32 Ad 30/2023–88

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem v právní věci žalobkyně: Mgr. R. G. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X, ve věci zamítnutí žádosti o invalidní důchod, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně brojila svou žalobou proti rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty její námitky proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byla žádost žalobkyně pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) zamítnuta.

II. Žaloba

2. Žalobkyně především zrekapitulovala průběh správního řízení. Zdůraznila, že posudky OSSZ Prostějov a ani žalované se nezabývaly obsahem kapitoly VIII, oddílu A, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhl. č. 359/2009 Sb.“) a kde jsou uvedeny posudkové zásady, které dále citovala. Nebyly dostatečně hodnoceny lékařské nálezy a zdravotní dokumentace, přestože z charakteru postižení je zcela jasné, že jde o vady trvalé, neodstranitelné. Žalobkyni měl být minimálně přiznán invalidní důchod I. stupně. Žalovaný tedy pochybil při hodnocení dle § 3 odst. 1, 2 vyhl. č. 359/2009 Sb. Rovněž se nezabýval § 5 vyhl. č. 359/2009 Sb. Její postižení pak mělo být hodnoceno dle kapitoly VIII., oddílu A, položky 5 b) s mírou poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 35–45 % a nikoliv dle kapitoly VIII., oddílu A, položky 5 a) s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 25 %.

III. Vyjádření žalované

3. Žalovaná ve vyjádření zrekapitulovala průběh správního řízení a považuje rozhodnutí i posudek žalované za dostatečně přesvědčivý a navrhla zamítnutí žaloby. S ohledem na námitky žalobkyně pak navrhla důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR (dále jen „PK MPSV“), která je ve smyslu § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení. IV. Jednání před soudem dne 27. 3. 2025 a dne 26. 6. 2025 4. Žalobkyně se z nařízených jednání ze zdravotních důvodů omluvila.

5. Zástupkyně žalované především odkázala na vyjádření žalované a její rozhodnutí.

6. Soud provedl při jednání dokazování posudkem PK MPSV ze dne 11. 6. 2024 a jeho doplněními ze dne 29. 10. 2024 a ze dne 6. 5. 2025. Zástupkyně žalované se k posudku nevyjádřila.

V. Posouzení věci krajským soudem

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. V posuzované věci nechal soud vypracovat posudek PK MPSV, pracoviště v Brně ze dne 11. 6. 2024. PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise a odborného lékaře z oboru neurologie MUDr. J. K. Z posudku plyne, že žalobkyně byla jednání PK MPSV přítomna. V posudkovém zhodnocení je mj. uveden diagnostický souhrn, podle něhož žalobkyně trpí: 1) Recidivující lumbalgie, nyní s algoritací do derm. L4/5 vlevo, stav po PRT, indikovaná lázeňská terapie, b) Hypacusis perceptiva bilat. ztráta sluchu dle Fowlera 81, 5% kompenzováno sluchadly. V posudkovém zhodnocení je dále uvedeno, že žalobkyně (153 cm, 65 kg) trpí zdravotními obtížemi vyplývajícími z onemocnění (postižení) uvedených v diagnostickém souhrnu. V popředí obtíží jsou zejména recidivující lumbalgie, nyní s algoritací do derm. L4/5 vlevo, stav po PRT, indikovaná lázeňská terapie. Dle neurologie 11/2023 je spolupracující, na vyšetřovnu si přichází sama, chůze antalgická, HKK v Mi drží, taxe a diadochokineza správná, špetku svede, bez trezoru. Na DKK v Mi drží, taxe a diadochokinesa správná, frustní akrální oslabení pro L5 vpravo, rotace v kyčli volné, sfinktery intaktní. Bylo doplněno EMG, kde nález na DKK v normě bez známek polyneuropatie DKK, v jehlové EMG známky lehké chronické radikulopatie L5 vpravo. Dle rehabilitace 10/2023 rehabilitační procedury absolvovala, zlepšena, do DLK projekce mizí, potíže jsou spíše v noci, nebo nad ránem. Objektivně zlepšené postupy, zlepšená hybnost. Thomayer volně na zemi, akra DKK pevná. zvládá po patách i špicích, soli stoj vlevo s lehkým poklesem. Dle rehabilitace 8/2023 dle MRI L4/5 hernie disku paramediálně vlevo stékající 6 mm za obratlové tělo L5, významný tlak na probíhající kořen L5 vlevo v laterálním recesu a v.s. kontakt i kořene S1 vlevo. Dle PL 3/2023 asi od roku 2019 progredující bolesti bederního úseku páteře, opakovaně léčena konzervativními postupy, injekce, infůze, rehabilitace. Stav vždy jen s přechodnou úlevou. Nyní zhoršení, intradiace do LDK. Páteř je mírně skoliotická s maximem v Th úseku, palpačně citlivá. PV spasmy na dysbalančním terénu, max LS páteř, Th nerozvíjí, SIS palp. bolestivé. Dále je popisována hypacusis percepiva bilat. ztráta sluchu 81, 5 kompenzována sluchadly. Žalobkyně je orientována místem, časem, osobou, situací je přiměřeného chování i komunikace, není přítomna porucha intelektu či paměti. Není přítomna zjevněji narušená orientace zrakem. Sluchem s nasazenými naslouchadly je orientace dobrá–komunikace v místnosti je bez problémů. Jde o oboustrannou těžkou nedoslýchavost s dobrými komunikačními schopnostmi. Kardiopulmonálně je kompenzovaná, nejsou uváděny zjevnější zažívací obtíže ani inkontinence. Na horních končetinách není popisována paretická symptomatologie ani zjevnější kloubní postižení. Na dolních končetinách rovněž není zjevnější přítomné topické paretické postižení ani významnější omezení kloubní pohyblivosti. Na LDK je pouze reziduální porucha čití při postižení nervového kořene. Hybnost páteře během vyšetření na PK není významněji omezená, při naprosté většině pohybů není přítomna žádná bolestivá reakce. Je schopna samostatné chůze, při chůzi nepoužívá kompenzační pomůcky. Ve smyslu § 39 ZDP je na svůj stav adaptována a zdravotní stav je možné považovat za stabilizovaný. Je omezena ve výkonu práce v hlučném prostředí a není schopna vykonávat fyzicky náročnější činnosti. V posudkovém závěru je především uvedeno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 ZDP. Žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII, oddílu A, položky 5 písm. a) vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se z důvodu postižení páteře podle § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. navyšuje o 5 % a celkově tak činí 30 %.

9. Žalobkyně podala proti obsahu posudku obsáhlé vyjádření s řadou konkrétních výhrad a specifikací svých zdravotních potíží, kterými se PK MPSV nezbývala. Vyjádřila se i k jednání konkrétních posudkových lékařů.

10. S ohledem na námitky žalobkyně si soud vyžádal doplňující posudek ze dne 29. 10. 2024. PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise a odborného lékaře z oboru neurologie MUDr. Ireny Novotné. V posudkovém zhodnocení je především uvedeno, že žalobkyně nebyla jednání PK MPSV přítomna, neboť nebyla zvána. PK prostudovala vyjádření žalobkyně ke způsobu jednání PK MPSV a prostudovala nově doloženou dokumentaci. Z hlediska postižení sluchu pak PK MPSV nadále setrvává na svém závěru z předchozích jednání, tedy, že jde o oboustrannou těžkou nedoslýchavost, ovšem s dobrými komunikačními schopnosti při používání sluchadel, což odpovídá položce 5 a), oddílu A, kapitoly VIII. Z hlediska obtíží s páteří na podkladě nově doložené i opakovaně prostudovaní starší dokumentace dospěla PK MPSV k závěru, že je možné provést dle § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. navýšení o 10 %, neboť je přítomno více zdravotních postižení. Samotné postižení páteře sice samo o sobě žádnému stupni invalidity neodpovídá, nicméně významným způsobem kromě sluchového omezení zvyšuje míru poklesu pracovní schopnosti. Žalobkyně je při přiznané invaliditě I. stupně nutna dodržovat pracovní omezení, které se týkající jak sluchu, tak i páteře. Z hlediska sluchu žalobkyně není schopna vykonávat práce s vyššími nároky na sluchové schopnosti a z hlediska obvyklých prací není schopna pracovat v prostředí, které je nadměrně hlučné. Z hlediska vertebrogenních obtíží je žalobkyně nucena dodržovat režim, který zahrnuje zejména vyloučit těžší fyzickou práci, dlouhodobější polohy v nefyziologických polohách těla, práci v chladu a průvanu. V posudkovém závěru je především uvedeno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 ZDP. Žalobkyně je invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a) ZDP Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 35 %. Při přiznání invalidity I. stupně za předpokladu dodržení výše uvedených pracovních omezení je její zdravotní stav možno hodnotit za stabilizovaný, přičemž žalobkyni lze brát jako adaptovanou na své zdravotní postižení. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII, oddílu A, položky 5 písm. a) vyhl. č. 359/2009 Sb,, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se z důvodu postižení páteře podle § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. navyšuje o 10 % a celkově tak činí 30 % (správně má být 35 % – pozn. soudu). Vznik invalidity je 7. 11. 2023. Platnost je trvale.

11. Žalobkyně k věci uvedla, že členové komise nevzali v potaz její stěžejní zdravotní postižení, tj. oboustranná těžká vada sluchu, a členem komise nebyl lékař se specializací ORL. Z jednání MUDr. V. L. pak plyne, že se před jednáním PK MPSV ani neseznámil se zdravotní dokumentací jejich ošetřujících lékařů se specializací ORL. Nebyl žalobkyni ani dán dostatečný prostor k vyjádření se k celému případu. Její zdravotní postižení, kterým trpí od dětství, a pracovní omezení nelze popsat v jedné větě. Rovněž neuroložka MUDr. K. se dopustila několika mylných závěrů. Především se jedná o tzv akrální parézy. Není pravdivé tvrzení, že na horních ani dolních končetinách není popisována paretická symptomatologie, neboť paréza v dolní končetině je významně spojena především s problémy páteře. Není ani pravdivé, že by uvedla, že netrpí inkontinencí. Na tuto otázku nebyla ani dotazována. Žalobkyně dále uvedla, že od dětství má posunutý práh bolesti, a tudíž není pravdivé tvrzení MUDr. K., že neměla antalgický postoj. Ke své hlavní diagnóze (oboustranná těžká ztráta sluchu) dále uvedla, že k ošetřujícímu lékaři dochází na pravidelné kontroly a užívá předepsanou podpůrnou medikaci. Vada zůstává na stejné úrovni, je zhruba stejná ztráta sluchu. V minulém roce byl problém s výpadkem účinného léku bez možné náhrady. Její ošetřující lékař měl obavy, aby nepřišla o zbytkový sluch. Pak by nebylo, co zesilovat a při práci ani v běžném životě by nebylo možné využívat naslouchadla. Jak uvedli v posudku příslušní lékaři MPSV, tak jde o oboustrannou těžkou vadu sluchu, kompenzovanou sluchadly.

12. Soud si ještě s ohledem na stanovení data invalidity vyžádal další doplňující posudek. Jednalo se o posudek dne 6. 5. 2025. PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise a odborného lékaře z oboru neurologie MUDr. J. K. V posudkovém zhodnocení je především uvedeno, že žalobkyně nebyla jednání PK MPSV přítomna, neboť nebyla zvána. PK prostudovala podkladovou dokumentaci, která byla dostatečná k projednání v nepřítomnosti a k přijetí posudkového závěru. V posudkovém hodnocení a závěru je především uvedeno, že vznik invalidity je stanoven na datum 7. 11. 2023. Důvodem stanovení tohoto data je dlouhodobá pracovní neschopnost žalobkyně, která měla prodlouženou platnost po uplynutí podpůrčí doby do data 6. 11. 2023. K uvedenému datu byl zdravotní stav dostatečně stabilizovaný, aby bylo možno konstatovat, že jde o DNZS a z uvedeného vyvodit posudkové závěry ohledně invalidity.

13. Soud předně k věci uvádí, že právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 ZDP, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 ZDP platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

14. Soud dále k věci uvádí, že správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou–li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013–20, přístupný na www.nssoud.cz). Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011–43, přístupný na www.nssoud.cz).

15. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde–li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012–18, přístupný na www.nssoud.cz).

16. Soud k věci tedy dodává, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti představuje odbornou medicínskou otázku, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí, též znalosti z oboru posudkového lékařství a jejíž posouzení je zákonem svěřeno posudkovým orgánům (srov. § 4 odst. 2, § 8 a § 16 a zákona o provádění sociálního zabezpečení). Odborné posudkové závěry ovšem nepodléhají hodnocení soudu z hlediska jejich správnosti, neboť k tomu soudci nemají odborné lékařské znalosti. V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení je považováno za jeho rozhodující příčinu. Za rozhodující příčinu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise je povinna odůvodnit zařazení zdravotního postižení pod konkrétní položku uvedené přílohy i určení míry poklesu pracovní schopnosti v rámci rozpětí stanoveného v jednotlivých položkách, včetně případného navýšení podle § 3 téže vyhlášky. Je–li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.). Podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky, v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podle 3 odst. 2 vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podle § 3 odst. 3 zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů.

17. Soud k věci rovněž uvádí, že úkolem posudkových lékařů i PK MPSV primárně není vyšetřování posuzovaných osob, ale pouze posudkové zhodnocení nálezů klinických lékařů, které jsou pro vypracování posudku podkladem. Lékaři posudkové komise sice mohou v případě pochybností o průkaznosti některých nálezů provést při jednání orientační vyšetření posuzované osoby, není to však zákonem vyžadováno; případné závažné pochybnosti o zdravotním stavu by musely být řešeny vysláním posuzované osoby k vyšetření na některém z klinických pracovišť (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 3 Ads 254/2016–64).

18. V posuzované věci soud vyhodnotil posudek PK MPSV ze dne 11. 6. 2024 a především jeho doplnění posudky ze dne 29. 10. 2024 a ze dne 6. 5. 2025 jako posudek splňující všechny formální náležitosti ve smyslu § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Posudek byl vypracován PK MPSV zasedající ve složení za účasti lékaře s odborností neurologie. Žalobkyně se zasedání komise zúčastnila. V posudku byly hodnoceny i lékařské zprávy, na které odkázala a doložila v průběhu soudního řízení či přímo u PK MPSV Dle názoru soudu byl tedy komplexně zhodnocen její zdravotní stav, a to především na základě lékařských zpráv, přičemž k objektivnímu posouzení zdravotního stavu PK MPSV provedla sama její zdravotní prohlídku a žalobkyně i mohla popsat své zdravotní potíže. Z obsahu posudku ze dne 11. 6. 2024 je zřejmé, že žalobkyně poměrně podrobně popisuje své zdravotní potíže. Soud tak nemohl přisvědčit její námitce, že by ji nebyl dán dostatečný prostor k vyjádření se před PK MPSV. Posudek rovněž hodnotil i jí doložené lékařské zprávy. V posudku a jeho doplnění ze dne 29. 10. 2024 je rovněž hodnoceno, z jakého důvodu nelze její zdravotní postižení hodnotit podle kapitoly VIII, oddílu A, položky 5 b), jak namítala žalobkyně. PK MPSV uvedla, že z hlediska postižení sluchu pak PK MPSV nadále setrvává na svém závěru z předchozích jednání, tedy, že jde o oboustrannou těžkou nedoslýchavost, ovšem s dobrými komunikačními schopnosti při používání sluchadel, což odpovídá položce 5 a), oddílu A, kapitoly VIII. Dle názoru soudu byl tedy komplexně zhodnocen její zdravotní stav, přičemž v posudku byly tedy hodnoceny i lékařské zprávy, které žalobkyně doložila k PK MPSV, případně byly hodnoceny zprávy novější k datu vydání posudku, tj. aktuálněji popisující její zdravotní stav. V rámci doplnění posudku ze dne 29. 10. 2024 pak MSPV dospěla k závěru, že procentní míru poklesu pracovní schopnosti lze z důvodu postižení páteře podle § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. navýšit o 10 % a celkově tak činí 35 %. Vznik invalidity je stanoven dne 7. 11. 2023 a platnost je stanovena trvale. V dalším doplnění posudku ze dne 6. 5. 2025 pak PK MPSV podrobněji charakterizovala určení datu vzniku invalidity. PK MPSV uvedla, že důvodem stanovení tohoto data je dlouhodobá pracovní neschopnost žalobkyně, která měla prodlouženou platnost po uplynutí podpůrčí doby do data 6. 11. 2023. K uvedenému datu byl zdravotní stav dostatečně stabilizovaný, aby bylo možno konstatovat, že jde o DNZS a z uvedeného vyvodit posudkové závěry ohledně invalidity. Žalobkyně proti takto stanovenému dni vzniku invalidity ani nevznesla konkrétní námitky. Soud jen pro úplnost dodává, že v posuzovaném případě nepovažoval za potřebné provádět dokazování nad rámec posudku PK MPSV a jeho dvou doplnění. Žalobkyně ani žádný posudek, který by závěry posudku PK MPSV zpochybnil, nepředložila.

19. Žalobkyně dále namítala, že byla posouzena pouze lékařem z oboru neurologie a že členem PK MPSV nebyl odborný lékař z oboru ORL, přestože rozhodující příčinou jejího dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu je postižení sluchu. K této námitce žalobkyně soud konstatuje, že podle § 16b odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudkové komise ministerstva jsou nejméně tříčlenné. Předsedou posudkové komise může být jen lékař. Předseda posudkové komise a tajemník posudkové komise jsou vždy zaměstnanci zařazení k výkonu práce v ministerstvu; tajemník je členem posudkové komise. Dalšími členy posudkové komise jsou odborní lékaři jednotlivých klinických oborů. Podle odst. 3 téhož ustanovení, „posudkový lékař, který je předsedou posudkové komise ministerstva, řídí jednání této komise, určuje její konkrétní složení a rozhoduje o zařazení jednotlivých případů na pořad jednání komise.“ Obsazení posudkové komise lékařem určité odbornosti pro jednotlivá onemocnění nepředepisuje žádný právní předpis (srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2015, č. j. 3 Ads 129/2014 – 24). Komise však musí být schopna splnit účel svého zřízení, vyplývající z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., tedy „posoudit zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení.“ Námitka nesprávného odborného složení posudkové komise může být důvodná pouze z pohledu splnění účelu komise, tedy zda posudek vypracovaný komisí v tomto složení je úplný, přesvědčivý a správný. Složení posudkové komise co do odbornosti obsazených lékařů úzce souvisí s medicínskými závěry o druhu a závažnosti onemocnění posuzovaného a v tomto směru nemá soud potřebné odborné znalosti. Nesprávné odborné složení posudkové komise se může projevit v nepřesvědčivosti či neúplnosti posudku a v tomto směru podléhá hodnocení soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2015, č. j. 6 Ads 166/2014 – 30). V posuzovaném případě byla posudková komise složena v souladu s § 16b odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Žalobkyni lze přisvědčit, že v komisi nezasedal lékař s odborností ORL. Tato skutečnost však sama o sobě nezpochybňuje úplnost, přesvědčivost a správnost dotčeného posudku. V rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. 3 Ads 129/2014 – 24, přitom Nejvyšší správní soud shledal, že i v případě, kdy posouzení závisí na odborných vyšetřeních z určitého medicínského oboru, postačí, pokud posudková komise zohlední lékařské zprávy z takových odborných vyšetření. Taková byla situace také v posuzovaném případě, jelikož posudková komise vycházela z relevantních nálezů a žalobkyně ani konkrétně neuváděla v rámci námitek proti doplnění posudku ze dne 29. 10. 2024, že by některý z nálezů z ORL nebyl hodnocen. Soud ani tuto její námitku neshledal důvodnou.

20. Soud k věci uvádí, že subjektivní náhled žalobkyně na to, jak by měl být její zdravotní stav pro účely posouzení míry zachované schopnosti pracovat zhodnocen (výhrady vůči posouzení neuroložkou MUDr. J. K.) se od závěru příslušných orgánů liší. Posudkové orgány však posuzují skutečnosti vypovídající o zdravotním stavu objektivně a ke konkrétnímu datu a podřadí je podle stanovených kritérií pod určité ustanovení přílohy k výše citované vyhlášce. Pro vyhovění subjektivnímu náhledu žalobkyně posudková komise v posudku PK MPSV nenalezla lékařské odůvodnění. Soud pro úplnost dodává, že v rámci doplňujícího posudku ze dne 29. 10. 2024 byla členem komise jiná neuroložka, a to MUDr. I. N. Zdravotní stav žalobkyně tak byl posouzen dvěma různými odbornými lékaři z obou neurologie.

21. Soud k věci dále uvádí, že u žalobkyně se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přičemž jeho rozhodující příčinou je porucha sluchu. Jedná se zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII (Postižení ucha, bradavkového výběžku, sluchu), oddíl A (Postižení ucha, bradavkového výběžku, sluchu), položka 5 (Oboustranná těžká nedoslýchavost, ztráta sluchu v rozsahu 56–69 dB, ztráta slyšení 65–84%) písm. a) (při používání sluchadel s dobrými komunikačními schopnostmi) vyhl. č. 359/2009 Sb. s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 25 %. PK MPSV pak pokles míry pracovní schopnosti z důvodu poruchy sluchu hodnotila na horní hranici. Celková procentní míra poklesu pracovní schopnosti pak byla postupem dle § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. navýšena z důvodu postižení páteře o 10 %. Celkově tak pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 35 %. V souhrnu tedy krajský soud shledal, že předložený posudek PK MPSV, zejména ve znění jeho dvou doplnění je po stránce obsahové úplný a dostatečně přesvědčivý, a splňuje tak požadavky kladené judikaturou na to, aby mohl být stěžejním důkazem o invaliditě žalobkyně. Dle PK MPSV pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 35 %, tj. žalobkyně dosáhla na invaliditu prvního stupně, avšak datum vzniku invaliditu je až ke dni 7. 11. 2023. Ke dni vydání rozhodnutí žalované, tj. 27. 10. 2023, však žalobkyně invalidní nebyla.

22. V posuzovaném případě nebylo tedy prokázáno, že by k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byla žalobkyně invalidní v prvním stupni (pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %), a proto krajský soud shledal její žalobu jako nedůvodnou. Rozhodující totiž je, že datum vzniku invalidity (7. 11. 2023) je stanoveno až po dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. po dni 27. 10. 2023.

23. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl, jak je ve výroku I. uvedeno.

24. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku). Žalované nelze náhradu nákladů řízení přiznat ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s. (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení

I. Vymezení věci II. Žaloba III. Vyjádření žalované IV. Jednání před soudem dne 27. 3. 2025 a dne 26. 6. 2025 V. Posouzení věci krajským soudem