33 Ad 11/2021–111

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Pospíšilem v právní věci žalobkyně: D. V. bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Lenkou Skoupilovou sídlem Horní 1679/22, 591 01 Žďár nad Sázavou proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 5. 2021, č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna ustanovené advokátky Mgr. Lenky Skoupilové, sídlem Horní 1679/22, 591 01 Žďár nad Sázavou, se určuje částkou 5 819 Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Shora označeným rozhodnutím ze dne 6. 5. 2021 žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí ze dne 22. 3. 2021, č. j. X [dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“], jímž žalovaná podle § 56 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, odňala žalobkyni ode dne 12. 4. 2021 invalidní důchod. Podkladem rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl posudek o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení Žďár nad Sázavou (dále též „OSSZ“) ze dne 8. 3. 2021, podle něhož žalobkyně není invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 15 %.

2. V rámci řízení o námitkách žalovaná přezkoumala rozhodnutí správního orgánu I. stupně v plném rozsahu. Vzhledem k potřebě opětovného posouzení zdravotního stavu žalobkyně pro účely stanovení stupně invalidity vypracovala žalovaná v námitkovém řízení zdravotní posudek ze dne 26. 4. 2021. Tímto posudkem bylo zjištěno, že žalobkyně není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl stanoven pouze ve výši 15 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV (funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddíl B (postižení končetin), položka 8a (endoprotézy na dolních končetinách, endoprotézy kyčelního, kolenního, hlezenního kloubu; lehké poruchy, lehké omezení hybnosti a funkce jednoho nebo dvou velkých kloubů dolních končetin nebo závažnější omezení hlezenního kloubu, omezení jen pro delší chůzi a stání) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále též „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které se stanovuje procentní míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10–15 %; v případě žalobkyně byla míra poklesu pracovní schopnosti stanovena ve výši 15 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nemění.

3. V posudkovém hodnocení lékař žalované zrekapituloval vývoj zdravotního stavu žalobkyně. Konkrétně uvedl, že v minulosti byla žalobkyně léčena pro nekrózu hlavice femuru pravé kyčle, pročež absolvovala několik operací, včetně výměny pravého kyčelního kloubu dne 26. 6. 2014. Po operaci pravé kyčle se zdravotní stav žalobkyně výrazně zlepšil. Následně byla ovšem u žalobkyně zjištěna rovněž nekróza hlavice femuru levé kyčle; z toho důvodu byl též levý kyčelní kloub žalobkyně dne 15. 5. 2020 operativně nahrazen totální endoprotézou. Stran pooperačního zdravotního stavu žalobkyně se lze v posudku mj. dočíst, že operovaná (levá) dolní končetina je pevnější a stabilnější. Klidové bolestí žalobkyně nemá, stejně tak ji při zátěži nebolí lýtko, ani nárt operované končetiny. Žalobkyně udává bolesti v křížové kosti a zároveň trpí bolestmi do levé dolní končetiny. O špičku žalobkyně nezakopává, potíže s močením neguje. Nyní žalobkyně zvládá chůzi po městě, když ujde cca 1 km. Berle žalobkyně postupně odkládá a má subjektivně pocit delší končetiny. Z klinického hlediska zvládá žalobkyně chůzi na delší vzdálenost s pomocí dvou francouzských holí, na kratší vzdálenosti hole nepotřebuje. Flexe kyčle je aktivní 90 stupňů, nebolestivá, abdukce 30 stupňů aktivně, pasivně 35 stupňů, extenze aktivně 0 stupňů, pasivně 10 stupňů. Končetina je oteklá, jizva bez zarudnutí. Svalová síla flexory kyčle, abduktory 3+, extenzory 3. Lasegueův příznak vpravo je negativní, vlevo pozitivně negativní (+–). Hamstringy jsou zkrácené, levá dolní končetina je o 1,5 cm delší. Motorické či senzitivní dráždění nebylo prokázáno. RTG levého ramene je bez patologie, LS páteře bez patologických změn. RTG kyčlí prokázalo dobré postavení komponentů bez známek uvolnění. Ortopedické zhodnocení ze dne 20. 1. 2021 posoudilo chůzi žalobkyně za objektivně zvládanou o berlích s lehkým napadáním. Levá dolní končetina je relativně + 1 cm. Hybnost pravé kyčle potom činí S 0–0–90 stupňů, F 40–0–15 stupňů, T90 10–0–5 stupňů; hybnost levé kyčle S 0–0–80 stupňů, F 30–0–10 stupňů, T90 0 stupňů. Svalová síla žalobkyně je snížena. Levá páteř vykazuje skoliózu s citlivostí na PS přechod. Pánev je šikmá, dynamika páteře porušena.

4. Míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně hodnotil lékař žalované jako endoprotézy na dolních končetinách, stav po operaci obou kyčelních kloubů s implantací totální endoprotézy kyčelních kloubů s dobrým funkčním výsledkem a s dobrým postavením komponent bez známek jejich uvolňování. Zdravotní obtíže pak kvalifikoval jako lehkou poruchu při horním okraji pásma s ohledem na profesi žalobkyně a ostatní onemocnění, která jsou kompenzována. Omezení jen pro delší chůzi odpovídá poklesu pracovní schopnosti o 15 %. Zdravotní stav žalobkyně se stabilizoval a odpovídá předpokládanému zlepšení funkčního klinického pooperačního nálezu. Na podkladě posudkových závěrů žalovaná námitky žalobkyně zamítla.

II. Shrnutí žalobních argumentů

5. Ve včas podané žalobě ze dne 5. 7. 2021 žalobkyně toliko v obecné rovině namítala, že žalovaná při posuzování stupně invalidity nezhodnotila její celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní práce. V důsledku prodělaných operací žalobkyně trpí bolestmi kyčlí, zad a kostrče, které těžce omezují její denní aktivity a znemožňují výkon pracovní činnosti.

6. Prostřednictvím ustanovené advokátky následně žalobkyně doplnila žalobu podáním ze dne 10. 11. 2021. Předně uvedla, že žalovaná nesprávně zhodnotila relevantní informace o jejím zdravotním stavu a dílčí postižení nehodnotila ve vzájemných souvislostech. Provedená šetření byla neúplná, neboť posudkoví lékaři přijali své závěry, aniž by podrobněji zkoumali její faktický stav. K osobnímu vyšetření byla žalobkyně pozvána pouze MUDr. E. P. Ta nicméně vycházela výhradně z lékařských zpráv a o bolestech a problémech s žalobkyní odmítala hovořit. MUDr. M. V. pak žalobkyni nepřizval vůbec, v důsledku čehož si nemohl o jejích zdravotních obtížích učinit odpovídající představu.

7. Dále žalobkyně namítla, že vedle bolestí kyčlí trpí též bolestmi v oblasti pánve a zad. Právě tyto bolesti jí brání v trvalém výkonu práce a omezují její denní aktivity. Nejedná se o pouhé subjektivní pocity, nýbrž o důsledek skoliózy, šikmé pánve a snížené svalové síly, což pravděpodobně souvisí s problémy s kyčlemi. Hybnost žalobkyně je i nadále podstatně omezena a třebaže operace kyčlí dopadly dle lékařských zpráv dobře, svalové obtíže a bolesti pánve a zad nevyřešily. V kontextu těchto obtíží přitom žalovaná změnu zdravotního stavu žalobkyně neposuzovala. I přes užívání léků proti bolesti je žalobkyně limitována v běžných činnostech (nakupování, nošení či přenášení věcí, chůze na vzdálenost delší než 300 metrů). Proto je třeba hodnotit její zdravotní stav ve smyslu vyhlášky o posuzování invalidity jako středně těžkou poruchu, nikoliv jen jako poruchu lehkou.

8. Žalovaná při hodnocení zdravotního stavu též upozadila její přetrvávající poruchu imunity. U žalobkyně se objevují recidivující onemocnění, která podstatně snižují její celkovou odolnost. To způsobuje celkovou únavu a snižuje její schopnost vykonávat práci v pracovním či obdobném poměru, neboť při styku s ostatními zaměstnanci a jinými osobami se zvyšuje riziko nákazy nikoli jen respiračními onemocněními. V důsledku toho je žalobkyně nucena k častému užívání antibiotik. Ve světle vyhlášky o posuzování invalidity je třeba tyto problémy s imunitou hodnotit jako středně těžké.

9. Vzhledem k tomu, že příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně je vícero zdravotních postižení, je namístě aplikace § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. K odstranění pochybností žalobkyně navrhla vyhotovit posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „PK MPSV“).

10. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí žalované, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil.

III. Další úkony v řízení

11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 14. 1. 2022 upozornila na hodnotící kritéria určování poklesu pracovní schopnosti a doplnila, že je ve správním řízení vázána znaleckými posudky, neboť sama nedisponuje odbornými znalostmi z oblasti medicíny. V této souvislosti poukázala na posudkové závěry ze dne 26. 4. 2021, podle kterých se v případě žalobkyně o invaliditu nejedná, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 15 %. Tyto závěry splňují požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. V daném posudku se lékař žalované vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi a jednoznačně vymezil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Vzhledem k obsahu žaloby žalovaná navrhla, aby byl k důkazu vyhotoven posudek PK MSPV. Uzavřela, že za aktuálně zjištěného skutkového stavu na napadeném rozhodnutí trvá.

12. Žalobkyně v replice ze dne 13. 5. 2022 setrvala na již dříve uplatněné argumentaci.

13. Soud vyžádal od PK MPSV posudek pro účely soudního řízení. Posudek ze dne 7. 6. 2022, ev. č. X, obdržel dne 9. 6. 2022.

14. Následně žalobkyně v podání ze dne 30. 6. 2022 uvedla, že se závěry posudku nesouhlasí.

15. V podání ze dne 27. 2. 2023 pak konstatovala, že její zdravotní potíže i nadále přetrvávají, nedošlo k jakémukoli zlepšení jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Bolesti jsou důsledkem skoliózy, šikmé pánve a snížené svalové síly, související pravděpodobně s problémy s kyčlemi. Ve dnech 26. až 30. 1. 2023 byla žalobkyně pro trvající bolest hospitalizována na neurologickém oddělení Nemocnice Nové Město na Moravě. Nadále trvá i porucha imunity, v tomto směru žalobkyně pociťuje spíše zhoršení stavu. Stále se u ní objevují recidivující onemocnění, která podstatně snižují její celkovou odolnost; je opakovaně medikována antibiotiky. Je pro ni velmi obtížné najít si odpovídají pracovní zařazení. K doložení svých tvrzení žalobkyně předložila aktuální lékařské zprávy, z nichž má být zřejmé, že její zdravotní potíže přetrvávají a nedošlo k žádnému zlepšení jejího stavu, který by zakládal důvod pro odnětí invalidního důchodu, spíše naopak. Vzhledem k tomu, že příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení, a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti žalobkyně větší, než by byl samostatně u dílčích onemocnění, mělo být rovněž zhodnoceno, zda není na místě aplikovat § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. IV. Jednání konané dne 28. 2. 2023 16. Při jednání účastnice setrvaly na svých argumentačních pozicích. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně zdůraznila, že posouzení jejího zdravotního stavu žalovaná provedla jednostranně, bez přihlédnutí k jeho komplexnosti. Návrh na účastnický výslech žalobkyně soud z důvodu nadbytečnosti zamítl (pro posouzení věci postačovaly ostatní shromážděné podklady), umožnil však žalobkyni, aby se k věci vyjádřila vlastními slovy. Uvedla, že pociťuje zhoršování zdravotního stavu. Omezuje ji to v životě, kdy má šestiletou dceru. Nyní ji nejvíce bolí záda, kříž. Velké bolesti jí jdou do nohou. Má problém při vycházkách, kulhá. V dubnu 2023 je objednaná na magnetickou rezonanci.

17. Soud posléze zrekapituloval obsah správního a soudního spisu. V rámci dokazování četl posudek PK MPSV ze dne 7. 6. 2022. Zdůraznil přitom, že pro účely vyhotovení tohoto posudku poskytl PK MPSV veškeré lékařské záznamy, které žalobkyně přiložila k žalobě a doložila v průběhu dosavadního soudního řízení (touto lékařskou dokumentací již proto soud při jednání samostatně neprováděl dokazování).

18. Soud dále pro nadbytečnost neprováděl dokazování ani lékařskými zprávami předloženými žalobkyní s podáním ze dne 27. 2. 2023 (jednalo se o lékařské zprávy MUDr. L. M. ze dne 17. 6. 2022 a 10. 8. 2022, MUDr. I. K. ze dne 14. 11. 2022, MUDr. L. T. ze dne 2. 7. 2022, prof. MUDr. J. L., CSc., ze dne 7. 7. 2022 (vč. protokolu o výsledcích laboratorních odběrů provedených dne 21. 6. 2022), 22. 11. 2022 a 1. 12. 2022, MUDr. R. S. ze dne 27. 10. 2022 (vč. výsledků spirometrie, flow–volume z téhož dne), MUDr. V. K. ze dne 12. 7. 2022, a o propouštěcí zprávu neurologického oddělení Nemocnice Nové Město na Moravě ze dne 30. 1. 2023 týkající se hospitalizace žalobkyně na tomto oddělení ve dnech 26. až 30. 1. 2023), neboť se jednalo o podklady popisující zdravotní stav žalobkyně až po datu vydání napadeného rozhodnutí, přičemž navíc jimi mělo být dle žalobkyně prokázáno toliko to, že od vydání napadeného rozhodnutí se její zdravotní stav nezlepšil. Z obdobných důvodů soud nevyhověl ani návrhu žalobkyně na přerušení řízení do doby, než budou k dispozici výsledky z magnetické rezonance, na kterou je objednána v dubnu 2023.

V. Posouzení věci

19. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.

20. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které (ve znění účinném od 1. 1. 2010) upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, jenž se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

21. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2010 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud bylo napadené rozhodnutí vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí soud neposuzuje věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek PK MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou–li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2020, č. j. 3 Ads 289/2019–34, ze dne 28. 2. 2020, č. j. 3 Ads 214/2019–30, či ze dne 7. 6. 2018, č. j. 9 Ads 219/2017–28; rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz).

22. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky potom spočívá v tom, aby se lékařský posudkový orgán vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnil (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2013, č. j. 3 Ads 74/2012–16, ze dne 2. 7. 2014, č. j. 3 Ads 108/2013–19, či ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003–50). Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí, ve dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011–43). Jsou–li v posudkových hodnoceních zdravotního stavu rozpory, může je krajský soud v rámci doplňování zjišťování skutkového stavu řešit i pořízením tzv. srovnávacího posudku PK MPSV (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013–22). Rozhoduje–li pak žalovaná o odnětí určité dávky, musí v odůvodnění svého rozhodnutí jednoznačně vysvětlit, proč příjemce dávky již nesplňuje podmínky, na jejichž základě mu byla dávka přiznána (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 4 Ads 14/2009–37).

23. V nyní projednávané věci ze správního spisu vyplývá, že žalobkyni vznikl nárok na částečný invalidní důchod od 19. 2. 2003, neboť míra poklesu soustavné výdělečné činnosti odpovídala 35 % (od 1. 1. 2010 byl pokles pracovní schopnosti změněn na 40 %). Z důvodu zhoršení zdravotního stavu byla žalobkyně od 19. 12. 2013 uznána invalidní ve III. stupni; míra poklesu pracovní schopnosti činila 70 %. Následně došlo rozhodnutím žalované ze dne 9. 3. 2017 od 12. 4. 2017 ke snížení stupně invalidity, přičemž byla žalobkyně uznána invalidní v I. stupni (pokles pracovní schopnosti činil 35 %). Rozhodnutím ze dne 24. 8. 2017 poté žalovaná invalidní důchod žalobkyni zcela odňala, neboť dle posudku lékaře žalované ze dne 9. 5. 2017 nebyla žalobkyně invalidní. Ke stejnému závěru dospěly rovněž zdravotní posudky ze dne 27. 11. 2017 a 8. 7. 2019, na jejichž základě žalovaná žalobkyni invalidní důchod nepřiznala. Opětovně žalovaná přiznala žalobkyni invalidní důchod I. stupně rozhodnutím ze dne 8. 10. 2019, jelikož dle posudku ze dne 7. 9. 2019 dosáhla míra poklesu její pracovní schopnosti 35 %.

24. Posléze žalovaná nyní posuzovaným rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 22. 3. 2021 žalobkyni invalidní důchod znovu odňala. Při svém rozhodování vycházela z posudku OSSZ ze dne 8. 3. 2021, podle něhož činí míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně 15 %. V tomto řízení bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně zdravotní postižení uvedené v kapitole XV (funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddíl B (postižení končetin), položka 8a (endoprotézy na dolních končetinách, endoprotézy kyčelního, kolenního, hlezenního kloubu; lehké poruchy, lehké omezení hybnosti a funkce jednoho nebo dvou velkých kloubů dolních končetin nebo závažnější omezení hlezenního kloubu, omezení jen pro delší chůzi a stání) vyhlášky o posuzování invalidity. K totožnému závěru dospěl rovněž posudek lékaře žalované ze dne 26. 4. 2021, o nějž se opírá napadené rozhodnutí.

25. V rámci aktuálního soudního řízení nechal soud vypracovat posudek PK MPSV ze dne 7. 6. 2022. Z něj vyplývá, že žalobkyně se jednání PK MPSV účastnila a při jednání byla vyšetřena přísedícím neurologem. PK MPSV vycházela z obsahu soudního spisu, spisové dokumentace OSSZ vč. záznamů a lékařských nálezů, jakož i zdravotní dokumentace praktického lékaře žalobkyně.

26. V diagnostickém souhrnu PK MPSV konstatovala následující diagnózy: nekróza hlavice stehenní kosti vlevo, stav po implantaci totální endoprotézy levé kyčle ze dne 15. 5. 2020, prodloužení levé dolní končetiny o 1–1,5 cm; nekróza hlavice stehenní kosti vpravo, stav po revitalizační dřeňové operaci ze dne 29. 8. 2013, stav po implantaci pravého kyčelního kloubu ze dne 26. 6. 2014; vertebrogenní algický syndrom při skolióze a rozdílné délce končetin; polyglandulární syndrom manifestovaný adrenokortikální insuficiencí, autoimunitní thyreoiditidou s hypothyreosou, idiopatickou trombocytopenií a astmatem, Addisonova choroba, substituční terapie; běžný variabilní imunodeficit s autoimunitními projevy; astma bronchiale u kuřáka v překryvu s chronickou obstrukční plicní nemocí GOLD 2, bronchitický fenotyp; recidivující infekty dýchacích cest; stav po apendektomii v roce 2000; stav po přeléčení subakutní bronchitidy v říjnu 2020.

27. Podle PK MPSV je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně zdravotní postižení uvedené v kapitole XV (funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích), oddíl B (postižení končetin), položka 8a (endoprotézy na dolních končetinách, endoprotézy kyčelního, kolenního, hlezenního kloubu; lehké poruchy, lehké omezení hybnosti a funkce jednoho nebo dvou velkých kloubů dolních končetin nebo závažnější omezení hlezenního kloubu, omezení jen pro delší chůzi a stání) vyhlášky o posuzování invalidity. Pro tuto poruchu stanovila PK MPSV míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 15 %.

28. Samotné postižení kyčelních kloubů odpovídající položce 8a, oddílu B, kapitoly XV by bylo dle PK MPSV zapotřebí hodnotit při dolní hranici procentního pásma (tj. 10 %). Hodnocení při horní hranici pásma zvolila PK MPSV s ohledem na ostatní onemocnění a předchozí vykonávané výdělečné činnosti; subjektivně udávaná bolestivost je již zahrnuta v uznané položce. V uvedené hodnotě poklesu pracovní schopnosti PK MPSV rovněž dostatečně zhodnotila funkční postižení organismu. Tento posudkový závěr PK MPSV vycházel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Současně PK MPSV neshledala mezi doloženými lékařskými nálezy rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr.

29. V námitkách nebo v žalobě žalobkyně dle PK MPSV nenamítla nezjištění skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků významné pro posudkový závěr. Stejně tak nezjištění takové skutečnosti žalobkyně v průběhu řízení nedoložila žádným lékařským nálezem. PK MPSV prostudovala veškeré dostupné lékařské nálezy použité v průběhu řízení za účelem doplnění informací o zdravotním stavu žalobkyně a konstatovala, že tyto neobsahují (k okamžiku vydání napadeného rozhodnutí) žádné nové posudkově významné skutečnosti. Zdravotní stav žalobkyně posoudila PK MPSV objektivně z dostatečně doložené lékařské dokumentace, ze které progrese zdravotního stavu nevyplývá. Zapůjčená zdravotní dokumentace taktéž nepřinesla (jiné) posudkově významné skutečnosti, které by PK MPSV nebyly známy.

30. PK MPSV uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť u ní nedošlo k poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %; v případě žalobkyně míra pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 15 %.

31. V návaznosti na zjištěný skutkový stav se soud zabýval jednotlivými žalobními body.

32. Žalobkyně v žalobě, jakož i dále v průběhu řízení před soudem, v prvé řadě namítala, že žalovaná nesprávně zhodnotila relevantní informace o jejím zdravotním stavu a tyto dostatečně nevyhodnotila ve vzájemných souvislostech. Nesprávné zhodnocení zdravotního stavu pak mělo spočívat zejména v tom, že posudkoví lékaři přijali posudkové závěry, aniž by podrobněji zkoumali faktický stav žalobkyně. Třebaže posudková lékařka OSSZ MUDr. E. P. žalobkyni osobně vyšetřila, měla při hodnocení zdravotního stavu vycházet výhradně z doložených lékařských zpráv a nikterak nezohlednila subjektivní pocity žalobkyně.

33. K tomu je nutno uvést, že takový postup ze strany posudkové lékařky může u žalobkyně vzbuzovat jisté pochybnosti o tom, zda tato její zdravotní obtíže vyhodnotila správným způsobem, avšak samotná skutečnost, že posudková lékařka vycházela převážně z doložených lékařských zpráv a nevyslechla si veškeré subjektivní pocity žalobkyně, nutně neznamená, že by zdravotní posudek trpěl formálními či obsahovými vadami, v jejichž důsledku by nesplňoval parametry přesvědčivosti či úplnosti. V tomto ohledu nutno konstatovat, že posudková lékařka OSSZ při vyhotovování posudku vycházela jak z kompletní zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře, tak z obsahu nálezů odborných lékařů, které potom v dostatečné míře a přezkoumatelným způsobem promítla v posudkovém zhodnocení.

34. Co se pak týká námitky žalobkyně, že nebyla přizvána k jednání posudkového lékaře žalované MUDr. M. V., pročež si tento z důvodu absentujícího osobního vyšetření nemohl o jejích zdravotních obtížích učinit odpovídající představu, ani tuto skutečnost soud v kontextu skutkových okolností daného případu nepovažuje za procesní nedostatek. Není povinností posudkového orgánu provést vždy vyšetření posuzovaného při posudkovém jednání. To je namístě pouze za situace, kdy posouzení podle zdravotnické dokumentace nepostačuje k řádnému zodpovězení otázky invalidity a jejího stupně (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2011, č. j. 4 Ads 82/2011–44). Navíc v řízení před soudem byl vypracován posudek PK MPSV, přičemž žalobkyně byla při posudkovém jednání komise přítomna a vyšetřena specializovaným lékařem (neurologem).

35. Současně přitom platí, že pokud žalobkyně namítá, že nebyla k jednání posudkového lékaře přizvána, je zapotřebí, aby dostatečně jednoznačně vylíčila, jaká konkrétní zjištění vyplývající ze zdravotní dokumentace odporují jejímu faktickému stavu, resp. jaká nová skutková zjištění mohla její osobní účast během jednání posudkového lékaře přinést (přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2015, č. j. 4 Ads 188/2015–31); této povinnosti však žalobkyně nedostála, neboť ve svých podáních takové nové skutečnosti ani nezmínila ani neoznačila.

36. Dále žalobkyně namítala, že u ní (navzdory úspěšné operací kyčlí) přetrvávají bolesti pánve a zad, které jí brání v trvalém výkonu pracovní činnosti. Tyto obtíže žalovaná dle přesvědčení žalobkyně při hodnocení jejího zdravotního stavu nezohlednila, resp. ve vztahu k nim změnu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu neposuzovala.

37. Soud v tomto ohledu důsledně přezkoumal obsah správního spisu, včetně zdravotních posudků ze dne 8. 3. 2021 a 26. 4. 2021, přičemž dospěl k závěru, že toto tvrzení žalobkyně je v rozporu s obsahem spisové dokumentace. Již z posudku OSSZ ze dne 8. 3. 2021 totiž plyne, že se posudková lékařka OSSZ uvedenými obtížemi při hodnocení zdravotního stavu žalobkyně zabývala, resp. tyto při svém posudkovém závěru zohlednila. V rámci svého hodnocení lékařka pracovala jak s nálezem z rehabilitačního vyšetření v Nemocnici v Novém Městě na Moravě ze dne 4. 11. 2020, tak s ortopedickým zhodnocením MUDr. L. T. ze dne 20. 1. 2021, které se danými charakteristikami zaobírají (oba podklady jsou přiloženy k posudku). Podle prvně uvedeného vyšetření zkoušela jít žalobkyně do práce, ale pro bolesti zad a dysplazii kyčelního kloubu nebyla schopna zvládnout plnou zátěž. Současně se zde lze dočíst, že si žalobkyně stěžovala na bolesti křížové kosti, jakož i na bolesti ve spodní části zad, především pak při sezení. Dle RTG snímků potom trpí žalobkyně sinistrokonvexní skoliózou levé strany páteře; bederní páteř vykazuje napřímenou lordózu, obratle jsou bez komprese, meziobratlové prostory nesníženy, bez spondylotických či spondylartrotických změn. Dle zmíněného ortopedického nálezu je potom páteř žalobkyně postižena levostrannou skoliózou se sinistrokonvexní a palpační citlivostí nad LS přechodem, dynamika páteře je porušena a pánev šikmá.

38. Dále je faktem, že se bolestmi v oblasti zad a pánve zabýval též posudkový lékař žalované, neboť tento ve zdravotním posudku ze dne 26. 4. 2021 vycházel ze zcela totožných podkladů. Pokud se oba posudkoví lékaři žalobkyní namítanými obtížemi zabývali a dospěli k závěru, že i navzdory těmto obtížím je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti onemocnění kyčelních kloubů, jedná se o odbornou otázku z oblasti medicíny. Tato přezkumu zdejšího soudu nepodléhá, neboť k tomu soud nemá potřebné odborné medicínské znalosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2020, č. j. 3 Ads 411/2019–31).

39. Žalobkyně též brojila proti tomu, že při hodnocení zdravotního stavu žalovaná upozadila její imunitní problémy. Přitom právě v důsledku imunitního onemocnění (diagnostikovaná Addisonova choroba) má být podstatně snížena její schopnost vykonávat pracovní činnost; žalobkyně snadno onemocní různými onemocněními a je závislá na užívání antibiotik. Sama žalobkyně přitom netvrdí, že žalovaná, resp. posudkoví lékaři, měli tuto skutečnost při hodnocení jejího zdravotního stavu opomenout, nýbrž (pouze) věcně nesouhlasí se závěry, k nimž lékaři ve svých posudcích dospěli.

40. V této souvislosti soud opětovně připomíná, že mu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost zdravotních posudků, neboť k tomu nedisponuje potřebnými odbornými (medicínskými) znalostmi. Úkolem soudního přezkumu je naopak výhradně posouzení toho, zdali předkládané posudky z hlediska přesvědčivosti nebo úplnosti nevzbuzují pochybnosti. Taková situace v posuzovaném případě nenastala. Soud vyhodnotil z uvedených hledisek předložené posudky (vč. revizního posudku PK MPSV), přičemž je shledal dostatečně přesvědčivě a logicky odůvodněnými; vnitřní rozpory v nich nenalezl. Stejně tak soud nemá pochybnosti ani co do jejich úplnosti. Z tohoto hlediska měli jak posudkoví lékaři, tak PK MPSV k dispozici veškeré relevantní lékařské zprávy k zodpovězení otázky stupně invalidity žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí. Posudkové úvahy vycházejí z citovaných lékařských zpráv a z hlediska popisovaných zdravotních postižení jsou s nimi v souladu.

41. Ve všech předložených posudcích je pak jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti shodně konstatováno zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu B, položky 8a přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ostatně nerozporuje ani sama žalobkyně. Současně potom oba posudkoví lékaři ve shodě s PK MPSV zcela identicky ohodnotili zdravotní postižení žalobkyně na horní hranici procentního pásma uznané položky, tj. ve výši 15 %. Mezi posudky vypracovanými v tomto řízení nejsou žádné rozpory a všechny souhlasně uzavírají, že zjištěný zdravotní stav uznání invalidity neumožňuje.

42. Konečně žalobkyně namítala, že se žalovaná nikterak nezaobírala možnou aplikací § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Jelikož žalobkyně za příčinu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považuje více zdravotních postižení, v jejichž důsledku je pokles její pracovní schopnosti větší, je dle jejího přesvědčení použití uvedeného ustanovení zcela namístě.

43. Ani s tímto žalobním bodem se soud neztotožnil. Není totiž pravdou, že by se posudkoví lékaři (potažmo žalovaná) možným užitím § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity vůbec nezabývali. V posudkovém závěru ze dne 8. 3. 2021 je explicitně uvedeno, že se míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Stejně tak posudkový závěr ze dne 26. 4. 2021 stanoví, že se procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Z toho lze podle soudu jednoznačně dovodit, že se oba posudkoví lékaři mimořádným zvýšením míry poklesu pracovní schopnosti nad horní hranici uznané položky zabývali, avšak k němu z důvodu zjištěného zdravotního stavu nepřistoupili. K navýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity potom v posudku ze dne 7. 6. 2022 nepřistoupila ani PK MPSV, jež ostatní onemocnění žalobkyně zohlednila již v rámci uznané položky, kterou proto hodnotila na samé horní hranici procentního pásma.

44. V tomto ohledu nutno dodat, že je–li o určité otázce vyhrazeno rozhodovat správnímu orgánu v rámci diskreční pravomoci (jako je tomu v případě § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity), neměl by soud uvážení správního orgánu nahrazovat vlastní úvahou, není–li k tomu dán závažný důvod. V této souvislosti je vhodné připomenout četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž funkcí správního soudnictví v konečném důsledku není nahrazovat uvážení správního orgánu uvážením soudním, ale toliko posoudit, zda se správní orgán dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem a zda nevykročil mimo meze správního uvážení (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002–46, či ze dne 26. 9. 2022, č. j. 8 As 34/2021–48). Případný soudní zásah do diskrečního práva správního orgánu připadá dle § 78 odst. 1 s. ř. s. v úvahu pouze za předpokladu, že by správní orgán překročil zákonem stanovené meze svého uvážení či správní uvážení zneužil. Tak tomu však v dané věci nebylo.

45. Na základě shora uvedeného lze uzavřít, že soud i ve světle posudku PK MPSV ze dne 7. 6. 2022 shledal, že skutkový stav spočívající v posouzení zdravotních potíží žalobkyně byl ve správním řízení zjištěn dostatečně, velmi podrobně a s jednoznačným závěrem ohledně dominantního postižení a jeho vlivu na pokles pracovní schopnosti. Tudíž byly ve správním řízení splněny podmínky pro to, aby žalovaná odňala žalobkyni invalidní důchod. Ani v soudním řízení potom nebylo prokázáno, že by žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí splňovala podmínky pro uznání kteréhokoliv stupně invalidity.

VI. Závěr a náhrada nákladů řízení

46. Soud tedy shledal námitky žalobkyně neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž soud musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

47. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Stejně tak ovšem právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší ani žalované, neboť se jednalo o věc důchodového pojištění (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).

48. Současně soud rozhodl o odměně ustanovené advokátky, neboť pokud je zástupce žalobci ustanoven soudem, platí dle § 35 odst. 10 s. ř. s. hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanovené advokátky byla stanovena podle § 35 odst. 2 s. ř. s. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V daném případě se jednalo o tři úkony právní služby (první porada s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení, podání ve věci samé ze dne 27. 2. 2023, účast při jednání soudu dne 28. 2. 2023) ve výši 3 x 1 000 Kč a tři režijní paušály ve výši 3 x 300 Kč, dále cestovní výdaje ustanovené advokátky ve výši 1 139 Kč [cesta Žďár nad Sázavou – Brno a zpět, celkem 164 km, cena pohonných hmot 41,20 Kč/l, základní náhrada za 1 km jízdy 5,20 Kč, průměrná spotřeba dle technického průkazu 6,9 l/100 km (dle směrnice EU 566/2011)], a promeškaný čas strávený ustanovenou advokátkou cestou z místa jejího sídla ve Žďáru nad Sázavou k jednání u soudu v Brně dne 28. 2. 2023 a zpět v rozsahu šesti započatých půlhodin ve výši 6 x 100 Kč [§ 7 bod 3., § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. b), d), g), § 13 odst. 1, 4, 5, § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, § 157, § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023], tedy celkem 5 819 Kč. Tato částka, která přísluší ustanovené advokátce, bude vyplacena z účtu soudu v přiměřené lhůtě.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žalobních argumentů III. Další úkony v řízení IV. Jednání konané dne 28. 2. 2023 V. Posouzení věci VI. Závěr a náhrada nákladů řízení