31 C 9/2019-325

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 6 slov] [adresa] pro zaplacení 3 945 554,80 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 3 942 554,80 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 2 448 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaná zaplacení částky 4 194 835 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že mu nezákonným trestím stíháním vznikla majetková i nemajetková újma. Proti žalobci bylo od roku 2011 opakovaně zahajováno trestní stíhání. Dne [datum] bylo zahájeno [anonymizována tři slova] pro [část Prahy] sp. zn. [spisová značka] trestní stíhání pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 128a odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona spáchaného ve spolupachatelství a trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona. Toto bylo zrušeno ke stížnosti státním zástupcem [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] a bylo uloženo věc znovu projednat a rozhodnout. Dne [datum] bylo opětovně zahájeno [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [část Prahy] [anonymizováno] [spisová značka] trestní stíhání pro přečin porušování povinností při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství. Usnesení bylo zrušeno ke stížnosti státním zástupcem [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] a bylo uloženo věc znovu projednat a rozhodnout, přičemž dne [datum] byla věc [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [část Prahy] § 159a odst. 1 trestního řádu odložena, proti čemuž podal stížnost poškozený. Dne [datum] vydalo [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] trestní stíhání proti žalobci pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 128a odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona spáchaného ve spolupachatelství a přečin porušování povinností při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona ve spolupachatelství. Usnesení bylo ke stížnosti zrušeno [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a bylo [anonymizována tři slova] [anonymizováno], aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Dne [datum] bylo proti žalobci opětovně zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákona. Proti usnesení byla podána stížnost, která byla [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] zamítnuta. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], kterým byl žalobce dle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby, přičemž odvolání státního zástupce bylo usnesením [název soudu] ze dne [datum] zamítnuto. Žalobce se obrátil na žalovanou s požadavkem na úhradu nákladů obhajoby ve výši 235 708 Kč, dále požadoval ztrátu na výdělku ve výši 172 227 Kč představující 11 dnů dovolené vyčerpané na účast u úkonů trestního řízení a 11 dnů, které musel napracovat, náklady cestovného za cesty vozem k jednání soudu a zpět ve výši 27 446,50 Kč. Žalobce požadoval též částku nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ve výši 3 508 340 Kč. Toto zdůvodnil jednak opakovaně zahajovaným trestním stíháním, ohrožení vysokým trestem a povinností k náhradě škody, zásah do práv žalobce spojený s velkou mírou stresu a psychickými obtížemi, obavami jeho rodiny o jeho další budoucnost. To se projevovalo tím, že policejní orgán docházel do místa zaměstnání manželky žalobce, kde jí bylo sdělováno, že se žalobce nedostavuje na předvolání. Manželka pod tímto tlakem své zaměstnání opustila. Syn žalobce poté, co byly v médiích zveřejňovány skutečnosti týkající se trestního stíhání otce predikující jeho vinu, se stal tečem posměchu ve škole. V době od [datum] do [datum] byl žalobce veden v evidenci Úřadu práce, nepobíral žádné příspěvky, neboť se orgány [ulice] zasadily o to, aby nezískal žádnou práci odpovídající jeho kvalifikaci. Žalobce tak byl nucen živit rodinu pouze z výsluhy. Výši nemajetkové újmy vypočetl násobkem výše svého platu v pozici [anonymizována tři slova] a 74 měsíci, po kterou bylo trestní stíhání vedeno. Další nemajetkovou újmu vypočetl žalobce částkou 86 113,50 Kč za to, že nemohl dovolenou využít k tomu, k čemu je určena, tj. k odpočinku a regeneraci, když jednotlivé dny dovolené využíval k účasti u jednání soudu. Žalobce požadoval i náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, které bylo vedeno od [datum] do [datum]. Byť byla usnesení rušena, vždy se jednalo o stíhání pro týž skutek, považuje jej žalobce za kontinuálně probíhající. Výši náhrady pak vyčíslil částkou 210 000 Kč.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, ovšem připustila, že byla částečně podána oprávněně. V požadované náhradě škody 235 708 Kč představující výši nákladů na obhajobu žalovaná považuje nárok oprávněným v částce 230 626 Kč, neoprávněným v částce 5 082 Kč. Pokud se jedná o náhradu ušlého výdělku ve výši 172 227 Kč, žalovaná podotkla, že čerpal-li žalobce na jednání soudu dovolenou, náležela mu náhrada mzdy. Po dobu dalších dnů, které si tzv. nadpracoval, odpovídajících 11 dnům, kdy nebyl v práci, mu pojmově žádný výdělek ujít nemohl. Nadto žalovaná podotkla, že žalobce se účastnil 18 hlavních líčení a 1 veřejného zasedání, přičemž značná část těchto jednání neprobíhala po celý den. Za cestovné žalovaná přiznala částku 12 658,60 Kč, nedůvodným shledala požadavek na úhradu 14 788,50 Kč. Důvod odlišného výpočtu spočíval jednak v tom, že žalobce počítal 22 cest k soudu a zpět, ačkoliv se ve věci uskutečnilo pouze 20 soudních stání, nikoliv 22, a dále tím, že žalobci nelze přiznal nárok na tzv. amortizaci, když se nejednalo o cesty služební. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, žalovaná sdělila, že nárok je promlčen ohledně trestních stíhání zahájených dne [datum], [datum] a [datum], neboť uplynula 6měsíční subjektivní promlčecí lhůta. Ohledně v pořadí 4. trestního stíhání trvajícího od [datum] do [datum] žalovaná konstatovala porušení práva v neprospěch žalobce, omluvila se a poskytla peněžní satisfakci ve výši 100 000 Kč. Žalobce byl stíhán 2 roky a 10 měsíců, byl ohrožen trestní sazbou 3 roky až 10 let, avšak vzhledem k jeho osobě a způsobu provedení činu mu reálně hrozil trest odnětí svobody při spodní hranici trestní sazby. Ke zmírnění nemajetkové újmy došlo už v odůvodnění usnesení [název soudu] ze dne [datum], podle něhož bylo trestní stíhání politováníhodné a neadekvátní, byť v poptávkových řízeních k určitým formálním pochybením došlo. Ke skutečnosti, že u žalobce mělo docházet k velké míře stresu a psychickým obtížím, odkázala žalovaná na posudek vypracovaný v trestním řízení, v němž žalobce uvedl, že se cítí dobře, resp. normálně, nemá psychické nebo somatické problémy, nemá spánkové problémy, chuť k jídlu je normální a má rovněž normální nálady bez úzkostných stavů a depresí, medikaci neužívá, a i přes současnou situaci kolem své osoby se cítí zcela v pořádku a neshledává žádné problémy ve vztazích s manželkou, dětmi a další rodinou. K nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v tom, že nemohl fakticky využívat dovolenou k tomu, k čemu je určena, považuje žalovaná za neoprávněný. Za tímto účelem žalobci náleželo pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu. Pokud žalobce namísto toho čerpal dovolenou, nelze tuto skutečnost přičíst k tíži žalované. Co se týká náhrady nemajetkové újmy za průtahy, resp. nepřiměřenou délku trestního stíhání, žalovaná má za to, že tento nárok je u trestních stíhání zahájených dne [datum], [datum] a [datum] promlčen. Pokud se jedná o poslední, v pořadí čtvrté trestní stíhání, trvalo 2 roky a 10 měsíců, přípravné řízení trvalo 1 rok, obžaloba byla podána v únoru 2015, v červenci 2017 byl vyhlášen zprošťující rozsudek, který byl v lednu 2015 potvrzen, resp. byla zamítnuta stížnost státního zástupce. Je třeba vzít v potaz též složitost otázek řešených v trestním stíhání, počet vyšetřovacích úkonů, nařízených jednání a počet instancí, které se věcí zabývaly. Žalovaná pak má za to, že délka trestního stíhání byla adekvátní.

3. Žalobce vzal svým podáním ze dne [datum] svou žalobu zpět co do 235 708 Kč představující náhradu nákladů obhajoby (ačkoliv mu bylo ze strany žalované uhrazeno pouze 230 626 Kč), co do částky 12 685,60 Kč představující uhrazenou část nákladů na cestovné (dále však požaduje úhradu částky 14 787,90 Kč). Řízení bylo proto usnesením ze dne 24. 6. 2019, čj. 31 C 9/2019-104 v rozsahu zpětvzetí částečně zastaveno.

4. Žalobce vzal dále svou žalobu zpět co do částky 104 612 Kč představující část nároku na náhradu ušlého výdělku (původně požadováno 172 227 Kč) a změnil svou žalobu tak, že požadoval za ztrátu na výdělku za dobu od [datum] do [datum], tj. za dobu nezaměstnanosti částku 595 884 Kč, dále požadoval, náhradu za čerpání dovolené k účasti při hlavních líčeních ve výši 67 615 Kč, náhradu újmy za dovolenou nečerpanou s rodinou ve výši 86 113,50 Kč, náhradu za použití motorového vozidla ve výši 14 787,90 Kč, náhradu újmy za to, že nemohl vykonávat svoji profesi u [ulice] [anonymizováno] v době od [datum] do [datum] ve výši 161 931 Kč, náhradu újmy za to, že nemohl vykonávat svoji profesi u [ulice] [anonymizováno] v době od [datum] do [datum] ve výši 161 931 Kč, náhradu újmy za to, že nemohl vykonávat svoji profesi u [ulice] [anonymizováno] v době od [datum] do [datum] ve výši 269 885 Kč, náhradu újmy za to, že nemohl vykonávat svoji profesi u [ulice] [anonymizováno] v době od [datum] do [datum] ve výši 1 889 195 Kč, náhradu újmy za zásah do osobnostní sféry způsobené trestními stíháními žalobce ve výši 500 000 Kč a náhradu újmy za nepřiměřeně dlouhé trestní stíhání ve výši 210 000 Kč.

5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z podání žalobce nazvaného Žádost o náhradu nákladů právního zastoupení advokátem z důvodu nutné obhajoby a obhajoby po opětovném pravomocném zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] plyne, že žalobce uplatnil u žalované nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení – nutnou obhajobu a obhajobu v trestním stíhání žalobce, které bylo zahájeno dne [datum] (a zrušenému dne [datum]) a dne [datum] (zrušenému dne [datum]). Žalobce uvedl, že více než 18 měsíců od rozhodnutí o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo trestní stíhání opětovně zahájeno a současný stav řízení mu není znám. Celkem bylo ze strany žalobce požadováno uhradit částku 14 762 Kč.

7. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] plyne, že žalovaná zjistila, že proti žalobci bylo dne [datum] opětovně zahájeno trestní stíhání, když předchozí dvě usnesení [anonymizována tři slova] pro [část Prahy] zahájení trestního stíhání byla zrušena. Žalovaná uvedla, že nelze hovořit o vzniku škody v příčinné souvislosti s výkonem nepravomocného usnesení o zahájení trestního stíhání, tedy ani s jeho vykonatelností, jež nastala bez ohledu na jeho právní moc a shledala nárok žalobce nedůvodným. Současně poučila žalobce o možnosti obrátit se se svým nárokem na soud v případě, že se stanoviskem nebude souhlasit.

8. Ze žádosti žalobce o náhradu nákladů právního zastoupení advokátem při obhajobě v trestním řízení, o náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutí státního orgánu, o odškodnění za průtahy v řízení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce svůj nárok na obhajné ve výši 235 708 Kč, náhradu ztráty na výdělku ve výši 172 227 Kč, náhradu cestovného ve výši 27 446,50 Kč, náhradu nemajetkové újmy způsobné trestním stíháním ve výši 3 508 340 Kč a nemajetkovou újmu za to, že žalobce nemohl dovolenou užít k čemu je určena ve výši 86 113,50 Kč a nemajetkovou újmu za průtahy v řízení ve výši 210 000 Kč, předběžně uplatnil u žalované. Z přípisu žalované ze dne [datum] pak vyplývá, že žalovaná předmětnou žádost dne [datum] obdržela.

9. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná shledala nárok na náhradu škody – nákladů obhajoby částečně důvodným, a to ve výši 230 626 Kč, dále považovala za důvodný též nárok na náhradu cestovného, avšak pouze do částky 12 658,60 Kč. Nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání považovala žalovaná důvodnou pouze za poslední trestní stíhání (náhrada újmy za předchozí trojí trestní stíhání byla promlčena). Žalovaná v tomto případě konstatovala porušení práva v neprospěch žalobce a za nezákonné trestní stíhání vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] se omluvila a přiznala žalobci peněžní satisfakci ve výši 100 000 Kč. Pokud se jedná o nárok z nepřiměřené délky trestního stíhání, neshledala jej důvodným. Nárok z prvých třech trestních stíhání byl promlčen a poslední trestní stíhání bylo přiměřeně dlouhé. Zbylé nároky žalobce považovala žalovaná za nedůvodné. Celková částka poskytnutého odškodnění činila 343 284,60 Kč.

10. K dotazu na žalobce soud zjistil, že vyjma žádostí uvedených v odstavci 7 a 9 tohoto rozsudku žalobce vůči žalované žádné další nároky předběžně neuplatňoval.

