32 Az 31/2023–53

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: S. M. st. přísl. X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29. 6. 2023, č. j. OAM–377/ZA–ZA12–K01–2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se včas podanou žalobou ze dne 17. 7. 2023 domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14 a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.

2. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce podal dne 31. 3. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále též „ČR“). Z údajů poskytnutých k žádosti a pohovoru ze dne 4. 4. 2023 vyplývají následující skutečnosti.

3. Žalobce sdělil, že je státním příslušníkem Moldavska, moldavské národnosti a je schopen se dorozumět rusky, méně už moldavsky a česky. Ke svému politickému přesvědčení uvedl, že se o politiku nezajímá a nikde nebyl členem žádné politické strany. Jako místo posledního pobytu uvedl Tiraspol, který se nachází v Podněstří, které je v současné době pod kontrolou separatistů podporovaných Ruskou federací. K důvodům žádosti vypověděl, že se nechce vracet do vlasti, protože cítí ohrožení života, neboť mu domů začala chodit předvolání z vojenské správy, která znamenají nasazení do bojů na straně Ruska na Ukrajině.

4. V průběhu pohovoru dále vyplynulo, že ve vlasti se živil jako řidič a jako ochranka podněsterských poslanců. Ve vlasti žije jeho matka, žalobce tam vlastní dvě auta. Problémy tam neměl, ty začaly až v lednu 2023 předtím, než odjel do ČR. V lednu 2023 přišli k němu domů dva muži v civilu a řekli mu, že pro něj mají předvolání na jeho jméno, v němž bylo uvedeno, že se má žalobce dostavit do ruského štábu v Tiraspolu. Dále mu řekli, že v rámci kontraktu bude žalobci vypláceno 230 tisíc ruských rublů měsíčně a bude odvezen na Ukrajinu. Žalobce odmítl a předvolání roztrhal, přes zavřené dveře mu pak muži vyhrožovali, že z toho bude mít problémy. Proto žalobce do dvou dnů odcestoval. Žalobce v letech 2002–2004 absolvoval základní vojenskou službu a také byl 2 – 3x ročně na cvičení v době, kdy pracoval jako ochranka poslanců. Druhé předvolání mu bylo doručeno v den pohovoru, informovala jej o tom jeho matka. Žalobce nevěděl, co by se stalo, kdyby odmítl kontrakt podepsat, od známých ale věděl, že kdo odmítne, má zakázáno vycestovat z Podněstří. V Moldavsku žalobce nepobýval jinde než v Podněstří, pouze občas jezdil za strýcem do Kišiněva. Jinde v Moldavsku než v Podněstří žít nemůže, nic tam nemá, ani bydlení, není tam práce. Myslí si, že časem bude válka i v Moldavsku.

5. Podle žalovaného bylo v průběhu správního řízení objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je situace, kdy byl jako občan Podněstří předvolán do ruského vojenského štábu města Tiraspol s tím, že bude v rámci vojenského kontraktu nasazen do války na Ukrajině na straně Ruské federace, což odmítá a obává se případných následků.

6. Žalovaný při posouzení žádosti žalobce vycházel především z jeho výpovědí, jím doložených materiálů a z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Moldavské republice. Konkrétně vycházel z Informace OAMP – Moldavsko: Základní přehled o zemi, stav: 2. 3. 2023, Informace OAMP – Moldavsko: Bezpečnostní a politická situace v zemi, stav: březen 2023 z 13. 3. 2023, Informace OAMP – Moldavsko: Aktuální otázky z 15. 2. 2023, Informace OAMP Moldavsko, Radio Europa/Libera Moldova z 9. 3. 2023, Informace MZV č. j. 103426–6/2021–LPTP ze dne 3. 3. 2021, Informace MZV č. j. 122984/2022–LPTP ze dne 2. 9. 2022, a zpráv ČTK „Prezidentka: Moldavsko zůstane prozápadní i přes energetické vydírání Ruska“ z 1. 11. 2022, „Ruské řízené střely přeletěly podle úřadů přes vzdušný prostor Moldavska“ z 10. 2. 2023, „Moldavská premiérka Natalia Gavrilitsaová a její vláda podaly demisi“ z 10. 2. 2023, „Moldavská prezidentka varovala před snahami Ruska provést v zemi násilný převrat“ z 13. 2. 2023, „Moldavský parlament schválil novou vládu, má prozápadní směřování, z 16. 2. 2023 a „Nasazení ruských vojáků v Podněstří do bojů není pravděpodobné, řekl diplomat“ z 24. 3. 2023.

