33 A 26/2015 - 34

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: S. M., nar. ..., bytem M. 33, B., zast. JUDr. Eduardem Pavlíkem, advokátem se sídlem Staňkova 103/18, 602 00 Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2015, č. j. KUZL-17348/2015, sp. zn. KUSP-17348/2015/DOP/Ti, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznávánáhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Žalobce napadl u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2015, č. j. KUZL-17348/2015, sp. zn. KUSP-17348/2015/DOP/Ti (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo jako opožděné zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 30. 10. 2014, č. j. MUUH-OD/47596/2014/PrchJ Spis/9613/2014 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jehož se měl dopustit tím, že dne 29. 5. 2014 v 9.44 hodin jako řidič motorového vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost nejméně o 25 km/h. Za spáchání předmětného přestupku byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a byla mu stanovena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. II. Napadené rozhodnutí V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo zmocněnci žalobce panu P. K. oznámeno doručením písemného vyhotovení rozhodnutí dne 14. 11. 2014. Od následujícího dne začala běžet patnáctidenní zákonná lhůta k podání odvolání. Posledním dnem, kdy bylo možné odvolání podat, bylo pondělí 1. 12. 2014. Odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí bylo podáno až dne 9. 3. 2015, tzn. zjevně opožděně. Žalovaný dále v odůvodnění uvedl, že si je vědom skutečnosti, že žalobce požadoval, aby mu bylo v průběhu správního řízení doručováno na elektronickou adresu ... Doručování na elektronickou adresu má nicméně pouze podpůrný význam, nejedná se o plnohodnotný způsob doručování, neboť vyžaduje součinnost adresáta. Žalovaný proto nepovažuje za vadu doručování, pokud není respektováno přání účastníka řízení spočívající v doručování na elektronickou adresu, pokud dotčený účastník převezme rozhodnutí jiným způsobem – ať již fyzickým převzetím či kupříkladu fikcí doručení. Žalovanému je z úřední činnosti známo, že pan P. K. se činnosti zástupce v přestupkových řízeních věnuje opakovaně, přičemž jeho požadavek ohledně doručování na elektronickou adresu není veden snahou o urychlení řízení, ale naopak o jeho prodlužování. Již samotná adresa ... nesplňuje podmínku urychlení řízení, neboť diakritický znak v adrese komplikuje doručování. Nadto sám zmocněnec ani z předmětné adresy nekomunikuje a písemnosti správním orgánům vždy zasílá z e-mailových adres ... nebo ... Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že zmocněnec přijímání písemností na jeho e- mailové adresy zásadně nepotvrzuje. Pro dokreslení obstrukčních snah tohoto zmocněnec žalovaný shrnul, že v minulosti zmocněnec požadoval doručovat na různé adresy v zahraničí, odkud se však zpravidla zásilky vracely jako nedoručitelné. Zmocněnec si v minulosti rovněž zřídil datovou schránku, tuto však znepřístupnil a namísto toho si nechal do informačního systému evidence obyvatel (dále jen „ISEO“) zapsat doručovací adresu na Panamě a následně na Tenerife. Své obstrukční snahy zmocněnec žalobce prezentuje i veřejně v médiích. Prvostupňový správní orgán se zmocněnce žalobce opakovaně pokoušel kontaktovat na jeho e-mailové adrese ..., avšak neúspěšně. Tato skutečnost vedla k tomu, že zmocněnci byl na předmětnou adresu dne 10. 7. 2014 zaslán e-mail, v němž je uvedeno, že na adresu ... nebudou do budoucna zasílány žádné písemnosti, neboť zmocněnec žalobce jejich převzetí nepotvrzuje, jak vyžaduje ust. § 19 odst. 