11. Ze spisu vedeného [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] soud zjistil následující: -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] [spisová značka] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu]. [anonymizována tři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova]. [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno] [datum] -) [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [datum] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [část Prahy] [anonymizováno] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [obec], [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno 7 slov]. -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] [spisová značka], [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum] ([anonymizováno 6 slov] [anonymizována dvě slova] [datum]) -) [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [datum] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [část Prahy] [anonymizováno] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [obec], [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno 7 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [obec], [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno 5 slov], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]), [anonymizováno 5 slov] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum] -) [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [datum] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno 5 slov] [datum], [anonymizováno 5 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [obec] [anonymizováno], [číslo jednací], [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno 7 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [obec], [anonymizována dvě slova]. [spisová značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizováno 7 slov], [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno 7 slov], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 7 slov], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova] [ulice] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno 7 slov] [anonymizována dvě slova], [částka]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum]. -) [anonymizováno] [datum] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov] [datum] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [obec] [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] -) [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova], [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 10 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 12 slov] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [obec] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 25 slov] [datum] [anonymizováno] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizováno]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova]. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova], [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována tři slova]. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [datum], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] [stát. instituce] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova], [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova], [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova] [stát. instituce], [anonymizována čtyři slova] [role v řízení]. [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] -) [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno 15 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizováno 9 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení]. -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizováno 23 slov] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] [datum], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [role v řízení] [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno]. -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 6 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 6 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno 9 slov] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov] [číslo] [anonymizováno 6 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 6 slov] [role v řízení] [anonymizováno 15 slov] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno 8 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno 7 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 6 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova]. -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno 8 slov] [role v řízení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 27 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 10 slov] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno 9 slov] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení] [anonymizováno 22 slov] [datum] ([anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [anonymizováno 7 slov] [anonymizováno]) -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 19 slov] [datum] -) [anonymizováno] [datum] [stát. instituce] [anonymizována tři slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 7 slov] [název soudu] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 11 slov] [role v řízení], [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizována čtyři slova] [název soudu], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] -) [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [název soudu], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] -) [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. -) [anonymizováno 5 slov] [datum] 12. [jméno] [příjmení], [role v řízení] [role v řízení], v rámci svého svědeckého výslechu uvedla, že žalobce pracoval 22 let jako voják, jezdil na mise, z [země] se vrátil jako hrdina a během chvilky z něj byl lump. Časově zařadit toto svědkyně neuměla. Nevybavila si ani, kdy žalobce skončil svůj služební poměr v [anonymizována dvě slova]. Uvedla, že pro rodinu to bylo 10 těžkých let života. Policie na ně čekala před domem, když se vraceli po víkendu od rodičů, svědkyni [příjmení] hledala v práci. Nakonec musela práci uklízečky ve škole opustit, protože se na ní práci dívali jako na manželku nějakého vraha, byla buzerována, nezvládla to a zaměstnání opustila. Od té doby nepracuje, není s to se zapojit do společnosti, má strach, je nejistá, nevěří lidem, bojí se, aby nezažila to, co v předchozím zaměstnání. V domě se sousedy byla situace obdobná, svědkyně pak moc nevycházela ven, lidé si o ní šuškali, pomlouvali, křičeli na ni kvůli hloupostem, nesměla si dávat prádlo do sušárny. V době, kdy bylo synovi [číslo] let jeho spolužáci, jejichž rodiče byli většinou [anonymizováno] nebo [anonymizováno], doma situaci žalobce asi probírali, a děti se synovi posmívaly, nadávaly. Žalobce byl pro syna vzor a najednou nevěděli, co se děje a jestli žalobce nezavřou. Žalobce stíhání nesl psychicky špatně, byla to i pro manželské soužití zatěžkávací zkouška, před každým soudem seděl po nocích, přemýšlel, nemluvil. Po odchodu z armády byl žalobce asi 3 roky na Úřadu práce, sháněl práci, ale prostě nemohl sehnat vůbec nic, všude mu říkali, že ho vzít nemůžou nebo nechtějí a rodina žila jen z jeho výsluhy. Následně našel práci v [anonymizováno], kde pracuje doteď, vypracoval se tam od nuly. Nebýt trestního stíhání, mohl by dnes být někde jinde, mohl být třeba generál. Svědkyně přišla o kamarádky, které se k ní otočily zády a spíš se vyptávaly, kdy manžela zavřou. Lidé jsou totiž zlí, nepomůžou, ale chtějí ublížit. Po zproštění žalobce za ní nikdo ze známých nepřišel, neomluvil se, vztahy se nenapravily, svědkyně se s nikým dosud nevybavuje. Členové rodiny spolu vychází dobře, v době stíhání to bylo těžší, když byl žalobce nervózní, občas spolu nemluvili, občas si pobrečeli, ale ustáli to. K dotazu zástupce žalované k časovému zařazení jí vypovězených skutečností svědkyně uvedla, že toto se dělo hned jak byl propuštěn z armády.

13. Ve výpovědi svědek [celé jméno žalobce], [datum narození], [anonymizováno] [role v řízení], uvedl, že co pamatuje, byl otec [anonymizováno]. Bydleli na sídlišti s bývalými [anonymizována dvě slova], ostatní kluci byli také synové vojáků, hráli si na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Následně vyplynulo, že žalobce slouží u [anonymizována dvě slova], což ostatní kluci obdivovali. Následně přišli reportáže, o tom, že žalobcova jednotka byla nasazena v [země], vznikl dokument o této jednotce, které žalobce velel, a následně přišly články o tom, že utíkali z boje, že je jednotka rozpuštěná pro trestné činy, stíhání velitele atd., Žalobce přišel o práci, musel odejít, protože trestně stíhaný nemůže sloužit, tak jej začala [anonymizováno] nepřiměřeně nahánět. Policista, co bydlel ve stejném domě na žalobce, pořád čekal, ptal se sousedů, uprostřed noci měli ve zvonku píchlou sirku. Sám svědek o žalobcově nevině nepochyboval, ale bylo to těžké vysvětlit okolí, přišel o kamarády, se kterými hrával airsoft, neboť věřili tomu, co je médiích a svědka brali jako syna kriminálníka a zbabělce, proto vztahy vzájemně ochladly. Co se týká vztahů uvnitř rodiny, žalobce byl nervózní, nemohl najít práci, z čehož byl špatný, do toho už musel chodit na ty soudy. Po finanční stránce na tom rodina nebyla nejlépe. Práci našel asi za 2 roky. Začal dojíždět do [obec], vzal práci, která byla a pracuje tam doteď. Byl od pondělí do pátku pryč. Neví, jestli měl žalobce v důsledku trestního stíhání v této práci problémy. V době řízení svědek vídal žalobce, jak pozdě večer studoval papíry, takže asi moc neodpočíval, rodiče se občas trochu pohádali, ale snažili se být kvůli dětem v klidu. Pokud jde o matku, když byl svědek na základní škole, pracovala tam jako uklízečka, v zásadě z práce odešla kvůli drbům ohledně stíhání žalobce, návštěv policie. To bylo cca v roce 2009 2010. Na střední školu svědek odešel v roce 2010 a zde ze strany dětí problémy se stíháním žalobce nepociťoval. Po zproštění žalobce obžaloby za ním nikdo ze známých a kamarádů nepřišel a neomluvil se. S těmi původními kamarády se už svědek nebavil. K dotazu zástupce žalované na důvody frustrace žalobce svědek uvedl, že jednak žalobce chtěl uživit rodinu, a nebylo to možné a do toho obava o to, co bude dál, jestli bude odsouzen, kde brát peníze na právníka. To se změnilo, když žalobce našel práci, ovšem nervozita a neklid přetrvával, předtím býval v klidu, veselý, mohli provozovat různé volnočasové aktivity, následně na to neměl sílu ani náladu.

14. Svědek [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizováno]), kteří museli opustit strukturu [stát. instituce], respektive [anonymizována dvě slova]. [příjmení] z nich se musela po ukončení služby uchýlit k práci, která neodpovídala jejich profesnímu standardu. Ti, kteří zůstali, nedostali ani odpovídající místo. Trauma, které si nesli všichni z toho, že byli účelně rozpuštěni, se promítlo mezi všechny, včetně žalobce jakožto velitele útvaru, který to nesl na svých bedrech nejvíce. Během štvanice, která na členy útvaru probíhala, byli schopni komunikovat. Několik let po rozpuštění v roce 2010 se řada bývalých členů útvaru odmlčela, řada přestala komunikovat a i ti, kteří zůstali ve strukturách [stát. instituce], nebo přešli k jiným složkám, tak z obavy z toho, že by je stigma z toho, že sloužili u [anonymizováno], mohla poškodit, se odmlčeli úplně. To, jak to někteří členové nesli osobně, si samozřejmě sdělovali velmi interně a to, že žalobce nebo jiní, kteří byli ještě navíc obžalováni z věcí, které nespáchali, byly samozřejmě diskutovány v jejich úzkém kruhu, a byli šokováni z toho, z čeho byl žalobce a další osoby obviněni. S rozpuštěním útvaru, se členové smiřovali velmi těžce a nesli to velmi těžce. Obvinění či obžaloby nedokázali pochopit, stejně jako to, že se k nim [stát. instituce] zachovalo takovým způsobem, ačkoliv členové útvaru nastoupili do služby a byli ochotni pro vlast položit život. Pokud se jedná o časovou osu, svědek uvedl, že v roce 2010 došlo k rozpuštění útvaru potom v následujících letech byli někteří členové obviněni z trestných činů, které se řešily do nedávné doby, kontinuálně tedy 10 let. O stíhání žalobce se dozvěděl od kolegů, v nevinu žalobce vždy věřil. Žalobce byl nervózní, nechtěl moc komunikovat, pracovat v armádě bylo pro žalobce vyloučeno. Pokud se jedná o kolegy, ti kteří odešli pracovat k jiným útvarům po rozpuštění [anonymizováno] se odstřihli a přestali komunikovat ze dne na den. K dotazu žalobce, jakým způsobem bylo stíhání žalobce a dalších kolegů prezentováno v médiích, svědek uvedl, že byli očerňování, došlo k bagatelizaci nepodložených tvrzení, [anonymizováno] byl prezentován jako skupinka dobrodruhů, která si za státní peníze užívala zahraniční angažmá s tím, že v těch předchozích článcích se dokonce objevovaly bludy, jako že chodili střílet vlastní talibánce apod. Jednalo se o spekulace účelově předložené [stát. instituce] novinářům k dehonestaci [anonymizováno]. Kdyby nedošlo k rozpuštění [anonymizováno] a trestnímu stíhání žalobce, byl by dnes žalobce nejspíš už na [anonymizována dvě slova], možná někde v jiných strukturách v rámci [anonymizováno].

15. Ze záznamu o pohovoru s [anonymizováno] [celé jméno žalobce] ze dne [datum] vyplývá, že byl seznámen s tím, že v rámci rozhodnutí [anonymizována dvě slova] z důvodu restrikcí rozpočtu [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. V rámci organizační změny byl dnem [datum] zrušen [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. V souvislosti s touto změnou bylo zrušeno žalobcem zastávané systemizované místo a ve [anonymizováno] pro něj není odpovídající služební zařazení, bude vyhotoveno rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru dnem [datum]. Současně bude zpracován a oprávněným orgánům předložen návrh na jeho přeložení na odpovídající volné systemizované místo v rámci [anonymizováno]. Žalobce uvedl, že nemá zájem o další službu ve služebním poměru vojáka z povolání, nesouhlasí se změnou vojenské odbornosti a nepožádá o snížení hodnosti. Přesto mu bylo sděleno, že v případě, že si vyhledá volné systemizované místo a požádá o přeložení, bude mu toto doporučeno v požadovaném termínu, nejpozději však dnem [datum]. V průběhu pohovoru žalobce požádal o zánik služebního poměru dnem [datum] a uvedl, že netrvá na dodržení ochranné doby dle § 19 odst. 2 zákona o vojácích z povolání. Služební poměr mu tedy zanikne dne [datum].

16. Z rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru ze dne [datum] plyne, že byl žalobce dnem [datum] propuštěn dle § 19 odst. 1 písm. e) zákona o [anonymizována tři slova], ze služebního poměru, protože v důsledku organizačních změn není jiné služební zařazení. Následujícím dnem byl zařazen do zálohy. Z výnosu náčelníka [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] plyne, že žalobce byl zařazen do zálohy a v záloze je připraven zastávat systemizované místo [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]. Z potvrzení o délce výkonu vojenské činné služby vyplývá, že žalobce konal službu v celkové délce 21 let a 3 měsíce.

17. Soud I. stupně ve věci samé vydal dne [datum] rozsudek, kterým vyhověl nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání v částce 33 750 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. K odvolání žalobce soud II. stupně v zamítavém výroku o věci samé rozsudek soudu I. stupně co do částky 14 787,90 Kč potvrdil (do náhrady cestovného, resp. náhrady za použití motorového vozidla), ve zbývajícím rozsahu zamítavého výroku a ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I.) a ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu I. stupně zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Předmět řízení je tak vyjma částky 14 878,90 Kč totožný s podanou žalobou ve znění její změny a zpětvzetí (viz odstavec 1. a 3. tohoto rozsudku). Odvolací soud zavázal soud I. stupně svým právním názorem, že v poměrech projednávané věci podle trestního řádu se jednalo o jedno trestní stíhání skončené zprošťujícím rozsudkem (§ 12 odst. 10 trestního řádu spojuje konec trestního stíhání s meritorním rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení) a i z hlediska odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci se jednalo o jedno trestní stíhání, nikoli o stíhání čtyři.

18. Při vší úctě k právnímu názoru odvolacího soudu si soud I. stupně dovolil od tohoto závěru odchýlit. Rozhodnutí odvolacího soudu totiž bylo vydáno dne [datum], následně, dne [datum], však rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem 30 Cdo 2266/2021-350, kterým zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, čj. 53 Co 12/2021-320. Jednalo se o rozsudek ve věci náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím [anonymizováno] [jméno] [příjmení], spoluobžalovanému pana žalobce v totožném trestním řízení, které je naříkáno ve zde projednávané věci. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uvádí: Nejvyšší soud již dříve přijal a odůvodnil závěr, podle kterého v situaci, kdy dojde ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání rozhodnutím státního zástupce, vrácení věci příslušnému orgánu k dalšímu jednání a rozhodnutí a následnému novému zahájení trestního stíhání pro tentýž skutek (případně se tato situace opakuje vícekrát po sobě), nelze považovat obě trestní stíhání pro účely odškodnění újmy způsobené nezákonným zahájením trestního stíhání za trestní stíhání jediné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1771/2014. Nejvyšší soud nemá důvod se od uvedeného závěru odklonit ani po zvážení dovolatelem předložené argumentace. Předně je třeba připomenout, že odškodnění újmy způsobené trestním stíháním je analogií újmy způsobené nezákonným rozhodnutím podle § 8 odst. 1 OdpŠk, kdy se za nezákonné rozhodnutí považuje usnesení o sdělení obvinění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). Odstraněním usnesení o sdělení obvinění rozhodnutím státního zástupce ke stížnosti podané obviněným jsou naplněny podmínky pro to, aby se obviněný mohl domáhat náhrady újmy, která mu trestním stíháním byla způsobena, neboť dojde ke zrušení usnesení o sdělení obvinění pro nezákonnost (srov. § 8 odst. 1 OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1771/2014). Není přitom podstatné, že trestní řízení dále pokračuje přípravným řízením, neboť výsledek tohoto přípravného řízení není určující pro nárok bývalého obviněného na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Z pohledu uvedeného nároku je tak nepodstatné, že § 12 odst. 10 trestního řádu spojuje konec trestního stíhání s meritorním rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení, neboť trestní řád konec trestního stíhání určuje pro jiné účely, než na jakých je vystavěn nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Z téhož důvodu jsou nedůvodné odkazy dovolatele na trestněprávní rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť ta posuzovala navazující úseky trestního stíhání k jinému účelu, než je odškodnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním.

