33 Ad 12/2024–63

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobkyně: D. V. bytem X zastoupena Mgr. Tereza Kováčová, advokátka sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Tereze Kováčové, advokátce, sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno se přiznává odměna za zastupování žalobkyně ve výši 14040 Kč, která jí bude vyplacena na náklady státu z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ustanovená zástupkyně Mgr. Tereza Kováčová, advokátka, sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno se zprošťuje dalšího zastupování žalobkyně v této věci.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadla žalobkyně rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2024, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla námitky proti rozhodnutí ze dne 20. 12. 2023, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla žalobkyni žádost o přiznání invalidního důchodu podle ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).

2. Podkladem prvostupňového rozhodnutí byl posudek o invaliditě Městské správy sociálního zabezpečení Brno–město (dále jen „MSSZ“) ze dne 24. 11. 2023, podle něhož poklesla pracovní schopnost žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 30 %.

II. Napadené rozhodnutí

3. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaná přezkoumala prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu, včetně uplatněných námitek. Vzhledem k žádosti žalobkyně o přezkoumání svého zdravotního stavu žalovaná zdravotní stav žalobkyně opětovně posoudila.

4. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným Institutem pro posuzování zdravotního stavu (dále také „Institut“) ze dne 4. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně není invalidní dle § 39 odst. 1 ZDP, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 30 %. V námitkovém řízení lékař Institutu vycházel z kompletní zdravotnické dokumentace shromážděné v průběhu prvostupňového řízení a v řízení o námitkách. Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně přitom posudkový lékař žalované označil jako zdravotní postižení uvedené v kapitole V (poruchy chování), položce 5b (neurotická porucha). Jedná se o psychiatrické onemocnění u predisponované osobnosti. Od posledního posouzení na MSSZ Brno v roce 2022 nedošlo k posudkově významné změně.

5. Lékařka Institutu vycházela z toho, že žalobkyně je rekvalifikovaná prodavačka textilu, avšak pracovala dříve jako kadeřnice, prodavačka, uklízečka, pokojská i ve výrobě. Nyní je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Jedná se o lehké postižení s narušením sociálních kontaktů a vazeb, přičemž některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Žalobkyně je depresívního ladění, má pocity bezradnosti, nepracuje. V posledních letech nebyla hospitalizována, nyní však došlo k úpravě medikace. Míra poklesu pracovní schopnosti je stanovena na horní hranici uvedeného rozmezí ve výši 20 %, a pro další postižení navýšena o maximálně možných 10 procentních bodů na celkových 30 %. Žalobkyně nesplňuje kritéria pro hodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle kapitoly V., položky 5c (středně těžké funkční postižení). Lékařka Institutu také vysvětlila, že opravená aplikace posudkových kritérií (změna položky, rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu) nevede ke změně posudkového závěru učiněného na MSSZ.

6. Žalovaná vyložila závěry posudku Institutu ze dne 4. 3. 2024 a poukázala na to, že subjektivně udávané potíže (stejně jako vnímání bolesti) nejsou a nemohou být posudkovým kritériem, jelikož se vnímání těchto obtíží u každého člověka liší, a to nejen vlivem prodělaného onemocnění. S odkazem na tyto závěry žalovaná zamítla námitky jako nedůvodné.

III. Žaloba

7. Žalobkyně nesouhlasí s tím, jak bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím a je přesvědčena, že posudek Institutu ze dne 4. 3. 2024, z něhož vychází napadené rozhodnutí, nehodnotí komplexně její zdravotní stav. Skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn, neboť nebyla dostatečně zhodnocena struktura a rozsah zdravotního postižení, jeho vývoj a dopady na výkonnost žalobkyně a její schopnost vykonávat denní aktivity, což způsobuje značnou míru poklesu její pracovní schopnosti. Posudkový lékař nezhodnotil podmínky podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity (možnost navýšení horní hranice položky o 10 %).

8. Žalobkyně tvrdí, že mělo být aplikováno ustanovení kapitoly V., položky 5c nebo 5d, což vyplývá z lékařské dokumentace. Dle jejího mínění jde o těžké zdravotní postižení (těžkou depresi) s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo v odborném léčebném ústavu a s těžkým narušením společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit. Žalobkyně není schopna žádného zaměstnání, trpí těžkou depresí a její ošetřující psychiatr jí již stanovil termín další hospitalizace (byla již dvakrát hospitalizována). K tomu doložila aktuální lékařskou zprávu MUDr. K. V. ze dne 18. 4. 2024, která konstatuje, že v poslední době jde o těžkou depresivní fázi se suicidními myšlenkami v bezvýchodné životní situaci.

9. V doplnění žaloby ustanovenou zástupkyní z řad advokátů žalobkyně uvedla, že odkazuje na původní text žaloby a navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalované a replika žalobkyně

10. Ve svém vyjádření ze dne 31. 7. 2024 žalovaná uvedla, že se jedná o nárok na invalidní důchod, jenž je odvozen od invalidity, přičemž posouzení zdravotního stavu a invalidity je otázkou medicínskou. Napadené rozhodnutí bylo vydáno žalovanou na základě odborného posudku o invaliditě ze dne 4. 3. 2024, podle něhož však žalobkyně není invalidní dle § 39 odst. 1 ZDP, a to ani pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 30 %.

11. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je psychiatrické onemocnění u predisponované osobnosti, což je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 5b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se zvolil posuzující lékař žalované z daného rozpětí 15 – 20 % míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu žalobkyně navýšil tuto hodnotu podle § 3 odst. 1 vyhlášky o dalších 10 % na celkových 30 %.

12. Míra poklesu pracovní schopnosti je dána kapitolou V (Duševní poruchy, poruchy chování), položkou 5b, podle této položky je hodnocena neurotická porucha – lehké postižení, narušení sociálních kontaktů a vazeb, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi. Jedná se tedy o lehké funkční postižení. Pokud by měla být uznána invalidita, byla by hodnocena podle kapitoly V, položky 5c, kde je pokles pracovní schopnosti dán procentním rozpětím 25 – 35 %, a byla by zvolena horní hranice. V objektivním nálezu však není konstatováno, že se u žalobkyně jedná o funkčně významné postižení, kdy je středně těžké funkční postižení, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit značně omezen. Tato kritéria žalobkyně nesplňuje, proto nelze podle této položky hodnotit.

13. Posudek dostatečně odůvodňuje, jaké položky byly použity pro posudkový závěr, a proč nelze použít položku uznávající vyšší pokles pracovní schopnosti. Žalovaná neshledala proběhlé řízení za nesprávné ani posudkové řízení za neobjektivní, nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

14. Ve své stručné replice ze dne 30. 9. 2024 žalobkyně zopakovala, že na žalobě trvá a očekává vypracování posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, k němuž se následně podrobněji vyjádří.

V. Řízení před krajským soudem

15. Krajský soud předně posuzoval, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

16. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z posudkového a dávkového spisu předložených žalovanou.

17. Ze spisové dokumentace MSSZ a dávkového spisu žalované vyplývá, že žalobkyně pracovala jako kadeřnice, prodavačka a uklízečka. V roce 2012 byla dle lékařských zpráv Úrazové nemocnice v Brně napadena opakovaně manželem a bita do hlavy i po těle. Následně prodělala rozvod, po němž se jí subjektivně ulevilo. Dle psychiatrického nálezu MUDr. V. ze dne 31. 5.2023 je u něho v psychiatrické péči od roku 1997 a byla v roce 1998 hospitalizována v psychiatrické léčebně s diagnózou neurastenie u simplexní osobnosti, podruhé pak v roce 2005 pro jiné neurotické poruchy. V roce 2023 prodělala hysterektomii a adnexektomii a po operaci měla potíže. Začala u ní menopauza, problémy se spánkem a vyčerpáním. Naposledy byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Byla konstatována středně těžká depresívní fáze s profuzním pocením po gynekologické operaci (stejně tak uvádí i lékařská zpráva téhož lékaře ze dne 17. 1. 2024 předložená v námitkovém řízení).

18. Požádala poprvé o přiznání invalidního důchodu v roce 2022, kdy byla na MSSZ v Brně posouzena dne 27. 9. 2022 se závěrem, že není invalidní. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla smíšená úzkostná depresívní porucha při medikaci kompenzovaná, která byla kvalifikována podle kapitoly V., položky 5c vyhlášky o posuzování invalidity. V předmětném řízení o druhé žádosti o přiznání invalidního důchodu ze dne 9. 10. 2023 byla posouzena opětovně na MSSZ, která zjišťovacím posudkem ze dne 24. 11. 2023 neuznala žalobkyni jako invalidní v žádném stupni invalidity. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl hodnocen jako středně těžká porucha s projevy subjektivní bolesti zad a pocením, únavou. Posudková lékařka uvádí, že zatím bylo hodnoceno na dolní hranici položky (kapitola V., položka 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity), neboť byla upravena medikace a nebyly vyčerpány všechny možnosti léčby. Pokles pracovní schopnosti byl stanoven na 30 %.

19. Krajský soud nechal v soudním řízení vypracovat posudek Posudkové komise MPSV, pracoviště v Brně (dále jen „PK MPSV“) ze dne 26. 11. 2024, z něhož soud zjistil následující skutečnosti. PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise a dalšího lékaře s odborností psychiatrie. Žalobkyně byla jednání komise přítomna a byla vyšetřena přítomnými lékaři (klinickým psychiatrem). Z objektivních zjištění při vyšetření v komisi vyplývá, že žalobkyně byla orientovaná místem, časem, situací a spolupracující. Na položené dotazy odpovídala adekvátně, odpovědi jsou širší, duševní ladění aktuálně bez výrazné úzkosti, ale jevila pokleslou náladu. V popředí byly polymorfní somatické stesky, zejména stran pohybového aparátu, kde uvedla bolesti spodní páteře, kloubů dolních končetin a dále problémy po gynekologické operaci po odstranění dělohy a vaječníků, byla nadměrně unavená, potí se, má i poruchy rovnováhy a několikrát i venku upadla. Sebevražedné myšlenky uvádí do minulosti, vztahuje k finanční nouzi.

20. V posudkovém zhodnocení zdravotního stavu PK MPSV vycházela z předložených lékařských nálezů a vlastního vyšetření při jednání. V popředí obtíží žalobkyně je zejména smíšená úzkostná depresivní porucha, nyní přechodně dekompenzovaná na středně těžkou poruchu. Je v péči psychiatrické ambulance od roku 1997. V roce 1998 proběhla první hospitalizace na psychiatrii Brno s diagnózou neurastenie u simplexní osobnosti. V roce 2005 proběhla druhá hospitalizace s diagnózou jiné neurotické poruchy. V roce 2012 absolvovala psychologické vyšetření se závěrem, že současný výkon odpovídá úrovni intelektu v pásmu výrazného podprůměru, oslabena je zvláště krátkodobá mechanická paměť a vizumotorická koordinace. Psychomotorické tempo je zpomalené a zhoršená je koncentrace pozornosti. Je pravděpodobné počínající organické postižení centrální nervové soustavy. Osobnost je zvýšeně senzitivní, submisivní, s naznačenými rysy závislosti. V emotivitě je přítomno výrazné depresivně – úzkostné ladění, nízká sebedůvěra. Žalobkyně mívá pocity bezradnosti, nejistoty, obavy a strach z budoucnosti.

21. Od dubna 2024 se dle psychiatrických nálezů uvádí těžká depresivní fáze, výrazně depresivní úzkostné ladění, pocity bezradnosti, strach z budoucnosti. Žalobkyně naposledy pracovala na podzim 2022 jako pokojská o víkendu, v pracovní dny uklízela kanceláře 5 hodin denně. Objektivně jde o neodklonitelnou depresi, přičemž v poslední době se objevily suicidální tendence. U žalobkyně je patrné výrazně depresivní úzkostné ladění, pocity bezradnosti a strach z budoucnosti. Dle gynekologických nálezů je bez potíží.

22. Postižení posuzované PK MPSV nepovažuje za afektivní poruchu, jak bylo konstatováno v „jiném posudku“ lékařské posudkové služby. Jedná se o poruchu neurotickou, poruchu vyvolanou stresem, kterou komise hodnotila dle kapitoly V., položky 5c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity jako středně těžké funkční postižení. Uvedená položka má procentní rozmezí 25 – 35%. PK MPSV stanovuje míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 30 %. Horní hranici položky komise nevolila z důvodu stávající zjištěné závažnosti postižení, mj. uvedený stav si nevyžádal nutnost hospitalizace. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl u žalobkyně prokázán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, pro který však žalobkyně nebyla invalidní ve smyslu § 39 ZDP.

23. Žalobkyně reagovala na závěry posudku PK MPSV přípisem ze dne 22. 1. 2025. Z pohledu žalobkyně je vysvětlení stanovení míry postižení zcela nedostatečné. PK MPSV nijak nerozvádí, jaká konkrétní kritéria byla použita při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti. Jediné vysvětlení, které komise dává je, že uvedený stav si nevyžádal nutnost hospitalizace. S tímto se žalobkyně naprosto nemůže ztotožnit, neboť nutnost hospitalizace se v kapitole V. uvádí až u položky 5d, kde se uvádí míra poklesu pracovní schopnosti 70 %. Dále se PK MPSV nijak nevypořádala ani s lékařskou zprávou MUDr. K. V. ze dne 18. 4. 2024, ve které žalobkyni byla hospitalizace doporučená, ani s faktem, že žalobkyně byla v minulosti již dvakrát v souvislosti s jejím psychickým stavem hospitalizovaná.

24. Dle názoru žalobkyně komise nevysvětlila, jak postupovala při stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti. Za popsaných podmínek žalobkyně objektivně není schopna sehnat zaměstnání ani na částečný úvazek. Žalobkyni tak vůbec není jasné, nakolik by se její zdravotní stav musel ještě zhoršit (kromě nutnosti nepřetržité ústavní péče), aby byla hodnocena jako invalidní alespoň v prvním stupni invalidity. Žalobkyně je toho názoru, že není schopna najít jakoukoliv práci a je ve finanční tísni, bojí se budoucnosti a má objektivně lékařsky potvrzené myšlenky na sebevraždu právě z důvodu finanční tísně, takže si zaslouží minimálně jasné a přehledné vysvětlení závěrů posudkové komise. Žalobkyně považuje posudek PK MPSV za vnitřně rozporný a nepřezkoumatelný.

25. Krajský soud nařídil ve věci ústní jednání, které se uskutečnilo dne 28. 1. 2025 v omluvené neúčasti žalobkyně a za účasti její zástupkyně a zástupkyně žalované. Krajský soud shrnul nosné důvody napadeného rozhodnutí včetně předcházejícího správního řízení a vyslechl procesní přednesy účastníků. Krajský soud zejm. poukázal na zjevnou nesprávnost v posudku MSSZ v Brně ze dne 24. 11. 2023 spočívající v kvalifikaci rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně pod kapitolu V., položku 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (afektivní porucha). Zástupkyně žalobkyně odkázala na žalobu a její doplnění a stejně tak odkázala zástupkyně žalované na písemné vyjádření. Krajský soud dále provedl důkaz posudkem PK MPSV ze dne 26. 11. 2024 a dal oběma stranám příležitost se k závěrům posudku vyjádřit. Zástupkyně žalobkyně odkázala na písemné námitky k posudku ze dne 22. 1. 2025. Zástupkyně žalované uvedla, že proti posudku nemá námitky a souhlasí s ním. Jelikož další důkazní návrhy účastníci neměli, krajský soud ukončil dokazování a po vyslechnutí konečných návrhů ve věci přikročil po přerušení jednání k vyhlášení rozsudku.

VI. Posouzení věci krajským soudem

26. Žaloba není důvodná.

27. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

28. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle platné právní úpravy platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dříve okresní správy sociálního zabezpečení); za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou–li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013–20, přístupný na www.nssoud.cz). Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila.

29. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí ve dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011–43, přístupný na www.nssoud.cz). Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 – 46 totiž v případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV ČR povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu.

30. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde–li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srv. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012–18, přístupný na www.nssoud.cz).

31. Krajský soud vyhodnotil zjištěný skutkový stav ve světle uplatněných žalobních námitek a dospěl k následujícím závěrům. Posudek PK MPSV ze dne 26. 11. 2024 vypracovaný v soudním řízení splňuje všechny formální náležitosti ve smyslu § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobkyně byla přítomna při jednání komise a byla přítomnými lékaři také vyšetřena, přičemž členem komise byl odborný psychiatr. Co se týká úplnosti posudkového zhodnocení, jde zejména o podklady, na nichž je posudek vystavěn. Stran lékařských zpráv, které měla PK MPSV k dispozici, šlo o veškeré relevantní nálezy z rozhodného období před vydáním napadeného rozhodnutí, jakož i psychiatrický nález MUDr. V. ze dne 18. 4. 2024, který žalobkyně předložila v soudním řízení a který také dokládá těžkou depresívní fázi se suicidálními myšlenkami v bezvýchodné životní situaci. PK MPSV tedy vycházela z relativně úplných podkladů.

32. Ohledně přesvědčivosti posudku PK MPSV krajský soud má určité výhrady, neboť posudkové hodnocení je velmi strohé. Nicméně krajský soud má za to, že ve světle kontextu předcházejících posudků a lékařských zpráv, na nichž je posudek založen, jsou jeho závěry jasné i bez podrobnějšího rozvedení, jež by v jiných případech bylo žádoucí. PK MPSV především vysvětluje (byť bez přesné identifikace), že předcházející zjišťovací posudek MSSZ v Brně dne 24. 11. 2023 trpí chybou spočívající v evidentním přepisu v posudkové kvalifikaci, kdy se muselo jít o položku 5c (neurotické poruchy vyvolané stresem, psychosomatické poruchy), nikoliv 4c (afektivní poruchy – poruchy nálady). Tuto neurotickou poruchu PK MPSV hodnotila jako středně těžké funkční postižení, nicméně ve středu zvolené položky, tedy 30 %.

33. Pokud – jak žalobkyně namítala ve svém vyjádření k posudku – PK MPSV uvádí, že si zdravotní stav žalobkyně (mj.) nevyžádal nutnost hospitalizace, jde skutečně o vyjádření poněkud zjednodušující vzbuzující prima facie pocit rozporu s podklady tohoto posudku. Krajský soud ovšem nesdílí názor žalobkyně, že by hledisko potřeby hospitalizace bylo možno vztáhnout pouze k položce 5d téže kapitoly, kde je již specifickým znakem pro kvalifikaci poklesu pracovní schopnosti. Potřeba hospitalizace je projevem rozsahu a tíže psychických příznaků neurotické poruchy, takže ji lze hodnotit vždy v rámci obecných posudkových kritérií (srov. položka 5 vyhlášky o posuzování invalidity). Ohledně samotné skutečnosti, zda si stav žalobkyně vyžádal nutnost hospitalizace, je třeba podotknout, že prokazatelně žalobkyně byla v letech v roce 1998 hospitalizována v psychiatrické léčebně s diagnózou neurastenie u simplexní osobnosti, podruhé pak v roce 2005 pro jiné neurotické poruchy. To ovšem PK MPSV sama ve svém posudku v části věnované rekapitulaci lékařských zpráv a vývoje zdravotního stavu žalobkyně konstatuje. Jde tedy pouze o zdánlivý rozpor v předloženém posudku, neboť PK MPSV zcela jednoznačně zamýšlela vyjádřit, že v relevantním období před vydáním napadeného rozhodnutí žalované si zdravotní stav žalobkyně nevyžádal potřebu hospitalizace, což zcela odpovídá podkladovým lékařským nálezům. Starší hospitalizace nejsou z posudkového pohledu tak významné, neboť PK MPSV se zabývá otázkou invalidity posuzovaného k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

34. Krajský soud tedy s uvedenými výhradami hodnotí předložený posudek PK MPSV jako dostatečně přesvědčivý, a to nikoliv z důvodu podrobnosti posudkového hodnocení, ale celkového vyznění. Krajský soud je přesvědčen, že nedostatky tohoto posudku lze překlenout kontextuálním výkladem. Podstatné je, že posudek PK MPSV potvrzuje posudkovou kvalifikaci podle kapitoly V., položky 5 přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž dospívá k témuž stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, jako předcházející posudky MSSZ a Institutu v námitkovém řízení. Odlišnost způsobu dovození poklesu pracovní schopnosti u posudku lékařky Institutu v námitkovém řízení není stěžejní distinkcí, která by založila nepřesvědčivost posudku PK MPSV. Vzhledem k tomu, že posudkové hodnocení PK MPSV bylo provedeno ve středu rozpětí zvolené položky, nebylo ani možno uvažovat o případném navýšení míry poklesu pracovní schopnosti dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