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Na tuto zprávu pan P. K. nijak nereagoval. Žalovaný spatřuje v jednání žalobce a jeho zmocněnce znaky zneužití práva a k jejich jednání proto nelze přihlížet. V této souvislosti odkázal žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004-48. Žalovaný se domnívá, že pokud bylo prvostupňové rozhodnutí žalobci doručováno na jeho adresu dle ISEO – Mezibranská 1482/11, 110 00 Praha, bylo mu doručováno zcela řádně. Zmocněnec si zásilku na této adrese nepřevzal a ani si ji nevyzvedl v úložní době, proto mu byla doručena fikcí. Vzhledem k tomu, že odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí bylo podáno opožděně, žalovaný je zamítl. I přesto se však žalovaný zabýval předmětným odvoláním jako podnětem k provedení přezkumného řízení, avšak neshledal, že by prvostupňový správní orgán postupoval protiprávně a ztotožnil se i s jeho právním hodnocením věci. III. Obsah žaloby V žalobě ze dne 24. 5. 2015, doručené krajskému soudu následujícího dne, žalobce uvedl, že požádal prvostupňový správní orgán o doručování písemností na adresu ... Prvostupňový správní orgán však na tuto adresu své rozhodnutí v rozporu se zákonem nevypravil. Za těchto okolností nemohl pokus o doručení písemnosti na adresu trvalého pobytu zmocněnce žalobce vyústit ve fikci doručení. Na věci nic nemění ani názor žalovaného, že požadavek zmocněnce žalobce ohledně doručování na předmětnou e-mailovou adresu byl toliko obstrukčním krokem. Legitimní žádost o doručování na elektronickou adresu totiž nelze bez dalšího označovat za zneužití práva. Správní orgán má možnost takový způsob doručování odmítnout, avšak pouze tehdy, nedaří-li se opakovaně na e-mailovou adresu doručovat. Žalobce však má na oznámené e- mailové adrese zřízen elektronický podpis důvěryhodné certifikační autority Postsignum, a na adrese písemnosti běžně přijímá a jejich převzetí správním orgánům potvrzuje. S ohledem na shora uvedené je žalobce přesvědčen, že mu prvostupňové rozhodnutí nebylo řádně doručeno. O způsobu, jakým bylo ve správním řízení rozhodnuto, se žalobce dozvěděl až dne 5. 3. 2015. Následně počala plynout třicetidenní lhůta k podání odvolání dle ust. § 84 odst. 1 správního řádu. Odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí bylo proto podáno včasně. Z tohoto důvodu žalobce navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto jako opožděné, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření k projednávané žalobě uvedl, že se s tvrzeními žalobce neztotožňuje. Předně podle jeho názoru není pravdou, že by zmocněnec žalobce přijetí e- mailových zpráv na adrese ... pravidelně potvrzoval. V této souvislosti žalovaný navrhl provedení dokazování doklady k pokusům o doručení na předmětnou e-mailovou adresu ze strany správních orgánů v Uherském Hradišti, Uherském Brodě, Kroměříži a Valašském Meziříčí. Z těchto písemností mimo jiné vyplývá, že prvostupňový správní orgán opakovaně kontaktoval zmocněnce žalobce na e-mailové adrese... , avšak pan P. K. přijetí písemností nepotvrdil. To vedlo prvostupňový správní orgán k tomu, že dne 10. 7. 2014 zmocněnce žalobce vyrozuměl, že již nebude nadále na jeho e-mailovou adresu doručovat žádné písemnosti. Žalovaný dále uvádí, že zmocněnec žalobce v minulosti žádal o doručování i na jiné e-mailové adresy, ani z těchto však přijetí písemností nepotvrzoval. Dále žalovaný zopakoval svoji argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí, týkající se dalších obstrukčních postupů zmocněnce žalobce v jiných správních řízeních (zřizování doručovacích adres v zahraničí, znepřístupnění datové schránky apod.). Žalovaný zdůraznil, že jednání zmocněnce žalobce nesměřuje k urychlení řízení, ale naopak je vedeno snahou správní řízení paralyzovat a dosáhnout zániku odpovědnosti za přestupek. Jednání zmocněnce žalobce tedy dle názoru žalovaného jednoznačně naplňuje znaky zneužití práva. Na podporu svých tvrzení žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 18. 3. 2015, č. j. 1 As 16/2015-33, či na rozsudek ze dne 24. 7. 2015, č. j. 8 As 55/2015-25. Obdobně vyznívá i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 25. 2. 2015, č. j. 52 A 47/2014-72. K otázce nemožnosti doručování zmocněnci P. K. na jeho e-mailové adresy žalovaný navrhl provedení výslechu Mgr. M. D. z Městského úřadu v Kroměříži, Mgr. V. G. z Městského úřadu v Uherském Hradišti, Ing. A. F. z Městského úřadu ve Valašském Meziříčí nebo J. P. z Městského úřadu v Uherském Brodě. Žalovaný trvá na tom, že prvostupňový správní orgán nepochybil, když své rozhodnutí zaslal pouze na adresu M. 1482/11, P. 1, a pokus o doručení na e-mailovou adresu ... vůbec neučinil, neboť zmocněnec žalobce trvale neposkytuje ve správních řízeních potřebou součinnost a přijetí zpráv na tuto adresu nepotvrzuje. Proto považuje žalovaný námitky žalobce za nedůvodné a navrhuje, aby krajský soud žalobu zamítl. V. Posouzení věci krajským soudem Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), a jde rovněž o žalobu přípustnou ve smyslu ust. § 65, § 68, a § 70 s. ř. s. Ve věci se konalo dne 29. 11. 2016 ústní jednání za osobní účasti žalobce, jeho zástupce i zástupce žalovaného. Krajský soud při jednání konstatoval obsah soudního spisu a připojených správních spisů, zejm. prvostupňového správního spisu. Tento spis obsahuje příkaz ze dne 26. 8. 2014, který byl ještě zaslán osobně žalobci, dále plnou moc ze dne 3. 9. 2014 pro P. K., sdělení o doručování písemností ze dne 10. 7. 2014 zaslané na adresu ..., odpor proti příkazu ze dne 3. 9. 2014 doručený dne 10. 9. 2014 prvostupňovému orgánu (obsahující žádost o doručování na adresu ...), výpis z ISZR (základní registry) k osobě P. K. obsahující údaj o doručovací adrese na M. 11, P. 1 od 25. 4. 2014. Prvostupňové rozhodnutí doručováno na doručovací adresu, připraveno k vyzvednutí 4. 11. 2014 a následně doručeno fikcí 14. 11. 2014. Dále se krajský soud stran dotázal, zda mají nějaké návrhy na doplnění dokazování nad rámec správního spisu. Žalobce prostřednictvím svého zástupce uvedl, že nenavrhuje další důkazy. Zástupce žalovaného uvedl, že již netrvá na důkazních návrzích vznesených ve vyjádření k žalobě a navrhl eventuální připojení spisu Krajského soudu v Brně vedeného pod sp. zn. 33 A 9/2015, kde bylo rozhodováno v obdobné věci, a následně provedení důkazu tímto spisem a rozsudkem vyneseným v této věci. Krajský soud po slyšení obou stran zamítl návrh na provedení dokazování označeným spisem, neboť je mu z jeho úřední činnosti obsah tohoto spisu jakož i rozsudku vydaného v této věci dne 29. 3. 2016, č.j. 33 A 9/2015-42 znám, předmětná věc s nyní rozhodovanou věcí přímo nesouvisí a jedná se pouze o právně obdobnou věc. Krajský soud vyslechl konečné návrhy obou stran, v němž obě strany setrvaly na svých procesních stanoviscích a zástupce žalovaného odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu vydaný pod sp.zn. 1 As 16/2015, přičemž poukázal na obstrukční charakter jednání zástupce P. K. Poté přikročil k meritornímu posouzení věci a vyhlášení rozsudku. Krajský soud vycházel při posouzení věci ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí, doplněného výsledky dokazování provedeného při jednání konaném dne 29. 11. 2016. V souladu s ust. § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně krajský soud podotýká, že v dané věci není ze strany žalobce žádným způsobem zpochybňována správnost skutkovým zjištění správních orgánů, ale jádro sporu spočívá toliko v posouzení otázky, zda si správní orgány počínaly při doručování písemností zmocněnci žalobce v průběhu správního řízení v souladu se zákonem či nikoliv. Konkrétně stojí krajský soud zejména před otázkou, zda lze doručení prvostupňového rozhodnutí zmocněnci žalobce panu P. K. fikcí na adresu M. 1482/11, P., považovat za účinné, či nikoliv. Podle ust. § 20 odst. 1 správního řádu se fyzické osobě „písemnost doručuje na adresu pro doručování (ust. § 19 odst. 3), na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu.“ Dle ust. § 19 odst. 3 správního řádu „[n]evylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu.“ Dle ust. § 19 odst. 8 správního řádu „[v] případě doručování na elektronickou adresu platí, že písemnost je doručena v okamžiku, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem. Nepotvrdí-li adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, která se nevrátila jako nedoručitelná, doručí správní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal.“ Z jazykového a systematického výkladu citovaných ustanovení správního řádu vyplývá, že sdělí-li účastník řízení správnímu orgánu adresu pro doručování (tzv. doručovací adresu), pak je správní orgán povinen přednostně doručovat písemnosti na tuto adresu, nikoliv na adresu trvalého pobytu účastníka řízení. Zákon tedy v daném případě nejenže umožňuje doručování zásilek na adresu sdělenou účastníkem řízení, ale v ust. § 20 odst. 1 správního řádu tuto adresu uvádí jako první v pořadí. Pokud je tedy účastníkem řízení správnímu orgánu sdělena adresa pro doručování a dojde ke splnění ostatních zákonem stanovených podmínek, je povinností správního orgánu doručovat písemnosti primárně na tuto adresu. Současně však krajský soud nemá pochyb o tom, že jsou správní orgány oprávněny neakceptovat požadavek účastníka řízení ohledně doručování na jím sdělenou elektronickou adresu, jsou-li pro to dány důležité důvody, zejména pak ukáže-li se, že takový postup nemůže přispět k efektivitě správního řízení. To platí tím spíše, je-li zjevné, že účastník požaduje doručovat na elektronickou adresu nikoliv proto, aby bylo řízení urychleno, ale naopak aby prodlužoval dobu vedení správního řízení. Tyto závěry ostatně vyplývají i z judikatury Nejvyššího správního soudu, přičemž poukázat lze kupříkladu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2015, č. j. 9 As 60/2015-39 (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), v němž se podává, že „[p]okud správní orgán dospěje k závěru, že doručování na elektronickou adresu k urychlení řízení prokazatelně nepřispěje (a neshledá ani žádné jiné důvody opodstatňující takovéto doručování, resp. účastník řízení žádné jiné důvody netvrdí), je oprávněn účastníkovi na požadovanou elektronickou adresu písemnosti nezasílat (a místo toho doručovat písemnosti tak, jako by účastník o doručování na elektronickou adresu nepožádal). Není tak však oprávněn učinit bez dalšího (...). V souladu se zásadou součinnosti správního orgánu s dotčenými osobami (§ 4 odst. 3 a 4 správního řádu) je správní orgán povinen účastníkovi sdělit, že mu nebude na jím požadovanou adresu doručovat a z jakých důvodů. Pouze takovýto postup bude šetřit procesní práva účastníků a umožní jim uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy.“ Zde citovaný názor dále potvrdil a rozvinul Nejvyšší správní soud i ve svém rozsudku ze dne 30. 3. 2016, č. j. 10 As 5/2016-36, v němž rozlišil dvě situace, za nichž není správní orgán povinen na sdělenou elektronickou adresu doručovat. Předně se jedná o shora popsanou situaci, kdy správní orgán vyhodnotí, že by požadavek účastníka řízení ohledně doručování na jím sdělenou elektronickou adresu neměl pro správní řízení žádný pozitivní přínos. V takovém případě správní orgán hned od počátku doručuje, jako by účastník o doručování na elektronickou adresu vůbec nepožádal, avšak účastníka řízení o tomto postupu informuje, včetně důvodů, které jej k tomu vedly. Nevyužije-li správní orgán této možnosti a účastníkovi řízení na jím uvedenou elektronickou adresu doručuje, ovšem účastník převzetí písemnosti nepotvrdí, je správní orgán oprávněn všechny následující písemnosti zasílat bez dalšího tak, jako by adresát o doručování na elektronickou adresu vůbec nepožádal. V posuzovaném případě krajský soud ze správního spisu zjistil, že prvostupňový správní orgán neučinil v přestupkovém řízení ani jediný pokus o doručení na elektronickou adresu zmocněnce, ale postupoval při doručování takovým způsobem, jako by zmocněnec žalobce o zasílání písemností na elektronickou adresu nepožádal. Jak přitom vyplývá z relevantních ustanovení správního řádu a recentní judikatury Nejvyššího správního soudu, aby bylo možné ve správním řízení od počátku upustit od doručování na elektronickou adresu pro doručování sdělenou účastníkem řízení, je nezbytné splnění dvou základních podmínek. Správní orgán musí primárně disponovat dostatečnými poznatky, na jejichž základě bude možné učinit si závěr, že doručování na elektronickou adresu nepřispěje k urychlení řízení, případně že tomuto postupu brání jiné závažné důvody. Nadto musí správní orgán o neakceptování elektronické doručovací adresy účastníka odpovídajícím způsobem vyrozumět. Pokud se jedná o první shora uvedenou podmínku, má krajský soud za to, že v daném případě byla naplněna. Jak vyplývá z obsahu správního spisu (zejména sdělení zmocněnci žalobce ze dne 10. 7. 2014 a napadeného rozhodnutí), jakož i vyjádření žalovaného k projednávané žalobě, správní orgány nepovažovaly doručování na elektronickou adresu zmocněnce žalobce za účelné, neboť jim je z jejich úřední činnosti známo, že doručování na e-mailovou adresu ... k urychlení řízení nevede a požadavek doručovat na předmětnou adresu je pouze součástí obstrukční procesní strategie zmocněnce žalobce, jejímž cílem je prodlužovat správní řízení a docílit tak zániku odpovědnosti za spáchání přestupku. O oprávněnosti těchto závěrů správních orgánů nemá krajský soud pochyb. Předně je nutno vyzdvihnout, že elektronická adresa sdělená zmocněncem žalobce správnímu orgánu jako adresa pro doručování obsahuje diakritické znaky. Výběr takového typu adresy bezesporu nebyl motivován snahou řízení urychlit, neboť zmocněnec si musel být vědom toho, že doručování na adresu s diakritikou může v praxi činit nezanedbatelné obtíže (srov. kupř. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. 1 As 104/2015-27, či ze dne 1. 6. 2016, č. j. 2 As 27/2016-45). Bez povšimnutí nelze ponechat ani samotnou osobu zmocněnce pana P. K., neboť i krajskému soudu je známo (např. řízení vedená u zdejšího krajského soudu pod sp. zn. 33 A 3/2015, či 33 A 17/2015), že tento se společně s dalšími osobami zainteresovanými na projektu www.nechcipokutu.cz opakovaně věnuje zastupování účastníků v přestupkovém řízení. Přitom právě užívání elektronických adres obsahujících diakritiku představuje jednu z těmito zmocněnci užívaných procesních strategií, která se v různých obměnách objevuje v nespočtu správních řízeních, avšak vždy s jediným cílem, a to řízení prodlužovat a v konečném důsledku dosáhnout zániku odpovědnosti za projednávaný přestupek vlivem uplynutí prekluzivní lhůty k projednání přestupku. Lze tedy konstatovat, že ve správním řízení byly dány důvody ospravedlňující upuštění od doručování na e-mailovou adresu zmocněnce žalobce. Jak ovšem dovodila judikatura, je v této souvislosti třeba dále zkoumat, zda byl zmocněnec žalobce o rozhodnutí správních orgánů nedoručovat na elektronickou adresu řádně zpraven. V této souvislosti je nutno poukázat na skutečnost, že ve správním spise prvostupňového správního orgánu je založen tzv. print screen odeslané elektronické zprávy ze dne 10. 7. 2014, jejímž obsahem je sdělení, že prvostupňový správní orgán již nadále nebude doručovat na žádnou ze zmocněncem uváděných elektronických adres pro doručování, a to z toho důvodu, že zmocněnec dlouhodobě přijetí zpráv nepotvrzuje a doručování na elektronické adresy tak nevede k urychlení či zjednodušení řízení. Obsahem zprávy je rovněž poučení, že dále bude zmocněnci doručováno do datové schránky (zřídí-li si ji) či prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu dle ISEO. E-mailová zpráva byla zmocněnci zaslána na jeho e- mailovou adresu ... Krajský soud nepřehlédl, že vyrozumění bylo zmocněnci žalobce odesláno dříve, než prvostupňový správní orgán obdržel v rámci předmětného správního řízení žádost zmocněnce o doručování na elektronickou adresu (dne 10. 9. 2014) a dokonce i dříve, než vůbec zmocněnec převzal zastoupení žalobce v přestupkovém řízení. Je tedy třeba zdůraznit, že vyrozumění správního orgánu nebylo reakcí na žádost zmocněnce v předmětném správním řízení, ale jednalo se o generální sdělení pro účely neurčeného počtu (zjevně i do budoucna zahájených) správních řízení u téhož správního orgánu, v nichž pan P. K. vystupuje či bude vystupovat v pozici zmocněnce, potažmo účastníka řízení. Krajský soud byl tedy nucen uvážit, zda za těchto okolností lze považovat podmínku informování účastníka řízení (zmocněnce) žalobce o neakceptování jeho adresy za splněnou. V této souvislosti krajský soud vycházel ze skutečnosti, že povinnost informovat účastníka řízení, že nebude brán