19. Soud I. stupně má tak za to, že ve světle výše uvedeného závěru Nejvyššího soudu, navíc vysloveném ve vztahu k totožnému trestnímu stíhání jiného obviněného, nelze názor odvolacího soudu následovat.

20. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. V otázce průběhu řízení soud odkazuje na zjištění uvedená v odstavci 12 tohoto rozsudku. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, z provedeného dokazování soud zjistil, že stěžejním zásahem souvisejícím s prověřováním a vyšetřováním celé záležitosti, byl dopad do profesní sféry žalobce. Zde je ovšem třeba upozornit, že žalobce opustil [anonymizováno] ke dni [datum], když svůj zájem armádu opustit deklaroval již v srpnu téhož roku, poté co bylo rozhodnuto o zrušení útvaru [anonymizováno]. Dále soud shledal zásahy v oblasti rodinného života a ekonomické sféry žalobce, a to v souvislosti s ukončením činnosti žalobce v [anonymizováno]. Žalobce nemohl 2 roky najít práci, vznikaly menší konflikty v rodině, manželka opustila zaměstnání, synovi se spolužáci posmívali, bývalí členové útvaru [anonymizováno], kteří zůstali ve strukturách [anonymizováno], se od dalších členů jednotky distancovali, což vytrvalo až do poslední doby. Soud tak v tomto ohledu uzavírá, že byly shledány zásahy v osobnostní sféře žalobce, které však lze ve větší míře časově zařadit do doby před zahájením prvního trestního stíhání ([datum]), ba dokonce často do doby předcházející samotnému zahájení úkonů trestního řízení ([datum]). Z provedeného dokazování vztahujícímu se k poslednímu trestnímu stíhání zahájenému dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl nervózní, nemluvný, neklidný, do noci studoval papíry týkající se jeho kauzy, vztahy s bývalými kolegy nenavázal, ačkoliv předtím byly velmi úzké. Ostatní zásahy byly svědky žalobce zařazeny spíše do let 2009 2011. Zásahy způsobené v osobnostní sféře žalobce medializací kteréhokoli z řízení, která by byla přičitatelná státu, soud nezjistil. V rámci medializace bylo svědky zmiňováno spíše očerňování útvaru [anonymizováno] a jeho chování v rámci operací, než stíhání žalobce. Žalobce svůj nárok na náhradu škody, ovšem pouze co do nároku na vynaložené náklady na obhajobu u žalované dne [datum], přičemž žalovaná nároku nevyhověla a současně zjistila, že dne [datum] bylo zahájeno (v pořadí třetí) trestní stíhání. Následně žalobce uplatnil u žalované svůj nárok jak na náhradu majetkové, tak nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, tak nepřiměřenou délkou trestního stíhání dne [datum], přičemž žalovaná nárok částečně uspokojila na základě stanoviska ze dne [datum].

21. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 zákona se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Podle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

23. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

24. V rámci srovnání případu žalobce se srovnatelným případem čten závěry rozsudku ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci 10 C 142/2008 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze 53 Co 12/2021.

25. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. K nároku na poskytnutí nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím:

26. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

27. V případě žalobce se nejednalo o jediné trestní stíhání zahájené usnesením ze dne [datum] a skončené vydáním usnesením [název soudu] ze dne [datum], kterým byla zamítnuta stížnost státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku (k tomu srov. závěry rozsudku [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [spisová značka] citované v odstavci 17 tohoto rozsudku).

28. Usnesení o zahájení trestního stíhání je podle § 160 odst. 1 tr. řádu nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). Je tak zřejmé, že ve věci lze shledat 4 odpovědnostní tituly ve formě nezákonných rozhodnutí. Konkrétně je nezákonným rozhodnutím -) [anonymizováno 5 slov] [část Prahy] [anonymizováno] [datum], [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [datum], -) [anonymizováno 5 slov] [část Prahy] [anonymizováno] [datum], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [datum], -) [anonymizováno 5 slov] [obec] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [datum], -) [anonymizováno 5 slov] [obec] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum].

29. Podle § 32 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, a podle odst. 3 téhož ustanovení se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

30. Žalovaná vznesla v rámci řízení námitku promlčení ve vztahu ke všem nárokům uplatněným z prvního, druhého a třetího trestního stíhání, neboť ke zrušení rozhodnutí došlo [datum], [datum], resp. [datum], přičemž ve všech těchto případech uplynula před podáním žádosti o předběžné projednání nároku a před podáním žaloby, subjektivní promlčecí lhůta, a to jak tříletá pro škodní nároky, tak šestiměsíční pro nároky z nemajetkové újmy.

31. Soud I. stupně ve svém rozsudku ze dne [datum] shledal promlčenými nároky na náhradu nemajetkové újmy za první tři trestní stíhání, když námitka promlčení byla žalovanou řádně uplatněna. Odvolací soud ve svém zrušovacím rozhodnutí jednak vyslovil názor, že námitka promlčení není důvodná. Tento závěr však vycházel z názoru, že čtyřikrát zahájené trestní stíhání pro jeden skutek je trestním stíháním jediným, nicméně zde soud vychází ze závěrů shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, který tento závěr soudu odvolacího překonává. Odvolací soud se také zabýval rozporem námitky promlčení s dobrými mravy.

32. Odvolací soud ze zopakovaných listinných důkazů (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) zjistil, že žalobce již dne [datum] požádal žalovanou o náhradu újmy, která mu měla být způsobena trestním stíháním vedeným u [anonymizováno 5 slov] [spisová značka]. Žalovaná mu dopisem ze dne [datum] odpověděla, že jeho žádosti nemůže vyhovět, protože [anonymizována tři slova] v [obec] usnesením ze dne [datum] jeho trestní stíhání opětovně zahájilo. Podle odvolacího soudu, pokud žalovaná dala žalobci najevo, že uplatněný nárok považuje za předčasně uplatněný, a posléze v průběhu řízení tvrdila opak a vznesla námitku promlčení části uplatněného nároku, její jednání lze hodnotit jako nekorektní a tím důvodně navozující u žalobce jako poškozeného dojem, že jeho žádosti buď nebyla věnována dostatečná pozornost, nebo že žalovaná jedná účelově, načež jeden i druhý postup by byl nepřijatelný. Odvolací soud tedy uzavřel, že v tomto konkrétním případě vznesla žalovaná námitku promlčení žalobcova nároku v rozporu s dobrými mravy.

33. Soud I. stupně shledal, že žalobce v podání z [datum] neuplatnil nárok na náhradu újmy (míněno újmy nemajetkové), jak uvádí odvolací soud, nýbrž pouze nárok na náhradu škody (tedy majetkové). Dle názoru soudu I. stupně je tato skutečnost pro posouzení rozporu námitky promlčení s dobrými mravy významná. Z předběžného uplatnění žalobce ze dne [datum] totiž plyne, že jím žalobce uplatnil u žalované toliko nárok na náhradu nákladů obhajoby, tedy náhradu hmotné škody, nikoliv nemajetkové újmy, jak naznačuje odvolací soud ve svém zrušovacím rozhodnutí. Z tohoto podání je navíc zástupce žalobce výslovně uvádí„ do současné doby, tedy více než 18 měsíců od rozhodnutí o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo trestní stíhání proti mému klientovi opětovně zahájeno…“. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce se tímto podáním domáhal náhrady nákladů obhajoby za prvá dvě trestní stíhání. Jakkoliv byl názor žalované vyjádřený ve stanovisku ze dne [datum] nesprávný, je zřejmé, že nárok na náhradu nemajetkové újmy z prvých dvou trestních stíhání byl již v době předběžného uplatnění ze dne [datum] promlčen a nebyl ani uplatněn. Jak potvrdil sám žalobce při jednání konaném dne [datum] vyjma žádosti ze dne [datum] a ze dne [datum] (tj. po skončení posledního – čtvrtého - trestního stíhání) u žalované žádné další nároky z naříkaného trestního stíhání neuplatnil. Taktéž k přímému dotazu soudu uvedl, že v žádosti ze dne [datum] nárok na náhradu nemajetkové újmy neuplatnil, protože tato zde ještě nebyla. Právě skutečnost, že žalobce před datem [datum] nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí u žalované neuplatnil, a v době, kdy uplatnil poprvé svůj nárok na náhradu škody, byla již nemajetková újma ze dvou prvních trestních stíhání promlčena, nelze námitku promlčení vznesenou žalovanou (za situace, kdy majetkovému nároku na náhradu nákladů obhajoby na základě následné žádosti žalobce uspokojila) považovat za rozpornou s dobrými mravy.

34. Pokud jde o prvá tři trestní řízení, pak soud konstatuje, že veškeré nároky, které jsou uplatněny v návaznosti na tyto odpovědnostní tituly, jsou promlčeny, neboť k ukončení prvého trestního řízení došlo zrušovacím rozhodnutím ze dne [datum], k ukončení druhého trestního řízení došlo zrušovacím rozhodnutím z [datum] a k ukončení třetího trestního řízení došlo zrušovacím rozhodnutím ze [datum], přičemž žalobce byl v průběhu těchto řízení zastoupen a tato rozhodnutí byla vždy bezprostředně doručena jeho obhájci. Tedy vzhledem k tomu, že k předběžnému uplatnění nároku žalobce u ministerstva došlo až dne [datum], pak nenastala situace předvídaná § 35 odškodňovacího zákona, kdy by došlo ke stavění běhu promlčecí doby, a vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne až [datum] pak je nutno konstatovat, že došlo k promlčení nároků ve vztahu k těmto třem odpovědnostním titulům.

35. Námitka promlčení vznesená žalovanou ve vztahu k nárokům uplatněným žalobcem pak není v rozporu s dobrými mravy. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4112/2010). Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s dobrými mravy, byl-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010).

36. Z provedeného dokazování neplyne, že by žalovaná usilovala o poškození či šikanu žalobce, když námitku promlčení vznesla. Žalobce nároky z nemajetkové újmy uplatnil u žalované pouze jednou, podáním ze dne [datum], tedy v době, kdy nároky z prvních tří zahájených trestních stíhání byly promlčeny.

37. Ačkoliv [název soudu] [anonymizována čtyři slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], [anonymizována dvě slova], jímž zamítl odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku, podrobil postup orgánů činných v trestním řízení závažné kritice, když uvedl:„ Na závěr musí i odvolací soud celé toto trestní řízení označit ve vztahu k oběma obžalovaným za velmi politováníhodné a naprosto neadekvátní, byť lze připustit, že v poptávkových řízeních shora specifikovaných došlo k určitým formálním pochybením, která však v žádném případě neodpovídají použití prostředků trestního práva. Zcela neodpovídající je potom délka trestního řízení, když prověřování trestné činnosti započalo již v říjnu 2009, trestní stíhání proti oběma obžalovaným bylo úspěšně zahájeno až v březnu 2015 a obžaloba byla podána v únoru 2016. Do pravomocného rozhodnutí tak uplynulo více než 8 let a po tuto dobu byly [celé jméno žalobce] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] popotahováni orgány činnými v trestním řízení, což nepochybně muselo velmi významně zasáhnout i jejich osobní život a přispělo to k jejich odchodu z armády, kde oba spatřovali profesní budoucnost, k čemuž napínali své vysoké pracovní nasazení a úsilí a neustálé zvyšování kvalifikace dalším vzděláváním a byli připraveni přinést i oběť nejvyšší, tedy vlastní život při nasazení v misích nejnebezpečnějších oblastech, jakou bezpochyby [země] je. Takového nasazení a oběti je málokdo schopen a připraven přinést, a proto by si společnost těchto svých členů měla vážit a náležitě je ocenit, rozhodně nikoli trestním stíháním, byť by v některých svých krocích formálně pochybili.“, nemá soud za to, že by se jednalo o skutečnost, kterou by bylo namístě brát v potaz při posuzování rozporu s dobrými mravy vznesené námitky promlčení. Postup OČTŘ, které opakovaně zahajovaly trestní stíhání žalobce, není skutečností, která by měla vliv na to, že žalobce ač uplatnil nárok na náhradu nákladů obhajoby, nárok na náhradu nemajetkové újmy neuplatnil vůbec, a to ani po dvou ze strany OČTŘ„ neúspěšně“ zahájených a skončených trestních stíhání. [obec] trestního soudu však ani není s ohledem na závěr Nejvyššího soudu v rozsudku 30 Cdo 2266/2021 podstatný, kdy trestní soud nahlíží na veškerá trestní stíhání žalobce optikou trestního práva jako na jeden celek, což však neplatí pro odškodňovací řízení.

38. Při vyhodnocení otázky, zda v posuzovaném případě je námitka promlčení vznesená žalovanou v souladu s dobrými mravy, provedl soud porovnání zejména s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3391/15. Z tohoto rozhodnutí se podává, že aby námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy, musí nastat zcela výjimečné skutečnosti, které odůvodní, že v daném případě námitka promlčení porušila právo na spravedlivý proces. Takovéto výjimečné skutečnosti shledal Ústavní soud za situace, kdy v probíhajícím trestní řízení spáchala sebevraždu manželka žalobce, kdy žalobce sám neměl přesnou představu o tom, zda trestní řízení vlastně ještě běží či nikoli, neboť pokračovalo ve fázi přestupkového řízení, kdy samo trestní stíhání trvalo několik let a kdy žalobci bylo přerušeno trestním stíháním do té doby velmi úspěšné podnikání a kdy byl vystaven situaci, že pro úmrtí své manželky se musí sám nejenom fakticky ale i ekonomicky starat o pozůstalou nezletilou dceru. Oproti tomu ve zde posuzovaném případě soud takto výjimečné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr, že námitka promlčení je i v tomto případě v rozporu s dobrými mravy, neshledal. Žalobce ukončil činnost pro AČR, což bylo bezesporu zásadním zásahem do jeho života, nicméně k tomuto došlo ještě před sdělením prvního obvinění, ba dokonce před zahájením úkonů trestního řízení, tedy nelze uzavřít, že by pro toto byl v situaci, která by později vylučovala včasné uplatnění odškodňovacích nároků. Ani další zásahy v osobnostní sféře žalobce toto svoji nikoli výjimečnou intenzitou neodůvodňují.

