32 Az 40/2023–41

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobkyně: I. M. státní příslušnost: X zastoupena ustanoveným advokátem Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem se sídlem Nám. Svobody 50, 342 01 Sušice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2023, č. j. OAM–580/ZA–ZA15–ZA01–2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Odměna ustanoveného zástupce Mgr. et Mgr. Václava Klepše, advokáta se sídlem Nám. Svobody 50, 342 01 Sušice, za zastupování žalobce se určuje částkou ve výši 10 200 Kč, která je splatná z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o azylu“), se neuděluje.

2. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně požádala o mezinárodní ochranu, protože je sympatizantkou opoziční politické strany Sjednocené národní hnutí. Konkrétně uvedla, že šla na mítink této strany a bylo jí tam nadáváno, byla urážena, lidé tam po sobě házeli vajíčka a polévali se studenou vodou. Když vyšla na ulici, okamžitě ji verbálně napadli. Raději proto ani nevycházela z domu. V Gruzii je teď podle ní velká kriminalita a hodně se tam krade. Na otázku, kdo ji urážel a nadával jí, uvedla, že to byli sympatizanti vládnoucí strany Gruzínsky sen, osobně je ale neznala. Pouze od vidění věděla, o koho jde. Tyto verbální útoky přešla a na žádný bezpečnostní orgán je nenahlásila. Obává se, že v případě návratu do vlasti budou verbální útoky pokračovat.

3. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné konstatovat, že by ve vlasti vyvíjela činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byla azylově relevantním způsobem pronásledována. Nikdy nebyla členkou politické strany Sjednocené národní hnutí ani se nijak politicky neangažovala. Jednání, kterému čelila, nelze považovat za pronásledování. Ohledně urážek měla navíc možnost obrátit se na příslušní vnitrostátní orgány. Pronásledování žalobkyni nehrozí ani v budoucnu.

4. Žalovaný neshledal ani důvod pro udělení humanitárního azylu nebo doplňkové ochrany. Žalobkyně uváděla, že občas trpí bolestmi hlavy a má problémy nervového původu. Tyto problémy však může řešit v zemi původu. Její zdravotní stav není život ohrožující a neznemožňuje jí bezpečný návrat do Gruzie. Z ničeho také neplyne, že by jí měla hrozit vážná újma.

II. Žaloba

5. Žalobkyně namítá, že žalovaný nedostatečně posoudil důvodnost jejích obav z pronásledování. Zejména se nedostatečně zabýval její politickou angažovaností a jejím napadením kvůli účasti na mírové demonstraci. Nevypořádal se tvrzením ohledně hospitalizace a trestního stíhání. V případě návratu do vlasti by žalobkyni hrozilo pronásledování pro zastávání politických názorů.

6. Žalovaný nepostupoval dost individuálně. Vycházel z podkladů obsahujících pouze obecné informace o Gruzii. Tyto však neposkytují reálný obraz o tamním stavu lidských práv. Žalobkyně soudu předkládá článek z irozhlas.cz, který popisuje demonstrace v Tbilisi, kde tisíce lidí vyjádřily svou podporu Ukrajině a vstupu Gruzie do Evropské unie. Článek také naznačuje, že kritici strany Gruzínský sen vyjadřují obavy ohledně její proruské a autoritářské orientace. Tvrdí, že politická strana má příliš blízké vazby na Rusko a že země v posledních letech směřuje k autoritářství. Kritici rovněž poukazují na uvězňování odpůrců režimu a potlačování nezávislých médií jako jeden z důkazů této autoritářské tendence.

7. Žalovaný neměl dostatek informací k tomu, aby se zabýval nemožností žalobkyně sehnat v zemi původu zaměstnání a střechu nad hlavou. Žalovaný má povinnost postupovat v souladu se zásadou oficiality a materiální pravdy. Neprovedl však žalobkyní předkládané důkazy o tom, že situace v Gruzii není tak ideální, jak prezentují informace ve spisu.

8. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 Azs 172/2018–28 ze dne 17. 1. 2019, ze kterého vyplývá, že po žadateli o mezinárodní ochranu nelze požadovat, aby vyčerpal prostředky ochrany země původu, jestliže lze mít za to, že jeho rezignace na využití ochrany této země se zakládá na opodstatněné nedůvěře vůči jejím veřejnoprávním orgánům. To je i případ žalobkyně. Žalovaný měl v takovém případě posoudit, zda jí nelze udělit doplňkovou ochranu, což neudělal. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.

9. Kromě toho se žalovaný měl blíže věnovat možnosti udělit žalobkyni humanitární azyl. V jejím případě k tomu jsou důvody hodné zvláštního zřetele. Bylo by nehumánní poslat ji zpět do Gruzie. Přinejmenším žalobkyně splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Má totiž důvodné obavy, že pokud by byla vrácena do země jejího původu, tak by jí hrozilo skutečné nebezpečí závažné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu.

10. Žalovaný nevedl dokazování dostatečně pečlivě a nechránil práva žalobkyně, neboť si neopatřil všechny potřebné informace pro rozhodnutí o její žádosti. Adekvátním způsobem nezohlednil zprávy o situaci v zemi původu žalobkyně. Při výkladu zákona o azylu je třeba respektovat zásadu jeho eurokonformního výkladu, postupovat v pochybnostech ve prospěch žadatele a shromáždit všechny dostupné důkazy, které věrohodnost žadatelových výpovědí vyvracejí či zpochybňují.

III. Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně nikdy nebyla oficiální členkou politické strany Sjednocené národní hnutí a nikdy se jiným, než výše zmíněným způsobem politicky neangažovala. Jediné potíže, které žalobkyně uvádí, byly pouze obecného charakteru a odehrály se na mítinku politické strany Sjednocené národní hnutí. Z informací o zemi původu je naprosto zřejmé, že žalobkyně má v případě potřeby možnost se v Gruzii obrátit na příslušné státní orgány, které jsou schopny jí v případě potřeby pomoci, a to nehledě na to, jaké má politické preference. Z toho plyne, že žalobkyni ve vlasti nehrozí vážná újma dle zákona o azylu.

12. Pokud se jedná o doplňkovou ochranu, její neudělení žalovaný velmi podrobně odůvodnil ve svém rozhodnutí. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný neobstaral dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí není vůbec namístě, stejně jako námitka, že řádně nezjistil skutečný stav věci. Žalobkyně nepodala žádné návrhy, se kterými by se žalovaný nevypořádal.

VI. Doplnění žaloby

13. V doplnění žaloby žalobkyně opět zdůraznila, že žalovaný při vyřizování její žádosti nepostupoval dostatečně individuálně. Vycházel pouze ze svých interních zdrojů, které jsou velmi obecné a netýkají se její situace. Navíc jsou odlišné od informací plynoucích ze zpráv nezávislých organizací, které pravidelně sledují stav demokracie a dodržování lidských práv v jednotlivých zemích.

14. Správní orgán tak například uvádí, že gruzínští občané mohou na obranu svých práv použít řadu legálních prostředků, nicméně zpráva organizace Freedom House ve své výroční zprávě o politických právech a občanských svobodách v Gruzii v roce 2022 referuje mimo jiné o politických vlivech v tamní justici, její nízké transparentnosti či neprofesionalitě. Dále jiná zpráva (Report on democratisation (electoral process, civil society, independent media, governance) and rule of law (corruption) in 2022) téže organizace na základě uniklých vládních dokumentů odhalila závažné problémy ve volebním systému, mezi nimiž výslovně zmiňuje také sběr kompromitujících materiálů proti podporovatelům opozičních stran a s nimi spojené diskriminační zacházení. Na potřebu celkové reformy justice v Gruzii pak poukazuje také např. parlamentní shromáždění Rady Evropy a další zdroje popisují postupný odklon od demokracie za stále častějšího používání autoritářských praktik (jako je např. zatýkání poklidně demonstrujících občanů).

15. Dokument s názvem Georgia – Treatment of opposition party members including restriction of their movement; & information on the security/judicial system vydaný irským centrem uprchlické dokumentace v říjnu 2023 shrnuje informace týkající se zacházení s členy opozičních stran na území Gruzie, respektive odkazuje na zdroje těchto informací. Z těch vyplývá, že členové opozičních stran (včetně jejich podporovatelů) jsou umlčováni a nezřídka je proti nim použito násilí (např. při demonstracích propagujících opoziční názory). Tento fenomén se pak netýká pouze hlavního města, ale prorůstá i do sfér lokální politiky. Dokument dále odkazuje na zprávy popisující omezování shromažďovacího práva a svobody projevu vládnoucí politickou stranou a poukazuje také na použití fyzického násilí za účelem umlčování svých názorových oponentů.

16. Žalobkyně byla ve vlasti vystavena jak psychickému (verbálnímu), tak i fyzickému násilí. Z uvedených zpráv monitorujících společensko–politickou situaci v Gruzii je zřejmé, že se nejedná o nahodilou událost, ale spíše o čím dál častější postupy sloužící k umlčování opozičních názorů, které jsou vládnoucí stranou minimálně tolerovány. Násilné projevy vůči žalobkyni neustaly ani poté, co s ní byl v důsledku vyjadřování jejích politických názorů ukončen pracovní poměr a přestěhovala se do jiného města ke své matce. Dále je z výše uvedených zpráv zjevné, že se nelze plně spolehnout na nezávislost státních orgánů a justice, zvláště pokud jde o politicky orientované případy, a proto nelze po žalobkyni požadovat předchozí vyčerpání vnitrostátních prostředků ochrany.

V. Hodnocení věci soudem

17. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), ve lhůtě stanovené v § 32 odst. 1 zákona o azylu. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení ústního jednání.

18. Žaloba není důvodná.

19. Podle § 12 zákona o azylu se cizinci udělí azyl, a) je–li pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má.

20. Žalobkyně podmínky pro udělení azylu nesplňuje.

21. Řízení ve věci mezinárodní ochrany se oproti jiným správním řízením vyznačuje několika specifiky, které souvisejí s tím, že se v něm často rozhoduje za důkazní nouze, že jde o prospektivní rozhodování a že nesprávné rozhodnutí má pro stěžovatele obzvláště závažné důsledky (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008–70). Těmto specifikům odpovídá standard a rozložení důkazního břemene. Žadatele o mezinárodní ochranu stíhá břemeno tvrzení. Je především na něm, aby při pohovoru věrohodně tvrdil a v rámci svých možností prokázal skutečnosti, které mohou mít relevanci z hlediska některé z forem mezinárodní ochrany. Žalovaný mu k tomu zejména musí vytvořit prostor vhodně kladenými otázkami během pohovoru.

22. Rozsah, v jakém má žalovaný povinnost následně si shromáždit informace o zemi původu, se však vždy odvíjí hlavně od sdělení samotného žadatele. Obecně pak platí, že pokud žadatel ani neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že došlo, nebo že by potenciálně mohlo dojít k zásahu do jeho lidských práv ve smyslu § 12 nebo § 14a zákona o azylu, pak není třeba se situací v jeho zemi původu do detailu zabývat. V takovém případě žalovaný splní svou povinnost řádně zjistit skutkový stav již tím, že si shromáždí obecné informace o bezpečnostní a politické situaci v zemi původu žadatele, aby mohl posoudit, zda navrácení žadatele do vlasti nebrání objektivní důvody plynoucí z tamní situace.

23. V tomto případě žalobkyně uváděla jako důvod své žádosti o mezinárodní ochranu to, že je sympatizantkou politické strany Sjednocené národní hnutí a v této souvislosti byla vystavena verbálním útokům na shromáždění příznivců strany. Toto tvrzení bez dalšího nemá relevanci pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Je sice nepochybné, že žalobkyně účastí na daném shromáždění projevila svůj politický názor ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Negativní jednání, kterému pak z tohoto důvodu čelila, však v žádném případě nelze považovat za pronásledování. Tím se rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování (viz § 2 odst. 4 zákona o azylu, obdobně viz čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany). To, že žalobkyně zažila verbální útok od neznámých osob, nedosahuje intenzity závažného porušení lidských práv. Nepřátelské projevy osob z opačného politického spektra (ať již verbální nebo i fyzické) jsou poměrně běžné také v případě shromáždění s politickým podtextem konaných v České republice.

24. Zároveň nelze tvrdit, že by gruzínské orgány takové jednání podporovaly nebo trpěly. Obecně platí, že pokud se žadatel obává jednání ze strany soukromých osob, lze mu mezinárodní ochranu udělit pouze za předpokladu, že možní poskytovatelé ochrany (stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území) nejsou ochotni nebo schopni odpovídajícím způsobem ochranu před vážnou újmou zajistit (§ 2 odst. 6 zákona o azylu). Aby však bylo možné shledat absenci ochrany ze strany státu, musí se žadatel nejprve obrátit se žádostí o pomoc nejprve na vnitrostátní orgány země původu. Pouze pokud je zjevné, že orgány v zemi původu nemohou (např. proto, že vůbec neexistují) či nechtějí (např. proto, že určitou skupinu ve společnosti systematicky odmítají chránit, ač ji samy neperzekuují) poskytnout účinnou ochranu před vážnou újmou způsobenou nestátními subjekty, nelze po žadateli požadovat, aby se na tyto orgány obracel (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008–57).

25. Žalobkyně se na státní orgány neobrátila ani se o to nepokusila. Zároveň neuvedla žádný důvod, který by svědčil o tom, že její neochota vyhledat ochranu u příslušných orgánů, je opodstatněná. Z judikatury přitom plyne, že subjektivní nedůvěra vůči vnitrostátním orgánům neodůvodňuje bez dalšího rezignaci na využití ochrany státu (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2013, č. j. 5 Azs 11/2012 – 23). Toliko v případě, že informace o zemi původu ukazují opodstatněnost této nedůvěry, nelze po žadateli o mezinárodní ochranu požadovat, aby vyčerpal prostředky vnitrostátní ochrany (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 – 70, publ. pod č. 1749/2009 Sb. NSS). To ovšem není případ žalobkyně. Z informací o zemi původu, které shromáždil žalovaný, není zjevné, že by policie či další příslušné orgány bylo možné považovat a priori za zcela nefunkční. Takovou skutečnost, tedy presumovanou neschopnost státních orgánů ochránit stěžovatele před kriminálním jednáním soukromých osob, nelze dovozovat ani z informací, na které v doplnění žaloby odkazuje žalobkyně. Z těch plynou pouze jisté problémy v oblasti justice. Za této situace břemeno tvrzení ohledně nedostupnosti (resp. nedostatečnosti) ochrany v zemi původu leželo na žalobkyni. Ta ovšem nevysvětlila, proč by nemohla využít ochrany státních orgánů v zemi původu.

26. Soud navíc dodává, že žalovaný má povinnost podrobně se zabývat otázkou schopnosti a ochoty gruzínských orgánů zajistit odpovídajícím způsobem ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou až ve chvíli, kdy žadatel hodnověrně tvrdí hrozbu pronásledování nebo skutečného nebezpečí vážné újmy (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2024, č. j. 41 Az 24/2023–21). Pokud totiž žadateli nic nehrozí, není před čím by jej příslušné státní orgány měly chránit. Žalobkyni ovšem pronásledování ani vážná újma nehrozí. Rozhodnutí žalovaného by proto obstálo i pokud by neobsahovalo posouzení dostupnosti vnitřní ochrany. Tím spíš, pokud ani žalobkyně neuváděla nic, co by nasvědčovalo tomu, že by státní orgány v jejím případě nebyly ochotny nebo schopny poskytnout jí ochranu před jednáním soukromých osob, které jí měly verbálně napadat.

27. Žalobkyně odkazuje na zprávy, které mají dokládat autoritářské tendence gruzínské vlády a které mluví mimo jiné o tom, že v Gruzii dochází k uvězňování odpůrců režimu nebo potlačování nezávislých médií. Z toho však nelze dovodit, že by žalobkyni v případě návratu do vlasti s přiměřenou pravděpodobností hrozilo pronásledování. Žalobkyně neuváděla, že by kromě účasti na jednom shromáždění projevovala své politické názory veřejně. Jen stěží ji proto lze považovat za výraznější odpůrkyni režimu, která by se z tohoto důvodu mohla dostat do hledáčku státních orgánů. Sama žalobkyně navíc v souvislosti se svým politickým přesvědčením neměla se státními orgány žádné problémy. Soud ani nevidí důvod, pro který by problémy mohla mít v budoucnu.

28. Ve své žalobě a jejím doplnění pak žalobkyně vyčítá žalovanému, že její případ neposuzoval dostatečně individualizovaně a nepřihlédl ke všem skutečnostem. Namítá, že se žalovaný nevypořádal s jejím tvrzením ohledně hospitalizace a trestního stíhání a nezohlednil to, že násilné projevy vůči ní neustaly ani poté, co s ní byl v důsledku vyjadřování jejích politických názorů ukončen pracovní poměr a přestěhovala se do jiného města ke své matce. Tato tvrzení však nemají oporu v obsahu pohovoru. Žalobkyně nikdy netvrdila, že by byla napadena i fyzicky. Stejně tak neuváděla, že by s ní byl v souvislosti s jejími politickými názory rozvázán pracovní poměr. Uváděla naopak, že je ženou v domácnosti a příležitostně dělá úklid. Mluvila pak sice o tom, že nějakou dobu bydlela u své matky, neuváděla však, že by její přestěhování bylo motivováno snahou předejít dalším urážkám. Soud také nerozumí jejímu tvrzení ohledně trestního stíhání. Žalobkyně výslovně uvedla, že proti ní nikdy nebylo vedeno trestní stíhání a má čistý trestní rejstřík. Spíše žaloba než napadené rozhodnutí tak dostatečně nezohledňuje skutečnosti, které žalobkyně uváděla v průběhu pohovoru.

