32 C 201/2020

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Mráčkové a přísedících JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 680 184 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 680 184 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 170 046 Kč ve výši 10 % p. a., a to od 11. 6. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení z částky 170 046 Kč ve výši 8,25 % p. a., a to od 11. 7. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení z částky 340 092 Kč ve výši 8,25 % p. a., a to od 11. 8. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 103 273,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 27.8.2020 se žalobce po žalované domáhal zaplacení ve výroku uvedených částek s odůvodněním, že na základě pracovní smlouvy ze dne 18.2.2019 uzavřené na dobu určitou 6 měsíců, tj. do 17. srpna 2019, vykonával u žalované práci na pozici Sales manager. Jelikož stejnou práci vykonával i po uvedeném datu změnil se pracovní poměr na dobu neurčitou. Dne 28.5.2020 byla žalobci předána výpověď z pracovní smlouvy pro nadbytečnost s tím, že na straně žalované existují překážky, které jí neumožňují po dobu výpovědní doby zadávat žalobci práci, a proto se ten nemá od 15. června 2020 dostavovat do zaměstnání. Dvouměsíční výpovědní dob skončila 31.7.2020. Žalobci přesto nebylo uhrazeno ničeho na náhradě mzdy ve výši 170 046 Kč za období 06/ 2020, splatné ke dni 10.6.2020, na náhradě mzdy ve výši 170 046 Kč za období 07/ 2020, splatné ke dni 10.7.2020, a ani na odstupném ve výši dvojnásobku jeho průměrného výdělku, když jeho pracovní poměr u žalované trval více než jeden rok a méně než dva roky, tedy ve výši 340 092 Kč splatného ke dni 10.8.2020. Žalovaná ani přes výzvy k plnění ze dne 17.7.2020, 13.8.2020 a přihlášení pohledávky u likvidátora žalované dne 17.7.2020 ničeho neuhradila.

2. Žalovaná nárok zcela neuznala s tím, že úmyslem obou stran bylo od počátku angažovat žalobce jako jednatele žalované, nicméně po četných jednání uzavřely strany za účelem vzájemného otestování dočasně pracovní smlouvu ze dne 18.2.2019, na jejímž základě vykonával žalobce práci na pozici manažer obchodu. S účinností od 23.3.2019 byl žalobce se svým předchozím souhlasem zvolen do funkce jednatele a uzavřel se žalovanou smlouvu o výkonu funkce, na jejímž základě vykonával činnost jednatele. Tato smlouva je v podstatných bodech prakticky kopií pracovní smlouvy, přičemž v článku 8.6. je uvedeno, že tato smlouva nahrazuje veškeré předchozí smlouvy a dohody uzavřené mezi stranami písemně nebo ústně. Vůlí stran nikdy nebylo, aby žalobce zastával u žalovaného souběžně dvě role, k čemuž taky nikdy nedošlo, neboť od 28.3.2019 mezi stranami existoval pouze vztah občanskoprávní. Dle žalované došlo k ukončení pracovní smlouvy, jak je uvedeno v č.l.8, nicméně i kdyby toto strany výslovně neuvedly, došlo by k zániku pracovního poměru žalobce ke dni předcházejícímu dni zvolení do funkce konkludentně, jak dovodila ustálená judikatura (k tomu cituje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2020 sp. zn. 27 Cdo 3443/2018 a 27 Cdo 4344/2017 ze dne 30.9.2019). Na konci léta 2019 začal žalobce uplatňovat vůči žalované další domnělé nároky na plnění, tedy vedle plnění ze Smlouvy o výkonu funkce, ve výši totožné jako podle pracovní smlouvy. Mezi stranami probíhala jednání ve snaze uvést stav dokumentace do souladu se stavem faktickým, což se však ani přes ujišťování ze strany žalobce o vzájemném konsenzu nestalo. Dopisem ze dne 31.3.2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné odměny ze smlouvy o výkonu funkce ve výši 3 065 988 Kč za rok jejího trvání, když veškerou vyplacenou odměnu považuje za mzdu z pracovní smlouvy. Toto žalovaná odmítla s tím, že pracovní poměr zanikl ke dni 27.3.2019. Dne 16.4.2020 podal žalobce na předmětnou částku žalobu u Městského soudu v Praze, kde je spor veden pod sp. zn. [spisová značka]. Z opatrnosti žalovaný pracovní smlouvu vypověděl dopisem ze dne 28.5.2020, ve které zdůraznil, že poměr považuje za zaniklý ke dni 27.3.2019. Dopisem ze dne 17.7.2020 byla vyzvána k úhradě dlužné náhrady mzdy a odstupného, což striktně odmítla. Dopisem ze dne 13.8.2020 vyhrožoval žalobce žalované podáním insolvenčního návrhu, což skutečně dne 14.9.2020 učinil, nicméně tímto zamýšlel nejspíše jen vyvinout nátlak na žalovanou. Insolvenční soud návrh odmítl pro zjevnou bezdůvodnost, přičemž v odůvodnění uvedl, že z příloh k insolvenčnímu návrhu se podává, že pracovní poměr navrhovatele skončil již dne 27.3.2019. Dopisem ze dne 25.8.2020 byl pak vyzván k předání dokumentů souvisejících se skončením pracovního poměru, na nějž žalovaná reagovala opět sdělením, že tento zanikl ke dni 27.3.2019 a zaslala i dokumenty, na které nemá žalobce dle příslušných předpisů nárok. Od 28.3.2019 poskytovala žalovaná žalobci pouze odměnu za výkon funkce jednatele. Jelikož pracovní poměr žalobce skončil ke dni 27.3.2019 nemohl mu vzniknout nárok na náhradu mzdy za měsíce červen a červenec 2020 a jelikož mezi stranami v předmětné době existoval pouze občanskoprávní vztah, v jehož rámci nebylo odstupné ujednáno, nemůže být ve věci odstupného postupováno dle zákoníku práce, tj. tento nárok žalobci nenáleží. Navíc by mohl být poskytnut pouze na základě souhlasu valné hromady. S ohledem na uvedené navrhla žalovaná žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Při jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce nad rámec uvedl, že má zato, že žalovanou uvedená judikatura se neuplatní a odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 669/17, dle kterého nic nebrání, aby žalobce souběžně v pracovním poměru a jednatelem společnosti, jen nesmí jít o výkon té samé činnosti. Což je daný případ, kdy žalobce vykonával obsahově zcela jinou práci, která se v ničem nepřekrývala. Dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3165/2013, podle kterého dojde ke konkludentnímu zániku smlouvy, jen pokud k němu nedojde výslovně. V průběhu roku 2019 nikdo nezpochybňoval, že smlouvy existují vedle sebe, to začala činit žalovaná až v roce 2020. Z návrhu na uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru předloženého žalovanou v roce 2019, který žalobce nepřijal je zřejmé, jaká byla její vůle a že ke dni 31.7.2019 měla vědomí o trvání pracovní smlouvy. Že žalobci byla i nadále vyplácena mzda a nikoli odměna za výkon funkce je zřejmé i z toho, že žalovaný odváděl za žalobce veškeré odvody. K tomu žalovaná uvedla, že činnosti dle obou smluv byly v zásadě totožné a spočívaly v obchodním vedení společnosti. Pokud jde o tvrzené odvody, žalovaná připustila, že teprve v roce 2020 zjistila, že nebyly provedeny některé kroky k ukončení a k nahlášení ukončení pracovní smlouvy, nicméně toto bylo pochybením jednatele tedy žalobce a žalovaná toto později napravila.

4. Soud, veden právním názorem uvedeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2020, sp. zn. 27 Cdo 3443/2018, vyzval žalobce při jednání, aby doplnil tvrzení ohledně rozsahu činností, které vykonával na základě obou smluv, že se tyto nepřekrývaly, a jaká byla vůle stran v době uzavírání obou smluv, a k těmto tvrzením rovněž označil důkazy. Žalobce uvedl, že rozsah činností, které vykonával pro žalovanou na základě pracovní smlouvy byl tvořen zejména zodpovědností za strategický rozvoj prodejního oddělení a operativních obchodních činností, implementací systému řízení prodeje a z toho vyplývající kontrolní činnost, provádění školení prodejních dovedností a produktů, sledování trhu a srovnávání produktů, tvorba souvisejících vstupů, součinnost při vytváření marketingových a PR aktivit se zaměřením na podporu prodeje, plánování implementace produktů a realizace projektů, účast na akcích a setkáních zaměřených na oblast pojišťovnictví a distribuci pojištění, informování, instruktáž školení zaměřené na jednotlivé produkty a přiměřená podpora zprostředkovatelům, za které je zaměstnanec odpovědný, kontrola dodržování pracovních postupů a kontrola dodržování případných prodejních cílů, zajištění bezproblémového chodu obchodního oddělení a rozšíření stávajícího pojistného kmene. Tato činnost se nijak nepřekrývala s činností, kterou vykonával na základě smlouvy o výkonu funkce, která zahrnovala povinnost starat se o řádné vedení účetnictví žalované v souladu s aktuálně platnými účetními a daňovými zákony, informovat společníky o všech obchodních záležitostech žalované, informovat společníky bezodkladně o všech záležitostech významných pro vznik, změnu nebo zánik nároků mezi žalovanou a jednatelem nebo osobami oprávněnými požadovat nároky, které po něm zůstaly, svolávat valné hromady v souladu se zákony a také společenskou smlouvou žalované a těchto se účastnit, realizovat usnesení, která byla valnou hromadou řádně přijata, postarat se o sestavení výročních a jiných valnou hromadou požadovaných výkazů, příp. sestavit roční rozpočet, jakož i rozpracovat podnikatelské záměry, starat se, aby obchodní činnost žalované byla prováděna v plně v souladu s aktuálně platnými zákony a také společenskou smlouvou žalované, starat se o zachování utajení obchodních, finančních a jiných informací žalované, jednat jejím jménem vůči třetím osobám podle smlouvy o výkonu funkce a společenské smlouvy žalované, dbát na práva a povinnosti žalované jako společníka nebo akcionáře dceřiných společností, poskytovat jakoukoliv osobní podporu a součinnost, která je nezbytná a nepřekračuje rámec výkonu funkce společníka k tomu, aby dceřiné společnosti prosperovaly a na žádost společníka převzít bezplatně funkci člena orgánu v těchto dceřiných společnostech skupiny podniků [anonymizováno], pokud to lze od jednatele požadovat. Dále žalobce uvedl, že ani jedna ze stran nikdy neprojevila vůli ukončit pracovní smlouvu konkludentně a ani jedna ze stran, neměla pochybnosti, že smlouva trvá i po 28.3.2019, což nyní pouze účelové žalovaná zpochybňuje. Vůli a vědomí strany žalované o pokračování pracovněprávního vztahu dovozuje z hrazení mzdy i po 28. březnu 2019, kdy platby na účet žalobce odpovídaly čisté mzdě po odečtení zákonných odvodů. Pokud by šlo o plnění ze smlouvy o výkonu funkce, mělo být vypláceno 255 499 Kč, tedy plnění o odvody neponížené. Dále z nevypořádání nároků žalobce za nečerpanou dovolenou, k čemuž by při ukončení vztahu byla povinna, dále ze skutečnosti, že nevyplatila žalobci ničeho na náhradě dle konkurenční doložky sjednané v č.l.5 pracovní smlouvy, přičemž žalovaná odstoupila od konkurenční doložky až ve výpovědi ze dne 28.5.2020, ve které uvedla, že se jedná o odstoupení za trvání pracovního poměru. Dále ze skutečnosti, že žalovaná předložila žalobci dne 31.7.2019 návrh dohody o rozvázání pracovního poměru, kterou žalobce odmítl. Dále žalobce uvedl, že dne 20.1.2020 obdržel od zástupců [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] email obsahující dokumenty návrh dohody o narovnání, návrh pracovní smlouvy mezi žalobcem a jmenovanou společností, návrh dohody o výkonu jednatele mezi žalobcem a žalovanou a návrh dohody o výkonu jednatele mezi žalobcem a obchodní společností [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], který mi chtěli narovnat vztahy mezi žalobcem a žalovanou. Před jednáním zaslal žalobce soudu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] a o společně se svým odvoláním proti němu.

5. Po poučení soudu žalovaná uvedla, že skutečným úmyslem stran bylo angažování žalobce jako jednatele žalované. Pracovní smlouva představovala jen dočasné řešení k otestování vzájemné spolupráce, což dokládá vzájemnou emailovou korespondencí již 23.1.2019 a korespondencí ze dne 20.4.2020 pana [příjmení]. Žalovaná setrvala na stanovisku, že pracovní poměr byl skončen dohodou stran a kdyby soud dospěl k opačnému závěru, pracovní poměr je stejně nutno považovat za skončený konkludentně v souladu s výše označenou judikaturou. Neprovedení příslušných kroků v souvislosti s nahlášením ukončení pracovního poměru žalobce příslušným orgánům a společnosti, která vedla účetnictví, považuje žalovaná nikoli za opomenutí žalobce, ale úmyslnou strategii směřující k získání finančních prostředků od žalované. K tvrzení, že z odměny za výkon funkce neměly být odváděny odvody, žalovaná zdůrazňuje, že odměna jednatele podléhá obecně zdravotnímu a sociálnímu pojištění rovnocenně jako mzda zaměstnance. Pokud jde o dny dovolené uvedené na výplatním listu za únor 2019, jde o údaj chybný, když žalobci nevznikl za dobu trvání pracovního poměru od 18.2.2019 do 27.3.2019 žádný nárok na dovolenou. Pokud jde o konkurenční doložku, žalobce vykonával po dobu 12 měsíců po skončení pracovního poměru činnost vymezenou v konkurenční doložce a to pro tentýž subjekt, tedy smysl konkurenční doložky nebyl naplněn a bylo by absurdní v daném případě dovozovat, že nárok dle doložky vznikl. Nicméně nároky stran z konkurenční doložky nejsou předmětem tohoto řízení. Žalovaná tak setrvala rovněž na návrhu žalobu v celém rozsahu zamítnout. V doplnění vyjádření pak žalovaná sdělila, že v rámci souvisejícího řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] byl dne [datum rozhodnutí] vynesen rozsudek, kterým soud nárok žalobce zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení, přičemž v rámci odůvodnění dospěl k závěru, že od 28.3.2021 již nebyl žalobce zaměstnancem žalované. Předmětný rozsudek Městského soudu v Praze posléze předložil i žalobce a to společně se svým odvoláním, ve kterém se domáhá jeho zrušení s tím, že tento tedy nenabyl doposud právní moci.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 18.2.2019 uzavřeli pracovní smlouvu na pozici obchodní ředitel resp. sales manager, že na základě smlouvy o výkonu funkce jednatele se žalobce stal ke dni 28.3.2019 jednatelem žalované, přičemž nesporným byla rovněž skutečnost, že tato funkce zanikla ke dni 28.5.2020. Strany rovněž učinily nesporným, že výpověď ze dne 28.5.2020 převzal žalobce téhož dne v sídle žalované.

7. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

8. Nejpozději v průběhu ledna 2019 spolu strany sporu začaly jednat o angažování žalobce jako jednatele žalované, přičemž si strany dohodly, že za výkon funkce jednatele bude žalobci náležet odměna 120 000 EUR ročně (přepočteno a vypláceno CZK), že bude mít nárok na výkonnostní prémii v případě splnění sjednaných cílů na kalendářní rok, přičemž základem pro výpočet za kalendářní rok je částka 20 000 Euro hrubého ročně. Bude mít 25 dní dovolené, nebude využívat služební vozidlo a s činností začne 18.2.2019 (zjištěno z emailové komunikace mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] z 18. a 19. ledna 2019).

9. Dne 18.2.2019 strany nakonec uzavřely pracovní smlouvu na dobu určitou šesti měsíců tj. 17.8.2019, se zkušební dobou jednoho měsíce, na pozici„ Sales manager“. Strany si sjednaly měsíční mzdu v hrubé výši 255 499 Kč, která bude vyplácena desátý den v měsíci s tím, že zaměstnanci může být přiznán roční bonus až do výše 510 997 Kč. Zaměstnanec bude mít nárok na 5 týdnů dovolené. K plnění pracovních povinností bude mít k dispozici mobilní telefon a notebook. Mezi stranami byla rovněž sjednána konkurenční doložka na 12 měsíců od ukončení pracovního poměru. Náplní práce žalobce byla odpovědnost za strategický rozvoj prodejního oddělení a operativních obchodních činností, implementace systému řízení prodeje a z toho vyplývající kontrolní činnost, provádění školení prodejních dovedností a produktů, sledování trhu a srovnávání produktů, tvorba souvisejících vstupů, součinnost při vytváření marketingových a PR aktivit se zaměřením na podporu prodeje, plánování implementace produktů a realizace projektů, účast na akcích a setkáních zaměřených na oblast pojišťovnictví a distribuci pojištění, informování, instruktáž školení zaměřené na jednotlivé produkty a přiměřená podpora zprostředkovatelům, za které je zaměstnanec odpovědný, kontrola dodržování pracovních postupů a kontrola dodržování případných prodejních cílů, zajištění bezproblémového chodu obchodního oddělení a rozšíření stávajícího pojistného kmene (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, z pracovní smlouvy ze dne 18.2.2019, z pracovního posudku vydanému [jméno] [celé jméno žalobce] dne 3.9.2020).

10. Dne 27.3.2019 schválil jediný společník žalované smlouvu o výkonu funkce jednatele žalované pana [celé jméno žalobce], a to s účinností od 28.3.2019. Předmětnou smlouvu o výkonu funkce pak uzavřeli mezi sebou žalobce a žalovaná. Ve smlouvě si sjednali a písemně utvrdili následující skutečnosti. Žalobce se zavázal dát k dispozici společnosti celou pracovní sílu, když výkon funkce nebyl časově omezen, ale k dispozici musel být minimálně 40 hodin týdně, a vykonávat povinnosti jednatele vyplývající z obecně závazných právních předpisů, společenské a této smlouvy. Zejména byl povinen starat se o řádné vedení účetnictví žalované v souladu s aktuálně platnými účetními a daňovými zákony, informovat společníky o všech obchodních záležitostech žalované, informovat společníky bezodkladně o všech záležitostech významných pro vznik, změnu nebo zánik nároků mezi žalovanou a jednatelem nebo osobami oprávněnými požadovat nároky, které po něm zůstaly, svolávat valné hromady v souladu se zákony a také společenskou smlouvou žalované a těchto se účastnit, realizovat usnesení, která byla valnou hromadou řádně přijata, postarat se o sestavení výročních a jiných valnou hromadou požadovaných výkazů, příp. sestavit roční rozpočet, jakož i rozpracovat podnikatelské záměry, starat se, aby obchodní činnost žalované byla prováděna v plně v souladu s aktuálně platnými zákony a také společenskou smlouvou žalované, starat se o zachování utajení obchodních, finančních a jiných informací žalované, jednat jejím jménem vůči třetím osobám podle smlouvy o výkonu funkce a společenské smlouvy žalované, dbát na práva a povinnosti žalované jako společníka nebo akcionáře dceřiných společností, poskytovat jakoukoliv osobní podporu a součinnost, která je nezbytná a nepřekračuje rámec výkonu funkce společníka k tomu, aby dceřiné společnosti prosperovaly a na žádost společníka převzít bezplatně funkci člena orgánu v těchto dceřiných společnostech skupiny podniků [anonymizováno], pokud to lze od jednatele požadovat. Dále si strany sjednaly zákaz konkurence a výslovně konstatovaly, že odměna ve výši 3 065 978 Kč hrubého ročně náleží jednateli již s přihlédnutím k této povinnosti. Dále si strany sjednaly, že jednateli bude vyplacena za každý měsíc aktivního výkonu jeho funkce 1/12 základní roční odměny tj. 255 499 Kč hrubého, a to šestý den následujícího kalendářního měsíce. Roční bonus byl při plnění podmínek stanoven na nejvýše 510 997 Kč. Případné další odměny, na které nevznikl nárok dle zákona, společenské smlouvy nebo interních předpisů společnosti, schválených valnou hromadou, lze jednateli poskytnou výhradně se souhlasem valné hromady. Pokud jednatel během svého funkčního období zprostředkuje uzavření pojištění pro společnost ze skupiny podniků [anonymizováno], pak bude tato činnost chápána jako součást výkonu jeho funkce podle této smlouvy bez nároku na další odměnu. K plnění pracovních úkolů i k soukromým účelům bude mít jednatel k dispozici pracovní notebook a mobil. V každém roce má nárok na 25 dní dovolené. Rovněž byl sjednán zákaz konkurence po dobu 12 měsíců od ukončení jeho funkčního období. Závěrem pak strany deklarovaly úmysl upravit své vztahy pouze touto smlouvu, která nahrazuje po nabytí účinnosti dosavadní dohody stran. Rozhodnutím jediného společníka žalované při výkonu působnosti valné hromady ze dne 28.3.2019 došlo mimo jiné ke změně počtu jednatelů žalované na tři, když společnost zastupují vždy dva společně a novým jednatelem byl zvolen žalobce (zjištěno z rozhodnutí jediného společníka ze dne 27.3.2019, ze smlouvy o výkonu funkce ze dne 28.3.2019 a ze stejnopisu notářského zápisu [anonymizována dvě slova] [rok] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

11. Za měsíc únor 2019 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 81 282 Kč za 72 hodin práce, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky ve výši 3 dnů, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za únor 2019).

12. Za měsíc březen 2019 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 169 373 Kč, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky ve výši 3 dnů, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za březen 2019).

13. Za měsíc duben 2019 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 169 373 Kč, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky ve výši 3 dnů, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za duben 2019).

14. Za měsíc květen 2019 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 169 373 Kč, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky 3 dny, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za květen 2019).

15. Za měsíc červen 2019 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 168 047 Kč, zahrnující náhradu mzdy za 40 hodin dovolené, která mu byla 2.8.2019 z účtu žalované vyplacena, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky 3 dny, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za červen 2019, z přehledu plateb žalované žalobci).

16. Za měsíc červenec 2019 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 172 435 Kč, zahrnující náhradu mzdy za 64 hodin čerpané dovolené, která mu byla 1.7.2019 z účtu žalované vyplacena, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky 3 dny, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní, když 3 dny byly vybrány (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za červenec 2019, z přehledu plateb žalované žalobci).

17. Za měsíc srpen 2019 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 177 877 Kč, zahrnující náhradu mzdy za 16 hodin řádné dovolené, která mu byla 5.9.2019 z účtu žalované vyplacena, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky 3 dny, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní, když 3 dny byly vybrány (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za srpen 2019, z přehledu plateb žalované žalobci).

18. Za měsíc září 2019 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 195 566 Kč, která mu byla 3.10.2019 z účtu žalované vyplacena, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky 3 dny, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní, když 3 dny byly vybrány (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za září 2019, z přehledu plateb žalované žalobci).

19. Za měsíc říjen 2019 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 195 566 Kč, která mu byla 4.11.2019 z účtu žalované vyplacena, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky 3 dny, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní, když 3 dny byly vybrány (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za říjen 2019, z přehledu plateb žalované žalobci).

20. Za měsíc listopad 2019 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 195 566 Kč, která mu byla 4.12.2019 z účtu žalované vyplacena, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky 3 dny, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní, když 3 dny byly vybrány (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za listopad 2019, z přehledu plateb žalované žalobci).

21. Za měsíc prosinec 2019 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 195 826 Kč zahrnující náhradu mzdy za 40 hodin čerpané řádné dovolené, která mu byla 6.1.2020 z účtu žalované vyplacena, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky 3 dny, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní, když 3 dny byly vybrány (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za prosinec 2019, z přehledu plateb žalované žalobci).

22. Za měsíc leden 2020 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 170 046 Kč, která mu byla 4.2.2020 z účtu žalované vyplacena, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky 3 dny, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní, když 3 dny byly vybrány (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za leden 2020, z přehledu plateb žalované žalobci).

23. Za měsíc únor 2020 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 167 895 Kč zahrnující náhradu mzdy za čerpání řádné dovolené v rozsahu 24 hodin, která mu byla 6.3.2020 z účtu žalované vyplacena, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky 3 dny, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní, když 3 dny byly vybrány (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za únor 2020, z přehledu plateb žalované žalobci).

24. Za měsíc březen 2020 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 170 046Kč, která mu byla 2.4.2020 z účtu žalované vyplacena, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky 3 dny, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní, když 3 dny byly vybrány (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za březen 2020, z přehledu plateb žalované žalobci).

25. Za měsíc duben 2020 vznikl žalobci nárok na čistý příjem 170 046, která mu byla 30.4.2020 z účtu žalované vyplacena, přičemž bylo deklarováno, že má nárok na dovolenou za předchozí roky 3 dny, letošní nárok 25 dní, celkem 25 dní, když 3 dny byly vybrány (zjištěno z výplatního listu [celé jméno žalobce] za duben 2020, z přehledu plateb žalované žalobci).

26. Na konci března 2020 oslovil žalovanou právní zástupce žalobce s tím, že má za to, že oba vztahy jak na základě pracovní smlouvy, tak na základě smlouvy o výkonu funkce trvají, a proto platby ze strany žalované považuje žalobce za řádně poskytnutou mzdy a proto žalovanou vyzývá k úhradě služné odměny za roční výkon funkce jednatele ve výši 3 065 988 Kč, a to nejpozději do 10.4.2020. Žalovaná reagovala prostřednictvím svého právního zástupce tak, že odměna byla žalobci vyplacena, že vztah založený smlouvou o výkonu funkce jednatele nahradil vztah založený pracovní smlouvou, který byl jen dočasný, jak plyne z četných jednání mezi stranami před jejich uzavřením (zjištěno z dopisu ze dne 31.3.2020 adresovaného žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], dopisu ze dne 23.4.2020 adresovaného JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení]).

27. Dne 28.5.2020 byla žalobci předána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce, ve které zaměstnavatel uvedl, že jeho pracovní pozice byla organizační změnou účinnou ke dni 1.6.2020 zrušena, a zároveň deklaroval svůj názor, že pracovní poměr žalobce zanikl s ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR ke dni bezprostředně předcházejícímu jeho zvolení do funkce jednatele žalované tj. dne 27.3.2019, a že předmětná výpověď je mu dávána pouze z opatrnosti a právní jistoty (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, z výpovědi z pracovního poměru ze dne 28.5.2020).

28. V červenci 2020 sdělil žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalované, že má zato, že pracovní poměr vzniklý na základě smlouvy ze dne 18.2.2019 trvá, když činnost s vědomím zaměstnavatele vykonával i po 17.8.2019, tudíž došlo k přeměně na pracovní poměr na dobu neurčitou. Tento skončil až na základě výpovědi ze strany zaměstnavatele ze dne 28.5.2021, přičemž výpovědní doba končí dne 31.7.2020. Žalobci přesto nebyla vyplacena mzda za měsíc červen 2020 ve výši 170 046 Kč čistého. Lhůtu k plnění stanovil do 27. července 2020. Žalobce zároveň přihlásil tuto svou pohledávku u likvidátora dlužníka. Žalovaná reagovala sdělením jejího právního zástupce, že považuje pracovní smlouvu za zaniklou dne 28.3.2019 uzavřením smlouvy o výkonu funkce a že požadavek na úhradu dvojí odměny za jedno plnění považuje nejen za rozporný s právem ale i s dobrými mravy (zjištěno z dopisu ze dne 17.července 2020 adresovaného [anonymizováno 7 slov] od [titul] [jméno] [příjmení], z dopisu ze dne 17.7.2021 adresovaný [anonymizováno 7 slov] předmětem přihláška pohledávky, podepsán žalobce, z dopisu ze dne 27. července 2020 právního zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení] adresovaného právnímu zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení]).

29. V srpnu 2020 sdělil žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalované, že pokud neuhradí její dluh ve výši 3 065 988 Kč představující odměnu za výkon funkce jednatele za období od 28.3.2019 do 31.3.2020 a dluh ve výši 170 046 Kč čistého na mzdě resp. náhradě mzdy žalobce za červen 2020 do 17.8.2020 bude žalobce nucen podat proti společnosti insolvenční návrh. Na uvedená oznámení reagovala žalovaná sdělením, že takový insolvenční návrh by bylo třeba vyhodnotit jako účelový šikanózní věřitelský insolvenční návrh, neboť žalobce by se snažil obejít nalézací řízení insolvenčním. Následně vyzval žalobce žalovanou k předání listin po skončení pracovního poměru, na což reagovala žalovaná zasláním pracovního posudku, potvrzení o zaměstnání za dobu trvání pracovního poměru tj. 18.2.2019 27.3.2019, potvrzením o zaměstnání, jako potvrzení o tom, že v období od 28.3.2019 do 28.5.2020 vykonával funkci jednatele a potvrzení o zdanitelných příjmech za období od 1.1.2020 do 28.5.2020 (zjištěno z dopisu ze dne 13.8.2020 zaslaného žalované prostřednictvím jejího právního zástupce od právního zástupce žalobce, z dopisu ze dne 19.8.2020 adresovaného [titul] [jméno] [příjmení] [titul] [jméno] [příjmení], z dopisu ze dne 25.8.202 od JUDr. [jméno] [příjmení] žalované prostřednictvím Mgr. [jméno] [příjmení], z dopisu ze dne 10.9.2020 adresovaného JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení]).

30. Insolvenční návrh insolvenčního navrhovatele [celé jméno žalobce] byl odmítnut pro zjevnou bezdůvodnost, když navrhovatel uplatnil nejen pracovněprávní pohledávky, a to nezaplacenou mzdu za červen a červenec 2020 a odstupné v celkové výši 680 148 Kč, ale i pohledávku z odměny jednatele v celkové výši 3 576 986 Kč, neboť v období od 28.3.2019 do 28.5.2020 jednatel žalované a zároveň od 18.2.2019 do 31.7.2020 zaměstnancem dlužnice, ačkoliv z příloh insolvenčního návrhu se podává, že jeho pracovní poměr skončil již dne 27.3.2019 dnem bezprostředně předcházejícím zvolení navrhovatele do funkce jednatele dlužnice (zjištěno z usnesením Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

31. Dne 15. července 2021 došlo k nepravomocnému zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 098 955,60 Kč z titulu nezaplacené odměny za výkon funkce jednatele na základě smlouvy o výkonu funkce jednatele ze dne 28.3.2021. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání (zjištěno z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a z odvolání žalobce do tohoto rozsudku datovaného [datum] včetně doručenky Městskému soud v Praze ze dne [datum]).

32. Soud neprováděl navržený důkaz návrhem dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 31.7.2019, dohody o narovnání ze dne 24.1.2020, návrhem pracovní smlouvy mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne 28.1.2020, návrhem dohody o výkonu jednatele mezi žalobcem a žalovanou a návrh dohody o výkonu jednatele mezi žalobcem a obchodní společností [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [IČO], všechny specifikované na č. l. 96 spisu a emailem [jméno] [příjmení] ze dne 20.1.2020, když tyto nemají vypovídací hodnotu o vůli stran v době kontraktace pracovního poměru a jednatelské funkce. Dále neprováděl další důkazy navržené stranami, a to výslechem žalobce a svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], či jejich čestným prohlášením, a to z důvodu nadbytečnosti, když tvrzení rozhodná pro výsledek tohoto sporu měl za dostatečně prokázaná z již provedených důkazů. Dále neprováděl další navržené důkazy výslechem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a nevyžádal dle návrhu žalobce podklady od příslušného úřadu sociálního zabezpečení a příslušné zdravotní pojišťovny, které by potvrzovaly výši odvodů žalované za žalobce, a to pro nadbytečnost a nadto se tyto navržené důkazy vztahovaly k tvrzení žalobce, která, jak bude uvedeného níže, soud za prokázané neměl.

33. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich souhrnu a považoval je za věrohodné. Pokud jde o obsah a pravost listinných důkazů, pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala, ani účastníci obsah a pravost listinných důkazů nezpochybňovaly, snad jen s výjimkou emailové komunikace mezi [jméno]. [anonymizováno] a [jméno]. [anonymizováno] ze dne 20. 4. 2020, ke které soud proto nepřihlížel.

34. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

35. V průběhu ledna 2019 strany sporu jednaly a dohodly se na základních podmínkách výkonu funkce jednatele žalobcem u žalované. Tyto podmínky vtělily do pracovní smlouvy ze dne 18.2.2019, kterou uzavřely na dobu určitou 6 měsíců s vědomím, že tato bude nahrazena smlouvou o výkonu funkce jednatele, což se rovněž stalo. Dne 28.3.2019 se žalobce stal jednatelem žalované. Pracovní smlouva i smlouva o výkonu funkce v podstatných bodech obsahovaly stejnou resp. obsahově obdobou úpravu mzdy resp. odměny, které byly stanoveny ve stejné výši, stejný byl rozsah dovolené i úprava konkurenční doložky. Na základě smlouvy o výkonu funkce jednatele pak žalobce působil u žalované až do 28.5.2021, kdy zároveň obdržel výpověď z pracovního poměru založeného smlouvu ze dne 18.2.2019 s tím, že tato je dávána pouze z opatrnosti a právní jistoty, když má žalovaná za to, že pracovní poměr skončil již ke dni 27.3.2019.

36. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

37. Podle § 33 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen ZP) pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

38. Dle § 38 odst. 1 písm. a) a b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen ZP), je od vzniku pracovního poměru zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, a zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

39. Dle § 109 odst. 1 ZP za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

40. Podle § 49 odst. 1 ZP dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem.

41. Podle § 42 odst. 2 ZP dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná.

42. Podle § 67 odst. 1 písm. b) ZP zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky.

43. Podle § 555 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v rozhodném znění (dále jen OZ), se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

44. Podle § 556 odst. 1 OZ co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

45. Soud se nejprve zabýval úmyslem stran v době kontraktace jednotlivých smluv v tom ohledu, zda vždy chtěly svůj vztah upravit jednou smlouvou v jediném režimu či měly úmysl, aby určitá činnost byla vykonávána na základě smlouvy podřízené režimu pracovního zákoníku a jiná v režimu občanského zákoníku resp. smlouvy o výkonu funkce. Takový úmysl stran nemusí být vždy ve smlouvě výslovně vyjádřen, přesto však z jednotlivých ustanovení, jejich celku a okolností případu může vyplývat. Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl jednajícího, právní úprava dává jednajícímu v projevu vůle takový úmysl, jaký by mu přisuzovala osoba v postavení druhé strany.

46. Z provedených důkazů, a to emailové komunikace před uzavřením předmětných smluv a především právě z obsahově obdobných ujednání jak v pracovní smlouvě, tak ve smlouvě o výkonu funkce, zejména pokud jde o výši odměny, nároku na dovolenou, zákazu konkurence, soud dospěl k závěru, že vůle stran od počátku směřovala k existenci jediného vztahu, tedy k nahrazení vztahu založeného pracovní smlouvou vztahem ze smlouvy o výkonu funkce. V řízení bylo prokázáno, že strany nikdy neměly v úmyslu založit dva vedle sebe existující vztahy, což následně našlo obraz i v ustanovení 8.6. smlouvy o výkonu funkce jednatele, ve kterém byl tento úmysl následně deklarován slovy, že tato smlouva představuje úplnou dohodu stran o právech udělených touto smlouvou a povinnostech, které z této smlouvy vyplývají. Tato smlouva nahradí po nabytí účinnosti všechny dosavadní ústně i písemně uzavřené smlouvy nebo dohody. Žalobce argumentoval nálezem Ústavního soudu z 13. září 2016 sp. zn. I. ÚS 190/15, ve kterém se zabýval otázkou, zda člen statutárního orgánu obchodní korporace smí vykonávat činnost, která přísluší statutárnímu orgánu, v pracovněprávním vztahu. Tento nález se tak dle názoru zdejšího soudu na předmětný případ nevztahuje.

