31 C 97/2020-75

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení částky 214 491 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 214 491 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z této částky od 13. 4. 2020 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 45 883,2 Kč, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], advokáta sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 9. 7. 2020 domáhal zaplacení částky 214 491 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne 30. 9. 2011 uzavřel se žalovanou smlouvu životního pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] přičemž součástí pojistné smlouvy se staly i všeobecné pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo] (dále jako„ VPP“) a doplňkové pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo] (dále jako„ DPP“). Pojistná smlouva zanikla ke dni 31. 7. 2017, a to z důvodu nezaplacení běžného pojistného. Žalobce uvedl, že platil pojistné po dobu více jak dvou let a dle [číslo listu] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] DPP ve spojení s [číslo listu] [anonymizováno] VPP tedy není nezaplacení běžného pojistného důvodem pro zánik pojištění. Žalovaná přesto pojistnou smlouvu ukončila a v souvislosti s jejím zánikem vyplatila částku 141 509 Kč. Žalobce je přesvědčen, že pojistná smlouva zanikla vyplacením odkupného ve smyslu [číslo listu] [anonymizována dvě slova]) VPP. Žalobce dále uvedl, že žalovaná vyplatila žalobci v souvislosti se zánikem pojištění nižší odkupné, než které mu dle pojistné smlouvy náleží. Žalobce uvedl, že je přesvědčen, že výše řádně vypočteného odkupného má odpovídat zaplacenému pojistnému, neboť žádné smluvní ujednání pojistné smlouvy neopravňuje žalovanou pojistné snižovat. Odkupné definuje ust. § 3 písm. x) zákona č. 37/2004 Sb. zákona o pojistné smlouvě jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění. Odkupné upravuje i článek [anonymizována tři slova] VPP, který stanoví:„ Výši odkupného pojistitel stanoví podle pojistně technických zásad.“, a dle článku [anonymizována tři slova] [anonymizováno] DPP:„ Odkupné se určuje jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená matematickými metodami k datu zániku pojištění.“ Okamžik zániku pojištění je dle článku [anonymizována tři slova] VPP vázán na výplatu pojistného v hotovosti pojistníkovi, vystavení šeku, nebo zadání příkazu k provedení výplaty odkupného peněžnímu ústavu. Žalobce dále uvedl, že zákon o pojistné smlouvě v § 66 odst. 2 písm. f) ukládá povinnost seznámit zájemce o pojištění se způsobem určení výše odkupného. Tuto informační povinnost žalovaná vůči žalobci nesplnila. Žalobce dále uvedl, že z vyjádření žalované ze dne 19. 5. 2017 vyplývá, že žalovaná na vrub zaplaceného pojistného účtovala počáteční a správní náklady, ačkoliv tyto položky nebyly v pojistné smlouvě sjednány. Žalobce uvedl, že za dobu trvání pojištění uhradil pojistné ve výši 356 000 Kč. Žalovaná vyplatila žalobci odkupné ve výši 141 509 Kč. Žalobce tedy požaduje zaplacení rozdílu celkově zaplaceného pojistného a vyplaceného odkupného, tj. částka 214 491 Kč. Žalobce závěrem uvedl, že zaslal dne 2. 4. 2020 žalované předžalobní výzvu, na kterou žalovaná reagovala dopisem ze dne 28. 4. 2020, kterým veškeré nároky žalobce odmítla a sdělila, že nárok žalobce neuznává.