29. V rozporu s obsahem rozhodnutí je pak námitka žalobkyně, že žalovaný se nezabýval možností udělit jí doplňkovou ochranu.

30. Doplňková ochrana se v souladu s § 14a odst. 1 udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl vrácen do státu, jehož je státním občanem, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Za vážnou újmu se podle § 14a odst. 2 zákona o azylu považuje (a) uložení nebo vykonání trestu smrti, (b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, (c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo (d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

31. Žalovaný se touto možností zabýval. Na s. 6 a 7 napadeného rozhodnutí zdůvodnil, proč žalobkyně nesplňuje ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Popsal, že jí nehrozí trest smrti ani špatné zacházení. V této souvislosti odkázal zejména na možnost žalobkyně obrátit se na příslušné gruzínské státní orgány, které jsou schopny ji v případě potřeby pomoct, bez ohledu na její politické preference. Žalovaný také uvedl, že v Gruzii neprobíhá ozbrojený konflikt a vycestování žalobkyně ani neodporuje mezinárodním závazkům ČR. Rozhodnutí žalovaného proto ve vztahu k doplňkové ochraně nelze považovat za nepřezkoumatelné. Žalobkyně ovšem pouze v obecné rovině namítá, že jí hrozí vážná újma v podobě nelidského a ponižujícího zacházení. Neuvádí však, z jakých konkrétních skutkových důvodů považuje opačné závěry žalovaného za nesprávné. Ani soud v jejím azylovém příběhu nenalezl nic, co by mohlo nasvědčovat hrozící újmě. Soud pro úplnost k věci uvádí, že dřívější judikatura připouštěla, že okolnosti soukromého života cizince mohou být v určitých výjimečných případech relevantní z hlediska poskytnutí doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, tj. z hlediska možného porušení mezinárodních závazků, zejména čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ovšem v nedávném usnesení ze dne 15. 2. 2024, čj. 7 Azs 186/2022–48 judikoval, že uvedené ustanovení zákona o azylu je třeba vykládat eurokonformně. To mimo jiné znamená, že vážná újma, která cizinci v důsledku porušení mezinárodních závazků ČR hrozí, musí existovat v zemi jeho původu. Tím se vylučuje povinnost správního orgánu zkoumat rodinné či soukromé vazby žadatele na území ČR či dopad případného vycestování na tyto vazby.

32. Žalovaný nepochybil ani tím, že žalobkyni neudělil humanitární azyl. Ten lze podle § 14 zákona o azylu udělit pouze v případě existence důvodů hodných zvláštního zřetele. Žalovaný ale dospěl ke správnému závěru, že u žalobkyně takový důvod neexistuje. Poukázal na to, že žalobkyně je dospělá, plně svéprávná a netrpí takovým onemocněním, které by jí znemožňovalo odcestovat do vlasti. Žalobkyně namítá, že její případ je hodný zvláštního zřetele. Tuto námitku však opět nedotáhla do konce a neuvedla, v čem konkrétně důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje. Soud proto ve stejné míře obecnosti konstatuje, že takové důvody v jejím případě nenašel. Ani tato námitka proto není důvodná.

VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

33. Soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné. Proto žalobu zamítl.

34. Neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Proto mu soud nepřiznal právo na jejich náhradu.

35. Krajský soud usnesením ze dne 13. 11. 2023, pod č. j. 32 Az 40/2023–27 ustanovil zástupcem žalobce Mgr. et Mgr. Václava Klepše, advokáta se sídlem Nám. Svobody 50, 342 01 Sušice. Ustanovený zástupce pak zaslal soudu doplnění žaloby doložil dvě porady s klientem. Za tyto tři úkony právní služby mu proto náleží odměna, která se skládá z částky 9 300 Kč [prví porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, další porada s klientem přesahující jednu hodinu podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a písemné podání ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], ke které je třeba připočíst paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč (na základě § 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celková výše odměny ustanoveného zástupce tak činí 10 200 Kč. Podle § 35 odst. 10 soudního řádu správního platí hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování stát.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žaloba III. Vyjádření žalovaného VI. Doplnění žaloby V. Hodnocení věci soudem VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení