32 C 289/2020-158

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jany Mráčkové a přísedících Miloslava Havlíka a Ing. Karla Máje ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [anonymizováno] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností ze dne 13. října 2020 je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 20 328 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náklady řízení státu, jejichž výše a lhůta k plnění bude určena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 7.12.2020 se žalobkyně domáhá určení, že okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností ze dne 13.10.2020 je neplatné. Žalobkyně byla u žalované od 1.7.2018 zaměstnána na pozici„ Business Development Manager“, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 30.6.2018. Žalovaná byla s prací žalobkyně dlouhodobě spokojena, přesto došlo postupnému vyostření vzájemných vztahů, přičemž dne 28.7.2020 došlo k vzájemné konfrontaci, když jednatel žalované požadoval podpis překládaného blíže nespecifikovaného dokumentu, a to aniž by žalobkyně měla možnost se s tímto seznámit. Dne 31.7.2020 zaslal žalovaný žalobkyni email s přílohou ze dne 28.7.2020 označený jako Upozornění na porušování povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů a pracovní smlouvy, ve kterém žalobkyni vytýkal, že jejím jednáním dochází k poškozování jeho dobrého jména, že porušila vnitřní předpisy a pokyny zaměstnavatele a porušila i povinnost nejednat v rozporu s jeho oprávněnými zájmy. Nato reagovala žalobkyně písemně dne 5.8.2020 s tím, že vytýkané skutečnosti uvedla na pravou míru. Vzájemné vztahy se dále vyostřovaly, jednatel pan [příjmení] začal žalobkyni na pracovišti slovně napadat a vyvíjet na ní nátlak, aby došlo k ukončení pracovního poměru. Opakovaně žalobkyni nepřímo vyhrožoval, snažil se získat telefonní čísla na osoby jí blízké, přičemž měl opakovaně zmiňovat, že výtky se nevztahují k pracovnímu výkonu, ale pouze k jednání v rámci osobní roviny. Následně jí bylo doručeno Oznámení o překážkách v práci a změna mzdového výměru ze dne 20.8.2020, kterým jí bylo sděleno, že s účinností od 20.8.2020 nebude žalobkyni umožněn výkon práce, a to z důvodu údajného porušení pracovní kázně bez bližšího vysvětlení. Ze dne na den jí byl zamezen vstup do provozovny, byla vyzvána k odevzdání pomůcek včetně notebooku a bylo zablokováno její telefonní číslo. Žalobkyně 5. 10.2020 vyzvala žalovanou ke sdělení, jak dlouho bude tento stav trvat a aby ji uplatnění institutu překážek v práci blíže objasnil a zároveň ho informovala, že v souladu s jeho požadavkem nevyvíjí žádnou aktivitu, což vůči zákazníkům působí negativně. Jelikož zákoník práce nezná překážky v práci z důvodu neuspokojivé pracovní kázně, má žalobkyně zato, že žalovaný zneužil svého postavení a svévolně v její neprospěch tento institut uplatnil. Dne 16.10.2020 obdržela žalobkyně přípis ze dne 13.10.2020 označený jako Okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, kterým ji zaměstnavatel informoval o skončení pracovního poměru založeného smlouvou ze dne 30.6.2018 dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP, a to pro neoprávněné zkopírování dat zaměstnavatele a pro jednání zaměstnankyně, které vykazovalo znaky nekalé soutěže a porušení zákazu konkurence. Žalobkyně oznámila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, že v jejím jednání spatřuje snahu o nezákonné skončení pracovního poměru a že jednání, které jí je kladeno za vinu nenaplňuje takovou intenzitu porušení, pro kterou lze tento následek uplatnit, neboť žalobkyně reagovala pouze na předchozí zcela nestandardní jednání žalovaného vykazující znaky bossingu.

2. Žalovaná shledala ve svém vyjádření žalobu zcela nedůvodnou a navrhla ji zamítnout. V odůvodnění uvedla, že v průběhu roku 2020 došlo k vzájemnému narušení důvěry mezi žalobkyní a žalovanou, že ta opakovaně slovně útočila jak na jednatele společnosti, tak na jeho partnerku, což vedlo v červenci 2020 v upozornění žalobkyně na porušování jejích povinností. Pokud jde o incident, ze dne 28.7.2020, byla to pouze snaha o doručení vytýkacího dopisu, přičemž žalovaná zdůrazňuje, že námitky ohledně nemožnosti seznámit se jsou liché, když jde o dokument, který vyvolává právní následky, až ve chvíli, kdy se dostane do rukou adresáta. V dopise ze dne 5.8.2020 žalobkyně požadovala vyplacení podílu na zisku, aniž by pro to byly splněny podmínky a rovněž její právní zástupce poprvé vyjádřil přesvědčení, že jednání jednatele žalované vykazuje znaky bossingu. Žalobkyně dne 19.8.2020 stáhla prostřednictvím pracovního notebooku a zkopírovala na externí osobní úložiště významný objem interních dokumentů a citlivých dat žalované ze systému Onedrive, který v rámci zabudovaných systémů toho stahování vyhodnotil jako nestandardní a rizikové a zaslal automatické oznámení. Žalobkyni byl proto notebook dne 20.8.2020 odebrán a zakonzervován pro následné šetření incidentu, o čemž byla jak ona, tak její právní zástupce informováni. Současně ji byl uložen zákaz komunikovat se zákazníky žalované. Není pravda, že žalobkyně nevěděla, proč žalovaná přistoupila k překážkám v práci, když toto bylo žalobkyni osvětleno osobně dne 20.8.2020 ráno a jejímu právnímu zástupci v 11:26 emailem z téhož dne. Dne 1.9.2020 byla žalobkyně vyzvána aby nekontaktovala zákazníky a obchodní partnery. Notebook byl předán soudnímu znalci [titul] [jméno] [celé jméno znalce], [anonymizováno], který incident stahování v rámci znaleckého posudku [číslo] [rok] prošetřil a zjistil, že ve dnech 17.-. 19.8.2020 došlo ze strany žalobkyně prostřednictvím jejího pracovního notebooku ke stažení více než 5 000 souborů a 476 GB dat zaměstnavatele ze systému Onedrive, tato data byla přesunuta na externí disk o kapacitě 500 GB a následně z notebooku vymazána. Během zpracování znaleckého posudku žalovaná zjistila, že žalobkyně je i přes zákaz v kontaktu se zákazníky a je činná pro konkurenční společnost [právnická osoba], [IČO], kam přešly bývalé zaměstnankyně žalované [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Po dokončení znaleckého posudku byl s žalobkyní pro neoprávněné stahování dat, které její právní zástupce potvrdil, okamžitě zrušen pracovní poměr. Navíc se potvrdila obava, že stažené dokumenty žalobkyně nadále používá. Její jednání je nejen porušením povinností, ale i příkladem absolutní neloajality vůči zaměstnavateli a má za následek oprávněnou ztrátu důvěry v zaměstnance. Pokud jde o přípis žalobkyně datovaný 5.10.2020, tento odeslala až 14.10.2020, tedy po vyhotovení okamžitého zrušení, které ji bylo doručeno 16.10.2020 a teprve 19.10.2020 byl přípis doručen žalované. Žalobkyně v žalobě v zásadě potvrzuje, že data neoprávněně zkopírovala a svůj výkon činnosti pro konkurenční společnost ospravedlňuje tím, že jí bylo znemožněno vyvíjet řádnou pracovní činnost, což rozhodně není důvod pro porušení zákazu konkurenční činnosti a nepředstavuje oprávnění jednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Dne 25.8.2020 rozeslala žalobkyně obchodním partnerům a zákazníkům obsaženým v databázi žalované sms z jejího nového zřejmě osobního telefonního čísla [tel. číslo], kdy obchodní partnery a zákazníky nabádala, aby smazali původní číslo, které je ve vlastnictví žalované a je u zákazníků vedeno jako kontaktní. Vzhledem k tomu, že dané telefonní číslo je kontaktní číslo žalobkyně při vystupování za konkurenční [anonymizováno] [jméno], je dle žalované zřejmé, že uvedená aktivita byla činěna s cílem poškodit žalovanou a získat prospěch pro konkurenční subjekt. Žalobkyně byla rovněž nejméně od září 2020 činná pro [anonymizováno] [jméno] a sjednávala si schůzky se zákazníky a obchodními partnery žalované, přičemž odkazuje na emailovou komunikaci s paní [jméno] [příjmení], kde je žalobkyně uvedena již v příjemcích emailu. Následně toto potvrdil zástupce žalobkyně, když uvedl, že klientka byla díky chování žalované v tak tíživé situaci, že přijala oslovení zástupcem [právnická osoba] [anonymizováno] s tím, že komunikaci s klienty i poté, co ji nebylo reagováno na dotaz z 5.10.2020, jak v dané situaci, kdy je oslovována sama klienty reagovat, brala jako snahu jak v nouzové situaci předejít ztrátě klienta. K této činnosti souhlas Vašeho klienta nepotřebovala, protože se nejednalo o výdělečnou činnost. S ohledem na výši náhrady mzdy, která je vyšší než mzda žalobkyně, nemá tvrzení o tíživé situaci oporu ve skutkovém stavu. Skutečnost, že stažená data užívá žalobkyně jako zaměstnankyně konkurenčního subjektu dokládá například nabídkou pro [anonymizována dvě slova], kde vedle specifikace služeb a ceny, je jedinou změnou změna poskytovatele, ve verzi Word je rovněž z metadat zřejmé, že původním autorem dokumentu je [příjmení], tedy jednatel žalované.

3. K prvnímu jednání ve věci se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud přesto nevyhověl návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání a ve věci zahájil dokazování. Žalobkyně při jednání uvedla, že data v rozsahu 365 MB o počtu 715 souborů stáhla, neboť ji jednatel sdělil, že z OneDrivu se ztrácejí data rozhodná pro vyplacení jejího ročního bonusu zakotveného v příloze dvě pracovní smlouvy. USB, na které data přetáhla, nikdy nešlo do ruky třetí osobě, vydala ho Policii ČR a kopii dat vrátila žalované na jiném nosiči. Dále uvedla, že obchodní tajemství nemůže být naplněno nabídkami školení, které prostě nejde považovat za předmět obchodního tajemství, a navíc pocházejí od původního zaměstnavatele.

4. Žalovaná se dodatečně vyjádřila tak, že tvrzení žalobkyně ohledně důvodu stahování nejsou pravdivá, když všechny listiny důležité pro posouzení nároku na odměnu vyplývají z listin založených do sbírky listin v Obchodním rejstříku. Pokud jde o prokázání užívání telefonního čísla žalobkyní navrhla důkaz videonahrávkou a svědectvím paní [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení]. Dále uvedla, že v mezidobí ověřila, že žalobkyně se v době trvání pracovního poměru vydávala za paní [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] [jméno], což dosvědčil pan [jméno] [příjmení] z [anonymizováno] s tím, že žalobkyně ho pod tímto pseudonym kontaktovala za [právnická osoba] [anonymizováno] na LinkedIn. Pokud to soud považuje za nutné, označila žalovaná z procesní opatrnosti rovněž důkazy prokazující atmosféru na pracovišti v rozhodné době.

5. V dodatečném vyjádření žalobkyně namítla s ohledem na chybějící informace nezákonnost důkazu audionahrávkou hovoru s [jméno] [příjmení]. Dále odmítá tvrzení, že vystupovala jako [jméno] [příjmení] a že nikdy neužívala číslo [tel. číslo]. V závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že trvá na provedení dalších důkazů, když bez zjištění poměrů ve společnosti, nelze zkopírování dat zasadit do souvislostí. Ani výslech znalce není dostatečným podkladem. Ze znaleckého posudku na str. 60 je dle žalobkyně zřejmé, že třetí osoba vstoupila dne 20.8.2021 do počítače po jeho odevzdání žalovanou a tato mohla v počítači provádět jakékoliv úpravy. Dle žalobkyně nebyl dostatečně prokázán rozsah zkopírování, když ani znalec nepotvrdil, že by existovala úměra mezi jedním záznamem a jedním souborem, přičemž ani tento nedokázal jednotlivé soubory identifikovat. Jelikož žalovaná po celou dobu disponovala tzv. Bitlockerem, měla v podstatě možnost kdykoliv cokoliv v počítači žalobkyně zjišťovat, aniž by ta o tom věděla, což relativizuje závěry znaleckého zkoumání. Žalobkyně žádnou svoji povinnost vytvořením zálohy dat neporušila, protože neexistoval zákaz zálohu provést, a její přístupová a jiná práva nebyla v tomto ohledu ani nijak omezena, nemohlo tak dojít k základnímu předpokladu pro okamžité zrušení tedy porušení povinností. Oznámil-li zaměstnavatel, že se z cloudu ztrácejí firemní data, pak bylo logickou možností data, ke kterým měla přístup zkopírovat na externí disk, čímž jednala v souladu s č. 1 pracovní smlouvy stanovujícím povinnost jednat hospodárně s cílem omezit rizika a nečekané náklady. Dále se žalobkyně namítla zákonnost důkazu v podobě emailu na adrese [email], při jehož získání došlo k porušení listovního tajemství a osobnostních práv bývalé zaměstnankyně. Žalobkyně nadále trvá na tom, že byla primárně oslovována klienty jako [anonymizováno], neboť tito na ni byli zvyklí a poptávali u ní služby. Dále žalobkyně setrvala na tvrzení, že žalovaná zneužila svých práv jako zaměstnavatele, přičemž k tomu nebyly dost v řízení provedeny důkazy.

6. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

7. Žalobkyně pracovala pro žalovanou od 1.7.2018 na pozici„ Business Development Manager“. Mzda byla sjednána odkazem na mzdový výměr, kde jsou rovněž označeny bonusy, který tvoří Přílohu 2 pracovní smlouvy. V pracovní smlouvě si strany dále sjednaly, povinnost zaměstnance zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, údajích a dalších důvěrných informacích týkající se zaměstnavatele a jeho klientů a zákaz získané informace zneužívat k vlastnímu prospěchu či ku prospěchu třetích osob. Strany si rovněž výslovně sjednaly, že informacemi, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti, jsou i informace souvisejících s obsahem školení a školícími materiály, kdy zaměstnanec není oprávněn vytvářet a komukoliv poskytovat přístup, kopie, duplikáty nebo výtahy z žádných pracovních nebo školících materiálů nebo podkladů jakékoliv formy (včetně databází nebo jiné datové materiální formy), které poskytl zaměstnavatel, k žádnému jinému účelu než pro potřeby plnění této smlouvy. Ve mzdovém výměru pak strany mimo jiné sjednaly, že v případě splnění marže ročního plánu, který bude stanoven na začátku roku, přísluší zaměstnanci nárok na odměnu ve výši 10% ze zisku po zdanění. Tato odměna bude vyplácena na konci fiskálního roku (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, pracovní smlouvy ze dne 30.6.2018 a přílohy č. 2 této smlouvy mzdový výměr a benefity).

8. V lednu 2020 oslovila žalobkyně emailem pana [jméno] [příjmení] s tím, že děkuje za vytvoření webu [webová adresa] a dotazuje se, zda budou vystavovat fakturu na část plnění v roce 2019 nebo zda budou fakturovat až v roce 2020. A zda ji bude vystavovat on nebo paní [příjmení]. V emailové zprávě se žalobkyně podepsala jako zaměstnankyně finančního oddělení. Na tento email pan [příjmení] reagoval sdělením, že fakturovat budou až v roce 2020 a že paní [příjmení] je pouze propojila a nevidí důvod proč fakturovat přes ni. Nato reagovala žalobkyně poděkováním za informaci s tím, že se interně špatně pochopili. Pan [příjmení] tuto konverzaci přeposlal jednateli žalované, který žalobkyni konfrontoval s tím, co to má znamenat. Žalobkyně uvedla, že si pouze ověřuje informaci, že žalobce nelhal a že se omlouvá (zjištěno z emailové komunikace z 13.1.2020 mezi [email], [email] a [email]).

9. Dne 28.7.2020 se žalovaná pokusila žalobkyni předat dopis Upozornění na porušování povinností ze strany zaměstnance vyplývajících z právních předpisů a pracovní smlouvy, který žalobkyně odmítla převzít, když jí nebylo umožněno se s dokumentem nejdříve seznámit. V dopise jí bylo vytýkáno porušování vyjmenovaných povinností stanovených v pracovní smlouvě a porušení povinností stanovených v § 301 zákoníku práce, když její jednání vedlo k poškozování dobrého jména zaměstnavatele a jeho obchodních vztahů, když žalobkyně měla opakovaně vulgárně a agresivně vystupovat vůči dodavateli zaměstnance, kterým je i paní [titul] [jméno] [příjmení] a dále dne 22. července 2020 telefonicky vyhrožovat jednateli žalované fyzickým napadením. Na toto reagovala žalobkyně dopisem zaslaným prostřednictvím jejího právního zástupce, který uvedl, že jednání vůči paní [příjmení] by mohlo být kvalifikováno, jak uvedeno ve vytýkacím dopise, pokud by se jednalo o skutečnou dodavatelku, přičemž žalobkyně je přesvědčena, že v dopise uvedené faktury jsou fiktivní a jde o daňový podvod. Vyhrožování fyzickým násilím jednateli odmítá, pouze reagovala na skutečnost, že hovoru se účastní paní [příjmení], aniž by to žalobkyně předem věděla. Dále zástupce žalobkyně žalovanou informoval, že v nařízení evidence pracovní doby ve formě jejího zaznačení v tabletu bez možnosti zaznačit přesčasy spatřuje bossing ze strany zaměstnavatele a snahu dosáhnout skončení pracovního poměru ze strany žalobkyně výpovědí (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, dopisu Upozornění na porušování povinností zaměstnance vyplývajících z předpisů a pracovní smlouvy, z dopisu právního zástupce žalobkyně datovaného 5.8.2020).