2. Žalovaná ve svém vyjádření sdělila, že žalobu považuje za nedůvodnou a odmítla ji v celém rozsahu. Předně žalovaná vznesla námitku promlčení, ke které se dále vyjádřila tak, že Pojistná smlouva byla uzavřena dne 30. 9. 2011 za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "SOZ"). Již při uzavření smlouvy měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost Pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Dle ustanovení § 107 odst. 1 SOZ je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak tříletá. Žalovaná uvedla, že žalobce se o tvrzeném bezdůvodném obohacení mohl dozvědět již při uzavírání pojistné smlouvy, neboť od tohoto okamžiku měl k dispozici veškeré informace. Po uzavření smlouvy byl žalobce o vývoji pojistné smlouvy pravidelně informován prostřednictvím výročních dopisů. Žalovaná uvedla, že pojistná smlouva zanikla k datu 31. 7. 2017 z důvodu nezaplacení pojistného ve stanovené lhůtě a nejpozději v tomto okamžiku se žalovaný musel o údajném bezdůvodném obohacení dozvědět. Pokud žalobce tvrdí, že Pojistná smlouva je neplatná v části ujednání o strhávání počátečních a správních nákladů, žalovaná s tímto právním názorem nesouhlasí, neboť je přesvědčena, že Pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě. I kdyby byla Pojistná smlouva v některých částech neurčitá, a potažmo neplatná, jednalo by se maximálně o neplatnost relativní, které je nutné se dovolat u soudu, což však žalobce neučinil a jeho právo tak učinit se promlčelo ještě před podáním žaloby, neboť Pojistná smlouva byla uzavřena 30. 9. 2011, zatímco žaloba byla podána až 9. 7. 2020. Pojistná smlouva byla uzavřena platně a určitě. Před uzavřením byly žalobci poskytnuty zákonem vyžadované informace a žalobce měl možnost a dostatek času se seznámit s Pojistnou smlouvou a pojistnými podmínkami. Výše uvedené skutečnosti byly navíc stvrzeny podpisem žalobce. Žalovaná nesouhlasí též s právním názorem žalobce, že ustanovení v části týkající se poplatků a správních nákladů jsou neurčitá a tudíž neplatná. Toto tvrzení žalobce nijak neprokazuje a z hlediska žalované se jedná o účelové tvrzení, které nemá žádnou oporu v argumentaci ani důkazech. Pojistně matematické zásady žalovaná obligatorně používá v rámci své státem licencované a dohlížené činnosti. Na tytéž zásady odkazuje i zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a to například v ustanovení § 2865 odst. 2, podle kterého může pojistitel s poškozeným ujednat, že mu namísto opakovaného plnění poskytne jednorázovou náhradu ve výši určené s použitím pojistně matematických metod. O pojistně matematických metodách hovoří zákonodárce i v dalších předpisech, a to například v § 13a ZoPS, které stanoví, že "Při určení výše pojistného nebo pro výpočet pojistného plnění je zakázáno použít hledisko odporující zásadě rovného zacházení…Tím není dotčeno použití věku nebo zdravotního stavu jako určujícího faktoru při stanovení výše pojistného a pro výpočet pojistného plnění u pojištění těch pojistných nebezpečí, u kterých je hodnocení pojistného rizika založeno na příslušných a přesných pojistně matematických a statistických údajích a je-li rozdíl ve výši pojistného či pojistného plnění přiměřený." Dále pak například v ustanovení § 59 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví stanoví, že "tuzemská pojišťovna a pojišťovna z třetího státu stanoví výši pojistného na základě reálných pojistně matematických předpokladů a odpovídajících metod jeho výpočtu tak, aby byla zajištěna trvalá splnitelnost všech jejích závazků z provozované pojišťovací činnosti" (obdobné pravidlo obsahovalo i ustanovení § 56 odst. 1 ZoPS). Žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 382/2018, v rámci kterého se dovolací soud zabýval otázkou platnosti ujednání obchodních podmínek banky, ve kterém bylo stanoveno:„ Banka je oprávněna měnit poplatek za vedení úvěrového účtu, a to zejména v závislosti na změnách objektivních skutečností, jako jsou hlavně změny diskontní sazby vyhlašované Českou národní bankou či jiné změny podmínek na peněžním trhu, anebo změny indexu spotřebitelských cen…“ Uvedené ujednání se jeví jako značně neurčité, a přesto jej dovolací soud shledal za platné a závazné. Dovolací soud došel k závěru, že banka v řízení jasně prokázala, že poplatky byly zvýšeny z důvodu vyšších nákladů na straně banky (nové bankomaty apod.). Nejvyšší soud České republiky nepovažoval za neplatné ujednání i přes jeho zjevnou neurčitost, a to pro jeho faktickou aplikaci v rámci smluvního vztahu. Nelze tak kategoricky uzavřít, že předmětná pojistná smlouva či její část je absolutně neplatná, jen proto, že lze uvažovat o neurčitosti konkrétních ustanovení pojistné smlouvy či pojistných podmínek. Pokud je sporné ustanovení uplatňováno mezi stranami dlouhodobě, je naopak nutné dojít k závěru, že sporné ujednání je platné. Takový výklad je navíc v souladu s obecně platnou zásadou občanského práva stanovenou v § 574 o. z., která stanoví, že:„ na právní jednání je třeba hledět jako na spíše platné než jako na neplatné. V souladu s výše uvedeným žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu.

