32 C 18/2010

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Filipem Liškou v právní věci žalobce: ; Ing. [příjmení] [příjmení], [datum narození] Bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec], zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] Proti; žalovanému: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] O ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zveřejnit v prvním vydání od data, kdy tento rozsudek nabyde právní moci ve svém týdeníku tuto omluvu v prostorovém rozsahu článku [příjmení] [anonymizována tři slova] ze dne 24. 8. 2009 při umístění na stejné straně:„ Ve vydání [anonymizováno] ze dne 24. 8. 2009 jsme uveřejnili článek [příjmení] [anonymizována tři slova]. Tvrzení v tomto článku o tom, že Ing. [příjmení] [příjmení] v pozici generálního ředitele Slovenské televize tuto uvrhl do 300 milionového dluhu, není pravdivé, stejně tak není pravdivé tvrzení o tom, že byl spojený s Mečiarovým HZDS.“

II. Žaloba se co do povinnosti žalovaného zveřejnit v prvním vydání od data, kdy tento rozsudek nabyde právní moci ve svém týdeníku tuto omluvu v prostorovém rozsahu článku [příjmení] [anonymizována tři slova] ze dne 24. 8. 2009 při umístění na stejné straně:„ Ve vydání [anonymizováno] ze dne 24. 8. 2009 jsme uveřejnili článek [příjmení] [anonymizována tři slova], tvrzení v tomto článku o tom, že byl spojený s nejrůznějšími lobbistickými z komerční sféry, je nepravdivé.“ se zamítá.

III. Žaloba co do povinnosti žalovaného uhradit žalobci náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 1 200 000 Kč se zamítá.

IV. Žalobce je povinen na náhradě nákladů státu částku 233 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zdejšího soudu.

V. Žalovaný je povinen uhradit na náhradě nákladů státu částku 117 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zdejšího soudu.

VI. Žalobce je povinen uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 30 290,30 Kč, a to k rukám právního zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 26. ledna 2010 u zdejšího soudu žalobu na ochranu osobnosti, kterou se, ve znění změny žaloby ze dne 4. října 2017, domáhal omluvy v prostorovém rozsahu článku„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ ze dne [datum] při umístění na stejné straně za tvrzení v tomto článku, že Ing. [příjmení] [příjmení] v pozici generálního ředitele Slovenské televize tuto uvrhl do 300 milionového dluhu, že byl ve spojení s Mečiarovým HZDS a že byl spojený s nejrůznějšími lobbistickými z komerční sféry. Žalobce se dále po žalovaném domáhal uhradit žalobci náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 1 200 000 Kč. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalovaný významně zasáhl do jeho osobnostních práv a způsobil mu neodčinitelnou újmu obsahem článku, jenž vydal v časopise [anonymizováno]. Článek byl uveřejněn dne 24. srpna 2009 pod titulkem„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ v němž bylo uvedeno:„ Rada České tiskové kanceláře nepochopitelně vybrala do čela této instituce bývalého neúspěšného ředitele Slovenské televize [jméno] [příjmení]. Ten ji během svého ročního působení až do nedobrovolného odvolání nejen uvrhl do 300milionového dluhu, ale jako odpovědný ředitel neplnil ani své zákonné povinnosti a odvysílal menší počet veřejnoprávních pořadů, než správně měl. Jako člověk spojený s Mečiarovým HZDS byl často kritizován za podléhání politickým tlakům a v Čechách byl, podle svého největšího kritika moderátora [jméno] [příjmení] jako bývalý šéf serveru Česká média spojen s nejrůznějšími lobbistickými skupinami z komerční sféry.“ Ihned po vydání tohoto článku žalobce žalovaného (resp., jeho právního předchůdce) informoval dopisem, kde tyto výroky uvedl na pravou míru, nicméně žalovaný na toto nebral ohled, žalobcovo vyjádření nikterak nereflektoval a o týden později vydal několikastránkový článek„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ ve kterém nepravdivé informace o žalobci dále rozváděl. Žalobce tvrdil, že text tohoto článku je hrubě dehonestující, urážlivý, nepravdivý a vysoce tendenční. Po svém jmenování funkce ředitele České tiskové kanceláře (dále také„ ČTK“) se tak ocitl pod mediálním tlakem, který měl za následek konečnou ztrátu této funkce. Žalovaný zveřejnil článek bez jakékoli snahy přiblížit se pravdě, došlo ke zneužití svobody projevu a svědčí to o zlém úmyslu a nemorální motivaci negativně ovlivnit veřejné mínění. Tímto zásahem byl žalobce hrubě poškozen v oblasti profesní, byl zbaven funkce generálního ředitele ČTK, byly narušeny jeho rodinné a přátelské vztahy a byly ohroženy možnosti žalobce ucházet se o jakoukoli odpovídající práci v oblasti médií. Předmětný článek zcela jasně vybočuje i ze zásad přiměřené kritiky, i ze zásady, že osoby veřejně činné musí snést více pozornosti médií. Nadto žalobce není politikem, nýbrž manažerem. Článek rozhodně není vyvážený vzhledem k tomu, že ačkoliv je přímo o žalobci, on sám nikdy nebyl kontaktován, aby se k tvrzením v článku mohl vyjádřit. O následcích, které měl předmětný článek, svědčí i to, že o dva roky později zaslala Asociace režisérů a scénáristů s Českým filmovým a televizním svazem dopis adresovaný Volebnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kde protestují proti tomu, aby do Rady ČT byl zvolen [jméno] [příjmení] kvůli jeho napojení na žalobce. Je zde uvedeno, že žalobce byl na pozici Generálního ředitele„ dosazen“ a že žalobce selhal jako generální ředitel Slovenské televize. Tento dopis pak čerpal zejména z obsahu předmětného článku. Ohledně výše náhrady nemajetkové újmy žalobce uvedl, že odpovídá ročnímu platu, který by dostal jako ředitel ČTK.

2. Žalovaný (resp. jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zaniklá ke dni 30. června 2014) navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout s tím, že se v případě článku„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ nejednalo o skutkové sdělení, nýbrž o názor redakce (o čemž svědčí i zařazení článku do rubriky„ DESPEKT – RESPEKT.“ Žaloba postrádá skutkové údaje v tom směru, jak se mohli názory zde vyjádřené dotknout cti či dobré pověsti žalobce, ani nejsou navrhovány v tomto směru důkazy. Žalovaný není součástí žádného mediálního spiknutí za účelem ovlivnění Rady ČTK, jednalo se z jeho strany o projev názoru. Dále, osoba generálního ředitele ČTK je významnou veřejnou funkcí a nepochybně je veřejnou osobou ve smyslu judikatury Ústavního soudu.

3. Ve věci bylo již rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. srpna 2010 č.j. 32 C 18/2010-113, kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť dle názoru soudu nedošlo k zásahu do osobnostních práv žalobce a odvolání žalobce z funkce generálního ředitele ČTK není v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Nadto se jedná o tvrzení založená na reálném základě. Tento rozsudek byl následně zrušen usnesením Vrchního soudu ze dne 1. listopadu 2011 č.j. 1 Co 22/2011-168 a věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení, neboť Vrchní soud nesdílel závěry zdejšího soudu. Nadto žalobní návrh trpěl vadami, k jejichž odstranění zdejší soud nevedl. Znovu ve věci rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 4. prosince 2014 č.j. 32 C 18/2010-393, kdy žalobu opět v celém rozsahu zamítl. Soud zde po provedení velkého množství důkazů včetně vyslechnutí několika svědků došel k závěru, že většina tvrzení v předmětných článcích jsou buď názory, které mají reálný základ, nebo se jedná o názory zcela nezpůsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. A dále, že nebyla prokázána vyčíslitelná újma, tím méně v rozsahu 1 200 000 Kč. I tento rozsudek byl následně zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. ledna 2017 č.j. 3 Co 98/2015-417 a věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení, neboť Vrchní soud došel k závěru, že zdejší soud formálně nerozhodl o změně žaloby, dále bez odůvodnění neprovedl některé důkazy, nevypořádal se se zpochybněním věrohodnosti výpovědi svědka [příjmení], nezabýval se dostatečně střetem čl. 10 a čl. 17 Listiny a nezabýval se způsobenou újmou. Potřetí ve věci rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 4. října 2017 č.j. 32 C 18/2010-441, kdy žalobu opět v celém rozsahu zamítl. I tento rozsudek byl následně zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2019 č.j. 3 Co 28/2015-477 a věc potřetí vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení, neboť Vrchní soud byl toho názoru, že soud opět nerozhodl v souladu se změnou žaloby, soud dále v odůvodnění nerozlišil skutková tvrzení a hodnotící soudy a dále neposoudil, zda sporná tvrzení dosahují té intenzity, že zasáhla do osobnostních práv 4. Z předložené předžalobní výzvy ze dne 11. listopadu 2009 a přiloženého poštovního archu (žalobcem převzata 18. listopadu 2009) bylo prokázáno, že žalobce poslal žalovanému řádnou předžalobní výzvu dle ustanovení §142a odst. 1 o.s.ř., ve které kvalifikovaně vyzval žalovaného k plnění žalovaného nároku ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby.

5. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný (resp. jeho právní předchůdce) vydal dne 24. srpna 2009 v časopise [anonymizováno] [číslo] v rubrice„ DESPEKT“ článek s názvem„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ následujícího znění: „ [jméno] [příjmení] tiskové kanceláře nepochopitelně vybrala do čela této instituce bývalého neúspěšného ředitele Slovenské televize [jméno] [příjmení]. Ten ji během svého ročního působení až do nedobrovolného odvolání nejen uvrhl do 300milionového dluhu, ale jako odpovědný ředitel neplnil ani své zákonné povinnosti a odvysílal menší počet veřejnoprávních pořadů, než správně měl. Jako člověk spojený s Mečiarovým HZDS byl často kritizován za podléhání politickým tlakům a v Čechách byl, podle svého největšího kritika moderátora [jméno] [příjmení] jako bývalý šéf serveru Česká média spojen s nejrůznějšími lobbistickými skupinami z komerční sféry.“ Soud má tedy za prokázáno, že tři výroky, které žalobce označuje a má za to, že zasáhly do jeho osobnostních práv, byly součástí tohoto článku, jehož vydavatelem byl právní předchůdce žalobce. Dle soudu se jedná o tři skutková tvrzení a v dalším dokazování se tedy soud zabýval otázkou jejich pravdivosti stejně tak otázkou příčinnou souvislosti mezi tvrzenými zásahy a následky tvrzenými žalobcem (prokázáno z provedených důkazů: článek„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ ze dne 24. srpna 2009 vydaný v časopise [anonymizováno]; vydání média [anonymizováno] [číslo] ze dne 24. srpna 2009).

6. Žalobce byl ředitelem Slovenské televize (dále také„ STV“) od konce roku 2006 do konce roku 2007. Z této pozice byl odvolán, neboť neodvysílal příslušné procento veřejnoprávních pořadů (prokázáno z provedeného důkazu: účastnický výslech žalobce dne 23. listopadu 2020). O tomto odvolání informovala různá média, která mimo jiné žalobce spojovala s nepříznivým hospodářským výsledkem Slovenské televize v roce 2007 (prokázáno z provedených důkazů: článek„ [příjmení] [příjmení] jako šéf STV skončil,“ ČTK a Mediálne.sk ze dne 11. prosince 2007; článek„ Slovenská televize je opět bez ředitele.“ Hospodářské noviny ze dne 13. prosince 2007; článek„ [příjmení] [příjmení] – vydržal presne rok,“ Mediálne.sk ze dne 11. prosince 2007).

7. Ohledně hospodářského výsledku STV za rok 2007 bylo v řízení provedeno velké množství navzájem protichůdných důkazů. Soud došel po jejich zhodnocení k závěru, že bude za věrohodnou považovat výroční zprávu STV za rok 2007 z dubna 2008 jakožto jediný oficiální veřejný dokument k věci předložený. Soud tedy uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že pro rok 2007 byl předchozím ředitelem STV plánován deficitní hospodářský výsledek ze ztrátou přibližně 195 750 000 Ks. Hospodářský výsledek Slovenské televize za rok 2007 za vedení žalobce nakonec činil ztrátu přibližně 160 705 000 Ks a je tak dokonce o 35 045 000 Ks nižší oproti plánu (s ohledem na poskytnutí dotace 100 000 000 Ks). (prokázáno z provedených důkazů: výroční zpráva STV za rok 2007 z dubna 2008; dopis Mgr. [jméno] [příjmení] adresovaný šéfredaktorovi žalovaného ze dne 3. září 2009). Autorkou předmětného článku byla [jméno] [příjmení], a ta při výslechu uvedla, že tuto výroční zprávu STV měla k dispozici, nicméně vycházela z článků„ [příjmení] [příjmení] jako šéf STV skončil,“ ČTK a Mediálne.sk ze dne 11. prosince 2007 a„ Slovenská televize je opět bez ředitele.“ Hospodářské noviny ze dne 13. prosince 2007 a přiložené tabulky„ Hospodarenie Slovenskej televízie v rokoch 2002 – 2007“ Dále při výslechu uvedla, že sice zaznamenala z výroční zprávy, že ztráta STV rok 2007 činila 160 000 000 Ks, nicméně taktéž poukázala na to, že tento výsledek byl možný jen díky stomilionové dotaci, tudíž dohromady činila ztráta 260 000 000 Ks (prokázáno z provedených důkazů: výslech [jméno] [příjmení] ze dne 6. března 2013 a dále zmíněné články). Pro úplnost soud uvádí, které konkrétní částky v jaké měně a jakým způsobem jsou uvedeny v konkrétních provedených důkazech: článek„ [příjmení] [příjmení] jako šéf STV skončil,“ ČTK a Mediálne.sk ze dne 11. prosince 2007 (schodek 300 000 000 Ks); článek„ [příjmení] [příjmení] – vydržal presne rok,“ Mediálne.sk, 11. prosince 2007 (ztráta 300 000 000 Sk); tabulka„ Hospodarenie Slovenskej televízie v rokoch 2002 – 2007“ (ztráta 195 000 000 Ks); dopis Mgr. [jméno] [příjmení] adresovaný šéfredaktorovi žalovaného ze dne 3. září 2009 (ztráta 161 000 000 Ks); Výslech svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne 6. března 2013 (ztráta 160 000 000 Kč, ale to jen díky stomilionové dotaci, takže celkem 260 000 000 Kč); článek„ [příjmení] v čele ČTK“ ze dne 24. srpna 2009 vydaný v časopise [anonymizováno] a vydání média [anonymizováno] [číslo] ze dne 24. srpna 2009 (dluh 300 000 000); Výroční zpráva STV za rok 2007 (ztráta 160 000 000 Ks). Soud tedy konstatuje, že v řízení se nepodařilo prokázat, že by STV byla za rok 2007 uvržena do 300 milionového dluhu.

8. O skutkovém tvrzení„ spojení s Mečiarovým HZDS“ soud konstatuje, že žalovaný i přes výslovné poučení soudu dle §118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neoznačil konkrétní důkazy prokazující pravdivost tohoto skutkového tvrzení. V řízení se o propojení žalobce s HZDS zmínil jen svědek [jméno] [příjmení] při výslechu ze dne 6. března 2013, přičemž, když byl tento svědek dotázán na původ této informace, odpověděl, že se to„ dočetl“ (prokázáno z provedeného důkazu: výslech svědka [jméno] [příjmení] ze dne 6. března 2013). Vzhledem k tomu, že v předmětném článku není toto konkrétní skutkové tvrzení podáváno jako citace, nýbrž jako skutkové tvrzení autora článku a dále vzhledem k tomu, že žalovaný nepředložil žádný důkaz, ze kterého by toto skutkové zjištění bylo prokázáno, došel soud k závěru, že jakákoliv spojitost s osobou Vladimíra Mečiara či stranou HZDS nebyla v řízení prokázána.

9. Stran skutkového tvrzení„ spojení s lobbistickými skupinami v Čechách“, toto skutkové tvrzení bylo v předmětném článku prezentováno jako citace [jméno] [příjmení] s tím, že citovaná osoba toto potvrdila při své svědecké výpovědi. [jméno] [příjmení] toto dále tvrdil i v jiném článku deníku SME ze dne 12. prosince 2006 (prokázáno z provedených důkazů: výslech svědka [jméno] [příjmení] ze dne 6. března 2013; Rozhovor s [jméno] [příjmení]„ [jméno] [příjmení]: [příjmení] je symbolom parazitizmu“ deníku SME ze dne 12. prosince 2006). Žalobce během účastnického výslechu sám potvrdil, že do kontaktu s lobbistickými skupinami v rámci své kariéry skutečně přicházel, neboť v jeho oboru i s ohledem na status předmětné funkce je to věc zcela běžná a nevyhnutelná, kdy ho různé lobbistické skupiny kontaktují s ohledem na jeho názory (prokázáno z provedeného důkazu: účastnický výslech žalobce ze dne 23. listopadu 2020). Soud tedy uzavírá, že v řízení bylo prokázáno jednak, že se jedná o správnou citaci a jednak, že žalobce byl jistým způsobem spojen s lobbistiskými skupinami.

10. Bezprostředně po vydání tohoto článku napsal žalobce žalovanému dopis, ve kterém vyjadřuje svůj nesouhlas s obsahem tohoto článku a konkrétně se vyjadřuje k jednotlivým skutkovým tvrzením z něj (prokázáno z provedeného důkazu: email žalobce redakci [anonymizováno] ze dne 24. srpna 2009). Následující týden, dne 31. srpna 2009, vydal žalovaný několikastránkový článek„ [příjmení], [anonymizována tři slova]“ kde dále rozvíjí a podporuje názory a skutková tvrzení z prvního článku, avšak dopis žalobce či jeho názor v jakékoliv formě v není v tomto článku reflektován. (prokázáno z provedeného důkazu: článek„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ ze dne 31. srpna 2009 vydaný v časopise [anonymizováno]; vydání média [anonymizováno] [číslo] ze dne 31. srpna 2009). Na podporu žalobcových skutkových tvrzení, rozporujících skutková tvrzení žalovaného zejména co se týče hospodaření STV, vystoupili i tehdejší ředitel STV, [jméno] [příjmení] a tehdejší předsedkyně Odborového zväzu masmédií Mgr. [příjmení]. [jméno] [příjmení], kteří žalobcovo působení v STV hodnotily kladně, neboť dle jejich názoru žalobce svou práci prováděl na vysoké manažerské úrovni a dosáhl pozitivního hospodářského výsledku, kdy se mu podařilo snížit plánovaný deficit rozpočtu 196 mil. Sk na 161 mil. Sk. K tomu soud dodává, že má za prokázané, že jeho profesní pověst před vydáním předmětného článku byla dobrá (prokázáno z provedených důkazů: dopis Dr. Mgr. [jméno] [příjmení], předsednice Základné organizácie Odborového zväzu masmédií adresovaný předsedovi OS Media, Mgr. [jméno] [příjmení] neznámého data; článek„ Nového šéfa ČTK [příjmení] se zastal i [příjmení], jeho nástupce v STV“ serveru Lidovky.cz ze dne 8. září 2009; článek„ [příjmení] [příjmení] v STV začal znovu zavádzať štandardné riadiace mechanizmy“ [jméno] [příjmení] ze dne 9. září 2009; dopis Mgr. [jméno] [příjmení] adresovaný šéfredaktorovi žalovaného ze dne 3. září 2009). Žalobce taktéž napsal také v návaznosti na články žalovaného dne 12. října 2009 stížnost Syndikátu novinářů (prokázáno z provedeného důkazu: dopis žalobce předsedkyni Syndikátu novinářů ze dne 12. října 2009).

11. Žalobce byl ke dni 20. srpna 2009 Usnesením rady ČTK č. 9/2009 zvolen generálním ředitelem ČTK (prokázáno z provedeného důkazu: Usnesení Rady ČTK č. 9/2009 ze dne 20. srpna 2009). Usnesením Rady ČTK č. 10/2009 ze dne 17. září 2009 bylo následně rozhodnuto, že volba žalobce na pozici generálního ředitele ČTK se ruší, neboť rezignace předchozího generálního ředitele byla podána nesprávně. V řízení bylo prokázáno, že členové Rady ČTK nebyly při rozhodování o zrušení volby žalobce ovlivněni předmětným článkem a rozhodovali nestranně s ohledem na formální nedostatky odstoupení z funkce původního ředitele. (prokázáno z provedených důkazů: Usnesení Rady ČTK č. 10/2009 ze dne 17. září 2009; výslech svědkyně PhDr. [jméno] [příjmení], tehdejší členky Rady ČTK, ze dne 6. března 2013; výslech svědka [jméno] [příjmení], tehdejšího člena Rady ČTK, ze dne 6. března 2013; výslech svědka Ph.D. [jméno] [příjmení], tehdejšího člena Rady ČTK, ze dne 29. května 2013; výslech svědka [jméno] [příjmení], tehdejšího člena Rady ČTK, ze dne 5. listopadu 2014) V této záležitosti podal následně žalobce dne 11. listopadu 2009 žalobu na určení vzniku pracovněprávního poměru, která však nebyla úspěšná, kdy soud rozhodl, že [jméno] [příjmení] postupovala správně a tedy že žalobce nikdy generálním ředitelem nebyl (prokázáno z provedených důkazů žaloba žalobce na určení vzniku pracovního poměru vůči České tiskové kanceláři ze dne 11. listopadu 2009; článek„ Potvrzený rozsudek, [příjmení] nikdy nebyl ředitelem ČTK, rozhodl soud“ serveru Týden.cz ze dne 16. ledna 2013, účastnický výslech žalobce ze dne 23. listopadu 2020).

12. O procesu získání a ztráty pozice Generálního ředitele ČTK žalobce a navazujícím soudním sporu pak informovala různá česká média, kdy ve většině článků byla zmíněna žalobcova historie ve Slovenské televizi, stejně jako bylo propíráno jeho tvrzené napojení na lobbisty či různé politické strany. Nikde však není uvedeno jméno„ Mečiar“ či„ HZDS“ (prokázáno z provedených důkazů: článek„ Skoroředitel ČTK,“ Reflex ze dne 21. září 2009; článek„ Agentuře ČTK znovu šéfuje [příjmení] [příjmení], Rada ČTK se ho pokusila odvolat“ serveru Lupa.cz neznámého data; článek„ deset českých zpráv, které by vás neměly minout“ z vydání Respektu č. 46 ze dne 9. listopadu 2009).

13. Žalobce v rámci účastnického výslechu uvedl, že po zveřejnění předmětného článku a následné medializaci jeho profesní situace získal žalobce pověst neschopného člověka, 70% jeho mediálních kontaktů z dřívějška mu poté nezvedalo telefon. Bylo mu doporučováno, aby se nehlásil na žádná výběrová řízení. Jeho manželka uvažovala o návratu na Slovensko, což si ale následně rozmyslela. Jako generální ředitel ČTK měl mít příjem 1 200 000 Kč ročně. Později pracoval jako obchodní zástupce firmy [anonymizováno], kde měl roční příjem přibližně 300 000 Kč ročně. Na výslovnou otázku soudu k sdělení důsledků a intenzity zásahu do jeho osobnostních práv žalobce uvedl, že v době, kdy žil na Slovensku, byl velikým zastáncem federalismu a tedy i ideovým odpůrcem Vladimíra Mečiara, následkem čehož byl evidován policií a musel ze Slovenska utéct. Proto se ho skutkové tvrzení žalobce, že je jakkoli spojen s Vladimírem Mečiarem či HZDS, silně dotýká. (prokázáno z provedeného důkazu: účastnický výslech žalobce ze dne 23. listopadu 2020). Přibližně dva roky po zveřejnění předmětného článku zaslali Asociace režisérů a scénáristů s Českým filmovým a televizním svazem dopis adresovaný Volebnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kde protestují proti tomu, aby do Rady ČT byl zvolen [jméno] [příjmení] kvůli jeho napojení na žalobce. Je zde uvedeno, že žalobce byl na pozici Generálního ředitele„ dosazen“ a že žalobce selhal jako generální ředitel Slovenské televize. (prokázáno z provedeného důkazu: Dopis Asociace režisérů a scénáristů a Českým filmovým a televizním svazem Volebnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 28. května 2011). Na dotaz žalobce k tomuto dopisu odpověděl předseda rady Asociace režisérů a scénáristů tak, že vycházel z článku žalovaného„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ s tím, že pokud by informace z tohoto článku nebyly prokázány, je připraven podat dementující prohlášení (prokázáno z provedeného důkazu: Dopis doc. Mgr. [jméno] [příjmení], předsedy rady Asociace režisérů a scénáristů adresovaný žalobci ze dne 13. června 2011).

14. Soud se rozhodl neprovádět důkaz příkladů dalších článků rubriky„ RESPEKT-DESPEKT,“ které k důkazu navrhl žalovaný dne 13. srpna 2020, neboť tyto návrhy měly dokládat pouze povahu článků, mezi které patří i předmětný článek, tedy že jsou to krátké a stručné hodnotící soudy a názory. Tato informace však není relevantní pro posouzení věci. Soud dodává, že sám žalovaný na provedení tohoto důkazu při jednání dne 23. listopadu 2020 netrval.

15. Soud dále pro účely tohoto rozsudku nehodnotil provedené důkazy, které se týkaly toliko článku„ [příjmení] [anonymizována tři slova]“ který byl předmětem řízení před změnou žaloby dne 4. října 2017 Tyto provedené důkazy se tedy vztahují k již neexistujícímu předmětu řízení a jako takové jsou také irelevantní pro posouzení věci. Jmenovitě se jedná o: výslech svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne 16. září 2013; výslech svědka Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 5. prosince 2013; výslech svědka [jméno] [příjmení] ze dne 29. května 2013.

16. Další provedené důkazy zhodnotil soud jako irelevantní, neboť neposkytují žádné nové informace důležité pro posouzení věci. Konkrétně se jedná o: zpráva ČTK o prodeji menšinového podílu s datem 16. července 2010 a metodika zpravování [příjmení] [jméno] o redaktorech žalované s počtem vystoupení v období 14. srpna 2009 až 13. srpna 2010.

17. Soud věc posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb. Občanského zákoníku ve znění platném a účinném ke dni zásahu (dále jen„ OZ“)

18. Podle ustanovení § 11 OZ má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

19. Podle ustanovení § 13 odst. 1 OZ má fyzická osoba právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle odst. 2, pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle odstavce třetího výši náhrady podle odstavce druhého určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

20. Dle čl. 10 Listiny základních práv a svobod, každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

21. Dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod, svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Cenzura je nepřípustná. Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon 22. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2005 č.j. 30 Cdo 2573/2004) soud konstatuje, že ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou neoprávněným zásahem do osobnostních práv fyzické osoby podle § 13 OZ musí být splněny následující tři hmotněprávní podmínky: a) musí zde být především zásah, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, spočívající buď v porušení či jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, b) musí být takový zásah posouzen jako neoprávněný, resp. protiprávní a c) musí existovat příčinná souvislost mezi zásahem a jeho neoprávněností.

23. V tomto řízení bylo nezbytné posoudit kolizi dvou základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod: jednak právo na ochranu cti, dobré pověsti a důstojnosti dle čl. 10 Listiny, a jednak svobodu projevu dle čl. 17 Listiny. V této věci je již ustálila bohatá judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu, dle které tzv. osoby veřejného zájmu (tedy celebrity, politici, ale i jiné veřejně vystupující osoby) musí z podstaty svého postavení snášet větší míru zásahu do osobnostních práv než osoby veřejně nevystupující, a to zejména proto, že se volbou svého postavení samy vystavily zájmu médií a veřejnosti, a že oblast jejich osobnostních práv se mnohdy překrývá s oblastí veřejného zájmu. Pozice ředitele Slovenské televize či Generálního ředitele ČTK pak rozhodně představuje takovou osobu veřejného zájmu s širokými pravomocemi stran médií, jejíž morální a profesní integrita a případné prohřešky z minulosti jsou nepochybně předmětem veřejného zájmu, potažmo veřejné diskuze, a jako takové mohou být vystaveny zvýšené kritice. Zde soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 4. dubna 2005, sp. zn. IV. ÚS 146/04:„ Práva na ochranu osobnosti se mohou samozřejmě domáhat i politikové a ostatní veřejně činné osoby, měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů jsou však v jejich případech mnohem měkčí ve prospěch novinářů a jiných původců těchto skutkových tvrzení. Je to dáno skutečností, že osoba vstoupivší na veřejnou scénu musí počítat s tím, že jakožto osoba veřejně známá bude pod drobnohledem veřejnosti, která se zajímá o její jak profesní, tak i soukromý život a současně jej hodnotí, zvláště jedná-li se o osobu, která spravuje veřejné záležitosti; zde je soudy volen benevolentnější přístup k posouzení meze přípustnosti uveřejnění informací soukromé povahy a hodnocení jejího jednání právě proto, že jsou na ni kladeny náročnější požadavky a veřejnost je oprávněna vědět, např. jakého vzdělání předmětná osoba dosáhla, s kým se stýká apod., a to pro posouzení způsobilosti jak odborné, tak morální tuto funkci zastávat a náležitě obstarávat věci veřejné.“ 24. Skutková tvrzení, které jsou předmětem žaloby, je třeba chápat v kontextu celého předmětného článku. Z tohoto článku zcela jasně vyplývá, že článek měl zpochybnit volbu žalobce na místo generálního ředitele ČTK a upozornit na slabé stránky v profesním profilu žalobce v souvislosti s touto volbou. Tento článek byl vzhledem ke svému umístění v rubrice„ DESPEKT“ (slovo„ despekt“ znamená„ pohrdání“ či„ opovržení“) i vzhledem k použitým výrazům („ nepochopitelně vybrala,“„ neúspěšného ředitele,“„ 300milionový dluh“) formulován takovým způsobem, aby vůči žalobci vyzněl negativně a kriticky. I tato kritika však musí být omezena reálným základem. Zde soud odkazuje na již citovaný Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2005 č.j. 30 Cdo 2573/2004:„ Kritika jako součást svobody projevu a široké a veřejné informovanosti je nepochybně důležitým nástrojem demokracie ve společnosti. Současně je však třeba zdůraznit, že svoboda projevu, včetně práva pronášet kritiku musí mít v demokratické společnosti své meze, kdy jejich překročení pravidelně vede k závažným nežádoucím újmám na právu na ochranu osobnosti kritizovaných fyzických osob, zejména jejich cti, pověsti a důstojnosti. Takto proto k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby nedojde výkonem práva kritiky jedině v případě, že se bude jednat o kritiku právem přípustnou, resp. kritiku oprávněnou. Ta předpokládá, že při ní nejsou překročeny meze věcné a konkrétní kritiky a současně to, že je taková kritika přiměřená i co do obsahu, formy i místa, t.j., že nevybočuje z mezí nutných k dosažení sledovaného a zároveň uznaného cíle. Takto především o věcnou kritiku nepůjde tam, kde kritika vychází z nepravdivých podkladů, a která z těchto nepravdivých podkladů dovozuje vlastní hodnotící úsudky. V takových případech, pokud je utvořený hodnotící úsudek znevažující, není možné již z tohoto důvodu považovat kritiku za přípustnou. V této souvislosti je třeba proto uzavřít, že vybočí-li kritika z mezí její přípustnosti, jedná se o exces, který představuje neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby se všemi s tím spojenými následky občanskoprávní odpovědnosti osoby, která se takového zásahu dopustila. Na tomto závěru pak nemůže měnit nic ani skutečnost, pokud byla tímto způsobem dotčena osoba tzv. veřejného zájmu.“ 25. O ohledem na výše uvedené se tedy soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti kritiky obsažené v předmětném článku, tedy otázkou, zdali je tato kritika založena na pravdivém podkladu.

26. Žalobce se v řízení domáhal svých nároků z titulu ochrany osobnosti, s tím, že se na svých osobnostních právech cítil dotčen konkrétními skutkovými tvrzeními„ Ing. [příjmení] [příjmení] v pozici Generálního ředitele Slovenské televize tuto uvrhl do 300 milionového dluhu“,„ byl spojený s Mečiarovým HZDS“ a„ byl spojen s nejrůznějšími lobbistickými skupinami z komerční sféry,“ které žalovaný uvedl ve svém článku [datum].

27. Na tomto místě soud dále zdůrazňuje, že článek, který je předmětem této žaloby, je svou rozlohou spíše krátký, a lze tedy předpokládat, že v něm budou užity„ novinářské zkratky,“ tedy krátké výrazy podobného významu, jaký má původní informace, ze které čerpají. Soud však zdůrazňuje, že v předmětném článku bylo užito výrazu„ dluh,“ který v tomto kontextu znamená„ ekonomické selhání, následkem kterého není subjekt schopen plnit své závazky.“ Všechny ostatní předložené důkazy týkající se výsledku hospodaření STV za rok 2007, včetně Výroční zprávy STV za rok 2007, ale užívají výraz„ ztráta“ či„ schodek,“ což v tomto kontextu znamená„ předem plánovaný rozdíl, o kolik jsou náklady vyšší než zisky.“ Soud tedy konstatuje, že výraz„ dluh“ rozhodně nemůže být novinářskou zkratkou vůči výrazu„ ztráta“ už jenom proto, že výraz„ dluh“ zde naznačuje ekonomické selhání, zatímco výraz„ ztráta“ je ekonomicky neutrální pojem. Nadto soud konstatuje, že dle Výroční zprávy STV za rok 2007, str. 105 je patrno, že za toto období dosáhla STV o 35 045 000 Ks menší ztráty, než se plánovalo, tudíž nelze o ekonomickém výsledku hovořit jako o selhání v žádném kontextu.

28. Soud dále podotýká, že v předmětném článku se hovoří o„ 300milionovém dluhu,“ aniž by bylo patrno, v jaké měně se tento dluh vytvořil. Soud uznává, že v různých článcích, které uvedla autorka předmětného článku za zdroje, je zmíněna„ ztráta/schodek 300 000 000 Ks,“ nicméně tento údaj dále v předmětném článku absentuje. Vzhledem k tomu, že předmětný článek byl vydán v českém jazyce na území České republiky, dovozuje soud, že je určen pro průměrného českého čtenáře, který bude bez dalšího předpokládat, že není-li přesně určena měna, hovoří se o českých korunách. I zde tedy soud podotýká, že v tomto kontextu obsahuje článek nepravdivou informaci. (a v očích čtenáře se s ohledem na převodní kurz tvrzená částka dále zvyšuje, neboť 300 000 000 Kč se v té době rovnalo přibližně 342 000 000 Ks).

29. Soud konstatuje, že žádný z provedených důkazů týkajících se hospodářského výsledku STV za rok 2007, kromě článků vydaných žalovaným a výpovědí jejich autorky, nehovoří o„ dluhu 300 000 000 Kč“ soud tedy došel k závěru, že žalovaný v rozsahu tohoto skutkového tvrzení, ač měl tu možnost, nevycházel z žádných tvrzených zdrojů, přičemž ty zdroje, které podávají nejbližší informaci (tj. článek„ [příjmení] [příjmení] – Vydržal presně rok“ Mediálně.sk z 11. prosince 2007 - ztráta 300 000 000 Ks a článek„ [příjmení] [příjmení] jako šéf STV skončil,“ ČTK a Mediálne.sk ze dne 11. prosince 2007 - schodek 300 000 000 Ks) jsou opět novinovým článkem, který nedosahuje takové důvěryhodnosti jako Výroční zpráva STK za rok 2007. Soud tedy konstatuje, že v rozsahu skutkového tvrzení„ Ing. [příjmení] [příjmení] v pozici Generálního ředitele Slovenské televize tuto uvrhl do 300 milionového dluhu“ neunesl žalovaný své důkazní břemeno, neboť neprokázal jeho pravdivost.

30. Stejně tak ohledně skutkového tvrzení„ spojený s Mečiarovým HZDS,“ soud konstatuje, že se taktéž nepodařilo žalovanému prokázat za pravdivé. Žalovaný k tomuto neuvedl žádné relevantní důkazy a neunesl tak důkazní břemeno.

31. Co se týče posledního skutkového tvrzení o napojení na„ lobbistické skupiny,“ má jej soud za prokázanou, nicméně neutrální informaci, která se zcela běžně používá ve vztahu k veřejně známým osobám činným na vedoucích pozicích v médiích. Tato fráze je formulována zcela nekonkrétně, kdy nelze posoudit, zda je toto skutkové tvrzení způsobilý přivodit jakoukoliv újmu, a zároveň se jedná o citaci prohlášení konkrétní osoby, která toto své prohlášení potvrdila. Stejně tak samotný žalobce během účastnického výslechu sám potvrdil, že do kontaktu s lobbistickými skupinami v rámci své kariéry skutečně přicházel, neboť v jeho oboru i s ohledem na status předmětné funkce je to věc zcela běžná a nevyhnutelná, kdy ho různé lobbistické skupiny kontaktují s ohledem na jeho názory.

32. Soud tedy uzavírá, že v rozsahu„ 300 milionového dluhu“ a„ spojení s Mečiarovým HZDS“ se jednalo ze strany žalovaného o neprokázané skutkové tvrzení, a tedy o nepřípustnou kritiku, která nebyla založena na pravdivém podkladu. Stran„ lobbistických skupin“ pak soud uzavírá, že se v tomto rozsahu jednalo o neutrální informaci, která, jak žalobce osobně potvrdil, byla založena na pravdivém základu.

33. Ohledně zásahu do osobnostních práv došel soud po provedeném dokazování k závěru, že předmětná skutková tvrzení v rozsahu„ 300 milionového dluhu“ a„ spojení s Mečiarovým HZDS“ zasáhly do osobnostních práv žalobce, a to zejména do osobnostního práva na ochranu důstojnosti a dobré pověsti ve smyslu § 11 a § 13 odst. 1 OZ, a to ve vztahu profesní reputaci – dobré pověsti žalobce (kterou má soud v rámci jeho působeni v STV za prokázanou). To, že jeho dobrá pověst a důstojnost byla trvale poškozena, je patrno zejména z dopisu Asociace režisérů a scénáristů s Českým filmovým a televizním svazem adresovanému Poslanecké sněmovně ze dne 28. května 2011 a navazujícího dopisu předsedy rady Asociace režisérů a scénáristů, kdy je pouhá spojitost s žalobcem brána jako zcela diskreditující okolnost, a to vše následkem předmětného článku. Nadto soud připomíná, že na výslovnou otázku soudu k sdělení důsledků a intenzity do jeho osobnostních práv žalobce opakovaně uváděl, že v době, kdy žil na Slovensku, byl velikým zastáncem federalismu a tedy i ideovým odpůrcem Vladimíra Mečiara, následkem čehož byl evidován policií a musel ze Slovenska utéct. Proto se ho skutkové tvrzení žalobce, že je jakkoli spojen s Vladimírem Mečiarem či HZDS, silně dotýká. Avšak intenzita tohoto zásahu dle soudu s ohledem na v řízení zjištěné skutečnosti nedosáhla takové míry, aby bylo odůvodněno zadostiučinění v penězích ve smyslu § 13 odst. 2 OZ. Žalobce dále shledával důsledek jednání žalovaného ve ztrátě funkce generálního ředitele ČTK, pročež žalovaná částka 1 200 000 Kč odpovídá ročnímu příjmu z této funkce. K tomu soud zdůrazňuje, že ani po rozsáhlém dokazování nebyl prokázána žádná příčinná souvislost mezi předmětným článkem a ztrátou funkce Generálního ředitele ČTK. Rozsudkem Městského soudu v Praze bylo nadto rozhodnuto, že Rada ČTK postupovala správně a že žalobce tuto funkci de facto nikdy nenabyl. V rámci účastnické výpovědi žalobce uvedl, že ztratil značnou část profesních kontaktů a byl odrazován od účasti na výběrových řízení. Neuvedl však konkrétně, o které kontakty přišel, od kterých výběrových řízení byl odrazován a kým. Co se týče zásahu, který měl spočívat v ztrátě přátel a trvalých nepříznivých důsledků co do jeho postavení v rodině i ve společnosti, žalobce v prvé řadě netvrdil konkrétní formu tohoto zásahu, nepočítáme-li neurčité skutkové tvrzení, že„ manželka zvažovala návrat na Slovensko“ k čemuž fakticky nedošlo. Stejně tak žalobce neuvedl, jaké konkrétní skutečnosti k tomuto zásahu vedli s ohledem na charakter sporovaných informací, jejichž zkreslenost musela být osobám žalobci blízkým známa a je tak nepravděpodobné, že by jednali v plné důvěře v uveřejněné informace. Zároveň na výslovný dotaz soudu na provedení výslechu manželky žalobce jakož i dalších žalobcem navržených svědků, kteří by k tomuto vypovídali, netrval. Žalobce tak ani po poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. dne 23. listopadu 2020 v řízení neuvedl, jakým způsobem a intenzitou byla zasažena jeho osobnostní práva v souvislosti s články žalovaného co do otázky přátel a rodiny a tyto skutečnosti ani s ohledem na navržené důkazy neprokázal. Soud tedy uzavírá, že následky, v rozsahu, v jakém byly prokázány, jsou sice v příčinné souvislosti s prokázanými zásahy, rozhodně ale nedosahují intenzity zásahu požadované dle § 13 odst. 2 OZ.

34. Soud tedy uzavírá, že předmětný článek při kritice žalobce nevycházel, co do prvních dvou skutkových tvrzení, z reálného podkladu. V tomto směru je třeba vždy posuzovat zájem na svobodě tisku a práva na informace a právo na ochranu osobnosti. Soud má za to, že formou a obsahem článku žalovaný překročil rámec svobody tisku a neoprávněně tak zasáhl do osobnostních práv žalobce ve smyslu § 13 odst. 1 OZ, sic v menším rozsahu než bylo žalobou uplatňováno, a nikoliv s takovou intenzitou, aby byl nárok žalobce na přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích ve smyslu § 13 odst. 2 OZ odůvodnitelný. Zásah je umocněn nejen samotným negativním vyzněním článku (a to i přes to že si byl autor vědom nepravdivosti informací), ale i faktem, že žalovaný následně na článek navázal, sdělení žalobce (a dalších osob žalobce podporujících) nijak nereflektoval a ani v nadcházejícím období, kdy mu byly známy odlišné informace či názory, nevydal článek předmětné informace napravující. Z tohoto článku následně vycházela Asociace režisérů a scénáristů s Českým filmovým a televizním svazem o necelé dva roky později, z čehož je patrno, že zásah do osobnostních práv dle § 11 OZ trvá i nadále. Uveřejnění omluvy je tedy zcela jistě na místě a soud jej považuje za adekvátní prostředek zadostiučinění, který zároveň tento zásah ukončí. Z tohoto důvodu rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku tak, žalobě v rozsahu skutkových tvrzení týkajících se„ dluhu 300 milionů“ a„ spojení s Mečiarovým HZDS“ vyhoví.

35. Ohledně„ spojení s lobbistickými skupinami“ však soud došel k závěru, že se jednak jedná o skutkové tvrzení mající reálný podklad, a jednak toto skutkové tvrzení je natolik neurčité a neutrální, že z ničeho nevyplývá, že by mohlo způsobit zásah do osobnostních práv žalobce. Soud proto žalobu v tomto rozsahu žalobu zamítl ve výroku II. tohoto rozsudku.

36. Ohledně peněžité náhrady nemajetkové újmy soud uzavírá, že přes výslovné poučení žalobce nebyly tvrzeny ani prokazovány zásahy do jeho osobnostních práv dosahující intenzity dle § 13 odst. 2 OZ. Prokázané zásahy do osobnostních práv pak nedosahují intenzity zásahu požadované dle § 13 odst. 2 OZ. Soud tak ve výroku III. tohoto usnesení zamítl žalobu co do celé částky peněžitého zadostiučinění.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud vycházel z toho, že v řízení byly dva žalobní nároky (jednak nárok na nepeněžité zadostiučinění dle § 13 odst. 1 OZ a jednak nárok na peněžité plnění dle § 13 odst. 2 OZ), tady každý představoval jednu polovinu celkového předmětu řízení. Nárok na nepeněžité plnění poté sestává ze tří dílčích nároků omluvy za tři nepravdivá skutková tvrzení, za které se měl žalovaný dle žaloby omluvit. Vzhledem k tomu, že žalobce byl úspěšný pouze v rozsahu dvou skutkových tvrzení, došel soud k závěru, že byl úspěšný jen ve dvou šestinách řízení. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. pak došel soud k závěru, že žalovaný byl v řízení poměrně úspěšnější o dvě šestiny (či jednu třetinu) a tedy přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši jedné třetiny. Náklady žalovaného pak sestávají ze 23 úkonů právního zástupce dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) Advokátního tarifu (konkrétně se jedná o převzetí a přípravu právního zastoupení, vyjádření ze dne 14. května 2010, 26. července 2012, 11. června 2013, 3. listopadu 2014, 2. prosince 2014, 13. prosince 2020 a účast na jednání soudu dne 25. srpna 2010 – 2,45 h, 6. března 2013 – 4,45 h, 29. května 2013 – 4,20 h, 24. září 2014, 5. listopadu 2014, 4. prosince 2014 – vyhlášení rozsudku, 4. října 2017 – 2,15 h, 22. října 2019 – vyhlášení rozsudku, 17. června 2020 a 23. listopadu 2020), za které mu dle § 9 odst. 4 písm a) ve spojení s § 7 odst. 5 Advokátního tarifu náleží základní odměna ve výši 3 100 Kč za úkon, s tím, že za účast na jednání se dle § 11 odst. 1 písm. g) Advokátního tarifu přičítalo 3 100 Kč za každé započaté dvě hodiny jednání, jakožto další úkon, a za účast na jednání ze dne 4. prosince 2014 a 22. října 2019 se odměna v souladu s § 11 odst. 2 písm. f) Advokátního tarifu snižuje na polovinu, tedy celkem 68 200 Kč. Soud pro úplnost konstatuje, že právní zástupce žalovaného svým podáním vykázal další čtyři úkony, které však soud neuznal jako vyjádření ve věci či jiné účelně vynaložené náklady ve smyslu § 11 Advokátního tarifu, neboť se vždy jednalo o krátká sdělení soudu v rozsahu několika řádků (konkrétně se jedná o sdělení ze dne 18. června 2010, 24. srpna 2010, 23. června 2020 a 20. července 2020). Právnímu zástupci žalovaného dále náleží dle § 13 odst. 4 Advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za úkon, celkem tedy 6 900 Kč. Jelikož je právní zástupce žalovaného plátcem DPH, zvyšuje se jeho celková odměna o 21%, dohromady tedy náklady řízení právního zástupce žalovaného činí 90 871 Kč. Soud tedy žalovanému přiznal ve výroku VI. tohoto rozsudku jednu třetinu této částky, tedy 30 290,30 Kč.

38. Výrok o náhradě nákladů státu ve výrocích IV. a V. tohoto rozsudku pak vychází ze stejné úvahy o úspěchu ve věci jako výrok o nákladech řízení. Žalobce byl ve věci neúspěšný v rozsahu čtyř šestin (či dvou třetin), zatímco žalovaný do dvou šestin (či jedné třetiny). Dle tohoto poměru pak byla rozdělena jejich povinnost hradit náklady státu dle § 148 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř., které v tomto případě tvoří náklady svědečného kvůli výslechu svědka [jméno] [příjmení] ze dne 29. května 2013 částku ve výši 350 Kč. Žalobce je tedy povinen zaplatit na účet soudu částku 233 Kč, zatímco žalovaný 117 Kč.

Poučení