33 A 41/2021-23

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce: M. J. nar. X st. přísl. X pobytem X proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, odbor cizinecké policie sídlem Kounicova 24, 611 32 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2021, čj. KRPB-144960-56/ČJ-2021-060022- SVZ takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou ze dne 16. 12. 2021 podanou prostřednictvím žalované žalobce brojil proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 12. 2021, čj. KRPB-144960-56/ČJ-2021-060022-SVZ (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaná rozhodla o prodloužení zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění na dobu 60 dnů do dne 6. 2. 2022 ve smyslu ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením § 124 odst. 3 a § 125 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“ nebo „ZPC“).

II. Napadené rozhodnutí

2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná nejprve shrnula, že žalobce byl zajištěn poprvé na dobu 60 dnů na základě rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2021, č. j. KRPB- 144960-20/ČJ-2021-060022-SVZ (dále jen „prvotní rozhodnutí o zajištění“), tedy do dne 9. 10. 2021. Toto prvotní zajištění bylo prodlouženo na základě rozhodnutí žalované ze dne 5. 10. 2021, č. j. KRPB-144960-42/ČJ-2021-060022-SVZ (dále „rozhodnutí o prodloužení zajištění“), a to o dalších 60 dnů do dne 8. 12. 2021.

3. Dále žalovaná odkázala na ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, jakož i na relevantní ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 3, 4 ZPC. Shrnula rozhodné skutečnosti pro zajištění žalobce.

2. Z podkladů pro rozhodnutí vyplývá, že žalobce byl zajištěn dne 11. 8. 2021 v 21:25 hod. v blízkosti čerpací stanice Shell na 185,5 km dálnice D1 směr Praha spolu s dalšími třemi cizinci. Na výzvu žalobce nepředložil žádný cestovní doklad ani jiný doklad, jímž by prokázal svou totožnost a který by ho opravňoval ke vstupu a k pobytu na území ČR. Proto s ním bylo zahájeno řízení o uložení správního vyhoštění.

3. Při výslechu dne 12. 8. 2021 uvedl svou totožnost a vypověděl, že je státním příslušníkem Pákistánu. Cestovní doklady nechal v Pákistánu, protože cestu absolvoval ilegálně za pomoci převaděčů. Cestoval přes Irán, Turecko, a odtud jeli kamionem do Evropy. Chce pokračovat v cestě do Itálie a tam si najít práci. Do Pákistánu se vrátit nechce, ačkoliv tam má rodinu. Na území Evropské unie nemá žádné vazby. Jeho hotovost činila asi 150 EUR.

4. Ze shromážděných podkladů bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce dne 11. 8. 2021 pobýval na území ČR bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn. Žalobci bylo dne 12. 8. 2021 vydáno a doručeno rozhodnutí o uložení správního vyhoštění, jímž mu byla stanovena doba, po kterou nemůže vstoupit na území států EU v délce tří let. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 8. 2021.

5. Podle názoru žalované existuje v jeho případě vážné nebezpečí zmaření výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce neskýtá jakoukoliv záruku, že bude plnit povinnosti správním orgánem uložené. V jeho případě navíc není hodnověrně prokázána totožnost, neboť žalobce nemá cestovní doklad ani jiný doklad totožnosti. Důvěryhodnost žalobce je značně oslabena a určitě by mařil výkon úředního rozhodnutí, a to i vzhledem ke skutečnosti, že na území ČR nemá hlášenou žádnou adresu pobytu a pohybuje se zde jako člověk bez domova. Do země původu se vrátit nechce, přičemž naopak chce pokračovat v cestě do Itálie.

6. Žalovaná se zabývala dále tím, zda v případě žalobce trvají důvody pro zajištění. Shrnula genezi komunikace s Ředitelstvím služby cizinecké policie Praha (dále jen „ŘSCP Praha“), které žalované zaslalo dne 4. 10. 2021 sdělení, že bude uskutečněn konzulární pohovor se žalobcem dne 14. 10. 2021. Na základě toho bylo vydáno rozhodnutí o prodloužení zajištění. Následně bylo žalované dne 2. 12. 2021 zasláno další sdělení ŘSCP Praha, podle něhož se konzulární pohovor uskutečnil v plánovaném termínu, a konzul sdělil, že žalobce je občanem Pákistánu, nicméně jeho totožnost bude třeba ověřit na Ministerstvu vnitra Pákistánu. Dobu trvání tohoto procesu odhadl konzul na cca dva měsíce. Konzul dále uvedl, že žalobce odmítl sdělit podstatné informace ohledně svého bydliště v Pákistánu, což může ztížit jeho identifikaci. ŘSCP Praha k tomu uvedlo, že prozatím nebude možno zajistit náhradní doklad pro žalobce a provést realizaci správního vyhoštění. V případě ověření totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu bude ŘSCP Praha konat nezbytné kroky k realizaci správního vyhoštění cizince.

7. Žalovaná dovodila, že z uvedeného vyplývá, že ŘSCP Praha ve spolupráci s Velvyslanectvím Pákistánu činí aktivní kroky k ověření totožnosti s následným vydáním náhradního cestovního dokladu a realizace vyhoštění.

8. Dále se žalovaná zabývala též potencionální uskutečnitelností správního vyhoštění žalobce. V této otázce žalovaná odkázala na sdělení ŘSCP Praha ze dne 5. 10. 2021 a 2. 12. 2021 a uvedla, že podle jejího názoru jistě existuje možnost realizace vyhoštění žalobce do jeho země původu, a to ve stanovené době trvání prodloužení zajištění. Neexistuje překážka trvalejší povahy, která by zabraňovala jmenovaného na území ČR vyhostit.

9. Na základě shora uvedeného přikročila žalovaná k prodloužení zajištění žalobce, neboť mírnější opatření by nebyla účinná, jakož i neúčelná. Doba zajištění byla stanovena podle ustanovení § 125 odst. 1 ZPC na dobu 60 dnů od okamžiku omezení osobní svobody žalobce, tj. do 6. 2. 2022 a s přihlédnutím ke složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Žalovaná je v této věci povinna zajistit náležitosti, které jsou nezbytné k realizaci vyhoštění tak, aby bylo uskutečnitelné v době trvání zajištění. Vzhledem k tomu, že žalobce nemá cestovní doklad, musí žalovaná cestou ŘSCP ve spojení s příslušným zastupitelským úřadem ověřit totožnost cizince a zajistit vydání cestovního dokladu nutného k realizaci správního vyhoštění. Žalovaná zdůraznila, že časové vymezení provádění kroků směřujících k realizaci vyhoštění ze strany ŘSCP je však zcela závislé na krocích Velvyslanectví Pákistánu.

10. Při stanovení doby trvání zajištění žalovaná též přihlédla k době, která je nutná k zabezpečení přepravních dokladů, kdy ŘSCP obstarává letenku nebo vyjednává průvoz cizince přes jiné státy EU. Vystavení náhradního cestovního dokladu a zabezpečení náležitostí k vycestování trvá v řádu týdnů. Kvůli situaci týkající se pandemie Covid-19 jsou veškeré úkony související s realizací správního vyhoštění relativně ztíženy.

III. Žaloba

11. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce uvedl následující žalobní body. V prvním žalobním bodě žalobce uvedl, že pokud byla doba prodloužení zajištění stanovena na 60 dnů, mělo být ze strany žalované konkrétně uvedeno, jaké dílčí kroky bude třeba činit během této doby a jaká je jejich časová náročnost. Odkázal přitom na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 41 A 21/2021-32.

12. Povinností žalované je podle názoru žalobce nejen specifikovat jednotlivé úkony nutné k realizaci správního vyhoštění podle zákona o pobytu cizinců, nýbrž také upřesnit v odůvodnění svůj odhad provedení jednotlivých úkonů. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že odhadovaná doba ověření totožnosti činí 2 měsíce a vystavení náhradního cestovního dokladu a zabezpečení dalších náležitostí je v řádech týdnů, což z logiky věci nemůže časově odpovídat době prodloužení zajištění v délce dvou měsíců.

13. Žalovaná tak pochybila, pokud v napadeném rozhodnutí neuvedla přibližný časový odhad trvání jednotlivých fází procesu vyhoštění. Z důvodu absence náležitého odůvodnění lze rozhodnutí považovat za nezákonné. Toto odůvodnění je zásadní obzvláště tehdy, pokud jde o prodloužení zajištění. Pokud žalovaná nedokáže požadovaný odhad učinit, je namístě z opatrnosti stanovit kratší dobu zajištění.

14. Pokud žalovaná odkázala paušálně na ustanovení § 163 odst. 1 ZPC, který mezi pravomoci ŘSCP Praha řadí i obstarávání letenky atd., je zřejmé, že tyto kroky bude třeba učinit při realizaci nuceného návratu do jakékoliv země. Čas nutný k jejich přípravě se však bude v jednotlivých případech lišit.

15. Žalobce souhrnně uzavřel, že napadené rozhodnutí je ve vztahu ke stanovení doby prodloužení zajištění žalobce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Zároveň představuje nepřiměřený zásah do práv žalobce na osobní svobodu.

IV. Vyjádření žalované

16. Ve svém vyjádření žalovaná shrnula průběh správního řízení. Předně uvedla, že v době vydání napadeného rozhodnutí nebránila v realizaci vyhoštění žalobce žádná právní překážka. Žalobci bylo pravomocně uloženo správní vyhoštění a nebyl v postavení žadatele o mezinárodní ochranu. Podle závazného stanoviska Ministerstva vnitra ze dne 12. 8. 2021 bylo jeho vycestování do Pákistánu možné.

17. Jedinou překážkou pro navrácení žalobce tak byla absence cestovního dokladu, bez něhož by realizace vyhoštění nebyla fakticky možná. K tomu žalovaná shrnula genezi komunikace s ŘSCP Praha ohledně ověření totožnosti žalobce.

18. Z těchto skutečností podle názoru žalované vyplývá, nebylo možno doposud zajistit náhradní cestovní doklad pro žalobce a provést realizaci jeho správního vyhoštění do země původu, neboť proces ověření jeho totožnosti nebyl dosud ukončen. Žalovaná má za to, že by se vyhoštění stalo neproveditelným, pokud by Velvyslanectví Pákistánu odmítlo vydat žalobci náhradní cestování doklad nebo pokud by na žádost o jeho vydání i přes urgence vůbec nereagovalo. To se však dosud nestalo, naopak zástupce velvyslanectví uvedl, že se v případě žalobce jedná o státního příslušníka Pákistánu a že budou dále činěny ze strany této země kroky nezbytné k ověření jeho totožnosti. Tento proces zabere asi dva měsíce, a to z důvodu neochoty žalobce sdělit informace, které jsou nezbytné k ověření jeho totožnosti.

19. Teprve po ukončení celého procesu ověření totožnosti a následného vydání náhradního cestovního dokladu bude ze strany ŘSCP Praha přistoupeno k zajištění náležitostí potřebných k samotnému fyzickému provedení správního vyhoštění žalobce. Není možné po žalované požadovat, aby v této fázi procesu vyhoštění uvedla, zda se bude jednat týden či 20 dnů. Jednalo by se o pouhý nepřesný dohad, který by naplnil požadavek individualizace časové dotace činností směřujících k provedení vyhoštění žalobce pouze formálně.

20. Žalovaná též nesouhlasí s tvrzenou šablonovitostí odůvodnění napadeného rozhodnutí bez zohlednění konkrétní situace žalobce. Přitom sám žalobce neuvedl, v čem jeho konkrétní situace spočívá. Žalovaná znovu zdůraznila, že na základě údajů uvedených pákistánským konzulem lze předpokládat, že ověřování totožnosti žalobce bude trvat minimálně dva měsíce, tudíž minimálně do dne 14. 12. 2021. Do dne 6. 2. 2022 (konec doby prodloužení zajištění žalobce) tak zbývá ještě více než sedm týdnů na to, aby ŘSCP Praha obstaralo náležitosti potřebné k samotnému odletu žalobce. Žalovaná tedy nesouhlasí s tím, že je nereálné, aby bylo ve lhůtě prodloužení zajištění správní vyhoštění žalobce uskutečněno. Závěrem poukázala na to, že žalobce svým veškerým jednáním výkon správního vyhoštění ztěžuje a oddaluje, čímž sám prodlužuje dobu svého omezení na osobní svobodě. Důvody zajištění i jeho potenciální vykonatelnost dále přetrvávají.

21. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

V. Posouzení věci krajským soudem

22. O žalobě krajský soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) a ve smyslu § 172 odst. 5 ZPC ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť žalobce nařízení jednání nepožadoval a soud neshledal v posuzované věci nařízení jednání jako nezbytné.

23. Napadené rozhodnutí tedy krajský soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s., přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného k datu vydání napadeného rozhodnutí, který je zachycen ve správním spisu žalované.

24. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce byl podle úředního záznamu ze dne 11. 8. 2021 nalezen spolu s dalšími třemi cizinci na BČS JAPO na 185,5 km D1 směr na Prahu, kde měl opustit návěs kamionu. Žalobce nebyl ztotožněn v dostupných databázích (EURODAC, AFIS, CIS, ENO atd.). Následujícího dne bylo zahájeno řízení o uložení správního vyhoštění.

25. Z protokolu o výslechu ze dne 12. 8. 2021 vyplývá, že žalobce uvedl následující skutečnosti. Žalobce uvedl, že cestovní doklady zůstaly v Pákistánu. Vyjádřil svůj úmysl cestovat dále do Itálie. Nemá v EU žádné příbuzné ani jiné vazby. S rodinou v Pákistánu je v kontaktu. V ČR rozhodně zůstat nechce. Podle závazného stanoviska MV (OAMP) ze dne 12. 8. 2021 je vycestování žalobce zpět do Pákistánu možné. Na základě toho bylo vydáno rozhodnutí žalované ze dne 12.8 2021, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, byla stanovena v délce tří let.

26. Ve spisu je založeno sdělení ŘSCP Praha ze dne 4. 10. 2021, podle něhož byl termín konzulárního pohovoru na základě telefonické urgence původní výzvy ze dne 27. 8. 2021 stanoven na 14. 10. 2021 nebo 21. 10. 2021. Poté bylo dne 5. 10. 2021 vydáno rozhodnutí o prodloužení zajištění žalobce o 60 dnů. Podle sdělení ŘSCP Praha ze dne 2. 12. 2021 se uskutečnil dne 14. 10. 2021 konzulární pohovor, z něhož vyplynulo, že žalobce je občanem Pákistánu a nechce se dobrovolně vrátit zpět. Pákistánský konzul uvedl, že žalobce během pohovoru odmítl sdělit podstatné informace ohledně svého bydliště. ŘSCP Praha dále sdělilo, že bude učiněn ve věci dotaz na Velvyslanectví Pákistánu na aktuální stav ověřování totožnosti. V případě ověření totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu bude ŘSCP Praha konat nezbytné kroky k realizaci správního vyhoštění cizince.

27. Žaloba není důvodná.

28. Krajský soud úvodem shrnuje, že žalobce byl v předmětné věci zajištěn za účelem jeho správního vyhoštění ve smyslu ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) ZPC. Podle tohoto ustanovení platí, že „Policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.“ 29. Krajský soud uvádí, že důvody pro zajištění cizince v předmětné věci podrobněji nepřezkoumával, neboť žalobce pak tímto směrem žádné konkrétní žalobní námitky nevznesl. Je však zřejmé, že žalovaná usoudila na nutnost zajištění žalobce vzhledem k okolnostem zcela logicky. Se žalobcem bylo vedeno řízení o uložení správního vyhoštění, které bylo završeno též vydáním prvostupňového rozhodnutí o uložení správního vyhoštění, které nabylo právní moci.

30. Zároveň však platí, že ze zákona o pobytu cizinců, ani z návratové směrnice nelze dovodit, v jakém intervalu se má pohybovat správní úvaha zajišťujícího orgánu stran určení přiměřené doby zajištění za účelem vyhoštění. Konkrétní maximální délku zajištění nestanoví ani judikatura Evropského soudu pro lidská práva k čl. 5 odst. 4 Úmluvy. Přiměřenost stanovené doby zajištění je vždy třeba zkoumat s přihlédnutím ke skutkovým okolnostem případu. Otázkou tedy je, zda v předmětné věci byla délka doby prodloužení zajištění stanovená nejen zákonná, ale i přiměřená okolnostem případu. Žalovaná může potřebnou dobu odhadnout, ale pak je třeba, aby byla doba zajištění spíše kratší a umožňovala častější přezkum v případě iniciativy žalobce (srov. obdobně rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2021, č. j. 41 A 21/2021-32).

31. Krajský soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2011, č. j. 1 As 93/2011-79, přístupný na www.nssoud.cz. Podle něj je nutné uvést „jaké všechny úkony bude pravděpodobně nezbytné provést k přípravě realizace správního vyhoštění konkrétní osoby. Dále lze nepochybně požadovat, aby správní orgán kvalifikovaně na základě svých zkušeností upřesnil v odůvodnění rozhodnutí svůj odhad, jak dlouho zabere provedení každého ze specifikovaných úkonů (např. obvyklá doba komunikace se zastupitelským úřadem země původu cizince, doba potřebná pro poskytnutí právní pomoci ze strany země původu). Správní orgán musí posuzovat uvedené otázky přísně individuálně, nikoliv paušálním odhadem.“ 32. Krajský soud k jednotlivým námitkám žalobce uvádí následující. V první řadě uvádí, že věc nahlížel optikou citované judikatury, ale také optikou již provedených úkonů žalované směřujících k dosažení cíle, tedy realizace správního vyhoštění žalobce.

33. V první řadě se krajský soud zabýval v namítaném rozsahu otázkou přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Krajský soud musí přitakat žalobci v tom, že napadené rozhodnutí obsahuje v rozporovaných pasážích svého odůvodnění paušalizované a typové odstavce. Kromě toho je však zcela evidentně toto rozhodnutí zbudováno na jedinečných okolnostech případu žalobce (absence cestovního dokladu, neověřená totožnost, sdělení ŘSCP Praha ze dne 4. 10. 2021 a 2. 12. 2021), s nimiž dostatečně pracuje. Za této situace není užití paušalizovaných vyjádření a typových odstavců vadou, která by musela způsobovat nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, ačkoliv by bylo možno si jistě představit podrobnější i konkrétnější aplikační úvahu.

34. Krajský soud má ve shodě se žalovanou za to, že v okamžiku vydání napadeného rozhodnutí ještě nebyl cíl zajištění neuskutečnitelný, neboť podle sdělení Velvyslanectví Pákistánu pokračovaly úkony směřující ke zjištění totožnosti žalobce. Tento postup žalovaná nemá ve svých rukou, tudíž odhad jeho trvání může být opravdu pouze pravděpodobnostní a může se velmi lišit případ od případu. Pokud sám zástupce země původu (konzul Velvyslanectví Pákistánu) uvedl, že zjišťování totožnosti žalobce bude náročnější, neboť žalobce neuvedl potřebné informace k efektivnímu zjištění své totožnosti, považuje to soud za zřejmý argument pro závěr, že jde o „složitý“ případ.

35. Vyjde-li krajský soud z citovaného vyjádření zástupce pákistánského velvyslanectví a zasadí- li ho do časové geneze zajištění žalobce, pak je zřejmé, že trvalo více než dva měsíce, než se na základě žádosti ŘSCP Praha uskutečnil konzulární pohovor (14. 10. 2021). Při tomto pohovoru zazněl zmiňovaný odhad úkonů zjišťování totožnosti, z něhož je potřeba zdůraznit, že šlo o odhad „minimální doby“ trvání tohoto procesu. Vzhledem k tomu, že ani k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla totožnost žalobce ověřena, je velmi pravděpodobné až jisté, že minimální doba dvou měsíců byla ze strany zástupce Pákistánu spíše podhodnocena. Od těchto okolností nelze při hodnocení stanovení doby prodloužení zajištění odhlížet.

36. Jelikož ověření totožnosti je conditio sine qua non pro vystavení cestovního dokladu, lze se žalovanou souznít v tom, že odhadnout průběh dalších úkonů od nejistého okamžiku zjištění totožnosti, které zahrnují vystavení cestovního dokladu, zajištění letenky, policejní eskorty atd. nelze vůbec ani s určitou pravděpodobností odhadnout. Krajskému soudu je rovněž z jeho obecné znalosti současného fungování letecké přepravy známo, že letecké spoje jsou v době vánočních svátků hromadně rušeny a v důsledku šíření Covid-19 značně omezovány. Tento argument tedy hraje roli v posouzení odhadu reálnosti dřívější realizace vyhoštění (kupř. do konce roku 2021). Krajský soud souhlasí se žalovanou, že takový odhad by nekorespondoval s realitou.

37. Krajský soud má za to, že odhad žalované týkající se navazujících kroků týkajících se zajištění realizace vycestování žalobce (které žalovaná vyjmenovala) – tedy doba trvání v řádu týdnů – sice není tak konkrétní, jak by si bylo v ideálním světě možno představit, ale koresponduje jak s dosavadním průběhem úkonů směřujících k vycestování, tak i se zkušenostmi z obdobných případů. Žalovaná zajisté měla svou úvahu dále konkretizovat a zpřesnit své vyjádření „v řádu týdnů“ do číselného pojmu, který by více odpovídal stanovené době prodloužení zajištění. Krajský soud v tom však nevidí důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí, jelikož takový postup by byl jen zbytečným formalismem.

38. Krajský soud nepřehlédl, že v důsledku napadeného rozhodnutí byl již vyčerpán limit pro celkovou dobu zajištění (180 dnů) stanovenou zákonem (§125 odst. 1 ZPC), která uplyne dne 6. 2. 2022. Nicméně policie je oprávněna v zákonem stanovených případech dobu zajištění prodloužit i nad tuto zákonem stanovenou hranici, mj. z důvodu absence součinnosti ze strany vyhošťovaného cizince (uvádění nepravdivých údajů či odmítání sdělení takových údajů) anebo třetích zemí. Nelze v této chvíli tedy předvídat, že by v případě marného uplynutí doby zajištění stanovené napadeným rozhodnutím již nastala situace, kdy ji vyhoštění zcela neuskutečnitelné.

39. Krajský soud tedy shrnuje, že žalovaná stanovila délku doby zajištění v souladu se zákonem na základě úvahy, která je (v základních rysech) přezkoumatelná ve světle kontextu skutkových okolností zřejmých ze správního spisu a není zjevně nepřiměřená (srov. kupř. rozsudek zdejšího soudu ve věci sp. zn. 33 A 38/2021, obdobně též rozsudek ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 33 A 39/2021). Krajský soud již dříve opakovaně dovodil, že za obdobných okolností (ovšem v případě prvotního zajištění) je doba 60 dnů ještě akceptovatelná a únosná. Tento pohled lze přiměřeně uplatnit i v předmětné věci.

40. Krajský soud závěrem dodává, že v předmětné věci nespatřuje zásadní dopad ratio decidendi usnesení Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 Azs 26/2018, které obsahuje pochybnosti o ústavnosti právní úpravy přezkumu zajištění (periodicita přezkumu), o čemž je vedeno řízení před Ústavním soudem pod sp. zn. Pl.ÚS 12/19. Konec konců, sám žalobce se teprve při svém druhém prodloužení zajištění o 60 dnů rozhodl brojit u správního soudu, což nesvědčí o tom, že by se svým zajištěním od samého počátku a po celou dobu dosavadního trvání kategoricky nesouhlasil.

VI. Závěr a náklady řízení

37. Ze všech shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta jako nedůvodná, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci žalobce měl úspěch ve věci, ale přiznání náhrady nákladů nepožadoval a ani ze spisu není zřejmé, že by mu nějaké vznikly. Žalovaná v řízení byla úspěšná, ale nevznikly jí žádné náklady přesahující její běžnou úřední činnost, pročež jí soud náhradu nákladů nepřiznal (výrok III.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Napadené rozhodnutí III. Žaloba IV. Vyjádření žalované V. Posouzení věci krajským soudem VI. Závěr a náklady řízení