3. Soud vycházel při rozhodování z těchto důkazů: Z pojistné smlouvy životního pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 30. 9. 2011 vyplynulo, že smlouva mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dne 30. 9. 2011 s počátkem pojištění dne 1. 11. 2011 na dobu 40 let. Sjednáno bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití. Z Všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění [anonymizováno] [číslo] vyplynulo, že byly součástí pojistné smlouvy, když jejich převzetí a seznámení s nimi bylo žalobcem potvrzeno a podepsáno. Z článku [anonymizováno] VPP vyplynulo, že:„ Pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi poplatky za mimořádné úkony, které provádí na žádost pojistníka a jsou uvedeny v Přehledu poplatků. Výši poplatků určuje pojistitel a je obsažena v aktuálním Přehledu poplatků přístupném na obchodních místech pojistitele.“ Z článku [anonymizována tři slova] VPP, dále vyplynulo, že výši odkupného pojistitel stanoví podle pojistně technických zásad. Okamžik zániku pojištění je dle článku [anonymizována tři slova] VPP vázán na výplatu pojistného v hotovosti pojistníkovi, vystavení šeku, nebo zadání příkazu k provedení výplaty odkupného peněžnímu ústavu. Z Doplňkových pojistných podmínek [anonymizováno] [číslo] vyplynulo, že byly součástí pojistné smlouvy, když jejich převzetí a seznámení s nimi bylo žalobcem potvrzeno a podepsáno. Dále z článku [anonymizována tři slova] DPP vyplynulo, že odkupné se určuje jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená matematickými metodami k datu zániku pojištění. Z výzvy k předložení podkladů a vyjádření ze dne 24. 7. 2018 vyplynulo, že žalovaná sdělila finančnímu arbitrovi, že pojistná smlouva [číslo] zanikla pro neplacení pojistného dne 31. 7. 2017. Žalobci bylo dne 23. 8. 2017 vyplaceno odkupné ve výši 141 509 Kč. Žalovaná zaslala také přehled zaplaceného pojistného, upomínku před zánikem pojištění a doklad k poštovní poukázce. Z Vyjádření žalované k návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne 17. 5. 2017 vyplynulo, že žalovaná se na výzvu finančního arbitra vyjádřila k zahájení řízení, ve kterém se žalobce domáhal vydání nálezu, kterým bude určena neplatnost pojistné smlouvy [anonymizována dvě slova] [číslo] vydání bezdůvodného obohacení ve výši 344 000 Kč s příslušenstvím. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 4. 2020 včetně dodejky vyplynulo, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 214 491 Kč představující rozdíl celkově zaplaceného pojistného a vyplaceného odkupného. Z dopisu žalované ze dne 28. 4. 2020 vyplynulo, že žalovaná reagovala na předžalobní výzvu žalobce. Žalovaná uvedla, že smlouva zanikla z důvodu nezaplacení pojistného, nikoli s výplatnou odkupného. Žalobci byla po zániku smlouvy vyplacena částka stanovená dle pojistně matematických zásad k datu zániku pojištění. Žalovaná neshledala odůvodnění k úhradě nárokované částky. Z Modelového příkladu pojištění [anonymizována dvě slova] vyplynulo, že počátek pojištění byl stanoven na den 1. 11. 2011, typ sjednaného pojištění: Pojištění pro případ smrti. Z přehledu pojistného vyplynulo, že zaplacené pojistné od počátku smlouvy do 17. 9. 2015 činí 255 000 Kč. Z Informací o stavu pojistné smlouvy (přehled vývoje kapitálové hodnoty a odkupného) ke dni 17. 9. 2015 vyplynulo, že žalovaná zaslala žalobci přehled, který obsahoval informace o umístění pojistného a podíly na výnosech, zvolený alokační poměr, aktuální stav fondů, aktuální stav – hodnotu pojištění a také modelový příklad budoucího vývoje pojištění v čase. Z přehledu umístění pojistného vyplynulo, že žalobce pro umístění běžného i mimořádného pojistného zvolil Individuální program. Alokační poměr pro běžné i mimořádné pojistné (v %) bylo stanoveno: 20 – dynamický fond fondů, 80 – zlatý fond. Z výročních dopisů ze dne 1. 11. 2012, 1. 11. 2013, 1. 11. 2014, 1. 11. 2015 vyplynulo, že žalobce byl informován k danému datu každého roku o aktuálním stavu životního pojištění [anonymizována dvě slova]. Z Informací o stavu pojistné smlouvy ke dni 31. 10. 