39. Soud proto jednak s ohledem na skutečnost, že na trestní stíhání žalobce je třeba pohlížet jako na čtvero samostatných řízení, jednak s ohledem na výsledek doplňujícího dokazování, z nějž bylo zřejmé, že žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy nikdy před datem [datum] neuplatnil, a s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu k námitce promlčení uzavírá, že neshledal okolnosti, pro které by měla být žalovanou vznesená námitka v rozporu s dobrými mravy. Orgány činné v trestním řízení neporušily žádný zákon, když v souladu s § 160 odst. 1 tr. ř. zahájily trestní stíhání žalobce, který byl podezřelý, a činily navazující úkony trestního řízení v souladu se zákonem, neboť toto je smyslem prošetřování podezření ze spáchání trestné činnosti, když v návaznosti na pozdější zjištění byla tato usnesení zákonem předvídaným způsobem rušena (resp. v posledním případě došlo k podání obžaloby a následně ke zproštění). Soud dále zdůrazňuje princip právní jistoty, doplněný zásadou vigilantibus iura. Pokud tedy zákony stanoví konkrétní lhůtu pro uplatnění nároku, bylo by v rozporu s principem právní jistoty, aby tato lhůta byla v daném případě prolomena (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2369/2011).

40. Soud se tak dále zabýval pouze odpovědnostním titulem v podobě nezákonného rozhodnutí, které představuje usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], které skončilo zprošťujícím rozsudkem, resp. usnesením odvolacího soudu o zamítnutí stížnosti státního zástupce s právní mocí ke dni [datum].

41. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod [číslo] dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách [webová adresa], dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 42. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

43. Trestní řízení žalobce trvalo od [datum] až do [datum], kdy nabyl zprošťující rozsudek právní moci. Celkem tak trestní řízení trvalo cca 2 roky a 10 měsíců.

44. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro trestný čin zneužití pravomoci veřejné činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. c) tr. zákona a zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. c) tr. zákona, spáchaného formou účastenství – pomoci podle § 10 písm. c) tr. zákona, přičemž byl ohrožen trestní sazbou 3 až 10 let, případně povinností nahradit škodu. Obvinění z těchto činů s sebou nenese zásadně zvýšenou míru společenského odsouzení, jako je tomu například u trestných činů proti životu a zdraví.

45. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že omluva a žalovanou poskytnuté zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, jichž se žalobci od žalované dostalo, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce jistě nevelela, ve věci žalobce nejde. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím vyšší částky, než která již byla žalobci žalovanou poskytnuta. K přiznání zadostiučinění nad rámec plnění poskytnutého samotnou žalovanou však soud důvody neshledal. V řízení, i přes výzvu soudu, byly prokázány v zásadě pouze mírně zvýšené dopady do osobní sféry a rodinného života žalobce. Co se týká zásahů do pracovní sféry, z provedeného dokazování vyplývá, že tyto zásahy byly způsobeny v podstatě tím, že žalobce v důsledku organizační změny v [anonymizováno] její řady opustil po více než dvou desítkách let služby. Ke konci žalobci v [anonymizováno] ovšem samotné trestní stíhání nevedlo. Zde se soudu jeví, že na straně žalobce došlo k záměně příčiny a následku, kdy žalobcovo působení v [anonymizováno] vedlo k jeho trestnímu stíhání, nikoliv že by trestní stíhání žalobce vedlo k nutnosti opustit řady [anonymizováno]. Újma, která byla žalobci způsobena a ústrky, které musela jeho rodina snášet, také spíše souvisely s informacemi, které se začaly šířit o útvaru [anonymizováno], nikoliv s informacemi o trestním stíhání žalobce. Soud vzal v potaz i skutečnost, že trestní stíhání sám odvolací soud v trestní věci označil za velmi politováníhodné a naprosto neadekvátní, byť připustil, že v řízeních došlo k určitým formálním pochybením, která ovšem neodpovídají použití prostředků trestního práva. Tato skutečnost újmu žalobce nepochybně též zvýšila. Nicméně s ohledem na další zásahy do práv žalobce již bylo žalovanou v přiměřené míře plněno.

46. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutím zdejšího soudu ve věci 10 C 142/2018 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze čj. 53 Co 12/2021-320.

47. V daném případě se jednalo o osobu, která byla obviněna spolu s žalobcem na základě stejného usnesení, pro stejný trestný čin, byl ohrožen taktéž trestem [číslo] let a povinností k náhradě škody. Poškozenému bylo ze strany žalované plněno částkou 100 000 Kč, kterou soud shledal dostačující, věc byla projednána na dvou stupních soudní soustavy. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry poškozeného nad rámec jeho cti a dobré pověsti, byl nejvýznamnějším zásahem zásah do pracovní sféry, nicméně ani zde nebyla shledána příčinná souvislost mezi tímto zásahem a trestním stíháním, řízení bylo zahájeno zjevně bezdůvodně či dokonce s cílem jej poškodit, ekonomickými problémy trpěl po opuštění řad [anonymizováno]. V zásadě totožné zásahy utrpěl i žalobce sám ve stejném trestním řízení, které bylo vedeno proti oběma.

48. S přihlédnutím k případu odškodnění srovnatelným s věcí žalobce soud dospěl k závěru, že částka poskytnutá žalobci již samotnou žalovanou představující zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 100 000 Kč je dostatečná, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech, soud proto nárok žalobce na zaplacení částky 500 000 Kč zamítl.

49. Pokud žalobce odkazoval na kauzu [anonymizována dvě slova] [příjmení], kterému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 1, 100.000 Kč, když byl zohledněn jeho věk a skutečnost, že kauza ukončila jeho politickou kariéru nebo kauzu právníka zproštěného v [anonymizována dvě slova], kdy bylo shledáno, že za 5 let řízení poskytnuté odškodnění ve výši 200 000 Kč není adekvátní za situace, kdy byla kauza masivně medializovaná. Ani jeden z těchto případů se však ke srovnání nehodí, ať už proto, že trestní stíhání kariéru žalobce neovlivnilo, jak výše uvedeno. V druhém případě se jedná o případ odškodnění dosud pravomocně nerozhodnutý. K nároku na náhradu na ztrátu na výdělku ve výši 595 884 Kč a náhrady nemajetkové újmy za to že žalobce po dobu trvání jednotlivých trestních stíhání nemohl vykonávat profesi u AČR v celkové výši 2, 482.942 Kč 50. Jak soud již uvedl u nároku na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí, příčinou ukončení činnosti žalobce pro [anonymizováno] nebylo trestní stíhání, ale organizační změna v [anonymizováno]. Stát proto neodpovídá za újmu, která byla žalobci způsobena tím, že po ukončení [anonymizována dvě slova] nemohl nalézt přiměřené zaměstnání po dobu cca 2 let, nota bene za situace, kdy se jednalo o dobu předtím, než bylo zahájeno trestního stíhání a částečně též o dobu předtím, než vůbec byly úkony před zahájením trestního stíhání započaty. Trestní stíhání tak s touto skutečností zcela zjevně nesouvisí a žalovaná za újmu, kterou žalobce pociťoval, neodpovídá. Podobně tak skutečnost, že žalobce nemohl v době čtyř po sobě jdoucích trestních stíhání vykonávat práci vojáka z povolání. Tuto nemohl vykonávat proto, že jeho útvar byl zrušen a žalobce z [anonymizováno] odešel a byl zařazen do zálohy, a to ještě předtím, než bylo trestní stíhání zahájeno, nikoliv proto, že proti němu bylo vůbec nějaké trestní stíhání vedeno. Soud proto žalobu co do částky 3 078 826 Kč jako nedůvodnou zamítl. K nároku na náhradu za čerpání dovolené k účasti při hlavních líčeních ve výši 67 615 Kč a náhradě újmy za dovolenou nečerpanou s rodinou ve výši 86 113,50 Kč 51. Žalobce tento nárok na částku 67 615 Kč vylíčil v podstatě jako ušlý výdělek, kterého by byl dosáhl, nebýt jeho účasti u soudu a částku 86 113,50 Kč jako nemajetkovou újmu a vztahoval se k nutnosti žalobce za účelem účasti při hlavních líčení a veřejném zasedání čerpat dovolenou. Soud v této části žalobních požadavků žalobu zamítl, neboť žalobci žádný výdělek neušel, když dovolená je volnem plně hrazeným zaměstnavatelem. Pokud se jedná o skutečnost, že žalobce dovolenou nemohl trávit se svou rodinou, zde žalovaná nenese odpovědnost za rozhodnutí žalobce vzít si dovolenou za účelem účasti při jednání soudu. Zde soud pouze podotýká, že dovolená je volnem zaměstnance. Způsob jakým zaměstnanec s volnem naloží je jen a pouze na jeho uvážení. Dovolená je placeným volnem a umožňuje zaměstnanci nevykonávat práci pro zaměstnavatele, neukládá mu povinnost trávit ji s rodinou, odpočinkem nebo jiným konkrétním způsobem. Soud proto částku 67 615 Kč nepřiznal, neboť žalobci příjem v této výši neušel a nemajetkovou újmu neposkytl, neboť za způsob trávení dovolené žalovaná neodpovídá. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního stíhání:

52. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

53. Soud dospěl k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

54. Soud I. stupně ve svém rozsudku ze dne [datum] při výpočtu délky řízení vyšel z pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, čj. 53 Co 12/2021-320, ve věci odškodnění Ing. [příjmení], spoluobžalovaného pana žalobce, v němž odvolací soud konstatoval, že ačkoliv pro závěr, že jde v řízení o čtyři samostatná nezákonná rozhodnutí, je správný, naopak tomu bude ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, neboť zde není vazba na jednotlivá nezákonná rozhodnutí, ale jde o délku trestního stíhání, pro nějž je významný jeho počátek, tj. okamžik doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému podle § 160 odst. 2 tr. ř., a jeho konec, tj. okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo ve věci vydáno.

55. Tento názor však soud ve smyslu výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2022, 30 Cdo 2266/2021 přehodnotil a vyšel ze závěru, že nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku prvních tří trestních stíhání je promlčen. Co do argumentace k otázce promlčení a neshledání rozporu námitky promlčení s dobrými mravy soud odkazuje na výklad uvedený v části rozsudku věnované nároku na poskytnutí nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (odstavec [číslo] tohoto rozsudku).

56. Předmětné čtvrté trestní řízení vůči žalobci trvalo od [datum] až do [datum], kdy nabyl zprošťující rozsudek právní moci. Celkem tak trestní řízení trvalo cca 2 roky a 10 měsíců. Kritéria vymezená v ust. § 31a odst. 3 zákona, soud aplikoval i na zjištění přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

57. Naříkané řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval ve věci jednou, odvolací soud také jednou. Rozhodování na více stupních má za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Trestní řízení vykazovalo vyšší stupeň zejména procesní složitosti, kdy bylo třeba vypracovat znalecký posudek a bylo prováděno rozsáhlé dokazování.

58. Žalobce se na délce řízení nepodílel.

59. Stran činnosti orgánů činných v trestním řízení lze postup soudů stupně považovat za plynulý. Pokud jde o činnost orgánů v rámci přípravného řízení, přípravné řízení činilo cca rok. Ve zbytku bylo řízení vedeno před soudem.

60. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (trestním stíháním), za které mu již byla poskytnuta náhrada, hodnotil soud hledisko významu řízení standardně.

61. Na základě popsaných hledisek, která lze (postup soudů v posuzovaném řízení) či nelze (složitost řízení v její skutkové a procesní rovině a postup účastníků) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 2 let a 10 měsíců, nelze s ohledem na okolnosti případu považovat za nepřiměřenou. Na základě uvedeného tak lze konstatovat, že k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona nedošlo.

62. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1987/2014 k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná. Ačkoliv délka zejména přípravného řízení není ideální, zvláště za situace, kdy OČTŘ shromažďovaly důkazy proti žalobci a jeho spoluobviněnému již cca od roku 2009, nelze ji ani přes to považovat za nepřiměřenou do té míry, že by odůvodňovala vyslovení závěru o nepřiměřenosti délky trestního řízení. Délka 2 let a 10 měsíců, po kterou bylo v řadě čtvrté trestní stíhání vedeno, je s ohledem na složitost věci a význam předmětu řízení přiměřená, a délka přípravného řízení tolerovatelná.

63. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že v naříkaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce, nezbývá proto, než žalobu v tomto nároku zamítnout.

64. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

65. Náklady žalované jsou představovány náklady nezastoupeného účastníka. Nárok z nemajetkové újmy se na náhradu nákladů právního zastoupení započítává tarifní hodnotou sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce se domáhal čtyř nemajetkových nároků (nárok na náhradu újmy způsobené trestním stíháním, nepřiměřenou délkou řízení, újmou za to, že nemohl trávit dovolenou s rodinou a újma způsobená tím, že nemohl působit v armádě, tj. 4x50 000 Kč) a čtyř majetkových nároků v součtu představující částku (náhrada ušlého výdělku ve výši 67 615 Kč, ztráta na výdělku po dobu nezaměstnanosti ve výši 595 884 Kč, obhajné ve výši 235 708 Kč, cestovné 27 446,50 Kč). Žalobce byl úspěšný v nemajetkovém nároku z nezákonného rozhodnutí, v nároku na obhajné ve výši 230 626 Kč a v nároku na náhradu cestovného ve výši 12 685,60 Kč. Ve zbytku byl neúspěšný. Celkem tak úspěch žalobce činí 293 311,60 Kč a neúspěch 833 368,90 Kč. Úspěch žalobce činil 26 %, neúspěch 74 %. Z rozdílu neúspěchu a úspěchu vyplývá, že žalované jako převážně úspěšné náleží 48 % účelně vynaložených nákladů. Účelně vynaložené náklady spočívají v 17 úkonech nezastoupeného účastníka - vyjádření k žalobě, vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast při jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum], příprav na uvedená jednání, odvolání ze dne [datum] ve znění jeho doplnění, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], příprava k tomuto jednání, účast při vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu dne [datum], účast při jednání soudu I. stupně dne [datum], příprava k tomuto jednání, účast při vyhlášení rozsudku dne [datum], dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Za každý z úkonů byla přiznána částka 300 Kč Celkem tedy náklady žalované činí 5 100 Kč, 48 % z této částky činí 2 448 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalované ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení