32 Az 73/2017 - 50

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci žalobce: J. J. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2017, č. j. OAM-158/ZA- ZA11-K03-2017, ve věci mezinárodní ochrany, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Shora označeným rozhodnutím žalovaného bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno podle § 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

II. Obsah žaloby

2. Uvedené rozhodnutí napadl žalobce včas podanou žalobou, v níž namítal, že napadené rozhodnutí spočívá na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, který nemá oporu ve spisovém materiálu, rozhodnutí současně spočívá na nesprávném posouzení rozhodné otázky správním orgánem a trpí i jinými níže uvedenými vadami. Za správnost vyhotovení: R. V.

3. Žalobce poukázal na to, že správní orgán v napadeném rozhodnutí s odkazem na pohovory proběhlé v jiných správních řízeních konstatoval jeho naprostou nevěrohodnost a nevěrohodnost jím uváděných tvrzení. Žalobce připustil, že jeho dřívější výpovědi vskutku obsahují řadu, a to i vážných, rozporů. Dle něho však nelze odhlédnout od skutečnosti, že skutkový závěr „žadatel lže“, který prostupuje celým textem odůvodnění napadeného rozhodnutí, není jediný možný.

4. Žalobce namítl, že žalovaný naprosto pominul možnost, že jeho potíže s pamětí či dokonce fabulace mohou být způsobeny jeho špatnou psychickou situací anebo dokonce možnou psychickou poruchou (vyvolanou případně nějakým traumatem). Dle něho je krajně nepravděpodobné, že by rozpory v jeho výpovědích v předešlých správních řízení, byly vedeny jeho vědomou snahou mlžit či předkládat vlastní skutkové verze. Pokud by si chtěl vymýšlet, jistě by stvořil jednolitý příběh plný politického či náboženského pronásledování nejen jeho rodiny, ale i jeho samotného. Právě naprostá nekompatibilnost příběhu jeho života, zmiňovaná správním orgánem, totiž v podstatě vylučuje závěr o tom, že jeho výpovědi jsou vědomou manipulací (lží) z jeho strany. Namítl, že by si musel být vědom toho, že takovou zjevně naprosto okatou fabulací nemůže ničeho docílit. Uvažovat lze naopak o prožitém traumatu a důvodech pro přinejmenším humanitární azyl. Žalovaný se však důvody pro udělení humanitárního azylu, a to i stran důvodů jeho zdravotního stavu, v daném případě nezabýval. Žalobce v této souvislosti zdůraznil, že ve vlasti nežil již více jak 20 let a nejsou tam náležité podmínky pro léčbu jeho onemocnění (chronická virová hepatitida typu C).

5. Dále uvedl, že ze správního spisu vyplývá, že Irácká republika, resp. její diplomatické zastoupení v České republice, se již k němu, coby svému občanovi nehlásí. Za této situace je dle žalobce třeba posoudit i to, zda na něho není třeba nahlížet jako na osobu bez státní příslušnosti. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, současně požádal o přiznání odkladného účinku žalobě.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel její oprávněnost, odkázal na obsah správního spisu a na vydané rozhodnutí, na jehož správnosti setrval. Konstatoval, že po posouzení okolností aktuální (již desáté) žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce, a po opětovném prostudování obsahu předchozích žádostí o udělení mezinárodních ochrany, dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobce v průběhu správního řízení neuváděl pravdivé a úplné informace, které jsou nezbytné pro zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí.

7. Uvedl, že v žalobou napadeném rozhodnutí podrobně zrekapituloval i obsah a průběh předchozích devíti řízení ve věci mezinárodní ochrany žalobce (strany 3 – 9 odůvodnění rozhodnutí), odkázal na správní spis, který v kopiích obsahuje podstatné části spisového materiálu z těchto předchozích řízení. Při jejich porovnání s aktuální žádostí žalobce ze dne 27. 2. 2017 dospěl k závěru, že žalobce v tomto řízení neuváděl pravdivé a úplné informace ohledně své státní příslušnosti, náboženského vyznání, zdravotního stavu, důvodů podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany a obav z návratu, které byly již v předchozích žádostech velmi pečlivě posouzeny a zhodnoceny jako nepravdivé.

8. Žalovaný považuje opětovné podávání žádostí o mezinárodní ochranu za čistě účelové jednání ze strany žalobce. O tom svědčí mimo jiné i fakt, že žalobce je podává poté, co je zadržen Policií ČR a hrozí mu tak realizace trestu vyhoštění z území ČR, k němuž byl příslušnými soudy opakovaně odsouzen, protože tato rozhodnutí nerespektoval. Jakmile však bezprostřední nebezpečí správního vyhoštění pomine, žalobce ztrácí o azylové řízení zájem. Posledním příkladem takového jednání žalobce je také způsob, jakým ukončil poslední dvě správní řízení o jeho (osmé a deváté) žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Za správnost vyhotovení: R. V.

9. Porovnáním jednotlivých výpovědí žalobce musel správní orgán opětovně konstatovat existenci zásadních rozporů v tvrzeních žalobce, jež se objevují nejen mezi výpověďmi v různých řízeních, ale i v rámci jednoho řízení či dokonce v průběhu jednoho správního úkonu (pohovoru), a které žalobce nedokázal nikdy (tj. v průběhu deseti správních řízení ve věci mezinárodní ochrany) řádně neobjasnit. V podrobnostech k uvedeným rozporům odkázal na strany 9-12 odůvodnění napadeného rozhodnutí. I přes poučení poskytnuté žalobci v rámci každého správního řízení, že je povinen poskytovat správnímu orgánu nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí včetně poučení o následcích neplnění této své povinnosti (zastavení řízení dle § 25 písm. d) zákona o azylu), žalobce v průběhu aktuálně vedeného pohovoru opakovaně odmítl sdělit svou skutečnou zemi původu a trval na tom, že jí je Irák, třebaže toto jeho tvrzení bylo dle názoru správního orgánu zcela jednoznačně vyvráceno. Žalobce nepředložil správnímu orgánu žádné doklady, na jejichž základě by mohla být zjištěna jeho státní příslušnost, a svým jednáním v průběhu správního řízení ve věci mezinárodní ochrany znemožnil správnímu orgánu zjistit skutečnou zemi jeho původu. Jedná se však o zcela stěžejní informaci, bez níž nelze učinit závěr, zda žalobci hrozí v zemi původu skutečné nebezpečí pronásledování či vážné újmy a bez níž nelze rozhodnout o jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Vzhledem k tomu, že žalobce vědomě odmítal poskytovat pravdivé informace, znemožnil správnímu orgánu shromáždit podklady pro vydání rozhodnutí, a žalovaný byl nucen správní řízení ve věci aktuální žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany v souladu s ustanovením § 25 písm. d) zákona o azylu zastavit.

10. Samotný obsah žaloby, v níž žalobce sám přiznává, že jeho jednotlivé výpovědi jsou plny vážných rozporů, a že tyto jeho fabulace „mohou být způsobeny možnou psychickou poruchou…“, je dle žalovaného natolik absurdní, že necítí potřebu se k němu jakkoli vyjadřovat. Závěrem navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. Usnesením ze dne 13. 12. 2017 soud nepřiznal žalobě odkladný účinek.

IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen “s. ř. s.“). Učinil tak bez nařízení jednání postupem za podmínek stanovených dle ustanovení § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s.

13. Po provedeném přezkumném řízení dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, žalobu důvodnou neshledal.

14. Ze správního spisu soud ověřil, že současná žádost žalobce, kterou podal dne 22. 2. 2017, je již v pořadí jeho desátou žádostí o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky (dále jen „ČR“).

15. První žádost podal žalobce dne 29. 1. 1999 pod jménem D. D., řízení bylo zastaveno (dle dříve platného zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících), neboť žalobce neposkytoval potřebnou spolupráci k posouzení žádosti. Druhou žádost podal dne 10. 2. 2000, řízení bylo zastaveno podle § 25 odst. 1 písm. d) zákona o azylu, v tehdy platném znění, neboť žalobce se opakovaně nedostavoval k pohovorům. Třetí žádost žalobce podal dne 22. 11. 2001, tuto žádost vzal zpět, a proto bylo řízení zastaveno. Čtvrtou žádost podal dne 25. 1. 2002, tuto vzal opět zpět, a proto bylo řízení zastaveno. Pátou žádost pak podal dne 8. 8. 2004, opakovaně se však nedostavoval k pohovoru a na základě dosud zjištěných skutečností nebylo možné rozhodnout, a proto bylo řízení podle § 25 písm. d) zákona o azylu zastaveno. Šestou žádost žalobce podal 31. 1. 2008, opět se nedostavoval k pohovoru a řízení bylo zastaveno podle § 25 písm. d) zákona o azylu. Sedmou žádost žalobce podal 31. 3. 2011, řízení bylo zastaveno podle § 25 písm. d) zákona o azylu, neboť žalobce neposkytoval informace nezbytné pro zjištění podkladů Za správnost vyhotovení: R. V. pro vydání rozhodnutí a na základě dosud zjištěných skutečností nebylo možné rozhodnout. Osmou žádost žalobce podal 31. 7. 2014, řízení bylo opět zastaveno podle § 25 písm. d) zákona o azylu, neboť žalobce neposkytoval informace nezbytné pro zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí a na základě dosud zjištěných skutečností nebylo možné rozhodnout. Devátou žádost žalobce podal 3. 4. 2015, řízení bylo opět zastaveno podle § 25 písm. d) zákona o azylu, neboť žalobce neposkytoval informace nezbytné pro zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí a na základě dosud zjištěných skutečností nebylo možné rozhodnout.

16. V současné desáté žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kterou žalobce podal dne 22. 2. 2017 uvedl, že je státním příslušníkem Iráku, arabské (irácké) národnosti, je svobodný, katolického náboženského vyznání, nemá žádné politické přesvědčení. Svou totožnost a státní příslušnost prokázal toliko svým čestným prohlášením. Uvedl, že na území ČR vstoupil asi v listopadu 2000. Cestoval nelegálně z Iráku do Íránu, pokračoval do Afghánistánu, dále do Turecka, poté do Bulharska, moc si to již nepamatuje, cestoval v dodávkách a neviděl ven. O mezinárodní ochranu již několikrát v ČR neúspěšně žádal. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že má TBC, hepatitidu B a C, léčí se v Hradci Králové. O mezinárodní ochranu žádá z důvodu nemožnosti návratu do vlasti kvůli válce a náboženským důvodům a ze zdravotních důvodů. V následném pohovoru uvedl, že Irák opustil v roce 1999 kvůli válce. Naposledy bydlel v Basře, která byla v roce 1991 bombardovaná a obyvatelé odtamtud utíkali. Od roku 1991 do roku 1995 pobýval střídavě v Íránu a Iráku. Od roku 1995 zůstal v Íránu, bydlel u kamarádů (přesné místo zapomněl, je to již 20 let), živil se různě (maloval, prodával zeleninu, vykonával dělnické práce). Tvrdí, že se musel schovávat, protože je křesťan (narodil se jako křesťan, protože jeho rodiče byli křesťané) a „oni jsou muslimové“. Každý den byly rvačky, lidé nadávali na křesťany, vyhrožovali jim zabitím. Kvůli své víře napaden nebyl, ale v 90. letech mu bylo v Iráku vyhrožováno ze strany muslimů. Pak utekl a již se do Iráku nevrátil. Bezpečnostní situaci v Iráku zná jen z televize a internetu. Neví, kdo je současným prezidentem Iráku, zná jen premiéra Al Halaouki.

17. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že když v roce 2000 přijel do ČR, onemocněl TBC. Dále se léčí s hepatitidou BaC (od roku 2014 nebo 2015, zjistilo se to, když byl ve vazbě) v Hradci Králové a Rychnově nad Kněžnou. Když pobýval ve vězení, nedostal žádné léky, protože nebyl pojištěný. Pro případ návratu uvedl, že v Iráku 20 let nežil, nikoho nemá, rodiče již zemřeli (matka v roce 1990, otec v roce 1995), nemohl by tam žít. Nejsou tam podmínky pro jeho léčbu, dále má obavu z náboženských problémů (problémy mezi náboženskými konfesemi). V ČR do kostela nechodí kvůli svému onemocnění, nemá na to čas, ale každou noc se modlí. Dále žalobce odpovídal na otázky správního orgánu ohledně ověření jeho znalostí křesťanské věrouky. Uvedl, že nezná jednotlivé části Bible, dlouho ji nečetl, naposledy asi před 10 lety, protože neměl arabsky psanou Bibli a česky nerozumí. Měl na starosti jiné věci, problémy se zdravím a bydlením. Kvůli všem problémům byl i hospitalizován na psychiatrii. Uvedl, že nemá cestovní doklad, asi ho ztratil cestou do ČR. Nový pas si chtěl zařídit, ale irácká ambasáda „ho neuznává“, již 20 let nebyl doma. Nyní se potřebuje především léčit. Dne 29. 3. 2017 doložil svou lékařskou zprávu v německém jazyce (14 stran). Dne 24. 7. 2017 doložil německy psané dokumenty s tím, že jde o lékařské zprávy z Německa, které obdržel (správní orgán je nechal přeložit). Dále doložil lékařské zprávy o vyšetření ze dne 12. 4. 2017 a ze dne 12. 9. 2017 z Kliniky infekčních nemocí FN Hradec Králové, z nichž vyplývá, že je sledován pro virovou hepatitidu typu C. Dne 19. 10. 2017 doložil lékařskou zprávu z rehabilitace a fyzioterapie v Rychnově nad Kněžnou.

18. Žalobci byla dne 24. 7. 2017 a dne 1. 11. 2017 dána možnost dle ust. § 36 odst. 3 správního řádu seznámit se s podklady pro rozhodnutí (tj. kopiemi podstatných částí spisu ze všech jeho předchozích žádostí a doloženými lékařskými zprávami) a vyjádřit se k nim, jakož i učinit návrhy na doplnění dokazování. Uvedené možnosti žalobce nevyužil, nenavrhl doplnění podkladů. Za správnost vyhotovení: R. V.

19. Krajský soud konstatuje, že smyslem soudního přezkumu není podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se soud může v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č.j. 2 Afs 37/2012-47; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

20. Na tomto místě si proto krajský soud dovoluje odkázat na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí (strany 3 až 9), v němž žalovaný přehledně shrnul všech devět předchozích žádostí žalobce o udělení mezinárodní ochrany, u kterých vcelku podrobně popsal žalobcem prezentovaný azylový příběh (zejména pokud jde o pátou, šestou, sedmou, osmou a devátou žádost) včetně toho, jak žalovaný o žádostech žalobce rozhodl (viz rovněž výše), včetně rozhodnutí příslušných krajských soudů (žalobce podal ve čtyřech případech žalobu, která byla ve dvou případech příslušnými soudy zamítnuta [viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2007 (řízení o jeho páté žádosti) a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 11. 2014, č. j. 29Az 6/2014 (řízení o jeho sedmé žádosti)], ve dvou dalších případech vzal žalobce svou žalobu zpět a krajský soud řízení zastavil (řízení o jeho osmé a deváté žádosti). Nutno konstatovat, že ve většině případů, a to již v prvním a druhém řízení o udělení mezinárodní ochrany z roku 1999 (tehdy dle zákona o uprchlících) a z roku 2000, bylo řízení správním orgánem zastaveno pro žalobcovu nespolupráci. Třetí a čtvrtou žádost o udělení mezinárodní ochrany z roku 2001 a 2002 vzal žalobce naopak sám zpět. Řízení o všech dalších žádostech bylo zastaveno dle § 25 písm. d) zákona o azylu, ve znění platném k datu rozhodnutí.

21. Správní orgán v průběhu aktuálního správního řízení žalobci opětovně dal možnost, aby se v rámci pohovoru dne 27. 2. 2017 ke všem skutečnostem vyjádřil. Lze shrnout, že dříve i v aktuálním řízení žalobce uváděl, že pochází z Iráku, o mezinárodní ochranu žádá z náboženských důvodů, je křesťanského katolického vyznání a cítí se být v Iráku pronásledován. Zmínil i důvody zdravotní.

22. Podle § 25 písm. d) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany se bez závažného důvodu nedostavil k poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebo k pohovoru nebo neposkytuje informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

23. Krajský soud se podrobně seznámil se všemi deseti žádostmi žalobce o udělení mezinárodní ochrany a souhlasí se žalovaným v tom, že žalobce neuváděl pravdivé a úplné informace nezbytné pro vydání rozhodnutí. Rozpory v jeho výpovědích soud ve shodě se žalovaným považuje za zásadní (žalovaným jsou shrnuty na stranách 9 až 12 napadeného rozhodnutí), které ve svém souhrnu představují pravděpodobnost blížící se jistotě, že žalobce není státním příslušníkem Iráku, jak se opakovaně snaží, ač bez jakýchkoli hodnověrných dokladů, správní orgán přesvědčit.

24. Jde o rozpory týkající se jeho vycestování z Iráku (ohledně doby odjezdu, způsobu vycestování, trasy cesty, doby trvání cesty, kdy cesta z Iráku do ČR mu dle různých verzí trvala až tři roky), dat narození, úmrtí a jmen jeho rodičů (jež se v jednotlivých žádostech rozcházejí o pět až deset let), skutečnosti, zda ve vlasti vykonal či nevykonal vojenskou službu, zda vlastnil či nikoli cestovní pas, ohledně údajů o jeho zdravotním stavu (od tvrzení, že byl zcela zdráv, po tvrzení, že již v Iráku onemocněl tuberkulózou a neměl peníze na léčbu, po tvrzení, že TBC onemocněl až v ČR.) Žalobce prokázal neznalosti ohledně iráckých reálií, pochybnosti vzbuzují i jeho tvrzení ohledně křesťanského náboženství (nezná křesťanskou věrouku, což bylo opakovaně prokázáno jak v předchozím, tak v aktuálním řízení, kde uvedl, že Bibli naposledy četl před 10 lety, jindy dokonce tvrdil, že je ateista a pod). Další rozpory se týkají politických aktivit jeho otce a různých okolností jeho úmrtí. Za správnost vyhotovení: R. V.

25. Např. v rámci čtvrté žádosti žalobce uvedl, že jeho otec byl zabit tajnými vládními agenty, kteří pak začali pronásledovat i samotného žalobce. Prohlásil, že jeho zdravotní stav je dobrý.

26. Při páté žádosti žalobce uvedl, že jako křesťan byl v Iráku pronásledován muslimy, jeho otce přímo před jeho očima zavraždili muslimové (v roce 1995). Současně však uvedl, že jeho otce zabili vládní agenti, kteří pak začali pronásledovat i jeho. Rovněž uvedl, že jeho otec byl po celý svůj život členem demokratické politické strany Hachourie a byl zavražděn vládní ozbrojenou skupinou. Žalobce oproti svému dřívějšímu tvrzení dále uvedl, že on osobně v Iráku nikdy neměl žádné potíže se státními orgány, policií nebo armádou a nikdy neměl ani žádné problémy kvůli náboženství.

27. Při šesté žádosti žalobce uvedl, že on ani nikdo z jeho příbuzných nebyl členem žádné politické strany. Jeho otec byl na jaře roku 1995 zabit, protože nesouhlasil s politikou Saddáma Husajna, politicky aktivní nebyl. Okolnosti úmrtí otce zná jen z doslechu, řekli mu to známí. V nemocnici viděl, že otec měl několik střelných ran. Při dalším pohovoru v rámci šesté žádosti uvedl, že jeho otec byl zastřelen, o okolnostech jeho smrti nic neví, stal se běžnou obětí války jako řada civilistů. Samotný žalobce neměl v Iráku žádné potíže se státními orgány ani žádné problémy kvůli náboženství. Uvedl, že nikdy neměl cestovní doklad a že jeho zdravotní stav je dobrý. Dále uvedl, že žil v Basře, navštěvoval francouzskou misijní školu. Po dotazech žalovaného však bylo prokázáno, že žalobce má o Basře a jiných iráckých reálií minimální znalosti. Dále uváděl, že jeho matka byla doma a nepracovala, zatímco ve své dřívější výpovědi uvedl, že jeho matka pracovala jako učitelka francouzštiny pro OSN v Alžírsku. Tvrdil, že Irák opustil v létě 1995 a do ČR přijel dne 3. 11. 1998. Připustil, že své žádosti o mezinárodní ochranu podával pouze ve snaze vyhnout se trestu vyhoštění. Rovněž uvedl, že si svůj pobyt v ČR chtěl legalizovat sňatkem s občankou ČR, k čemuž nedošlo (protože byl mu uložen trest vyhoštění). Při doplňujícím pohovoru sdělil, že v dětství třikrát krátkodobě navštívil Francii a Alžírsko. V rozporu s výše uvedeným sdělil, že jeho matka vyučovala v Alžírsku na základní škole francouzštinu, byl za ní s otcem na prázdninách. Potom uvedl, že v Alžírsku pobýval celkem 1,5 roku.

28. Při sedmé žádosti uvedl, že jeho otec zemřel v roce 1990 a matka v roce 1995. Poté, co byl vyzván, aby své rozpory vysvětlil, uvedl, že nevěděl a dosud neví, proč byl jeho otec zabit. Neví, jestli to bylo kvůli katolickému náboženství nebo politice. Uvedl, že otec zemřel v roce 1995 a matka v roce 1990. Nikdo z rodiny nebyl členem žádné politické strany. Přicestoval bez cestovního dokladu, protože mu ho vzala policie v Iráku. Potom uváděl, že doklady měl, ale svůj pas ztratil, ale neví kdy. Dále sdělil, že jeho matka se narodila v Alžírsku (v roce 2000 však tvrdil, že se narodila v Iráku) a že 7 - 8 let žil ve Francii. Z Iráku odjel kvůli válce, měl tam problémy i kvůli svému náboženství, neboť Iráčané považují křesťany za satany. Dále uvedl, že měl tuberkulózu a v Iráku nebyly léky. Při konfrontaci se svými dřívějšími výpověďmi uvedl, že onemocnění TBC mu bylo zjištěno až v ČR.

29. Při osmé žádosti uvedl, že se domnívá, že jeho otec byl činný v politice, ale nic více o tom neví. V Iráku měl žalobce spoustu problémů, je křesťan, tamní lidé mu ale nic neříkají. Nechce se vracet do Iráku, protože s tamními lidmi nemá nic společného. Je nemocný, trpí tuberkulózou, má hepatitidu typu C. Uvedl, že v ČR byl devětkrát odsouzen (dvakrát pro krádež, sedmkrát pro maření výkonu úředního rozhodnutí). Návratu do Iráku se obává, protože tam je válka a lidé se vraždí kvůli náboženství. Městský soud v Praze rozhodnutím ze dne 15. 5. 2015, č. j. 4 Az 45/2014-55 zastavil řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí žalovaného poté, co žalobce vzal žalobu zpět.

30. Při deváté žádosti žalobce uvedl, že je ateista a žádost o mezinárodní ochranu si podal kvůli válce v Iráku. V případě návratu se obává války, je nemocný, má tuberkulózou a hepatitidu typu B a C. Léky, které užívá, jsou vzácné a v Iráku nejsou k dostání. V rámci uvedeného správního řízení si žalovaný za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce vyžádal lékařský posudek Za správnost vyhotovení: R. V. z Kliniky infekčních nemocí Fakultní nemocnice Hradec Králové (kde se žalobce léčí) se závěrem ze dne 25. 4. 2016, že žalobce má chronickou hepatitidu C, stav je stabilizován, je bez terapie a neužívá žádné léky. Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutím ze dne 24. 8. 2016, č. j. 29 Az 31/2016-44 zastavil řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí žalovaného z důvodu zpětvzetí žaloby.

31. Krajský soud uvádí, že základní zásadou řízení o udělení mezinárodní ochrany je povinnost tvrzení, která vázne toliko na žadateli (srovnej rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005-86). Jestliže žadatel neunese svoji část důkazního břemene a nedostojí své povinnosti tvrzení, je nutno mu takovou skutečnost přičítat k tíži (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 2. 5. 2012, č.j. 1 Azs 3/2012). Krajský soud má po provedeném přezkumném řízení za to, že z napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, z jakých důvodů považoval žalovaný tvrzení žalobce ohledně země jeho původu i náboženského vyznání za nevěrohodné. Správní orgán vcelku detailně a přehledně popsal, jaké zásadní a nepřekonatelné rozpory (a to i v rámci jednoho řízení) obsahují jednotlivé výpovědi žalobce, které nebyl schopen vysvětlit. Z uvedeného přehledu je zcela zřejmé, že žalobce své výpovědi v každém dalším řízení neustále měnil, a lze tak dospět k závěru, že jednotlivé výpovědi žalobce jsou mnohdy natolik protichůdné, že je není možné považovat za věrohodné, neboť nelze zjistit, která verze je pravdivá. Otázkou posuzování věrohodnosti se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích. Lze tak odkázat např. na jeho rozsudek ze dne 14. 5. 2008, č. j. 7 Azs 25/2008-105, v němž se uvádí: „Jsou-li tvrzení rozporná, nelze učinit jednoznačný závěr o tom, která z rozporných tvrzení by měl správní orgán ve vztahu k jednotlivým podmínkám pro udělení azylu považovat za důvody, ve kterých žadatel spatřuje podmínky pro udělení azylu. Nevěrohodnost tvrzení na podkladě uvádění rozporuplných tvrzení znemožňuje správnímu orgánu shledat u žadatele podmínky pro udělení azylu.“ V rozsudku ze dne 18. 1. 2006, č. j. 6 Azs 386/2004-40 (citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz), je uvedeno: „Pokud jde o posuzování věrohodnosti tvrzení stěžovatele, činí se tak srovnáním skutečností jím uvedených v žádosti o azyl, resp. ve vlastnoručně psaném prohlášení, stejně jako skutečností jím vyslovených v pohovoru.“ 32. Krajský soud souhlasí se žalovaným v tom, že nejdůležitější tvrzení žalobce o jeho iráckém původu a katolickém náboženství za pravdivá považovat nelze. Soud se přiklání i k závěru správního orgánu o tom, že žalobce podává v průběhu téměř dvacetiletého pobytu na zdejším území opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zcela účelově (vyhnout se vyhoštění z území ČR), které posléze bere zpět, nebo se nedostavuje k pohovoru a neposkytuje informace nezbytné pro zjištění stavu věci, a to jakmile pomine bezprostřední nebezpečí správního vyhoštění.

33. Z výše uvedeného je dle názoru krajského soudu zřejmé, že žalobce i přes poučení poskytnuté mu v rámci každého správního řízení, že je povinen poskytovat správnímu orgánu nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí včetně poučení o následcích neplnění této své povinnosti (zastavení řízení dle § 25 písm. d) zákona o azylu), v průběhu přezkoumávaného desátého správního řízení opakovaně tvrdil, že pochází z Iráku, přestože toto jeho tvrzení bylo správním orgánem stejně tak jako v předchozích řízeních jednoznačně vyvráceno prokázanou nevěrohodností jeho tvrzení a neznalostí základních informací o této zemi (ať už jde o popis irácké vlajky a politické situaci v zemi, základní zeměpisné a historické neznalosti, nesprávné datování války/válek, kterými byl Irák v minulosti sužován a další). Je nepochybné, že žalobce nepředložil správnímu orgánu žádné doklady, na jejichž základě by mohla být zjištěna jeho státní příslušnost, čímž v průběhu správního řízení ve věci mezinárodní ochrany znemožnil správnímu orgánu zjistit skutečnou zemi jeho původu. Uvedená informace je přitom zcela zásadní a bez ní není nelze rozhodnout o jeho žádosti o mezinárodní ochranu, protože není možné bezpochybností uzavřít, zda žalobci hrozí v zemi původu pronásledování či skutečné nebezpečí vážné újmy. Žalobcovo tvrzení, že nebyl ztotožněn velvyslanectvím Iráku, pak podporuje závěr o nevěrohodnosti jeho tvrzení Za správnost vyhotovení: R. V. stran irácké státní příslušnosti. Vzhledem k tomu, že žalobce vědomě odmítal poskytovat správnímu orgánu pravdivé informace, znemožnil mu shromáždit adekvátní podklady pro vydání rozhodnutí. Za takového stavu věci žalovaný postupoval v souladu se zákonem o azylu, když správní řízení ve věci aktuální desáté žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany opětovně v souladu s ustanovením § 25 písm. d) zákona o azylu zastavil.

34. Na závěr soud konstatuje, že vlastní žalobní námitky jsou stejně rozporuplné jako jednotlivé výpovědi žalobce napříč všemi deseti správními řízeními. Žalobce v žalobě sám přiznává, že jeho jednotlivé výpovědi jsou plny vážných rozporů a přichází s novým tvrzením, resp. hypotézou, že jeho fabulace „mohou být způsobeny možnou psychickou poruchou, vyvolanou případně nějakým traumatem“. Uvedené vysvětlení na reálnosti a pravdivosti žalobcem předestřené desáté verze azylového příběhu rovněž nepřidává, spíše naopak. Pokud jde o zdravotní stav, žalobce v aktuálně vedeném správním řízení o žádné psychické poruše nehovořil, uvedené tvrzení pak nepodpořil ani žádným důkazem (lékařskou zprávou). Tímto nepodloženým spekulativním vysvětlením se žalobce sám ještě více znevěrohodnil a nezavdal soudu žádný důvod pochybovat o správnosti a zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Krajský soud se plně ztotožňuje se závěry i procesním postupem, které učinil žalovaný. Protože řízení bylo zastaveno, nezabýval se soud žalobními námitkami, směřujícími k meritornímu posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, tj. namítanými důvody pro udělení humanitárního azylu.

35. S odkazem ke shora uvedenému shrnuje, že žaloba není důvodná, proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení