32 A 34/2015 - 87

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobkyně K.T. , …………, zast. opatrovníkem Mgr. René Zeiselem, advokátem se sídlem Jamborova 3169/25. 615 00 Brno, proti žalovanému Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20.2.2015, č.j. CPR-1432-2/ČJ-2015-930310-C238, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Odměna ve výši 800,- Kč bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně opatrovníkovi Mgr. René Zeiselovi, advokátovi se sídlem Jamborova 3169/25, 615 00 Brno do 30-ti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku na základě odvolání žalobkyně žalovaná přezkoumala rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Brno, vydané dne 17.12.2014, č.j. ………. Bylo rozhodnuto tak, že odvolání se zamítá a původní rozhodnutí správního orgánu I. stupně se potvrzuje. Pokud jde o rozhodnutí soudu I. stupně ze dne 17.12.2014, bylo v něm rozhodnuto tak, že paní K. T. se ukládá správní vyhoštění a stanoví se doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 9 měsíců. Proti rozhodnutí žalované z 20.2.2015 žalobkyně podala žalobu. Namítala v ní, že její vyhoštění je bezdůvodné, protože v době zahájení řízení pobývala na území oprávněně v režimu § 60 odst. 7 zák. č. 326/1999 Sb. Žalovaná se s touto námitkou vypořádala v napadeném rozhodnutí takto: K námitce účastnice řízení, dle které je její pobyt oprávněný, a to podle ust. § 60 odst. 7 zák. č. 326/1999 Sb., neboť o žádosti o dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu nebylo dosud rozhodnuto, lze uvést následující. Odvolací orgán má za to, že v daném případě, kdy řízení o žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle ust. § 33 odst. 1 písm. c) zák. č. 326/1999 Sb. bylo ukončeno dne 4.9.2014, skončila tímto dnem i oprávněnost pobytu na území dle ust. § 60 odst. 7 zák. č. 326/1999 Sb. Účastnice řízení tak měla v rámci výjezdního příkazu č. GA0152436 do 16.9.2014 z území ČR vycestovat, což neučinila. Žalobkyně namítá, že v odvolaní měla na mysli pobyt na vízum na strpění v režimu § 60 odst.7 zák.č. 326/1999 Sb., ke kterému je oprávněna i v současnosti na zaklade své žádosti o vízum za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. c) zák.č. 326/1999 Sb.‚ kterou podala dne 12.12.2013 a o které doposud nebylo rozhodnuto. Toto řízení je OAMP MV ČR, vedeno pod č.j. OAM- 1522/ST-2013. Dne 4.9.2014 bylo ukončeno řízení o jiné její žádosti. Pokud se týká dopadu do soukromého a rodinného života žalobkyně, tak tím je správní orgán I. stupně i žalovaná povinna zabývat se z moci úřední. V materiálech Cizinecké policie i MV ČR, OAMP, které k rozhodnutí o správním vyhoštění vydávalo závazné stanovisko, je dostatek materiálu o zraněních, léčbě a zdravotních problémech manžela žalobkyně. Pokud žalobkyně neuvedla v řízení ke zdravotnímu stavu svého manžela bližší skutečnosti, je povinností správního orgánu vedoucího řízeni z moci úřední, dopad do soukromého a rodinného života ověřit v souladu s ust. § 3 zák.č. 500/2004 Sb., to znamená, že je povinen si zajistit informace k žalobkyni a k její rodině alespoň ve spisových materiálech ti informačních systémech, které jsou k nim vedeny u PČR a zejména pak u MV ČR, OAMP. Správnímu orgánu je navíc známo, že obě děti žalobkyně s ní žijí v ČR 5 let, 5 let navštěvují české školy a v české společnosti se zcela integrovaly. Děti již v …………. zpřetrhaly všechny svazky a považují se za obyvatele ČR. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhovala žalobkyně, aby soud rozhodnutí žalovaného z 20.2.2015 ve spojení s rozhodnutím prvostupňovým ze dne 17.12.2014 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že v žalobě žalobkyně namítá, že její pobyt byl oprávněný ve smyslu ust. § 60 odst. 7 zák. č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů na základě podané žádosti o vízum za účelem strpění ze dne 12.12.2013, vedené pod č.j. OAM-1522/ST-2013. Žalobkyně pak namítá dopad do soukromého a rodinného života. Žalovaná trvá na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí ze dne 20.02.2015 pod č.j. ……….. K námitce žalobkyně, že její pobyt byl oprávněný ve smyslu ustanovení § 60 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., lze uvést, že toto řízení bylo