10. Dne 17.8.2020 zaslal právní zástupce žalované právnímu zástupci žalobkyně dopis emailem, jehož obsahem bylo sdělení, že v jednání žalobkyně, která si vyžádala od klienta kopie faktur označených v předchozím dopise je v rozporu s jejími povinnostmi, když žalobkyně není členem statutárního orgánu žalované, není ani společníkem, nepřísluší ji obchodní vedení ani není odpovědná za vedení účetnictví a toto nebylo nezbytné pro plnění jejích pracovních povinností, spatřuje poškození dobrého jména klienta a nevhodné chování vůči [titul] [jméno] [příjmení]. Minimální důstojné chování a elementární slušnost nejsou dle žalované omezeny pouze na subjekty, které společnosti nutně fakturovaly, ale může jít i obchodní partnery budoucí či minulé, ke kterým je nutno chovat se tak, aby nedoházelo k poškozování dobrého jména zaměstnavatele. Takové chování nesplňují zprávy adresované žalobkyní paní [příjmení] např.„ Drz se od edu dal!!! Ještě jednou se tam ukazes, prijdes o ten svůj obličejíček.“ či„ zustan si kurva na Slovensku vy slovaci se furt serete do [obec]. Zalez si k [příjmení] do baracku a nelez nam do [příjmení]. V HPE uz jsi taky doskolila. O to se postaram.“ Dále pokud jde o již výše vytýkané nevhodné chování k jednateli, právní zástupce sdělil, že prošli výpisy hovorů poskytnuté operátorem, a že nejprve v 18:19 zaslala žalobkyně jednateli zprávu prostřednictvím komunikátoru Microsoft Teams, která zněla„ Bylo by fajn, kdyby tvoje zena nechodila s detma do [jméno]. Drz ji dal.“ Poté žalobkyně volala jednateli v 18:29, který hovor nepřijal, když nakládal věci do auta a v 18:38 telefonoval žalobkyni zpět. Tento hovor trval 16 vteřin, dle jednatele na něj žalobkyně zaútočila v duchu výše uvedené zprávy, rozhodně s ním však nemohla stihnout probrat důležitý projekt, jak tvrdila. Dále bylo žalobkyni sděleno, že již intenzita tohoto jednání zakládá důvod pro rozvázání pracovního poměru, že nemusí žalovaná hledat záminku, ale k tomu doposud nepřistoupila. Pokud jde o nárok na bonus, sdělila, že nevznikl, neboť nebyl splněn cíl marže ročního plánu. S ohledem na vše uvedené pak žalobkyni sdělil, že z důvodu ztráty vzájemné důvěry a loajality paní [celé jméno žalobkyně] si neumí představit další spolupráci a že k výpovědi či okamžitému zrušení žalovaná doposud nepřistoupila, neboť má zájem vyřešit vše smírnou cestou. A proto navrhla společné jednání i s právními zástupci, tak aby došlo k ukončení dohodou. Obdržení této zprávy učinila strana žalující nespornou (zjištěno z dopisu zaslaného emailem dne 17.8.2020 [titul] [jméno] [příjmení] [titul] [jméno] [jméno], shodných tvrzení účastníků, sms komunikace z čísla [číslo], zprávy teams z 18:19).

11. Jelikož systém OneDrive vyhodnotil v rámci zabudovaných mechanismů chování žalobkyně jako podezřelé byl žalobkyni dne 20.8.2020 odebrán Notebook za účelem zamezení dalšího neoprávněného kopírování dat a zároveň za účelem jeho zakonzervování pro následné prošetření incidentu. Tentýž den v 11:26 byl emailem informován zástupce žalobkyně, že s ohledem na to, že žalobkyně v nočních hodinách předchozího dne stáhla kompletní úložiště OneDrive svého zaměstnavatele tj. cca 5 000 záznamů a tím obrovské množství interních a citlivých dat, byl ji odebrán služební notebook a zablokována sim karta a zároveň byla požádána o vysvětlení takového jednání. Následně bylo žalobkyni bylo doručeno Oznámení překážek v práci na straně zaměstnavatele a změny mzdového výměru datovaného 20.8.2020, kterým jí bylo sděleno, že zaměstnavatel se ji rozhodl nepřidělovat práci a neumožnit výkon práce dle pracovní smlouvy pro jiné překážky a že ji dle zákoníku práce přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, emailu ze dne 20.8.2020 11:20 od [jméno] [příjmení] pro [příjmení] [jméno], Oznámení překážek v práci na straně zaměstnavatele a změny mzdového výměru).

12. Dne 25.8.2020 žalobkyně zaslala klientům a spolupracovníkům žalované sms z telefonního čísla [tel. číslo] ve znění:„ Dobry den. Dovoluji si Vas upozornit na zmenu telefonnihocisla. Nove [tel. číslo], puvodni číslo [tel. číslo] si můžete smazat. Dekuji za pochopeni. S pozdravem [jméno] [příjmení]“ (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků a vzorové sms z tel. čísla [číslo] odeslané v 20:21).

13. Emailem adresovaným zástupci žalobkyně ze dne 1.9.2020 byla žalobkyně mimo jiné vyzvána, aby v souladu s pokynem uděleným 20.8.2020 nevykonávala žádnou práci pro [právnická osoba] [anonymizováno], a to z důvodu zjištění potenciálního bezpečnostního incidentu, a nekontaktovala zákazníky a obchodní partnery [právnická osoba] [anonymizováno]. Zároveň byla informována, že notebook byl předán soudnímu znalci k provedení analýzy za účelem zjištění, jaké konkrétní soubory byly zkopírovány a na jaký datový nosič (zjištěno z emailu ze dne 1.9.2020 adresovaného [titul] [jméno] [jméno] od [titul] [jméno] [příjmení]).

14. Znalec [celé jméno znalce] převzal v sídle právního zástupce žalované dne 28.8.2020 zajištěný notebook Lenovo, jehož uživatelkou byla žalobkyně. V rámci svého znaleckého zkoumání zjistil, že počítač nese název„ [anonymizováno]“ a že uživatel admin se připojil již nejméně 1874x. Další uživatelské přístupy např. 8x administrator byl naposledy využit před dvěma lety a dvěma měsíci před zkoumáním. K poslední známe aktivitě uživatele došlo 20.8.2020 v 9: 21:53 hod., poslední známe vypnutí počítače nastalo 20.8.2020 v 13:58:08 hod, kdy je možné, že jde o přechod do režimu spánku po neaktivitě či uzavření. Na straně 25-26 posudku je pak zřejmé, že taková aktivita trvala nejdéle 1 minutu a 32 vteřin. Na základě varovných notifikací znalec identifikoval a zajistil záznamy ve službě Microsoft Cloud App. Security, týkající se nestandardního chování uživatele„ [celé jméno žalobkyně]“ na přelomu dne 19. - 20. 8. 2020 Tyto záznamy nelze modifikovat, a proto je znalec považuje za věrohodné. Dle znalce lze od 17.-18 8. identifikovat nárůst aktivity uživatele„ [celé jméno žalobkyně]“, které vrcholí dnem 19.8.2020, kdy dochází k masovému stahování dat z úložiště kontrolovaného žalovanou. Toto stahování je systémem popsáno alespoň 5 000 záznamy, což znamená, že bylo staženo minimálně 5 000 souborů, přičemž může jít o typově různé soubory např. doc., pdf, či nějakou aplikaci k instalaci atd. Toto stažení provedl uživatel identifikovaný jako„ [celé jméno žalobkyně]“. Toto chování je u tohoto uživatele nestandardní, když běžně tento uživatel spíše rozvrstveně přistupuje k souborům pro přístup a modifikaci, jak vyplynulo z hodnocení chování daného uživatele za období 25.5.2020 až 31.7.2020, kdy za celé této období bylo systémem zachyceno pouze [číslo] stažení a 564 přístupů. Znalec nalezl na stanici menší množství dat, než které byly stanicí z úložiště žalované staženy, a proto provedl analýzu smazaných souborů. V lokálním adresáři sloužícím k synchronizaci s úložištěm zadavatele nalezl tato data jako součást dat na stanici smazaných. Ačkoliv znalec potvrdil, že nelze přesně časově zařadit, kdy byl soubor smazán, je jediným logickým závěrem, že v případě kdy bylo prokázáno, že soubory o určitém objemu byly staženy a na stanici se v době zkoumání nenachází, musely být smazána nebo přesunuty (a smazány). Celková smazaná data objemově obsahovala 476 GB dat a to v 7 264 Ks souborech. Zároveň si znalec všiml, že uživatel současně pracoval s externím úložištěm dat, kdy konkrétně 19.8.2020 v 18:12:51 bylo připojeno USB externí úložiště [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [číslo] USB device, které má dle výrobce objem 500 GB, což odpovídá možnosti přesunutí smazaných (přesunutých) souborů. Přes tento externí úložiště byl například otevřen celý adresář jak vyplývá ze záznamu na č.l. 33 šestý od shora, kdy E: označuje externí úložiště, pst. říká že to byla celá schránka nikoli jen soubor, neboť jedna zpráva by měla jiný formát (zjištěno z výslechu znalce [celé jméno znalce] a znaleckého posudku [číslo] [rok]).

15. Dne 16.10.2020 bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností datované 13.10.2020 spočívající jednak ve stažení interních dokumentů a citlivých dat zaměstnavatele ze systému OneDrive dne 19.8.2020. Přičemž tato aktivita byla zaměstnavatelem vyhodnocena jako potencionálně nebezpečný incident, a proto byl žalobkyni dne 20.8.2020 odebrán služební notebook Lenovo. K incidentu se žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyjádřila dne 20.8.2020 tak, že se mělo jednat o zálohu některých dokumentů ze systému OneDrive. Notebook byl předán [celé jméno znalce] který dne 12.10.2020 předal znalecký posudek v jehož závěrech bylo stanoveno, že žalobkyně prostřednictvím notebooku stáhla ve dnech 17.-. 19.8.2020 více než 5 000 souborů a 476 GB dat zaměstnavatele ze systému OneDrive, tyto obratem přesunula na externí USB disk o kapacitě 500 GB a následně z notebooku vymazala. Jelikož se k takovému jednání nedostala pokyn a jednalo o externí disk třetí osoby, zcela zjevně šlo o jednání mimo jakoukoliv souvislost s pracovní náplní žalobkyně. Přičemž šlo o zcela atypické chování žalobkyně. Dále bylo jako zvlášť hrubé porušení pracovních povinností shledáno jednání vykazující znaky nekalé soutěže a porušení zákazu konkurence, když žalovaný dostal do dispozice email zaslaný na adresu [email], ze kterého je patrné, že měla domluvenou schůzku se zástupcem [právnická osoba] a že disponuje emailovou adresou [právnická osoba] [anonymizováno] v znění [email]. Žalobkyně minimálně od 28.9.2020 tedy v době trvání pracovního poměru k žalované vykonávala aktivity pro společnost [právnická osoba], na jejíchž internetových stránkách je uvedeno telefonní [číslo] které dříve za trvaní pracovního poměru žalobkyně spravovala a to vše ačkoliv neměla písemný souhlas zaměstnavatele, když jde o společnost se shodným předmětem činnosti (zjištěno z okamžitého zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností datovaného 13.10.2020, z výpisu z pošty online k zásilce [anonymizováno]).

16. Dne 14.10.2020 byl odeslán a dne 19.10.2020 doručen dopis právního zástupce žalobkyně adresovaný zástupci žalované, který byl označen dnem 5.10.2020 a ve kterém žalobkyně mimo jiné sděluje, že v žalovanou uplatněném institutu překážek v práci na straně zaměstnavatele spatřuje prostředek její diskriminace na pracovním trhu a že dále trvá na vyplacení odměn, jak urgovala v dopise ze dne 20.8.2020 (zjištěno z dopisu datovaného 5.10.2020, kopie obálky zásilky [anonymizováno] a výpisu z Pošty online k zásilce [anonymizováno]).

17. Dopisem datovaným 21.10.2020 žalobkyně sdělila, že se dle jejího názoru žádného zvlášť hrubého porušení pracovní kázně nedopustila, že okamžité zrušení je neoprávněné a že trvá na dalším zaměstnávání. Přičemž důvodům okamžitého zrušení mimo jiné uvedla, že takto činila po celou dobu existence pracovního poměru, že ji to nebylo nikdy nikým vytýkáno. Pokud přikročila k pořízení kopii souborů před 20.8.2020 bylo to z důvodu sdělení jednatele žalované v souvislosti s uplatňovaným nárokem na vyplacení bonusů, že se data z OneDrivu ztrácení. V překážkách na straně zaměstnavatele pak vidí postih za domáhání se svých práv. Dále bylo sděleno, že došlo ke zkopírování dat jen v částečném rozsahu, a to 365 Mb o počtu 715 souborů, přičemž externí disk nevydá, neb žádná externí data žalované již neobsahuje v důsledku jejich smazání a navíc obsahuje osobní data žalobkyně. Před smazáním byla data přesunuta na nový nosič, který bude vydán. Dále uvedl, že telefonní číslo [tel. číslo] není telefonním číslem žalobkyně (zjištěno z Oznámení zaměstnance zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání ve smyslu ust. §69 zákoníku práce datované 21.10.2020).

18. V okamžitém zrušení popsané jednání prověřuje rovněž Policie ČR pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], a to pro spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 250 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měla dopustit žalobkyně (zjištěno ze zprávy PČR [stát. instituce] [obec] [anonymizováno] ze dne [datum] na č.l. 106).

19. Soud neprováděl důkaz výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a jednatelů [příjmení] [jméno], dále [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť je s ohledem na doposud provedené dokazování shledal nadbytečnými, zejména pokud jde o skutečnosti prokazující nebo naopak vyvracející jednání pod bodem B okamžitého zrušení, kterým se soud jako bude dále vysvětleno, vůbec nezabýval. Pokud jde o atmosféru na pracovišti a vzájemné vztahy stran řízení, má tyto soud za dostatečně prokázané. Obdobné pak platí i pro zamítnutí provedení důkazů v podobě faktur od společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), od 30. 6. 2019 do současnosti, videonahrávkou telefonního hovoru ze dne 30. 10. 2020, přílohou k podrobnému vyúčtování služeb [číslo], emailovou komunikací mezi [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], datovanou 24. 2. 2021 až 1. 3. 2021, a dále podklady poskytnutí příslušnou zprávou sociálního zabezpečení, dále pracovní smlouvou [jméno] [příjmení] a účastnickou výpovědí [jméno] [jméno] a výpovědí žalobkyně, jakož i pro úplný výpis z [právnická osoba] ze dne 25. 1. 2021, výpis z registru domén [webová adresa], platné k 18. 11. 2020, [příjmení] [jméno] [příjmení] česky a anglicky, dále zvláštní plná moc od [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] ze dne 25. 8. 2020 a ze dne 24. 8. 2020, dále notářský zápis [spisová značka], [spisová značka] ze dne 3. 9. 2020, výpis z obchodního rejstříku obchodní firmy [právnická osoba], příloha [číslo] k [spisová značka] a údaje z veřejné části živnostenského rejstříku k 25. 1. 2021, pořízené v 16:56:09 obchodní firmy [právnická osoba]

20. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich souhrnu a považoval je za věrohodné. Pokud jde o obsah a pravost listinných důkazů, pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala, přičemž jejich autentičnost potvrzovaly shodně i strany v průběhu řízení. Pokud jde o závěry znaleckého zkoumání i toto shledal soud věrohodnými, když znalec dokázal přesvědčivě vysvětlit závěry v posudku uvedené, zejména technické detaily a možnosti zkoumání. Pokud jde o námitky žalované, že s počítačem mohlo být manipulováno a že se mohl do počítače přihlásit kdokoliv shledal je soud nevěrohodnými, když sám znalec uvedl, že aktivita po poslední aktivitě uživatele (tedy žalobkyně) jsou jen několika vteřinové události, kterými může být například uvedení do režimu spánku, tedy jsou provedeny automaticky. Soud nepřistoupil k podrobnějšímu zkoumání stažených souborů, tak aby mohli být jednotlivě identifikovány, neboť toto shledal pro řízení nadbytečným, když žalobkyně sama stažení určitých souborů v řádu stovek přiznala. Ze strany žalobkyně soud zaznamenal tendenci dezinterpretovat průběh informovaní resp. zasílání emailů s žalovanou, zejména pokud jde o časové ukotvení, neboť jak bylo výše uvedeno, z doručenky vyplývá, že dopis datovaný žalobkyní 5.10.2020 byl fakticky zaslán až 14.10.2020 a doručen 19.10.2020, přesto se žalobkyně stále domáhá vysvětlení, že na její dopis nebylo v čas reagováno. Rovněž žalobní tvrzení, že ji nebyl znám důvod překážek v práci byl jednoznačně vyvrácen, když v tentýž den v dopoledních hodinách byl prokazatelně informován její právní zástupce.

21. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

22. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána od 1.7.2018 na pozici„ Business Development Manager“. Jednatel žalované s žalobkyní spolu pracovali již dříve u jiných zaměstnavatelů. Přesto došlo mezi oběma k postupnému vyostření vztahů, když žalobkyně domnívajíc se, že žalovaná záměrně zkresluje údaje hospodaření, aby jí nemusela vyplatit bonus, začala tajně vyzvídat u klientů, jak budou fakturovat, vyjadřovala vůči jednateli žalované svoji nespokojenost hrubě nevybíravým způsobem napadajíc slovně především partnerku jednatele. Toto vedlo dne 28.7.2020 ke snaze žalované předat žalobkyni vytýkací dopis, který odmítla převzít nebude-li jí dán prostor první se sním seznámit. Strany si postupně vyměnily několik dopisů a email, ve kterých žalovaná vytýkala žalobkyni porušování povinností zejména, že jejím jednáním dochází k poškozování dobrého jména žalované, že porušila vnitřní předpisy a pokyny zaměstnavatele a porušila i povinnost nejednat v rozporu s jeho oprávněnými zájmy, což žalobkyně opakovaně odmítala s tím, že je na ní vyvíjen nátlak, aby pracovní poměr ukončila. Dne 17.8.2020 byl zástupci žalobkyně doručen email, ve kterém žalovaná vyzvala žalobkyni s smírnému řešení situace v podobě jednání o ukončení jejího pracovního poměru. V tento den začala neobvyklá aktivita žalobkyně v podobě stahování dat z cloudového úložiště zaměstnavatele (OneDrive) prostřednictvím svěřeného laptopu, která vyvrcholila dne 19.8.2020 systém automaticky vygeneroval 5 339 varování k jejímu chování, přičemž valná většina z nich představovala stažení minimálně jednoho souboru (za celý měsíc srpen šlo o 4 962 stažení z 5885 hlášení). Následně minimálně část takto stažených souborů přesunula či přesunula a smazala na externí úložiště. Dne 20.8.2020 ji byl odebrán služební laptop odebrán, zapečetěn a následně dne 28.8.2020 předán znalci ke zkoumání. Zároveň bylo žalobkyni sděleno, že bylo rozhodnuto o překážkách v práci na straně zaměstnavatele, který ji nebude momentálně zadávat práci dokud se bezpečností incident neprošetří, toto bylo emailem v dopoledních hodinách rovněž sděleno právnímu zástupci žalobkyně. Žalobkyně byla rovněž nucena odevzdat sim kartu k telefonnímu číslu, ale samotné mobilní zařízení, ve kterém měla uloženy kontakty na klienty, si ponechala, byl její. Dne 25.8.2020 zaslala klientům a spolupracovníkům žalované sms z telefonního čísla [tel. číslo], kterou je upozornila na změnu kontaktního telefonního čísla s tím, že původní číslo [tel. číslo] mohou smazat. Dne 1.9.2020 byla žalobkyně emailem mimo jiné znovu vyzvána, aby v souladu s pokynem uděleným 20.8.2020 nevykonávala žádnou práci pro [právnická osoba] [anonymizováno], do konce prošetření bezpečnostního incidentu. Dne 16.10.2020 bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností datované 13.10.2020 spočívající jednak ve stažení interních dokumentů a citlivých dat zaměstnavatele ze systému OneDrive dne 19.8.2020. Odebraný notebook byl předán [celé jméno znalce] který dne 12.10.2020 předal znalecký posudek v jehož závěrech bylo stanoveno, že žalobkyně prostřednictvím notebooku stáhla ve dnech 17.-. 19.8.2020 více než 5 000 souborů a 476 GB dat zaměstnavatele ze systému OneDrive, tyto obratem přesunula na externí USB disk o kapacitě 500 GB a následně z notebooku vymazala. Jelikož se k takovému jednání nedostala pokyn a jednalo o externí disk třetí osoby, zcela zjevně šlo o jednání mimo jakoukoliv souvislost s pracovní náplní žalobkyně. Přičemž šlo o zcela atypické chování žalobkyně. Dále bylo jako zvlášť hrubé porušení pracovních povinností shledáno jednání vykazující znaky nekalé soutěže a porušení zákazu konkurence, když žalovaný dostal do dispozice email zaslaný na adresu [email], ze kterého je patrné, že měla domluvenou schůzku se zástupcem [právnická osoba] a že disponuje emailovou adresou [právnická osoba] [anonymizováno] v znění [email]. Žalobkyně minimálně od 28.9.2020 tedy v době trvání pracovního poměru k žalované vykonávala aktivity pro společnost [právnická osoba], na jejíchž internetových stránkách je uvedeno telefonní [číslo] které dříve za trvaní pracovního poměru žalobkyně spravovala a to vše ačkoliv neměla písemný souhlas zaměstnavatele, když jde o společnost se shodným předmětem činnosti. Dopisem datovaným 21.10.2020 žalobkyně sdělila, že se dle jejího názoru žádného zvlášť hrubého porušení pracovní kázně nedopustila, že okamžité zrušení je neoprávněné a že trvá na dalším zaměstnávání.

23. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

24. Dle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění rozhodném (dále jen ZP), neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

25. Dle § 55 odst. 1 písm. b) ZP může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

26. Dle § 58 odst. 1 ZP pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

27. Dle § 60 ZP v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

28. Dle § 301 písm. d) ZP jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

29. Naléhavý právní zájem u žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru je dán ze zákona (§ 72 ZP), a není tak třeba naléhavý právní zájem tvrdit ani prokazovat. S ohledem na to, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno 16.10.2020, a žaloba na určení neplatnosti byla soudu doručena dne 7.12.2020, byla žaloba podána včas.

30. Okamžité zrušení pracovního poměru splňuje formální náležitosti stanovené v § 60 ZP, právní úkon byl učiněn písemně, důvody byly vymezeny dostatečně určitě. Zejména pokud jde o množství stažených dat, soud má v řízení za prokázané, že žalobkyně stáhla minimálně 5 000 souborů, jak vysvětlil znalec, nicméně i rozsah, který sama doznává v podobě 715 souborů by byl dostatečný. Neboť předmětné jednání je v okamžitém zrušení dostatečně jednoznačně popsáno, tak aby nemohlo být zaměněno s jiným a pro jeho hodnocení jako dostatečně určité není rozsah stažených dokumentů až tak podstatný, ten se projeví zejména v následném hodnocení intenzity. Lhůta mezi vytčeným chováním a dáním okamžitého zrušení pracovního poměru (§ 58 odst. 1 ZP) byla zachována, když jednání naplňující důvod okamžitého zrušení pracovního poměru proběhlo 19.8.2020.

31. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda stažením dokumentů z OneDrivu zaměstnavatele a jejich byť alespoň částečným přesunem na soukromé externí úložiště žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci a rovněž otázkou, zda takové porušení dosahuje intenzity zvlášť hrubého porušení.

32. Žalobkyně již z textace samotné pracovní smlouvy měla vědět, že dokumenty a data jí zpřístupněná zaměstnavatelem, má využívat pouze k výkonu práce a že je nemůže zneužívat k vlastnímu prospěchu či ku prospěchu třetích osob. Stažením souborů za účelem vytvoření jejich kopie pro budoucí použití, bez návaznosti na vykonávanou práci je jednáním, které útočí na majetek zaměstnavatele a je v rozporu s jeho oprávněnými zájmy. V řízení bylo prokázáno, že minimálně část stažených souborů žalobkyně přesunula na externí úložiště, jehož vlastníkem není žalovaná a které odmítla následně žalované vydat s tím, že na něm má rovněž osobní data. Toto chování vyvrací tvrzení žalobkyně, že kopii pořizovala za účelem ochrany dat v rámci a v souvislosti s pracovní činností, neboť v takovém případě by jediným možným a logickým jednáním bylo dobrovolné okamžité vydání žalované, neboť to by odpovídalo účelu pořízení. Naopak o úmyslu pořídit kopii pro svou osobní další potřebu svědčí časová posloupnost, kdy jednání nenavazovala bezprostředně na výměnu názorů s jednatelem, ale výzvu j jednání o ukončení pracovního poměru dohodou.

33. Zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet při posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů a pracovní smlouvy vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) ZP patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy„ méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“,„ závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a„ porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod číslem 21/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti přitom není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek; k některým z nich je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci. Zároveň je třeba mít na zřeteli, že ve vztazích zaměstnavatele a zaměstnance je nezbytná vzájemná důvěra, spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost ve smyslu ustanovení § 301 písm. d) ZP, jež zároveň – jak bylo uvedeno výše - ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou, nebo morální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2590/2015).

34. Posouzení této právní otázky dle výše zmíněného rozhodnutí vždy náleží soudu. Nicméně judikatura Nejvyššího soudu ČR se ustálila na názoru, že útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.) nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy obsažené v ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) ZP tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2596/2011 a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3034/2016).

35. Soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo třeba dokazovat, za jakým konkrétním účelem žalobkyně soubory stáhla, neboť s ohledem na výše uvedené judikatorní závěry k porušení povinnosti žalobkyně vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem postačilo již samotné stažení bez návaznosti na jí konkrétně vykonávanou práci. Přičemž jak již bylo výše uvedeno, z jednání před a po stažení souborů soud dospěl k závěru o nevěrohodnosti tvrzení, že tak činila na ochranu majetku žalované. Stejně nevěrohodným shledal soud tvrzení, že tak činila za účelem získání dat ohledně výsledků hospodaření, když měla za to že žalovaná se dopouští trestné činnosti, která vede ke zkreslení hospodářských výsledků a nevyplacení jí nárokovaného bonusu, neboť jednání se nedopustila v okamžiku, kdy jí mělo být sděleno, že data se ztrácejí, ale až v návaznosti na výzvu k jednání o s ukončení jejího pracovního poměru dohodou. Soud nepochybuje, že žalobkyně měla při zakládání žalované a následné její existenci ve společnosti výsadní postavení, přesto se to neodrazila na její účasti ve společnosti, ale pouze ve zvláštních podmínkách pracovní smlouvy. Žalobkyni tak oficiálně nepříslušel podíl na vedení společnosti jako jednatelce či společnici, což jak sama v soudním řízení uvedla, byla chyba, nicméně nespokojenost se způsobem vedení společnosti je v takovém případě nutno dávat najevo jiným, že v řízení prokázaným způsobem v podobě hrubě urážlivých zpráv, vydávání se za zaměstnance jiného oddělení a sondování informací u klientů. Dezinterpretujícím tak soud shledal rovněž užívání slova bossingu ze strany žalobkyně, když bylo prokázaného, že na vzájemném vyhrocení vztahů se rovněž podílela. Soud nemůže aprobovat jednání útočící na majetek žalované či jednání, kterým se žalobkyně pohybuje na hraně všech etických pravidel, z důvodu, že se žalobkyně domnívá, že se žalovaná dopustila trestné činnosti v podobě zkreslování výsledků hospodaření, tak aby ji nemusela vyplatit finanční bonus. K prověření takových podezření zná právní řád jiné legální prostředky. Přičemž pokud jde o doručení dopisu s výtkami k práci ze dne 28.7.2020, soud podotýká, že zaměstnanec si nemůže vyhradit, že listinu převezme teprve poté, co se seznámí s jejím obsahem. Odmítnutím převzetí ze strany žalobkyně nastala fikce doručení (k tomu srov. 21 Cdo 2928/2014). Nedůvodným shledal soud rovněž tvrzení, že užitím institutu překážek v práci na straně zaměstnavatele, došlo k zneužití práva či jeho šikanóznímu výkonu. Jednak jejich užitím nebyla žalobkyně nijak finančně znevýhodněna, což je rovněž primární sankce tedy finanční, kterou zákon předpokládá, v případě užití tohoto institutu ze strany zaměstnavatele. Naopak soud shledal postup žalované legitimním a zachovávajícím co možná nejvíce práv žalobkyně, která obdržela finanční náhradu, aniž by fakticky vykonala práci, a zároveň ochránil zájmy žalované, která potřebovala čas na prošetřování bezpečnostního incidentu, který se stal důvodem pro oprávněné okamžité zrušení pracovního poměru s žalobkyní.

36. Soud tak dospěl k závěru, že se žalobkyně dopustila jednání, kterým porušil svou povinnost stanovenou v pracovní smlouvě a zároveň uvedenou v § 301 písm. d) ZP, tedy řádně hospodařit s prostředky svěřenými jí zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, a to takovým způsobem, kdy nelze na žalované spravedlivě požadovat, aby její pracovní poměr u ní i nadále pokračoval. Žalobkyně se totiž dopustila minimálně nepřímého útoku na majetek zaměstnavatele, a to v postavení zaměstnance, který měl k souborům přístup za účelem plnění svých pracovních úkolů a která možnosti nakládat s nimi zneužila, když tyto bez právního důvodu stáhla pro své soukromé účely. Na povaze jejího jednání nemůže změnit nic ani okolnost, že jednatel žalované měl nebo mohl mít soubory či jejich původní verze již z dob působení u předešlého zaměstnavatele. Po zvážení všech výše uvedených kritérií dospěl soud k závěru, že porušení výše uvedených povinností žalobkyní dosáhlo požadované intenzity zvlášť hrubým způsobem a nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobkyni dále zaměstnávala.

37. S odkazem na rozsudek Nevyššího soud ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1035/2003 soud uvádí, že jestliže zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem pouze některým z více vytýkaných skutků, jimiž bylo okamžité zrušení pracovního poměru odůvodněno, není tento zrušovací projev vůle neplatný jen proto, že dalšími vytčenými skutky své povinnosti zaměstnanec neporušil. Proto jelikož soud dospěl k závěru, že již samotné jednání v podobě stažení dokumentů opravňovalo žalovanou k okamžitému rozvázání pracovního poměru, prokazováním dalšího vytýkaného jednání se již nezabýval, žalobu shledal nedůvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 328 Kč Náklady žalované jsou tvořeny odměnou právního zástupce dle jeho vyúčtování ze dne 2.12.2021 za 6 úkonů právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč, sestávající z částky 2 500 Kč za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (příprava a převzetí zastoupení včetně první porady s klientem, vyjádření ze dne 25.1.2021 a ze dne 13.8.2021, účast na jednání dne 27.10.2021 a dne 30.11.2021), včetně 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % odměny a náhrad ve výši 3 528 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalované v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

39. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

Poučení