7. Žalovaný vyhodnotil příběh žalobce z hlediska možného pronásledování ve smyslu ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu tak, že žalobce neuvedl v průběhu řízení žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce sdělil, že se o politiku nezajímá, nikdy nebyl členem žádné politické strany ani skupiny, ani se nezmínil o jakýkoliv svých činech, které by bylo možno považovat za politicky motivované a které by vykovaly jakýkoliv zájem státních orgánů Moldavska či separatistického Podněstří, kde žil před svým odjezdem z vlasti.

8. Žalovaný rovněž nedospěl k závěru, že by žalobce mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný na základě zpráv o zemi původu shrnul aktuální situaci v Podněstří, které bylo v roce 1992 separatisty odtrženo od Moldavska a byly vytvořeny místní podněsterské úřady. Podněstří je nadále součástí Moldavské republiky, ovšem bez možnosti výkonu moldavské státní moci na jeho území. Podněstří je podporováno Ruskou federací, země je obecně hodnocena jako nesvobodná, objevují se zprávy o lidskoprávních problémech. Dále se žalovaný zabýval tím, že na území Podněstří zřejmě probíhá rekrutace branců do ruské armády. Na základě zpráv o zemi původu dospěl k závěru, že k rekrutaci nedochází masově a netýká se osob, které nechtějí sloužit dobrovolně. Jsou sice přítomny známky skryté mobilizace, avšak nejsou patrné znaky hromadné mobilizace, jedná se o návrh kontraktu na služby v armádě. Tvrzení žalobce jsou tak v rozporu se zprávami o zemi původu.

9. Žalobce dle žalovaného rovněž nesplňoval důvody k udělení azylu podle ustanovení § 13 zákona o azylu za účelem sloučení rodiny.

10. Při posouzení důvodů pro udělení humanitárního azylu ve smyslu ustanovení § 14 zákona o azylu se žalovaný zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Žalobce uvedl, že je zdravý a nemá žádné zvláštní potřeby. Žalobce je dospělou, plně právně způsobilou osobou v produktivním věku a je jistě schopen zajistit si prostředky na své životní potřeby prací. Na udělení humanitárního azylu nadto není právní nárok a žalobce se jeho udělení ani výslovně nedomáhal. Žalovaný na základě výše uvedeného u žalobce neshledal zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení humanitárního azylu.

11. K důvodům pro udělení doplňkové ochrany žalovaný uvedl, že nenalezl žádné skutečnosti, na základě nichž by žalobci mohla hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti.

12. Žalovaný se dále zabýval otázkou, zda žalobci nehrozí v případě návratu do vlasti nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Žalobce ve vlasti neměl žádné problémy s orgány kontrolujícími separatistické Podněstří a v případě svého přesídlení na území pod kontrolou moldavské vlády vyjádřil pouze obavu z ekonomických potíží, aniž by zmínil obavy, které by souvisely s ustanovením § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Zprávy o zemi původu nepodporují tvrzení žalobce stran naverbování do ruské armády a žalovaný uzavřel, že žalobci z tohoto pohledu ničeho nehrozí. Pokud by žalobce odmítal setrvat na území Podněstří, nic mu nebrání situaci vyřešit přestěhováním se v rámci země. Ze zpráv o zemi původu vyplynulo, že i když osoba žije v Podněstří, pokud má občanství Moldavska, považuje jej Moldavská republika za vlastního občana a může se bez omezení přestěhovat na moldavské území. V rámci Moldavska je sice problém s pracovním uplatněním, tento problém však má řada Moldavanů a žalobce by tak byl ve stejné situaci jako ostatní spoluobčané. Tato situace by však pro něj neměla představovat zásadní problém. Mezi Moldavskou republikou a Podněstřím ani neexistuje extradiční smlouva, až na výjimky tak nehrozí, že by docházelo k předání osob hledaných a soudně stíhaných. Moldavsko je parlamentní demokracií s prozápadní orientací, kde jsou garantována základní lidská práva a svobody. Přesun žalobce je tak účinným řešením proti případnému pronásledování či jakékoliv jiné újmě, které by mohl v Podněstří pociťovat.

