědí a dalších důkazů však vyplynulo, že se nepochybně jednalo, je nesporné, že osoba, která stížnost vyřizovala, byla pověřena předsedou Kontrolní rady provedením přípravných úkonů o prověření, zda došlo ke kárnému provinění a tudíž byla povinna zachovat mlčenlivost ve vztahu k žalobkyni o to spíše, když žalobkyně požadovala opakovaně, aby přesná citace jejího vyjádření ke stížnosti stěžovateli sdělena nebyla a upozornila Komoru, že má z něj obavy. V tomto případě se jednalo o úkon, který byl v rozporu s oprávněným požadavkem a shora citovaným zákonným ustanovením o povinnosti dodržet mlčenlivost. Stěžovatele informovali o tom, že žalobkyně uvedla okolnosti, týkající se konkrétně jeho psychického stavu a vyslovila pochybnosti o jeho duševním stavu. Soud tedy má za to, že tímto jednáním žalovaný ad 1 porušil svoji povinnost mlčenlivosti v rámci šetření stížnosti s poukazem na shora citované zákonné ustanovení. Tímto postupem tedy informováním stěžovatele, přes výslovnou opakovanou žádost žalobkyně odůvodněnou sdělením, že má z této osoby strach a zároveň sdělením, že se žalobkyně vyjádřila k jeho psychickému vztahu, došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv objektivně způsobilému narušit, popř. ohrozit její osobnostní práva. Žalovaná namítala, že nejsou splněny podmínky ustanovení § 2894 odst. 2 OZ zvláštní okolnost, protiprávní čin, úmysl, touha ublížit, zavržení hodná pohnutka. Poukázala na to, že nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním ve smyslu ustanovení § 2951 odst. 2, věta 1 OZ a namítala, že je obecně známo, že nemajetkovou újmu nelze vyčíslit, poukazuje na současnou judikaturu i komentář k občanskému zákoníku. Námitka není případná, neboť žalobkyně požadovala pouze morální satisfakci ve formě omluvy a v takovém případě postačí, že jednání žalované je objektivně způsobilé ji poškodit, přičemž se vychází z judikatury s tím, že se jedná o újmu, kterou by za stejných podmínek pociťovala jiná osoba stejným způsobem. V případě žalobkyně byl tento předpoklad splněn. Žalobkyně není povinna újmu prokazovat, i když, z dokazování vyplynulo, že v důsledku postupu žalované ad 1 k újmě došlo. Tato újma spočívala v obavách žalobkyně a celé její kanceláře, v nutnosti- byť na krátkou dobu učinit určitá opatření k zabezpečení kanceláře a následně v opakovaných komentářích stěžovatele na internetových stránkách. Soud při úvaze o přiměřenosti navrhované morální satisfakce musí především vyjít jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu (musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři ohlasu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti apod.) V tomto případě soud zvážil postavení žalobkyně ve společnosti to, že je dlouholetou advokátkou, osobou, která pomáhá lidem s jejich právními problémy, a lidé se na ni obracejí. Pokud žalovaná vyřídí stížnost tímto způsobem, jsou namístě obavy o možnou ztrátu morálního kreditu žalobkyně a v souvislosti s tím i možné ztráty klientely, na které je žalobkyně vzhledem ke svému povolání závislá. Pokud se žalovaný bránil tím, že když to tam žalobkyně napsala, tak že je nutno takto stěžovatele informovat, tento názor soud nezastává, neboť pokud se týká dvou předložených vyjádření, v žádném z nich se nejedná o přesnou citaci toho, co advokát k vyjádření ke stížnosti uvedl. Soud je toho názoru, že jednáním žalovaného došlo k zásahu do jejích osobnostních práv a je na místě přiznat jí omluvu ve shora uvedeném znění. Soud tuto povinnost uložil pouze ČAK, která je osobou k tomu oprávněnou. V případě 2. Žalovaného soud dospěl k závěru, že vůči němu je namístě žalobu zamítnout. 2. žalovaný je zaměstnancem, resp. funkcionářem ČAK. Zaměstnanci (v tomto případě funkcionář) neodpovídají osobně přímo postižené fyzické osobě, nýbrž jen těm osobám, které je ke své činnosti použily. Z mezí plnění pracovních úkolů či služebních povinností a přímé souvislosti s nimi nevybočuje taková činnost zaměstnance, která nepostrádá místní, časový a věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů či služebních povinností, popř. k výkonu úkolů, jež přímo souvisejí s plněním pracovních úkolů či plněním služebních povinností. Pouze ve výjimečném případě, kdy by chování použité osoby bylo nutno vzhledem k okolnostem případu kvalifikovat jako vybočení z realizace činnosti zaměstnavatele (používající osoby) byla by postižitelná občanskoprávními sankcemi přímo použitá fyzická osoba.
2. Žalovaný by odpovídal pouze v případě, že by jednalo z jeho strany o exces, kdy je však důkazní břemeno na žalobkyni, která byla v tomto směru též poučena. Její tvrzení však nejsou důvodem pro posouzení jednání 2. Žalovaného jako excesu. 2. žalovaný se pouze na stížnost podepsal stejně jako v ostatních případech, jako funkcionář, který je k tomu pověřen a jak vyplynulo z průběhu řízení, neautorizuje jednotlivá vyjádření ke stížnostem.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve vztahu k celku plný úspěch, náklady řízení jí však nevznikly.