35. Co se týká tvrzení žalobkyně k aktuálnímu zhoršení zdravotního stavu (těžká deprese), již dokládá také předložená a posouzená lékařská zpráva MUDr. V. ze dne 18. 4. 2024, jde o vývoj zdravotního stavu již po vydání napadeného rozhodnutí. Navíc tento stav (tzv. přechodná dekompenzace) nemůže být bez stabilizace (obvykle v době jednoho roku) posudkově hodnocen. Proto je na žalobkyni, aby v případě delšího či dokonce stabilního zhoršení obtíží, případně po další hospitalizaci (která již pro futuro byla indikována), požádala znovu o přiznání invalidního důchodu. K datu vydání napadeného rozhodnutí však nelze uzavřít, že by žalobkyně trpěla těžkými depresemi.

VII. Závěr a náhrada nákladů řízení

36. Ze všech shora uvedených důvodů neshledal krajský soud žalobu důvodnou, a proto ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

37. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované nelze náhradu nákladů řízení ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s. přiznat (výrok II. tohoto rozsudku).

38. Krajský soud dále přiznal ustanovené zástupkyni Mgr. Tereze Kováčové odměnu za právní zastoupení žalobkyně v řízení před soudem na náklady státu. Ustanovená zástupkyně předložila vyúčtování svých právních služeb ze dne 31. 1. 2025. Krajský soud shledal, že ustanovená zástupkyně vykonala tři úkony právní služby v období do 31. 12. 2024 (příprava a převzetí zastoupení, sepis doplnění žaloby a repliku ze dne 30. 9. 2024). Krajský soud vycházel při stanovení částky odměny z příslušných ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024. Podle ustanovení § 9 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu platí, že v řízení o žalobě v důchodové věci ve správním soudnictví je tarifní hodnotou 5000 Kč. Ve smyslu § 7 bod 3 této vyhlášky činí sazba za jeden úkon právní služby 1.000 Kč, tedy celkem 3000 Kč. Dále krajský soud zvýšil odměnu o částku náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři úkony po 300 Kč náhrady na jeden úkon. Celkem tedy na náhradě odměny zástupce náleží částka 3900 Kč. Krajský soud nepřiznal odměnu za uplatněný úkon spočívající v další poradě se žalobkyní dne 5. 12. 2024, neboť tento úkon právní služby nebyl nijak doložen.

39. Dále dle advokátního tarifu ve znění účinném ode dne 1. 1. 2025 (§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5) krajský soud přiznal žalobkyni odměnu za dva úkony právní služby v sazbě 4620 Kč za úkon, a to konkrétně za vyjádření žalobkyně k posudku PK MPSV a účasti na soudním jednání dne 28. 1. 2025 nepřesahující dvě hodiny. K tomu náleží náhrada hotových výdajů v sazbě 450 Kč na úkon právní služby. Za tyto dva úkony právní služby včetně náhrady hotových výdajů náleží ustanovené zástupkyni částka 10 140 Kč. Jelikož ustanovená zástupkyně není plátcem DPH, nezvýšil krajský soud náhradu odměny za právní zastoupení o částku připadající na tuto daň (21 %). Celkem náleží žalobci na náhradě nákladů řízení částka 14 040 Kč, která bude ustanovené zástupkyni vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně na náklady státu ve lhůtě stanovené ve výroku III tohoto rozsudku.

40. Jelikož ustanovená zástupkyně je v pokročilém stadiu těhotenství (plánovaný termín porodu dne 13. 2. 2025) a ve svém sdělení ze dne 22. 1. 2025 požádala výslovně soud o své zproštění zastupování, krajský soud jí vyhověl a ve výroku IV. ji zprostil zastupování v této věci (zejm. pro případ podání kasační stížnosti, kde by zastupování žalobkyně ex lege trvalo).

Poučení

I. Vymezení věci II. Napadené rozhodnutí III. Žaloba IV. Vyjádření žalované a replika žalobkyně V. Řízení před krajským soudem VI. Posouzení věci krajským soudem VII. Závěr a náhrada nákladů řízení