13. Dále se žalovaný zabýval tím, zda žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Z informačních zdrojů i ze zpravodajství je žalovanému známo, že v zemi původu žalobce neprobíhá ozbrojený konflikt ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, a to jak na územích kontrolovaných Moldavskou republikou, tak ani v Podněstří.

14. Případné vycestování žalobce po posouzení informací o zemi původu a skutečnostech sdělených žalobcem není dle žalovaného ani v rozporu s mezinárodními závazky ČR.

15. Žalovaný proto dospěl k závěru, že žalobce nesplnil zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle ustanovení § 14a zákona o azylu.

16. Žalovaný posléze neshledal, že by v ČR byla udělena doplňková ochrana některému z rodinných příslušníků žalobce, proto žalobci doplňkovou ochranu dle ustanovení § 14b zákona o azylu neudělil.

17. Z uvedených důvodů žalovaný neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany v žádné z jejích forem, a proto žádost zamítl.

II. Žaloba

18. V žalobě žalobce uvedl, že o mezinárodní ochranu žádal z důvodu obavy o svou bezpečnost v zemi původu. Žalovaný zlehčil bezpečnostní hrozbu.

19. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nepřezkoumatelné, jelikož není zřejmé, zda žalovaný vzal v potaz možnost jiného scénáře mobilizace než ty, které plynou z jeho zpráv. Žalobce byl vytipován náboráři, kteří jej dvakrát verbovali v jeho bytě. Při zohlednění tohoto způsobu mobilizace měla být žalobci mezinárodní ochrana poskytnuta.

20. V napadeném rozhodnutí dále žalovaný nesprávně posoudil situaci v Podněstří. Žalovaný vzal za prokázané, že v Podněstří probíhá tzv. skrytá mobilizace branců do ruské armády prostřednictvím pouličních plakátů a zpráv skrze aplikaci Telegram. Dále žalovaný uvedl, že náboráři mohou podle osobního profilu vytipovat někoho, komu nabídnou možnost sloužit v ruské armádě. Žalobce se však setkal s mobilizací v jiné formě – přímo do jeho bytu přišli dva lidé a poté, co je odmítl a odcestoval z domova, jej náboráři hledali v jeho bytě podruhé. Náboráři přitom žalobci vyhrožovali, že pokud do ruské armády nenastoupí, bude mít velké problémy. Žalobce je přitom v důkazní nouzi, protože výzvu k nástupu do armády roztrhal. Pokud by však žalobce byl navrácen do země původu a odmítl by nastoupit do ruské armády, byl by za to s největší pravděpodobností nějakým způsobem perzekuován.

21. Žalobce dále brojil proti možnosti tzv. vnitřního přesídlení. Narodil se v Podněstří, ve městě Tiraspol. V tomto městě žil, má tam rodinu, přátele, měl zde i práci. Pokud by se žalobce přesídlil do Moldavska, ztratil by veškeré sociální kontakty a bylo by vážně zasaženo právo na jeho rodinný a soukromý život. Každá návštěva Podněstří by pro něj pak byla vážným bezpečnostním rizikem a usazení se v jiné části Moldavska by pro něj bylo náročné.

22. S ohledem na výše uvedené proto žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

23. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasil s žalobními námitkami. Při rozhodování vzal v úvahu žalobcem uvedené skutečnosti a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Žalovaný trvá na správnosti napadeného rozhodnutí, neboť zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl, opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí. Po jejich posouzení však nezjistil žádné důvody pro udělení mezinárodní ochrany.

24. Žalobce žádá o mezinárodní ochranu pouze z obavy odvedení do války na Ukrajině a pro zlepšení své životní situace na území ČR. Obavy z odvedení do války však nejsou relevantní, stejně jako není aktuálně reálné přelití válečného konfliktu z Ukrajiny do Moldavska. Žalovaný dále odkázal na přílohu Moldavsko, Radio Europa/Libera Moldova z 15. 11. 2022, z níž vyplývá, že částečná mobilizace v Rusku nepočítá s mobilizačními aktivitami v Podněstří, a tedy nepotvrzuje žalobní námitku uplatněnou žalobcem.

25. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci a respektující ustálenou judikaturu. Nadto žalovaný zdůraznil, že žalobcovu žádost posuzoval nikoliv jako bezpečnou zemi původu, ale zabýval se hodnocením Moldavska z pohledu všech forem mezinárodní ochrany, přičemž neshledal důvod pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany.

26. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem

27. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), ve lhůtě stanovené v ustanovení § 32 odst. 1 zákona o azylu.

28. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.).

29. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení ústního jednání.

30. Přednostně se zdejší soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o tak závažnou vadu, že se jí musí zabývat i tehdy, pokud by to žalobce nenamítal, tedy z úřední povinnosti.

31. Krajský soud neshledal žádnou z vad, pro kterou by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, ať už pro nesrozumitelnost (nelze seznat určitý a jednoznačný výrok, jde o výrok s obsahem rozporuplným, nevykonatelným apod.), nebo pro nedostatek důvodů (odůvodnění je v rozporu s výrokem, popř. jiné důvody než ty, v nichž má mít dle zákona oporu, odůvodnění postrádá rozhodný důvod pro výrok či neobsahuje žádné hodnocení provedených důkazů a závěr z nich učiněný). Je pouze na žalovaném, aby námitky či důkazy vypořádal, logicky odůvodnil a argumentoval s uvedením skutkových a právních důvodů.

32. To se ve zde projednávaném případě stalo a soud proto nemůže přisvědčit žalobci ani v jednom z jeho odkazů na vady, které by vedly k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Zdejší soud má za to, že žalovaný zdůvodnil a srozumitelně uvedl, co ho vedlo k závěru napadeného rozhodnutí. Žalovaný postupoval v souladu se zákonem, když opřel své závěry mj. o obsah zpráv o zemi původu, odpovídajících požadavkům § 23c písm. c) zákona o azylu.

33. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak seznatelné, které otázky žalovaný považoval za rozhodné. Vzájemná souvislost jednotlivých úvah, jež v napadeném rozhodnutí vyslovil žalovaný, je zřetelná. Napadené rozhodnutí proto krajský soud považuje za přezkoumatelné. Ostatně sám žalobce s tímto rozhodnutím polemizuje, což by v případě nepřezkoumatelnosti nebylo možné, a skutečnost, že se závěry žalovaného žalobce nesouhlasí, nutně neznamená, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

34. Ve světle těchto skutečností považuje krajský soud námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí za nepřípadnou. Přistoupil proto k posouzení podstaty projednávané věci.

35. Krajský soud po individuálním posouzení případu žalobce dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud v prvé řadě přezkoumal napadené rozhodnutí co do neudělení mezinárodní ochrany ve formě azylu ve smyslu ustanovení § 12 zákona o azylu.

36. Z ustanovení § 28 odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochranu lze udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá–li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle ustanovení § 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda–li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany.

37. Podle ustanovení § 12 zákona o azylu v platném znění se cizinci udělí azyl, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

38. Podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem (…) nebo soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát (…) nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. Podle ustanovení § 2 odst. 7 stejného zákona pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má (…) a může–li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu a) nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo b) má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou.

39. Co se týče pojmu uplatňování politických práv ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, je nutné jej vykládat v souladu s čl. 43 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), protože § 12 písm. a) zákona o azylu je promítnutím této ústavní normy na zákonné úrovni. Za politická práva a svobody tudíž musejí být pokládána politická práva ve smyslu hlavy druhé oddílu druhého Listiny (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008–67).

40. Pokud jde o zastávání politických názorů ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, tento pojem je o něco širší, než uplatňování politických práv. Toto ustanovení má svůj původ přímo v Úmluvě o právním postavení uprchlíků. Lze proto vycházet z výkladu obsaženého v Příručce UNHCR k postupům pro určování právního postavení uprchlíků, podle které „[z]astávání politických názorů lišících se od názorů vlády není samo o sobě důvodem k nárokování si právního postavení uprchlíka, a žadatel musí prokázat, že skutečně má obavy z pronásledování pro své názory. Předpokladem toho je, že žadatel zastává názory, které nejsou tolerovány ze strany úřadů a které kritizují jejich politiku a metody. Dále to předpokládá, že tyto názory se staly předmětem pozornosti úřadů nebo jsou jimi přisuzovány žadateli“. Zároveň je toto ustanovení třeba vykládat souladně se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále též „kvalifikační směrnice“), která v čl. 10 odst. 1 písm. e) definuje polické názory jako pojem zahrnující „zejména zastávání názorů, myšlenek nebo přesvědčení ohledně potenciálních původců pronásledování uvedených v článku 6 a jejich politik nebo postupů, bez ohledu na to, zda žadatel podle dotyčných názorů, myšlenek nebo přesvědčení jednal.“ 41. Za kritérium pro rozlišení, zda určité jednání představuje uplatňování politických práv, přitom nelze brát intenzitu či rozsah výkonu těchto práv, ani společenský dopad takového jednání, neboť takový selektivní přístup by popíral podstatu ochrany před pronásledováním z daného důvodu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2014, č. j. 5 Azs 20/2014–44). Podstatné však je, zda daná forma aktivity vyvolala pronásledování či odůvodněný strach z pronásledování z tohoto důvodu s ohledem na charakteristiky dané země původu. Intenzita uplatňování politických práv pak má význam při posuzování, zda existuje přiměřená pravděpodobnost pronásledování.

42. Otázkou tedy je, zda žalobce byl politicky aktivní a zda byl v této souvislosti pronásledován, popř. zda by mu pronásledování hrozilo v případě návratu do Moldavska, resp. do Podněstří.

43. Žalobce uvedl, že se politiku nezajímá, nebyl členem žádné politické strany nebo skupiny, ani nebyl politicky aktivní. Nikdy neměl problémy se státními orgány ani bezpečnostními složkami, nebyl ani trestně stíhán. Žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možno učinit závěr, že by v zemi původu vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Pronásledování podle § 12 písm. a) zákona o azylu tedy není na místě zvažovat.

44. Nelze dospět ani k závěru, že by žalobce mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu, popř. že by existovala přiměřená pravděpodobnost pronásledování žalobce. Žalobce zejména uváděl, že žalovaný nesprávně posoudil situaci v Podněstří a že dále nevzal v potaz probíhající tzv. skrytou mobilizaci branců do ruské armády.

45. Krajský soud shodně s žalovaným konstatuje, že ze zpráv o zemi původu vyplynulo, že tzv. skrytá mobilizace v Podněstří probíhá. Zejména z Informace OAMP Moldavsko, Radio Europa/Libera Moldova z 9. 3. 2023 vyplynulo, že se osobám nabídne možnost sloužit v ruské armádě na základě kontraktu a za úplatu. Popř. dochází k hledání lidí na základě informací nalepených na sloupech a rozesílaných formou osobních sdělení prostřednictvím sítě Telegram. Tato informace však rovněž uvádí, že oslovování osob k podpisu kontraktu se týká obyvatel Moldavska, kteří mají ruské občanství či ruský pas. To není případ žalobce, neboť ten uvedl, že je občanem Moldavska.

46. Z Informace MZV č. j. 122984/2022–LPTP ze dne 2. 9. 2022, Situace v Podněstří, vyplynulo, že rekrutace branců do ruské armády zřejmě probíhá, avšak ne masově. Náboráři mohou na základě osobního profilu vytipovat osoby a nabídnout jim možnost sloužit v ruské armádě. Nejsou však žádné informace o tom, že by se to týkalo i osob, které nechtějí sloužit dobrovolně. Objevily se informace, že v Podněstří působí kancelář, která nabízí službu v ozbrojených silách Ruské federace na základě tříleté smlouvy.

47. Lze tedy shrnout, že v žádné ze zpráv o zemi původu se neobjevilo, že by docházelo k masivní či nedobrovolné mobilizaci moldavských občanů do ruské armády. Mobilizační aktivity v Podněstří do armády Ruské federace jsou založeny na bázi dobrovolnosti, tím spíše v případě moldavských státních příslušníků, rozhodně se nejedná o nedobrovolné povolávání do armády Ruské federace, které popisoval žalobce. Tvrzení žalobce jsou tak v rozporu s informacemi o zemi původu. I kdyby žalobce byl nějakým způsobem osloven k zapojení se do ruské armády a potažmo do bojů na Ukrajině, z žádné ze zpráv nevyplynulo, že by mu v případě odmítnutí měl hrozit jakýkoliv postih či pronásledování ve smyslu § 12 odst. b) zákona o azylu.

48. Současně má krajský soud za to, že žalovaným opatřené zprávy o zemi původu byly dostatečně podrobné, aktuální a dostatečně rozmanité. Správní orgán tedy naplnil zákonný požadavek opatřit pro vydání rozhodnutí takové podklady, které budou dostatečně relevantní, přesné a aktuální vzhledem k situaci žadatele o mezinárodní ochranu (§ 23c písm. c) zákona o azylu).

49. Nebyly tak naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, proto jsou námitky žalobce týkající se neudělení azylu dle § 12 zákona o azylu nedůvodné.

50. Za správné, zákonné, zjištěným skutečnostem odpovídající a náležitě odůvodněné považuje krajský soud neudělení azylu dle ustanovení § 13 a § 14 zákona o azylu.

51. K udělení azylu dle ustanovení § 13 zákona o azylu (tzv. azyl za účelem sloučení rodiny), který zohledňuje rodinné vazby a uplatňuje se vůči zákonem vymezenému okruhu rodinných příslušníků azylanta, nebyl v případě žalobce shledán zákonný podklad, neboť žalobce není rodinným příslušníkem azylanta, jemuž byl udělen azyl dle ustanovení § 12 nebo 14 citovaného zákona. Navíc ve vztahu k neudělení azylu dle ustanovení § 13 zákona o azylu žalobce ničeho nenamítal.

52. Podle ustanovení § 14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

53. K otázce posuzování humanitárního azylu krajský soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které na udělení humanitárního azylu není právní nárok. Posouzení možných důvodů pro udělení humanitárního azylu je otázkou správního uvážení, které soud přezkoumává pouze v omezeném rozsahu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003–38, či ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003–48). Míra volnosti žalovaného při zvažování důvodů pro udělení humanitárního azylu je přitom limitována především zákazem libovůle, jenž pro orgány veřejné moci vyplývá z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 –55). Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003–48). V již zmiňovaném rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004–55, Nejvyšší správní soud uvedl: „Smysl institutu humanitárního azylu lze spatřovat v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto patrně „nehumánní“ azyl neposkytnout. (…) Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na varianty, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu – sem lze příkladmo zařadit například udělování humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory – ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly.“ 54. Pokud tedy žalovaný odůvodnil, že při posouzení rodinné, sociální, ekonomické situace, zdravotního stavu a věku žalobce neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu, soud považuje učiněný závěr za správný a odpovídající zjištěným skutečnostem. Žalobce se ostatně udělení humanitárního azylu ani zvlášť nedomáhal, ani neuvedl žádné skutečnosti, odůvodňující udělení humanitárního azylu.

55. Pokud tedy žalovaný odůvodnil, že při posouzení rodinné, sociální, ekonomické situace, zdravotního stavu a věku žalobce neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu, soud považuje učiněný závěr za správný a odpovídající zjištěným skutečnostem. Žalobce se ostatně udělení humanitárního azylu ani zvlášť nedomáhal.

56. Dále soud přezkoumal postup správního orgánu ohledně naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany, jak mu to ukládá ustanovení § 28 ve spojení s § 14a a § 14b zákona o azylu.

57. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

58. Dle § 14a odst. 2 téhož zákona se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

59. Smyslem a účelem doplňkové ochrany je poskytnout subsidiární ochranu a možnost legálního pobytu na území ČR těm žadatelům o mezinárodní ochranu, kterým nebyl udělen azyl, ale u nichž by bylo z důvodů taxativně uvedených v § 14a zákona o azylu neúnosné nebo jinak nežádoucí požadovat jejich vycestování.

60. Za prvé, žalobce neuvedl a žalovaný ani soud nenalezl žádné skutečnosti, na základě kterých by žalobci mohla v případě návratu do vlasti hrozit vážná újma formou uložení nebo vykonání trestu smrti.

61. Žalovaný se rovněž zabýval otázkou, zda žalobci hrozí v případě návratu do vlasti nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Krajský soud souhlasí se závěrem žalovaného, že žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Žalobce v zemi původu neměl žádné problémy kromě výzvy ke službě v ruské armádě od osob v civilním oděvu. Na základě informací o zemi původu lze konstatovat, že žalobci v případě odmítnutí služby v ruské armádě žádné nebezpečí nehrozí. Jak soud uzavřel již výše, tzv. skrytá mobilizace zřejmě probíhá, avšak neprobíhá masově, a týká se osob, které chtějí v ruské armádě sloužit dobrovolně na základě kontraktu a za úplatu. Primárně se také týká osob s ruským občanstvím, což není případ žalobce. Není tedy důvod se domnívat, že by odmítnutí služby v ruské armádě mělo pro žalobce znamenat riziko vážné újmy.

62. Pokud by se v Podněstří žalobce necítil bezpečně, svoji situaci rovněž může vyřešit přestěhováním se v rámci země. Žalobce je státním příslušníkem Moldavska, přičemž Moldavská republika tyto osoby vnímá jako vlastní občany, kteří se mohou bez omezení přestěhovat na moldavské území (viz Informace MZV č. j. 103426–6/2021–LPTP ze dne 3. 3. 2021 a Informace MZV č. j. 122984/2022–LPTP ze dne 2. 9. 2022). V případě přesunu žalobce do Moldavské republiky mu ze strany Podněsterské moldavské republiky ničeho nehrozí, jelikož mezi Moldavskem a Podněstřím neexistuje extradiční dohoda. Moldavsko je parlamentní demokracií, kde žalobci bude zajištěn základní standard lidských práv (viz Informace OAMP – Moldavsko: Základní přehled o zemi, stav: 2. 3. 2023 a Informace OAMP – Moldavsko: Bezpečnostní a politická situace v zemi, stav: březen 2023 z 13. 3. 2023). Jediné problémy, které by mohly žalobci hrozit v případě přesunu na území Moldavska, jsou ekonomické problémy, jelikož z informací o zemi původu vyplývá, že v Moldávii může být problematické sehnat práci a bydlení. Této situaci by však žalobce čelil stejně, jako ostatní občané Moldavska, a nesouvisela by nijak s tím, že pochází z Podněstří. Nadto ekonomické problémy nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2020, č. j. 5 Azs 378/2019–32, a ze dne 14. 9. 2021, č. j. 4 Azs 78/2021–30). Ani sociální kontakt s rodinou a přáteli by žalobce v případě přesídlení neztratil, neboť ze zpráv o zemi původu vyplynulo, že pro moldavské občany není problémem cestovat z Podněstří a zpět. Nic by tedy nebránilo rodině a přátelům žalobce jej navštěvovat na území Moldávie mimo Podněstří. Ostatně sám žalobce uvedl, že občas jezdil za strýcem, který žije v Kišiněvě, a nezmínil v souvislosti s tím žádné problémy.

63. Správní orgán rovněž posuzoval otázku, zda žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu se závěrem, že v Moldávii neprobíhá ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možné ve vztahu k žalobci pokládat za vážnou újmu dle ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu. Co se týče bezpečnostní situace v Podněstří v souvislosti s válkou na Ukrajině, postup ruských vojsk dosud neumožnil, aby Podněstří mohlo být zataženo do konfliktu (viz Informace MZV č. j. 122984/2022–LPTP ze dne 2. 9. 2022, Situace v Podněstří a Informace OAMP – Moldavsko: Bezpečnostní a politická situace v zemi, stav: březen 2023 z 13. 3. 2023). Obavy žalobce ze zatažení Podněstří do válečného konfliktu na Ukrajině proto nejsou důvodné.

64. Podle ustanovení § 14b odst. 1 zákona o azylu se rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Žalobce nesplňuje ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny ve smyslu výše citovaného ustanovení, neboť netvrdil ani nebylo prokázáno, že by některému jeho rodinnému příslušníkovi byla udělena doplňková ochrana tak, jak je uvedeno v § 14b odst. 1 zákona o azylu.

V. Závěr a náklady řízení

65. Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud neshledal žádné vady správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, dle jeho názoru bylo rozhodnutí vydáno na základě náležitě zjištěného stavu věci, žalovaný rovněž odůvodnil, proč žalobci nelze udělit některou z forem mezinárodní ochrany, pochybení soud neshledal ani v případě opatření podkladů pro vydání rozhodnutí a jejich hodnocení. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

66. Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žaloba III. Vyjádření žalovaného IV. Posouzení věci krajským soudem V. Závěr a náklady řízení