31 C 99/2019-94

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro zaplacení 270 500 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 270 500 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 29. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 8 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 25. 11. 2019 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 270 500 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen„ krajský soud“) pod sp. zn.: 9 T 1/2007 (dále„ posuzované řízení“), v němž byl pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a k trestu zákazu činnosti. Proti žalobci bylo trestní stíhání zahájeno dne 20. 8. 2006, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, rozsudek soudu druhého stupně nabyl právní moci dne 28. 11. 2018. Celé trestní stíhání žalobce tak trvalo déle než 12 let, proto je nutné jej považovat za řízení zcela nepřiměřeně dlouhé. Přestože se dle žalobce jednalo o skutkově a právně složitý případ, ani větší počet stíhaných osob, ani značný počet provedených důkazů nemohou tuto délku řízení odůvodnit. Dále uvedl, že ve věci rozhodovaly soudy ve více stupních, což bylo vyvoláno četností opravných prostředků, avšak uvedená četnost byla spojena s nedostatky v postupu nalézacího soudu, jehož první rozsudek byl právě pro četné nedostatky zrušen. Svým jednáním se na délce řízení nepodílel, jde-li o činnost soudu I. stupně, opakovaně v něm docházelo k průtahům, jež spatřoval především v době od vyhlášení rozsudku ve věci samé do jeho písemného vyhotovení a v době, než došlo k předložení věci odvolacímu soudu. Průtahy v řízení konstatoval i Vrchní soud v Olomouci jako odvolací soud. Dále akcentoval, že již samotná délka řízení pro něj znamenala značnou morální újmu, případ byl medializován, zdůraznil, že se v jeho životě jednalo o ojedinělý exces, předtím i poté vedl bezúhonný život. Za flagrantní porušení práva považoval skutečnost, že lhůty pro osvědčení se s ohledem na podmíněně uložený trest žalobci skončí až po více jak 22 letech od doby, kdy se trestného jednání dopustil. Závěrem konstatoval, že v jeho případě nedošlo ke kompenzaci porušení jeho práva na přiměřenou délku řízení prostředky trestního práva. Se zřetelem na výše uvedené, žádal přiznat relutární zadostiučinění ve výši 270 500 Kč, když za adekvátní odškodnění považoval částku ve výši 20 000 Kč rok a pro shora uvedené okolnosti případu žádal o zvýšení základní částky zadostiučinění o dalších 20 %.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 16. 12. 2019 uvedla, že u ní žalobce dne 28. 5. 2019 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v táboře v řízení vedeném pod sp. 9 T 1/2007. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne 19. 11. 2019. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, ale poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení považuje odpovídající okolnostem případu. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci 12 let a 3 měsíce, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, Nejvyšší soud bude věci teprve rozhodovat. Ve věci samé rozhodoval soud prvního a odvolací soud dvakrát. Věc byla mimořádně složitá po stránce skutkové, právní i procesní. Předmětem řízení byla rozsáhlá a mimořádně sofistikovaná trestná činnost celkem 12 obžalovaných, kteří se jí dílem dopouštěli i jako účastníci zločinného spolčení. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování, bylo rozhodováno o účasti obžalovaných na amnestii, návrzích na zajištění věcí na dvou stupních. Žalovaná neshledala průtahy spočívající v subjektivní nečinnosti soudu, avšak vlivem rušení rozhodnutí soudu prvního stupně došlo k situaci, kdy celkovou délku řízení je třeba již objektivně hodnotit jako nepřiměřenou. Žalobce však byl za svou trestnou činnosti uznán vinným za spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku a za pomoc k tr. činu porušování povinnosti při správě cizího majetku, přičemž v rámci trestního řízení byla ostatním obžalovaným poskytnuta náhrada ve formě mimořádného zmírnění uloženého trestu za použití § 40 odst. 1 trestního zákoníku právě s ohledem na nepřiměřenou délku řízení, jak je patrno z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, čj. 4 To 8/2018-11320. Pokud tomu tak nebylo učiněno ve vztahu k žalobci, lze vzhledem k uložení podmíněného trestu tento pokládat za přiměřený i s přihlédnutím k nepřiměřené délce trestního stíhání. S ohledem na uvedené proto žalovaná považovala konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě za dostačující odškodnění.

3. V replice z 10. 1. 2020 žalobce namítal, že délka řízení nebyla zapříčiněna zpracováním znaleckých posudků, jak namítala žalovaná, neboť ty byly zpracovány ještě v době před zahájením jeho trestního stíhání. Dále zdůraznil, že náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty a naopak k zadostiučinění ve formě kompenzace porušení práva lze přistoupit jen ve výjimečných případech.

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

6. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 28. 5. 2019 (zjištěno z žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou porušením povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě z 27. 5. 2019; potvrzení žalované o přijetí z 28. 5. 2019)

7. Ze stanoviska žalované z 19. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci žalovaná vypočetla na 12 let a 3 měsíce. Žalovaná ve stanovisku konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku trestního řízení, avšak neshledala důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě považovala za dostačující odškodnění. Svůj závěr opřela jednak o skutečnost, že byl žalobce za svou trestnou činnost pravomocně uznán vinným, jednak že mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a zákazu činnosti při samé spodní hranici a tím již mj. byla zohledněna nepřiměřená délka řízení.

8. Ze spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, sp. zn. 9 T 1/2007, soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 15. 6. 2005 byly zahájeny úkony trestního řízení, a to pro 1) křivou výpověď a nepravdivý znalecký posudek dle § 175 odst. 1 a 3 trestního zákona spáchaný ve prospěch zločinného spolčení dle § 43 TZ a 2) účast na zločinném spolčení dle § 163a odst. 1 TZ. Dne 29. 6. 2006 sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení (dle § 158 odst. 5 tr.ř.) Ing. P. [celé jméno žalobce]. Dne 17. 8. 2006 vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání proti Mgr. D. [příjmení], JUDr. J. [příjmení], Mgr. V. [příjmení] a Ing. P. [celé jméno žalobce] (dále jako žalobce). Žalobci doručeno usnesení dne 20. 8. 2006. Dne 23. 8. 2006 doručena Policii ČR stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, dne 30. 8. 2006 doručeno odůvodnění stížnosti. Následují stížnosti ostatních obviněných. Usnesením z 9. 10. 2006 rozhodnuto Vrchním státním zastupitelstvím v Praze o zamítnutí stížností obviněných. Následují úkony policejního komisaře, opatření o přibrání znaleckého ústavu k vypracování znaleckého posudku, výslechy obviněných, dne 5. 10. 2006 výslech žalobce, dále žádost policejního komisaře o podání odborného vyjádření, dne 27. 7. 2007 podáno odborné vyjádření, žádost o vyčíslení škody poškozené. Dne 18. 4. 2007 byl konán výslech znalce, průběžně probíhají výslechy svědků, žádost o poskytnutí součinnosti u KS v [obec] ohledně působení P. [celé jméno žalobce] u soudu, následují další žádosti o součinnost týkající se ostatních obviněných. Dne 3. 12. 2007 záznam o prostudování spisu obviněnými a podáno vyjádření žalobce. Dne 2. 1. 2008 návrh na podání obžaloby. Dne 20. 2. 2008 podána obžaloba u Okresního soudu v Ústí nad Labem proti obviněným [příjmení] [příjmení], Mgr. D. [příjmení], PhDr. V. [příjmení] a ing. P. [celé jméno žalobce], řízení vedeno pod sp. zn. 18 T 5/2008. Dne 20. 2. 2008 podán podnět dle § 22 a 25 trestního řádu, na to dne 14. 3. 2008 rozhodnuto usnesením o odnětí věci a přikázání věci k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Dne 28. 3. 2008 vydáno usnesení o spojení věcí ke společnému projednání a rozhodnutí s trestní věci obžalovaných pod sp. zn. 9 T 1/2007, žalobci doručeno dne 1. 4. 2008. Dne 28. 2. 2008 opatření k předvolání 19 svědků na měsíc duben (ne žalobce). Usnesením ze 14. 3. 2008 byla věc vedená pod sp. zn. 27 T 20/2008 u Okresního soudu v Ústí nad Labem přikázána k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích, když jsou dány podmínky pro konání společného řízení a spojení řízení s 9 T 1/2007 nic nebrání. Dne 25. 3. 2008 spis doručen Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Usnesením z 28. 3. 2008 rozhodnuto KS v [obec] o spojení věcí pod sp. zn. 9 T 1/2007 (a to s obviněnými [příjmení] [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení] pro trestné činy účast na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. a poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. spáchaný ve prospěch zločinného spolčení podle § 43 tr. zák). Dne 28. 3. 2008 soudu doručeny Vrchním státním zastupitelstvím v [obec] k provedení dokazování originály znaleckých posudků. Dne 12. 3. 2008 opatření k předvolání svědků k pokračujícímu HL obžalovaného [příjmení] na 24. 6. 2008, dne 8. 4. 2008 opatřením odročeno hlavní líčení. V průběhu řízení rozhodováno o zálohách na odměny zástupců obhájců. Opatřením ze 14. 4. 2008 předvolání znalců na 21. 8. 2008. Dne 14. 4. 2008 rozhodnutí o připojení správkyně konkursní podstaty s nárokem na náhradu škody (vůči žalobci a dalším třem obviněným). Dne 15. 4. 2007 žádost krajského soudu o zapůjčení konkursních spisů. Dne 21. 4. 2008 návrh státní zástupkyně na provedení důkazu záznamem telekomunikačního provozu. Dne 12. 5. 2008 doručeno podání Vrchního státního zastupitelství v Praze o kontrole přepisů záznamů hovorů. V průběhu rozhodováno o znalečném, svědečném a zálohách na odměny obhájců. Dne 9. 6. 2008 nařízeny termíny HL na 22. 7. - 25. 7. 2008, 9. 9. - 12. 9., 7. 10. – 10. 10., 14. 10. -16. 10. a 4. 11. - 7. 11., žalobci bylo předvolání doručeno dne 17. 6. 2008. Dne 9. 6. 2008 doručeny přehledy konkursních spisů. Dále rozhodováno o odměnách obhájců a dne 27. 6. 2008 a jejich výplatách. Následuje žádost o vyloučení věci z 24. 7. 2008 podaná obž. Mgr. [příjmení]. Na čl.l. [číslo] protokoly o hlavním líčení z 13. 5. 2008 – výslechy svědků bez účasti žalobce, 14.5.2008 - provádění důkazů, výslechy svědků, za účasti obhájce žalobce, 15. 5. 2008 – za účasti obhájce žalobce, provádění důkazů, 20. 5. 2008 – za účasti obhájce i žalobce, 21. 5. 2008 – účast obhájce žalobce, 22. 5. 2008 – účast obhájce, výslech svědků, 23. 5. 2008. účast obhájce, výslech svědků, 25. 6. 2008 – přítomen obhájce, 26. 6. 2008 – přítomen obhájce, výslech svědků, 27. 6. 2008 – přítomen obhájce, výslech svědků, 22. 7. 2008 – přítomen obhájce, přehrávání odposlechů, 23. 7. 2008 – účast obhájce, provádění důkazů, 24. 7. 2008 – účast obhájce, provádění důkazů. Následuje rozhodování o náhradách hotových výdajů zástupců, svědečném, výplaty záloh. Dne 1. 8. 2008 opatření k nařízení HL na měsíc září 2008 a dne 7. 8. 2008 vydáno opatření k předvolání svědků na HL v říjnu 2008 (týká se zejména žalobce). Následuje doručení výpisů odposlechů Policie ČR. Dále doručováno svědkům, vydáno usnesení o vyloučení částky ze zajištěného majetku, doručeny důkazy státním zastupitelstvím k doplnění dokazování. Doložen právní rozbor konkursního řízení ve věci úpadce. Dne 19. 6. 2008 usnesení Policie ČR (Ústí nad Labem) o zahájení trestního stíhání osob M. [příjmení] a K. [jméno]. Následuje Rozsudek OS v Mělníku zprošťující Mgr. V. [příjmení]. Dne 15. 9. 2008 sdělení obžalovaného [příjmení]. [příjmení] proti usnesení policejního orgánu ze dne 1. 9. 2008, kterým bylo rozhodnuto dne 1. 9. 2008 o nevyloučení kpt. Bc. [jméno] [příjmení] z projednávání trestní věci. Následují omluvy z jednání, žádost [obec] ČR o součinnost, dne 26. 9. 2008 rozhodnuto o svědečném. Dne 9. 9. 2008 HL – protokol na č.l. 4863 – účast obhájce žalobce, vyjádření obžalované [příjmení], výpovědi svědků, HL dne 20. 9. 2008 – účast obhájce žalobce, výslech obžalovaných [příjmení], HL dne 11. 9. 2008 – obhájce žalobce, provádění důkazů, dne 23. 9. 2008 – přítomen obhájce i žalobce, přednes znaleckého posudku. Dne 24. 9. 2008 – účast obhájce i žalobce, přednesen zn. posudek, dotazy žalobce ke znaleckému posudku, dne 25. 9. 2008 – obhájce žalobce, výpovědi svědků. Dne 26. 9. 2008 zrušen termín HL a odročeno na 4. - 7. 11. 2008 a 18. - 20. 11. 2008 a 25. - 27. 11. 2008 a téhož dne opatření k předvolání svědků. Dne 9. 10. 2008 rozhodnuto opatřením o znalečném. Následují závady v doručení, omluva svědka z HL a prověřování trvalého bydliště svědka s opakovanými pokusy o doručení, žádost P. [příjmení] k vyslovení souhlasu s dispozicí se zajištěným majetkem. Dne 10. 10. 2008 opatření k předvolání svědků. Dne 17. 10. 2008 dožádání v trestní věci adresované [příjmení] [příjmení]. Dne 3. 11. 2008 opatření k předvolání svědků a obžalovaných a usnesení o ustanovení tlumočníka. Dne 23. 9. 2008 doručeny důkazy Vrchního státního zastupitelství a listiny k doplnění dokazování. Dne 7. 10. 2008 konáno hlavní líčení – účast obhájce žalobce, výpovědi svědků, dne 8. 10. 2008 HL – účast obhájce, výpovědi svědků, dne 9. 10. 2008 HL – přítomen obhájce žalobce, výpovědi svědků a čtení důkazů, dne 14. 10. 2008 HL – účast obhájce, výpovědi svědků, čtení důkazů, dne 15. 10. 2008 HL – výpovědi svědků, čtení listin. Na to odročeno hlavní líčení na 4. 11. 2008. Dne 5. 11. 2008 odesláno předvolání na hlavní líčení ve dnech 25. 11. - 26. 11. 2008, Ing. P. [celé jméno žalobce] doručeno dne 7. 11. 2008. Následují návrhy na přiznání zálohy na náhradu odměny obhájce (ve věci D. [příjmení]). Podány omluvy svědků z hlavního líčení, zjišťován zdravotní stav svědka u lékaře a následují nová předvolání. Dne 19. 11. 2008 rozhodnuto dvěma usneseními o poskytnutí zálohy obhájcům obžalovaných a dne 24. 11. 2008 vyrozumění státního zástupce a obžalovaných o následném průběhu HL a provádění dokazování z důvodu nepřítomnosti některých svědků v jiných termínech a žádost na obhájce o projednání souhlasu klientů se čtením protokolů o výpovědích svědků. Následuje omluva svědka a dne 20. 11. 2008 stanovení nového termínu. Dne 27. 11. 2008 podána Krajským soudem zpráva o stavu řízení Ministerstvu spravedlnosti. Následuje komunikace se svědkem o jeho výpovědi z důvodu zaměstnání v zahraničí. Dne 28. 11. 2008 opatření k předvolání svědků na HL. Opatřeními ze dne 2. 12. 2008 rozhodnuto o tlumočném a svědečném. Usnesením z 16. 12. 2008 rozhodnuto o spojení věcí ke společnému projednání ve věci obžaloby [jméno], [příjmení] k řízení 9 T 1/2007. Následují platební poukazy na svědečné, znalečné a obhajné. Dne 8. 12. 2008 předložení dokumentů státní zástupkyní k obžalobě ve věci [jméno], [příjmení]. Následuje sdělení k vyloučení prostředků ze zajištění na účtu. Dne 4. 11. 2008 HL – účast obhájce, výpovědi svědků, přehrání odposlechů, dne 5. 11. 2008 HL – účast obhájce, čtení listin, výpovědi svědků, dne 6. 11. 2008 HL – účast obhájce, výpovědi svědků, dne 7. 11. 208 – účast obhájce, dne 18. 11. 2008 HL – obhájce, výpovědi svědků, dne 19. 11. 2008 HL – účast obhájce, výpovědi svědků, dne 20. 11. 2008 – obhájce, výpovědi svědků, Dne 25. 11. 2008 HL – výslechy svědků, dne 26. 11. 2008 HL – obhájce, konstatování konkursních spisů, vyjádření obžalovaných, výslechy svědků. Na to nařízeno pokračování v HL na 27. 29. 1. 2009. Dne 31. 12. 2008 předvolání obžalovaných, svědků a znalců na následující HL, žalobci doručeno dne 6. 1. 2009. Opatřením ze dne 8. 1. 2009 stanoven program HL a předvoláni svědci. Následují omluvy svědků a doručování závad k předvolání na HL. Dne 26. 1. 2009 doplněno vrchní státní zástupkyní dokazování. Následuje souhlas obžalované [příjmení] se čtením protokolů. Dne 30. 1. 2009 sdělení o zrušení termínu HL ve dnech 10. - 11. 2. 2009 a nařízeno na 12. - 13. 2 2009, sdělení programu HL a výzva na obžalované k osobní účasti na HL, žalobci doručeno dne 18. 2. 2009. Následují omluvy z HL, závada doručení, návrh na přiznání odměny obhájci a doručení důkazů státní zástupkyní. Dne 27. 1. 2009 konáno hlavní líčení – účast obhájce, čtení listin, výpovědi svědků, dne 28. 1. 2009 HL – účast obhájce, výpovědi svědků. Na to hlavní líčení přerušeno a nařízeno pokračování na 10. - 13. 2. 2009. Dne 12. 2. 2009 HL – účast obhájce, výslechy obžalovaných [příjmení], dne 13. 2. 2009 – účast obhájce, čtení listin. Na to HL přerušeno a nařízeno pokračování na 10. - 11. 3. 2009. Dne 17. 2. 2009 rozhodnuto opatřením o poskytnutí zálohy na obhajobu. Dne 12. 2. 2009 doručeno vyjádření obžalovaného [jméno]. Dne 12. 2. 2009 doručen návrh na předběžné projednání obžaloby ve věci [příjmení] dle § 185a násl. trestního řádu. Dne 10. 3. 2009 doručeno vyjádření obžalovaného [příjmení] při hlavním líčení. Dne 10. 3. 2009 předloženy státní zástupkyní listiny o zahájení trestního stíhání osob. Následuje návrh obhájce [příjmení] na poskytnutí zálohy na odměnu advokáta. Následně soudem rozesláno sdělení a vyrozumění k dalšímu pokračování HL a upřesnění programu, žalobci doručeno dne 19. 3. 2009. Opatřením ze 17. 3. 2009 rozhodováno o odměnách za obhajobu a zálohách (netýká se obhájce [celé jméno žalobce]). Dne 16. 3. 2009 doručeno sdělení JUDr. J. [příjmení]. Dne 10. 3. 2009 proběhlo Hlavní líčení – účast obhájce žalobce, čtení listin, vyjádření obžalovaného [příjmení], výpovědi svědků, dne 11. 3. 2009 pokračování HL – účast obhájce, výslech znalce, čtení listin. Na to HL přerušeno a nařízeno pokračování na 7. 4. - 8. 4. 2009. Dne 9. 4. 2009 sdělení Krajského soudu k dožádání ze dne 2. 4. 2009 adresované OS [obec]. Dne 7. 4. 2009 konáno HL – účast obhájce, ukončeno dokazování a uděleno slovo k závěrečným řečem, k tomu odročeno na dny 20. 4. – 24. 4. 2009. Dne 20. a 21. 4. 2009 HL – účast obhájce i žalobce [celé jméno žalobce], uděleno slovo k závěrečným řečem – závěrečnou řeč pronesla státní zástupkyně. Dne 22. 4. a 23. 4. 2009 HL – pronášejí závěrečné řeči obhájci a obžalovaní. Poté HL přerušeno a rozhodnuto o pokračování ve dnech 17. 8. – 19. 8. 2009. Dne 21. 4. 2009 vyjádření poškozeného, [právnická osoba], a.s.., uplatňujícímu škodu ve výši 521 332 620 Kč proti [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení], nikoliv proti žalobci. A dne také 21. 4. 2009 předloženy závěrečné řeči poškozených. Dne 28. 4. 2009 následují návrhy na opatření o poskytnutí zálohy na odměnu obhájců. Dne 19. 5. 2009 vydáno 3 x opatření k poskytnutí zálohy obhájcům, následují platební poukazy. Dne 15. 7. 2009 návrh na rozhodnutí o přiznání zálohy ve věci [příjmení]. Opatřením ze dne 17. 7. 2009 přiznána záloha na obhajobu. Dne 5. 8. 2009 sdělení Krajského soudu obžalovaným i obhájcům o odročení hlavního líčení na neurčito z důvodu nabytí právní moci rozhodnutí OS v [obec] proti obžalovanému [příjmení] (nelze vyloučit uložení souhrnného trestu). [celé jméno žalobce] doručeno dne 10. 8. 2009. Dne 10. 8. 2009 doručena žádost ve věci Mgr. J. [příjmení] o vyloučení věci za účelem sdělení nových důkazů. Dne 14. 8. 2009 doručena žádost ve věci L. [příjmení] o poskytnutí zálohy na obhajobu. Dne 24. 8. 2009 opatřením poskytnuta záloha a dne 27. 8. 2009 vydán platební poukaz. Dne 18. 9. 2009 opětovná žádost o vyloučení věci – [příjmení]. Dne 29. 9. 2009 podnět státní zástupkyně k vyloučení řízení proti obžalovanému [příjmení]. Dne 20. 7. 2009 byl rozsudkem OS v [obec] uznán vinným JUDr. D. [příjmení] (doručen dne 22. 10. 2009). Dne 14. 12. 2009 nařízeno hlavní líčení na 6. 4. až 9. 4. 2010, žalobci doručeno dne 23. 12. 2009. V mezidobí rozhodováno ve věci JUDr. D. [příjmení] u Okresního soudu v Tachově a následně o odvolání do rozsudku u Krajského soudu v Plzni, proto nařízeno hl. líčení až na duben 2010. Dne 6. 4. 2010 vydáno usnesení o zajištění veškerého majetku JUDr. [příjmení], PhDr. [příjmení] a manželů [příjmení]. Následuje protokol o hlavním líčení ze dne 6. 4. 2010, Ing. [celé jméno žalobce] a obhájce přítomni osobně, při němž je vyhlášen rozsudek 9 T 1/2007-6159, jímž jsou [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [jméno] uznáni vinnými a odsouzeni k trestu odnětí svobody, zatímco obžalovaní [celé jméno žalobce], [příjmení] a [příjmení] byli zproštěni obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu č.l. 6138. V hlavním líčení pokračováno dne 7. 4. 2010, podána odvolání obžalovaných nepravomocně odsouzených. Ve svazku 23 založena závěrečná řeč státního zástupce z 20. 4. 2021 (193 stran). Následuje vyhotovení rozsudku na 224 stran. Dne 8. 4. 2010 pověřen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových správou zajištěného majetku. Dne 14. 4. 2010 výzva na obžalované k zaslání prohlášení o majetku. Dne 21. 4. 2010 podána stížnost obžalovanými [příjmení]. [příjmení] a K. [jméno] proti usnesení o zajištění majetku z 6. 4. 2010. Dne 20. 4. 2010 sdělení Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, že usnesení není v tomto znění vykonatelné. Dne 27. 4. 2010 doručeno odůvodnění stížnosti obžalovaných [příjmení]. Dne 29. 4. 2010 soudu doručena obžaloba Ing. J. [příjmení] a PhDr. V. [příjmení] [jméno] v [obec] na vědomí. Dne 30. 4. 2010 doručeno M. [příjmení], [příjmení] [jméno] sdělení o majetku, následují úkony soudu směřující ke zjištění majetku. Dne 21. 6. 2010 návrh na vyplacení zálohy obhájce Mgr. D. [příjmení], dne 23. 6. 2010 vydáno opatření k poskytnutí zálohy, platební poukaz ze dne 2. 7. 2010. Dne 30. 8. 2010 podána žádost o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku do 31. 12. 2010 z důvodu obsáhlosti věci, dne 27. 9. 2010 předsedou soudu vysloven souhlas. Rozsudek doručen Ing. P. [celé jméno žalobce] dne 3. 1. 2011 a 5. 1. 2011 zástupci. Dne 5. 1. 2011 podáno odvolání Mgr. [příjmení], žádost K. [jméno] o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání, dne 6. 1. 2011 odvolání státní zástupkyně do zprošťujícího výroku ohledně obžalovaných [celé jméno žalobce], [příjmení] a [příjmení]. Dne 10. 1. 2011 odvolání [příjmení] a odvolání [příjmení]. 11. 1. 2011 žádost [příjmení] o prodloužení lhůty k doplnění odvolání. Dne 17. 1. 2011 odvolání obž. [příjmení]. Dne 19. 1. 2011 odůvodnění odvolání obž. [jméno]. Dne 21. 1. 2011 žádost o prodloužení lhůty k podání odvolání [příjmení]. Dne 21. 1. 2011 doplnění odvolání obž. [příjmení]. Dne 25. 1. 2011 a 1. 2. 2011 odůvodnění odvolání státního zástupce. Následují sdělení o stavu řízení okresním soudům, u nichž probíhají další řízení ve věcech obžalovaných, sdělení ÚZSM o zajištění majetku Mgr. [příjmení]. Dne 8. 2. 2011 podáno odůvodnění odvolání L. [příjmení]. Dne 15. 2. 2011 podáno odvolání poškozenou. Dne 23. 2. 2011 odůvodnění odvolání M. [příjmení]. Dne 7. 3. 2011 odůvodnění odvolání D. [příjmení]. Dne 7. 4. 2011 soudem odeslána výzva k doplnění odvolání P. [příjmení]. Dne 18. 4. 2011 odůvodnění odvolání J. [příjmení] a dne 19. 4. 2011 odůvodnění P. [příjmení]. Dne 20. 4. 2011 odůvodnění V. [příjmení]. Dne 21. 4. 2011 rozesláno všem účastníkům odvolání státní zástupkyně a dne 22. 4. 2011 zaslána odvolání obžalovaných státní zástupkyni. Dne 16. 5. 2011 vyhotovena předkládací zpráva k rozsudku 9 T 1/2007, dne 17. 5. 2011 doručeno Vrchnímu soudu v Olomouci. Dne 23. 5. 2011 věc doručena zpět Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře bez věcného vyřízení, neboť se domnívá, že by věc měla být vyřizována Vrchním soudem v Praze. Dne 30. 5. 2011 vyjádření V. [příjmení]. Dne 3. 6. 2011 žádost o udělení souhlasu ÚZSM k prodeji zajištěného majetku z důvodu rychlého poklesu tržní ceny motorových vozidel. Dne 14. 6. 2011 spis doručen Nejvyššímu soudu s podnětem k delegaci trestní věci. Usnesením z 26. 7. 2011 rozhodnuto o přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci, referátem z 29. 8. 2011 doručeno účastníkům, žalobci dne 2. 9. 2011, zástupci 1. 9. 2011. Dne 1. 9. 2011 usnesení o zamítnutí stížnosti [příjmení], [jméno] a [příjmení]. Dne 8. 2. 2011 doručeno odůvodnění odvolání obž. [příjmení] [příjmení]. Dne 15. 2. 2011 podáno odvolání poškozené ([právnická osoba]). Dne 23. 2. 2011 doručeno odůvodnění odvolání M. [příjmení], dne 7. 3. 2011 doručeno odvolání D. [příjmení], dne 18. 4. 2011 odůvodnění odvolání J. [příjmení], 19. 4. 2011, odůvodnění odvolání P. [příjmení], odůvodnění odvolání V. [příjmení]. Dne 21. 4. 2011 rozeslána odvolání státní zástupkyni a dne 24. 5. 2011 rozeslána odůvodnění odvolání státní zástupkyni. Dne 17. 5. 2011 spis přeložen Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku 9 T 1/2007-6159 a dále proti usnesení 9 T 1/2007-6004 týkající se stížnosti [příjmení], [jméno], [příjmení] a [příjmení]. Dne 23. 5. 2011 byl spis vrácen z důvodu, že soud není příslušný ve věci jednat. Dne 30. 5. 2011 doručeno vyjádření V. [příjmení] ve věci. Dne 14. 6. 