32 C 8/2019

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr Filipem Liškou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], zastoupený [titul]. [jméno] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa] proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, zastoupený Úřadem pro zast. státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábř. 390/42, 120 00 Praha 2 o zaplacení 116 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 459 Kč se 7,05 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 10. listopadu 2013 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 98 541 Kč s úrokem z prodlení 7,05 % ročně z této částky od 10. listopadu 2013 do zaplacení z amítá.

III. Žalovaný je povinen zaslat žalobci dopis k vlastním rukám žalobce v tomto znění:„ Vážený pane inženýre, přijměte prosím omluvu za nezákonné trestní stíhání, které bylo proti vám vedeno Útvarem odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality v [obec] pod číslem [anonymizováno]: [spisová značka] [rok], a kterému jste byl nucen čelit minimálně do 26. dubna 2006“

IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 27 869,30 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, podanou dne 17. června 2013 původně u Obvodního soudu pro Prahu 2, domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého bude žalovaný povinen zaplatit částku 116 000 Kč s příslušenstvím jako náhradu nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv způsobených nezákonným trestním stíháním v období od 9. května 2005 do 26. dubna 2006 a dále povinen zaslat žalobci dopis výše uvedeného znění. Svou žalobu odůvodnil tím, že dne 9. května 2005 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinní platby, podle ustanovení § 148 odst. 1, 2, 3 písm. a) odst. 4 Trestního zákona (v tehdy platném znění) dílem dokonaným, dílem nedokonaným dle § 8 odst. 1 ve formě spolupachatelství dle § 9 odst. 2 Trestního zákona (v tehdy platném znění). Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobci doručeno při domovní prohlídce dne 9. května 2005 ráno. O realizaci domovní prohlídky se dozvěděli sousedé a zaměstnavatel, policisté se nezuli a zůstal po nich značný nepořádek ve vyházených věcech a na kobercích, dále zabavili počítač s fotkami jejich dcery, které se pak už nevrátily. Po zadržení žalobce a následném návratu domů se od něj sousedé odvrátili, už jej nepozdraví. Stres z domovní prohlídky dále způsobil manželce žalobce, že ztratila mateřské mléko (žalobce měl v té době 19 měsíční dceru). Následně byl žalobce převezen do cely předběžného zadržení na 24 hodin. Ve vazební věznici musel žalobce absolvovat nepříjemnou osobní prohlídku a dále byl umístěn ve špinavé cele a byl na něj vyvíjen nátlak stran vyšetřovacích orgánů. Od té doby má žalobce potíže se spaním, jeho manželka se léčila s depresemi a jeho matka předčasně zemřela v roce 2009. Žalobce před zahájením trestního stíhání vydělával jako OSVČ v televizi [anonymizováno] 45 000 Kč měsíčně. Následně však vlivem trestního stíhání s ním byla ukončena spolupráce. Až koncem roku 2005 sehnal zaměstnání v [jméno] [anonymizováno]. Celá kauza byla dále medializována, kdy byla akce z 9. května 2005 nazvaná„ [anonymizována dvě slova]“ Řízení se vedlo řadu let, žalobce se pravidelně dostavoval k výslechům a nakonec byl rozsudkem [název soudu] – [anonymizováno] [obec] ze dne 26. září 2012, sp. zn.: [spisová značka] (právní moc 11. prosince 2012) zproštěn obžaloby v plném rozsahu, neboť nebylo prokázáno, že by spáchal předmětný skutek. Žalobce vede řádný život a trestní stíhání pro tak závažný čin je pro něj silně stresující a velmi dehonestující. Po dobu téměř osmi let žil v právní nejistotě, což ovlivnilo jeho psychiku, jeho pověst a několik let žil ve značném stresu z hrozícího vysokého trestu. Věc nebyla dle názoru žalobce složitá, on sám k žádným průtahům nepřispíval, neboť chodil na všechna předvolání a spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Vzhledem k průtahům v řízení, k hrozbě vysokého trestu a nerespektování jeho ústavních práv na spravedlivý proces má žalobce za to, že pouhé konstatování porušení zákona je v daném případě nedostačující a je na místě, aby bylo taktéž rozhodnuto o finančním odškodnění žalobce za všechny negativní důsledky, které liché trestní stíhání žalobci přineslo v rovině osobní, společenské a rodinné.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalobce předně potvrdil průběh trestního stíhání žalobce dle žaloby, a dodal, že žalobce byl stíhán za to, že spolu s dalšími obviněnými měl navýšit u [právnická osoba] [anonymizováno] přijatá zdanitelná plnění za fiktivně odebrané zboží a neoprávněně tak byl uplatněn odpočet DPH na vstupu. V řízení bylo 11 obviněných, bylo nutno zpracovat velké množství výslechů, znaleckých posudků, listinné důkazy a spolupráci se zahraničím. Poprvé byla obžaloba podána 11. prosince 2006, následně byla několikrát vrácena soudem či vzata zpět. Naposledy byla obžaloba podána 9. září 2009. Nicméně ačkoliv stran orgánů činných v trestním řízení nedocházelo k delším průtahům, celkové řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalovaný tak došel k závěru, že odpovídající zadostiučinění za celou dobu trestního stíhání z důvodu nepřiměřené délky řízení by mělo činit 88 875 Kč dle algoritmu Nejvyššího soudu ve stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010. K této částce dospěl žalovaný tak, že vynásobil částku 1 250 Kč počtem měsíců trestního stíhání a dále ponížil o 15 000 Kč, a dále o 10 %, neboť má za to, že řízení bylo velice složité. Ohledně zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání zastává žalovaný názor, že adekvátní zadostiučinění v tomto případě spočívá v konstatování vydání nezákonného rozhodnutí.

3. Věc byla, v rozsahu, v jakém je projednávána před zdejším soudem, vyloučena k samostatnému projednání usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. září 2018 č.j. 10 C 133/2013-306. Následně byla věc usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. ledna 2019 č.j. Ncp 929/2018-114 postoupena soudu zdejšímu.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Usnesením policejního orgánu Policie ČR USKPV Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, expozitura [obec], ze dne 9. května 2005 [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [rok] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce a dalších devíti podezřelých pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 2, 3 písm. a), odst. 4 trestního zákona, dílem dokonaný, dílem nedokonaný podle § 8 odst. 1 trestního zákona, forma spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona. Rozsudkem [anonymizována tři slova] [obec] – v [obec] ze dne 26. září 2012, sp. zn. [spisová značka], byl žalobce následně zproštěn obžaloby § 226 písm. c) trestního řádu. Rozsudek ve vztahu k žalobci nabyl právní moci dne [datum] (tyto skutečnosti učinily strany za nesporné dne při jednání dne [datum]).

6. V řízení dále bylo prokázáno, že dne [datum] proběhla v ranních hodinách v bytě žalobce domovní prohlídka tak, jak je uvedeno v tvrzení žalobce, v rámci které byl žalobce zadržen do dalšího dne (prokázáno z provedených důkazů: Účastnický výslech žalobce ze dne 17. března 2021 před zdejším soudem a Výslech [jméno] [příjmení], manželky žalobce, ze dne 28. dubna 2021 před zdejším soudem).

7. V řízení bylo dále klíčové zjištění následků, jaké mělo předmětné trestní stíhání v jednotlivých životních sférách žalobce.

8. Ohledně následků ve sféře pracovní žalobce spolupracoval v době zahájení trestního stíhání se společností [právnická osoba] Následně na podzim 2005 svou účast i práci v této společnosti ukončil. Ohledně důvodů ukončení spolupráce žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že k ukončení spolupráce došlo z toho důvodu, že se společnost dozvěděla o trestním stíhání žalobce a nepřála si s ním být spojována. Soud zdůrazňuje, že tento důvod ukončení spolupráce v řízení nebyl prokázán. Nad rámce výše uvedeného soud konstatuje, že z Obchodního rejstříku je patrno, že žalobce je společníkem a jednatelem [právnická osoba] od 10. května 2005 až dodnes. Po ukončení spolupráce následně v prosinci 2005 založil žalobce projekt [jméno] [anonymizováno], ze kterého měl nadále příjmy, které však alespoň zpočátku nedosahovaly takové výše jako při jeho předchozí práci. V [jméno] [anonymizováno] si vybudoval kariéru od začátku a nyní je zde ředitelem. V období od podzimu 2005 do podzimu 2006 byl veden na úřadu práce a celkově byla jeho domácnost ve finančně náročné situaci a musel si půjčovat od rodičů své manželky. Kvůli předmětnému trestnímu stíhání žalobce, jakožto osoba samostatně výdělečně činná, dále přišel o své dosavadní dodavatele, kteří s ním nadále nechtěli nic mít (prokázáno z účastnického výslechu žalobce ze dne 17. března 2021 před zdejším soudem).

9. Ohledně následků ve sféře společenské bylo v řízení prokázáno, že se s rodinou žalobce přestaly bavit asi tři rodiny od sousedů, neboť to byli všechno lidé, kteří si všimli toho, když byl žalobce dne 9. května 2005 zadržován policií. Nicméně jednalo se o rodiny, se kterými rodina žalobce neměla příliš vřelé vztahy ani před předmětným stíháním. Žalobce dále lhal svým přátelům o své procesní situaci v předmětném stíhání. Většina lidí z žalobcova okolí, například rodiče jeho manželky a další známí, se o předmětném trestním stíhání nedozvěděla. Bezprostředně po zahájení trestního stíhání se žalobce stal introvertním a s nikým se moc nebavil a nechodil moc ven, Postupně se situace zlepšila a našel si více nových kamarádů (prokázáno z provedených důkazů: Účastnický výslech žalobce ze dne 17. března 2021 před zdejším soudem a Výslech [jméno] [příjmení], manželky žalobce, ze dne 28. dubna 2021 před zdejším soudem).

10. Ohledně následků ve sféře rodinné bylo prokázáno, že bezprostředně po zahájení trestního stíhání se žalobce hádal se svou partnerkou (pozdější manželkou) i se svou matkou. Z důvodu žalobcova přístupu byla odložena a jeho partnerka dokonce zvažovala rozchod. Nakonec si to ale rozmyslela, rodinný stav se zlepšil a svatba se konala roku 2011. Jednou se také stalo, že jejich nezletilá dcera přišla z dětského hřiště s tím, že jiné dítě o žalobci hovořilo jako o kriminálníkovi (prokázáno z provedených důkazů: Účastnický výslech žalobce ze dne 17. března 2021 před zdejším soudem a Výslech [jméno] [příjmení], manželky žalobce, ze dne 28. dubna 2021 před zdejším soudem).

11. V řízení dále vyšlo najevo, že žalobce byl kromě předmětného trestního stíhání dále trestně stíhán předtím, když byl v roce 1991 – 1992 obviněn ze zpronevěry a odsouzen k podmíněnému trestu. Dále během předmětného stíhání byl dále stíhán a odsouzen i za další hospodářskou trestnou činnost (Prokázáno z provedeného důkazu: Účastnický výslech žalobce ze dne 17. března 2021 před zdejším soudem).

12. V rámci paralelního řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 133/2013 bylo žalobci jako přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání v období od 27. dubna 2006 do 26. září 2012 již pravomocně přiznána částka 60 000 Kč Městský soud v Praze v onom řízení došel k této částce po srovnání věci s relevantní judikaturou a po zjištění skutkového stavu v obdobném rozsahu, jako je tomu i v tomto řízení, kdy dále za užití další srovnávací judikatury vzal v potaz, že žalobce byl již v minulosti částečně odškodněn v souvislosti s délkou trestního stíhání, trestní minulost žalobce a minimální medializaci kauzy (prokázáno ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 10 C 133/2013, zejména rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2019 č.j. 55 Co 113/2019-348).

13. Soud konstatuje, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětné trestní stíhání žalobce bylo medializováno, resp. že by v novinových článcích, které o předmětné kauze pojednávaly, bylo zmíněno žalobcovo jméno či jiné údaje, dle kterých by bylo možné jej identifikovat.

14. Soud konstatuje, že v řízení nebylo prokázáno, že by byl žalobce v souvislosti s předmětným trestním řízením stíhán vazebně (naopak bylo prokázáno, že omezen na svobodě byl pouze jeden den, a to 9. května 2005, kdy byl zadržen), stejně tak nebyl žalobce nikdy odsouzen (ani nepravomocně) a ani nikdy nenastoupil do výkonu trestu odnětí svobody, 15. A po právní stránce posoudil soud věc následovně:

16. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2018, sp. zn. 30 Cdo 2828/2016) je třeba za nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. ve věci považovat usnesení o zahájení trestního stíhání vydaného dne 9. května 2005. Dané rozhodnutí způsobilo újmu v nemajetkové sféře žalobce a je tedy třeba dovodit, že ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (účinného od 27. dubna 2006) se pro posouzení případně vzniklé nemajetkové újmy neuplatní. Jedná se tedy o věc ochrany osobnosti ve smyslu tehdy platného občanského zákoníku (č. 40/1964 Sb.). Podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) o.s.ř. ve znění účinném ke dni podání žaloby (17. června 2013) rozhodují tak ve věcech ochrany osobnosti podle tehdejšího občanského zákoníku krajské soudy.

17. Dle § 11 Občanského zákoníku ve znění platném v době podání žaloby má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

18. Dle § 13 odst. 1 Občanského zákoníku ve znění platném v době podání žaloby má fyzická osoba právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle odst. 2, pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle odstavce třetího výši náhrady podle odstavce druhého určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

19. Po zhodnocení všech důkazů ve vzájemné souvislosti a po zvážení relevantní judikatury (srov. rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 10 C 284/2011-816; 19 C 304/2011-454; č. j. 26 C 297/2011-96; č. j. 19 C 6/2012-256, rozsudky Městského soudu v Praze č.j. 20 Co 48/2013-137; č. j. 70 Co 27/2019-504; č. j. 54 Co 247/2019-288 a usnesení Městského soudu v Praze č.j. 72 Co 6/2016-848) tedy dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo zcela jednoznačně prokázáno, že žalobce byl stíhán neprávem, neboť poslední rozsudek byl zprošťující. Bylo i opakovaně judikováno, že v případě zprošťujícího rozsudku se jedná o trestní stíhání nezákonné (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 85/04 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Objektivně tedy došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostní sféry žalobce. Je zcela nepochybné, že samotné sdělení obvinění a podání obžaloby jsou intenzivním zásahem do osobnostní sféry každé osoby. Je nepochybně právem státu zajišťovat ochranu společnosti a šetřit podezření ohledně trestné činnosti, přičemž jedinec má v takovém případě povinnost do určité míry omezení snášet, ale jak již bylo řečeno shora, fakticky trestní stíhání skončilo pravomocným zprošťujícím rozsudkem, proto se jedná o trestní stíhání nezákonné 20. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. června 2012 definoval tři kritéria, která je třeba sledovat při hodnocení a určení nemajetkové újmy v penězích za nezákonné trestní stíhání. Těmito kritérii jsou 1) povaha trestného činu, pro který je osob stíhána, dále 2) délka trestního řízení a nakonec 3) následky trestního řízení ve sférách poškozené osoby. Co se týče prvního kritéria, byl žalobce stíhán pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 2, 3 písm. a), odst. 4 trestního zákona, dílem dokonaný, dílem nedokonaný podle § 8 odst. 1 trestního zákona, forma spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona v tehdy platném znění, kdy je horní hranice trestní sazby 12 let. Soud došel k závěru, že tato právní kvalifikace byla pro žalobce vážná. Ohledně druhého kritéria z trestních spisů vyplývá, že žalobce byl stíhán více než 7,5 let, konkrétně od 9. května 2005 do 26. září 2012, což soud považuje za dlouhou dobu (byť nikoliv extrémně dlouhou). Ohledně třetího kritéria má soud za v řízení prokázané, že předmětné trestní stíhání mělo negativní vliv na společenské, rodinné i zdravotní poměry. Je nepochybné, že výše trestní sazby za skutek, pro který byl stíhán, musela na žalobce ještě před pravomocným zproštěním obžaloby působit jako reálná hrozba pro jeho životní jistoty a negativně tak ovlivňovat jeho soukromý život po celou dobu trestního stíhání.

21. Ohledně konkrétních následků v různých sférách žalobce však soud konstatuje, že se žalobci nepodařilo prokázat, že by ho trestní stíhání zásadním způsobem poškodilo ve vztahu k jeho zaměstnání, neboť práci sháněl pouze v období září až prosinec 2005 s tím, že vzhledem k okolnostem není zřejmé, zdali jeho ukončení spolupráce s [právnická osoba] bylo zapříčiněno trestním stíháním. V rovině společenské bylo prokázáno, že o trestním stíhání kromě žalobcovy partnerky (pozdější manželky), matky, několika sousedů a tehdejšího společníka nikdo nedozvěděl. Z novinových článků pojednávajících o předmětné kauze nebylo možné žalobce identifikovat. Ohledně sféry rodinné bylo prokázáno, že docházelo ke konfliktům s jeho partnerkou (pozdější manželkou) a matkou, ale tyto konflikty byly po čase usmířeny. Soud tak uzavírá, že zásah do osobnostních práv žalobce, zejména jeho cti a důstojnosti, byl vzhledem k okolnostem spíše nižší intenzity.

22. Soud dále zdůrazňuje, že v řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo v minulosti vedeno vícero trestních stíhání (a to i paralelně s předmětným trestním stíháním). Soud tak podotýká, že předmětné trestní stíhání nemohlo pro žalobce představovat takový zásah do osobnostních práv jako by představoval pro osobu jinak zcela bezúhonnou.

23. Navzdory výše uvedenému, už samotný fakt, že řízení o tomto trestném činu trvalo tak dlouhou dobu, dle názoru soudu negativní následky ve sféře poškozené osoby fakticky předjímá, neboť i„ při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti.“ (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Předmětný spor tedy dle názoru soudu splňuje všechna tři kritéria vytýčená Nejvyšším soudem.

24. Soud tedy v závislosti s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu považoval za určující délku řízení a reálně hrozící délku trestu, kdy tyto skutečnosti bez dalších pochyb měly vliv na osobní život žalovaného, a to nejméně v rozsahu prokázaném účastnickým výslechem a výslechem svědkyně, zejména s ohledem na následky trestního stíhání v oblasti rodiny, společenského postavení a vztahů s přáteli a sousedy. V těchto souvislostech je soud toho názoru, že došlo k neoprávněnému zásahu, a to natolik intenzivnímu, že je na místě náhrada nemajetkové újmy v penězích dle ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku platného do 31. prosince 2013.

25. Ohledně přiznané částky soud vycházel z výše uvedených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze, které se týkaly skutkově obdobných případů, kdy byla žalována náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Konkrétně se jednalo o rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 19 C 6/2012-256 ze dne 18. dubna 2019 (potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 54 Co 247/2019 ze dne 29. září 2019) kdy žalobci hrozilo v původním řízení 2 – 8 let trest odnětí svobody, původní silně medializované trestní řízení trvalo to 9 let a 7 měsíců a tímto rozsudkem byla přiznána částka ve výši 500 000 Kč. Dále se jednalo o rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 26 C 297/2011-96 ze dne 25. října 2010 (potvrzeno Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 48/2013 ze dne 11. dubna 2013), kdy žalobci hrozilo v původním řízení trest odnětí svobody až 8 let, původní silně medializované trestní řízení trvalo 8 let, a tímto rozsudkem byla přiznána částka ve výši 360 000 Kč. Při výpočtu vynásobil soud hrozící trest odnětí svobody částkou 45 000. A dále se jednalo o Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 10 C 284/2011 ze dne 2. června 2015. Původní silně medializované trestní řízení trvalo 9 let a sedm měsíců a tímto rozsudkem byla přiznána částka ve výši 154 000 Kč, kdy soud vycházel z částky 18 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu), z částky 18 000 Kč za každý další rok řízení a z částky 1 500 Kč za každý další měsíc řízení.

26. V kontextu této relevantní judikatury soud vzal v potaz, že předmětné trestní stíhání žalobce trvalo 7,5 let (tedy doba kratší než v těchto rozhodnutích), kdy žalobci hrozil trest odnětí svobody 5 až 12 let (tedy doba delší než v těchto rozhodnutích) a kauza nebyla ve vztahu k žalobci vůbec medializována. Soud tedy uzavírá, že předmětné trestní stíhání žalobce bylo spíše mírnější vůči žalobci, než byla trestní stíhání v porovnávaných rozhodnutích a je tedy na místě přiznat žalobci částku proporčně nižší, než jaká byla přiznána v těchto rozhodnutích, stejně tak v tomto případě byla pověst žalobce již ovlivněna předchozím trestním stíháním a jeho pravomocným odsouzením.

27. Ohledně výše přiznané částky vycházel soud také z částky 60 000 Kč, která byla žalobci přiznána jako náhrada nemajetkové újmy za trestní stíhání v období od 27. dubna 2006 do 11. prosince 2012 v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2 sp. zn. 10 C 133/2013. Toto období trvalo 2 420 dnů. Žalobci tak za toto období byla v přepočtu přiznána částka 24,80 Kč na den. Období, o kterém je rozhodováno v tomto řízení před zdejším soudem, tj. od 9. května 2005 do 26. dubna 2006, trvalo 352 dnů. Soud tedy vynásobil částku 24,80 Kč počtem 352 dnů. Takto došel soud k závěru, že by žalobci byla přiznána částka 8 729,60 Kč. Soud ale dále vzal v potaz, že následky předmětného trestního stíhání musely být žalobcem pociťovány nejintenzivněji právě na počátku trestního stíhání, tedy v období, které je předmětem tohoto řízení. Je nepochybné, že zejména domovní prohlídka a následné zadržení v počátku trestního stíhání musely pro žalobce představovat reálnou hrozbu případného trestního postihu a zároveň citelný zásah do svých osobnostních práv. Soud tak s ohledem na veškeré výše popsané okolnosti došel k závěru, že adekvátní náhrada nemajetkové újmy žalobce za zásah do jeho osobnostních práv, dle § 13 odst. 2 Občanského zákoníku ve znění platném v době podání žaloby, spočívající v nezákonném trestním stíhání činí 17 459 Kč tedy de facto dvojnásobek toho, co by mu bylo přiznáno dle výpočtu v paralelním řízení.

28. Soud tak žalobci ve výroku I. tohoto rozsudku přiznal náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 17 459 Kč s příslušenstvím. Zbylý žalovaný nárok pak zamítl ve výroku II. tohoto rozsudku.

29. Soud dále ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl vyhovět žalobci v jeho nároku na omluvu, neboť, jak je uvedeno výše, předmětné trestní stíhání bylo nezákonné a došlo jím k zásahu do osobnostních práv žalobce. Omluva v tomto znění je tedy dle názoru soudu adekvátní (byť sama o sobě nepostačující) způsob náhrady nemajetkové újmy dle § 13 odst. 1 Občanského zákoníku ve znění platném v době podání žaloby.

30. Ohledně výroku o náhradě nákladů řízení vycházel soud s § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch jen částečný, avšak co do základu nároku byl úspěšný zcela. Náklady žalobce tak spočívají v nákladech právního zastoupení. Právní zástupkyně žalobce v tomto řízení (resp. v části před zdejším soudem) vykonala celkem 6 úkonů dle § 11 odst. 1 písm. b), d), a g) Advokátního tarifu (jmenovitě porada s klientem dne 10. prosince 2020, účast na jednání dne 25. listopadu 2020, 17. března 2021 (3 h 8 min) a 28. dubna 2021 a podání ve věci dne 14. prosince 2020). Soud se rozhodl nepřiznat právnímu zástupce žalobce vykázaný úkon„ Sepis výzvy žalované“ z 30. března 2021, neboť má za to, že se nejedná o žádný úkon dle § 11 Advokátního tarifu, nýbrž toliko o doklad smírných jednání mezi stranami. Dle § 7 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) Advokátního tarifu náleží právní zástupkyni žalobce za každý úkon odměna ve výši 3 100 Kč (dohromady tedy 18 600 Kč), dále jí náleží dle § 13 odst. 4 Advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 1 800 Kč. Právní zástupkyni žalobce dále přísluší za promeškaný čas sestávající ze tří cest z Kladna do Prahy na jednání soudu a zpět, kdy každá z těchto cest trvala 4 započaté půlhodiny, a dále za zpoždění jednání, kdy byla dne 28. dubna 2021 předvolána na 16:30, ale ústní jednání začalo až v 17:50, tedy další 2 započaté půlhodiny. Dle § 14 odst. 1 písm. a) a b) Advokátního tarifu tak náleží právní zástupkyni žalobce náhrada za promeškaný čas ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, dohromady tedy 1 400 Kč. Právní zástupkyni žalobkyni dále náleží cestovné dle § 13 odst. 1 Advokátního tarifu, kdy absolvovala tři cesty k soudnímu jednání a zpět [značka automobilu], [registrační značka] při spotřebě 7,7 l /100 km, kdy ujela dohromady trasu 64 Km v roce 2020 a 128 Km v roce 2021 při sazbě náhrady cestovních výdajů vozidla pro rok 2020 4,20 Kč Km a 2021 4,40 Kč Km ceně paliva pro rok 2020 31,80 Kč l, a 2021 27,20 Kč/1l. Celkově tedy náleží právnímu zástupci žalovaného cestovné ve výši 1 232,50 Kč. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalovaného je plátcem DPH, zvyšuje se celková výše náhrady jeho nákladů o 21%. Výsledná výše náhrad nákladů řízení žalovaného tedy činí 27 869,30 Kč.

Poučení