zřetel na jeho požadavek doručovat na elektronickou adresu, není explicitně upravena v žádném zákonném ustanovení, avšak byla dovozena pouze judikatorně skrze zásadu součinnosti správních orgánů s dotčenými osobami. Krajský soud s tímto názorem v obecné rovině souzní, neboť správní řád doručování na elektronickou adresu sdělenou účastníkem řízení preferuje a účastník řízení může tedy legitimně očekávat, že jeho požadavku zásadně bude vyhověno. Jistě by tedy nebylo přiměřené, pokud by správní orgán požadavek doručovat na elektronickou adresu odmítl, aniž by o tomto postupu účastníka řízení informoval, neboť by jej tím ponechat v mylném domnění, že mu písemnosti budou na jím sdělenou e-mailovou adresu doručovány. Zde nastíněné úvahy nicméně vychází z předpokladu dobré víry účastníka řízení. Při posuzování dané věci však nelze ponechat bez povšimnutí širší kontext spočívající ve skutečnosti, že zmocněnec žalobce pan P. K. se zastupování v přestupkových řízeních věnuje dlouhodobě, přičemž žádostí o doručování na elektronickou adresu využívá šikanózně, nikoliv pro účely urychlení či zjednodušení řízení, ale naopak ve snaze generovat v řízení procesně komplikované situace, které mohou vést k formálnímu pochybení správního orgánu, čímž je řízení prodlužováno s cílem dosáhnout zániku odpovědnosti za přestupek uplynutím prekluzivní lhůty k jeho projednání. Vzhledem k tomu, že popsaná procesní strategie se setrvale opakuje v nespočtu správních řízení, je zcela logická reakce prvostupňového správního orgánu, který zmocněnci zaslal generální sdělení, v němž jej vyrozuměl, že již nebude akceptovat jeho žádosti o doručování na elektronické adresy. Krajský soud shledal takový postup za dostatečný a naopak by považoval za absurdní trvat na tom, aby byl správní orgán nucen vyčkat v každém jednotlivém řízení doručení žádosti zmocněnce o doručování na elektronickou adresu a následně jej teprve vždy znovu informovat, že na sdělenou e-mailovou adresu nebude brán zřetel. Ostatně pokud byl zmocněnec dne 10. 7. 2014 e-mailovou zprávou informován, že mu na elektronické adresy již nebude do budoucna doručováno, stěží mohl tento zmocněnec legitimně očekávat, že bude jeho následná (o dva měsíce později zaslaná) žádost ohledně doručování na elektronickou adresu úspěšná. Sdělení ze dne 10. 7. 2014 totiž v tomto směru vyznívalo zcela jednoznačně, neboť prvostupňový správní orgán výslovně uvedl, že nebude akceptovat žádné další žádosti o zasílání na elektronickou adresu. S ohledem na zde uvedené je krajský soud přesvědčen, že způsob, jakým byl zmocněnec žalobce vyrozuměn o neakceptování jeho e-mailových doručovacích adres, naplňuje smysl a účel této povinnosti, jak byla formulována v judikatuře Nejvyššího správního soudu. S ohledem na shora uvedené se prvostupňový správní orgán zprostil povinnosti doručovat na elektronickou adresu zmocněnce žalobce a byl povinen doručovat mu veškeré písemnosti toliko prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu dle ISEO, tj. M. 1482/11, P. Vzhledem k tomu, že zmocněnec žalobce nebyl při doručování písemnosti na tomto místě zastižen, byla zásilka uložena a dne 4. 11. 2014 byla připravena k vyzvednutí. Zmocněnec si však zásilku v úložní době nepřevzal, pročež mu bylo prvostupňové rozhodnutí doručeno zákonem předvídaným způsobem fikcí ke dni 14. 11. 2014. Následující pracovní den, tj. 18. 11. 2014, byla zásilka vložena do schránky zmocněnce. Lhůta pro podání odvolání dle ust. § 83 odst. 1 správního řádu počala plynout dne 15. 11. 2014, přičemž poslední den lhůty připadl na pondělí 1. 12. 2014. Lze tedy konstatovat, že odvolání podané zmocněncem žalobce o více než tři měsíce později bylo podáno zjevně po uplynutí odvolací lhůty, a pokud jej žalovaný napadeným rozhodnutím jako opožděné zamítl, počínal si zcela v souladu se zákonem. VI. Závěr a náklady řízení Z uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, jak je ve výroku I uvedeno. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly a ani náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III).

Poučení