2016 vyplynulo, že žalovaná zaslala žalobci roční přehled, který obsahoval informace o umístění pojistného a podíly na výnosech, zvolený alokační poměr, aktuální stav fondů, aktuální hodnotu odkupného a náklady uhrazené za uplynulý rok (počáteční a správní náklady). Z výzvy právního zástupce žalobce ze dne 20. 6. 2016 vyplynulo, že žalobce se u Kanceláře Ombudsmana žalované domáhal neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] vydání bezdůvodného obohacení. Z Návrhu na zahájení řízení o vyslovení neplatnosti smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ze dne 2. 8. 2016 vyplynulo, že žalobce se tímto návrhem domáhal u Finančního arbitra vyslovení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 344 000 Kč s příslušenstvím. Z nálezu Finančního arbitra ze dne 23. 3. 2018, č. j. [spisová značka] [číslo] vyplynulo, že finanční arbitr rozhodl, že pojistná smlouva [číslo] uzavřená dne 30. 9. 2011 mezi žalobcem a žalovaným je od počátku neplatná. Finanční arbitr dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 181 000 Kč a dále návrh na zaplacení částky 157 731 Kč dle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítl. Finanční arbitr v nálezu uvedl, že žalovaný se domáhal určení neplatnosti předmětné pojistné smlouvy o životním pojištění. Finanční arbitr dovodil, že pojistná smlouva je absolutně neplatná, protože jsou neplatná ujednání o počátečních, správních a inkasních nákladech, o rizikovém pojistném, o odkupném a o alokaci pojistného, která jsou neoddělitelná od dalších ujednání pojistné smlouvy. Finanční arbitr dále shledal, že žalovaná se z neplatné pojistné smlouvy bezdůvodně obohatila, a rozhodl o vydání tohoto bezdůvodného obohacení ve výši 181 000 Kč. Z rozhodnutí Finančního arbitra ze dne 14. 12. 2018, č. j. [spisová značka] [číslo] vyplynulo, že nález Finančního arbitra ze dne 23. 3. 2018, č. j. [spisová značka] [číslo] se podle zákona o finančním arbitrovi ve spojení s § 90 odst. 4 správního řádu zrušuje a řízení se podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona o finančním arbitrovi zastavuje, protože žalobce vzal svůj návrh zpět.

4. Soud při rozhodování vycházel z těchto zákonných ustanovení a judikatury: Podle ust. § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojistné smlouvě“), pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle ust. § 3 písm. x) zákona č. 37/2004 Sb. zákona o pojistné smlouvě odkupné je část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění. Podle ustanovení § 54 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, v životním pojištění lze pojistit fyzickou osobu zejména pro případ smrti, dožití se určitého věku, nebo dne stanoveného v pojistné smlouvě jako konec soukromého pojištění, anebo pro případ jiné skutečnosti týkající se změny osobního postavení této osoby. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, pokud bylo v životním pojištění sjednaném s běžným pojistným zaplaceno pojistné nejméně za 2 roky nebo jde-li o soukromé pojištění za jednorázové pojistné sjednané na dobu delší než 1 rok nebo jde-li o soukromé pojištění s redukovanou pojistnou částkou, má pojistník právo, aby mu na jeho žádost pojistitel vyplatil odkupné, pokud není v pojistných podmínkách stanoveno jinak. Výplatou odkupného soukromé pojištění zaniká. Odkupné je splatné do 3 měsíců ode dne, kdy pojistitel obdržel žádost o výplatu odkupného. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), který s účinností od 1. 1. 2014 nahradil starý občanský zákoník a v oblasti poskytování soukromého pojištění i zákon o pojistné smlouvě, se tímto zákonem (novým občanským zákoníkem)„ řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti“ a podle odstavce 3 platí, že se právní poměry, na které se nevztahuje odstavec druhý (práva osobní, rodinná a věcná) a„ vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“ řídí dosavadními právními předpisy. Podle § 3036 NOZ platí, že se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují i lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Rozhodnou právní úpravou je tedy zákon č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, když zákon o pojistné smlouvě obsahoval speciální úpravu promlčení pouze ve vztahu k právu na pojistné plnění. Podle ust. § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle ust. § 107 odst. 2 obč. zák. se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle ust. § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat. Podle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

5. Soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: Soud zjistil, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 30. 9. 2011 pojistnou smlouvu [číslo] označenou jako Životní pojištění [anonymizována dvě slova] s počátkem pojištění od 1. 11. 2011 a pojistnou dobou 40 let, smlouvou bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití. Součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo] a Doplňkové pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo], s nimiž byl žalobce při uzavření smlouvy seznámen. Žalobce uhradil žalované na pojistném celkem 356 000 Kč. Pojištění zaniklo ke dni 31. 7. 2017, a to z důvodu nezaplacení běžného pojistného. Žalovaná dne 23. 8. 2017 vyplatila žalobci plnění ve výši 141 509 Kč při zániku pojistné smlouvy. Soud se zabýval obsahem pojistné smlouvy a ujednání obsažených v Doplňkových pojistných podmínkách životního pojištění ve verzi [anonymizováno] [číslo] a Všeobecných pojistných podmínkách pro životní pojištění ve verzi [anonymizováno] [číslo] ohledně platnosti smlouvy. Soud dospěl k závěru, že ze smluvních ujednání nelze určit konkrétní výši či způsob stanovení nákladů – počátečních a správních – jež měla být žalovaná oprávněna strhávat z běžného pojistného, pročež shledal tato smluvní ujednání neurčitá, a proto neplatná ve smyslu ust. § 37 odst. 1 obč. zák. Dále soud dospěl k závěru, že ze smluvní dokumentace neplyne způsob výpočtu rizikového pojistného. Toto ujednání posoudil soud rovněž jako neplatné pro neurčitost podle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. Soud posoudil jako neurčité rovněž ujednání o odkupném, když jeho výše měla být stanovena pojistitelem podle pojistně technických zásad a určuje se jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění, přičemž uvedené obecně konstatované technické zásady nejsou součástí pojistné smlouvy a nejsou dostatečně určité ve smyslu ust. § 37 odst. 1 obč. zák. Soud shledal neplatnost ujednání o počátečních, správních nákladech, rizikovém pojistném a odkupném a s odkazem na ust. § 41 obč. zák. neoddělitelnost těchto ujednání od ostatního obsahu pojistné smlouvy, pročež shledal pojistnou smlouvu neplatnou jako celek. Dále soud konstatoval, že žalovaná vznesla námitku promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení pro případ neplatnosti smlouvy, kterou shledal důvodnou s ohledem k uplynutí objektivní tříleté promlčecí doby ve smyslu ust. § 107 odst. 2 obč. zák., když tato počala běžet faktickým zaplacením každého pojistného, tedy pojistné zaplacené před 9. 7. 2017 je promlčeno (žaloba byla podána dne 9. 7. 2020). Žalobce se totiž o vzniku bezdůvodného obohacení dozvěděl nejpozději z dopisu„ Informace o stavu pojistné smlouvy“ ze dne 31. 10. 2016, z něhož se žalobce dozvěděl o aktuálním stavu pojistné smlouvy, o hodnotě odkupného 109 265 Kč a o výši uplatněných nákladů za uplynulý pojistný rok ve výši 4 757 Kč. Žalobce znal na základě uvedené listiny přibližnou nákladovost produktu a výši bezdůvodného obohacení na straně žalované. K tomu soud dodává, že již dne 20. 6. 2016 zaslal žalobce žalované výzvu k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti smlouvy, ve které uvedl, že považuje předmětnou pojistnou smlouvu za neplatnou. Objektivní promlčecí doba počala běžet faktickým zaplacením každého pojistného, které žalobkyně zaplatila před datem 9. 7. 2017 (více než 3 roky před podáním žaloby), které je tak pro uplynutí objektivní tříleté promlčecí doby promlčeno. Soud neeviduje žádné pojistné zaplacené po datu 9. 7. 2017, které by promlčeno nebylo. Soud neshledal na straně žalované úmysl bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce. Žalovaná vyplatila žalobci částku 141 509 Kč, a to dne 23. 8. 2017.

6. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou pojistnou smlouvu absolutně neplatnou pro absenci určitého a konkrétního smluvního ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění pro případ smrti, když jeho výši nelze zjistit, a to ani výkladem, z žádného smluvního ujednání ať již v předmětné pojistné smlouvě či jejích doplňkových, resp. zvláštních pojistných podmínkách, a to ani odkazem na blíže neurčené technické zásady pojistitele, uvádí k tomu následující. Předmětné smluvní ujednání o výši rizikového pojistného soud považuje za neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy ve smyslu ust. § 41 obč. zák., neboť se o ujednání o rizikovém pojistném, jehož určitá a konkrétní definice však absentuje, je opřena celá předmětná pojistná smlouva (§ 2 zákona o pojistné smlouvy), přičemž neplatnost ujednání o rizikovém pojistném pro případ smrti působí neplatnost ujednání o rizikovém pojištění pro případ smrti jako takovém, a tedy i neplatnost i celé pojistné smlouvy, neboť neurčitost a neplatnost tohoto ujednání má za následek, že nedošlo k platnému sjednání životního pojištění. Přitom samotný závěr o neplatnosti ujednání o rizikovém pojistném postačuje pro závěr o neplatnosti pojistné smlouvy jako celku. Soud proto pouze stručně konstatuje, že považuje za absolutně neplatné pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák., § 41 obč. zák.) rovněž ujednání o výši odkupného a o počátečních a správních nákladech. S ohledem k závěru o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy je ve smyslu ust. § 457 obč. zák. namístě přistoupit k vypořádání plnění, která si žalobce a žalovaná z předmětné neplatné pojistné smlouvy poskytli. Soud proto zúčtoval vzájemná nepromlčená plnění v souladu s ust. § 457 obč. zák., když vzájemně zúčtoval uvedené částky 0 Kč a 141 509 Kč, tedy nepromlčené plnění uhrazené žalovanou převyšuje nepromlčené plnění poskytnuté žalobcem, pročež nezbývá ničeho, čeho by byla žalovaná povinna žalobci vrátit.

7. Soud neshledal námitku promlčení vznesenou žalovanou nemravnou a nedomnívá se, že by se na straně žalované jednalo o úmyslné bezdůvodné obohacení na úkor žalobce, neboť z ničeho nevyplývá, že by žalovaná uzavírala pojistnou smlouvu v úmyslu uzavřít tuto neplatně a obohatit se na úkor žalobce, žádná konkrétní tvrzení týkající se nyní projednávané věci nebyla v tomto směru žalobcem přednesena a taková absentující tvrzení nelze extrahovat z dokazování. V poměrech projednávané věci nelze z žádného zjištění dovodit, že by námitka promlčení vznesená žalovanou byla výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz rozsudek NS ČR ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 59/2004). Žalobce znal obsah pojistné smlouvy a pojistných podmínek od počátku a po dobu více než pěti let podle této smlouvy hradil žalované pojistné, tedy žalobce od uzavření smlouvy znal veškeré skutkové okolnosti, z nichž si mohl učinit závěr o neplatnosti pojistné smlouvy, o které však opřel svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované žalobou teprve více než devět let po uzavření pojistné smlouvy, ač skutkové okolnosti (obsah pojistné smlouvy a pojistných podmínek) pro závěr o neplatnosti pojistné smlouvy znal po celou dobu trvání vztahu účastníků (srov. NS ČR 23 Cdo 1254/2020, ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 2435/2020). V samotném uzavření pojistné smlouvy pak podklad pro závěr o rozpornosti námitky promlčení s dobrými mravy na straně žalované shledat nelze.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 883,2 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 214 491 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 1. 10. 2020, písemné podání ze dne 17. 6. 2021, účast na jednání dne 20. 10. 2021), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 920 Kč ve výši 7 963,2 Kč.

Poučení