2011 vyjádření KS v [obec], pobočka [obec], s podnětem k delegaci dle § 5 trestního řádu, téhož dne doručeno Nejvyššímu soudu ČR. Dne 26. 7. 2011 usnesení NS ČR o přikázání věci k projednání a rozhodnutí v řízení o opravných prostředcích Vrchnímu soudu v Olomouci, dne 29. 8. 2011 rozesláno účastníkům. Usnesením z 1. 9. 2011 Vrchním soudem v Olomouci zamítnuty stížnosti obžalovaných [příjmení], [příjmení] a M. [příjmení] a K. [jméno]. Dne 15. 9. 2011 odůvodnění odvolání z 3. 1. 2011 JUDr. D. [příjmení]. Dne 16. 12. 2011 doručen návrh na záměnu poškozeného. Ve dnech 9. - 10. 5, 11. 5., 14. 5. a 15. 5. 2012 konáno u Vrchního soudu v Olomouci neveřejné zasedání, rozhodováno o odvoláních proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v Táboře, z 6. 4. 2010, č. j. 9 T 1/2007-6159, rozhodnuto o zrušení rozsudku a vrácení k novému rozhodnutí usnesením z 15. 5. 2012, č.j. 6 To 49/2011, povoleno prodloužení lhůty k vypracování z důvodu rozsáhlosti a složitosti věci do 12. 7. 2012, téhož dne doručeno usnesení krajskému soudu. Dne 21. 8. 2012 návrh V. [příjmení] na zrušení zajištění majetku a dne 25. 10. 2012 návrh na předvolání svědků k jednání. Dne 29. 11. 2021 JUDr. [příjmení] vznesen návrh na vyloučení předsedy senátu z vykonávání úkonů trestního řízení z důvodu podjatosti. Dne 4. 12. 2012 usnesení o nevyhovění žádosti o zrušení zajištění majetku obž. [příjmení], dne 10. 1. 2013 podána proti rozhodnutí stížnost, a dne 4. 12. 2012 vydáno zároveň usn. 9 T 1/2007-7213 kterým se vyslovuje, že předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Dne 10. 1. 2013 se konalo neveřejné zasedání, v němž byla vydána usnesení, že obžalovaní [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] jsou účastni amnestie prezidenta republiky z 1. 1. 2013 a trestní stíhání se zastavuje. Dne 11. 1. 2013 rozhodnutí rozeslána a téhož dne byly doručeny stížnosti státního zástupce proti těmto usnesením o zastavení trestního stíhání. Dne 23. 1. 2013 soudu doručen návrh obžalovaného [příjmení] [příjmení] k vydání rozhodnutí, že je účasten amnestie prezidenta republiky. Dne 23. 1. [číslo] doručeno odůvodnění stížnosti V. [příjmení] proti rozhodnutí o zajištění majetku ze dne 4. 12. 2012. Dne 29. 1. 2013 doručeno soudu vyjádření obž. [příjmení] k rozhodnutí o účasti na amnestii. Dne 30. 1. 2013 doručena odůvodnění stížností státního zástupce proti rozhodnutím o zastavení stíhání z důvodu amnestie z 10. 1. 2013. Dne 13. 2. 2013 předložen spis Vrchnímu soudu v Olomouci se stížností obž. [příjmení] proti usnesení o zajištění majetku a dále se stížnostmi státního zástupce proti rozhodnutí o účasti obžalovaných na amnestii. Dne 11. 2. 2013 a 20. 3. 2013 doručeno vyjádření obž. [příjmení] ke stížnosti státního zástupce, dne 19. 2. 2013 vyjádření obž. [příjmení], dne 25. 2. 2013 vyjádření obž. [příjmení] a dne 22. 3. 2013 vyjádření obž. [příjmení]. Dne 4. 4. 2013 se konalo neveřejné zasedání, v němž bylo vydáno usnesení, že se usnesení o zajištění majetku ze dne 4. 12. 2012, č.j. 9 T 1/2007-7220, zrušuje a rozhodnuto usnesením 6 To 12/2013 tak, že se zrušuje zajištění jeho majetku. Dne 4. 4. 2013 rozhodnuto v neveřejném zasedání o stížnostech státního zástupce proti rozhodnutí o účasti obžalovaných na amnestii a zastavení trestního stíhání - z části rozhodnuto a zamítnutí stížnosti a částečně stížnosti vyhověno, na to vydána usnesení o zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – o amnestii a vydána nová usnesení, v nichž je vyslovena účast obžalovaných na amnestii a zastavení trestního stíhání co do některých dílčích skutků a ve zbývajících je uloženo, aby soud ve věci dále jednal. Dne 22. 4. 2013 spis vrácen Krajskému soudu. Dne 18. 2. 2013 podán návrh obž. [příjmení] k vydání rozhodnutí o účasti na amnestii. Dne 2. 5. 2013 rozeslána usnesení Krajským soudem účastníkům. Dne 21. 5. 2013 rozhodnuto Ústavním soudem o odmítnutí ústavní stížnosti obž. [příjmení] proti rozhodnutí o přikázání k projednání a rozhodnutí věci Vrchnímu soudu v Olomouci. Dne 5. 6. 2013 doručena žádost ÚZSM o vydání souhlasu k prodeji zajištěného majetku. Následují dovolání státního zástupce ze 17. 6. 2013 proti rozhodnutí vrchního soudu o amnestii ohledně obviněných [příjmení]. [příjmení], [příjmení] a [příjmení], dovolání rozeslána a následuje vyjádření k dovolání obž. [příjmení]. [příjmení]. Dne 1. 7. a 4. 7. 2013 podána dovolání L. [příjmení], D. [příjmení] a J. [příjmení], kterými napadli rozhodnutí o dovolání, v nichž bylo rozhodnuto ve věci dále jednat. Dne 22. 7. 2013 spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovoláních proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2013, č.j. 6 To 16/2013-7469, podaných státním zástupcem a obviněnými. Dne 30. 7. 2013 podán návrh P. [příjmení] na odnětí a přikázání věci, dne 28. 8. 2013 rozhodnuto Nejvyšším soudem, že se věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře neodnímá. Dne 7. 8. 2013 rozhodnuto o spojení věcí ve věci rozhodnutí o dovolání státního zástupce a obviněných. Dne 13. 8. 2014 rozhodnuto o dovolání NS, č.j. 5 Tdo 769/2013, zrušeno rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze 4. 4. 2013, č.j. 6 To 16/2013, z podnětu státního zástupce a odmítnuta dovolání obviněných. Spis vrácen Krajskému soudu v Českých Budějovicích – [obec] dne 15. 9. 2014, na to rozesláno rozhodnutí. Dne 29. 10. 2014 rozhodnuto o prodeji majetku dle zákona o výkonu zajištění majetku, dále rozhodováno o žádosti o zrušení zajištění majetku, dne 19. 1. 2015 zamítnuto. Dne 30. 10. 2014 podána [ulice] stížnost J. [příjmení] proti Usnesení Nejvyššího soudu ze 13. 8. 2014, č. j. 5 Tdo 769/2013-129. Dne 15. 12. 2014 podán V. [příjmení] návrh na zastavení trestního stíhání pro zánik trestnosti. Dne 20. 1. 2015 zamítnut usnesením č.j. 9 T 1/2007-9896 návrh P. [příjmení] na vyloučení finančních prostředků ze zajištění majetku. Dne 30. 1. 2015 podána stížnost proti usnesení o zamítnutí návrhu na zrušení zajištění majetku L. [příjmení]. Dne 26. 2. 2015 spis předložen Vrchnímu soudu v Olomouci se stížnostmi proti rozhodnutí o zajištění majetku. Usneseními z 9. 3. 2015, 6 To 20/2015, byly stížnosti zamítnuty a dne 20. 3. 2015 spis vrácen KS. Následuje nařízení hlavního líčení na 22. 6. 2015 a 23. – 26. 6. 2015. Dne 18. 6. 2015 žádost J. [příjmení] a obž. [příjmení] o vyloučení věci k samostatnému projednání. Dne 24. 6. 2015 udělen Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových souhlas předsedy senátu s novým oceněním movitých zajištěných věcí. Dne 22. 6. - 25. 6. 2015 konáno hlavní líčení. Dne 2. 7. 2015 nařízena hlavní líčení na 14. 9. 2015 a 15. 9 – 18. 9. 2015. Dne 30. 6. 2015 rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti proti rozhodnutí, kterým soudy nevyhověly zajištění majetku L. [příjmení]. Dne 28. 7. 2015 návrh obž. [příjmení] na rozhodnutí o zániku trestní odpovědnosti z důvodu jejího promlčení. Dne 14. 9. 2015 konáno hlavní líčení, kde je rozhodnuto usneseními o zastavení trestního stíhání obžalovaných [příjmení], [příjmení] a [příjmení], a to z důvodu promlčení trestního stíhání, na to následují závěrečné řeči a je nařízeno pokračování v hlavním líčení na 25. 11. 2015 a 26. 11. 2015. Usnesení o zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení nabyla právní moci dne 17. 10. 2015, 27. 10. 2015 a 17. 11. 2015. Dne 25. 11. 2015 konáno hlavní líčení, kde jsou obžalovaní uznáni vinnými. Žalobce uznán vinným, že poskytl jinému pomoc, aby způsobil škodu velkého rozsahu tím, že zmaří uspokojení věřitele jiné osoby tím, že zcizí část majetku dlužníka, dále jako znalec podal nepravdivý znalecký posudek a tím, že tímto činem způsobil značnou škodu, tedy spáchal pokračující trestný čin křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek dle § 175 odst. 1,3 TZ a pomoci k trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 10 odst. 1 písm. c) TZ k § 255 odst. 1,3 TZ. Ing. Žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody na 2 roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let a uložen trest zákazu výkonu znalecké činnosti na dobu 5 let. Dne 22. 12. 2015 žádost o povolení výjimky ze lhůty k vypravení rozhodnutí ze dne 25. 11. 2015 z důvodu složitosti věci. Lhůta prodloužena předsedou soudu do 31. 3. 2016. Dne 27. 1. 2016 vydána opatření na poskytnutí zálohy na odměnu a zastupování obhájcům (netýkaly se žalobce). Dne 12. 2. 2016 vyhotoveny platební poukazy. Žádost o povolení výjimky ze lhůty k vyhotovení rozhodnutí ze dne 31. 3. 2016, povoleno rozhodnutím předsedy soudu a prodlouženo do 31. 5. 2016, následuje další žádost o povolení výjimky ze lhůty k vyhotovení rozhodnutí ze dne 31. 5. 2016, povoleno rozhodnutím předsedy soudu a prodlouženo do 31. 8. 2016. Dne 8. 6. 2016 rozhodnuto opatřením o poskytnutí zálohy obhájci, dne 15. 6. 2016 platební poukaz. Z podnětu žádosti obž. [příjmení] vydáno dne 10. 8. 2016 opatření k věci zajištění majetku. Následuje žádost o povolení výjimky ze lhůty k vyhotovení rozhodnutí z 31. 10. 2016, povoleno rozhodnutím předsedy soudu a prodlouženo do 30. 12. 2016. Dne 30. 12. 2016 žádost o povolení výjimky ze lhůty k vyhotovení rozsudku, žádosti vyhověno a lhůta prodloužena do 28. 2. 2017. Dne 3. 1. 207 vydáno opatření o zrušení ustanovení zástupce JUDr. D. [příjmení]. Následují žádosti o povolení výjimky ze lhůty k vyhotovení rozsudku, a to z důvodu složitosti věci do 28. 4. 2017, následně do 17. 7. 2017 a do 31. 8. 2017. Rozsudek (420 stran) z 25. 11. 2015, č. j. 9 T 1/2007-10471, byl vypraven dne 23. 8. 2017 a žalobci byl doručen 22. 9. 2017 (právní moci nabyl dne 28. 11. 2018 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci z 28. 11. 2018, č. j. 4 To 8/2018-11320). Dne 30. 8. 2017 bylo doručeno odvolání Mgr. V. [příjmení], které bylo dne 15. 9. 2017 odesláno obžalovaným. Usnesením z 31. 8. 2017 přiznána odměna ustanovenému obhájci, PM dne 12. 9. 2017. Dne 1. 9. 207 podána žádost zástupce o prodloužení lhůty k vypracování odvolání ve věci obž. [příjmení] do konce roku. De 4. 9. 2017 podáno odvolání obž. [příjmení]. [příjmení], rozesláno dne 15. 9. 2017. Dne 5. 9. 2017 doručeno odvolání D. [příjmení], rozesláno dne 20. 9. 2017 a dne 4. 9. 2017 odvolání vrchního státního zástupce v neprospěch Ing. M. [příjmení], rozesláno 15. 9. 2017. Dne 11. 9. 2017 podáno blanketní odvolání obž. [příjmení] s žádostí o prodloužení lhůty k vypracování odvolání. Přípisem ze dne 12. 9. 2017 byla lhůta k vypracování a podání odvolání prodloužena do 30. 11. 2017. Dne 14. 9. 2017 podáno dovolání obž. JUDr. [příjmení], rozesláno ne 19. 9. 2017. Dne 27. 9. 2017 podáno odvolání žalobce s žádostí o prodloužení lhůty k jeho odůvodnění, rozesláno dne 13. 10. 2017. Dne 10. 10. 2017 doručeno odvolání obž. [jméno], dne 13. 10. 2017 rozesláno. Dne 13. 10. 2017 vyhotoven platební poukaz k proplacení odměny advokáta. Následují přípisy soudu ze 7. 11. 2017 se sdělením prodloužení lhůty k podání doplnění odvolání do 30. 11. 2017. Odvolání doplněna ve dnech 7. 11. 2017, 15. 11. 2017, 27. 11. 2017, 29. 11. 2017 a 30. 11. 2017. Dne 4. 12. 2017 byl zaslán přípis k odstranění vad dovolání obž. Mgr. [příjmení], dne 8. 12. 2017 doručeno odůvodnění. Dne 2. 1. 2018 odeslána opakovaná výzva obž. [příjmení] k odstranění vad odvolání. Dne 11. 1. 2018 doručeno odůvodnění odvolání obž. [příjmení], dne 11. 1. 2018 odůvodnění rozesláno. Předkládací zprávou z 24. 1. 2018 předložen spis s odvoláními Vrchnímu soudu v Olomouci, doručen dne 25. 1. 2018. Dne 25. 9. 2018 doručeno doplnění odvolání obž. [příjmení]. Referátem z 19. 10. 2018 nařízeno veřejné zasedání u VS v [obec] na dny 26. 11. 2018 – 30. 11. 2018. Dne 8. 11. 2018 podán návrh zúčastněnou osobou na zrušení usnesení státního zástupce o zajištění majetku P. [příjmení]. Dne 26. 11. 2018 konáno veřejné zasedání, probíhá posupný přednes odvolání a závěrem je uděleno slovo ke konečným návrhům, na to jednání odročeno na 28. 11. 2018. Následuje protokol o veřejném zasedání z 28. 11. 2018, kde je vyhlášen rozsudek. Následují žádosti o prodloužení lhůty k vypravení rozsudku, a to nejprve žádost ze 14. 12. 2018, na základě které je lhůta prodloužena do 29. 1. 2019 a následně žádost ze dne 22. 1. 2019, na základě které je lhůta prodloužena do 26. 2. 2019. Rozsudkem z 28. 11. 2018, č. j. 4 To 8/2018-11320, byl rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušen a bylo ve věci žalobce rozhodnuto nově tak, že se mu ukládá úhrnný trest odnětí svobody na 2 roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 let a ukládá se trest zákaz výkonu činnosti na dobu 5 let. Právní moc nastala dne 28. 11. 2018. Spis je vrácen Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 5. 3. 2019. Žalobce dovolání již nepodal.

9. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z.").

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 28. 5. 2019, což bylo mezi účastníky nesporným.

19. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

20. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

21. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

22. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

23. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného trestního stíhání, které pro svou délku 12 let a 3 měsíce nelze považovat za dobu přiměřenou.

24. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku z 19. 11. 2019, kterým přiznala žalobci zadostiučinění v podobě konstatování, že v naříkaném řízení došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku trestního řízení.

25. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. S ohledem na okolnosti případu dospěl soud k závěru, že nesprávný úřední postup nezakládá právo žalobce na přiznání finančního zadostiučinění. Nadto nelze odhlédnout, že žalobce se mohl kdykoliv v průběhu řízení k trestné činnosti doznat, čímž by ukončil nejistotu ohledně výsledku namítaného řízení.

26. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

27. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově, právně i procesně složité. Řízení bylo vedeno proti 12 obžalovaným na základě 6 obžalob pro desítky skutků. Celé řady skutků se dopouštěli obžalovaní v rámci účasti na zločinném spolčení. Soud se zcela ztotožňuje s hodnocením Vrchního soudu v Olomouci jako odvolacího soudu v napadeném řízení, který trestnou činnost označil jako rozsáhlou a mimořádně sofistikovanou. Věc byla rozhodována na dvou stupních soudní soustavy, dvakrát na prvním a druhém stupni, Nejvyšší soud rozhodoval o dovoláních až později ve vztahu k dalším odsouzeným. V řízení bylo opakovaně rozhodováno o poskytnutí zálohy obhájcům, zrušení zajištění, uvolnění prostředků ze zajištění, vyplacení znalečného, svědečného, přibrání znalce, spojení věcí ke společnému projednání, opakovaně bylo třeba rozhodovat o vyloučení předsedy senátu z projednávání věci, bylo rozhodováno o účasti na amnestii, zastavení řízení pro promlčení, a to v celé řadě případů na dvou stupních, neboť byly proti rozhodnutím opakovaně podávány stížnosti, ať už z řad obviněných nebo státního zástupce. V souvislosti s opravnými prostředky byla věc taktéž opakovaně předkládána Nejvyššímu soudu k přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci. Ve věci bylo prováděno rozsáhlé dokazování, a to jak listinnými důkazy, tak výslechy svědků. Dále byla zpracovávána odborná vyjádření a znalecké posudky a i když lze přisvědčit námitce žalobce, že podstatná část znaleckého zkoumání byla provedena ještě v době, než bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání, nelze z toho vyvozovat, že by to nemělo vliv na délku řízení, neboť i poté byly důkazy znaleckým posudkem prováděny u nařízených hlavních líčení, obžalovaní se k nim v řízení před soudem vyjadřovali a znalci byli vyslýcháni. Skutková složitost je již z podstaty věci dána množstvím skutků, tedy charakterem a rozsahem trestné činnosti, jichž se obžalovaní měli dopustit a jak konstatoval již Vrchní soud v Olomouci mimořádnou sofistikovaností obžalovaných, čemuž odpovídala i důkazní náročnost. Nadto o samotné složitosti věci svědčí i samotný spis čítající několik tisíc stran, konečný rozsudek ve věci čítá 420 stran a sami obžalovaní včetně žalobce z důvodu složitosti věci podávali ve věci blanketní opravné prostředky a žádali o prodloužení lhůt k jejich doplnění.

28. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílel, když k tíži mu lze klást, když ve věci toliko žádal o prodloužení lhůty k doplnění odvolání.

29. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, má soud za to, že lze postup považovat za plynulý. Lhůty pro vypracování rozsudky byly sice dlouhé, ovšem s ohledem na rozsah řízení, množství obviněných, postupného zahajování trestního stíhání pro jednotlivé skutky u jednotlivých obviněných, rozsah dokazování, lze tyto lhůty považovat za přiměřené, neboť povinnosti soudu dostát řádného zhodnocení a zdůvodnění rozhodnutí nebylo možné dostát v zákonné lhůtě pro vypracování rozsudku, ale ve lhůtě mnohonásobně vyšší. Jak již uvedeno výše, rozsudky ve věci samé čítaly vždy několik set stran. Na druhou stranu soud přisvědčil námitce žalobce, že k zrušení prvního rozsudku krajského soudu došlo pro nepřezkoumatelnost a k vrácení věci k novému rozhodnutí.

30. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako zvýšený. Soud uvážil, že obecně podle judikatury ESPL se poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení právě v řízeních typu pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice z 26. 10. 2004, [číslo], § 47). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Projednávaná věc je však specifická tím, že žalobce byl v posuzovaném řízení shledán vinným. Tato skutečnost staví žalobce ohledně nejistoty výsledku řízení (která je v tomto řízení primárně odškodňována) do zcela jiné pozice, než obviněného, který byl obžaloby zproštěn. K tomu soud odkazuje na závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3514/2017, v němž dovolací soud hledal odpověď na otázku, zda průtažné trestní řízení působí stejně či různě intenzivně na poškozeného v případě, že je pachatelem úmyslného trestného činu, pro nějž byl v průtažném řízení odsouzen, či pachatelem není. Dovolací soud v této souvislosti vyložil, že poškozený (pachatel) se vědomě stal„ hybatelem děje“, a musel si tedy být vědom, že spácháním trestného činu vnáší na dlouhou dobu do svého života nejistotu, která se v jeho poměrech bude projevovat, a to bez ohledu na skutečnost, zda proti němu trestní stíhání bude vůbec vedeno. Oproti tomu poškozený, jenž se trestného činu nedopustil, v zásadě pociťuje nejistotu vyplývající z obavy z trestu právě po dobu trestního stíhání a z důvodu vedeného trestního stíhání, nikoliv vlastní činnosti. Rovněž je nutné vnímat rozdíl spočívající v možnosti pachatele trestné činnosti přičinit se k rychlejšímu vyřízení trestní věci, a to nikoliv pouze případným doznáním se ke spáchání trestného činu, ale též např. možností v některých případech akceptovat tzv. odklon v trestním řízení. Řečeno jinak, obviněný pachatel úmyslného trestného činu na sebe nejistotu uvrhuje sám, a je-li zahájeno trestní řízení, přestává být tato nejistota v pouhé potencionální sféře (stává se hmatatelnější). Pachatel úmyslného trestného činu má rovněž možnost tuto nejistotu přetavit v jistotu, typicky se doznat, což má zpravidla rovněž odezvu ve snížení v úvahu připadajícího trestního postihu. Uvedené nepopírá skutečnost, že nepřiměřená délka trestního řízení působí újmu i obviněnému, který je v daném průtažném řízení shledán vinným. Demonstrována ovšem je výrazná odlišnost ve vznikající újmě. Jestliže má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. část V. Stanoviska), pak je třeba relativizovat východisko, dle nějž by v obdobných případech nemělo být (vůbec) přihlíženo k výsledku trestního řízení.

31. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009 uvedl, že stejně jako ESLP vychází ze "silné, ale vyvratitelné domněnky" (strong but rebuttable presumption), že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (viz rozsudek velkého senátu ESLP z 26. 3. 2006 ve věci Apicella proti Itálii, stížnost [číslo] odstavec [číslo] nebo rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009). Nicméně jak v rozhodnutích Nejvyššího soudu, tak i ESLP bylo konstatováno, že je důležité zvážit, zda v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení došlo u osoby domáhající se kompenzace ke stavu úzkosti, nejistoty či k jiné obtíži, k jejíž reparaci celé odškodňovací řízení směřuje (jinými slovy viz rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1209/2009, či rozsudek senátu čtvrté sekce ESLP z 22. 2. 2001, ve věci Szeloch proti Polsku, stížnost [číslo]). Je proto třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností může (ale nemusí) být to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobnostní sféře vyvolat žádnou citelnou újmu. ESLP v takových případech zpravidla považuje za postačující zadostiučinění konstatováním porušení práva (viz výše uvedený rozsudek ve věci Szeloch proti Polsku či rozsudek senátu třetí sekce ESLP z 2. 8. 2000, ve věci Cherakrak proti Francii, stížnost [číslo]).

32. Ve světle uvedené judikatury soud považuje konstatování porušení práva již žalovanou poskytnuté za dostatečnou satisfakci, způsobilou újmu žalobce odčinit.

33. S ohledem na uvedené, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že jistá forma zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení může být přiznána v podobě zmírnění ukládaného trestu. To je však možné jen za podmínky, že takové zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení. V rozsudku trestního soudu musí být výslovně uvedeno, že uložený trest je mírnější právě proto, že soud přihlédl k okolnosti nepřiměřeně dlouhého řízení, nebo to z něj musí alespoň nezpochybnitelně vyplývat. Musí z něj být též patrno, o jakou část byl trest zmírněn právě v důsledku přihlédnutí k nepřiměřené délce řízení. Podle ESLP musí být toto zmírnění měřitelné a výslovné, z rozsudku musí být patrno, k jakému konkrétnímu snížení trestu v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení soud přistoupil (rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3867/2011).

35. Vrchní soud v Olomouci v rozsudku z 28. 11. 2018 ostatním obžalovaným mimořádně snížil tresty odnětí svobody pro nepřiměřenou délku trestního řízení, když v odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že práva obžalovaných (tedy i žalobce) byla dotčena mimořádně nepřiměřenou délkou řízení, kde jako prostředek její kompenzace odvolací soud v případě většiny obžalovaných aplikoval ust. § 40 dost. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, kterým byla kompenzována nepřiměřená délka tr. řízení obžalovaných v předmětné věci s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 303/2012. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou dva až deset let a odsouzen byl ke dvěma letům odnětí svobody, tedy při samé spodní hranici, a to při zohlednění všech okolností včetně dosavadní bezúhonnosti žalobce a i nepřiměřené délky řízení, tedy z povahy věci již zde nebyl dán větší prostor snížení uloženého trestu.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně (dostalo se mu zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva), avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 6 800 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání ve věci samé. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Účelným neshledal repliku žalobce k vyjádření žalované, když k takovému úkonu nebyl soudem vyzván.

37. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení