32 C 126/2024 - 62

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Ptáček Číhalovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] co., [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] o určení vlastnického práva k haldě zeminy takto:

Výrok

I. Žaloba o určení, že žalovaný je vlastníkem movité věci – haldy zeminy umístěné na pozemcích parc. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], se zamítá.

II. Žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem terénní úpravy – deponie umístěné na pozemcích parc. č[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], se zamítá.

III. Žaloba o určení, že žalobce nikdy nebyl vlastníkem movité věci – haldy (odpadu) umístěné na pozemcích parc[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do 3 dnů k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala určení, že žalovaná je vlastníkem movité věci – haldy zeminy umístěné na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (dále jen Halda), s odůvodněním, že není vyjasněna povaha Haldy. Ta byla umístěna na výše uvedených pozemcích před rokem 2001. První rozhodnutí ohledně Haldy učinil [právnická osoba] v [adresa], který zahájil [datum] s žalobcem řízení o odstranění terénní úpravy – Haldy a následně bylo pravomocným rozhodnutím [právnická osoba] v [adresa], stavebního úřadu ze dne [datum], č.[Anonymizováno][Anonymizováno]žalobci nařízeno odstranit deponii inertního materiálu. Nicméně tento materiál byl již dne [datum] prodán [jméno FO], narozenému [datum], bytem [adresa] (dále jen [jméno FO]), a ten jej prodal dne [datum] žalované spolu s pozemky parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. [právnická osoba] případ, že by Halda nebyla movitou věcí, ale terénní úpravou, pak nemohlo dojít k platnému převodu Haldy ani na [jméno FO]. Z tohoto důvodu žalobkyně navrhla eventuální petit, aby soud určil, že vlastníkem haldy je žalobkyně, když na ní by bylo v souladu s výše citovaným rozhodnutím [právnická osoba] v [adresa] odstranit terénní úpravu.

3. Žalovaná předně namítala nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně. Má za to, že se jedná o jednu z dalších šikanózních žalob pana [jméno FO], který je osobou ovládající jak žalobkyni, tak společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen [Anonymizováno], svěřenský fond, IČO [IČO], přičemž se sérií žalob jak proti žalované, tak dalším subjektům, snaží oddálit proces vlastnického sjednocení území za účelem vybudování nové vzletové a přistávací dráhy. Žalobkyně záměrně neoznačila i další smlouvy uzavřené mezi žalovanou a [Anonymizováno]. Právní vztahy k Haldě byly již několikrát v minulosti posouzeny. Zejména se jedná o řízení vedené u Okresního soudu [adresa]-západ sp. zn. [spisová značka], ve kterém bylo zmapováno jak vlastnictví k Haldě, tak bylo rovněž uloženo panu [jméno FO], který je vlastníkem [právnická osoba] vyklidit. Současně jako předběžná otázka byla řešena platnost převodních smluv. Ani v řízení vedeném u Okresního soudu [adresa]-západ sp. zn. [spisová značka], kde se snažil pan [jméno FO] dosáhnout určení, že vlastnické právo k Haldě náleží [adresa], když se jedná o odpad, nedosáhl určení, že Halda není jeho. V řízení u Obvodního soudu pro prahu 6 sp. zn. [spisová značka] žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem Haldy jako terénní úpravy. Řízení bylo vedeno proti [právnická osoba].. Ani v tomto řízení nebyla žalobkyně úspěšná. Je zřejmé, že otázka existence vlastnického práva k Haldě sporná není, když ve všech řízeních bylo uzavřeno, že vlastníkem je pan [jméno FO]. Ostatně nedostatek naléhavého právního zájmu shledal i Krajský soud v Praze v řízení sp. zn. [spisová značka], kde se pan [Anonymizováno] postavení svěřenského správce [Anonymizováno], svěřenského fondu domáhal určení, [Anonymizováno] nebo pan [jméno FO] jsou vlastníky Haldy. [právnická osoba] návaznosti na vyjádření žalované žalobkyně v podání ze dne [datum] rozšířila žalobu o další eventuální petit, kterým se pro případ, že Halda bude soudem posouzena jako odpad, domáhá určení, že žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem Haldy. Uvedla, že vyřešení otázky povahy Haldy je stěžejní, neboť bylo žalobkyni uloženo rozhodnutím [právnická osoba] v [adresa] - stavebního úřadu ze dne [datum], č.[Anonymizováno] odstranit Haldu coby terénní úpravu, když uzavřel, že žalobkyně je jejím vlastníkem. Toto rozhodnutí je stejně závazné jako rozhodnutí Okresního soudu [adresa]-západ ve věci [spisová značka]. Pakliže by byla Halda odpadem, nikdy k ní nemohla žalobkyně vlastnické právo nabýt.

5. Soud změnu žaloby připustil usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], v právní moci téhož dne.

6. Na výzvu soudu žalobkyně k naléhavému právnímu zájmu doplnila, že je v současné době vedeno proti panu [jméno FO] exekuční řízení o vyklizení pozemků náležejících [právnická osoba]., a to na základě rozsudku Okresního soudu [adresa]-západ [spisová značka], když soud uzavřel, že vlastníkem celé Haldy je pan [jméno FO]. Žalobkyně má však za to, že vlastníkem je žalovaná. Jelikož jediným vyklizovaným objektem je Halda, jejímž vlastníkem je podle žalobkyně žalovaná, mělo by být určeno, že žalovaná je vlastníkem deponie. Pokud by byla Halda stavbou, terénní úpravou, pak je vlastníkem žalobkyně a nemá za to, že by na někoho byla převedena. S ohledem na probíhající exekuční řízení, pokud dojde k odstranění Haldy z pozemků [právnická osoba]., významnou měrou se zasáhne do podoby Haldy jako takové a věc tím ztratí svoji podobu. Pokud by byla halda odpadem, pak žalobkyně nemohla být nikdy vlastníkem Haldy a převodní smlouvy by byly neplatné vůči všem.

7. Žalobkyně se domáhala jednou žalobou určení tří nároků, a to formou eventuálního petitu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] soud uzavřel, že i u určovacích žalob je možné se nároku domáhat tzv. eventuálním petitem. Soud se proto nejprve zabýval primárním žalobním petitem s tím, že až pro případ, že bude prokázána neodůvodněnost primárního petitu, bude se zabývat druhým, případně třetím eventuálním petitem.

8. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

9. Soud proto neprováděl dokazování k meritu věci a omezil rozsah dokazování pouze ve vztahu k tvrzenému naléhavému právnímu zájmu, neboť existence naléhavého právního zájmu na určení je nezbytným předpokladem pro úspěch určovací žaloby. Jestliže žalobkyně netvrdí, případně neprokáže naléhavý právní zájem, je to důvodem pro zamítnutí žaloby, přičemž při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby.

10. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

11. Žalovaná je vlastníkem pozemků parc. č[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], na kterých se nachází Halda, označená jako skládka odpadu (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí [Anonymizováno] [Anonymizováno], včetně informací o pozemku).

12. Žalobkyně uzavřela s panem [jméno FO] dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod veškerého [právnická osoba] nacházejícího se na pozemku p.č. [hodnota] k.ú. [adresa]. [jméno FO] se zavázal z tohoto materiálu celkem [hodnota] [Anonymizováno] dát v následujících 10 letech žalobkyni s tím, že žalobkyni nebude účtovat nájemné za pozemek, na kterém bude tento materiál uskladněn. V té době byl pan [jméno FO] jednatelem žalobkyně. Následně pan [jméno FO] uzavřel kupní smlouvu s žalovanou na převod pozemků [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa], zapsané [Anonymizováno]. Tato smlouva byla navázána na smlouvy uzavřené mezi [Anonymizováno] a žalovanou dne [datum], kterými mj. převedl na žalovanou [právnická osoba] uložený na pozemku p.č. [hodnota] k.ú. [adresa] s tím, že je osobou oprávněnou k podnikání v oboru skládkování. Prodávaný materiál měl dle zkoušek povahu a vlastnosti zeminy vhodné pro tvorbu podloží komunikace. Rovněž bylo na žalovanou převáděno od [Anonymizováno] vlastnické právo k pozemku p.č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. Jednatelem a jediným společníkem [Anonymizováno], který smlouvy podepisoval, byl pan [jméno FO] (zjištěno z kupní smlouvy uzavřená mezi žalobkyní a [jméno FO] ze dne [datum], z kupní smlouvy uzavřené mezi [jméno FO] a žalovanou ze dne [datum], z kupní smlouva uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalovanou ze dne [datum]).

13. V řízení vedeném před Okresním soudem [adresa]-západ sp. zn. [spisová značka] se domáhala v postavení žalobkyně [právnická osoba]. (či její právní předchůdce) po žalovaných, kterými byly žalobkyně ([Anonymizováno] žalovaná ([právnická osoba].), [jméno FO] a [Anonymizováno], vyklizení pozemků p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Soud dospěl k závěru, že je to pan [jméno FO], kdo má vyklidit předmětné pozemky, když Halda, která se na nich nachází, je samostatnou homogenní věcí v právním slova smyslu a není součástí pozemku, a jejím vlastníkem je pan [jméno FO]. Její charakter je dočasný, když se mělo jednat o komerčně využitelný materiál na stavby. Její charakter vylučuje, aby se jednalo o stavbu. Svůj původ má na pozemku p.č. [hodnota] k.ú. [adresa] (původně [Anonymizováno]) a i když Halda v průběhu času měnila svůj objem a rozrůstala se na další pozemky, je jejím vlastníkem osoba, která je vlastníkem podstaty a původní haldy na pozemku p.č. [hodnota] k.ú. [adresa]. Haldu založila žalobkyně, ale ta ji samostatně prodala panu [jméno FO] celou dne [datum]. Tehdy platný zákon o odpadech převod nezakazoval a je tedy nerozhodné, zda již v té době bylo možné Haldu považovat za odpad. Poté již Halda nezměnila vlastníka, a to i přesto, že se měnili vlastníci pozemků. Smlouvy, které se vztahovaly jen na část haldy, soudy považovaly za neplatné, když nedošlo k faktickému oddělení prodané části Haldy. Vlastnické právo pana [jméno FO] nemohlo zaniknout ani opuštěním věci, a to pro rozpor s dobrými mravy. Stejně rozhodl Krajský soud v Praze i o zbývajícím pozemku [Anonymizováno] v k ú [adresa] v rozsudku ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. V bodě 44. uvedl, že: „Hodnocení povahy deponie z hlediska práva veřejného nemá vliv na ochranu práva soukromého. Z tohoto pohledu není významné, jak tento problém byl regulován jednotlivými správními akty vydávanými v rámci ochrany životního prostředí a problematiky nakládání s odpady. V judikatuře Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3202/2008) bylo vyloženo ve vztahu ke střetu zákona o odpadech a ochrany vlastnického práva podle občanského zákoníku, že právo vlastníka na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva zasahuje, poskytují výlučně předpisy práva soukromého. V daném případě se jedná o nárok na ochranu vlastnického práva podle ustanovení § 1042 o. z. prostřednictvím tzv. negatorní žaloby bez ohledu na to, jaká práva a povinnosti se váží k věci, která je současně podle veřejného práva kategorizována jako odpad. Žalovaný neprokázal, že by původcem deponie byl někdo jiný než společnost [Anonymizováno] či žalovaný. Zákon o odpadech účinný v době uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] (zákon č. 125/1997 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2001) neobsahoval žádné ustanovení, které by omezovalo dispoziční oprávnění vlastníka odpadu při převodu vlastnického práva k němu. Navíc je třeba připomenout, že deponie má svůj původ na pozemcích, které byly v době vzniku deponie a jejího rozšíření i na sousední pozemky ve vlastnictví právě společnosti [Anonymizováno] a žalovaného.“ Uložení Haldy na pozemcích [právnická osoba]. představuje trvající zásah do majetkových práv, kterého se dopouští pan [jméno FO] coby vlastník celé Haldy (zjištěno z rozsudku Okresního soudu [adresa] západ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], z rozsudku Okresního soudu [adresa]-západ ze dne [datum] č. j. [spisová značka]/[Anonymizováno], z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka], z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [spisová značka]).

14. Žalobkyně se u Obvodního soudu pro [adresa] v řízení sp. zn. [spisová značka] domáhala určení, že je vlastníkem Haldy coby terénní úpravy. Žalovaná byla [právnická osoba].. Soud žalobu zamítnul, když s odkazem na již pravomocná rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu [adresa]-západ sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že neshledal naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalobkyně k předmětné Haldě. Je tomu tak proto, že exekuce žalovaných pozemků probíhá (bude probíhat) jejich vyklizením, tedy způsobem odpovídajícím povaze deponie jakožto movité věci a takový způsob exekuce nemá ze své podstaty žádný vliv na vlastnické právo vlastníka k vyklízené movité věci. I kdyby tedy byla vlastníkem Haldy žalobkyně, jak tvrdí ve své žalobě, provedením této exekuce nemůže dojít k ohrožení jejího vlastnického práva, neboť dojde pouze k přesunu masy zeminy a [právnická osoba] na jiné místo. Pokud žalobkyně tvrdila, že k poškození deponie dojde při přemístění změnou tvaru deponie či jejím zmenšením, nepovažoval soud tuto argumentaci za důvodnou, neboť přemístěním a změnou tvaru deponie jakožto kupy zeminy a [právnická osoba] nemůže dojít ke změně její podstaty či jejímu poškození. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobkyni, jakožto stavebníkovi bylo odstranění deponie z pozemků [právnická osoba]. rovněž nařízeno, a to rozhodnutím [právnická osoba] v [adresa], stavební úřad, ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] určení, zda je vlastníkem žalobkyně či vedlejší účastník nic nemění na povinnosti deponii z pozemků žalované odstranit (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]).

15. Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství uzavřel v letech 2005 a 2006, že Halda je odpadem, přičemž materiál byl navezený bez souhlasu příslušných orgánů panem [jméno FO]. V roce 2018 se pan [jméno FO] domáhal v řízení vedeném u Okresního soudu [adresa]-západ sp. zn. [spisová značka] určení, že vlastníkem Haldy je [adresa], když se jedná o odpad, ten tam navezly blíže nezjištěné osoby, a proto je ve vlastnictví obce. Žaloba byla zamítnuta s odůvodněním, že pan [jméno FO] nemůže mít na určení naléhavý právní zájem, když preventivní podmínka odpadla, neboť řízení sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně skončeno. (zjištěno z rozsudku Okresního soudu [adresa]-západ ze dne [datum] č. j. [spisová značka] rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje Odbor životního prostředí a zemědělství č. [Anonymizováno] ze dne [datum], z rozhodnutí ze dne [datum] Krajského úřadu Středočeského kraje Odbor životního prostředí č. [Anonymizováno]).

16. Z příloh znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] se podává, že [právnická osoba] v [adresa], stavební úřad, zahájil dne [datum] s žalobkyní řízení o odstranění stavby, a téhož dne zakázal žalobkyni jakékoliv další práce na Haldě nacházející se na pozemcích parc. č. [hodnota]. [adresa]. Následně usnesením ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] žalované Haldu odstranit. Haldu, sestávající se z inertního materiálu považoval za terénní úpravu a žalobkyni za stavebníka (zjištěno ze znaleckého posudku číslo [hodnota]-[Anonymizováno], vypracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]).

17. Jak již bylo uvedeno výše, soud se nejprve zabýval otázkou, zda má žalobkyně na určení naléhavý právní zájem.

18. Žaloba o určení dle § 80 o.s.ř. má především preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Smyslem zavedení podmínky naléhavého právního zájmu pro úspěch určovací žaloby je snaha vést meritorní jednání pouze o věcech, ve kterých nárokované soudní určení, které má pouze deklaratorní povahu, reálně může vyřešit spornou situaci mezi účastníky řízení a mít faktický dopad do jejich právních vztahů. Naléhavostí právního zájmu na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, se ve svých mnoha rozhodnutích zabýval Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud). Žalobce má právní zájem na požadovaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je tedy prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo byly porušeny, a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění.

19. U určovacích žalob tak musí být kumulativně splněny tři podmínky, a to že žaloba je podána preventivně k odstranění právní nejistoty či ohrožení práva, dotčeného nároku se nelze domoci jinak, zejména žalobou na plnění, a požadované soudní určení bude představovat finální vyřešení sporu. Naléhavý právní zájem na určení právního vztahu nebo práva je tedy dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba není opodstatněna tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti. Jestliže se však určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti.

20. Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí. Naléhavý právní zájem tak může i během řízení pominout. V tomto směru pak vystupuje do popředí zejména preventivní povaha určovací žaloby. Došlo-li již k porušení práva či narušení právních poměrů, které má určovací výrok ochránit, nebude mít žaloba preventivní povahu, neboť dotčený výrok by měl pouze deklaratorní povahu a jeho určení nemusí zajistit finální narovnání sporu. Ve většině případů bude pro zajištění ochrany práva rovněž na místě podat žalobu na plnění, která má zásadně přednost před žalobou určovací.

21. Soud se nejprve zabýval primárním petitem. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by mělo být její právo ve vztahu k Haldě jako k movité věci nějak ohroženo. Ani přes poučení soudu nedoplnila v tomto směru své tvrzení, když vysvětlení, že v současné době vedeno exekuční řízení s panem [jméno FO] o vyklizení pozemku náležející [právnická osoba]., a to na základě rozsudku Okresního soudu [adresa]-západ [spisová značka] a jelikož jediným vyklizovaným objektem je Halda, jejímž vlastníkem je podle žalobkyně žalovaná, mělo by být určeno, že žalovaná je vlastníkem deponie, nijak nedokládá právní zájem žalobkyně na tomto určení. Již ze samotného tvrzení je zřejmé, že žalobkyně nemůže mít na tomto určení naléhavý právní zájem, neboť její práva nejsou nijak tím, že by pan [jméno FO] měl odstranit celou Haldu ze všech pozemků. Žalobkyně rovněž ani neoznačila žádný svůj právní vztah k Haldě, který by měla v současné době mít a který by byl zhojen určením, že třetí osoba je vlastníkem Haldy. Žalobkyně tak nemůže mít bez dalšího naléhavý právní zájem na určení, že žalovaná je vlastníkem Haldy coby movité věci, když není splněna jedna z podmínek, za kterých lze naléhavý právní zájem dovodit, tedy že by žaloba byla podána preventivně k odstranění právní nejistoty žalobkyně, jejíž právo je ohroženo. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku návrh žalobkyně na určení, že žalovaná je vlastníkem Haldy, zamítnul.

22. Soud k tomu jen na závěr uvádí, že v souladu s § 3 o.s.ř. se každý může domáhat ochrany soukromého práva, které bylo ohroženo nebo porušeno. Tomu odpovídá i § 12 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.). Z provedeného dokazování je zřejmé, že pan [jméno FO], kterému byla povinnost uložena, je jednatelem a společníkem žalobkyně. V řízení bylo postaveno najisto, že povinnost odstranit Haldu coby samostatnou homogenní věc v právním slova smyslu byla uložena panu [jméno FO], což je však osoba od žalobkyně odlišná. Soud má tak důvodné podezření, že žalobkyně se touto žalobou snaží zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudů, kterými byla uložena povinnost panu [jméno FO] Haldu odstranit. V souladu s § 8 o.z. pak takové jednání ani nemůže požívat právní ochrany. Soud ještě nad rámec uvedeného dodává, že je otázkou, zda je vůbec dána k primárnímu petitu, tedy že žalovaná je vlastníkem Haldy coby movité věci, aktivní legitimace žalobkyně.

23. Dále se soud zabýval otázkou, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem Haldy coby nemovité věci - terénní úpravy.

24. Soud předně uvádí, že otázka povahy Haldy byla řešena v řízení u Okresního soudu [adresa]-západ sp. zn. [spisová značka] jako otázka předběžná. Následně se žalobkyně u Obvodního soudu pro [adresa] domáhala určení, že Halda je terénní úprava a že žalobkyně je jejím vlastníkem. Jako žalovaná byla označena [právnická osoba]., která je vlastníkem dalších pozemků nacházejících se pod Haldou. Tato žaloba byla zamítnuta.

25. Dle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.z.), každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Bylo by tak očividně v rozporu s principy právního státu a předvídatelnosti soudního rozhodování, pakliže by soud v jiném řízení v rámci téhož skutkového rámce věci (byť s jinak formulovaným žalobním požadavkem) nereflektoval (nevycházel) z již pravomocně přijatého právního názoru, třeba i obsaženého pouze v odůvodnění rozsudku, týkajícího se předmětné právní otázky, a sám si znovu (a třeba zcela odlišně) tuto (pro něj předběžnou) právní otázku vyřešil. K tomu soud odkazuje rovněž na rozhodnutí nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 940/2017, ve kterém je uvedeno, že byla-li žaloba zamítnuta, pak mezi týmiž účastníky za nezměněné skutkové situace nelze dospět k jinému závěru. V souladu s § 159a ods.t. 4 o.s.ř., jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. V případě, že rozsudečný výrok pouze vyjadřuje, že se žaloba zamítá, je nezbytné tento výrok posuzovat v souvislosti s odůvodněním písemného vyhotovení rozsudku, jak zdůraznil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 27. října 1999, sp. zn. 33 Cdo 1074/98 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem č. 69/2000). Zmíněné posouzení výrokové a důvodové části rozsudku má totiž význam jednak z hlediska posouzení překážky věci pravomocně rozhodnuté, jednak z hlediska závěru, zda předběžná otázka ve sporu mezi účastníky byla již pravomocně rozhodnuta.

26. Soud si je vědom, že řízení byla v minulosti vedena mezi různými subjekty. Jejich předmětem však vždy byla otázka vlastnictví k Haldě, která byla řešena jak jako předběžná otázka, tak i jako meritum věci, přičemž tyto určovací žaloby byly vždy zamítnuty. Soud tak může, ba dokonce musí vycházet z již dříve vydaných rozhodnutí.

27. Žalobkyně k poučení soudu ohledně naléhavého právního zájmu uvedla, že vychází z rozhodnutí stavebních úřadů, která považují žalobkyni za vlastníka Haldy jako celku. A pakliže se jedná o stavbu terénní úpravy, pak je vlastníkem žalobkyně, která ji zhotovila, a nemá za to, že by věc byla jakkoliv na další osobu převedena. S ohledem na probíhající exekuční řízení, pokud dojde k odstranění Haldy z pozemků [právnická osoba]., významnou měrou zasáhne do podoby této Haldy jako takové a věc jako taková tím ztratí svoji podobu.

28. Soud uzavírá, ve shodě s Obvodním soudem pro [adresa], že otázka povahy Haldy, tedy zda je věcí movitou a pokud ano, zda je odpadem, anebo věcí nemovitou, je otázka právního posouzení a nepřísluší znalci. Správní orgán se pak soukromoprávní povahou Haldy nezabýval a přestože ji považoval ve svých rozhodnutím za stavbu terénní úpravy, uvedl, že deponie může být věcí movitou i nemovitou. Účastníci neuvedli ničeho nového a soud tak vycházel z rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu pro Prahu-západ sp. zn. [spisová značka] a považoval haldu za samostatnou homogenní věc v právním slova smyslu.

29. V řízení bylo prokázáno, že žaloba na určení postrádá preventivní charakter, jelikož bylo již pravomocně určeno, že povinnost odstranit Haldu stíhá pana [jméno FO]. Žalobkyně tak nemůže mít na určení, že je vlastníkem Haldy, naléhavý právní zájem. Probíhající exekuce nemá vliv na vlastnické právo k Haldě a jejím provedením, i kdyby snad žalobkyně byla vlastníkem Haldy, nemůže dojít k ohrožení jejího vlastnického práva, neboť dojde pouze k přesunu Haldy na jiné místo. Pokud žalobkyně tvrdila, že provedením exekuce dojde k poškození Haldy, nepovažuje soud tuto argumentaci za důvodnou, neboť přemístěním a změnou tvaru Haldy jakožto kupy zeminy a [právnická osoba] nemůže dojít ke změně její podstaty či jejímu poškození. Pokud naléhavý právní zájem žalobkyně spatřuje v tom, že jí bylo rozhodnutím [právnická osoba] v [adresa], stavební úřad, ze dne [datum], č.j[Anonymizováno] uloženo Haldu odstranit, pak určení, kdo je vlastníkem předmětné Haldy, nemění nic na povinnosti Haldu odstranit. Nadto to byla žalobkyně, která až po vydání tohoto rozhodnutí, tedy poté, co jí byla uložena povinnost materiál odstranit, obratem dne [datum] převedla materiál tvořící Haldu na pana [jméno FO], avšak nerozhodno, zda účinně, neboť v obou případech bylo již o povinnosti Haldu odstranit rozhodnuto a není tak dán preventivní charakter žaloby. Soud tak dospěl k závěru, že ani na určení, že žalobkyně je vlastníkem Haldy, není dán naléhavý právní zájem a i tento nárok zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

30. Závěrem se soud zabýval navrženým určením, že žalobkyně nikdy nebyla vlastníkem Haldy coby odpadu.

31. Ani v tomto případě nemůže mít určení, že žalobkyně nebyla vlastníkem Haldy, preventivní povahu. Preventivní podmínka odpadla tím, že bylo v řízení u Okresního soudu [adresa]-západ sp. zn. [spisová značka] uloženo třetí osobě odklidit Haldu coby věc movitou. Žalobkyně rovněž ani netvrdila, natož prokazovala, že by jí měla být způsobena jakákoliv újma. Odkazovanými rozhodnutími Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí, bylo pouze určeno, že Halda je odpadem. Žalobkyně však nebyla účastníkem tohoto řízení, ani jí nebyla ukládána ve vztahu k Haldě žádná povinnost. Naopak státní orgán uzavřel, že odpad byl navezen panem [jméno FO]. Nad rámec ještě soud uvádí, že tehdy platný zákon o odpadech č. 125/1997 Sb., převod odpadu na osoby, které nemají oprávnění ke sběru nebo výkupu odpadů, nezakazoval. Soud proto i tento nárok žalobkyně zamítnul, jak je uvedeno ve výrok III. rozsudku, když žalobkyně ani přes poučení soudu neprokázala naléhavý právní zájem na takovémto určení.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náhradu nákladů řízení tvoří odměna právního zástupce žalované, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT) z tarifní hodnoty ve výši [částka] dle § 9 odst. 3 písm. a) AT, kdy sazba mimosmluvní odměny tak činí částku [částka] za jeden úkon. Soud přiznal zástupci žalované odměnu za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (příprava a převzetí zastoupení včetně porady s klientem, vyjádření a účast na jednání v rozsahu 2 úkonů). Dále pak soud přiznal paušální náhradu výdajů za 4 úkony po [částka] dle § 13 odst. 3 AT a dále náleží zástupci žalované náhrada za DPH 21% z odměny a náhrad zástupce ve výši [částka]. Celkem bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované částku [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalované v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).