33 Ad 12/2023–33

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: J. M. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2023, č. j. MPSV–2023/179491–922, sp. zn. SZ/MPSV–2023/141604–922, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Včasnou žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) brojil žalobce proti výše citovanému rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „prvostupňový orgán“), ze dne 1. 6. 2023, č. j. 48496/2023/PRO, sp. zn. UP/22166/2023/SS (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ nebo „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím rozhodl správní orgán I. stupně o žádosti žalobce na přiznání příspěvku na péči dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění účinném ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí (dále jen „zákon o sociálních službách“), tak, že žalobci od měsíce března 2023 přiznal příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně vycházelo z posudku lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení Prostějov (dále jen „OSSZ“) ze dne 22. 5. 2023, dle něhož žalobce z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu sám bez pomoci, dohledu nebo péče jiné fyzické osoby nezvládá celkem tři základní životní potřeby, konkrétně mobilitu, osobní aktivity a péči o domácnost. Proto je třeba žalobce považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost) ve smyslu § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách.

II. Napadené rozhodnutí

3. V odvolacím řízení nechal žalovaný zdravotní stav žalobce opětovně přezkoumat Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“ nebo „komise“). Ta ve svém posudku ze dne 15. 8. 2023 dospěla k závěru, že se v případě žalobce jedná o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), neboť z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled či péči jiné fyzické osoby při zvládání tří základních životních potřeb, a to mobility, osobních aktivit a péče o domácnost. Ostatní základní životní potřeby je žalobce podle PK MPSV schopen v přijatelném standardu zvládat. Tento stav platil i v době podání žádosti o příspěvek na péči, přičemž platnost svého posudku PK MPSV omezila do 31. 3. 2026.

4. Při svém posouzení PK MPSV vycházela jednak z podkladové dokumentace (tvořené spisovou dokumentací žalovaného a OSSZ Prostějov), jednak ze zdravotní dokumentace tvořené nálezy odborných lékařů a praktického lékaře. Při tvorbě posudkového závěru PK MPSV zohlednila rovněž podklady dodatečně doložené žalobcem. V rámci posouzení zdravotního stavu komise prostudovala a v kontextu doložené zdravotní dokumentace zhodnotila též výsledky sociálního šetření. Žalobce nebyl jednání PK MPSV přítomen, neboť komise shledala informace obsažené v podkladech za dostatečné k projednání věci a přijetí posudkového závěru i v nepřítomnosti žalobce.

5. Z posudkového hodnocení vyplývá, že hlavní příčinou dlouhodobě nepřiznivého zdravotního stavu žalobce je roztroušená skleróza (sclerosis multiplex) s levostrannou akcentací projevující se především slabostí dolních končetin s postupnou progresí od února 2022. Dále PK MPSV u žalobce konstatovala stav po přeléčení boreliózy v lednu 2022 s otoky kolenních kloubů a stav po artroskopii levého kolene (operace v květnu 2022). Žalobce trpí rovněž panickou poruchou.

6. Ve vztahu k dolním končetinám PK MPSV konstatovala pokles vlevo do 15 cm v poloze na výdrž, pozitivní pyramidové jevy iritační, hyperflexii vlevo a oboustranně nepřesnou frustní texi. Chůze je paraparetická, žalobce nesvede chůzi po patách a špičkách. Dle neurologa byl u žalobce zjištěn kvadrupyramidový syndrom s dominující spastickou paraparézou dolních končetin a mozečková symptomatika. Nález demyelinizace byl potvrzen jak na zobrazovacích metodách, tak i likvorologicky. V dubnu 2023 žalobce udával zhoršení zdravotního stavu, pročež byla zahájena imunoablativní intravenostní léčba pomocí kortikoidů a cyklofosfamidu. Podle nálezu z hematoonkologie ze dne 18. 7. 2023 je žalobce samostatný v základní samoobsluze a schopen chůze na krátkou vzdálenost s oporou holí. Z daného nálezu rovněž vyplynulo, že je žalobce plně orientovaný a spolupracující. Zároveň mu byla indikována myeloablativní terapie, plán separace PBSC a transplantace na srpen 2023. Konečně ze zprávy praktického lékaře ze dne 15. 2. 2023 komise zjistila, že je žalobce orientovaný místem, časem i osobou. Jeho chování, komunikace, řeč, čtení, psaní i paměť jsou přiměřené. Intelekt žalobce shledal lékař normálním. Žalobce při stoji vyžaduje oporu, při chůzi v desítkách metrů pro lepší stabilitu užívá francouzské hole. Na krátké vzdálenosti je schopen chůze i bez dopomoci.

7. Ve vztahu k v odvolání namítaným nezvládaným základním životním potřebám pak žalovaný na podkladu závěrů posudků lékařky OSSZ a PK MPSV uvedl následující.

8. Pokud se týče zvládání základní životní potřeby stravování, komise neshledala medicínský důvod, pro který by žalobce nebyl schopen tuto potřebu zvládat. Nebyly u něj prokázány anatomické či funkční ztráty obou horních končetin či anatomické ztráty podstatných částí obou horních končetin s nemožností využít protézu pro uchopení věcí. Současně nebyly u žalobce zjištěny ani praktická nebo úplná nevidomost obou očí nebo těžké duševní poruchy spojené se sociální dezintegrací, kdy jsou narušeny stravovací stereotypy. Dle komise je předpokladem ke zvládání potřeby stravování zejména zachovaná funkce obou horních končetin (vč. rukou) a dostatečné duševní kompetence. Naservírování stravy a její následné přemístění z místa přípravy na místo konzumace je pak možné realizovat nejen přenášením, nýbrž i posouváním či např. převezením na servírovacím stolku nebo na invalidním vozíku. Samotný údaj o používání holí či invalidního vozíku tak nepodmiňuje neschopnost naservírování stravy. Základní životní potřeba stravování je zaměřena na schopnost vlastní konzumace stravy a již připravených nápojů a na skutečnost, zda je posuzovaná osoba schopna sebenasycení. Dle výsledků sociálního šetření si žalobce sám vybere vhodné jídlo i nápoj, nají se (lžící nebo vidličkou) a napije. Vaření a nákup potravin jsou zahrnuty v základní životní potřebě péče o domácnost, která byla uznána za nezvládanou.

9. Ve vztahu k základní životní potřebě tělesné hygieny žalovaný uvedl, že dle PK MPSV neexistuje medicínský důvod, pro který by žalobce nebyl schopen jednotlivé úkony v rámci této potřeby zvládat. U žalobce nejsou dokumentovány pohybové postižení ani závažné poruchy duševních nebo smyslových schopností, jež by bránily ve zvládání aktivit spojených s tělesnou hygienou. Dle výsledků sociálního šetření žalobce zvládá všechny úkony spojené s hygienou samostatně a je schopen se sám přemístit. Žalovaný odkázal na závěry PK MPSV, podle nichž není místo provádění celkové hygieny ani technický způsob provedení (např. u umývadla žínkou, ve stoje či vsedě, ve sprše nebo ve vaně) posudkově rozhodný. Schopnosti provést hygienu se hodnotí s využitím dostupných pomůcek – madel, sedáku do vany, protiskluzových podložek apod. Za neschopnost tělesné hygieny se pak nepovažuje preventivní přítomnost druhé osoby z důvodu posílení jistoty a vyloučení případného rizika pádu. Žalovaný má na základě veškeré podkladové dokumentace za prokázané, že žalobce základní životní potřebu tělesné hygieny zvládá.

10. Ohledně základní životní potřeby výkon fyziologické potřeby žalovaný zdůraznil, že PK MPSV neshledala medicínský důvod, pro který by žalobce nebyl schopen tuto potřebu v přijatelném standardu bez pomoci jiné osoby zvládat. U žalobce nebyly prokázány anatomická nebo funkční ztráta úchopové schopnosti obou rukou, anatomická či funkční ztráta jedné nebo obou dolních končetin ani duševní onemocnění spojené se sociální dezintegrací. V případě žalobce nebyla prokázána inkontinence, přičemž urgentní mikce a časté noční močení jsou dle neurologického nálezu úspěšně řešeny léky. Podle výsledku sociálního šetření si pak žalobce sám dojde na toaletu, zaujme vhodnou polohu, vyprázdní se a provede i následnou očistu. Žalovaný tak považuje základní životní potřebu výkon fyziologické potřeby ze strany žalobce za zvládanou.

11. K námitkám žalobce žalovaný dále doplnil, že není posudkově rozhodné, že žalobce nemůže používat příbor, neboť za přijatelný standard lze považovat konzumaci teplého jídla lžící. Právě tak není posudkově relevantní ani nápomoc při vstupu a výstupu žalobce z vany. Preventivní dohled z důvodu případného rizika pádu na kluzkém povrchu nelze považovat za neschopnost zvládat základní potřebu tělesné hygieny, pokud jinak žalobce všechny ostatní aktivity v rámci této životní potřeby zvládá.

12. Žalovaný uzavřel, že komise posoudila zdravotní stav žalobce na základě kompletní a aktuální lékařské dokumentace a dalších souvisejících podkladů. Posudek PK MPSV žalovaný považuje za vnitřně bezrozporný a komisí vyslovený posudkový závěr s ohledem na rozsah podkladové dokumentace za objektivní. Posudkové hodnocení komise je v souladu s kritérii obsaženými v příloze č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádí zákon o sociálních službách (dále jen „prováděcí vyhláška“), a ve shodě se závěry lékařky OSSZ spolehlivě prokazuje, že žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu samostatně nezvládá tři základní životní potřeby. Jelikož opětovným posouzením stupně závislosti žalobce v odvolacím řízení nebylo prokázáno, že by žalobce nezvládal více základních životních potřeb, žalovaný odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí jako správné potvrdil.

III. Žaloba

13. Žalobce má napadené rozhodnutí za nezákonné, jelikož odporuje § 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“). Komise ani žalovaný se dostatečně nevypořádali s odvolacími námitkami, výsledky sociálního šetření ani odbornými lékařskými nálezy. V důsledku roztroušené sklerózy se žalobce neobejde bez pomoci jiné osoby též při zvládání základních životních potřeb stravování, tělesné hygieny a výkonu fyziologické potřeby.

14. Bez pomoci jiné osoby si žalobce nezvládne samostatně ostříhat nehty na rukou a v koupelně potřebuje asistenci k tomu, aby se sám osušil a dokázal vlézt a vylézt z vany. Současně je žalobce závislý na pomoci jiné fyzické osoby při přípravě jídla v obvyklém denním režimu, jakož i při jeho přenášení. Převážení jídla žalobce samostatně nezvládne proto, že neobývá bezbariérový dům. Dále pak trpí i postižením dolních a horních končetin. Omezená funkce dolních končetin mu velmi znesnadňuje pohyb po rovném terénu. K tomu je potřeba připočíst i celkové zhoršení chůze, stability a slabosti nohou v důsledku mozečkového syndromu. Francouzské hole proto žalobce odkládá jen v sedu či vleže. Funkce levé horní končetiny je pak omezena ve schopnosti úchopu, což má vliv např. na držení příboru, přidržování se při chůzi či používání případných kompenzačních pomůcek v prakticky všech oblastech činností denní potřeby. Dále žalobce trpí inkontinencí a výrazně jej limituje i ortopedické postižení levého kolenního kloubu. Aktuálně pak má žalobce za sebou transplantaci kmenových buněk, pročež musí zůstávat doma v izolaci kvůli imunitě a je zcela závislý na pomoci a dohledu matky.

15. Na podporu těchto tvrzení žalobce odkázal na výsledky místního sociálního šetření a odborné lékařské zprávy, konkrétně na neurologický nález MUDr. M. C. ze dne 30. 6. 2023, propouštěcí zprávy z hematoonkologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava ze dne 18. 7. a 26. 7. 2023 a nález z ortopedické ambulance MUDr. J. G. ze dne 18. 4. 2023. Žalobce je přesvědčen, že posudek komise nemá dostatečnou oporu v doložených lékařských zprávách a je vnitřně rozporný. Z toho důvodu pak závěry PK MPSV zjevně nedosahují potřebné míry objektivnosti a přesvědčivosti a spolehlivě neprokazují skutkový stav věci.

16. Jelikož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce potřebuje každodenní pomoc či dohled při úkonech spadajících do oblastí nejméně šesti základních životních potřeb, měl mu být přiznán vyšší než I. stupeň závislosti. Proto krajskému soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

17. Ve vyjádření ze dne 24. 1. 2024 žalovaný zdůraznil, že se odvolacími námitkami týkajícími se nezvládání základních potřeb stravování, tělesné hygieny i výkonu fyziologické potřeby detailně zabýval v napadeném rozhodnutí.

18. Žalovaný je přesvědčen, že dostál požadavkům dle § 3 a § 68 odst. 3 s. ř., neboť v napadeném rozhodnutí uvedl podklady a lékařské nálezy, z nichž komise při posuzování stupně závislosti žalobce vycházela. PK MPSV pak ve svém hodnocení uvedla nejen zjištěné diagnózy žalobce, nýbrž provedla rovněž výpis zásadních poznatků z předložených lékařských nálezů a sociálního šetření vztahujících se k případnému funkčnímu postižení, které by mohlo způsobit nezvládání některé základní životní potřeby. Předložené lékařské zprávy ani provedené sociální šetření dle závěrů komise neprokázaly, že by žalobce v důsledku svého zdravotního stavu nebyl schopen zvládat další základní životní potřeby.

19. Žalovaný v reakci na žalobní námitky upozornil, že zjištěná diagnóza automaticky neznamená neschopnost zvládat konkrétní životní potřebu či jednotlivou aktivitu v jejím rámci. Zjištěný a prokázaný zdravotní stav musí mít za následek úplnou či těžkou poruchu funkčních schopností a musí příčinně způsobovat neschopnost zvládat některou základní životní potřebu. Žalobce má dostatečné fyzické i psychické kompetence, aby zvládal základní potřeby stravování, tělesné hygieny i výkon fyziologické potřeby způsobem odpovídajícím přijatelnému standardu. Podle názoru žalovaného posudek PK MPSV dostál požadavkům na něj kladeným a jako takový byl také žalovaným vyhodnocen.

20. Jelikož při vydání napadeného rozhodnutí nedošlo k žádnému pochybení, žalovaný krajskému soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu

21. Na základě žádosti o příspěvek na péči zahájil prvostupňový orgán s žalobcem dne 30. 3. 2023 správní řízení, v němž bylo dne 19. 4. 2023 provedeno sociální šetření v domácnosti žalobce v délce cca 45 min. Poté prvostupňový orgán přerušil řízení a požádal lékařku OSSZ Prostějov o vypracování posudku. Na základě posudku lékařky OSSZ ze dne 22. 5. 2023 pak bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti kterému se žalobce odvolal.

22. V reakci na odvolací námitky nechal žalovaný v odvolacím řízení vyhotovit posudek PK MPSV ze dne 15. 8. 2023. Žalobce nebyl posudkovému jednání dle protokolu o jednání PK MPSV přítomen. Žalobce se k vypracovanému posudku nijak nevyjádřil a nenavrhl další dokazování. Na jeho podkladě následně vydal napadené rozhodnutí, které je aktuálně předmětem řízení před krajským soudem.

VI. Posouzení věci krajským soudem

23. Krajský soud předně posuzoval, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

24. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při zjišťování skutkového stavu krajský soud vycházel ze správního spisu předloženého žalovaným.

25. Krajský soud rozhodl ve věci v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné.

26. Žaloba není důvodná.

27. Platná právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách a prováděcí vyhlášce. Východiskem je přitom samotný pojem závislost (§ 8 zákona o sociálních službách), jehož význam je utvářen skrze konstrukci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Ten pak § 3 písm. c) zákona o sociálních službách definuje jako zdravotní stav, který dle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb.

28. Aktuální právní úprava rozlišuje pro účely poskytování příspěvku na péči čtyři stupně závislosti, přičemž kritériem pro hodnocení míry závislosti oprávněné osoby na pomoci jiné osoby, a tedy i pro zařazení do jednotlivých kategorií, je posuzování zvládání deseti základních životních potřeb vymezených v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Jedná se o tyto potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. U osob do 18 let věku pak podle § 9 odst. 3 zákona o sociálních službách platí, že se schopnost zvládat základní životní potřebu péče o domácnost nehodnotí.

29. Dle § 1 odst. 4 prováděcí vyhlášky platí: „Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.“ 30. Bližší vymezení životních potřeb rozhodných pro stanovení stupně závislosti na pomoci jiných osob lze nalézt v příloze č. 1 k prováděcí vyhlášce. Podle § 2a citované vyhlášky přitom platí, že k tomu, aby bylo možno učinit závěr, že posuzovaná osoba je při zajištění některé z životních potřeb závislá na pomoci jiné fyzické osoby, postačí, pokud posuzovaná osoba nezvládá byť jen jedinou z aktivit vyjmenovaných v příloze k prováděcí vyhlášce.

31. Správní řízení ve věci přiznání příspěvku na péči se potom vyznačuje tím, že rozhodující důkaz zde představuje odborný posudek zdravotního stavu a závislosti žadatele na pomoci jiné osoby. Povahou takového posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, se přitom opakovaně ve své judikatuře zabýval Nejvyšší správní soud, který dovodil, že se sice jedná o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek proto podléhá hodnocení správního orgánu. Ačkoliv tak odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť tyto k tomu nemají odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009–104, či ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009–50; veškerá rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).

32. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013–32, přitom platí, že pokud z podkladů lékařského posudku vyplývá, že posuzovaná osoba některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sama a bez pomoci jiné osoby nezvládá, a příslušné orgány lékařské posudkové služby přesto takovou základní životní potřebu považují za zvládanou, je jejich povinností svůj závěr dostatečně a přesvědčivě odůvodnit. Zároveň musí posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v I. stupni i v řízení odvolacím vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách (srov. k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 63/2013–46).

33. V posuzované věci brojil žalobce proti napadenému rozhodnutí z důvodu věcné nesprávnosti posouzení odborné otázky stupně závislosti žalobce na pomoci jiné fyzické osoby. Tento závěr žalovaného se opírá zejména o posudek PK MPSV ze dne 15. 8. 2023, který žalobce považuje za nesprávný, resp. neúplný a nepřesvědčivý.

34. V první řadě zdejší soud k obsahu žaloby souhrnně uvádí, že nesdílí přesvědčení žalobce, podle nějž posudkové hodnocení PK MPSV ze dne 15. 8. 2023 nezareagovalo na vznesené odvolací námitky, opomenulo výsledky sociálního šetření či nezohlednilo žalobcem předložené odborné lékařské nálezy. Soud uvádí, že již při pohledu na členění textu posudku je zjevné, že se komise obsahem odvolání žalobce zabývala a odvolacím námitkám přizpůsobila své hodnocení. A to jak při popisu rozhodných hodnotících kritérií užitých při posouzení stupně závislosti žalobce na pomoci jiné fyzické osoby, tak i v rámci hodnocení jednotlivých základních životních potřeb a dílčích aktivit ve smyslu přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce. Současně nemá zdejší soud pochyb o tom, že komise při svém hodnocení zohlednila i skutková zjištění vzešlá ze sociálního šetření provedeného v místě bydliště žalobce. Z hodnoceného posudku jasně vyplývá, že komise měla výsledky sociálního šetření v době přijímání posudkových závěrů k dispozici a prostudovala je a zhodnotila v kontextu dostupné zdravotní dokumentace. Lékaři PK MPSV přitom neshledali, že by poznatky obsažené v záznamu o sociálním šetření jakkoliv odporovaly údajům plynoucím z odborných lékařských nálezů. Naopak, závěry sociálního šetření vyhodnotili jako v souladu s funkčním dopadem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost žalobce zvládat jednotlivé základní životní potřeby.

35. Krajský soud je též přesvědčen, že po stránce úplnosti měla PK MPSV při tvorbě posudkového hodnocení k dispozici veškerou podkladovou a zdravotnickou dokumentaci, včetně žalobcem odkazovaných lékařských zpráv. Z přehledu podkladů posudku se podává, že PK MPSV vzala za základ posudkového hodnocení jak neurologický nález MUDr. M. C. ze dne 30. 6. 2023, tak i ortopedický nález MUDr. J. G. ze dne 18. 4. 2023. Obdobně PK MPSV vyhodnotila též propouštěcí zprávy z hematoonkologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava ze dne 18. 7. a 26. 7. 2023 (třebaže druhou ze zpráv PK MPSV jako podklad posudku výslovně necituje, je předmětná zpráva součástí spisové dokumentace žalovaného tvořící podkladovou dokumentaci posudku). Skutečnost, že lékaři PK MPSV při posouzení stupně závislosti žalobce vycházeli mj. i z poslední zprávy MUDr. C. (navazující na její předchozí nálezy ze dne 17. 4. 2023 a 29. 5. 2023) a aktuálních rozsáhlých propouštěcích zpráv z hospitalizace žalobce na klinice hematoonkologie Fakultní nemocnice Ostrava, jež nebyly (a objektivně ani nemohly být) součástí prvoinstančního posouzení, zcela jasně potvrzuje, že měla PK MPSV k dispozici relevantní podklady, na jejichž základě si mohla utvořit dostatečně spolehlivý a úplný obraz ohledně dominantního zdravotního postižení žalobce a jeho funkčních projevů v oblasti zvládání jednotlivých základních životních potřeb. Hodnotící a posudkové úvahy PK MPSV vycházejí z citované zdravotnické dokumentace a z hlediska popisovaných zdravotních postižení jsou s ní plně v souladu. Za situace, kdy z časového hlediska nebyl žádný z podkladů v době posudkového hodnocení PK MPSV starší sedmi měsíců, nemá zdejší soud o aktuálnosti užitých podkladů a jejich informační hodnotě rozumný důvod pochybovat.

36. Pokud se týče hodnocení konkrétních závěrů žalovaného v napadeném rozhodnutí, rozčlenil krajský soud následující část odůvodnění rozsudku podle základních životních potřeb, které jsou mezi účastníky řízení sporné, tj. stravování, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby. A) K základní životní potřebě stravování 37. Poněvadž žalobce v žalobě předně zpochybňoval přesvědčivost posudku PK MPSV v otázce zvládání základní životní potřeby stravování, zabýval se zdejší soud přesvědčivostí odůvodnění závěrů komise nejprve ve vztahu k této životní potřebě.

38. Za schopnost zvládat základní životní potřebu stravování je třeba podle písm. d) přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce považovat stav, kdy je posuzovaná osoba (kumulativně) schopna 1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, 2. nalít nápoj, 3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, 4. najíst se a napít, 5. dodržovat stanovený dietní režim, 6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu a, 7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.

39. Z hlediska základní životní potřeby stravování je mezi účastníky sporné zejména zvládání dílčí aktivity č. 7, tj. přemístění nápoje a stravy na místo konzumace. Žalobce v této souvislosti uvedl, že v důsledku svého zdravotního postižení (omezené funkce a slabosti obou dolních končetin, přítomnosti mozečkového syndromu, zhoršení stability) si nedokáže připravené jídlo přenést na místo konzumace. V kontextu této argumentace tak soud nahlížel na posudkové závěry PK MPSV, přičemž dospěl k závěru, že zdůvodnění lékařů PK MPSV lze s ohledem na okolnosti řešené věci pokládat za dostatečně racionální a přesvědčivé. Krajský soud odkazuje na vyjádření komise, dle nějž má žalobce z medicínského hlediska mentální, duševní i smyslové schopnosti na takové úrovni, aby dokázal zvládat veškeré dílčí aktivity v rámci životní potřeby stravování samostatně v přijatelném standardu. Pokud komise k námitce žalobce vysvětlila, že přemístění stravy z místa přípravy na místo konzumace lze realizovat nejen přenášením pomocí rukou, ale i posouváním či převážením např. na servírovacím stolku či invalidním vozíku, je takový závěr v souladu jak s hodnotícími kritérii, na nichž je vystavěna prováděcí vyhláška (viz § 1 odst. 4), tak i plně odpovídá metodickým pokynům k postupu lékařské posudkové služby při hodnocení zdravotního stavu pro účely příspěvku na péči (viz Instrukce náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016, účinné od 1. 9. 2016, dále jen „instrukce“). Jestliže pak PK MPSV dále argumentovala tím, že samotný údaj o používání holí či invalidního vozíku automaticky nepodmiňuje neschopnost žalobce naservírovat (resp. přemístit) stravu, má i tento závěr oporu v platných posudkových kritériích, neboť neschopnost zvládat základní životní potřebu musí být vždy dána v příčinné souvislosti s funkčním postižením posuzované osoby.

40. K argumentaci žalobce, že převážení stravy sám nezvládne, neboť neobývá bezbariérový dům, pak zdejší soud uvádí jen tolik, že z takto obecného a blíže neupřesněného tvrzení nelze bez dalšího dovozovat nepřesvědčivost závěrů PK MPSV v oblasti zvládání aktivity č. 7 v rámci základní životní potřeby stravování. Za situace, kdy žalobce blíže nijak neupřesnil, z jakých konkrétních důvodů není převážení či jiný přesun stravy v prostředí jeho domu možný, tedy nespecifikoval, jaké konkrétní překážky mu v přemístění stravy pomocí servírovacího stolku či invalidního či jiného vozíku brání (např. nutnost zdolat schody či nevhodná dispozice domu spočívající kupř. v příliš úzkých rámech dveří či vysokých a neodstranitelných prazích u dveří apod.), není možné závěry PK MPSV brát za nepřesvědčivé pro rozpor s přirozeným sociálním prostředím. V této souvislosti přitom krajský soud odkazuje též na výsledky sociálního šetření ze dne 19. 4. 2023, z nichž prima facie žádná významná překážka objektivního charakteru bránící přemístění stravy na místo konzumace převezením na odpovídajícím zařízení nevyplývá.

41. Stejně tak pro závěr o nezvládání základní životní potřeby stravování nepostačí ani skutečnost, že žalobce kvůli oslabenému stisku v levé ruce nedokáže při konzumaci jídla používat příbor, nýbrž využívá jen lžíci či vidličku. Krajský soud souhlasí se stanoviskem komise, že na potřebu stravování je třeba nahlížet jako na schopnost sebenasycení (vlastní konzumaci), přičemž není rozhodné, zda tuto činnost posuzovaná osoba vykonává za pomoci kompletního příboru či jen samostatnou vidličkou, popřípadě lžící. Zvládání stravování použitím vidličky a nože přitom nepodmiňuje ani prováděcí vyhláška či instrukce (viz k tomu rovněž rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2021, č. j. 41 A 49/2020–61). Jelikož PK MPSV usoudila, že z medicínského hlediska je žalobce prokazatelně i navzdory omezené funkci levé ruky (dle sociálního šetření je žalobce pravák) schopen samostatného nasycení, neshledal soud námitku žalobce důvodnou.

42. Konečně soud nemohl při hodnocení zvládání základní životní potřeby stravování přihlédnout k argumentaci žalobce, že je závislý na jiné fyzické osobě při přípravě jídla v obvyklém denním režimu. Jak správně uvedla již PK MPSV, příprava stravy a uvaření jednoduchého teplého jídla a nápoje je součástí hodnocení základní životní potřeby péče o domácnost, kterou v případě žalobce posudková lékařka OSSZ i PK MPSV posoudily za nezvládanou. Duplicitní zohlednění téže aktivity v rámci více základních životních potřeb by vedlo k nežádoucímu nadhodnocení a zpravidla by bylo příčinou nesprávné úvahy o stupni závislosti posuzované osoby (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2014, č. j. 4 Ads 75/2014–20, či ze dne 17. 6. 2015, č. j. 3 Ads 238/2014–21).

43. Na základě shora uvedeného tak krajský soud uzavírá, že hodnotící postup PK MPSV ohledně základní životní potřeby stravování byl přezkoumatelný a plně v souladu s právními předpisy, a tudíž z něj žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí mohl vycházet. B) K základní životní potřebě tělesné hygieny 44. Za schopnost zvládat základní životní potřebu tělesné hygieny se podle písm. f) přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce považuje stav, kdy je osoba schopna 1. použít hygienické zařízení, 2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, 3. provádět celkovou hygienu a, 4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

45. Ve vztahu k základní životní potřebě tělesné hygieny žalobce zejména namítal, že si bez pomoci jiné osoby nedokáže ostříhat nehty na rukou a v koupelně potřebuje asistenci, aby se sám osušil a mohl vlézt a vylézt z vany. Krajský soud posoudil důvody, pro které komise v případě žalobce neschopnost zvládat tělesnou hygienu neuznala, a konstatuje, že zdůvodnění přijatého závěru bylo provedeno v souladu s platnými posudkovými kritérii a má potřebnou oporu ve správním spisu. Co se týče námitky žalobce, že při vlézání a vylézání z vany potřebuje asistenci jiné osoby, krajský soud přisvědčil závěrům PK MPSV, že schopnost provádět tělesnou hygienu je potřeba hodnotit s přihlédnutím k využití běžně dostupných pomůcek, prostředků a předmětů denní potřeby (tzv. facilitátorů). V případě provádění činností v oblasti tělesné hygieny pak připadají v úvahu zejména opěrné pomůcky situované v okolí vstupu do vany či sprchy (madla, zábradlí), sedák umístěný ve vaně, sprše či v blízkosti umyvadla, případně protiskluzová podložka bránící uklouznutí při vstupu a následném pohybu ve vaně. Při vhodném použití těchto facilitátorů má krajský soud za to, že aktuální zdravotní stav žalobci neznemožňuje, aby zvládal činnosti tělesné hygieny v míře odpovídající přijatelnému standardu.

46. Zároveň se soud ztotožnil i s názorem PK MPSV, že za neschopnost tělesné hygieny nelze považovat preventivní přítomnost druhé osoby (matky žalobce) z důvodu posílení jistoty a vyloučení rizika případného pádu. V tomto případě jde o v posudkové praxi ustálené pravidlo mající odraz jak v metodice posuzování závislosti na péči jiné osoby (viz str. 20 instrukce), tak i v judikatuře správních soudů (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2023, č. j. 32 A 9/2020–27).

47. Pokud žalobce jako další samostatně nezvládanou činnost v žalobě označil stříhání nehtů na rukou, krajský soud připomíná, že při posuzování stupně závislosti lze hodnotit pouze takové aktivity a činnosti, které posuzovaná osoba vykonává s každodenní frekvencí (srov. § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách v kombinaci s § 1 odst. 4 prováděcí vyhlášky). Stříhání nehtů na rukou přitom charakter takové činnosti zjevně nenaplňuje, neboť cum grano salis nejde o činnost vykonávanou na denní bázi vyvolávající potřebu každodenní pomoci jiné osoby (shodně taktéž např. recentní rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 3. 2024, č. j. 50 Ad 8/2023–42).

48. Tvrzení žalobce, že se bez asistence jiné osoby nezvládne sám osušit, je v přímém rozporu s informacemi zjištěnými v rámci sociálního šetření, ze kterých jednoznačně vyplývá, že žalobce omytí i osušení všech částí těla provádí sám, tj. bez dopomoci své matky (viz str. 2 záznamu o sociálním šetření ze dne 19. 4. 2023).

49. Poněvadž námitky žalobce posudek komise ani ve vztahu k potřebě tělesné hygieny důvodně nezpochybnily, považuje jej zdejší soud i v tomto rozsahu za přesvědčivý podklad napadeného rozhodnutí. C) K základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby 50. Schopností zvládat základní životní potřebu výkon fyziologické potřeby se dle písm. g) přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce rozumí stav, kdy je osoba schopna 1. včas používat WC, 2. zaujmout vhodnou polohu, 3. vyprázdnit se, 4. provést očistu a, 5. používat hygienické pomůcky.

51. Žalobce v žalobě argumentoval tím, že základní životní potřebu výkon fyziologické potřeby nezvládá kvůli tomu, že trpí inkontinencí. Na tomto místě musí krajský soud žalobci přisvědčit, že ačkoliv na tuto skutečnost v odvolání poukazoval, komise se k výskytu a funkčním dopadům inkontinence ve svém posudku ze dne 15. 8. 2023 konkrétněji nevyjádřila a ve vztahu k životní potřebě výkon fyziologické potřeby se omezila pouze na tvrzení, že z medicínského hlediska neexistuje důvod, na základě kterého by žalobce objektivně nebyl schopen přemístění na WC, zaujmutí přiměřené polohy či následné hygieny a event. i výměny pomůcek. Toto zobecňující vyjádření následně PK MPSV doplnila o neméně obecné sdělení, že smyslové a mentální funkce žalobce jsou pro zvládnutí výkonu fyziologické potřeby dostatečné.

52. Za této situace tak zdejší soud s ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení a provázanosti v něm provedených důkazů zvažoval, zda adekvátní odpověď na žalobcovu námitku poskytuje jiný z podkladů rozhodnutí založených ve správním spisu. Dospěl přitom k závěru, že námitku žalobce přímo zodpovídá posudek lékařky OSSZ ze dne 22. 5. 2022. V něm posudková lékařka na podkladě neurologického nálezu MUDr. C. ze dne 17. 4. 2023 konstatovala, že sice žalobce trpí urgentní mikcí a častým nočním močením, nicméně tyto obtíže jsou dle zmíněného nálezu efektivně řešeny odpovídající medikací (lékem uroxal), pročež žalobce nelze považovat za inkontinentního. Tento závěr lékařky OSSZ pak dle zdejšího soudu plně koreluje i s výsledky sociálního šetření provedeného v domácnosti žalobce, dle nichž si žalobce uvědomuje malou i velkou potřebu, ale občas se mu stane, že WC nestihne použít včas (za tímto účelem užívá léky na zpevnění svěrače).

53. Posudek PK MPSV sice konkrétně neřeší otázku včasnosti použití WC stran velké potřeby (stolice), což ovšem odpovídá tomu, že se žalobce ve svém odvolání ze dne 15. 6. 2023 o tomto problému nezmínil. Po obdržení posudku PK MPSV pak měl příležitost tuto námitku sdělit žalovanému ve lhůtě pro vyjádření k podkladům pro rozhodnutí, avšak neučinil tak. Krajský soud tedy vychází z toho, že výkon fyziologické potřeby i stran včasného použití WC na stolici je žalobcem zvládán v přijatelném standardu, přičemž občasné problémy s udržením stolice a včasným dojitím na WC jsou minimálně dílčím způsobem kompenzovány při zavedené léčbě a nepředstavují nezvládání této základní životní potřeby.

54. Krajský soud tedy shrnuje, že v nyní posuzované věci byly zjištěny funkční dopady dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce na jeho schopnost samostatně zvládat základní životní potřeby v rozsahu plně odpovídajícím okolnostem věci a způsobem, který nevykazuje důvodné pochybnosti (§ 3 s. ř.). V napadeném rozhodnutí ani jemu předcházejícímu řízení krajský soud neshledal žádné vady mající vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vycházel z obou posudkových hodnocení, přičemž jejich závěry příhodně propojil tak, aby v odůvodnění spolehlivě a s dostatečnou přesvědčivostí vypořádal vznesené odvolací námitky.

55. Závěrem soud podotýká, že v tomto rozsudku vyslovené závěry stran úplnosti a přesvědčivosti posudkových hodnocení (resp. odůvodnění napadeného rozhodnutí) s ohledem na dominantní zdravotní postižení žalobce (roztroušená skleróza) a jeho předpokládaný vývoj (onemocnění žalobce je v progredující fázi) nebrání žalobci v tom, aby si v případě zhoršení zdravotního stavu podal žádost o změnu výše příspěvku na péči, kdy v rámci správního řízení bude provedeno též nové posouzení stupně závislosti žalobce na pomoci jiné fyzické osoby odpovídající jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu.

VII. Závěr a náhrada nákladů řízení

56. S ohledem na shora uvedené důvody neshledal krajský soud žalobu důvodnou, a proto ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

57. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V řešené věci nebyl žalobce ve věci úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný je orgánem sociálního zabezpečení, a proto ex lege nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Napadené rozhodnutí III. Žaloba IV. Vyjádření žalovaného V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu VI. Posouzení věci krajským soudem A) K základní životní potřebě stravování B) K základní životní potřebě tělesné hygieny C) K základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby VII. Závěr a náhrada nákladů řízení