ukončeno dnem 05.05.2014, přičemž následně ji byly vydány výjezdní příkazy, přičemž dne 18.08.2014 žalobkyně podala žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění, které ji nebylo uděleno dnem 04.09.2014. K námitce žalobkyně, dle které dojde k nepřiměřenému dopadu do soukromého a rodinného života, žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud jde o napadené rozhodnutí vydané žalovanou dne 20.2.2015, z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplynulo, že žalovaná přezkoumala prvostupňové rozhodnutí, odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění podané dne 19.12.2014, oznámení o zahájení správního řízení ze dne 29.9.2014, Protokol o vyjádření účastnice řízení ze dne 29.9.2014, závazné stanovisko Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky ev.č. ZS24689 ze dne 24.11.2014, spisový materiál vedený pod č.j. ……… a lustrace v informačních systémech. Dne 17.12.2014 bylo správním orgánem I. stupně vydáno napadené rozhodnutí v souladu s ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zák. č. 326/1999 Sb., neboť žalobkyně v období od 17.9.2014 do 29.9.2014 pobývala na území ČR bez víza, či bez platného oprávnění k pobytu k tomu nebyla oprávněna. Napadené rozhodnutí bylo doručeno dne 18.12.2014 cestou právního zástupce. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno v zákonné lhůtě odvolání, v němž se uvádí, že pobyt žalobkyně je oprávněný, a to podle ust. § 60 odst. 7 zák. č. 326/1999 Sb., neboť o žádosti o dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu nebylo dosud rozhodnuto. Správní orgán se dále nevypořádal s dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života účastnice řízení, když nijak nezohlednil zdravotní stav manžela účastnice řízení, který utrpěl úraz hlavy a má psychické problémy. Vzhledem k uvedenému žádala žalobkyně zrušení napadeného rozhodnutí. Odvolací orgán po prostudování spisového materiálu zjistil následující. Dne 29.9.2014 byla provedena pobytová kontrola na ulici Nádražní Brno, kde byla kontrolována i účastnice řízení (žalobkyně). Kontrolou cestovního dokladu bylo zjištěno, že poslední platné vízum, které by ji opravňovalo k pobytu na území České republiky, byl výjezdní příkaz s dobou platnosti do 16.9.2014. Na základě uvedeného zahájil správní orgán I. stupně řízení o správním vyhoštění a následně dne 17.12.2014 vydal v souladu s ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb. K námitce účastnice řízení, dle které je její pobyt oprávněný a to podle ustanovení § 60 odst. 7 zák.č. 326/1999 Sb., neboť o žádosti o dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu nebylo dosud rozhodnuto, lze uvést následující. Odvolací orgán má za to, že v daném případě, kdy řízení o žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle ustanovení § 33 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. bylo ukončeno dne 4.9.2014, skončila tímto dnem i oprávněnost pobytu na území dle ust. § 60 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb. Účastnice řízení tak měla v rámci výjezdního příkazu č. GA0152436 do 16.9.2014 z území České republiky vycestovat, což neučinila. S námitkou účastnice řízení, dle které se správní orgán I. stupně nevypořádal s dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života účastnice řízení, nelze souhlasit. Jak vyplývá ze spisového materiálu, účastnice řízení dne 29.09.2014 v rámci protokolu o vyjádření uvedla, že se momentálně nebude vyjadřovat a vše nechá na svém zplnomocněném zástupci. Tento se v rámci předmětného řízení nevyjádřil. Dne 1.10.2014 byly doplněny do spisového materiálu plné moci, kterými účastníci řízení zplnomocňují advokáta Mgr. Marka Sedláka v zastupování v předmětném správním řízení. Dne 4.11.2014 správní orgán I. stupně vyzval účastníky řízení cestou jejich právního zástupce k seznámení se se spisovým materiálem a zároveň jim byla dána možnost se k věci vyjádřit. Této možnosti účastníci řízení nevyužili. Odvolací orgán odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvádí, že účastníci řízení měli dostatek prostoru se k soukromému a rodinnému životu vyjádřit, což neučinili. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu odvolací orgán uvádí, že je zejména na cizinci, aby správnímu orgánu sdělil zásadní skutečnosti, které by mohly v případě vydání rozhodnutí o správním vyhoštění znamenat nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života cizince. Tak zásadní skutečnosti, jakými jsou psychické problémy vyplývající ze zranění hlavy manžela účastnice řízení, rovněž nejsou v rámci podkladových materiálů žádným způsobem doloženy. Doba, po kterou nelze účastnici řízení umožnit vstup na území členských států Evropské unie byla správním orgánem I. stupně stanovena na devět měsíců, a to vzhledem k délce neoprávněného pobytu na území České republiky, tj. od 17.9.2014 do 29.9.2014. Tato doba stanovena v dolní hranici se jeví správnímu orgánu I. stupně po zhodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, zhodnocením společenské nebezpečnosti jednání, míry zavinění její osoby, jako přiměřené opatření a v souladu s principem proporcionality. Odvolací orgán uvádí, že po prostudování spisového materiálu se mu takto stanovená doba jeví jako přiměřené opatření vzhledem k jednání, kterého se účastnice řízení dopustila. Správní orgán I. stupně si vyžádal dle ust. § 120a zákona č. 326/1999 Sb. závazné stanovisko Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, zda je vycestování účastnice řízení dle ust. § 179 téhož zákona možné, přičemž obdržel závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince ev.č. ZS24686 ze dne 24.11.2014 s tím, že vycestování účastnice řízení je možné. Odvolací orgán uvedl, že v dané věci byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tedy zjistil všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastnice řízení. Správní orgán I. stupně poskytl ve smyslu ustanovení ust. § 4 a ust. § 6 odst. 2 cit. zákona potřebnou součinnost, když byla účastníkům řízení ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1, 2, 3 dána možnost navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, vyjádřit v řízení své stanovisko a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Nalézacím orgánem byl tedy skutkový stav spolehlivě zjištěn, doložen a popsán v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Doba, po kterou nelze účastnici řízení umožnit vstup na území členských států Evropské unie stanovena správním orgánem I. stupně, se jeví po zhodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, společenské nebezpečnosti jednání účastnice řízení, pohnutek a míry zavinění její osoby, jako přiměřené opatření. Z připojených správních spisů byly pro rozhodnutí ve věci zjištěny tyto skutečnosti: 29.9.2014 Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Brno učinil Úřední záznam o zajištění cizince, a to K. T., nar. ..., státní příslušnost Arménie, z něhož vyplynulo, že dne 29.9.2014 v 7:15 hod. hlídka OPKPE Brno zkontrolovala na ulici Nádražní v Brně cizinku (K. T.), která ke své totožnosti předložila cestovní pas Arménie. Konrolou cestovního pasu bylo zjištěno, že poslední platné vízum, které jmenovanou opravňovalo k pobytu na území ČR byl výjezdní příkaz č.AKT0152436, s dobou platnosti do 16.9.2014. Lustrací v IS PČR bylo dále zjištěno, že jmenovaná nedisponuje žádným platným vízem nebo oprávněním k pobytu, na základě kterého by byla oprávněna pobývat na území ČR. 4.9.2014 pod č.j. ……., ……….. vydalo Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky Informace o důvodech neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území paní K. T., z něhož vyplynulo, že vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území se podle ust. § 56 odst. 1 písm. j) zák. č. 326/1999 Sb. neuděluje, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu žadatelky na území. Toto rozhodnutí bylo přijato dne 29.9.2014. 29.9.2014 zahájil prvostupňový správní orgán správní řízení ve věci správního vyhoštění podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zák. č. 326/1999 Sb. Téhož dne byl sepsán s žalobkyní Protokol o vyjádření účastníka správního řízení, kdy do protokolu žalobkyně uvedla po seznámení se s podklady pro rozhodnutí, že poučení rozuměla a porozuměla také důvodům, proč je s ní tento protokol sepisován. V jazyku, ve kterém je správní řízení vedeno, rozumí jak slovem, tak písmem a v daném řízení zplnomocňuje paní I. P. F., aby ji zastupovala, když jmenovaná zmocnění přijala. Dále pak uvedla žalobkyně, že se momentálně nebude nijak vyjadřovat a vše nechá na svém zplnomocněném zástupci. Poté pak byla téhož dne pořízena kopie cestovního dokladu žalobkyně č. AKO2800787, když žalobkyně prohlásila, že kopie jejího cestovního dokladu zcela odpovídá skutečnosti, když veškeré údaje uvedené v cestovním dokladu, záznamy o překračování státních hranic, povolení k pobytu, výzva a další údaje na pořízených kopiích, odpovídají všem skutečným údajům v cestovním dokladu k dnešnímu dni (29.9.2014). 4.11.2014 je pořízena ve spise Žádost o doplnění podkladů, z níž vyplývá, že žalobkyně v protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 29.9.2014 odmítla vypovídat a k řízení se jakkoliv vyjadřovat. Zvolila si pro řízení právního zástupce I. P. F., která zmocnění přijala. Zmocněnkyně uvedla, že se do 15 dnů k věci vyjádří písemně. Jelikož se tak výše zmíněná cizinka, ani její právní zástupkyně nevyjádřily k otázce existence důvodu znemožňujících její vycestování do země původu, nemůže správní orgán tyto důvody posoudit. Správní orgán je povinen posoudit všechny skutečnosti, které by mohly být překážkou vycestování cizinky, avšak na základě zaslaných podkladů nemůže rozhodně závazné stanovisko vydat. Žádal o doplnění výpovědi účastnice řízení. Ze spisu pak vyplývá, že právnímu zástupci žalobkyně Mgr. Marku Sedlákovi byla dána možnost se dle § 36 odst. 3 správní řád vyjádřit k řízení o správním vyhoštění, a to do 5- ti dnů od doručení výzvy, tj. do 10.11.2014. V záznamu uvedeno, že do dnešního dne (19.11.2014) nebylo správnímu orgánu vyjádření doručeno. 24.11.2014 vydalo Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky závazné stanovisko k možnosti vycestování cizince, tj. žalobkyně a ve výroku uvedlo, že vycestování žalobkyně je možné. V odůvodnění tohoto rozhodnutí mj. uvedeno, že správní orgán rozhodující ve věci hodnotil, zda v případě výše jmenované žalobkyně existuje důvod pro shledání nemožnosti vycestování ve smyslu § 179 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců v platném znění. Vycházel v této souvislosti zejména ze zjištěných skutečností, a to na pozadí informací ohledně politické a ekonomické situace a stavu dodržování lidských práv v Arménské republice, které jsou mu známy z jeho úřední činnosti. Jmenovaná cizinka neuvedla v průběhu správního řízení o vyhoštění žádné důvody, pro které by nemohla vycestovat. Opakovaně jí byla správním orgánem policie dána možnost se k podkladům řízení a k možnosti vycestování do země původu vyjádřit. Na základě posouzení výpovědi výše jmenované cizinky nedošel správní orgán k závěru, že by jí ve vlasti byl uložen trest smrti, či jí vykonání tohoto trestu hrozí. Cizinka rovněž neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by mohla potvrdit, že by jí v případě návratu do vlasti mohlo hrozit mučení, lidské či ponižující zacházení nebo trest. Účastnice řízení se odmítla vyjádřit k předmětu řízení a k dalším otázkám, čímž se připravila o možnost hájit své zájmy a uvést ke zjištěným skutečnostem své stanovisko. Správnímu orgánu je z jeho správní činnosti rovněž známo, že na území Arménské republiky neprobíhá ozbrojený konflikt, který by jí mohl v případě návratu do vlasti ohrozit na životě či lidské důstojnosti. V případě vycestování účastnice řízení pak po posouzení skutečností jí sdělených nepředstavuje ani rozpor s mezinárodními závazky ČR, protože žádné takové skutečnosti uvedeny nebyly, i když tato možnost byla jmenované dána. 17.12.2014 bylo prvostupňovým správním orgánem vydáno rozhodnutí, dle kterého se žalobkyni ukládá správní vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zák. č. 326/1999 Sb. a stanoví se doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU v délce 9 měsíců. Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně mj. vyplynulo, že v průběhu správního řízení bylo správním orgánem zjištěno, že žalobkyni bylo dne 9.6.2009 vydáno ZÚ ČR v Moskvě schengenské vízum typu „platné od 11.6.2009 do 26.6.2009“ s délkou pobytu 14 dnů. Kontrolou cestovního dokladu žalobkyně bylo zjištěno, že do schengenského prostoru vstoupila dne 12.6.2009 přes Rakouskou spolkovou republiku. Na území ČR účastnice řízení podala dvě žádosti o přiznání mezinárodní ochrany na území ČR, kdy poslední z nich byla podána dne 9.9.2013. Řízení ve věci mezinárodní ochrany na území ČR bylo dne 1.7.2014 pravomocně ukončeno Nejvyšším správním soudem, který odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost. V návaznosti na ukončení řízení ve věci mezinárodní ochrany byl žalobkyni vydán výjezdní příkaz č.GA0188306, s platností do 16.8.2014. Dále bylo zjištěno, že účastnice řízení dne 11.12.2013 podala žádost o udělení trvalého pobytu občana 3. státu - pobyt po azylu. O této žádostí bylo rozhodnuto OAMP Brno dne 4.3.2014 a trvalý pobyt na území ČR účastnici řízení nebyl udělen. Proti rozhodnutí o neudělení trvalého pobytu účastnice řízení podala cestou právního zástupce odvolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto. Uvedená žádost o udělení trvalého pobytu účastnici řízení však neopravňuje k pobytu na území ČR bez víza. Účastnice řízení tak měla za povinnost opustit území České republiky v rámci shora uvedeného výjezdního příkazu do 16.8.2014. Dne 18.8.2014 byl účastnici řízení opětovně udělen výjezdní příkaz č. GA0152436 platný do 16.9.2014 sloužící k vycestování z území České republiky. Účastnice řízení dne 18.8.2014 podala u OAMP Brno žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o které bylo rozhodnuto dne 4.9.2014 a vízum účastnici řízení nebylo uděleno. Informace o důvodech neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území bylo účastnici řízení prostřednictvím zástupce doručeno dne 5.9.2014. Jelikož řízení o žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. bylo ukončeno dne 4.9.2014 a tímto dnem skončila i oprávněnost pobytu na území dle § 60 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb. a výjezdnímu příkazu č. GA0152436 skončila platnost dne 16.09.2014, měla tak účastnice řízení za povinnost opustit území České republiky v rámci platnosti uvedeného výjezdního příkazu, tj. do 16.09.2014. Poněvadž v době platnosti tohoto výjezdního příkazu účastnice řízení nevycestovala a nadále na území České republiky v době od 17.9.2014 do 29.9.2014 pobývala, aniž by měla platné vízum nebo jiné oprávnění, dopustila se porušení povinnosti cizince dle ust. § 103 písm. n) zákona č. 326/1999 Sb. Po řádném posouzení výše uvedených skutečností jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, dospěl správní orgán k závěru, že byly naplněny podmínky pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., neboť účastnice řízení pobývala na území České republiky od 17.09.2014 do 29.09.2014 bez víza, ač k tomu nebyla oprávněn a bez oprávnění k pobytu. Podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb. rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. Podle § 174a zák. č. 326/1999 Sb. správní orgán při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Jak bylo uvedeno, po celou dobu správního řízení se účastnice řízení k věci nevyjádřila. Správním orgánem bylo zjištěno, že účastnice řízení pobývá na území ČR od roku 2010, a to společně se svým manželem a dvěma dětmi, státními příslušníky Arménie. Manžela účastnice řízení a jejich děti považuje správní orgán v souladu s ust. § 27 odst. 2 správní řád za účastníky tohoto řízení. Jak bylo zjištěno, účastnice řízení přicestovala do ČR na krátkodobé vízum a na území poté požádal o mezinárodní ochranu. Následně podala opakovaně žádost o udělení azylu, která byla jako nepřípustná zastavena. Jak je tedy patrno, účastnice řízení v ČR neměla nikdy žádný řádný dlouhodobý pobytový status. Správní orgán účastnici řízení neupírá právo požádat ČR o azyl, ale v daném případě v opakovaných žádostech o azyl správní orgán spatřuje účelovost jednání účastnice, jednání motivované snahou za každou cenu setrvat na území ČR, aniž by splnila podmínky pro udělení jakéhokoliv druhu pobytu. V rámci správního řízení bylo rovněž zjištěno, že na účastnici řízení nelze pohlížet jako na rodinného příslušníka občana EU ve smyslu § 15a zák. č. 326/1999 Sb. Účastnice řízení neuvedla, že by trpěla jakoukoli nemocí a je ve věku, kdy se může o sebe postarat. Je tedy schopna se vráti do země původu. Narodila se na území Arménie a svůj rodný jazyk zcela jistě za tak krátkou dobu pobytu v ČR nezapomněla. Lze dodat, že ani nucené vycestování účastnice řízení z území ČR nemusí nutně znamenat odloučení od svého manžela a dětí. Uznají-li účastníci řízení za vhodné, mohou se rozhodnout pro společný pobyt ve své vlasti, což je dle správního orgánu s ohledem na délku pobytu na území ČR reálné. Záleží na účastnicích řízení, jakým způsobem budou řešit své rodinné záležitosti, nicméně správní orgán poznamenal, že děti účastnice řízení nemají žádný pobytový status a s manželem je ze stejného důvodu vedeno řízení o správním vyhoštění. Dle § 179 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb., není vycestování cizince možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2 a že nemůže, nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochranu státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle § 179 odst. 2 zák. č. 326/1999 Sb. se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu nebo pokud by vycestování bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR. Podle § 120a odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb., si správní orgán vyžádal závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky k možnosti vycestování. Ze závazného stanoviska ze dne 24.11.2014 vyplývá, že na účastnici řízení se nevztahují důvody znemožňující vycestování dle § 179 zákona č. 326/1999 Sb. a její vycestování je možné. V průběhu soudního řízení dne 29.6.2016 žalobkyně soudu sdělila, že bylo ukončeno její právní zastoupení advokátem a žádala zasílat písemnosti na adresu B., C.

10. Na tuto adresu se soudu nepodařilo písemnosti doručit, a proto požádal o doručení písemnosti na tuto adresu Policii ČR, Městské ředitelství Policie Brno, Obvodní oddělení Policie Brno – Komárov, kdy policie 21.11.2016 sdělila, že byl učiněn pokus o doručení písemností pro K. T. na adrese C. 10 v B. s negativním výsledkem, výše uvedená osoba se na adrese již nezdržuje. Z lustrací IS PČR byl zjištěn tel.kontakt na uvedenou osobou (uvedeno tel.číslo) kdy bylo telefonicky hovořeno s K. T., která uvedla, že v současné době se již nezdržuje na území ČR, přesné místo pobytu sdělit nechtěla. Posouzení věci krajským soudem Žaloba není důvodná. Žalobkyně namítala, že na území ČR nepobývala bez víza či oprávnění k pobytu, neboť se na ni vztahuje ust. § 60 odst. 7 zák. č. 326/1999 Sb. Podle § 60 odst. 7 zák. č. 326/1999 Sb., pokud o žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. c) nebylo rozhodnuto v době platnosti oprávnění k pobytu cizince na území, cizinec podal žádost v době platnosti oprávnění k pobytu a byl podle § 69 oprávněn podat na území žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, považuje se jeho další pobyt na území za pobyt na toto vízum a to až do rozhodnutí o žádosti; v této době není cizinec oprávněn podat na území žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, nebo další žádost o vydání povolení k trvalému pobytu. Podle § 33 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona, Ministerstvo udělí vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území cizinci, který v době platnosti oprávnění k pobytu, jehož platnost nelze prodloužit, požádá na území o vydání povolení k trvalému pobytu, pokud je k tomu podle § 69 oprávněn a o této žádosti nebylo rozhodnuto v době platnosti oprávnění k pobytu cizince na území. Podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců, policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, pobývá-li cizinec na území bez víza, ač k tomu není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu. Soud se ztotožňuje se stanoviskem vyjádřeným v rozhodnutí správního orgánu I. stupně i žalovaného, a to v tom, že v období od 17.9.2014 do 29.9.2014 žalobkyně na území ČR pobývala, aniž by měla platné vízum nebo jiné oprávnění k pobytu. Soud se neztotožňuje se stanoviskem žalobkyně vyjádřeným v její žalobě v tom, že v uvedeném období na území ČR pobývala oprávněně, a to podle ust. § 60 odst. 7 zák. č. 326/1999 Sb., protože z Informací o důvodech neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území vyplývá, že žalobkyni nebylo uděleno dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu na území. Bylo tedy prokázáno, že v období od 17.9.2014 do 29.9.2014 žalobkyně pobývala na území ČR neoprávněně, tedy bez víza či jakéhokoliv jiného oprávnění k pobytu. Postup žalovaného i správního orgánu I. stupně i vyhoštění žalobkyně dle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 je postupem zákonným, a to právě s ohledem na zkušenost, že v tuto dobu žalobykně na území ČR pobývala bez víza, či jiného oprávnění k pobytu. Správní orgány, zejména správní orgán I. stupně se také velmi podrobně zabývaly posuzováním přiměřenosti dopadu rozhodnutí podle ust. § 174a zák. č. 326/1999 Sb., kdy hodnotily všechny skutečnosti v tomto zákonném ustanovení vyjmenované a dospěly k závěru, s čímž se soud ztotožňuje, že byla zohledněna závažnost protiprávního jednání cizince, tedy žalobkyně, to je pobyt v uvedených dnech na území ČR bez víza či jiného oprávnění k pobytu, bylo zohledněno, že se jedná o mladou, zdravou ženu a že svůj rodinný život, tedy soužití s manželem a dětmi může uskutečňovat i na území Arménie, což je s ohledem na délku pobytu na území ČR reálné. Správní orgán také uvedl, že děti žalobkyně nemají žádný pobytový status na území ČR a s manželem žalobkyně je ze stejných důvodů jako u žalobkyně vedeno řízení o správním vyhoštění. Pokud žalobkyně pak namítala, že nebylo přihlédnuto ke zdravotnímu stavu jejího manžela, tedy k jeho zranění a léčbě, v tomto směru soud uvádí, že žalobkyně toto pouze jednou větou poznamenala v žalobě, nic bližšího neuvedla o zdravotním stavu svého manžela, a v tomto směru pak nepředložila ani žádnou lékařskou zprávu, z níž by bylo patrno, jaké oblasti se zdravotní problém jejího manžela týká, či jak je závažný. Soud pak uvádí, že správní orgány postupovaly i v souladu s ust. § 179 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb., tedy hodnotily, zda vycestování žalobkyně je možné či nikoliv, a že možné by nebylo v případě důvodné obavy, a to pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, když by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2 a nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního bydliště. V § 179 odst. 2 zák. č. 126/1999 Sb. je uvedeno, že za vážnou újmu podle tohoto zákona se považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR. V tomto směru si správně správní orgán vyžádal dle § 120 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb. závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky, z něhož vyplývá, že na žalobkyni se nevztahují důvody znemožňující vycestování dle § 179 zák. č. 326/1999 Sb., a proto její vycestování je možné. Soud tedy zhodnotil věc tak, že bylo prokázáno, že v době od 17.9. do 29.9.2014 žalobkyně na území ČR pobývala bez víza či jiného oprávnění k pobytu, byla řádně zhodnocena přiměřenost dopadu rozhodnutí dle ust. § 174a zák. o pobytu cizinců a také to, zda vycestování žalobkyně z území ČR je možné a byly proto posuzovány i podmínky stanovené v ust. § 179 zák. č. 326/1999 Sb. Žaloba důvodná není, a proto jí soud dle ust. § 78 dost. 7 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) zamítl. Pokud jde o náklady řízení, žalobkyně ve věci neměla úspěch, náklady řízení jí proto nebyly přiznány. Pokud jde o žalovanou, té kromě běžné úřední činnosti řádné náklady nevznikly. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je t.č. neznámého pobytu, byl jí ustanoven pro toto řízení opatrovník Mgr. René Zeisel, advokát. Podle § 9 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., při výkonu funkce opatrovníka stanoveného správním orgánem účastníku řízení, ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestnou odpovědnost právnických osob, jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní, nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou, nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní hodnotu částka 1.000,- Kč. Podle § 7 bod 2 uvedené vyhl., sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 500,- Kč do 1.000,- Kč, 500,- Kč. Dle § 13 odst. 3 uvedené vyhl., nedohodl- li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě nákladů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300,- Kč na jeden úkon právní služby. V daném případě odměna opatrovníka dle uvedené vyhl. č. 177/1996 Sb. činí na odměně 500,- Kč + režijní paušál 300,- Kč, tedy celkem 800,- Kč.

Poučení