47. Soud se neztotožnil ani s argumentem žalobce, že na pokračování pracovního poměru jednoznačně ukazuje skutečnost, že i po 28.3.2019 mu byla vyplácena čistá mzda, tedy po odečtu odvodů na sociální a zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmu, neboť příjmy za práci jednatelů s.r.o. jsou příjmem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. c) bodu 1 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, tedy jednatel se považuje za zaměstnance ve smyslu citovaného zákona a s.r.o. za zaměstnavatele. O nedůvěryhodnosti žalobcových tvrzení ohledně vůle stran hovoří rovněž skutečnost, že žalobce se začal domáhat vyplacení odměny za výkon funkce jednatele společnosti až po několika měsících od jejího vzniku a nikoliv ihned po prvním výplatním termínu resp. po výplatním termínu za měsíc duben, kdy muselo být nejpozději zřejmé, že obdržel v jeho očích pouze polovinu očekávaných příjmů a nikoli vyčkávat uplynutí doby, na kterou byl původně pracovní poměr sjednán, tak aby se uplatnila zákonná fikce sjednání na dobu neurčitou. Pokud jde o vykazování 3 dnů dovolené za předchozí období na výplatních páskách shledal tento údaj soud chybným, když s ohledem na trvání pracovního poměru od 18.2.2019 do 27.3.2019 žalobci nárok na dovolenou nevznikl, a proto je zřejmé, že jde o chybu.

48. Jak již bylo uvedeno výše, soud vycházel rovněž z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR konkrétně, ze dne 30.9.2019 sp. zn. 27 Cdo 3443/2018, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval otázkou možného souběhu funkcí jednatele a zaměstnance resp. podmínkami takového souběhu. Dle Nejvyššího soud přestane-li vedoucí zaměstnanec po dohodě se svým zaměstnavatelem vykonávat práci podle pracovní smlouvy ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce, podle uzavřené pracovní smlouvy, a začne-li vykonávat tytéž činnosti (jež dosud vykonával podle pracovní smlouvy) z titulu výkonu funkce člena statutárního orgánu zaměstnavatele, pak neuzavřou-li strany jinou dohodu – je na místě vycházet z toho, že se (konkludentně) dohodly na ukončení pracovního poměru. Činnost, kterou člen statutárního orgánu vykonává z titulu výkonu funkce člena tohoto orgánu (protože spadá do náplně této funkce), nemůže tento člen vykonávat současně jako závislou práci ve smyslu § 2 odst. 1 zákoníku práce.

49. Žalobce neunesl v řízení břemeno důkazní ohledně tvrzení, že pracovní činnosti, které vykonával v rámci poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 18.2.2019 a které vykonával na základě smlouvy o výkonu funkce jednatele, byly rozdílné a nijak se nepřekrývaly. Všechny činnosti, které žalobce prokázal, že v rámci pracovní smlouvy vykonával, jsou tzv. řídícími činnostmi, které spadají pod obchodní vedení společnosti, jež přísluší jednateli Obchodní vedení není zákonem výslovně definováno, nicméně rozumí se jí organizování a řízení podnikatelské činnosti společnosti, včetně rozhodování o jejích podnikatelských záměrech. Ke shodnému závěru dospěl i Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], byť doposud nepravomocně skončeném.

50. Pracovní poměr založený smlouvou ze dne 18.2.2019 tak skončil dohodou konkludentně ke dni předcházejícímu vzniku funkce jednatele tedy k 27.3.2019. Jelikož pracovní poměr v měsíci červnu a červenci 2020 již netrval, nemohl žalobci vzniknout nárok na mzdu za práci vykonanou na jeho podkladě, a proto shledal soud žalobu v tomto ohledu nedůvodnou a výší případné náhrady mzdy se nezabýval.

51. U více jednání vedoucích ke skončení pracovního poměru je nutné u jednotlivých jednání a důvodů posoudit samostatně jejich vznik, platnost a účinnost. Nastane-li účinek jednoho platného právního jednání dříve než účinek ostatních platných právních jednání, zůstanou ostatní jednání sice platná, avšak stanou se obsoletními a neúčinnými, tedy nevyvolají právní následky. Tentýž pracovní poměr nemůže dvakrát po sobě účinně skončit. Proto výpověď daná žalobci žalovanou dne 28.5.2020 nevyvolala právní následky v podobě skončení pracovního poměru a ani v podobě vzniku nároku na odstupné, jak se jej žalobce domáhal, neboť pracovní poměr, který na jejím základě měl skončit, skončil, jak už bylo výše uvedeno již ke dni 27.3.2019, tedy na základě dřívějšího právního jednání.

52. S ohledem na vše výše uvedené nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout, jako nedůvodnou, jak je ve výroku I uvedeno.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 103 273,50Kč Náklady žalované jsou tvořeny odměnou právního zástupce za 7 úkonů právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) z tarifní hodnoty ve výši 680 184 Kč, sestávající z částky 11 060 Kč za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (příprava a převzetí zastoupení, odůvodněný odpor ze dne 14.10.2020, účast na jednání dne 16.2. 2021 v rozsahu 2 úkonů, vyjádření ze dne 22.3.2021, vyjádření ze dne 6.9.2021 účast na jednání dne 14.9.2021), a za 1 úkon právní služby dle § 9 odst.3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 680 184 Kč sestávající z částky 5 530 Kč za úkon uvedený v § 11 odst. 2 AT (vyjádření k odvolání žalobce do rozhodnutí nikoli ve věci samé) včetně 8 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 17 923,50 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalované v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

54. Soud oproti vyúčtování nepřiznal žalované náhradu za vyjádření ze dne 23.10.2020, když dle soudu nejde o úkon účtovatelný dle advokátního tarifu, neboť soudu byla pouze zaslána příloha avizovaná v odůvodněném odporu, za který byl zástupce odměněn a nejde o vyjádření ve věci samé.

Poučení