32 Az 32/2015 - 91

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: S. M., zast. Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Helénská 1799/4, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2015, č. j. OAM-495/ZA-ZA14-ZA14-2015, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Shora označeným rozhodnutím rozhodl žalovaný o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že je nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) tohoto zákona zastavil. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že se jedná o opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany a protože žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, které by odůvodňovaly nové meritorní posouzení jeho žádosti, byly shledány podmínky pro aplikaci ustanovení § 10a písm. e) a § 25 písm. i) zákona o azylu. Dále žalovaný stručně zrekapituloval předchozí žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 2. 4. 2013, o níž rozhodl žalovaný dvakrát, a to dne 27. 6. 2013 neudělením mezinárodní ochrany (Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. 28 Az 8/2013 ze dne 30. 9. 2014 žalobu žalobce zamítl, Nejvyšší správní soud na základě žalobcem podané kasační stížnosti rozsudkem č. j. 6 Azs 30/2014 ze dne 21. 5. 2014 rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, který následně novým rozhodnutím ze dne 30. 9. 2014 zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k opakovanému posouzení) a opětovně dne 28. 1. 2015 rovněž neudělením mezinárodní ochrany. Uvedené rozhodnutí již žalobce žalobou nenapadl. Žalovaný konstatoval, že již v rámci řízení o první žádosti žalobce objektivně posoudil veškeré žalobcem uváděné důvody odchodu z vlasti, svou argumentaci podložil dostupnými informacemi o zemi původu. Dospěl přitom k závěru o nesplnění podmínek pro udělení jakéhokoliv typu mezinárodní ochrany žalobci. K žalobcem uváděným skutečnostem v nyní posuzované opakované žádosti ze dne 27. 5. 2015 žalovaný konstatoval, že jsou zcela totožné s důvody uváděnými v předcházejícím řízení, tj. obava z pronásledování pro své politické názory a členství ve Sjednoceném národním hnutí. Žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů jeho odchodu z vlasti a obav z návratu do vlasti, když na základě dostupných informací o situaci v Gruzii žalovaný neshledal takové zásadní změny politické a bezpečnostní situace, které by nyní mohly založit opodstatněnost žalobcovy nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Toto rozhodnutí napadl žalobce v celém rozsahu včas podanou žalobou. V jejím doplnění prostřednictvím soudem ustanoveného zástupce žalobce namítá, že žalovaný v předchozím řízení porušil ustanovení § 3 a 68 odst. 3 zákona č. 500/2004, správní řád (dále jen „správní řád“), § 25 písm. i) zákona o azylu ve spojení s § 10a písm. e) zákona o azylu, § 12 a 14a zákona o azylu ve spojení s článkem 31 Úmluvy o právním postavení uprchlíků a článkem 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce má za to, že správní orgán nedostatečně reflektoval jednak nová sdělení (vývoj) případu žalobce, kdy je zřejmé zvýšení intenzity pronásledování v zemi původu, do napadeného rozhodnutí se žádným způsobem nepromítly aktuální informace o zemi původu, které jsou v rozhodnutí jmenovány, ale ve skutečnosti z nich čerpáno zřejmě nebylo. Žalobce zrekapituloval průběh předchozího správního řízení a důvod své první žádosti o mezinárodní ochranu, tj. příslušnost k politickému uskupení Sjednoceného národního hnutí prezidenta Saakašviliho a jeho dlouholetou podporu tomuto hnutí, která se po prohraných volbách projevila fyzickými útoky, likvidací jeho živnosti, výhrůžkami, které dle jeho názoru dosáhly intenzity pronásledování. Upozornil na závěry Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) v rozsudku č. j. 6 Azs 30/2014 ze dne 21. 5. 2014, kterým byl zrušen předchozí rozsudek krajského soudu v jeho věci, v němž NSS vyslovil skepsi nad závěry žalovaného i zdejšího soudu o nedostatečné intenzitě pronásledování žalobce, resp. důvodnosti jeho obav s tím, že v tomto ohledu chyběly správnímu orgánu řádné a detailní informace o zemi původu. Věc byla vrácena správnímu orgánu k novému posouzení, který opětovně vydal dne 28. 1. 2015 negativní rozhodnutí, avšak žalobci nebylo doručeno (dle jeho tvrzení právnímu zástupci) a nebylo tak soudně přezkoumáno. Dle názoru žalobce mělo být o jeho opětovné žádosti rozhodováno meritorně, neboť skutečnosti jím tvrzené naznačují reálnou hrozbu pronásledování, resp. vážné újmy ve smyslu § 12 a § 14a zák. o azylu. V každém případě měly být hodnoceny skutečnosti ve vztahu k § 14a zák. o azylu inkorporující princip non-refoulement z čl. 31 Úmluvy o právním postavení uprchlíků a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalobce má za to, že mu v případě návratu do země původu hrozí minimálně vězení za jeho politické názory, resp. podporu výše uvedeného hnutí, ale i mučení a nelidské zacházení. Správní orgán však v napadeném rozhodnutí nic z výše uvedeného nehodnotí a informace o aktuálním vývoji v Gruzii nikterak rovněž nepromítl. Přitom ze zpráv, které žalovaný toliko jmenuje v odůvodnění, se opětovně hovoří o politickém pronásledování členů Sjednoceného národního hnutí. Uvedl, že např. zpráva Human Rights Watch (2015) jmenuje konkrétní případy čelních členů hnutí, kteří skončili ve vězení, případně s konfiskovaným majetkem. Jakkoli žalobce nebyl čelním představitelem hnutí, informace o vývoji v zemi v kontextu jeho azylového příběhu dle jeho názoru potvrzují důvodnost jeho obav i v roce 2015. Žalobce má za to, že žalovaný v rozporu s § 3 správního řádu a § 10a písm. e) zákona o azylu označil jeho žádost za nepřípustnou, neboť zcela zjevně pominul nová tvrzení žalobce, která potvrzují jen zhoršující se vývoj v Gruzii ve vztahu k jeho případu. Správní orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí rekapituluje citací žalobce, že u „něho doma byli lidi z prokuratury a chtěli zjistit, kde je. Už tři měsíce je ve vězení synovec“, uvedené skutečnosti jsou dle názoru žalobce poměrně zásadní a tedy nové skutečnosti, které žalobce nemohl uplatnit v předchozím řízení, a které naznačují aktuální vývoj v jeho azylovém příběhu. Správní orgán je však opominul místo toho, aby vedly k meritornímu projednání žádosti, a to bez ohledu na to, že písemný důkaz o nich předložil žalobce až v řízení před soudem. Důkaz zaslaný soudu v gruzínském jazyce je dle sdělení žalobce jeho zástupci kopie rozhodnutí soudu o odsouzení synovce, o kterém hovořil. Žalobce má za to, že jeho odsouzení je ve skutečnosti politicky motivováno. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žalobních námitek, odkázal na obsah správního spisu a vydané rozhodnutí, na jehož správnosti setrval. K žalobním námitkám uvedl, že povinnost zjistit skutečný stav věci dle § 3 správního řádu, má správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl. Trvá na tom, že vycházel ze spolehlivě zjištěného skutečného stavu, když žalobce měl možnost do žádosti uvést veškeré relevantní důvody, jež ho vedly k opuštění vlasti a popsat všechny potíže, které ve vlasti měl. Žalovaný uvedl, že shromáždil rozsáhlé podklady k posouzení žádosti žalobce, kromě aktuální žádosti o mezinárodní ochranu vycházel i z materiálů k jeho předchozímu správnímu řízení a výpisu ze zdravotní dokumentace žalobce ze dne 23. 6. 2015. Žalobce nevyužil možnosti seznámit se s informacemi o zemi původu, navrhnout další podklady pro rozhodnutí nebo uvést námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich získání. Žalovaný zrekapituloval výsledek předchozího správního řízení včetně soudních rozhodnutí krajského a Nejvyššího správního soudu a dalšího rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2015, proti kterému žalobce žalobu nepodal. K tvrzení žalobce, že mu uvedené rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2015 nebylo doručeno, žalovaný argumentoval, že žalobci bylo řádně zasláno předvolání k převzetí uvedeného rozhodnutí na jím uvedenou adresu pobytu (N. B. S. 5/1, P. 4- N.). Žalobce se však k převzetí rozhodnutí nedostavil, o čemž byl sepsán úřední záznam a dne 2. 3. 2015 nabylo rozhodnutí právní moci (odkázal na obsah správního spisu). Zmeškání lhůty pro podání žaloby tak bylo způsobeno pochybením ze strany žalobce. Žalovaný trvá na tom, že se v nyní žalobou napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal s odůvodněním zastavení řízení dle § 10a písm. e) zákona o azylu. Konstatoval, že důvody uvedené v opakované, tedy druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jsou téměř identické důvodům žádosti předchozí. Zde žalovaný poukázal na to, že žalobce na položenou otázku týkající se důvodů pro opuštění vlasti odpověděl, že měl politické důvody, které popisoval ve svém předchozím řízení. Namísto uvedení nových skutečností, žalobce polemizuje se žalovaným ohledně negativního rozhodnutí ze dne 28. 1. 2015, nadto opakuje, že se situace v Gruzii zhoršuje a lidé ze strany, jíž je členem, jsou zatýkáni a dochází i k jejich fyzickému napadání a vyhrožují jim vazební věznicí. Žalovaný upozornil, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese žadatel a že předmětem dokazování v řízení o udělení azylu není obecná situace v zemi původu žadatele, nýbrž konkrétní situace žadatele popisovaná v jeho tvrzeních (odkázal v tomto směru na judikaturu NSS, rozsudek ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005-86). Trvá na tom, že žalobce do své druhé žádosti neuvedl žádnou novou relevantní skutečnost. K uvedené žalobní námitce sdělil, že žalobci, který při seznámení se s podklady pro rozhodnutí dne 7. 7. 2015 uvedl, že před 3 měsíci byli u něj doma lidé z prokuratury a že již 3 měsíce je ve vězení v Gruzii jeho synovec, poskytl lhůtu k doložení důkazu ohledně uvěznění synovce. Žalobce však žádný důkaz nedoložil, až společně s podanou žalobou uvedený důkaz předložil soudu. Správní orgán nemohl k předmětnému důkazu přihlížet, protože mu nebyl znám. K žalobnímu tvrzení, že uvěznění synovce žalobce a jeho odsouzení je politicky motivováno, žalovaný konstatoval, že žalobce má zbytek rodiny (sestru, bratra, bývalou manželku, 3 dcery a syna, k němuž má vyživovací povinnost) ve své zemi původu, přičemž v žádosti neuvedl, že by pronásledování postihovalo jeho blízkou rodinu. Proto žalovaný nespatřuje obavu z politicky motivovaného odsouzení synovce žalobce za důvodnou. K námitce týkající se podkladů pro rozhodnutí a nesprávně zjištěného skutkového stavu žalovaný zopakoval, že použité podklady považuje za dostatečné, přičemž žalobce možnosti předložit či navrhnout další podklady, nevyužil. Z dostupných informací správní orgán nezjistil, že by v zemi původu žalobce došlo k zásadním změnám v politické a bezpečnostní situaci, které by bylo možné posuzovat jako nové ve smyslu zákona o azylu a kterými by se měl správní orgán znovu meritorně zabývat. Uzavřel, že žalobce do aktuální žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvedl žádné nové relevantní skutečnosti, se kterými by se správní orgán již nevypořádal v řízení předchozím. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů. O žalobě rozhodl při jednání za přítomnosti tlumočníka jazyka gruzínského. V přezkumném řízení soud vycházel z obsahu správního spisu, z něhož vyplývá, že žalobce poprvé požádal o mezinárodní ochranu v ČR dne 2. 4. 2013 z důvodu pronásledování ve vlasti kvůli členství ve Sjednoceném národním hnutí bývalého prezidenta Michaila Saakašviliho. Uvedl, že po výhře konkurenční politické strany v parlamentních volbách a odsunutí Sjednoceného národního hnutí do opozice měl potíže s podnikáním, byl napaden a došlo k zablokování jeho bankovního účtu. Rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 6. 2013 nebyla žalobci udělena žádná z forem mezinárodní ochrany. Výše (jakož i v napadeném rozhodnutí) je chronologicky popsáno, jak bylo o první žádosti žalobce rozhodnuto dalším meritorním rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 1. 2015, poté, co bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno. V opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kterou žalobce podal dne 27. 5. 2015, uvedl, že má gruzínskou národnost, vyznává pravoslaví, není a nebylo proti němu vedeno trestní stíhání. Je rozvedený, ve vlasti žijí jeho čtyři děti, rodiče a dva sourozenci. Dále uvedl, že od roku 2007 byl členem Sjednoceného národního hnutí. Podnikal v oblasti výroby nealko nápojů. Vlast opustil 13. 3. 2013 přímým letem z Gruzie do Prahy. Od té doby pobývá v ČR, která je jeho cílovou zemí. Uvedl, že odjel z politických důvodů, o kterých hovořil ve své předchozí žádosti. Pokud se politická situace v Gruzii uklidní, rád by se tam vrátil. Opakovanou žádost o mezinárodní ochranu podal proto, že všichni jeho známí, kteří z Gruzie utekli do různých evropských států, tam získali azyl, nerozumí tomu, proč obdržel negativní rozhodnutí. Do vlasti se nemůže vrátit z politických důvodů, situace v Gruzii se zhoršuje, lidé z jeho strany jsou fyzicky napadáni a zatýkáni. V případě návratu se obává fyzických útoků. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že měl problémy se srdcem a trpí bolestmi hlavy, chodil k lékaři v Praze. Součástí správního spisu jsou dále informace shromážděné žalovaným ohledně situace v Gruzii. Při posouzení žádosti žalobce žalovaný konkrétně vycházel z informace Ministerstva zahraničních věcí č. j. 98834/2015-LPTP ze dne 17. 6. 2015, z Výroční zprávy Human Rights Watch ze dne 29. 1. 2015, z Výroční zprávy Amnesty International 2014/2015 ze dne 25. 2. 2015, z aktuálního znění Infobanky ČTK „Země světa, Gruzie“, z materiálů z předchozího řízení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, z výpisu ze zdravotní dokumentace žalobce ze dne 23. 6. 2015. Soud ověřil, (jak je již uvedeno výše), že žalobce proti uvedeným podkladům nevznesl žádné námitky a rovněž nenavrhl doplnění podkladů pro rozhodnutí. V poskytnuté lhůtě nedoložil žádné důkazy ke svému tvrzení, že jeho synovec je již tři měsíce ve vězení. Při jednání žalobce k dotazu soudu sdělil, že jím předložený rozsudek v gruzínském jazyce se týká uvěznění jeho synovce (nar. v roce 1992, syna jeho sestry). Neví přesně, za co byl jeho synovec odsouzen, poté uvedl, že se jednalo o zcizení auta, za což byl odsouzen na 1 rok nepodmíněně s pětiletou podmínkou. Trest odnětí svobody vykonal, zaplatil i pokutu. K dalšímu dotazu, jak uvedené souvisí se situací žalobce, tento uvedl, že synovec se zúčastnil zabavení továrny žalobce v zemi původu. Synovec u žalobce nepracoval, do incidentu se zapojil jako příbuzný. Žalobce upřesnil, že továrnu byl nucen zavřít po volbách dne 12. 10. 2012, v té době byl jeho synovec na vojně. K zabavení jeho továrny došlo někdy v roce 2014 – 2015, asi 1,5 měsíce před uvězněním synovce. Synovec zjistil, že na území továrny začaly nějaké stavební práce, byli tam přítomni i zástupci ze státního zastupitelství a další cizí lidé. Chtěl uvedenému zabránit a mezi přítomnými došlo k fyzickému konfliktu. Tlumočník při jednání sdělil podstatný obsah předloženého rozsudku, týkajícího se obžalovaného - synovce žalobce, který byl vydán gruzínským městským soudem v Kutaisi ve veřejném zasedání konaném dne 5. 11. 2014. Advokát požádal o podmíněné zastavení trestního stíhání. Část textu rozsudku chybí. V další části je uvedeno, že obžalovaný se dne 9. 4. 2014 ve 23,40 hod dopustil tajného zmocnění cizího majetku (auta) a ve 23,50 hod se dopustil poškození cizí věci nedopatřením. Vzniklá škoda (auto v hodnotě cca 2 000 amerických dolarů a poškození věci cca 1 200 amerických dolarů) byla zhodnocena jako značná škoda. Obžalovaný byl uznán vinným podle citovaných ustanovení trestního zákona. Rozsudek dále obsahuje 3 strany označení a hodnocení důkazů, právní kvalifikaci a dále, že mezi státním zástupcem a obžalovaným došlo k procesní dohodě, že obžalovaný se uznává vinným podle citovaných ustanovení trestního zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 1 rok nepodmíněně, 5 let podmíněně s odkladem na 5 let. Jako vedlejší trest byla uložena pokuta cca 1 000 amerických dolarů. Následuje poučení o odvolání. Pověřená zástupkyně žalobce předložila při jednání k důkazu aktuální informace o zemi původu žalobce, které popisují incidenty, k nimž došlo před parlamentními volbami v Gruzii, které se konaly dne 8. 10. 2016. Hovoří se v nich o trvajícím pronásledování členů Sjednoceného národního hnutí, o bombovém útoku na automobil známé osoby Sjednoceného národního hnutí 3 dny před parlamentními volbami (dotyčný nebyl zraněn, došlo však ke zranění několika osob, které byly blízko). Shrnula, že se vesměs jedná o aktualizaci zpráv, které jsou již založeny ve správním spise. Zástupci účastníků v závěrečném návrhu shrnuli svá dosavadní vyjádření a setrvali na svých procesních návrzích, tj. žalobce na zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení a žalovaný na zamítnutí žaloby. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 77 odst. 2 s. ř. s.) a po provedeném dokazování v návaznosti na příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud považuje za potřebné zdůraznit, že na základě zrušujícího rozsudku NSS č. j. 6 Azs 30/2014 ze dne 21. 5. 2014 zdejší krajský soud (v jiném obsazení), vázán závěry NSS, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2013 a věc mu vrátil k novému posouzení. Žalovaný poté vázán závěry krajského soudu a NSS vydal ve věci žalobce nové meritorní rozhodnutí dne 28. 1. 2015 o neudělení žádné z forem mezinárodní ochrany. Právě proti tomuto meritornímu rozhodnutí mohl žalobce brojit žalobou a uplatňovat námitky, zda žalovaný dostál své povinnosti, uložené mu krajským a Nejvyšším správním soudem. Žalobce však žalobu proti uvedenému rozhodnutí nepodal. Není úkolem tohoto soudu, aby zjišťoval a posuzoval k polemice žalobce v rámci tohoto řízení (viz vyjádření žalobce ze dne 7. 7. 2015 v rámci seznámení s podklady pro rozhodnutí a také žalobní námitka), zda doručení rozhodnutí ze dne 28. 1. 2015 žalobci (v daném případě zákonnou fikcí), bylo či nebylo v souladu se zákonem. Každý si má střežit svá práva. Úkolem soudu v tomto přezkumném řízení je posouzení, zda žalovaný v daném případě při opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 27. 5. 2015, postupoval v souladu s ust. § 10a písm. e) a § 25 písm. i) zákona o azylu. Žaloba však v podstatné části cituje závěry zrušujícího rozsudku NSS a vytýká žalovanému stručně řečeno, že uvedené závěry NSS do svého rozhodnutí ze dne 4. 8. 2015 nepromítl. Žalobce se tak snaží touto žalobou brojit především proti meritornímu rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2015, jehož zákonnost, jakož i postup žalovaného v opakovaném a doplněném správním řízení, krajský soud v tomto řízení již posuzovat nemůže. Krajský soud porovnal důvody opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 27. 5. 2015 s důvody, které uváděl v předchozím pravomocně ukončeném řízení a konstatuje, že žalobce uvedl stejné důvody, tj. obavu z pronásledování pro své politické názory a členství ve Sjednoceném národním hnutí (žalobce ostatně sám uvedl, že „žádá z politických důvodů, o kterých hovořil ve své předchozí žádosti“) jako ve své první žádosti. Žalobce v žalobě namítá, že správní orgán nedostatečně reflektoval nová sdělení (vývoj) případu žalobce s poukazem na zvýšení intenzity pronásledování v zemi původu a že nepromítl do svého rozhodnutí informace o aktuálním vývoji situace v Gruzii. Žalobce namítá, že v rámci seznámení s podklady pro rozhodnutí dne 7. 7. 2015 uvedl dvě nové skutečnosti („před třemi měsíci ho doma hledali lidé z prokuratury, tři měsíce je ve vězení jeho synovec“), které žalobce nemohl uplatnit v předchozím řízení a které naznačují aktuální vývoj v jeho azylovém příběhu, přičemž odsouzení synovce je dle jeho tvrzení politicky motivováno. Krajský soud zde dává za pravdu žalovanému, že se k uvedeným skutečnostem nemohl vyjádřit, když žalobce ve lhůtě, kterou mu správní orgán poskytl, žádné důkazy ke svým tvrzením nepředložil. Krajský soud při jednání provedl důkaz obsahem rozsudku ve věci synovce žalobce, vycházel i z vyjádření a doplňujících odpovědí žalobce na položené dotazy. Z gruzínského rozsudku je zřejmé, že řízení proběhlo při veřejném zasedání, synovec byl zastoupen advokátem, rozsudek obsahuje popis skutku, hodnocení důkazů, právní kvalifikaci, obsahuje procesní dohodu žalobce a státního zástupce a poučení o opravném prostředku. Krajský soud není oprávněn hodnotit či zpochybňovat rozhodnutí soudů jiných států. Žalobce tvrdí, že odsouzení jeho synovce je politicky motivováno. Z výpovědí žalobce při jednání soudu vyplynulo, že továrnu byl nucen zavřít po volbách v roce 2012, v té době byl jeho synovec na vojně. V zemi původu má žalobce rodiče, své čtyři děti, dva sourozence a ostatní příbuzné, přičemž v průběhu předchozího ani současného správního řízení neuváděl, že by někdo z jeho rodiny byl pronásledován, či měl jakékoliv potíže s gruzínskými státními orgány. Dotyčný synovec u žalobce nepracoval, žalobce se rovněž nezmínil o tom, že by jeho synovec byl politicky orientován či se v Gruzii politicky angažoval ve stejném hnutí jako žalobce. Krajský soud neshledal, že by odsouzení synovce žalobce v zemi jeho původu za zcizení vozidla a způsobení škody na věci, jakkoli souviselo s politickou činností žalobce. Žalobní námitku stran použitých podkladů pro rozhodnutí soud rovněž neshledal důvodnou. Žalobce v rámci seznámení s podklady pro rozhodnutí nevyslovil žádné námitky proti zdrojům uvedených informací a nenavrhl doplnění podkladů. Žalobce tvrdí zhoršování obecné situace v zemi jeho původu, o trvajícím pronásledování členů Sjednoceného národního hnutí, což dokládá při jednání předloženými zprávami, které jsou aktualizací zpráv již založených ve správním spise. Krajský soud po provedeném přezkumném řízení ve shodě se žalovaným konstatuje, že žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 10a písm. e) zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů jeho odchodu z vlasti a obav z návratu do vlasti, když tyto byly řádně zhodnoceny a posouzeny, a to ve vztahu ke všem formám mezinárodní ochrany dle § 12, § 13, § 14, a § 14a, 14b zákona o azylu v předchozím správním řízení a meritorním rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2015 na podkladě aktuálních informací o zemi původu. Lze tak přisvědčit i učiněnému závěru žalovaného o tom, že situace v Gruzii se od doby podání předchozí žádosti žalobce, zhodnocené a posouzené pravomocným rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 1. 2015 k jím uváděným stejným potížím, žádným podstatným způsobem nezměnila, tedy nedošlo k takovým zásadním změnám politické či bezpečnostní situace, které by mohly založit opodstatněnost žalobcovy nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Podle § 10a písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Dospěje-li správní orgán porovnáním důvodů uvedených v opakované žádosti téhož žadatele o udělení mezinárodní ochrany ke zjištění, že se jedná o tytéž skutečnosti, které byly hodnoceny v souvislosti se žádostí dříve uplatněnou, je závěr o nepřípustnosti nové žádosti v souladu s § 10a písm. e) zákona o azylu. Následné zastavení řízení o takovéto žádosti za použití § 25 písm. i) zákona o azylu je za zjištěných okolností případu postup, který má oporu v zákonné úpravě. Krajský soud se při posuzování současné žádosti žalobce ze dne 27. 5. 2015 plně ztotožnil se závěry i procesním postupem, které učinil žalovaný. Rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.