33 A 3/2014 - 45

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce P. T., bytem ……………., zastoupeného JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Smetanovo nábř. 6, Břeclav, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.12.2013, sp.zn. S-JMK136047/2013/OD/Ša, č.j. JMK136047/2013, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Ve včas podané žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutím Městského úřadu Břeclav, odbor správních věcí a dopravy ze dne 31.10.2013, č.j. MUBR 34110/2013 byl výrokem I. uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125 c) odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit dne 20.8.2011 tím, že se plně nevěnoval řízení motorového vozidla Aprilia, RZ BVK 0053 a spoluzavinil dopravní nehodu, při které bylo jinému ublíženo na zdraví. Za spáchání tohoto přestupku mu byla uložena pokuta ve výši 26.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku. Současně mu bylo uloženo nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Výrokem II. bylo rozhodnuto tak, že se žalobci neukládá povinnost nahradit škodu poškozenému D. B. ve výši 100.000,- Kč a výrokem III. mu nebyla uložena povinnost nahradit VZP majetkovou škodu ve výši 19.862,24 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto Krajským úřadem Jihomoravského kraje, odbor dopravy pod č.j. JMK 136047/2013 tak, že jeho odvolání bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Proti citovanému rozhodnutí žalovaného podává žalobce správní žalobu. Základním důvodem žaloby je skutečnost, že předmětnou dopravní nehodu nespoluzavinil, přičemž odůvodnění žalovaného o jeho spoluzavinění dopravní nehody vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Hlavní a jediné zavinění dopravní nehody je dle názoru žalobce dáno tím, že údajně poškozený D. B. jel buď nepřiměřenou rychlostí, nebo se nevěnoval dostatečně řízení motocyklu, příp. nehodu způsobil kombinací obou těchto faktorů. K tomuto žalobce žalovanému uvedl také zdůvodnění, že ve věci byly vypracovány dva vzájemně rozporné znalecké posudky, první znalce Ing. P. M. a druhý Ing. V. Ch., přičemž i znalecký posudek Ing. M., který má žalobce usvědčovat ze spoluzavinění dopravní nehody, není tak jednoznačný, jak žalovaný z jeho závěrů vyvozuje. Žalovaný opřel své rozhodnutí zejména o tyto argumenty:

1. Znalecký posudek Ing. M. byl natolik kvalitní, že o skutkovém stavu neexistují již žádné pochybnosti.

2. Dopravní nehodu spoluzavinil žalobce tím, že se plně nevěnoval řízení motocyklu, přičemž přehlédl z pravé strany po hlavní pozemní komunikaci přijíždějící motocykl poškozeného.

3. Rychlost poškozeného B. byla 90 km/h, případně o 10 km/h vyšší, což může způsobit ze strany poškozeného maximálně spoluzavinění, neboť povinnost žalobce dát přednost v jízdě je kvalitativně vyšším stupněm povinnosti, než je povinnost dodržet limit stanovené rychlosti.

4. Je zřejmé, že nebyly přesvědčivé důvody, aby rychlost jízdy poškozeného byla považována za příčinu střetu obou vozidel.

5. Žalovaný neměl pochybnosti o tom, že žalobce mohl vidět poškozeného přijíždět po hlavní pozemní komunikaci.

6. Žalovaný se ztotožnil se závěrem, že nelze určit podíl, jaký má žalobce a poškozený na zavinění dopravní nehody. Námitky, že dopravní nehodu nezpůsobil, ani nespoluzavinil, jsou následující:

1. Dne 24.10.2011 žalobce podal na Okresním státním zastupitelství v Břeclavi trestní oznámení vůči poškozenému B. pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 trestního zákona, neboť již z prvních vyšetřovacích úkonů bylo patrné, že jsou jednostranně a neobjektivně činěny pouze vůči osobě žalobce, a to přesto, že ke střetu motocyklu došlo až 26 m za patou křižovatky, přičemž poškozený B. do motocyklu žalobce narazil zezadu.

2. Žalovaného žalobce upozornil mj. i v odvolání na závěr znalce Ing. M., že poškozený B. mohl intenzivním bržděním zabránit střetu vozidel, přičemž toto hodnocení dopravní situace obsahovalo již Odborné vyjádření Ing. P. M. č. 138.2011, ve kterém v odpovědi na otázku č. 2 (str. 5 odborného vyjádření) uvádí, že poškozený mohl zastavit za dobu 4,4 sekundy na vzdálenost cca 70 m. Vzhledem k tomu, že žalobce jel v době srážky rychlostí cca 40 km/hod., zcela stačilo zpomalení rychlosti poškozeného B. na maximální úroveň rychlosti žalobce a ke střetu motocyklu by nedošlo (jeli by souběžně). Toto hodnocení koresponduje i se závěry znalce Ing. Ch.

3. V průběhu správního řízení žalobce navrhl, aby byl vypracován revizní posudek, který vyhodnotí rozporné závěry znaleckého posudku Ing. M. a znaleckého posudku Ing. Ch. K tomu nedošlo, čímž bylo jednoznačně porušeno právo žalobce na objektivní a správné zjištění průběhu dopravní nehody a tím i příčin této dopravní nehody. Dle jeho názoru a přesvědčení, poškozený B. jel rychlostí vyšší než 90 či 100 km/h, např. rychlostí 130 km/h, event. i vyšší, což rovný úsek silnice před předmětnou křižovatkou umožňuje. V důsledku toho byl poškozený B. ještě za horizontem a žalobce jej tak nemohl před rozjezdem do křižovatky vidět. Přitom lze poukázat i na to, že v této rychlosti na vzdálenost 300 m je motocykl velmi obtížně viditelný (pokud by se již nacházel na horizontu) a také by taková rychlost poškozeného nemohla být hodnocena i ve světle judikatury tak, že „překročení povolené rychlosti řidičem jedoucím po hlavní silnici může mít pouze omezený význam“. Ze znaleckého posudku Ing. M. vyplývá, že rychlost poškozeného 130 km/hod. je méně pravděpodobná, ale znalec ji nevyloučil (viz body č. 4 a 6 na str. 21 ZP), přičemž z žádného důkazu rychlost motocyklu poškozeného nevyplývá a žalovaný tak nemohl vyloučit, že poškozený jel např. touto rychlostí.

4. Z provedených důkazů, zejména znaleckého posudku Ing. M. nevyplývá ani, co dělal poškozený B. po dobu minimálně 4 sekund, když musel vidět, že žalobce vjíždí do jeho jízdní dráhy a nezastavil, příp. nezpomalil na úroveň rychlosti žalobce tak, aby nedošlo ke střetu vozidel, ačkoliv je zřejmé ze znaleckého posudku Ing. Ch. a dokonce i ze znaleckého posudku Ing. M., že za dobu 4 sekund mohl poškozený Bradáč svůj motocykl zastavit a tedy zabránit střetu vozidel.

5. Žalovaný obhajuje závěr správního orgánu I. stupně o tom, že nemožnost posouzení podílu na spoluzavinění nehody ze strany žalobce a poškozeného B. se týkala nároku na náhradu vzniklé škody, nikoliv vztahu viny a trestu za přestupek. Dle názoru žalobce nelze míru spoluzavinění posuzovat odděleně u výroku o náhradě škody od výroku o vině či trestu, neboť se jedná o hodnocení stejného skutku, stejné situace, přičemž výrok o vině i náhradě škody posuzuje tutéž situaci. Ze shora uvedeného vyplývá, že - žalovaný rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, - provedené důkazy chybně vyhodnotil pouze v neprospěch žalobce a - to přesto, že např. v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.3.2013, sp. zn. 5 To 105/2013, je uvedeno (na str. 3), že „v daném případě nelze učinit nadevší pochybnost závěr o právní kvalifikaci jednání obžalovaného tak, jak to provedl soud I. stupně“, „nelze dle názoru odvolacího soudu vyloučit obhajobu, že poškozený měl dostatečný časový prostor k tomu, aby na vzniklou dopravní situaci řádně a včas reagoval“, „nelze vyloučit, že by k předmětné nehodě nedošlo, pokud by poškozený se svým motocyklem jel povolenou rychlostí (tj. 90 km/h), přičemž by na danou překážku, (tj. motocykl obžalovaného) řádně a včas dovoleným způsobem reagoval (tj. okamžitým a intenzivním bržděním), - žalovaný tím, že nezjistil řádně skutkový stav věci (možná z důvodu úspory finančních prostředků), žalobci odňal právo na spravedlivé posouzení a rozhodnutí. Navrhoval proto, aby soud vydal rozsudek, kterým rozhodnutí žalovaného zruší a žalobci přizná právo na náhradu nákladů tohoto řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí, kterým správní orgán I. stupně rozhodl o vině žalobce z přestupku. Žalovaný, jakož i správní orgán I. stupně při svém rozhodování postupovali zcela v souladu s platnou právní úpravou vztahující se na řízení o přestupcích. K důvodům, pro které žalobce žalobu podal, žalovaný uvedl, že skutkový stav byl zjištěn způsobem, že o něm nejsou důvodné pochybnosti, tedy v souladu s ust. § 3 správního řádu. Odkázal na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozhodnutí a vypichuje: „K závěru o spoluzavinění dopravní nehody dospěl správní orgán I. stupně na základě provedených důkazů zejména obou znaleckých posudků, které se v zásadních věcech nerozcházely, naopak tyto spolu korespondovaly, když z nich vyplývá, že obviněný mohl vozidlo poškozeného vidět a mohl tedy střetu zabránit (znalecký posudek Ing. M. toto hodnotí při rychlosti jízdy poškozeného 90 - 110 km/h, znalecký posudek Ing. Chládka se k otázce možnosti zabránění střetu ze strany obviněného jednoznačně nevyjádřil, když pouze uvedl, že při rychlosti jízdy poškozeného B. 90 km/h vzniká dostatek času na kontrolu obou směrů), a že pokud by poškozený Bradáč jel maximálně povolenou rychlostí 90 km/h a na vyjíždějící motocykl obviněného by reagoval intenzivním bržděním, tak by ke střetu motocyklů nedošlo (naprosto shodně oba znalecké posudky)“. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce o rozpornosti znaleckých posudků, kdy se tyto v zásadních věcech nerozcházely, naopak spolu korespondovaly (možnost střetu zabránit z pohledu obou účastníků dopravní nehody), proto žalovaný ani nedospěl k názoru, že je nutné vypracovat revizní znalecký posudek. K jednotlivým námitkám žalobce žalovaný uvádí: 1. „Obviněným namítaná skutečnost, že ke střetu došlo až 26m za křižovatkou. Odvolací orgán konstatuje, že o této skutečnosti není sporu (oba znalecké posudky z ní také vycházejí). Obviněný v odvolání uvádí, že hodnocení věci znalcem Ing. M. (poškozený by nehodě předešel, kdyby jel povolenou rychlostí a intenzivně brzdil) svědčí zcela ve prospěch neviny obviněného a tedy, že dopravní nehodu event. ani nespoluzavinil. K tomu odvolací orgán uvádí, že se obviněný mýlí, když z okolnosti nehodového děje, který je jen jednou z několika zásadních pro vznik dopravní nehody, vyvozuje svoji nevinu. Jak je již uvedeno výše, ze strany obviněného je nejpodstatnější okolností fakt, zda mohl vidět poškozeného přijíždějícího po hlavní pozemní komunikaci, o čemž nejsou vzhledem k výše uvedenému pochybnosti.“ Nad odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný ještě dodává, že ke střetu nedošlo přímo zezadu, jak uvádí, ale zprava do zadní části jím řízeného motocyklu (viz znalecký posudek Ing. Mikuláška str. 12). Skutečnost, že žalovaný nejel při pravém okraji vozovky 26 m za patou křižovatky je dle názoru žalovaného další okolností (nevěnování se plně řízení vozidla při průjezdem křižovatkou se změnou přednosti v jízdě z vedlejší pozemní komunikace). Tyto okolnosti neztrácí charakter příčiny jen proto, že k ní přistoupí okolnost další, bez níž by k následku nebylo došlo (jednání poškozeného B.). Podstatné je, zda zmíněné okolnosti, jsou i tak okolnostmi dostatečně významnými. K otázce příčinné souvislosti jednání žalobce a nehody žalovaný uvádí, že tato byla pro přestupkovou odpovědnost obviněného zásadní, když způsobení dopravní nehody je znakem skutkové podstaty dle ust. § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu, a že příčinná souvislost mezi jednáním žalobce a nehodou je zjevná. K jednání poškozeného (možnost zabránění střetu) se žalovaný šíří výše i v odůvodnění napadeného rozhodnutí: „Odvolací orgán při posuzování příčiny vzniku dopravní nehody přihlédl právě k principu omezené důvěry, když po hodnocení nehodového děje na základě znaleckých posudků a svědka H. (vyslechnut při prvním hlavním líčení v trestním řízení) dospěl k jisté míře zavinění i ze strany poškozeného B. a konstatuje, že obviněný spoluzavinil dopravní nehodu společně s poškozeným B. Námitky obviněného uvedené v odvolání nevedou k zániku jeho zavinění za vznik dopravní nehody, ale jsou podstatné pro konstatování spoluviny ze strany poškozeného.“ Žalovaný opět uvádí, že jednání poškozeného B. je okolností, bez které by ke střetu zřejmě nedošlo (jistá míra absence reakce na žalovaného projíždějícího křižovatkou a zřejmě vyšší rychlost jízdy poškozeného než je nejvyšší dovolená). Tento závěr je nesporný a je důvodem, pro který žalovaný dovodil, že obviněný dopravní nehodu spoluzavinil. K zavinění a odpovědnosti poškozeného za přestupek se žalovaný vyjádřil v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

2. K vypracování revizního znaleckého posudku se žalovaný vyjádřil výše a stejně tak k jednání poškozeného.

3. Žalobce polemizuje nad možností dovodit posouzení podílu na spoluzavinění nehody v rámci rozhodnutí o vině a trestu a současně v rámci řízení o náhradě škody. S tímto žalovaný opakovaně nesouhlasí. Správní orgán I. stupně v rámci celého napadeného rozhodnutí deklaruje spoluvinu ohledně způsobení dopravní nehody (viz především výrok I.). Správní orgán I. stupně konstatoval při odůvodnění výroku o náhradě škody, že obviněný má na zavinění dopravní nehody jen určitý podíl, který správní orgán nedokáže posoudit. Žalobce tedy dovozuje, že z odůvodnění výroku o adhezním řízení o náhradě škody, které by bylo možno vést samostatně, avšak protože je souběžně vedeno jiné (hlavní) řízení, lze věc projednat s nižšími procesními náklady v jeho rámci, lze dovozovat cokoliv ohledně míry zavinění přestupku (tedy výroku o vině a trestu), s čímž žalovaný nesouhlasí, nadto uvádí, že ani hodnocení správního orgánu I. stupně ohledně nároku na náhradu škody (obviněný má na zavinění dopravní nehody jen určitý podíl, který správní orgán nedokáže posoudit) není v žádném případě v rozporu s odůvodněním ohledně zavinění přestupku samotného, kdy správní orgán I. stupně a společně s ním i odvolací orgán dovodili, že se jedná o spoluzavinění dopravní nehody. Žalobce závěrem žaloby také odkazuje na usnesení Krajského soudu v Brně, sp.zn. 5 To 105/2003. K tomuto žalovaný uvádí, že o ublížení na zdraví v rámci dopravní nehody lze vést trestní řízení či řízení o přestupku. Rozdíl je jen v tom, že trestní předpisy chrání na rozdíl od ustanovení obsahujících přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích primárně jiné hodnoty než bezpečnost a plynulost provozu (zejména v případech dopravních nehod lidské zdraví). Prostřednictvím zachování bezpečnosti a plynulosti provozu jsou sekundárně chráněny další hodnoty, zejména lidské zdraví a majetek. Pokud se tedy krajský soud vyjadřuje k okolnostem nehodového děje, tak toliko činí v rámci řízení o trestném činu (resp. přečinu). Krajský soud v žalobcem citované pasáži pojednává o kvalifikaci jednání obžalovaného, tedy o trestném činu, kdy dovozuje nutnost postup dle zásady in dubio pro reo. Kdybychom připustili, že krajský soud v tomto usnesení činí závěry ohledně okolností vedoucích ke způsobení dopravní nehody, tak by žalovaný musel usnesení krajského soudu označit za nepřezkoumatelné, když krajský soud v tomto usnesení uzavírá, že jednání žalobce je nutno hodnotit toliko jako spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. h), písm. k) zákona o silničním provozu. Z tohoto žalovaný vyvozuje, že hodnocení Krajského soudu ohledně okolností vedoucích ke způsobení dopravní nehody se toliko vztahuje pouze ke kvalifikaci jednání žalobce ohledně posouzení hodnot, které byly omezeny či ohroženy jednáním žalobce (kvalifikaci, zda se jedná o trestný čin či jiný správní delikt). Žalovaný je toho názoru, že postupoval správně, když se s rozhodnutím Městského úřadu Břeclav ze dne 31.10.2013, č.j.: MUBR 34110/2013 ztotožnil a dle ust. § 90 odst. 5 správního řádu ho potvrdil a odvolání žalobce zamítl. Podaná žaloba není dle žalovaného důvodná, napadené rozhodnutí vychází ze zcela spolehlivě a přesně zjištěného stavu věcí, k jeho vydání byly shromážděny naprosto dostatečné podklady, zjištěný skutkový stav byl správně právně posouzen, v řízení před správním orgánem nedošlo k porušení práv žalobce. Žalobce nebyl rozhodnutím žalovaného zkrácen na svých právech, a proto žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Na toto vyjádření reagoval žalobce replikou ze dne 13.3.2014 v níž uvedl, že se závěrem žalovaného o spolehlivě a přesvědčivě zjištěném stavu věci nesouhlasí. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že „ze strany obviněného je nejpodstatnější okolností fakt, zda mohl vidět poškozeného přijíždějícího po hlavní pozemní komunikaci, o čemž nejsou vzhledem k výše uvedenému pochybnosti“. Žalobce se ztotožňuje s tím, že moment, odkdy mohl vidět poškozeného přijíždět, je rozhodující pro posouzení této věci. Nesouhlasí už ovšem s tím, že o této skutečnosti nejsou pochybnosti. Okolnost, zda případně, kdy mohl poškozeného B. vidět přijíždět po hlavní komunikaci, rozebíral již ve své žalobě, přičemž na toto zdůvodnění odkázal. Ze strany žalovaného ani správního orgánu I. stupně nedošlo k odůvodnění, proč žalovaný vylučuje možnost, že poškozený B. jel na svém motocyklu rychlostí 130 km/hod. To nevyloučil ani znalec Ing. M., na jehož závěrech je napadené rozhodnutí postaveno. Znalec Mikulášek v rámci hlavního líčení konaného u Okresního soudu v Břeclavi dne 30.10.2012 také uvedl (viz str. 7 protokolu), že rozhledová vzdálenost motocyklistů byla okolo 150m. Ve vztahu k tomu, zda měl být vypracován revizní znalecký posudek přece nejde pouze o zhodnocení, zda posudky Ing. M. a Ing. Ch. jsou shodné či rozporné, ale zejména o vyhodnocení takové rychlosti poškozeného, při které ho žalobce nemohl ještě vidět před samotným vjezdem do křižovatky. Posouzení této okolnosti považuje žalobce za zásadní, neboť v případě, že by poškozený jel tak vysokou rychlostí, žalobce nic při výjezdu do křižovatky neporušil. Jestliže žalovaný mimo jiné poukazuje i na výpověď svědka Hanzlíka vyslechnutého soudem I. stupně, tento svědek neuvedl žádné relevantní údaje, kterými by bylo potvrzeno, že poškozený ve vzdálenosti 300m a větší od křižovatky nejel rychlostí 130 km/hod., když poškozený B. míjel tohoto svědka na motorce, ten se nacházel již ve vzdálenosti cca 100m od křižovatky, jak vyplynulo z jeho výpovědi u hlavního líčení dne 17.4.2012 (str. 6 protokolu). Žalobce při své jízdě nikoho neohrožoval, ani neomezoval, do křižovatky vjel v době, kdy neviděl poškozeného přijíždět. Dle názoru žalobce žalovaný nedostatečně vyhodnotil tuto situaci, neprovedl potřebné důkazy k ověření jeho námitky, a přesto v rozporu se zásadou in dubio pro reo žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku. Krajský soud v usnesení ze dne 31.1.2014, kterým rozhodl o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku, uvádí, že společnost je třeba ochránit před takovým nebezpečným jednáním. S tímto závěrem soudu žalobce souhlasí, taková ochrana společnosti ale nemůže být na úkor spravedlivého rozhodnutí ve věci, ne-li za situace, kdy poškozený B. je i dle posouzení věci samotným žalovaným nepotrestaný spoluviník (dle žalobce výlučný viník). 21.3.2014 pak žalobce zaslal další doplnění v němž uvedl, že žalovaný ve svém vyjádření poukazuje mimo jiné na výpověď svědka H., kterou učinil tento svědek v průběhu hlavního líčení před soudem. Tento svědek vypověděl, že motorka ho předjela v místech asi 150m od této křižovatky, poté zahlédl skútr v křižovatce. Žalobce se v křižovatce do okamžiku střetu pohyboval po dobu cca 10 sekund. Jestliže by poškozený B. předjížděl svědka H. rychlostí 70 až 90 km/ hod., jak odhadoval tento svědek, pak nemohl být pro poškozeného problém zpomalit rychlost motocyklu tak, aby do žalobce nenarazil – k tomu odkázal také na závěry znalce Ing. Ch., ze kterých vyplývá: „Jestliže by poškozený B. jel rychlostí 90 až 100 km/hod., pak mohl při brzdném zpomalení (středním) – 6 m/s 2 za dobu3,5 sekundy zpomalit z 90 km/h na 25 km/h a zůstat za žalobcem a vyhnout se tedy střetu. Na nedostatek posouzení této skutečnosti, co dělal poškozený po dobu minimálně 4 sekund, kdy se žalobce pohyboval v jeho jízdním pruhu, poukazoval po celou dobu řízení. V této věci tuto skutečnost připomíná rovněž v žalobě. Přesto považoval za potřebné na tuto okolnost, která dosud nebyla provedeným dokazováním objasněna, opětovně poukázat. I z tohoto důvodu měl být vypracován revizní posudek, který by tuto námitku žalobce vyhodnotil. Shora popsaná situace odpovídá principu omezené důvěry, na které odkazuje i sám žalovaný, neboť žalobce vjel do křižovatky v okamžiku, kdy poškozeného nemohl nijak ohrožovat. Poškozený do žalobce narazil až 26m za patou křižovatky. Krajský soud v Brně k posouzení dané věci měl k dispozici správní spis obou správních orgánů a trestní spis sp.zn. 21T 10/2012 Okresního soudu v Břeclavi, přičemž bylo zjištěno, že správní orgán I. stupně i žalovaný při svém rozhodování vyšli právě z důkazů založených v citovaném trestním spise. Pokud jde o uvedený trestní spis, bylo z něho mimo jiné zjištěno, že trestní řízení proti P. T. za přečin ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 trestního zákoníku bylo zahájeno 31.10.2011. Samosoudce Okresního soudu v Břeclavi 20.1.2012 vydal trestní příkaz, z něhož vyplynulo, že obviněný P. T. je vinen, že dne 20.8.2011 ve 14.45 hod. na křižovatce silnic II. tř. č. 422 v km 63,31 se silnicí III. tř. č. 42230 řídil malý motocykl zn. Aprilia, rz: BVK 0053, kdy při vyjíždění z vedlejší komunikace vedoucí od Hlohovce, kde přednost je vyznačena dopravní značkou P4 „Dej přednost v jízdě“, na hlavní pozemní komunikaci vlevo ve směru na Lednici, přehlédl z pravé strany, po hlavní pozemní komunikaci ve směru od Valtic, přijíždějící motocykl zn. Kawasaki, rz. 4B 0893, který řídil D. B., nedal přednost a najel na hlavní pozemní komunikaci a následkem toho došlo ke střetu motocyklu, kdy pošk. B. s motocyklem Kawasaki narazil levým bokem do zadní části pravého boku motocyklu Aprilia, po střetu došlo k pádu obou motocyklů na komunikaci, při dopravní nehodě došlo ke zranění obou řidičů, kdy poškozený D. B. utrpěl podvrtnutí krční páteře, pohmoždění pravého ramenního kloubu a otřes mozku, následně byl hospitalizován do 23.8.2011 na Chirurgickém oddělení v Nemocnici Břeclav, jedná se o vážné zranění s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu přibližně 3-4 týdnů, po kterou přetrvávaly potíže související s postižením mozku a krční páteře, bolesti hlavy a krční páteře při dodržování osobní hygieny, oblékání, umývání, zvedání horních končetin, nošení a zvedání předmětů, nesporně muselo docházet i k porušení spánku s následnou zvýšenou únavností a poruchami soustředivosti atd., tedy jinému z nedbalosti ublížil na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, čímž spáchal přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku a za to se odsuzuje dle § 148 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se obviněnému výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku se obviněnému ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 1 roku a podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obviněný povinen zaplatit na náhradě škody poškozené VZP ČR částku 19.862,24 Kč a podle § 229 odst. 1 trestního řádu se poškozený D. B. odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. S tímto vydaným příkazem P. T. nesouhlasil, ve lhůtě stanovené zákonem podal proti němu odpor. Okresní soud v Břeclavi po provedeném dokazování u hlavního líčení, kdy se k dopravní nehodě vyjadřoval jak P. T. tak také druhý účastník dopravní nehody P. B., dále byl vyslechnut svědek T. H., jediný svědek předmětné dopravní nehody, dále kdy byly k dispozici listinné důkazy, a to záznam o přijatém oznámení, lékařské zprávy, odborné vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, protokol o nehodě v silničním provozu včetně fotodokumentace, CD a plánku místa dopravní nehody, záznamy o dechových zkouškách, odborné vyjádření z oboru dopravy (č.l. 56-64), odborná vyjádření – vyčíslení škody, osobní výkazy obžalovaného (na č.l. 52 až 54), byl vyslechnut také znalec Ing. P. M., který ve věci předmětné dopravní nehody vypracoval znalecký posudek na žádost soudu a dále byl ve spise založen znalecký posudek Ing. znalce V. Ch., který také posuzoval průběh dopravní nehody ze dne 20.8.2011, přičemž tento posudek si nechal vypracovat obžalovaný P. T. Okresní soud v Břeclavi ve věci rozhodl tak, že P. T. uznal vinného ze skutku, který byl přesně popsán, tedy stejně jako v trestním příkaze, tedy dle soudu jinému z nedbalosti ublížil na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, čímž spáchal přečin ublížení za zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku a za to se odsuzuje podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců a podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se obžalovanému výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 1 roku, podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 1 roku a dále byl zavázán k povinnosti zaplatit náhradu škody poškozené VZP ve výši 19.862 Kč a pokud jde o poškozeného D. B., ten byl dle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V odůvodnění bylo pak uvedeno, že dokazováním provedeným u hlavního líčení bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obžalovaný se dopustil projednávaného skutku. Uvedeno, že obžalovaný P. T. u hlavního líčení trestnou činnost popřel, když své jednání popsal následně: „přijížděl jsem po silnici od Hlohovce silnicí, která vede z Valtic do Lednice na skútru Aprilia o objemu 50 ccm. Na křižovatce jsem zastavil, rozhlédl se, z levé strany v dálce jelo auto a z pravé strany jsem neviděl nic, takže jsem pokračoval dál, a když jsem byl už v půlce křižovatky, tak jsem zprava na horizontu viděl přijíždět motorku. Pokračoval jsem dál v jízdě, zařadil jsem se do pravého pruhu a poté došlo k nárazu. Nešlo už nic dělat, nemohl jsem zabránit nehodě.“ K dalším dotazům obžalovaný uvedl, že přijíždějící motorku uviděl v momentě, kdy už byl v křižovatce, a to asi za středovou čárou. Motorku slyšel, pozoroval ji ve zpětném zrcátku. V ten moment jel asi rychlostí 30 km/h, jel dál, držel se po pravé straně, najel ke krajnici a čekal, že ho ta motorka objede a došlo k nárazu. Podle něj řidič motorky reagoval na vzniklou situaci nesprávně. Svědek D. B., řidič druhého motocyklu, který se srazil s motocyklem obžalovaného, a který má v tomto řízení zároveň postavení poškozeného, u hlavního líčení uvedl, že s ohledem na jeho zranění si z předmětného dne nic nepamatuje. Po cestě, kde se mu stala projednávané nehoda, jezdil často, myslí si, že jel rychlostí 90 až 100 km/h, což je obvyklá rychlost, kterou tímto místem jezdíval. Svědek T. H. u hlavního líčení uvedl, že v daný den jel na kole z Valtic do Lednice, několik desítek metrů od předmětné křižovatky, kde se stala nehoda, sjížděl z kopce, přičemž ho předjela motorka poškozeného. Jel dál a viděl, jak se motorka blíží ke křižovatce, posléze se z druhé strany vynořil skútr obžalovaného a viděl, jak motorka poškozeného brzdí a motorka obžalovaného se snaží vyhnout, poté však do sebe zezadu narazili a skončili v příkopě. Když došlo k nehodě, byl od nich vzdálen asi 100m. Rychlost motorky poškozeného nedokáže určit, přičemž uvedl, že určitě nejela rychlostí 130 km/h a dle jeho odhadu jela rychlostí 70 až 90 km/h. K dalším dotazům svědek uvedl, že skútr obžalovaného se v době střetu motorek nacházel na pravé straně vozovky, spíše blíže ke středové čáře. Další dokazování bylo ve věci provedeno důkazy listinnými (těmi, které soud již jednou jmenoval). Dále uvedeno, že ve věci byl rovněž vypracován znalecký posudek, a to z oboru dopravy, v rámci kterého byla úkolem znalce komplexní analýza nehodového děje. Ze závěrů tohoto znaleckého posudku bylo zjištěno, že řidič motocyklu Aprilia, tedy obžalovaný, měl dostatečný časový interval, aby před začátkem rozjezdu nebo v průběhu pohybu v levé polovině vozovky Valtice – Lednice, motocykl Kawasaki, tedy motocykl poškozeného, mohl vidět. Pokud by obžalovaný po rozjezdu přerušil nebo změnil pohyb v levé polovině vozovky, nedošlo by ke střetu. Řidič motocyklu Kawasaki se mohl dle závěru znalce pohybovat rychlostí 90 až 130 km/h, přičemž za pravděpodobnější by vyhodnotil rychlost 90 až 110 km/h. Pokud se tedy poškozený pohyboval uvedenou rychlostí, tak obžalovaný vjížděním do prostoru hlavní silnice donutil poškozeného k náhlé změně rychlosti a z technického pohledu by nedal přednost v jízdě. Pokud by poškozený jel maximálně povolenou rychlostí 90 km/h a na vjíždějící motocykl obžalovaného by reagoval intenzivním bržděním v dřívějším čase, tak by ke střetu motocyklu nedošlo. K tomu je však třeba uvést vyjádření znalce u hlavního líčení, kde uvedl, že pokud by motocykl poškozeného jel rychlostí 90 km/h, a pokud by se pominuly i jiné možnosti zabránění střetu (typu objetí, apod.), tak v případě, že by poškozený nebrzdil vůbec, došlo by ke střetu motocyklu. Vjetí motocyklu obžalovaného byl totiž poškozený donucen k brždění. Znalec zároveň označil údaje obžalovaného popsané výše za technicky nepřijatelné. K námitce obhajoby, že byl ve věci vypracován znalecký posudek Ing. Ch., ve které se konstatuje, že motocykl obžalovaného se od místa rozjezdu do místa střetu pohyboval 10 až 12 sekund, znalec uvedl, že ze všech dostupných materiálů on dospěl k závěru, že obžalovaný se z místa výjezdu do křižovatky na místo střetu dostal za 5,2 až 6.9 sekund, přičemž zvážil jak hmotnost obžalovaného v době nehody, tak kubaturu jeho motocyklu a stav a profil vozovky. K této otázce znalec soudu zaslal po vyhlášení rozsudku další závěr, dle kterého motocykl obžalovaného se nerozjížděl po dobu 10 sekund, jak bylo deklarováno obhajobou, ale podle údajů v posudku Ing. Ch. se rozjížděl po dobu 8 sekund a v uvedeném čase by dosáhl rychlosti 40 km/h. Podklady ohledně pohybu motocyklu obžalovaného před střetem uvedené v posudku Ing. Ch. neberou v úvahu velmi důležitý parametr, a to klesání vozovky. Výsledky tohoto posudku tak byly obhajobou prezentovány zavádějícím způsobem. Navrhované důkazy ze strany obhajoby, spočívající ve vyhodnocení videozáznamu pořízeného v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku Ing. Ch. a provedení vyšetřovacího pokusu, označil soudem ustanovený znalec za časově i finanční náročné s tím, že by nevedly k potvrzení názoru obhajoby, že by obžalovaný před začátkem rozjezdu z vedlejší silnice nemohl vidět motocykl poškozeného přijíždějící po hlavní silnici. Ke stejným závěrům dospěl i soud, a proto tyto návrhy obhajoby na doplnění dokazování ještě před vyhlášením rozsudku zamítl. Po shora provedeném dokazování a vyhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti má soud trestnou činnost obžalovaného za zcela prokázanou v tom rozsahu, jenž je patrný z výroku rozsudku. Obžalovaný je z trestného jednání přímo usvědčován výpovědí svědka T. H., ze které je zřejmé, že obžalovaný na svém motocyklu vyjel z vedlejší silnice do křižovatky v době, kdy poškozeného již mohl vidět přijíždět po hlavní silnici a zabránit tak střetu motocyklů. Jmenovaný svědek totiž vypověděl, že když na svém kole sjížděl z kopce několik desítek metrů od předmětné křižovatky, tak ho předjel poškozený na svém motocyklu a až poté, když viděl, jak se poškozený blíží ke křižovatce, tak se z druhé strany, z vedlejší silnice, vynořila motorka obžalovaného. Následně viděl, jak poškozený s motocyklem brzdí a snaží se vyhnout motorce obžalovaného, nárazu však nezabránil a motocykly obou účastníků nehody se střetly. K rychlosti poškozeného svědek uvedl, že dle jeho odhadu tento nejel rychlostí 130 km/h, ale přibližně 70 až 90 km/h. S touto svědeckou výpovědí korespondují závěry znalce, ze kterých je zřejmé, že poškozený se mohl pohybovat rychlostí 90 až 110 km/h, přičemž obžalovaný měl dostatečný časový interval, aby před začátkem svého rozjezdu z křižovatky motocykl poškozeného mohl vidět. Zároveň je důležité konstatování znalce u hlavního líčení, že pokud by poškozený na svém motocyklu jel maximálně povolenou rychlostí 90 km/h, a pokud by se pominuly jiné možnosti zabránění střetu motocyklu (např. vyhnutí či brždění, tak v případě, že by poškozený vůbec nebrzdil, došlo by ke střetu předmětných motocyklů, z čehož vyplývá, že obžalovaný vyjetím do křižovatky přinutil poškozeného k náhlé změně změny rychlosti, což však střetům nezabránilo). Obhajobu obžalovaného soud považuje za vyvrácenou s ohledem na konstatování znalce, že popis celé události obžalovaným tak, jak jej učinil u hlavního líčení, je technicky nepřijatelný. Obžalovaný u hlavního líčení totiž uvedl, že když byl už v půlce křižovatky, tak zprava na horizontu viděl přijíždět motorku, jak překračuje horizont, tak dále pokračoval v jízdě, zařadil se do svého pravého pruhu a v momentě, kdy překročil křižovatku, už jel na silnici směrem k Lednici a viděl ve zpětném zrcátku motorku, poté došlo k nárazu. K tomuto znalec uvedl, že obžalovaný přejížděl střed vozovky v čase 2,8 až 3,5 sekund před střetem. Pokud by poškozený na motocyklu přejížděl horizont, tak by za dobu 2,8 až 3,4 sekund musel ujet vzdálenost cca 325m. Aby na této vzdálenosti a v uvedeném čase poškozený mohl dostihnout obžalovaného, musel by se motocykl poškozeného pohybovat do střetu obou motocyklů rychlostí 344 až 417 km/h, což je technicky nepřijatelné. Znalec se rovněž vyjádřil k námitce obžalovaného týkající se doby od rozjezdu obžalovaného z křižovatky do místa střetu obou motocyklů, a to způsobem výše naznačeným. Rovněž s tímto vyjádřením znalce se soud zcela ztotožnil, další důkazy ve věci neprováděl a o vině obžalovaného neměl dalších pochybností. Po právní stránce soud jednání obžalovaného kvalifikoval jako přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku, když je zřejmé, že jinému z nedbalosti ublížil na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Obžalovaný tím, že na svém motocyklu vjel do křižovatky z vedlejší silnice na hlavní a přehlédl z pravé strany po hlavní silnici přijíždějící motocykl poškozeného, tedy mu nedal přednost a porušil tak důležitou povinnost uvedenou v § 22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Následně došlo ke střetu motocyklu a zranění poškozeného v rozsahu tak, jak je popsán ve výroku rozsudku, kdy poškozený byl v důsledku zranění citelně omezen v obvyklém způsobu života po dobu nejméně tři a čtyři týdny, což vyplynulo z odborného vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. V rozsudku pak uvedeno, že poškozený D. B., který se v rámci trestního řízení připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 135.000 Kč, což je hodnota motocyklu, k jehož poškození při projednávané dopravní nehodě došlo, tuto škodu ničím nedoložil, proto musel být podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. S uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi P. T. nesouhlasil, podal proti němu odvolání. Krajský soud v Brně usnesením, č.j. 5To 105/2013-292 podle § 257 odst. 1 trestního řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, a věc postoupil Městskému úřadu Břeclav, odboru správních věcí a dopravy, neboť zažalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek. V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že v souladu s ust. § 254 odst. 1 trestního řádu přezkoumal odvolací soud zákonnost a odůvodněnost jednotlivých výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Dospěl pak k závěru, že v daném případě nelze učinit nadevší pochybnost závěr o právní kvalifikaci jednání obžalovaného tak, jak to provedl soud I. stupně. Ačkoliv soud I. stupně provedl v souladu s ust. § 2 odst. 5 trestního řádu dokazování v takovém rozsahu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, tak zcela nedostatečně vyhodnotil otázku spoluzavinění ze strany poškozeného, což má zásadní vliv na právní kvalifikaci jednání obžalovaného. Právní závěry nalézacího soudu tak považuje odvolací soud za nesprávné. Nutno uvést, že v dané trestní věci byly provedeny výslechy obžalovaného a poškozeného (který si však na vlastní průběh nehodového děje z důvodu utrpěné anamnézy nepamatuje), dále výslech svědka T. H., když kromě listinného dokazování byly zpracovány znalecké posudky z oboru silniční dopravy (znalců Ing. V. Ch. a Ing. P. M.) s následným výslechem znalce Ing. P. M. Na základě provedeného dokazování pak nelze dle názoru odvolacího soudu vyloučit obhajobu obžalovaného, že poškozený měl dostatečný časový prostor k tomu, aby na vzniklou dopravní situaci řádně a včas reagoval. I když se odvolacímu soudu jeví býti nevěrohodné tvrzení obžalovaného (že by před započetím vyjíždění do křižovatky nezahlédl zprava přijíždějící motocykl poškozeného, neboť viditelnost zprava nebyla dle závěrů obou znaleckých posudků žádným způsobem na vzdálenost cca 300m limitována, když se mimo jiné nabízí i verze o tom, že obžalovaný mohl přijíždějící motocykl poškozeného z důvodu větší vzdálenosti od křižovatky přehlédnout), tak nelze vyloučit, že by k předmětné nehodě skutečně nedošlo, pokud by poškozený se svým motocyklem jel povolenou rychlostí (tj. do 90 km/h), přičemž by na danou překážku (tj. motocykl obžalovaného) řádně a včas dovoleným způsobem reagoval (tj. okamžitým a intenzivním bržděním). Tomuto závěru pak odpovídá jak písemně zpracovaný znalecký posudek Ing. Ch., tak rovněž i závěry znaleckého posudku Ing. M. (viz str. 23 a zejména odpověď na otázku č. 04 a straně 24). Lze souhlasit s námitkami obžalovaného, že tyto závěry znaleckého posudku nebyly při výslechu znalce Ing. M. (a to při obou hlavních líčeních) dostatečným způsobem zpochybněny, natož pak vyvráceny. Pokud se týče výpovědi svědka T. H., tak z něj skutečně nelze vyvozovat žádné závěry o rychlosti jízdy motocyklu poškozeného, neboť tento pouze odhadl jeho rychlost v době, kdy jej tento předjížděl („nedokážu určit rychlost motorky Kawasaki …, můj střední odhad je 70-90 km/h“), což bylo na hranici horizontu, když teprve poté následuje mírný a zcela rovný svah terénu („do té křižovatky jsem sjížděl z kopce“). S ohledem na tuto výpověď svědka nelze tudíž vyloučit, že poškozený poté, co jej předjel, jel následně s motocyklem rychlostí vyšší než 90 km/h. Sám poškozený se pak k rychlosti své jízdy, jakož i k samotnému průběhu nehodového děje, nedokáže vyjádřit, když v tomto směru je tak soud limitován pouze závěry znaleckého zkoumání. Jestliže tak za dané situace oba znalci objektivně nevyloučili rychlost motocyklu poškozeného vyšší než 90 km/h (tj. vyšší než je povolená rychlost pro jízdu mimo obec dle § 18 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb.) s tím, že pokud se tak skutečně stalo, jedná se pak o podstatnou skutečnost, která má vliv na vznik dopravní nehody (neboť pokud by poškozený jel zákonem povolenou rychlostí, ke střetu obou motocyklů / byť mu nebyly ze strany obžalovaného dána přednost v jízdě / by nakonec nedošlo). Navíc nelze přehlédnout, že ke střetu obou motocyklů došlo až za hranicí křižovatky (což zcela jednoznačně vyplývá z protokolu o nehodě v silničním provozu). Za této situace, kdy soud musí respektovat zásadu in dubio pro reo se tak obžalovaný nemohl dopustit porušení důležité povinnosti uloženému dle § 22 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. (tj. nedání přednosti v jízdě vozidlům, přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci). Svým jednáním tak obžalovaný dle názoru odvolacího soudu porušil „pouze“ povinnost dle § 4 písm. a), případně dle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. (tj., že se při řízení motocyklu nechoval ohleduplně, tak, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob / jakož i svůj vlastní /, resp. nevěnoval se plně řízení motocyklu a sledování situace v provozu na pozemních komunikacích). Porušení či nedodržení této povinnosti však nelze shledávat naplnění jednoho ze zákonných znaků ve smyslu ust. § 148 odst. 1 trestního zákona (tj. porušení důležité povinnosti, uloženou mu podle zákona). V tomto směru odvolací soud odkazuje mj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 3Tz 20/1981 ze dne 14.7.1981, sp.zn. 8Tdo 34/2010 ze dne 17.2.2010 a sp.zn. 6Tdo 229/2010 ze dne 31.3.2010. S ohledem na takto učiněný závěr nelze v jednání obžalovaného dle mínění odvolacího soudu shledávat protiprávní čin, jež by vykazoval všechny zákonné znaky žalovaného přečinu (ve smyslu ust. § 3 odst. 1 trestního zákona). Jednání obžalovaného je tak nutno hodnotit toliko jako spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. h), písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. (o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů). Nutno zároveň uvést, že odvolací soud učinil výše uvedený závěr i přes obhajobou požadované doplnění dokazování o provedení vyšetřovacího pokusu, neboť dle názoru odvolacího soudu by závěry tohoto vyšetřovacího pokusu neměly podstatný vliv na posouzení právní otázky, zdali jednáním obžalovaného došlo či nedošlo k porušení důležité povinnosti, uložené mu zákonem. Navíc je třeba podotknout, že provedení znaleckého posudku by bylo značně ztíženo, neboť při ohledání místa dopravní nehody nebyly policejními orgány nalezeny brzdné stopy motocyklu poškozeného (ačkoliv tyto zde dle výpovědi znalce Ing. M. mohly být patrny). Výsledky vyšetřovacího pokusu by tak měly vliv toliko na posouzení otázky stanovení výše (podílu) spoluzavinění poškozeného na dané dopravní nehodě (když toto spoluzavinění lze v daném případě s ohledem na všechny okolnosti případu zcela jednoznačně dovodit). V této souvislosti tudíž odvolací soud danému požadavku obhajoby nevyhověl (neboť tento úkon považuje z hlediska posouzení otázky trestní odpovědnosti obžalovaného za zcela nadbytečný / nehledě na otázku hospodárnosti řízení při porovnání se samotnou podstatou tohoto žalovaného přečinu /). Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem tak odvolací soud dle § 257 odst. 1 trestního řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, když trestní věc obžalovaného ve smyslu ust. § 257 odst. 1 písm. b) trestního řádu za použití § 222 odst. 2 trestního řádu postoupil místně a věcně příslušnému Městskému úřadu Břeclav, odboru správních věcí a dopravy k jejich rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení. 16.7.2013 oznámil Městský úřad Břeclav, odbor správních věcí a dopravy P. T. zahájení přestupkového řízení o přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit dne 20.8.2011 ve 14:45 hod. v katastru obce Hlohovec, v km 63,31 silnice II. třídy č. 422, v křižovatce se silnicí III. třídy č. 42230 tím, že nesprávným způsobem řízení motorového vozidla (motocyklu) tov. zn. Aprilia, r.zn. BVK 0053, spoluzavinil dopravní nehodu, při které bylo jinému ublíženo na zdraví a současně nařídil ústní jednání o přestupku na den 5.8.2013. Téhož dne oznámil MěÚ Břeclav, odbor správních věcí a dopravy zahájení přestupkového řízení D. B., řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit dne 20.8.2011 ve 14:45 hod. v katastru obce Hlohovec, v km 63,31 silnice II. třídy č. 422, v křižovatce se silnicí III. třídy č. 42230 tím, že při řízení motorového vozidla (motocyklu) tov. zn. Kawasaki, r. zn. 4B 0893, překročil zákonem o silničním provozu dovolenou rychlost pro jízdu mimo obec, čímž spoluzavinil dopravní nehodu, při které bylo jinému ublíženo na zdraví a současně ho předvolal k nařízenému ústnímu jednání na 5.8.2013. Jak P. T. tak D. B. pak správní orgán zaslal poučení poškozeného s tím, že oprávněný nárok na náhradu škody může být u uvedeného správního orgánu uplatněn nejpozději do 5.8.2013 do 13:00 hod., na kdy jsou jmenovaní předvoláni k nařízenému ústnímu jednání. 23.7.2013 zaslal D. B. správnímu orgánu sdělení k oznámení o zahájení přestupkového řízení, v němž poukázal na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.3.2013, č.j. 5To 105/2013-292 (ze kterého nepochybně správní orgán vychází), kde se hovoří pouze o tom, že oba znalci objektivně nevyloučili možnost, že rychlost jmenovaným řízeného motocyklu přesáhla v okamžiku nehodového děje povolenou rychlost 90 km/h, což bylo nutno, dle principu in dubio pro reo, přičíst ku prospěchu obžalovanému – druhému účastníku nehody; následné konstatování, že z tohoto důvodu je spoluzavinění D. B. na nehodě jednoznačně dovozeno, je ničím nepodloženou, a tudíž nepřezkoumatelnou emanací řečeného soudu, se kterou nesouhlasí. Tato skutečnost ostatně bude jistě předmětem dokazování v přestupkovém řízení, kde bude vyvrácena; nepůjde však o řízení vedené s jmenovaným, nýbrž se skutečným a jediným pachatelem deliktního jednání P. T. Přestupkové řízení, které shora uvedeným přípisem správní orgán zahajuje s Dušanem Bradáčem, nemělo být ovšem vůbec zahajováno a věc měla být odložena, postupem dle ust. § 66 odst. 3 písm. e) přestupkového zákona. Jakkoliv kategoricky popírá, že by se vůbec jednání kladeného mu za vinu, dopustil, je procesně zcela vyloučeno, vést o něm přestupkové řízení. Je totiž zcela přehlížen fakt, že k dopravní nehodě (jíž má být spoluviníkem) došlo dne 20.8.2011 – je tedy evidentní, že již uplynula prekluzivní lhůta k projednání údajného přestupku ve smyslu ust. § 20 odst. 1 přestupkového řízení. Upozornil však nato, že tato procesní překážka vedení řízení se týká pouze jeho osoby, neboť v předcházejícím trestním řízení (soudním) vystupoval pouze v postavení poškozeného. P. T. však v postavení osoby obviněné (a soudem I. stupně odsouzené), za jeho podíl na předmětném nehodovém ději, jeho se tedy zmiňovaný procesní benefit nikterak nedotýká a vedení přestupkového řízení (výlučně s ním v postavení osoby obviněné z přestupku) nic nebrání. Na tento přípis reagoval Městský úřad Břeclav, odbor správních věcí a dopravy 31.7.2013 tak, že vydal rozhodnutí, kdy rozhodl tak, že řízení o přestupku vedeném proti D. B., kterého se měl dopustit dne 20.8.2011 … se zastavuje, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Podáním z 5.8.2013 se Dušan Bradáč jako poškozený připojil ke správnímu řízení ve věci náhrady majetkové (hmotné) škody ve výši 100.000 Kč, která vznikla poškozením motocyklu zn. Kawasaki, r.z. 4B 0893, kterou dokládá kopii odborného vyjádření. Pokud jde o uvedené odborné vyjádření bylo vydáno Motova, s.r.o. 1.11.2011, kde byl uveden popis poškození, a to palivová nádrž, poškození veškeré plastové kapotáže, osvětlení, rám motocyklu, řídítka vpravo, výše škody přesáhne, jak uvedeno, 100.000 Kč, případně časová hodnota vozidla cca 100.000 Kč (pokud cena opravy přesáhne tuto hodnotu). K jednání 5.8.2013 se žalobce nedostavil, u tohoto jednání bylo provedeno dokazování, a to čtením trestního spisu vedeného Okresním soudem v Břeclavi pod č.j. 21T 10/2012. Jednání tohoto dne se zúčastnil poškozený D. B., který zopakoval žádost o náhradu škody vyčíslenou v trestním spise na č.l. 68 a dále poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně pod č.j. 5To 105/2013-292, a to na stranu čtyři tohoto rozhodnutí, kdy krajský soud jednoznačně uvedl, že obžalovaný (Petr Tomáš) se dopustil přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. h) a písm. k) zákona o silničním provozu. Sdělil, že to je vše, co může k uvedené věci říci, neboť vzhledem ke zranění, které utrpěl při dopravní nehodě, si na žádné skutečnosti z dopravní nehody nevzpomíná. Další ústní jednání o přestupku bylo nařízeno na 20.8.2013, tohoto jednání se obviněný z přestupku zúčastnil a k nehodovému ději uvedl, že ten den se jel projet na skútru, kdy jel z obce Hlohovec do Lednice, kdy přijížděl ke křižovatce ze směru od obce Hlohovec a chtěl odbočovat doleva. Když se skútrem přijel ke křižovatce, zastavil jej na úpatí křižovatky v kopečku, který tam je. Poté se rozhlédnul doleva, doprava a doleva. Ze žádného směru komunikace neviděl přijíždět žádné vozidlo, proto se pomalu se skútrem rozjel směrem na Lednici. V momentě, kdy se se skútrem zařazoval do pravého jízdního pruhu, kdy s ním byl již v pravé části tohoto jízdního pruhu, tak si ve zpětném zrcátku všimnul motocyklu, se kterým se bezprostředně poté střetl. V ten moment již pokračoval se skútrem ve směru na Lednici. Uvedl, že dle něho nemohl dopravní nehodě nijak zabránit. Dle žalobce pan B. dopravní nehodě mohl předejít tím, že žalobce mohl předjet nebo mohl zabrzdit či zpomalit. Za horizont směrem na Valtice není vidět a žalobce nemohl nic jiného udělat. Jeho zmocněnec u tohoto jednání navrhoval vypracování revizního znaleckého posudku, neboť v trestním spise se nachází dva znalecké posudky s protichůdnými závěry. Dále poukázal na odůvodnění na straně 3. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.3.2013, kde je uvedeno mimo jiné, že poškozený B. měl dostatečný časový prostor, aby na vzniklou dopravní situaci řádně a včas reagoval. Toto hodnocení věci krajským soudem je v rozporu s jeho dále prezentovaným názorem, že P. T. nehodu spoluzavinil. Městský úřad Břeclav, odbor správních věcí a dopravy pod č.j. MUBR-34110/2013 dne 31.10.2013 vydal rozhodnutí, kdy uvedl, že Petr Tomáš je vinen ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu, kterého se dopustil dne 20.8.2011 ve 14:45 hod. v katastru obce Hlohovec, v km 63,31 silnice II. třídy č. 422, k křižovatce se silnicí III. třídy č. 42230, ve směru na obec Lednice, tím, že nesprávným způsobem řízení motorového vozidla (motocyklu) tov.zn. Aprilia, r.zn. BVK 0053, kdy se plně nevěnoval jeho řízení, spoluzavinil dopravní nehodu, při které bylo jinému ublíženo na zdraví. K dopravní nehodě došlo tím způsobem, že obviněný dne 20.8.2011 v katastru obce Hlohovec řídil motorové vozidlo (motocykl) tov.zn. Aprilia, r.zn. BVK 0053, když s ním vyjel z vedlejší pozemní komunikace vedoucí od obce Hlohovec do křižovatky z hlavní pozemní komunikace vlevo směrem na obec Lednice, kde je přednost vyznačena dopravní značkou P4 „Dej přednost v jízdě!“, přičemž přehlédl z pravé strany po hlavní pozemní komunikaci ve směru od obce Valtice přijíždějící motorové vozidlo (motocykl) tov.zn. Kawasaki, r.zn. 4B0893, jež řídil D. B. V důsledku toho došlo ke střetu zmiňovaných vozidel, a to tak, že D. B. narazil levým bokem svého vozidla Kawasaki do zadní části pravého boku vozidla Aprilia, jež řídil obviněný. Po střetu vozidla spadla na pozemní komunikaci. Při dopravní nehodě byl zraněn obviněný a D. B. Nikdo další zraněn nebyl. Dopravní nehodou vznikla hmotná škoda na dopravním vozidle (motocyklu) tov.zn. Aprilia, kdy odhadnutá škoda dle odborného vyjádření ze dne 1.11.2011, je cca 15.000 Kč. Dále dopravní nehodou vznikla hmotná škoda na motorovém vozidle tov.zn. Kawasaki, r.zn. 4B0893, kdy odhadnutá škoda dle odborného vyjádření ze dne 1.11.2011 přesáhne 100.000 Kč. U obou řidičů bylo provedeno odborné měření pro zjištění přítomnosti alkoholu v době řízení, přičemž výsledek zkoušky byl vždy negativní. Technická závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Šetřila Policie ČR, oddělení obecné kriminality Břeclav pod č.j. KRPB- 28533/TČ-2011-06471 a Dopravní inspektorát Břeclav pod č.j. KRPB-174/DNV-2011-HAR. Svým jednáním obviněný porušil zákon o silničním provozu, a to jeho ust. § 4 písm. a) a ust. § 5 odst. 1 písm. b) zato se mu ukládá: 1. podle ust. § 125c odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu – pokuta ve výši 26.000 Kč 2. podle ust. § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu – zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku. Dále uvedeno, že povinnost nahradit škodu vzniklou na motorovém vozidle tov.zn. Kawasaki se neukládá, přestože se poškozený majitel D. B. přihlásil dne 5.8.2013 s nárokem náhrady škody ve výši 100.000 Kč dle ust. § 70 odst. 1 zákona o přestupcích. Poškozený se v souladu s ust. § 70 odst. 2 zákona o přestupcích odkazuje s tímto nárokem na soud nebo na jiný příslušný orgán. Povinnost nahradit škodu, majetkovou škodu VZP, která se dne 18.1.2012 přihlásila v rámci trestního řízení s nárokem na uplatnění nároku na náhradu škody dle § 43 odst. 3 trestního řádu ve výši 19.862,24 Kč se neukládá. Poškozený se v souladu s ust. § 70 odst. 3 zákona o přestupcích odkazuje s tímto nárokem na soud nebo jiný příslušný orgán. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplynulo, že správní orgán vycházel z podkladů, které byly shromážděny ve spise trestním 21T 10/2012. Uvedl, že při volném hodnocení důkazů dospěl k závěru, že jednou z příčin dopravní nehody byla skutečnost, že obviněný porušil ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, když řidič vozidla je povinen věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích. Sám obviněný ve svém vyjádření správnímu orgánu sdělil, že když s vozidlem Aprilia vjížděl do křižovatky, neviděl z pravé strany žádné vozidlo na pozemní komunikaci. Ze spisové dokumentace a především ze závěrů obou znalců vyplynulo, že viditelnost nebyla z pravé strany ničím omezena. Dle závěru znalce Ing. Petra Mikuláška měl obviněný dostatečný časový prostor k tomu, aby před začátkem rozjezdu nebo v průběhu pohybu vozidla v levé polovině komunikace uviděl vozidlo poškozeného. Správní orgán má zato, že kdyby se obviněný v průběhu jízdy křižovatkou plně věnoval řízení vozidla, musel by vozidlo, jež řídil Dušan Bradáč, přijíždějící zprava, zaznamenat, ať již pohledem či poslechem a mohl reagovat, buď zastavením svého vozidla ještě v době, kdy s ním projížděl levým jízdním pruhem, nebo jej mohl před střetem stočit doleva, neboť tomu nic na komunikaci nebránilo. Současně dle názoru správního orgánu obviněný nedodržel povinnost účastníka provozu na pozemních komunikacích chovat se ohleduplně a ukázněně tak, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní a své chování je povinen přizpůsobit zejména svým schopnostem a situaci v provozu na pozemních komunikacích tak, jak mu ukládá ust. § 4 písm. a) zákona o silničním provozu. V daném případě měl obviněný při vjíždění s vozidlem do křižovatky vzít v úvahu, že s ním jede mírně do kopečka, a tudíž rychlost jeho vozidla není stejná, jako by se s ním rozjížděl na rovině. Proto měl předpokládat, že když do ní s vozidlem vjížděl pomaleji, bude mu průjezd křižovatkou trvat déle, přičemž naopak vozidla přijíždějící z pravé strany jedou mírně z kopce po rovné komunikaci, když se po ní pohybují podstatně větší rychlostí, než on s vozidlem vyjížděl do křižovatky a vzhledem k tomu se vzdálenost mezi vozidly zkracuje podstatně rychleji, a proto měl své chování přizpůsobit právě této situaci. Dle názoru správního orgánu tímto popsaným jednáním obviněný při řízení vozidla Aprilia spoluzavinil dopravní nehodu, při které bylo jinému ublíženo na zdraví. Porušením citovaných ustanovení zákona o silničním provozu obviněný naplnil skutkovou podstatu přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu. Za tento přestupek se podle ust. § 125c odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu pachateli uloží pokuta ve výši od 25.000 Kč do 50.000 Kč a podle ust. § 125c odst. 5 citovaného zákona zákaz činnosti řízení motorových vozidel spočívající v zákazu řízení motorového vozidla v délce od 1 do 2 let. Podle ust. § 3 zákona o přestupcích k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Protože zákon ve vztahu k přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu jinak nestanoví, postačuje k naplnění subjektivní stránky odpovědnosti za tento přestupek zavinění z nedbalosti. Podle ust. § 4 zákona o přestupcích je pak přestupek spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal nato, že tento zájem neporuší nebo ohrozí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. V daném případě má správní orgán za to, že se jednalo o zavinění formou nevědomé nedbalosti, neboť obviněný ve svém vyjádření uvedl, že neviděl zprava přijíždět žádné vozidlo. Tudíž nevěděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem, kdy s vozidlem vjížděl z vedlejší pozemní komunikace na hlavní pozemní komunikaci, věděl měl a mohl. Shora uvedené protiprávní jednání obviněného proto ohrožuje jednu z nejdůležitějších hodnot a zájmů chráněných právní úpravou provozu na pozemních komunikacích, kterou je jeho bezpečnost. Tímto byl naplněn také materiální aspekt přestupku. Při stanovení druhu sankce a její výše zohlednil správní orgán skutečnosti uvedené v ust. § 12 odst. 1 zákona o přestupcích, zejména přihlédl k závažnosti spáchaného dopravního přestupku, ke způsobu jeho spáchání a následkům, a taktéž k osobě pachatele. Pokuta i zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel byly v tomto případě uloženy při dolní hranici zákonného rozpětí. Ve prospěch obviněného bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že se k ústnímu jednání dostavil v zájmu vyřešení, k formě zavinění, kdy se jednalo o nedbalost a bylo také přihlédnuto k tomu, že z výpisu z evidenční karty obviněného je zřejmé, že se jmenovaný v minulosti dopustil pouze dvou porušení pravidel silničního provozu během své řidičské praxe. K tíži obviněného bylo přihlédnuto k faktu, že dopravní nehoda měla škodlivý následek. Uložené sankce považuje správní orgán za odůvodněné, přiměřené a v plné míře respektující ust. § 12 zákona o přestupcích. Stanovené sankce odpovídají účelu stanovenému zákonem k dosažení individuální a generální prevence. Náhrada nákladů byla uložena v souladu s ust. § 79 odst. 1 zákona o přestupcích. O náhradě škody na motorovém vozidle (motocyklu) tov.zn. Aprilia nebylo rozhodováno, neboť se poškozený vlastník po řádném poučení k řízení ve věci náhrady škody nepřipojil. Obviněný byl shledán vinným v celém rozsahu sděleného obvinění, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. výrokové části rozhodnutí. Poškozený D. B. se podáním z 5.8.2013 připojil ke správnímu řízení ve věci náhrady škody ve výši 100.000 Kč, která mu vznikla poškozením motocyklu Kawasaki při dopravní nehodě. Součástí tohoto podání bylo odborné vyjádření ze dne 1.11.2011, v němž je uvedeno, že při předmětné dopravní nehodě došlo k poškození palivové nádrže, veškeré plastové kapotáže, osvětlení, rámu motocyklu a řídítka vpravo, přičemž je zde následně uvedeno, že výše škody přesáhne 100.000 Kč, a že časová hodnota vozidla je cca 100.000 Kč. Nezbytným předpokladem pro přiznání nároku na náhradu škody poškozenému je spolehlivé zjištění škody a její výše. Doklady, kterými poškozený svůj nárok prokazuje, nepovažuje však správní orgán za dostatečné k prokázání odůvodněnosti uplatněného nároku a jeho výše. Protože řízení o přestupku je prioritně řízením o vyslovení viny a případně trestu za přestupek, je vzhledem k uvedenému však další dokazování nad rámec řízení o přestupku. Takové dokazování pro řízení o náhradě škody by představovalo pro správní orgán neúměrné zatížení, popř. by hrozilo, že v důsledku snahy o rozhodnutí v adhezním řízení, které má ve správním trestání pouze doprovodný význam, dojde k zániku odpovědnosti za přestupek. Vzhledem k výše uvedenému nebyla obviněnému uložena povinnost nahradit zmiňovanému škodu. Poškozený má možnost nárok na náhradu škody uplatnit u soudu, popř. u jiného příslušného orgánu. S uvedeným rozhodnutím žalobce nesouhlasil, podal proti němu odvolání, když zdůraznil, že dopravní nehodu způsobil D. B. buď tím, že jel nepřiměřenou rychlostí, nebo se nevěnoval dostatečně řízení vozidla, příp. nehodu způsobil kombinací obou těchto faktorů. Žalovaný dne 19.12.2013 pod č.j. JMK 136047/2013 rozhodl tak, že odvolání žalobce proti rozhodnutí MěÚ Břeclav ze dne 31.10.2013 zamítl a uvedené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že situace, kdy jsou o určité skutečnosti dána rozporná tvrzení a správní orgán stojí před otázkou, ke kterému z nich se přiklonit, není v přestupkovém řízení ničím výjimečným. Aby bylo možno uznat obviněného vinným uvedeným přestupkem, muselo být v řízení bezpečně zjištěno, že obviněný jednak byl řidičem vozidla, jednak porušil ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích, v důsledku čeho spáchal přestupek kladený mu za vinu. Tyto skutečnosti má odvolací orgán na základě podkladů obsažených ve spise za prokázané. Odvolací orgán, stejně jako správní orgán I. stupně, se přiklonil k verzi, že obviněný dne 20.8.2011 ve 14:45 hod. v katastru obce Hlohovec, v km 63,31 silnice II. třídy č. 422, v křižovatce se silnicí III. třídy č. 42230, ve směru na obec Lednice tím, že nesprávným řízením motorového vozidla (motocyklu) tov. zn. Aprilia, r.zn. BVK 0053, když se plně nevěnoval jeho řízení, spoluzavinil dopravní nehodu, při které bylo jinému ublíženo na zdraví. K dopravní nehodě došlo tím způsobem, že obviněný dne 20.8.2011 v katastru obce Hlohovec řídil motorové vozidlo – motocykl, kdy s ním vjel z vedlejší pozemní komunikace (ze silnice III. tř. č. 42230) vedoucí od obce Hlohovec do křižovatky z hlavní pozemní komunikace (silnice II. tř. č. 422) vlevo směrem na obec Lednice, kde je přednost vyznačena dopravní značkou P4 „Dej přednost v jízdě!“, přičemž přehlédl z pravé strany po hlavní pozemní komunikaci ve směru od obce Valtice přijíždějící motorové vozidlo (motocykl) tov. zn. Kawasaki, jež řídil Dušan Bradáč. V důsledku toho došlo ke střetu zmiňovaných vozidel, a to tak, že D. B. narazil levým bokem svého vozidla Kawasaki do zadní části pravého boku vozidla Aprilia, jež řídil obviněný. Odvolací orgán, stejně jako správní orgán I. stupně konstatuje, že se obviněný svým jednáním dopustil přestupku kladenému mu za vinu, neboť shromážděné důkazy k okolnostem spáchaného přestupku se v zásadních věcech nerozcházely, naopak tyto spolu korespondovaly. Odvolací orgán považuje na základě provedených důkazů spáchání přestupku obviněným za spolehlivě prokázané. Odvolací orgán dále uvádí, že hodnocení provedených důkazů bylo provedeno objektivně a věcně správně a v tomto ohledu nemá odvolací orgán napadenému rozhodnutí co vytknout a s provedeným hodnocením důkazů se ztotožňuje. Skutečnost, že obviněný řídil uvedené vozidlo na uvedeném místě je naprosto nerozporná, když vyplývá ze všech důkazních materiálů, a ani není rozporována. Skutečnost, že obviněný vyjel z vedlejší pozemní komunikace do křižovatky z hlavní pozemní komunikace, kde je přednost vyznačena dopravní značkou P4 „Dej přednost v jízdě!“, přičemž přehlédl z pravé strany po hlavní pozemní komunikaci přijíždějící motorové vozidlo Kawasaki, jež řídil Dušan Bradáč, a spoluzavinil tak dopravní nehodu, při které bylo jinému ublíženo na zdraví, taktéž vyplývá ze všech důkazních materiálů, opět není rozporná. Zjištění skutkového stavu věci tedy spočívalo především v zodpovězení otázky, kdo zapříčinil dopravní nehodu. Správní orgán I. stupně a společně s ním i odvolací orgán dovodil spoluzavinění dopravní nehody obviněným a poškozeným B. K odpovědnosti za spoluzavinění dopravní nehody poškozeným B. se vyjádřil správní orgán I. stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí, když uvedl, že odpovědnost za přestupek D. B. již zanikla. K takové situaci se již vyjádřil NSS v rozsudku ze dne 15.6.2007, č.j. 4As 38/2006, když v právní větě rozsudku uvedl, že: „Ustanovení § 20 odst. 2 přestupkového zákona je třeba rozumět tak, že roční lhůtu k projednání přestupku lze prodloužit o dobu vedení trestního řízení pro týž skutek vždy jen ohledně té osoby, která byla takto trestně stíhána. Za vyloučenou dobu z roční lhůty k projednání přestupku pachatele se nepovažuje doba trestního stíhání vedeného vůči jiné osobě“. V řešené věci byl trestně stíhán pouze obviněný, proto tedy odpovědnost za přestupek poškozeného B. zanikla dle ust. § 20 odst. 2 zákona o přestupcích. K závěru o spoluzavinění dopravní nehody dospěl správní orgán I. stupně na základě provedených důkazů, zejména obou znaleckých posudků, které se v zásadních věcech nerozcházely, naopak tyto spolu korespondovaly, kdy z nich vyplývá, že obviněný mohl vozidlo poškozeného vidět a mohl tedy střetu zabránit (znalecký posudek Ing. M. toto hodnotí při rychlosti jízdy poškozeného 90-110 km, znalecký posudek Ing. Ch. se k otázce možnosti zabránit střetu ze strany obviněného jednoznačně nevyjádřil, když pouze uvedl, že při rychlosti jízdy poškozeného B. 90 km/h vzniká dostatek času na kontrolu obou směrů), a že pokud by poškozený B. jel maximálně povolenou rychlostí 90 km/h a na vjíždějící motocykl obviněného by reagoval intenzivním bržděním, tak by ke střetu motocyklů nedošlo (naprosto shodně oba znalecké posudky). V rozhodnutí pak uvedeno, že velmi obdobnou situací se zabýval již Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29.11.2006, č.j. 7Tdo 1411/2006, v němž mimo jiné uvedeno: k tomu Nejvyšší soud dodává, že při dopravních nehodách, k nimž dochází střetem vozidla jedoucího po hlavní silnici s vozidlem vjíždějícím do křižovatky z vedlejší silnice, je zásadně viněn řidič, který nerespektoval stanovenou přednost v jízdě, a pokud nerespektováním pravidel silničního provozu k nehodě přispěl i řidič jedoucí s vozidlem po hlavní silnici, může jít z jeho strany nejvýše o spoluzavinění. Tolik v obecné rovině“. Dále pak uvedeno, že v další judikátu (usnesení ze dne 4.2.2009, č.j. 7Tdo 38/2009), se Nejvyšší soud vyjádřil k vzájemnému vztahu k povinnosti řidiče jedoucího po hlavní silnici dodržet stanovený rychlostní limit a povinností řidiče přijíždějícího po vedlejší silnici dát přednost v jízdě: „v posuzovaném případě spočívala dopravní nehoda ve střetu dvou vozidel na křižovatce hlavní silnice s vedlejší silnicí, přičemž vozidlo obviněného jelo po hlavní silnici a vozidlo poškozeného vjelo do křižovatky z vedlejší silnice. Obecně vzato, je za takový střet zásadně odpovědný řidič, který do křižovatky vjede z vedlejší silnice, neboť jeho povinností je dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici. Samotná okolnost, že řidič, který má přednost v jízdě, jede rychlostí přesahující stanovený limit, nic nemění na povinnosti řidiče přijíždějícího z vedlejší silnice dát přednost v jízdě řidiči přijíždějícímu po hlavní silnici. Přednost řidiče jedoucího po hlavní silnici tedy nezaniká jen v důsledku toho, že tento řidič jede nedovolenou rychlostí. Příčinou střetu pak je skutečnost, že řidič přijíždějící po vedlejší silnici nedal přednost. Překročení dovolené rychlosti řidičem jedoucím po hlavní silnici může mít pouze omezený význam, a to v podstatě jen z hlediska míry následku vzniklého ze střetu, za který ovšem primárně odpovídá řidič vozidla přijíždějícího z vedlejší silnice. Tyto zásady vyplývající z toho, že porovnají-li se povinnosti obou řidičů, je povinnost dát přednost v jízdě kvalitativně vyšším stupněm povinnosti, než je povinnost dodržet limit dovolené rychlosti. Porušení povinnosti dát přednost v jízdě bez dalšího již samo o sobě vede ke zcela bezprostřednímu a reálnému nebezpečí střetu vozidel, protože se vždy týká situace, v níž jde o vztah nejméně dvou vozidel s protínajícím se směrem jízdy. Porušení povinnosti dodržet stanovený rychlostní limit samo o sobě nevede ke vzniku takového nebezpečí a zakládá ho teprve ve spojení s dalšími podmínkami a okolnostmi konkrétní situace v silničním provozu, jakými jsou např. přítomnost dalších účastníků provozu, hustota provozu, viditelnost, přehlednost daného místa či úseku apod. Od těchto zásad se lze výjimečně odchýlit pokud je to odůvodněno jednak extrémní mírou porušení povinnosti řidiče jedoucího po hlavní silnici dodržet stanovený rychlostní limit a jednak tím, že rychlost jízdy řidiče jedoucího po hlavní silnici fakticky znemožní řidiči přijíždějícímu po vedlejší silnici splnění povinnosti dát přednost. Jde o to, že jen v důsledku vysoké rychlosti vozidla jedoucího po hlavní silnici řidič vozidla přijíždějícího po vedlejší silnici i při snaze dát přednost objektivně nemůže bezpečně provést jízdní manévr spočívající v projetí křižovatky. Typickým rysem takové situace je to, že řidič, který jinak je povinen dát přednost v jízdě, jen v důsledku vysoké rychlosti jízdy vozidla, jemuž má dát přednost, uvidí toto vozidlo až v době, kdy již není reálné, aby mu skutečně přednost dal. Zároveň je třeba zdůraznit, že nedání přednosti tu nesmí být důsledkem toho, že řidič přijíždějící po vedlejší silnici pominul nějakou významnou okolnost, kterou mohl běžně vnímat nebo kterou mohl snadno předvídat. V tomto smyslu je zcela brát v úvahu rozhodnutí č. 45/2005 Sb. rozh. tr., na které v napadeném rozsudku odkázal Krajský soud v Ostravě. „Aplikuje-li se to, co bylo uvedeno o vzájemném vztahu povinnosti řidiče jedoucího po hlavní silnici dodržet stanovený rychlostní limit a povinnosti řidiče přijíždějícího po vedlejší silnici dát přednost v jízdě, na posuzovaný případ, je zřejmé, že nebyly přesvědčivé důvody proto, aby rychlost jízdy obviněného byla považována za příčinu střetu obou vozidel“. Obviněným namítaná skutečnost, že ke střetu došlo až 26m za křižovatkou. Odvolací orgán konstatuje, že o této skutečnosti není sporu (oba znalecké posudky z ní také vycházejí). Obviněný v odvolání uvádí, že hodnocení věci znalcem Ing. M. (poškozený by nehodě předešel, kdyby jel povolenou rychlostí a intenzivně brzdil) svědčí zcela ve prospěch neviny obviněného a tedy, že dopravní nehodu event. ani nespoluzavinil. K tomu odvolací orgán uvádí, že se neztotožňuje s obviněným, když z okolností nehodového děje (místo střetu), která je jen jednou z několika zásadních pro vznik dopravní nehody, vyvozuje svoji nevinu. Jak již uvedeno výše, ze strany obviněného je nejpodstatnější okolností fakt, zda mohl vidět poškozeného přijíždějícího po hlavní pozemní komunikaci, o čemž nejsou vzhledem k výše uvedenému pochybnosti. Obviněný v odvolání také namítá skutečnost, že poškozený měl dost dlouho dobu pro zabránění dopravní nehody, když mohl zareagovat např. objetím vozidla obviněného. K tomu odvolací orgán cituje odbornou literaturu: „po řidiči jedoucím po silnici s předností v jízdě není možné vyžadovat, aby při přijíždění na křižovatku bez závažných důvodů reagoval tak, aby zabránil střetu vozidel, ke kterému by mohlo dojít, protože řidič přijíždějící bez přednosti v jízdě porušil povinnost dát přednost v jízdě. Takový postup by totiž vedl k nežádoucímu narušování plynulosti silničního provozu. Z uvedeného plyne, že řidič vozidla s předností v jízdě je v určitých situacích nucen spoléhat na dopravní kázeň ostatních řidičů, kteří se ke křižovatce přibližují a jsou povinni dát mu podle pravidla silničního provozu přednost v jízdě. Otázka jeho případného spoluzavinění je proto otázkou „přiměřenosti důvodů“ takového spoléhání (§ 4 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích), přičemž její správné řešení je podmíněno pečlivým objasněním okolností konkrétního případu, zvláště rychlostí vozidel a momentu přibližování k místu, kde se dráhy vozidel křižují. Znamená to, že při posuzování dopravních nehod platí tzv. princip omezené důvěry; řidič se může spoléhat nato, že ostatní účastníci provozu budou dodržovat jeho pravidla, pokud z konkrétních okolností neplyne opak (K. H., Dopravní přestupky v praxi, II. vydání Praha: Linde 2006, 61-62s). Odvolací orgán při posuzování příčiny vzniku dopravní nehody přihlédl právě k principu omezené důvěry, když po hodnocení nehodového děje na základně znaleckých posudků dospěl k jisté míře zavinění ze strany poškozeného B. a konstatuje, že obviněný spoluzavinil dopravní nehodu společně s poškozeným B. Námitky obviněného uvedené v odvolání nevedou k zániku jeho zavinění za vznik dopravní nehody, ale jsou podstatné pro konstatování spoluviny ze strany poškozeného. Nadto je odvolací orgán také nucen zmínit skutečnost, že obviněný v době střetu nejel při pravém okraji, jak vyplývá nejen z materiálů vyhotovených Policií ČR. Tato skutečnost pak také mohla mít (a zřejmě i měla) vliv na vznik dopravní nehody. K zavinění přestupku spočívajícím ve způsobení dopravní nehody, při které je jinému ublíženo na zdraví odvolací orgán dodává citaci právní věty usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6.9.2001, č.j. 3Tz 182/2001: „při posuzování okolností, které může či nemůže řidič předvídat, je třeba vycházet z konkrétní dopravní situace. Z hlediska zavinění z nedbalosti to pak znamená, že kromě míry povinné opatrnosti vyplývající z pravidel silničního provozu zde existuje i její subjektivní vymezení, vztahující se k míře opatrnosti, kterou je schopen řidič v konkrétním případě vynaložit. O zavinění z nedbalosti může jít pouze tehdy, pokud povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem jsou dány současně“. V konkrétním případě je tedy nutno konstatovat, že obviněný (spolu) zavinil dopravní nehodu, když měl povinnost věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích (obzvlášť v situaci, když vyjíždí z vedlejší pozemní komunikace na hlavní), a když byla dána také možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, když mohl vidět poškozeného B., jak vyplývá ze znaleckých posudků. Obdobně bychom mohli dovodit zavinění i u poškozeného, kterému však uplynutím promlčecí doby zanikla odpovědnost za přestupek. Posouzení věci soudem. Krajský soud v Brně uvádí, že se zcela ztotožňuje se stanoviskem správního orgánu I. stupně i žalovaného vyjádřené v jejich rozhodnutích. Úkolem soudu je tedy v dané věci posoudit, zda žalobce spoluzavinil předmětnou dopravní nehodu, a zda byl náležitě zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tak jak má na mysli ust. § 3 správního řádu. Soud dospěl k závěru, že ve věci určení, zda žalobce spoluzavinil předmětnou dopravní nehodu a dopustil se přestupkového jednání, které je mu kladeno za vinu, nebylo potřeba provádět doplnění dokazování, neboť dle názoru soudu žádné „nové“ skutečnosti by se nepodařilo zjistit, když v trestním řízení, jak vyplývá ze spisu Okresního soudu Břeclav vedené pod sp.zn. 21T 10/2002 byly zjištěny dostatečné skutečnosti, a to ať již výpovědí žalobce či poškozeného, z výpovědi svědka T. H., který jako jediný kromě účastníků dopravní nehody, se k ní mohl vyjádřit a zejména pak z obou znaleckých posudků, založených v trestním spise, kteří posuzovali vznik předmětné dopravní nehody, když soud, stejně jako správní orgány, nepokládá posudky za znalecké posudky, které by se vyjadřovaly k příčinám vzniku dopravní nehody protichůdně. Pokud jde pak o oba účastníky dopravní nehody, poškozený B., řidič motocyklu Kawasaki, si s ohledem na zranění po nehodě na průběh dopravní nehody nepamatuje, neví, jakou jel rychlostí, když pouze uváděl, že v uvedeném úseku jezdívá poměrně často, kdy v tomto úseku jezdí obvykle rychlostí 90 km/h až 100 km/h. Jaká byla tedy rychlost vozidla poškozeného se nedalo zjistit, když v tomto směru ani z výpovědi svědka T. H., který sice popsal, to co ohledně předmětné dopravní nehody viděl, tedy to, že několik desítek metrů od křižovatky sjížděl z kopce, když ho předjela motorka poškozeného, viděl, jak se blíží ke křižovatce a poté se z druhé strany vynořila další motorka a svědek cítil, že motorka jedoucí od Valtic brzdí a druhá od Hlohovce se snaží brzdit, bohužel do sebe zezadu narazily a skončily v příkopě. Pokud jde o rychlost motorky Kawasaki, sám sdělil, že nedokáže určit rychlost motorky, když on sám jel na kole a jel rychlostí asi 20 km/h, ovšem nedokázal rozpoznat, zda motorka jede rychlostí 50 nebo 80 km/h. Sám uvedl, že na motorce nejezdí, nemá odhad, rozhodně však motorka dle něho nejela rychlostí 130 km/h a pouze odhad svědka je, že jela rychlostí 70 až 90 km/h. Soud zde uvádí, že z této výpovědi svědka se nedá zjistit, jakou rychlostí poškozený Bradáč na motorce značky Kawasaki jel a ve spisu policie, která dopravní nehodu šetřila, žádné brzdné stopy zaznamenány nejsou. Soud tedy uzavírá, že pokud jde o rychlost vozidla, motocyklu Kawasaki před střetem s druhým motocyklem, rychlost jízdy tohoto motocyklu se tedy nedá zjistit, a je pouze odhad, vzhledem k tomu co uvedl svědek H. a samotný poškozený Bradáč, že rychlost jízdy motocyklu Kawasaki před započetím brždění mohla být okolo 90 km/h nebo o něco více (90 až 100 km/h). Nelze však z provedeného dokazování určit, že by rychlost tohoto motocyklu nemohla být povolená rychlost v daném místě, tj. 90 km/h nebo i o něco méně. Dále soud uvádí, že nepochybné je, že řidič Bradáč jel po hlavní komunikaci, kdežto řidič T. vyjížděl z vedlejší komunikace, která vede od Hlohovce, a kde je vyznačena přednost dopravním značením P4 (Dej přednost v jízdě). Soud souhlasí s tím, co uvádí žalovaný ve svém rozhodnutí a co cituje z rozsudku Nejvyššího soudu a tedy ta skutečnost, že obecně vzato je za takový střet zásadně zodpovědný řidič, který do křižovatky vjede z vedlejší silnice, protože jeho povinností je dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici. V případě, že řidič vjíždí na hlavní komunikaci ze silnice vedlejší, je nezbytně nutné, aby v jeho případě byla zvýšená pozornost a opatrnost, protože je dané, že na křižovatce s hlavní silnicí se musí řidič zastavit, důkladně se rozhlédnout v obou směrech, být velmi opatrný s ohledem na provoz na hlavní komunikaci a zhodnotit dobře rozhledové podmínky. Je samozřejmé, že když řidič, který vyjíždí z vedlejší komunikace na komunikaci hlavní a v křižovatce zastaví, se rozjíždí podstatně menší rychlostí, než jedou vozidla projíždějící po hlavní komunikaci a tuto situaci musí dobře vyhodnotit řidič přijíždějící z vedlejší komunikace, tedy, jak soud již uvedl, musí vyhodnotit všechny okolnosti, a to rozdíl v rychlosti jízdy, viditelnost, hustotu provozu apod. V daném případě, pokud jde o tuto konkrétní dopravní situaci, bylo nepochybně zjištěno ze znaleckého posudku znalce Ing. P. M., kterého ustanovil jako znalce Okresní soud v Břeclavi, že řidič motocyklu Aprilia, tj. žalobce měl dostatečný časový interval, aby před začátkem rozjezdu nebo v průběhu pohybu v levé polovině vozovky Valtice – Lednice motocykl Kawasaki mohl vidět. Pokud by řidič tohoto motocyklu Aprilia po začátku rozjezdu do času 2,5 až 3,5s po rozjezdu přerušil nebo změnil pohyb v levé polovině vozovky Valtice – Lednice, nedošlo by ke střetu. Podle § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Podle § 5 odst. 1 písm. b) řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích. V daném případě z provedených důkazů založených v připojeném trestním spise vzal soud za zcela jednoznačně prokázané, že shora citovaná zákonná ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích žalobce porušil, kdy se zcela evidentně nevěnoval plně řízení svého motocyklu a nesledoval řádně situaci v provozu na pozemních komunikacích, nechoval se vůči ostatním účastníkům provozu na pozemních komunikacích dostatečně ohleduplně a ukázněně a toto bylo hlavní příčinou toho, že se dopustil přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích zavinil, nebo alespoň spoluzavinil dopravní nehodu, při které bylo jinému ublíženo na zdraví (poškozenému D. B.). Pokud jde pak o poškozeného D. B., z vypracovaných znaleckých posudků založených v trestním spise vyplývá, že i on mohl spoluzavinit uvedenou dopravní nehodu, a to v případě, že se po hlavní komunikaci pohyboval vyšší než povolenou rychlostí, která v daném úseku byla 90 km/h. Ze znaleckého posudku znalce Ing. M. vyplynulo, ze všech podkladů, že se mohl řidič motocyklu Kawasaki pohybovat rychlostí 90 až 130 km/h, přičemž pravděpodobnější rychlost se jeví 90 až 110 km/h. Z posudku vyplývá, že pokud by se řidič motocyklu Kawasaki pohyboval maximálně povolenou rychlostí a byl by v době rozjezdu motocyklu Aprilia ve vzdálenosti cca 146m od uvedeného motocyklu (viz – analýza rychlosti 130 km/h), tak by řidič motocyklu Aprilia nedonutil řidiče motocyklu Kawasaki jedoucího maximálně povolenou rychlostí k náhlé změně rychlosti – (přednost v jízdě by z technického pohledu nebyla porušena). Soud zde však uvádí, že vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, jakou rychlostí se pohyboval řidič motocyklu Kawasaki, tedy řidič B., když z toho, co bylo v průběhu trestního řízení zjištěno, se jeví jako přijatelná rychlost 90 až 100 km/h, soud zde uvádí, že pokud tedy došlo na straně řidiče motocyklu Kawasaki k určitému překročení rychlosti, podílel by se jistě určitým způsobem na spoluzavinění dopravní nehody. Hlavní příčinu vzniku dopravní nehody však soud spatřuje, a to zejména s ohledem na skutečnosti uvedené ve znaleckých posudcích v způsobu jízdy žalobce, který porušil povinnosti účastníka v provozu na pozemních komunikacích zcela jednoznačně a přijíždějící motocykl Kawasaki mohl vidět, tedy motocykl přijíždějící po hlavní silnici. Soud zde zdůrazňuje, že mnohem větší ohleduplnost a pozornost při pohybu na pozemních komunikacích musí být kladena na řidiče přijíždějící z vedlejší komunikace na komunikaci hlavní. Soud má tedy za prokázáno, že žalobce přinejmenším spoluzavinil dopravní nehodu, při které došlo k ublížení na zdraví Dušana Bradáče, druhého účastníka dopravní nehody, a to svým způsobem jízdy po vedlejší pozemní komunikaci, když se napojoval na komunikaci hlavní. Pokud pak jde o uložené sankce za uvedený přestupek, žalobci byla uložena pokuta ve výši 26.000 Kč, když dle ust. § 125c odst. 4 písm. a) za přestupek se uloží pokuta od 25.000 Kč do 50.000 Kč, jde-li o přestupek podle odst. 1 písm. c), d), e) bodu 1. a 5. a písm. h). Pokud jde o žalobce, byla uložena pokuta vysloveně v dolní hranici rozpětí, téměř na nejnižší možné hranici, která je 25.000 Kč a toto bylo také řádně v rozhodnutí správních orgánů zdůvodněno, přičemž dle ust. § 125c odst. 5 se za uvedený přestupek spáchaný podle § 125c písm. h) uloží zákaz činnosti od jednoho do dvou let. V daném případě zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel byl uložen na dobu jednoho roku, tedy byl stanoven na spodní, tedy nejnižší možné hranici, což bylo také řádně zdůvodněno. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem, tedy skutkovému zjištění a právnímu posouzení věci, kdy obojí pokládá Krajský soud v Brně ze strany správních orgánů za jak náležitě zjištěný stav věci, tak také správně právně zhodnocený, posoudil věc tak, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) zamítl. Pokud pak jde o náklady řízení, rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy ve věci nebyl žalobce úspěšný, a proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, pokud jde o žalovaného, tomu kromě běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.

Poučení