32 Ad 29/2023–94

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: H. T. bytem X zast. JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, sídlem Karlova 252, Veselí nad Moravou proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 5. 10. 2023, č. j. MPSV–2023/211058–922, sp. zn. SZ/MPSV–2023/151565–921, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce brojil svou žalobou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2023, č.j. MPSV–2023/211058–922 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v Brně (dále jen správní orgán I. stupně) ze dne 16. 6. 2023, č.j. 214328/23/HO. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla zamítnuta žádost žalobce o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním pojištěním podanou dne 24. 3. 2024.

II. Žaloba

2. Žalobce především namítal, že rozhodnutí žalovaného je zcela formalistické a nesprávné. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nezohlednil skutečnosti uvedené v lékařské dokumentaci předložené žalobcem v průběhu správního řízení, tj. další přetěžování jeho pohybového aparátu v případu nepřiznání průkazu ZTP. Poskytnutí tohoto průkazu by žalobci přineslo nejen ulehčení v jeho současném stavu, ale rovněž by se zabránilo zhoršování jeho zdravotního stavu do budoucna. S ohledem na předloženou dokumentaci, zejm. lékařskou zprávu MUDr. R. U. ze dne 14. 8. 2023, je velmi pravděpodobné, že zdravotní stav žalobce se bude postupně zhoršovat natolik, že bude zařazen do skupiny zvlášť těžkého funkčního postižení. Je pak jen otázkou času, kdy průkaz ZTP obdrží. Takové vyčkávání na zhoršení zdravotního stavu u osoby s těžkým funkčním postižením nelze považovat za naplnění litery zákona a bylo by v rozporu se smyslem a účelem zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (dále jen zákon č. „329/2011 Sb.“). Žalobce tedy považuje za zcela nehumánní a rozporné s účelem a smyslem tohoto zákona, aby byl nucen vyčkávat na další zhoršování zdravotního stavu do doby, než již prakticky nebude schopen sám ani z místa vyhrazeného pro osoby s průkazem ZTP odnést potřebné věci k určenému úřadu, obchodu či místu návštěvy. Vyčkávání na zhoršení zdravotního stavu by rovněž mělo nepříznivé důsledky pro prostředky veřejného zdravotního pojištění, neboť by musely být vykládány další prostředky na lékařská vyšetření, medicínské zákroky apod. V tomto kontextu pak není možné přehlížet ani preventivní charakter poskytnutí průkazu ZTP.

3. Žalobce dále uvedl, že již v současné době má potíže se sociálním začleňováním, neboť má potíže při chůzi na delší vzdálenosti, v běžném životě jej také omezuje nemožnost nošení břemen v protéze pravé horní končetiny. Potřebuje totiž i provádět nákupy pro své nezletilé děti a rovněž to platí pro návštěvy např. aquaparku, wellness a dalších zařízení. V případě nepřiznání průkazu ZTP pak žalobce kvůli zhoršení zdravotního stavu nebude moci v budoucnu tyto činnosti vůbec vykonávat nebo je vykonávat jenom s pomocí pečovatele či průvodce.

4. Žalobce závěrem uvedl, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zákonem a rozhodovací praxí správních soudů i Ústavního soudu. Žalobce odkázal i na čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), kde je zakotveno právo na ochranu zdraví. Tento základní princip je pak zakotvený i v § 1 zák. č. 329/2011 Sb. Respektování principu ochrany zdraví pacienta mělo při rozhodování správního orgánu a žalovaného jednoznačně převážit, přičemž žalobce svůj zdravotní stav a jeho předpokládané zhoršení prokázal nejen lékařskými zprávami.

III. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný ve svém podrobném vyjádření zejména zrekapituloval průběh správního řízení. Shrnul, že žalovaný na základě posudkového hodnocení komise žalované (dále též „PK MPSV“) dospěl k závěru, že PK MPSV prostudovala dostupnou zdravotní dokumentaci, přičemž zdravotní stav žalobce nadále odpovídá nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením TP, tj. jedná se o osobu se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra ve smyslu § 34 odst. 2 zák. č. 329/2011 Sb. Dle PK MPSV se jedná o amputační ztrátu pravé horní končetiny v úrovni kožní paže žalobce, který netrpí dalším závažným onemocněním. Amputační ztráta dle PK MPSV jistě vyvolá adaptační a kompenzační mechanismy organismu. Může dojít k přetěžování funkčních celků, které dosud nebyly dominantní. Žalobce bude muset hledat řešení, aby se další orgány nepřetěžovaly, aby nedocházelo k jejich předčasnému nevratnému poškození (zejména artrotické změny na levé dolní končetině a páteři). Změny pravého hlezna jsou sice omezující, ale dle PK MPSV z posudkového hlediska nevýznamné. Z posudkového zhodnocení PK MPSV tedy plyne, že objektivní nález navzdory potížím a námitkám žalobce neodůvodňuje hodnocení zdravotního stavu jako podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra dle přílohy č. 4 k vyhl. č. 388/2011 Sb, o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (dále jen „vyhl. č. 388/2011 Sb.“). Nejde ani o zdravotní stav, který svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v bodě 2 této přílohy. Tento stav trval k 1. 4. 2023 i k datu vydání napadeného rozhodnutí i k datu jednání PK MPSV. Nejsou tedy splněna kritéria daná zákonem pro nárok osoby se zdravotním postižením označeným symbolem ZTP. Právní předpisy pak neumožňují správnímu orgánu přiznat požadovaný průkaz osoby se zdravotním postižením ZTP na základě uvážení, že jeho přiznání a využívání by zamezilo nebo podstatně zpomalilo zhoršování zdravotního stavu žalobce, tj. preventivně.

IV. Replika žalobce

6. Žalobce v replice zdůraznil obdobné skutečnosti jako v žalobce. Odkázal na čl. 31 LZPS a § 1 zák. č. 329/2011 Sb. a ve smyslu těchto ustanovení je nutné individuálně posuzovat nejednom zdravotní stav, ale i vývoj zdravotního stavu. S ohledem na takto zjištěné skutečnosti pak následně zhodnotit možná opatření či poskytnutí takových prostředků např. přiznání průkazu ZTP. Takovým postupem by došlo k podstatnému ulehčení sociálního začlenění žalobce a i zmírnění jeho přetěžování, což by přineslo i naplnění práva na ochranu zdraví, neboť by jeho zdravotní stav byl po významně delší dobu stabilizovaný a zásadním způsobem by se nezhoršoval. V. Jednání před soudem dne 23. 1. 2025 a dne 24. 4. 2025 7. Žalovaný se z nařízených jednání omluvil.

8. Právní zástupce žalobce při jednání uvedl obdobné skutečnosti jako v žalobě a v replice. Odkázal na rozsudek zdejšího soudu sp. zn. 33 A 51/2015. Zdůraznil, že účelem zákona je snížení sociálních dopadů zdravotního postižení žalobce. Žalobce je omezen při provádění nákupů, nošení břemen z obchodů a rovněž při návštěvách úřadů. Průkaz ZTP by měl mít prevenční charakter, neboť by měl zabraňovat zhoršení zdravotního stavu, k čemuž u žalobce dochází. Smyslem zákona není čekání na zhoršení zdravotního stavu, aby žalobci mohl být přiznán průkaz ZTP. U žalobce dochází k přetížení páteře, levé ruky a dolních končetin. ZTP by žalobci ulehčilo fungování v životě, a i stát by ušetřil na nákladech souvisejících se zhoršováním jeho zdravotního stavu. V tomto směru byl měla být odstraněna tvrdost zákona. Právní zástupce žalobce dále popsal potíže žalobce při nakupování, kdy nemůže nést větší nákup v jedné ruce na velké vzdálenosti. Jednou rukou ani není schopen dobře ovládat nákupní vozík a již s ním i narazil do vozidla stojícího na parkovišti. Může tak dojít i k ohrožení ostatním osob. Parkovací místa vyhrazená pro držitele průkazu ZTP jsou zpravidla prázdná, ale žalobce na nich zaparkovat nemůže. Rovněž zdůraznil, že žalobci byl po nehodě v roce 2017 přiznán invalidní důchod III. stupně. Je tak zřejmé, že má těžké funkční postižení. Žalobce pobírá příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč, přičemž osoba na vozíku ve výši 27 000 Kč. Žalobce tak ani nemá možnost dát finanční prostředky asistentovi, který by za něj provedl nákup. O přiznání průkazu ZTP pak žádá z důvodu, aby se jeho zdravotní stav nezhoršoval a nemusel žádat o pomoc jiné osoby při zajištění základních potřeb (nákupy, návštěvy úřadů).

9. Žalobce pak k věci zejména uvedl, že má dvě děti ve věku 8 a 6 let. Obstarává nákup pro celou rodinu, přičemž s nákupním vozíkem nebo nákupní taškou musí přes celé parkoviště. V důsledku toho u něj dochází ke značnému přetížení levé ruky a často trpí i křečí v této ruce. Syn hraje hokej, a tudíž žalobce potřebuje nosit i kabelu s hokejovou výstrojí, což je také hodně náročné. Stav jeho levé ruky se zhoršuje. Průkaz ZTP by mu umožnil obstarání nákupu pro celou rodinu a zkvalitnil jeho fungování v životě. Dále uvedl, že často nemá, kde zaparkovat. Musí přes celé parkoviště (např. nákupní centrum Olympia Brno). Ve Veselí nad Moravou u Kauflandu, kde pravidelně nakupuje, je parkoviště často přeplněné. Musí pak přijet v jiný čas a nakoupit jindy. Pobírá příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč, což mu ani neumožňuje zaplatit si asistenta. Potíže s parkováním má i v jiných případech, neboť jako rodina hodně cestují. Jeho zdravotní stav se zhoršuje a v levé ruce má často křeče. Snaží se cvičit, rehabilitoval, ale je zjevné, že přetížení levé ruky se postupně naplno projeví. Omezení jeho pohybu je značné. Nahrbení a bolesti zad patří mezi jeho denní obtíže. Má problémy i s únavou.

10. Soud provedl při jednání dokazování rozhodnutím ČSSZ ze dne 14. 12. 2017, č.j. X o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, výpisem z účtu žalobce ze dne 29. 1. 2025, fotodokumentací z parkoviště před obchody TESCO v Uherském Hradišti a Kaufland ve Veselí nad Moravou a lékařskou zprávou MUDr. R. U. ze dne 14. 8. 2023.

11. Právní zástupce žalobce závěrem uvedl, že dle rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu a lékařských zpráv žalobci náleží průkaz ZTP. Žalovaný toliko formálně posoudil postižení žalobce jako středně těžké. Nevypořádal se s lékařskými zprávami a ani s tím, že u žalobce dochází k přetížení páteře a levé ruky. Žalobce má podstatné komplikace při obstarávání nákupu, záležitostí na úřadě a rovněž i v rámci dalších aktivit. Žalobce přitom spadá do funkčního těžkého postižení, přičemž soud by měl přistoupit k odstranění tvrdosti zákona. Žalobce trpí skoliózou páteře a celkovým přetížením končetin. Průkaz ZTP by pak měl zamezit zhoršování jeho zdravotního stavu.

VI. Posouzení věci krajským soudem

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Soud nejprve připomíná, že správní orgán I. stupně i žalovaný vycházeli při svém rozhodování z lékařských posudků, přičemž podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu není soud příslušný posuzovat věcnou správnost závěrů posudkové komise. K takovému závěru dospěl Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 7. 1. 2015, č. j. 3 Ads 114/2014 – 21, kde se zabýval nesouhlasem se závěry posudků posudkové komise a jejich nedostatečností v souvislosti s invalidním důchodem. Nejvyšší správní soud především uvedl: „Soudu zde nepřísluší posuzovat věcnou správnost lékařských posudků, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudky soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v řízení o invalidním důchodu bývají tyto lékařské posudky důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzují žádných pochyb, a nejsou–li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudků mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky pak spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila.“ Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 5. 6. 2013, č. j. 3 Ads 74/2012 – 16, v rozsudku ze dne 2. 7 2014, č. j. 3 Ads 108/2013 – 19, a v rozsudku ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 – 50, publ. pod č. 150/2004 Sb. NSS. Rovněž lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, č. j. 10 Ads 248/2017 – 61, který také upravoval rozsah soudního přezkumu v obdobných věcech, jejichž skutkový stav je založen na posouzení zdravotního stavu: „Ani správní soud si tedy nemůže učinit úsudek o zdravotním stavu a pracovní schopnosti účastníka řízení sám. K odborným lékařským otázkám je vypracováván posudek, který soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s., zejména zda splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Hodnotí, zda se posudek vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně těch, jež namítá posuzovaná osoba, a zda je z nich zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace. Posudkový závěr musí být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý a srozumitelný i pro správní soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti. Soud ověřuje, zda daný posudek je úplný a přesvědčivý ve výše uvedeném smyslu (viz např. rozsudek NSS ze dne 4. 10. 2017, čj. 8 Ads 136/2017– 35).“ S ohledem na vyslovené závěry NSS krajský soud konstatuje, že není úkolem správního soudu posuzovat, zda posudková komise správně zhodnotila zdravotní stav žalobce, ale pouze ověřit, zda měla k dispozici dostatek podkladů pro své závěry, zda je její posouzení komplexní, vypořádává se se vznesenými námitkami a zda je posudek řádně odůvodněný. Je třeba zdůraznit, že soud vychází při hodnocení ze skutkového stavu ke dni vydání rozhodnutí žalovaného. Dle názoru soudu je nutné vyslovené závěry Nejvyššího správního soudu použít i ve vztahu k posudkům vyhotoveným v řízení o přiznání průkazu osoby zdravotně postižené.

14. Z posudku je zřejmé, že žalobce, vzhledem k jeho zdravotnímu stavu spadá mezi osoby se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zák. č. 329/2011 Sb., není však osobou se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením nebo s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 4 nebo 3 citovaného zákona. Zdravotní stav žalobce tudíž odpovídá bodu 1 písm. a) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb.

15. Podle § 34 odst. 2 zák. č. 329/2011 Sb. platí, že nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ (průkaz TP) má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru.

16. Podle § 34 odst. 3 zák č. 329/2011 Sb. nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.

17. Podle § 34 odst. 4 zák. č. 329/2011 Sb. nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP/P“ (průkaz ZTP/P) má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra. Zvlášť těžkým funkčním postižením pohyblivosti a úplným postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna chůze v domácím prostředí se značnými obtížemi, popřípadě není schopna chůze, v exteriéru není schopna samostatné chůze a pohyb je možný zpravidla jen na invalidním vozíku. Zvlášť těžkým funkčním postižením orientace a úplným postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru.

18. Vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, (dále též „vyhláška č. 388/2011“) stanoví, které zdravotní stavy jsou považovány za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace, přičemž v příloze 4 k této vyhlášce jsou popsány zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. V odstavci 1 této přílohy jsou určeny zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace, v odstavci 2 zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace a odstavci 3 definuje, které zdravotní stavy lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni zvlášť těžkého funkčního postižení nebo úplného postižení pohyblivosti a orientace.

19. Krajský soud podotýká, že posudková komise MPSV byla v předmětném řízení v souladu s § 16b odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, řádně obsazena, žalobce tuto skutečnost ostatně ani nerozporoval. Závěry, k nimž posudková komise MPSV v posudku ze dne 13. 4. 2023 dospěla, je třeba hodnotit jako úplné, srozumitelné a přesvědčivé. Krajský soud neshledal v posudcích žádné pochybení či nesplnění náležitostí kladených na posudky. Mezi podklady, z nichž posudková komise při vypracovávání posudku vycházela, byla také zpráva MUDr. R. U. ze dne 14. 8. 2023, na kterou žalobce v žalobě odkazoval. V posudku je výslovně uvedeno, že z hlediska medicínského se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který žalobce limituje, ale z posudkového hlediska nebylo prokázáno, že funkční omezení pohyblivost a orientace dosahuje na posudková kritéria pro přiznání průkazu ZTP. U žalobce se nejedná o anatomickou ztrátu obou horních končetin, nejedná se o těžké omezení funkce dvou končetin, nejedná se o postižení páteře provázené těžkými parézami dolních končetin nebo těžkou nestabilitou pánevního prstence. Nejedná se o postižení páteře provázené těžkými parézami končetin nebo ztuhnutím tří úseků páteře nebo závažné deformity páteře s omezením exkurzí hrudníku. Nejedná se o postižení nosných kloubů dolních končetin s těžkým omezením hybnosti. Žalobce netrpí poruchou orientace. Jedná se amputační ztrátu PHK v úrovni kostní paže u mladého posuzovaného žalobce, který netrpí dalšími závažnými komorbiditami. Amputační ztráta zcela jistě vyvolá adaptační a kompenzační mechanismy organismu, může dojít k přetěžování funkčních celků, které dosud nebyly dominantní. Žalobce bude muset hledat řešení, aby se další orgány nepřetěžovaly, aby nedocházelo k jejich předčasnému nevratnému poškození (zejména artotické změny na LDK a páteři). Změny pravého hlezna jsou sice omezující, z posudkového hlediska však nevýznamné. Žalobce se jednání PK MPSV nezúčastnil. PK MPSV prostudovala podkladovou dokumentaci, kterou shledala dostatečnou k projednání v nepřítomnosti a k přijetí posudkového závěru.

20. Soud k věci uvádí, že cílem jednání posudkových komisí je zjistit objektivní skutečnosti o zdravotním stavu posuzované osoby. Přitom se především vychází ze souborů lékařské dokumentace, případně doplněné na žádost komise. Přítomnost posuzované osoby na jednání komise závisí na okolnostech každého případu. Judikatura Nejvyššího správního soudu přitom potvrzuje, že od 1. 1. 2006 se na postupy PK MPSV nepoužijí ustanovení obecných předpisů o správním řízení. Ze zvláštní právní úpravy obsažené v zákoně o provádění sociálního zabezpečení pak bezvýhradný nárok na osobní účast při jednání posudkových komisí nevyplývá. Podle § 16a odst. 4 písm. a) citovaného zákona je totiž posudkový orgán pouze oprávněn vyzvat posuzovanou fyzickou osobu, aby se podrobila vyšetření svého zdravotního stavu příslušným posudkovým lékařem. Úkolem posudkových lékařů i PK MPSV primárně není vyšetřování posuzovaných osob, ale pouze posudkové zhodnocení nálezů klinických lékařů, které jsou pro vypracování posudku podkladem. Lékaři posudkové komise sice mohou v případě pochybností o průkaznosti některých nálezů provést při jednání orientační vyšetření posuzované osoby, není to však zákonem vyžadováno; případné závažné pochybnosti o zdravotním stavu by musely být řešeny vysláním posuzované osoby k vyšetření na některém z klinických pracovišť (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 3 Ads 254/2016–64). V posudku byly hodnoceny i lékařské zprávy, na které žalobce odkázal v žalobě či je doložil v průběhu správního řízení. Dle názoru soudu byl tedy komplexně zhodnocen jeho zdravotní stav a posudek rovněž hodnotil i jim doložené lékařské zprávy. Posudková komise a následně i žalovaný svou argumentaci dostatečně odůvodnili, podložili přesvědčivými tvrzeními, která měla oporu v aktuální zdravotnické dokumentaci žalobce v době rozhodování, a nic nenasvědčovalo žalobcem tvrzenému nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu.

21. Soud provedl při jednání dokazování rozhodnutím ČSSZ ze dne 14. 12. 2017, č.j. X, kterým byl žalobci od 23. 10. 2017 přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Dále soud provedl dokazování výpisem z účtu žalobce, z něhož je zřejmé, že žalobce pobírá příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč. Z fotodokumentace z parkoviště před obchodem TESCO v Uherském Hradišti a před obchodem Kaufland ve Veselí nad Moravou je zřejmá značná obsazenost těchto parkovišť. V lékařské zprávě MUDr. U. ze dne 14. 8. 2023 je mj. uvedeno, že pacient si žádal o kartičku ZTP, tato mu byla zamítnuta. Pac. po amputaci PHK používá bionický kloub na PHK, na LHK nervové postižení. P. kotník po zlom. kotníku, degenerativní změny. Nedokáže dlouhodobě přetěžovat, HKK. Po chůzi více než 50– 100 m se musí zastavit pro bolesti. PDK snižuje se mu mobilita. Vertebrogenní potíže zvýrazňují, omezení zátěže. Kartička ZTP je indikována. Je zde postižení více částí pohybového aparátu, HKK, PDK, páteř.

22. Podle přílohy č. 4 bodu 2 vyhl. č. 388/2011 Sb. Za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace lze považovat tyto zdravotní stavy: a) anatomická ztráta dolní končetiny v kolenním kloubu nebo výše, exteriérový uživatel protézy, b) anatomická ztráta dolních končetin v nártech nebo v nártu a bérci, c) funkční ztráta dolní končetiny se ztrátou opěrné funkce, d) anatomická ztráta dolní a horní končetiny v úrovni bérce a předloktí, e) anatomická ztráta horních končetin v úrovni předloktí, f) těžké omezení funkce dvou končetin, g) postižení pánve provázené těžkými parézami dolních končetin nebo závažnou nestabilitou pánevního prstence, h) postižení páteře provázené těžkými parézami končetin nebo ztuhnutím tří úseků páteře nebo závažné deformity páteře s omezením exkurzí hrudníku, i) těžké postižení pohyblivosti a celkové výkonnosti již při lehkém zatížení při interních a onkologických postiženích, j) celková ztráta sluchu podle Fowlera 85% a více s neschopností slyšet zvuky a rozumět řeči i přes nejlepší korekci (oboustranná praktická nebo úplná hluchota) u osoby starší 18 let věku, k) kombinované postižení sluchu a zraku (hluchoslepota) funkčně v rozsahu oboustranné středně těžké nedoslýchavosti, kterou se rozumí ztráta sluchu podle Fowlera 40 až 65%, a oboustranné silné slabozrakosti, kterou se rozumí zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí na lepším oku, kdy maximum je menší než 6/60 a minimum rovné nebo lepší než 3/60, nebo oboustranné koncentrické zúžení zorného pole v rozsahu 30 až 10 stupňů, i když centrální ostrost není postižena, l) oboustranná těžká ztráta zraku, kterou se rozumí zraková ostrost s korekcí, kdy maximum je menší než 3/60, minimum lepší než 1/60, m) psychické postižení s často se opakujícími závažnými poruchami komunikace a orientace v exteriéru; u středně těžkého stupně autistické poruchy s nápadnými deficity ve verbální a nonverbální komunikaci, značně abnormálním nebo rušivým chováním, s výrazně redukovanou nebo výrazně abnormální reakcí na sociální stimulaci okolí, n) neurodegenerativní postižení s mnohočetnými hybnými komplikacemi typu rigidity, hypokinézy, tremoru, ataxie, mimovolných pohybů. Ani z provedeného dokazování neplyne, že by u žalobce byl dán některý z výše uvedených zdravotních stavů, který by odůvodňoval přiznání průkazu ZTP. Ani přiznání invalidního důchodu III. stupně neznamená, že žalobci náleží průkaz ZTP, neboť kritéria pro přiznání invalidního důchodu vycházející z vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, jsou jiná než pro přiznání průkazu ZTP. MUDr. U. sice v lékařské zprávy indikuje průkaz ZTP, avšak takové posouzení mu nepřísluší. K tomu je povolána PK MPSV, případně mohl žalobce předložit znalecký posudek.

23. Krajský soud se tímto pokoušel vysvětlit okolnosti a způsob rozhodování správních orgánů v řízení o žádosti o průkaz osoby se zdravotním postižením. Žalovaný posoudil zdravotní stav žalobce podrobně, přičemž shledal splnění podmínek pro vydání průkazu se zdravotním postižením označeným symbolem „TP“. Nicméně žalobce požadoval průkaz se symbolem ZTP/P, který je přiznáván osobám se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra, což však podle všech dostupných podkladů neodpovídá závažnosti zdravotního stavu žalobce. Lze tedy shrnout, že zdravotní stav žalobce nebyl v posudku ze dne 7. 9. 2023 zpracovaném PK MPSV shledán natolik závažný, aby odůvodňoval přiznání vyššího typu průkazu osoby se zdravotním postižením. Argumentace žalobce ani primárně nemířila k tomu, že by žalobce již v současnosti trpěl zdravotním stavem podstatně omezujícím schopnost pohyblivosti nebo orientace na )na úrovni těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace. Námitku žalobce ohledně toho, že mu měl být přiznán průkaz ZTP/P, soud proto neshledal důvodnou.

24. Argumentace žalobce mířila i proti tomu, že správní orgány nezohlednily zhoršování jeho zdravotního stavu v budoucnu. Takový postup by dle něj byl v rozporu s č. 31 LZPS a § 1 zák. č. 329/2011 Sb. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 30. 11. 2020, č.j. 5 Ads 25/2017–28 v bodě 27 uvedl: „

27. Tvrzený progredující charakter stěžovatelčina onemocnění nebylo možné zohlednit, neboť při posuzování nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením je nutné vycházet z aktuálního skutkového a právního stavu v době vydání správních rozhodnutí (srov. § 75 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud poznamenává, že ačkoli chápe složitou situaci stěžovatelky při rozhodování o nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením, je nutné vycházet z přesně vymezených zákonných kritérií a závěrů posudkových komisí; stěžovatelku bylo proto nutné v době rozhodování správních orgánů považovat za osobu trpící středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti, což samozřejmě nevylučuje, aby v případě, že od té doby došlo či v budoucnosti dojde k dalšímu zhoršení jejího zdravotního stavu, si stěžovatelka podala novou žádost ve věci nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením a aby v této souvislosti došlo k novému posouzení jejího zdravotního stavu.“. Tento závěr lze vztáhnout i na posuzovanou věci a správní orgány tedy nepochybily, pokud vycházely ze zdravotního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí a nelze tak zohlednit zhoršení zdravotního stavu v době po vydání napadeného rozhodnutí. V posuzovaném případě navíc žalobce ani netvrdil, že by už došlo ke zhoršení zdravotního stavu. Případné zhoršení zdravotního stavu může být předmětem nové žádosti. Soud souhlasí se žalovaným, že mu právní předpisy neumožňují přiznat požadovaný průkaz osoby se zdravotním postižením označeným symbolem ZTP na základě uvážení, že jeho přiznání a využívání by zamezilo nebo významně zpomalilo zhoršování jeho zdravotního stavu, tj. jako určitou prevenci. Soud k tomu uvádí, že primárním účelem přiznání průkazu ZTP není prevence, tj. zamezení dalšího zhoršování zdravotního stavu, ale kompenzace postižení.

25. Žalobce odkazoval na rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 4. 2017, č.j. 33 A 51/2015–44. Z tohoto rozsudku nelze dle názoru soudu v posuzovaném případě vycházet, neboť v něm byly řešeny rozpory v posudku PK MPSV a otázka posouzení formy autismu z hlediska přiznání průkazu TP, ZTP či ZTP/P. V případě žalobce však nepanovaly o rozsahu jeho postižení zásadní pochybnosti a jeho argumentace se zaměřovala především na to, že přiznání průkazu ZTP by měla mít i prevenční charakter. S ohledem na výše uvedené soud však jeho argumentaci nemohl přisvědčit.

26. Soud k věci závěrem uvádí, že chápe obtížnou životní situaci i zdravotní obtíže žalobce a z toho plynoucí potíže při některých aktivitách (nakupování, obstarávání záležitostí na úřadech a další), avšak tyto skutečnosti samy o sobě nemohou vést k jinému posouzení. S ohledem na výše uvedené totiž nebylo prokázáno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalovaného by žalobce splňoval podmínky pro přiznání průkazu ZTP.

VII. Závěr a náklady řízení

27. Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud neshledal žádné vady správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, dle jeho názoru bylo rozhodnutí vydáno na základě náležitě zjištěného stavu věci, žalovaný rovněž odůvodnil, proč žalobci nelze udělit některou z forem mezinárodní ochrany. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

28. Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení.