32 C 20/2023-190

Rubrum

Okresní soud ve [obec] rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem [adresa žalobkyně] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená obecným zmocněncem [jméno] [příjmení] trvale bytem [adresa], [obec] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 3. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] druh pozemku zahrada, ochrana zemědělský původní fond o výměře 423 m zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] [stát. instituce], [stát. instituce], je žalobkyně, se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 3) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 68 781,63 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované 3), advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala určení vlastnického práva k výše uvedené nemovitosti – pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] (dále též pouze„ Pozemek“) – z důvodu duplicity (triplicity) zapsaných vlastníků v katastru nemovitostí. [příjmení] žalobkyně jsou jako vlastníci podílu o velikosti 1/1 zapsáni žalovaná 1) a zemřelý [jméno] [celé jméno žalovaného], jehož procesními nástupci jsou žalovaný 2) a žalovaná 3). Takový stav pak dává na určení naléhavý právní zájem. Vznik duplicity a současně své vlastnické právo žalobkyně odvíjí na základě uvedeného historického vývoje. Pozemek vznikl z původního pozemku parc. [číslo] (výměra 7391 m2), který byl původním historickým majetkem " [územní celek], která jej vlastnila do [datum]. Na základě přídělové listiny ze dne [datum] byl už jako pozemek parc. [číslo] o výměře 2649 m2, přidělen přídělcům manželům [jméno] a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl příděl paní [jméno] [příjmení] odňat formou rozhodnutí a majetek přešel do vlastnictví státu. V roce [rok] při projednávání dědictví po paní [jméno] [příjmení] byl v dědictví řešen i majetek, který paní [příjmení] již neměla a tento majetek připadl panu [jméno] [celé jméno žalovaného] a paní [jméno] [příjmení], což je pravděpodobně moment vzniku duplicity. V roce [rok] bylo provedeno reálné rozdělení majetku mezi sourozenci [jméno] a [jméno] a pan [jméno] [celé jméno žalovaného] získal do vlastnictví pozemek parc. [číslo] o výměře 677 m2 a paní [jméno] [příjmení] pozemek parc. [číslo] (o výměře 324 m2). Darovací smlouvou ze dne [datum] darovala paní [jméno] [příjmení] dceři paní [jméno] [celé jméno žalované] pozemek parc. [číslo] o výměře 324 m2. Při vypořádání dědictví po panu [jméno] [celé jméno žalovaného] dědila dcera [celé jméno žalované], a to pozemek parc. [číslo]. Nyní pozemek parc. [číslo] vlastní [územní celek] a to o výměře 2226 m2, kdy tento pozemek souhlasným prohlášením předal obci Pozemkový fond ČR na základě skutečnosti, že k datu [datum] byly vlastnictvím obce, předal jej však o výměře o 423 m2 menší, než jakou měl v roce 1950. Žalovaná 1), která nabyla vlastnictví na základě darovací smlouvou od [jméno] [celé jméno žalované], vlastní pozemek parc. [číslo] o výměře o 165 m2 menší oproti tomu, co bylo předmětem dědictví, a žalovaná 3), vlastní pozemek parc. [číslo] o 258 m2 menší. Rozdíl 423 m2 tvoří pozemek parc. [číslo] nabývací titul svědčí ve prospěch státu a je jím rozhodnutí o odnětí přídělu.

2. Žalovaní považují žalobu za nedůvodnou.

3. Dle žalované 1) je vznik nového pozemku parc. [číslo] zcela zcestný a k jeho vzniku nevedly žádné právní a administrativní kroky, se kterými byli žalovaní kdy v minulosti konfrontováni. Mělo by dojít k navrácení pozemku do původních výměr pozemků parc. [číslo] (jak je oběma rodinami po rozdělení původního pozemku parc. [číslo] od konce 80. let v dobré víře užíván) žalovaným, kdy pozemek parc. [číslo] by měl zcela zaniknout, protože byl vytvořen„ uměle“ bez účasti žalovaných. Právní předchůdci žalovaných sporný pozemek využívali nepřetržitě od nepaměti, řádně se o něj starali a samozřejmě i řádně platili po celou dobu státu daně. Žalobkyně nebyla schopná jasně dokázat ani odnětí přídělu a ani, že byl kdokoliv z žalovaných a jejích předchůdců s údajným pochybením po několik desetiletí seznámen.

4. Žalovaný 2) si není vědom žádných skutečností či nároků, které by byly v minulosti uplatňovány vůči jeho osobě nebo vůči jeho rodičům, prarodičům či sestře ohledně předmětného pozemku. Jeho právní předchůdci byli po celou dobu v dobré víře, jednalo se o držbu poctivou a pravou. Rodina měla důvodně za to, že jí vlastnické právo náleží. Zahrada byla vždy užívána ve tvaru a rozsahu, jaký má dnes. Byla osázena ovocnými stromy a v části, kde se nachází Pozemek, byla pěstována zelenina. Pozemek byl užíván k rekreaci, rodina bydlela ve [obec], na pozemek jezdila o víkendech. Od 2. poloviny 80. let se o údržbu staral jeho švagr [jméno] [příjmení], manžel žalované 3). O skutečnosti, že by snad rodině nemělo náležet vlastnické právo k předmětnému pozemku, byl informován až v loňském roce žalobkyní před zahájením soudního sporu. Je přesvědčen, že vlastníky Pozemku jsou žalované 1) a 3).

5. Dle žalované 3) její rodina historicky vlastní a užívá pozemek parc. [číslo] o výměře 677 m2. Žalovaná má za to, že k pozemku parc. [číslo] o tehdejší výměře 578 m2 manželé [celé jméno žalovaného] z pozemku nabytého prostřednictvím přídělu přidružili k faktickému užívání část o výměře 423 m2. Tento pozemkový útvar o velikosti 1001 m2 byl fakticky manžely [příjmení] užíván, zřejmě již oplocen, a takto v tehdejší době geodeticky zaměřen. Dne [datum] zemřel [celé jméno žalovaného], na základě dohody o rozdělení dědictví převzala veškerý majetek [jméno] [příjmení]. V roce [rok] byl [jméno] [příjmení] odejmut mj. pozemek parc. [číslo] ovšem v chybné výměře 2 649 m2, jelikož část o výměře 423 m2 byla již několik let před samotným odnětím zapsána a zaměřena v registru geodezie k pozemku parc. [číslo] tento pozemek byl v uvedené výměře ve vlastnictví rodiny žalované 3), výměra 423 m2 tak na stát nikdy přejít neměla. Rovněž poukazuje na fakt, že dle hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku byly pozemky, které jsou také předmětem rozhodnutí o odejmutí přídělu, předány Okresním národním výborem [obec] odštěpnému závodu [anonymizována tři slova] ve [obec], a to ve stejné výměře, v jaké byly odejmuty. Dle této hospodářské smlouvy se tedy mj. pozemek parc. [číslo] o výměře 2 649 m2 převádí ke dni [datum], a to na základě rozhodnutí o odejmutí přídělu, které je však z [datum] a právoplatné, tj. účinné, je až dnem [datum]. Dle žalované je tato hospodářská smlouva z roku [rok], která de facto převádí pozemky, které byly ještě v roce [rok] ve vlastnictví rodiny žalované, neplatná. Pokud by soud neshledal důvodnou argumentaci nepřetržitým vlastnictvím, má žalovaná za to, že pozemek byl vydržen. Poukázala na skutečnost, že Pozemek byl dlouhodobě a nepřetržitě užíván jak žalovanou 3) samotnou, tak jejími právními předchůdci. Pozemek byl mj. předmětem několika dědických řízení, a to právě s ohledem na jeho dlouhodobé užívání. Rovněž je zřejmé, že žalovaní a jejich právní předchůdci byli po celou dobu v dobré víře a vykonávali oprávněnou držbu sporného pozemku. Jelikož se započítává doba, po kterou měli nemovitou věc v držbě i právní předchůdci pana [jméno] [celé jméno žalovaného], tj. otce žalované, došlo s ohledem na uvedené k vydržení vlastnického práva i v tomto případě. K vydržení pak mělo dojít k [datum], případně k [datum].

6. Soud v řízení učinil následující skutková zjištění: 7. [celé jméno žalovaného] [příjmení] [příjmení] (dále též„ manželé [celé jméno žalovaného]“) se stali na základě přídělu ke dni [datum] vlastníky mj. pozemku parc. [číslo] o výměře 2 649 m2 (nesporné a zjištěno z přídělové listiny, z rozhodnutí o odnětí přídělu a návrhu přídělu). V přídělové listině byli přídělci upozorněni na možnost odnětí přídělu při neplnění podmínek přídělu (zjištěno z přídělové listiny [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] [datum rozhodnutí]). Ke dni udělení přídělu pozemku parc. [číslo] měl pozemek parc. [číslo] výměru ve výši 578 m2 (nesporné) a byl ve vlastnictví manželů [příjmení] (zjištěno z pozemkové knihy [obec] a ze shodných tvrzení účastníků). [celé jméno žalovaného] zemřel dne [datum], na základě dohody o rozdělení dědictví převzala veškerý majetek zůstavitele poz. manželka [jméno] [příjmení]. V soupisu jmění bylo uvedeno, že zůstavitel byl vlastníkem poloviny pozemků parcelní [číslo] louky parcelní [číslo] (zjištěno z dědického spisu Státního notářství ve [obec] sp. zn. [spisová značka]). Rozhodnutím ze dne [datum] byl [jméno] [příjmení] odejmut mj. pozemek parc. [číslo] o výměře 2649 m2. Jako odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že dnem [datum] převzal do svého užívání pozemek Státní statek [obec]. Dne [datum] byla vyznačena právoplatnost rozhodnutí (zjištěno z rozhodnutí Okresního národního výboru ve [obec] o odnětí přídělu ze dne [datum]). Státní statek [obec] převzal správu pozemku parc. [číslo] od [datum] (zjištěno z hospodářské smlouvy ze dne [datum]). [jméno] [příjmení] zemřela [datum], dědictví po zůstavitelce nabyli každý jednou polovinou syn [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] (otec žalované 3/), a dcera [jméno] [příjmení], [datum narození]. V usnesení ze dne [datum] je uvedeno, že dědici nabývají mj. každý jednou polovinou pozemek parc. [číslo] o výměře 1001 m2 a pozemek parc. [číslo] kde výměra není uvedena (zjištěno z dědického spisu Státního notářství ve [obec] sp. zn. [spisová značka]). Smlouvou o reálném rozdělení majetku ze dne [datum] došlo dle geometrického plánu k rozdělení pozemku parc. [číslo] o (uvedené) výměře 1001 m2 na jednotlivé pozemky, a to parc. [číslo] o (uvedené) výměře 677 m2, který připadl do vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného], a pozemek parc. [číslo] o (uvedené) výměře 324 m2, který připadl do vlastnictví [jméno] [příjmení] (zjištěno ze Smlouvy ve formě notářského zápisu NZ [číslo] o reálném rozdělení majetku a zřízení věcného břemene ze dne [datum] s přílohou). Darovací smlouvou ze dne [datum] předala [jméno] [příjmení] dceři [jméno] [celé jméno žalované] pozemek parc. [číslo] o uvedené výměře 324 m2 (zjištěno z darovací smlouvy ve formě notářského zápisu NZ [číslo] ze dne [datum]). [jméno] [celé jméno žalované] pak tento pozemek o uvedené výměře 324 m2 darovala smlouvou uzavřenou dne [datum] [celé jméno žalované] – žalované 1/ (zjištěno z darovací smlouvy datované dne [datum], podepsané [datum]). [jméno] [celé jméno žalovaného] zemřel dne [datum], pozemek parc. [číslo] o (uvedené) výměře 677 m2 zdědila žalovaná 3/ (zjištěno z usnesení Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]). Ve výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] je uvedeno, že pozemek parcelní [číslo] je o výměře 677 m2 (zjištěno z dědického spisu po [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]). [územní celek] je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 2226 m2, kdy pozemek souhlasným prohlášením v souladu se zákonem č. 172/1991 Sb., předal obci Pozemkový fond ČR na základě skutečnosti, že k datu [datum] byly vlastnictvím obce (zjištěno ze souhlasného prohlášení ze dne [datum]). Duplicita pozemku parcelní [číslo] byla zapsána dne [datum]. Katastrální úřad uvedl, že při vzniku pozemku parc. [číslo] nebyl vyhotoven žádný geometrický plán, vycházelo se ze zákresu z mapy katastru nemovitostí (sdělení katastrálního úřadu [obec]).

8. V roce [rok] byl v katastrální mapě zakreslen pozemek parc. [číslo] v menší výměře, bez spodní části dnešního pozemku parc. [číslo] avšak v roce [rok] je již zakreslen i se spodní částí, a stejně tomu tak bylo i po odnětí přídělu v letech [rok] a [rok], v roce [rok] je pak již zakreslen Pozemek (zjištěno z náhledů katastrálních map z roku [rok], [rok], [rok], [rok] a [rok]). Při pohledu shora je již od roku [rok] až do současnosti vidět zřejmé přičlenění spodní části k pozemku parc. [číslo] (zjištěno z leteckých snímků).

9. Oba pozemky (parc. [číslo] jak jsou uváděny žalovanými) jsou oploceny, situovány tak, aby v obou byla studna. Obě studny se nacházejí mimo pozemek [číslo], na pozemku parc. [číslo]. Pozemky byly užívány i přes hranice pozemku [číslo]. Na dolním cípu oploceného pozemku [číslo] je studna, která byla postavena v 90. letech. Jiný vodní zdroj mimo těchto 2 studen zde není (zjištěno z místního šetření). [jméno] [příjmení] je dlouholetou sousedkou [anonymizováno]. Vždy říkala, že jde k [anonymizováno] (označení vyplývá i z dobové mapy – pozn. soudu), kdy tak se říkalo [anonymizováno], dle předchozích majitelů. Již od 20 let bydlí ve [obec], avšak v obci nadále mají chalupu, tudíž nadále do obce dojíždí. Pozemek žalovaných je užíván od doby, co si pamatuje, v rozloze, respektive rozsahu a je vymezen tak, jak je tomu v současnosti. Předmětnou nemovitost, kde bydleli [celé jméno žalovaného], označila, že se skládala z chalupy, pozemků a louky. Není jí známo, že by JZD zabralo část pozemku. Nepamatuje si, že by v minulosti byl pozemek nějak oplocený, je možné, že se zde nacházely lísy (malé dřevěné ploty). Co si pamatuje, tak byla užívána rodinou [příjmení] jak sporná část, tak rovněž část pozemku [číslo] nacházejícího se pod ním. Nepamatuje si, že by kdy došlo k nějaké změně užívání, rozsahu užívání předmětného pozemku vyjma toho, kdy došlo k rozdělení pozemků mezi sourozence. Pozemek parc. [číslo] byl používán k pastvě a k další zemědělské a živočišné výrobě sečení sena a sušení (zjištěno z výpovědi [jméno] [příjmení]). [jméno] [příjmení] je manžel žalované 3), na pozemky a nemovitosti ve [obec] jezdil s ní a poté sám přibližně od roku [rok] až [rok]. Současný plot byl dělán po rozdělení pozemků, předtím zde mohly být nějaké dřevěné lísy. [příjmení] byla rodinou užívána po celou dobu, tchánem, [jméno] [celé jméno žalovaného], byl obděláván jednak pozemek, který patří žalovaným, a jednak pozemek [číslo]. Před stromy, které zasadil svědek, zde byly už suché švestky, co mohly být staré 50 let a déle. Postavil zde také plot, studnu, skruže i bazén. Bazén zde postavil ještě před rokem 1990. Celou dobu mu nebylo známo, že by snad část pozemku parc. [číslo] nebyla historicky rodiny [příjmení]. Když se dozvěděli o nesrovnalostech v katastru nemovitostí, nechtěl tomu věřit, ale nepamatuje si, že by to nějak řešili (zjištěno z výpovědi [jméno] [celé jméno žalovaného]).

10. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná, případně tato skutková zjištění vyplývají z důkazů jiných, nebo nejsou důležitá pro rozhodnutí. Soud zamítl návrh na účastnický výslech žalovaných z důvodu nadbytečnosti, kdy soudem zjištěný skutkový stav je pro rozhodnutí dostačující. Výslech Ing. [anonymizováno] pak nebyl proveden, jelikož otázka, která jím měla být prokazována (oznámení duplicity) nebyla pro výsledek řízení rozhodující.

11. Skutkový závěr je pak takový, že manželé [celé jméno žalovaného] byli vlastníky pozemku parc. [číslo] o výměře 576 m2, na základě přídělu nabyli do vlastnictví rovněž pozemek [číslo] o výměře 2649 m2. V padesátých letech došlo k faktickému připojení části pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo] jedná se o dnešní Pozemek, toto bylo zakresleno i v katastru nemovitostí v roce [rok]. Po smrti [celé jméno žalovaného] v roce [rok] byl [jméno] [příjmení] odejmut příděl pozemku parc. [číslo] to o totožné výměře, v jaké byl přidělen. Po smrti [jméno] [příjmení] zdědili [jméno] [celé jméno žalovaného] [příjmení] [příjmení] pozemek parc. [číslo] o uvedené výměře 1001 m2 (dědické usnesení uvádí i pozemek parc. [číslo]). Pozemek parc. [číslo] pak byl v roce [rok] rozdělen na dva jednotlivé pozemky, parc. [číslo] (677 m2), který připadl do vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného], a pozemek parc. [číslo] (324 m2), který připadl [jméno] [příjmení], která v roce [rok] darovala dceři [jméno] [celé jméno žalované] pozemek parc. [číslo] která jej darovala v roce [rok] žalované 1). Žalovanými a jejich právními předchůdci byl pozemek užíván jako vlastníky po odnětí přídělu až do současnosti v rozloze a rozsahu tak, jak je v současnosti oplocen. Byly prováděny stavební práce, osazování stromů a další činnosti svědčící o tom, že právní předchůdci žalovaných měli za to, že jsou vlastníky (i) pozemku [číslo]. Jelikož dochází k překryvu pozemku parc. [číslo] pozemků parc. [číslo] katastrální úřad v roce [rok] vyčlenil nový pozemek parc. [číslo] u něhož byla vyznačena duplicita vlastnického práva.

12. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Podle § 3028 odstavce 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

14. Dle § 34 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále„ obč. zák.“) je právní úkon projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

15. Podle § 40 odst. 1 obč. zák. nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.

16. Dle § 46 odst. 1 obč. zák. písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

17. Dle § 134 odst. 1, 2 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

18. Dle § 134 odst. 3 obč. zák. se do doby podle odstavce 1 započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

19. Dle § 129 odst. 1 obč. zák. je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

20. Dle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

21. Podle § 868 obč. zák., pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona (tedy občanského zákoníku ve znění zákona č. 509/1991 Sb.) i právní vztahy vzniklé před [datum]; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před [datum], se však posuzují podle dosavadních předpisů.

22. Nejdříve se soud zabýval otázkou naléhavého právního zájmu, kdy dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Otázka, zda je pozemek ve vlastnictví žalobkyně, je mezi účastníky sporná. V katastru nemovitostí je veden duplicitní zápis vlastnictví k předmětné nemovitosti, přičemž odstranění tohoto stavu lze dosáhnout jen určovací žalobou a následným rozhodnutím soudu.

23. Žalobkyně pak prokázala, že právní předchůdkyně žalovaných pozbyla vlastnické právo (i) k pozemku (nyní) parc. [číslo]. Bylo prokázáno, že se jedná o (horní) část pozemku parc. [číslo] jehož vlastnictví nabyli manželé [celé jméno žalovaného] na základě přídělu v roce [rok] a vlastnické právo pak [jméno] [příjmení] pozbyla na základě rozhodnutí o odnětí přídělu v roce [rok]. Žalovaná strana ani přes výzvu neprokázala právní titul, na základě kterého došlo k přičlenění této části pozemku parc. [číslo] k pozemku parc. [číslo]. Jeho faktické přičlenění, ani evidence tohoto v katastru nemovitostí právní titul (pro nějž byla potřeba písemná forma i dle zákona č. 141/1950 Sb. – viz § 40) nahradit nemohou, tudíž stát byl oprávněn příděl odejmout v takové výměře, v jaké byl přidělen. Oprávnění odejmout pozemek vyplývá jednak z přídělové listiny, kde je přídělce upozorněn na možnost při neplnění podmínek přídělu rozhodnout o jeho odnětí, a jednak z ustanovení § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb., kde je jednoznačně stanovena povinnost přídělce na přidělené půdě osobně hospodařit a dále pak z prováděcích směrnic (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 18. 1. 1996, sp. zn. I. ÚS 188/94). Pokud žalovaná 3) uvádí, že k odnětí nedošlo, resp. nebylo dokončeno, tak soud poukazuje, že odnímaný pozemek byl již od [datum] dle rozhodnutí a hospodářské smlouvy ve faktickém užívání Státního statku [obec], rozhodnutím o odnětí přídělu šlo tedy o formální legalizaci faktického stavu (podobně jako přídělová listina je z [datum] a k přídělu došlo [datum]), rozhodnutí o odnětí přídělu je právoplatné, [jméno] [příjmení] se tedy odnětí buď nebránila (nebo se bránila neúspěšně), k odnětí přídělu tedy došlo. Pokud jde o první spornou otázku, tak po odnětí přídělu vlastnické právo k Pozemku právním předchůdcům žalovaných nenáleželo.

24. Taktomu ovšem bylo pouze do [datum], kdy došlo k vydržení vlastnického práva [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [celé jméno žalované], a současně k zániku vlastnického práva České republiky. Žalobkyně tedy vlastníkem Pozemku není a žaloba tudíž není důvodná.

25. Zákon č. 40/ 1964 Sb. ve znění účinném před novelou č. 131/1982 Sb., tj. do 31. 3. 1983, nabytí práva vydržením vůbec neupravoval. Vydržení bylo opětovně zavedeno novelou občanského zákoníku č. 131/1982 Sb., účinnou od 1. 4. 1983 (§ 135a obč. zák., ve znění účinném před novelou č. 509/1991 Sb.). Tato novela přinesla jen částečnou úpravu vydržení, neboť omezila rozsah subjektů vydržení, když mj. nebylo možno vydržet vlastnické právo k pozemkům. Oprávněný držitel pozemku, který splnil v té době podmínky vydržení, měl jen právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku. K vydržení tedy nemohlo dojít již ke dni [datum], jak uvedla v průběhu řízení žalovaná 3). 26. „ Plnohodnotný“ institut vydržení zavedla novela provedená zákonem č. 509/1991 Sb., dle níž k vydržení vlastnického práva k pozemku fyzickou osobou mohlo dojít od 1. 1. 1992. Dle této novely vlastnické právo k pozemku nabude vydržením osoba, která kdykoliv po 1. 1. 1992 splní podmínky stanovené § 134 obč. zák., přičemž do vydržecí doby se započítává i doba, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v nepřetržité držbě před 1. 1. 1992 (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1204/2007).

27. Jelikož nešlo o věc, u níž je vydržení vyloučeno, bylo nutné posoudit, zda [jméno] [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] [celé jméno žalované] byli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jim Pozemek patří, a zda jej měli nepřetržitě v držbě po dobu deseti let.

28. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Důvěra jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu je jedním ze základních atributů právního státu. Snaha o nastolení stavu, kdy jednotlivec může důvěřovat v akty státu a v jejich věcnou správnost, je základním předpokladem fungování materiálního právního státu. Není akceptovatelné, pokud státní orgán při výkonu veřejné moci autoritativně přezkoumá a osvědčí určité skutečnosti, čímž vyvolá v jednotlivci dobrou víru ve správnost těchto skutečností a v samotný akt státu, a následně jednotlivce sankcionuje za to, že tyto skutečnosti mocensky aprobované státem v předchozím aktu jsou nesprávné. (K tomu nález Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 544/06, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2926/2010 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1039/2012).

29. Jestliže státní notářství potvrdí nabytí vlastnického práva k Pozemku předchůdcům žalovaných, jeví se přiměřenou úvaha, že tak nebude činit ve vztahu k majetku, který má být právě ve vlastnictví státu samotného, neboť lze předpokládat vědomost příslušných orgánů státu o jeho vlastním majetku. Pokud tak přesto učiní, musí jít důsledky takového postupu především na úkor právě státu a činnosti jeho orgánů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3249/2011). [jméno] [celé jméno žalovaného] [příjmení] [příjmení] (a její nástupkyně) byli po celou dobu poté, co jim Státní notářství potvrdilo nabytí vlastnictví pozemku parc. [číslo] o výměře 1001 m2 po [jméno] [příjmení] (ta nebyla v dobré víře, když pozemek jí byl odejmut rozhodnutím a musela vědět o tom, že vlastníkem není), se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jim náleží vlastnické právo i k Pozemku. Chovali se jako vlastníci, v tomto rozsahu byly pozemek oplocen a užíván uvedenými osobami jako vlastníky. Právní předchůdci žalovaných neměli žádného důvodu si myslet, že Pozemek nevlastní (takto byly zakresleny i v katastru nemovitostí). Následně došlo k reálnému rozdělení nemovitosti mezi sourozence, a k darování části [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované]. Ona a [jméno] [celé jméno žalovaného] tedy vydrželi část Pozemku, ke které vykonávali držbu od rozdělení pozemku parc. [číslo]. Oprávněná držba (se započtením držby právních předchůdců) trvala od nabytí dědictví až do [datum].

30. K poznámce žalobkyně, že [jméno] [celé jméno žalovaného] byla ukončena držba části Pozemku„ patřící“ k pozemku [číslo], stejně tak [jméno] [příjmení] byla ukončena držba části předmětného pozemku části„ patřící“ k pozemku [číslo], a žalovaní nevymezili a řádně neidentifikovali část sporného pozemku, k němuž svá vlastnická práva, příp. vydržení uplatňují, pak soud poukazuje, že vydržení je právní skutečností, ke které soud přihlíží i bez návrhu, tuto není nutné uplatňovat.

31. Jelikož je zřejmé, že po pozbytí vlastnického práva nedošlo Českou republikou ke znovunabytí vlastnického práva k Pozemku, se soud nezabýval případným mimořádným vydržením, oznámením zapsané duplicity a dalšími argumenty týkající se doby po [datum] a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. Žalovaní 1) a 2) náhradu nákladů řízení nepožadovali, soud tedy rozhodl postupem dle § 142 odst. 1 o. s. ř. arg. a contrario, že žádný z účastníků nemá ve vztahu mezi nimi a žalobkyní právo na jejich náhradu.

33. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 3) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované 3), jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze 13 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., písemné podání (vyjádření ve věci) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum], za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum], z částky 3 100 Kč za písemné podání (doplnění důkazů a tvrzení) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], 2 x účast na jednání soudu (trvající od 11:00 do 14:13) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum], účast při úkonu (místní šetření) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum], písemné podání (doplnění důkazů a tvrzení na výzvu soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], písemné podání (duplika k replice žalobkyně) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum], písemné podání (sepis závěrečného návrhu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum]), včetně třinácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 12 644,32 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 640,26 Kč za 228 ujetých km v částce 2 040,26 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 452,27 Kč za 228 ujetých km v částce 1 852,27 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,5 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 647,25 Kč za 252 ujetých km v částce 2 047,25 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 452,27 Kč za 228 ujetých km v částce 1 852,27 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,5 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 452,27 Kč za 228 ujetých km v částce 1 852,27 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,5 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 56 844,32 Kč ve výši 11 937,31 Kč.

34. Odměna advokáta tedy spočívá v 13 úkonech právní služby a stejném počtu režijních paušálů, v cestovní náhradě za pět jízd (pouze došlo ke změně ceny paliva, když ve vyúčtování uvedená cena neodpovídá ceně motorové nafty dle aktuální vyhlášky) a DPH.

35. Soud neshledal důvodným návrh na přiznání odměny za sepis doplnění vyjádření k žalobě dne [datum], když tento úkon není ničím doložen, ve spise toto (doplnění) vyjádření není.

36. Následně se zabýval důvodností návrhů na přiznání odměny za uskutečněné porady s advokátem, zde je zapotřebí řešit otázku nezbytnosti těchto úkonů právní služby, tj. zkoumat v poměrech projednávané věci, co bylo účelem dalších porad advokáta s klientem. Platí totiž, že účelem dalších porad advokáta s klientem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyn k dalšímu zastupování. Současně platí, že i při zohlednění informační povinnosti advokáta vůči klientovi nelze mít za potřebnou pro obranu práv žalobce v řízení každou schůzku, uskutečněnou mezi advokátem a klientem. Není vždy nutné konat poradu s klientem přesahující jednu hodinu za účelem jeho informování o průběhu řízení, jehož výkon nevyžaduje získání jiných pokynů, než jaké byly advokátu dány při převzetí věci či v určitém stadiu řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 444/2016).

37. K poradě přesahující jednu hodinu konané [datum], kdy je uvedeno, že zástupce sdělil podstatné informace k průběhu řízení a byl nastíněn obsah vedení sporu, soud uvádí, že uvedená porada nevyústila v žádné podání advokáta v projednávané věci obsahující další (nová) skutková tvrzení či právní posouzení věci. Rovněž není zřejmé, že by procesně došlo k nějaké události, která by odůvodňovala tuto poradu. Z hlediska průběhu řízení se tak nejednalo o nezbytný úkon, ani o nutnou reakci na procesní kroky jiných stran a náklady na poradu vynaložené nepovažuje soud za účelné z hlediska postupu v řízení, byť nezpochybňuje potřebu advokáta komunikovat se svými klienty, seznamovat je s poznatky vyplývajícími ze spisu, případně připravovat na nadcházející jednání soudu.

38. Jinak je tomu u druhé porady a to dne [datum]. Jednalo se o poradu po prvním jednání ve věci, kdy soud seznámil účastníky s právním názorem a předběžně jim sdělil, jak mají být doplněna, případně doložena tvrzení. Zde tedy soud shledal další poradu s advokátem jednoznačně účelným úkonem právní služby.

39. Jako účelný pak soud hodnotí rovněž úkon dupliky žalované 3) k replice žalobkyně. Ačkoli žalovaná nebyla vyzvána k tomuto vyjádření soudem, jednalo se na reakci na podání žalobkyně a na argumentaci a závěry v tomto uvedené.

40. Taktéž sepis závěrečného návrhu hodnotí soud jako účelně vynaložený úkon právní služby, jelikož byl učiněn na výzvu soudu prvního stupně a svým obsahem je zcela v intencích § 119a odst. 2 o. s. ř., tj. obsahuje shrnutí dosavadních návrhů a vyjádření ke skutkové a právní stránce věci.

41. Další úkony a jejich důvodnost shledává soud ze spisu zřejmou a o jejich účelnosti a existenci není pochybností. Lhůtu k plnění nákladového výroku pak soud postupem dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. prodloužil v souladu se stanoviskem žalované 3) na 30 dní.

Poučení