32 Az 3/2022–111

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobkyně: I. J., st. přísl. X zastoupená Mgr. Tomášem Císařem, advokátem, se sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2 – Vinohrady proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 13. 12. 2021, č. j. OAM–590/ZA–ZA11–ZA03–2021, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2021, č. j. OAM–590/ZA–ZA11–ZA03–2021, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady řízení v částce 16 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Tomáše Císaře, advokáta se sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2 – Vinohrady.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se včas podanou žalobou ze dne 20. 1. 2022 domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), nepřípustná, a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje.

2. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně podala dne 12. 8. 2021 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále též „ČR“). Pro udělení mezinárodní ochrany sdělila stejné důvody, jako ve své předešlé žádosti. Jediné, co se změnilo, je to, že má v současnosti kardiostimulátor.

3. Žalovaný neshledal důvody pro opakované posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k žalobkyní uváděným důvodům, neboť neuvedla žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný přitom posoudil aktuální situaci v Kamerunu stran politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv a dospěl k závěru, že od doby posouzení předchozí žádosti žalobkyně nedošlo v Kamerunu ke změně situace. Rovněž se seznámil s aktuálními informacemi ohledně dostupnosti lékařské péče v Kamerunu s důrazem na kardiologická onemocnění, vzhledem k tomu, že žalobkyně má kardiostimulátor a jednou za půl roku musí docházet na kontroly. Shledal však, že v Kamerunu je tato lékařská péče dostupná, především ve velkých městech.

4. Z uvedených důvodů žalovaný konstatoval naplnění podmínek § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a opakovanou žádost shledal za nepřípustnou.

II. Žaloba

5. V žalobě žalobkyně v prvé řadě namítla nedostatečné posouzení jednotlivých důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci, resp. zjištěný skutkový stav nesprávně vykládá a vyvozuje z něj nesprávné závěry. Napadené rozhodnutí není náležitě odůvodněno, v čemž žalobkyně spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

6. Po věcné stránce žalobkyně namítla nesprávný postup žalovaného, který ani nezkoumal samotné azylové důvody. Žalobkyně uvedla jednoznačné důvody své žádosti, a to závažné zdravotní problémy se srdcem a nebezpečí ze strany Boko Haram. Rovněž konkrétně popsala, co považuje za vážnou újmu v případě vycestování do země původu, zejména v souvislosti s nedostatečnou lékařskou péčí v zemi původu. Žalobkyni v zemi původu hrozí nebezpečí smrti, jak z důvodu nedostatku lékařské péče, tak ze strany Boko Haram. Na žádnou z těchto skutečností však správní orgán nereagoval, ani neuvedl relevantní skutečnosti k situaci v zemi původu.

7. K nepostačujícímu přezkumu došlo i v otázce neudělení doplňkové ochrany. Správní orgán byl povinen uvážit, nakolik žalobkyni hrozí nebezpečí, nakolik je nebezpečí skutečně hrozící a zda by vycestování žalobkyně mohlo znamenat ono skutečně hrozící nebezpečí v rozměru porušení mezinárodních závazků. K těmto otázkám správní orgán neprovedl žádný přezkum.

8. Žalovaný porušil i § 23c písm. c) zákona o azylu, když při rozhodování nevycházel z dostatečně přesných informací. Použité informace o zemi původu nelze považovat za dostatečně aktuální pro zjištění skutkového stavu. Napadené rozhodnutí nebere v potaz aktuální vývoj situace v zemi původu žalobkyně a je proto nepřezkoumatelné a nezákonné.

9. S ohledem na výše uvedené proto žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žádost žalobkyně byla druhá v pořadí. V otázce opakovaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany žalovaný odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, přičemž hlavním účelem možnosti podat opakovanou žádost je postižení případů, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které žadatel nemohl uplatnit bez vlastního zavinění během předchozího řízení.

11. Žalovaný zvážil přípustnost opakované žádosti a zjistil, že se neobjevily nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu. Je–li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. Nedošlo tedy k věcnému posouzení podané žádosti a argumentace žalobkyně spočívající v tom, že splňuje podmínky pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany, je nepřípadná.

12. Co se týče námitky nedostatečných podkladů pro vydání rozhodnutí, ani tuto námitku nepovažuje žalovaný za relevantní. Zástupci žalobkyně byla v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu dána možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádření se k nim. Zástupce žalobkyně této možnosti nevyužil.

13. K obavám žalobkyně pak žalovaný uvedl, že údajné nové skutečnosti se netýkají změny situace v zemi původu, ani důvodů, pro které by měla mít žalobkyně jakékoliv obavy z návratu do vlasti. Důvody nesvědčí ani o tom, že by žalobkyně mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by jí hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Žalobkyně pochází z jihovýchodu země, kde nebyly zaznamenány žádné teroristické útoky skupiny Boko Haram. Postup skupiny byl v letech 2016 – 2019 zastaven, což pozitivně ovlivnilo četnost a výskyt teroristických útoků v oblasti. V anglofonních oblastech Kamerunu sice působí ozbrojené teroristické skupiny, ty se však zaměřují na útoky proti bezpečnostním složkám a státním zaměstnancům. Dále v roce 2020 proběhly útoky separatistů, zaměřené na znemožnění konání voleb. Tyto útoky se však odehrály v oblasti, ze které žalobkyně nepochází. Žalovaný se rovněž seznámil s informacemi ohledně dostupnosti lékařské péče a dospěl k závěru, že žalobkyně se se svými zdravotními problémy může léčit i v zemi původu. Tím spíš, když zdravotní stav žalobkyně je podle lékařských zpráv stabilizovaný a dochází pouze dvakrát za rok na pravidelné kontroly.

14. Žalovaný má za to, že při posuzování žádosti žalobkyně se nedopustil žádné nezákonnosti. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečných a řádným způsobem opatřených podkladů a netrpí nezákonností či nepřezkoumatelností. Proto navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Průběh ústního jednání

15. Krajský soud nařídil ve věci na den 18. 1. 2024 ústní jednání.

16. Zástupce žalobkyně odkázal na obsah žaloby. Doplnil, že žalobkyně v ČR původně pobývala na základě přechodného pobytu, který měl být navázán na jejího druha, který však zemřel. Proto následně podala žádost o mezinárodní ochranu. V současnosti žalobkyně pobývá na území ČR legálně, neboť probíhá řízení o povinnosti vycestovat. Co se týče zdravotního stavu žalobkyně, kardiostimulátor má již delší dobu. Kardiostimulátor dosahuje své životnosti a žalobkyni proto čeká jeho výměna. Z lékařských zpráv pak vyplývá, že přesun žalobkyně do Afriky není vhodný. Zástupce žalobkyně poukázal na to, že její zdravotní stav přímo ohrožuje její život a že žalovaný tuto skutečnost nevzal v potaz. Žalovaný se měl zdravotním stavem žalobkyně zabývat podrobněji, a ne pouze konstatovat, že kromě toho, že má kardiostimulátor, se její situace nijak nezměnila. Zástupce žalobkyně však uvedl, že skutečnost, že má žalobkyně kardiostimulátor, je změnou zcela zásadní a mělo dojít k meritornímu přezkumu její žádosti.

17. Žalovaný uvedl, že trvá na svém rozhodnutí, s podanou žalobou nesouhlasí a má za to, že je nedůvodná. Žalobkyně podala druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž první žádost byla zamítnuta. Proti tomu žalobkyně brojila podanou žalobou a kasační stížností, které byly zamítnuty. V opakované žádosti uvedla totožné důvody jako v první žádosti, proto žádost nevyžadovala meritorní posouzení. To vše žalovaný odůvodnil v napadeném rozhodnutí. Na základě zpráv o zemi původu dospěl žalovaný k závěru, že kardiologická zdravotní péče je v Kamerunu dostupná a následná léčba by mohla probíhat i v zemi původu žalobkyně. Dále žalovaný odkázal na své vyjádření k žalobě.

18. Zástupce žalobkyně navrhl k důkazu výslech žalobkyně, a dále předložil lékařské zprávy z Institutu klinické a experimentálním medicíny (IKEM). Z lékařských zpráv z roku 2022 a 2023 vyplynuly onemocnění žalobkyně, její medikace a doporučení, aby se nepřesouvala do Afriky s ohledem na vysoce specializovanou péči a potřeby pokročilých léčebných metod v případě zhoršení zdravotního stavu. Dále ze zpráv vyplynulo, že funkce přístroje je správná a byla doporučena další kontrola přístroje po 6 měsících. Z lékařských zpráv ze dne 17. 1. 2024 vyplynulo, že žalobkyně pociťovala bolest v oblasti nad přístrojem a byla doporučena sono kontrola a kontrola zánětlivých parametrů, na následující den byl doporučen akutní příjem.

19. S ohledem na to, že se žalobkyně z nařízeného jednání ze zdravotních důvodů omluvila a soud považoval za vhodné doplnit dokazování jejím výslechem a závěrečnou lékařskou zprávou, odročil jednání na neurčito.

20. Následně krajský soud nařídil ve věci na den 31. 10. 2024 další ústní jednání.

21. Zástupce žalobkyně doplnil listiny k důkazu. Z lékařských zpráv z IKEM ze dne 17. 7. 2024 vyplynulo, že žalobkyně má zaveden přístroj společnosti Boston Scientific, funkce přístroje je v pořádku, žalobkyně již neměla žádné obtíže, termín kontroly je za 6 měsíců. Dále bylo k důkazu předloženo rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 3. 6. 2024, č. j. CPR–5473–19/ČJ–2024–930310–V236, v němž byla také řešena otázka zdravotního stavu žalobkyně, jako v nyní probíhajícím řízení, a jímž bylo zastaveno řízení, neboť byla shledána překážka vycestování žalobkyně z důvodu nemožnosti implantace a kontroly kardiostimulátoru na území Kamerunu. Společnost Boston Scientific, jejíž kardiostimulátor žalobkyně má implantován, totiž na území Kamerunu nedodává kardiostimulátory ani jejich příslušenství, a společnost Boston Scientific ani jiná společnost ze skupiny Boston Scientific tam v současnosti nevykonává svoji obchodní činnost. Povinnost vycestování žalobkyně by mohla představovat zásah do jejího soukromého života, neboť vycestování do domovského státu by mohlo představovat vážné a nevratné zhoršení jejího zdravotního stavu, případně přímo ohrožení na životě.

22. Zástupce žalobkyně dále konstatoval, že se nejedná o léčbu, která by měla být někdy ukončena a žalobkyně bude celý život závislá na lékařských kontrolách i na přístroji. Jedná se o vážný chronický zdravotní stav.

23. V rámci účastnické výpovědi žalobkyně sdělila, že má vážné zdravotní problémy se srdcem, chodí na kontrolu do nemocnice každých 6 měsíců a každý den bere léky. Někdy se její zdravotní stav zhorší, musí jet do nemocnice a má nařízený klid na lůžku. V Kamerunu žila na venkově, kde není nemocnice a nejsou tam léky a péče, které má v ČR. V domovské zemi nemá žádné materiální zázemí ani rodinu. V Kamerunu neexistuje žádné zdravotní pojištění. Na území ČR jí finančně pomáhají přátelé. Pokud by se žalobkyně měla vrátit na území Kamerunu, tak by tam zemřela. Lékař v ČR jí sdělil, že měla v kardiostimulátoru virus a pokud by se virus objevil znovu, museli by přístroj vyměnit. Kardiostimulátor musí mít žalobkyně do konce života a musí brát i léky. Kardiostimulátor poprvé dostala více než před 4 lety v IKEM. Žalobkyně dále uvedla, že v ČR pobývá již dlouho, už je zde její domov a je zde spokojená.

24. V rámci závěrečného návrhu zástupce žalobkyně odkázal na svá předchozí vyjádření. Dále uvedl, že jsou zde důvody, aby se žalovaný zabýval její žádostí meritorně a posoudil, zda jsou dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany, a to s ohledem na život ohrožující zdravotní problémy.

V. Posouzení věci krajským soudem

25. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). Předmětem posouzení v této věci nejsou samotné důvody pro udělení či neudělení mezinárodní ochrany, nýbrž podmínky pro aplikaci ustanovení § 25 písm. i) ve spojení s § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.

26. Podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu platí, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal–li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1 zákona o azylu.

27. Podmínky přijatelnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu pak vymezuje § 11a odst. 1 zákona o azylu. Stanoví, že pokud cizinec podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a zda cizinec uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu pak platí, že se v případě nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

28. K přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 – 96. Uvedl, že přípustnost opakované žádosti je třeba posuzovat z pohledu existence možných nových skutečností a zjištění jak z pohledu azylu, tak z pohledu doplňkové ochrany. Rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany pak musí obsahovat odůvodnění o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Správnost těchto závěrů správního orgánu podléhá v plném rozsahu kognici správních soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

29. Zhoršení zdravotního stavu ve spojení s dalšími relevantními skutečnostmi a zjištěními přitom představuje nové skutečnosti a zjištění ve smyslu § 10a písm. e) zákona o azylu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, čj. 1 Azs 43/2009 – 66).

30. Krajský soud se pak k námitce žalobkyně zabýval posouzením žalovaného, zda zhoršení jejího zdravotního stavu představuje novou skutečnost, která by odůvodňovala opětovné posouzení toho, zda žalobkyně splňuje některý z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v některé z jejích forem. Žalovaný přitom konstatoval, že o takovou novou skutečnost nejde, neboť z aktuálních zpráv o zemi původu vyplývá, že kardiologická péče je v Kamerunu dostupná, a dále že zdravotní stav žalobkyně je stabilizovaný a pouze dochází dvakrát ročně na kontrolu.

31. Vzhledem k tomu, co vyplynulo z předloženého rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 3. 6. 2024, č. j. CPR–5473–19/ČJ–2024–930310–V236, tedy že v Kamerunu není dostupná zdravotní péče ve vztahu ke kardiostimulátoru od společnosti Boston Scientific, který má žalobkyně implantovaný, je však nutno shledat posouzení žalovaného za nedostatečně individualizované. Žalovaný se totiž zabýval pouze tím, zda je v Kamerunu dostupná specializovaná kardiologická péče a zda se žalobkyně může se svými zdravotními problémy léčit i v zemi původu. Nereflektoval však skutečnost, že žalobkyně může potřebovat velmi specifickou zdravotní péči. K posouzení dostupnosti této specifické péče proto nemohou postačovat zcela obecné zprávy o zemi původu týkající se dostupnosti zdravotní péče, které konstatují existenci kardiologických center ve velkých městech v Kamerunu.

32. S ohledem na výše uvedené pak má krajský soud za to, že změna ve zdravotním stavu žalobkyně je zřejmá. Při posuzování první žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně žádné zdravotní problémy neměla. Při opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany pak uvedla, že oproti předchozímu zdravotnímu stavu má nyní kardiostimulátor. Z lékařských zpráv předložených v průběhu správního i soudního řízení vyplynulo, že žalobkyně potřebuje pravidelnou lékařskou péči ve specializovaném kardiologickém centru a minimálně jednou za 6 měsíců musí docházet na kontrolu přístroje do IKEM. Z lékařských zpráv se pak zdravotní stav žalobkyně sice jeví v současné době jako stabilizovaný, ale rovněž jako závažný a zcela závislý na kvalitní a dostupné lékařské péči. Dále rovněž v průběhu soudního řízení vyplynulo, že žalobkyně má implantován kardiostimulátor od společnosti Boston Scientific, která nemá obchodní zastoupení v Kamerunu a není pravděpodobné, že by tam byl dostupný servis přístroje a související lékařská péče.

33. Z hlediska zdravotního stavu žalobkyně má tedy krajský soud za prokázané, že oproti první žádosti o udělení mezinárodní ochrany došlo k jeho zásadnímu zhoršení. Z hlediska skutečností rozhodných pro posouzení druhé žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany se jedná o natolik závažný posun ve skutkovém stavu, že bylo povinností žalovaného se touto otázkou zabývat jako novou skutečností. Názor prezentovaný v napadeném rozhodnutí je tedy zjednodušující a nereflektuje vývoj zdravotního stavu žalobkyně. Tuto námitku proto krajský soud vyhodnotil jako důvodnou.

34. Žalobkyně rovněž namítala, že žalovaným použité informace vztahující se k situaci v zemi původu žalobkyně byly neaktuální a nedostatečné.

35. Podkladem pro vydání rozhodnutí žalovaného mají být dle ustanovení § 23c písm. c) zákona o azylu přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany občanem. Tyto informace o zemi původu musejí být v maximální možné míře 1) relevantní, 2) důvěryhodné a vyvážené, 3) aktuální a ověřené z různých zdrojů a 4) transparentní a dohledatelné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 – 81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Zastaralá je taková zpráva, která „obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, již zpráva popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden, a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 Azs 109/2019 – 74). Za náležité zjištění reálií o zemi původu je zodpovědný žalovaný (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2005, č. j. 5 Azs 116/2005 – 58, či ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017 – 36, nebo čl. 10 odst. 3 písm. b) procedurální směrnice).

36. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel z Informace rakouského Federálního úřadu pro cizince a azyl (BFA) s názvem Kamerun: Zdravotní péče, ze dne 2. 11. 2021, Informace OAMP s názvem Kamerun: Zdravotní péče, ze dne 21. 10. 2021, Informace OAMP s názvem Kamerun: Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 3. 6. 2021, Informace MZV ČR č. j. 109306–6/2021–LPTP ze dne 5. 5. 2021, a Informace OAMP s názvem Boko Haram, ze dne 9. 10. 2020.

37. Krajský soud dospěl k závěru, že použité informace o zemi původu byly přiměřeně aktuální vzhledem k tomu, že veškeré žalovaným použité zprávy byly pořízeny v průběhu roku 2021 a napadené rozhodnutí bylo vydáno 13. 12. 2021. Vývoj politické a bezpečnostní situace v Kamerunu nebyl natolik dynamický, aby nebylo možné považovat za aktuální informace, které byly v době vydání napadeného rozhodnutí staré v podstatě jen pár měsíců.

38. Co se týče zpráv vztahujících se k politické a bezpečnostní situaci, tyto považuje krajský soud za zcela dostatečné vzhledem ke zcela obecně tvrzeným obavám žalobkyně z organizace Boko Haram. V tomto ohledu tedy byl skutkový stav ve správním řízení zjištěn dostatečně a stejně tak bylo dostatečné posouzení žalovaného ohledně toho, že oproti první žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany nedošlo v polické a bezpečnostní situaci k žádným změnám, odůvodňujícím věcné posouzení opakované žádosti.

39. K informacím o zdravotní péči v Kamerunu se již krajský soud vyjádřil již výše tak, že tyto byly zcela obecné a nereflektovaly individuální a zcela specifický zdravotní stav žalobkyně. Zprávy tak sice byly aktuální, avšak nedostatečné v kontextu se zdravotním stavem žalobkyně, což vedlo k tomu, že skutkový stav ve správním řízení nebyl dostatečně zjištěn.

40. V nyní posuzovaném případě pak je zcela na místě uzavřít, že posouzení žalovaného v napadeném rozhodnutí stran zdravotního stavu žalobkyně bylo nedostatečné. Jak již soud uvedl výše, žalovaný neposoudil situaci žalobkyně individuálně. V dalším řízení proto žalovaný musí provést individuální posouzení ohledně dostupnosti lékařské péče v Kamerunu a dále posoudit to, zda není dána potřeba udělit žalobkyni některou z forem mezinárodní ochrany s ohledem na to, že návrat do země původu by pro žalobkyni mohl představovat vážné a nevratné zhoršení jejího zdravotního stavu, případně přímé ohrožení na životě.

VI. Závěr a náklady řízení

41. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodl o žalobě tak, že jí v plném rozsahu vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil s tím, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

42. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem krajského soudu obsaženým v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

43. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a přísluší jí proto právo na náhradu nákladů řízení před krajským soudem, které důvodně vynaložila proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl (neboť napadené rozhodnutí bylo zrušeno).

44. Za účelně vynaložené náklady vzal krajský soud mimosmluvní odměnu zástupce žalobkyně za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, 2x účast na ústním jednání soudu) po 3 100 Kč podle ustanovení § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) a ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném v rozhodné době). Za úkony právní služby to činí celkem 12 400 Kč, k čemuž je nutné připočíst hotové výdaje po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, což činí dohromady částku ve výši 13 600 Kč. Tato částka se dále zvyšuje o DPH 21 %, neboť zástupce žalobkyně je plátcem této daně. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši celkem 16 456 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve stanovené lhůtě.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žaloba III. Vyjádření žalovaného IV. Průběh ústního jednání V. Posouzení věci krajským soudem VI. Závěr a náklady řízení