33 Ad 14/2022–89

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. M. M. bytem X Slovenská republika proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 9. 2022, č.j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) brojil žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 9. 2022, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla námitky žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 10. 2018, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdila. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 53 odst. 3 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 nařízení č. 883/2004 (ES) zastavila ode dne 1. 11. 2018 výplatu invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně.

II. Napadené rozhodnutí

2. V řízení o námitkách přezkoumala žalovaná prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu, včetně rozsahu uplatněných námitek. Po provedeném přezkumu dospěla k závěru, že prvostupňové rozhodnutí bylo zákonné a správné.

3. V odůvodnění nejprve shrnula genezi správního řízení a zjišťování skutkového stavu věci, jak je zachycen ve správním spisu. Důvodem pro odnětí invalidního důchodu, který byl přiznán žalobci ode dne 6. 1. 2015, neboť byl shledán podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Přerov (dále jen „OSSZ Přerov“) ze dne 3. 12. 2015 invalidním v prvním stupni, byla stanovená kontrolní lékařská prohlídka, která měla být provedena do dne 30. 11. 2017. Žalobce byl vyzván dopisem ze dne 20. 8. 2018 k doložení aktuálních lékařských zpráv, aby bylo provedeno posouzení otázky invalidity. Tento dopis si však žalobce nepřevzal a zásilka byla vrácena žalované.

4. Dále žalovaná shrnula průběh námitkového řízení, v němž se žalovaná pokusila zabezpečit provedení kontrolní lékařské prohlídky součinností s OSSZ Přerov. Vyzvala žalobce opětovně dopisem ze dne 28. 1. 2019 k doložení aktuálních lékařských materiálů, neboť jím doložené podklady nebyly dostačující, a opakovaně jej vyzvala znovu dopisem ze dne 19. 2. 2019.

5. Žalovaná uzavřela, že žalobce do dne vydání napadeného rozhodnutí nedoložil k opakovaným výzvám lékařské podklady, na základě nichž by bylo možné provést kontrolní lékařskou prohlídku ohledně trvání podmínek invalidity, a ani se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu u posudkového lékaře OSSZ Přerov, ačkoliv byl upozorněn na následky v případě nesplnění této povinnosti.

6. Proto došlo prvostupňovým rozhodnutím k zastavení výplaty invalidního důchodu ode dne 1. 11. 2018. Žalovaná postupovala v souladu se zákonem. V odůvodnění ke konkrétním námitkám žalovaná uvedla, že z vrácené výzvy ze dne 17. 8. 2018 s poznámkou „nevyžádaná 12. 9. 2018“ plyne, že žalobce byl vyzván k doložení aktuálních lékařských zpráv, avšak nerespektoval je (odmítl si písemnost převzít). K námitce diskriminace žalovaná uvedla, že mezi posuzováním invalidity ve Slovenské republice a v ČR není potvrzena shoda (čl. 46 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení – dále jen „nařízení č. 883/2004“).

III. Žaloba

7. Krajský soud předesílá, že žaloba ze dne 9. 12. 2022, v níž je označeno napadené rozhodnutí, obsáhle shrnuje všechna již dříve vedená a skončená řízení v důchodových věcech žalobce (sp. zn. 29 A 4/2022, sp. zn. 33 Ad 5/2022, sp. zn. 22 Ad 17/2016).

8. Žalobce nesouhlasí s napadeným rozhodnutím, neboť podle jeho názoru ve správním řízení nebyly provedeny navržené důkazy (zejm. lékařská zpráva slovenského ošetřujícího lékaře MUDr. R. ze dne 3. 6. 2022, který žalobce považuje za závazný i pro orgány ČR, dále potvrzení posudkové komise Sociálnej poisťovne Bratislava (dále jen „SP Bratislava“) v Prievidzi ze dne 1. 7. 2022, podle něhož činí pokles pracovní schopnosti žalobce 50 %, dále potvrzení o výplatě důchodu na Slovensku ode dne 10. 1. 2022), a konečně také posudek OSSZ Přerov ze dne 2. 12. 2015, který neobsahuje údaj o platnosti posudku do dne 1. 11. 2017, ani o předpokládané kontrolní lékařské prohlídce. Všechny tyto důkazy svědčí o tom, že výplata invalidního důchodu neměla být zastavena, resp. měla být uvolněna od 1. 11. 2018.

9. Dále se žalobce domnívá, že celý postup žalované je stižen promlčením, neboť trval déle než tři roky ode dne 15. 12. 2018. Žalovaná dále porušila zákaz diskriminace, neboť ve slovenském systému důchodového pojištění byl konstatován pokles pracovní schopnosti v míře 50 %. Posudek OSSZ Přerov ze dne 2. 12. 2015 je tak i nadále platný, takže další kontrolní lékařská prohlídka nebyla potřebná. Žalovaná pochybila, když žalobce nevyplácela ode dne 1. 11. 2018 pravomocně a vykonatelně přiznaný invalidní důchod. Žalobce dále poukázal na potvrzení o invaliditě a míře poklesu pracovní schopnosti SP Bratislava v Prievidzi ze dne 6. 11. 2018, které považuje rovněž za závazné pro české orgány veřejné moci.

10. Žalobce se považuje za oběť diskriminace, pokud mu není vyplácen invalidní důchod, a navíc se považuje za invalidního ve druhém stupni invalidity. Navíc poukázal na jinou důchodovou věc pana K. S. (bez bližšího označení). Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.

IV. Vyjádření žalované

11. Jelikož žalobce nesplnil povinnost, nedoložil požadované aktuální lékařské zprávy, ačkoliv byl vyzván a upozorněn na následky, shledala žalovaná jeho námitky ze dne 9. 11. 2018 jako nedůvodné, a proto je zcela správně zamítla a potvrdila napadené prvostupňové rozhodnutí.

12. Z uvedeného výčtu dokumentů a korespondence je zřejmé, že žalovaná nebyla nečinná, na veškerá podání žalobce reagovala a podnikla řadu úkonů, aby byla provedena kontrolní lékařská prohlídka (dále také „KLP“) v ČR co nejdříve v zájmu žalobce a aby byla výplata jeho invalidního důchodu obnovena neprodleně. Proto i s podáním žalobce ze dne 9. 11. 2018, které je sice označeno jako námitky, nebylo zacházeno jako s námitkami, ale s podáním, na základě něhož byla požádána slovenská kompetentní instituce o zaslání lékařských nálezů a příslušná OSSZ Přerov o provedení KLP.

13. Jak je uvedeno, žalobce nedoložil k výzvě žalované, v níž byl upozorněn na následky v případě nesplnění této povinnosti, lékařské materiály, na základě nichž, by bylo možné provést KLP ohledně trvání podmínek invalidity. Žalovaná proto zcela oprávněně a v souladu se zákonem zastavila výplatu jeho invalidního důchodu prvostupňovým rozhodnutím.

14. Žalovaná dále uvedla, že námitky proti rozhodnutí žalované o zastavení výplaty invalidního důchodu podle ust. § 53 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. nemají odkladný účinek, tzn. ani v případě podání námitek nedojde k obnovení zastavené výplaty invalidního důchodu, neboť v souladu s citovanou úpravou je rozhodnutí žalované o zastavení výplaty invalidního důchodu před nabytím právní moci předběžně vykonatelné.

15. I v případě podání námitek tedy žalovaná postupovala správně, pokud výplatu neobnovila. Jak bylo výše uvedeno, žalovaná žalobcovy námitky postoupila na OSSZ Přerov jako podklady v zájmu urychleného vyřízení požadavku žalobce na uvolnění výplaty invalidního důchodu. Jelikož námitky nemají odkladný účinek, vyžadovala žalovaná bezprostředně od žalobce lékařské zprávy k provedení KLP, tj. zjištění, zda je žalobce nadále či již není invalidní. Žalovaná však bez výsledného posouzení zdravotního stavu a invalidity v rámci KLP nemohla výplatu invalidního důchodu obnovit.

16. V dávkovém spisu žalobce je založena držitelem poštovní licence vrácená neotevřená poštovní zásilka, obsahující originál dopisu ze dne 17. 8. 2018, který žalovaná předala držiteli poštovní licence k přepravě dne 20. 8. 2018, a ve kterém vyzvala žalobce k doložení aktuálních lékařských zpráv, aby mohla být provedena KLP dle českých právních předpisů, popř. aby se podrobil posouzení svého zdravotního stavu u slovenského nositele pojištění, přičemž ho zároveň upozornila na následky nesplnění této povinnosti dle § 53 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., tj. na zastavení výplaty invalidního důchodu. Doporučený dopis s výzvou si žalobce nepřevzal a zásilka byla žalované vrácena dne 13. 9. 2018 s poznámkou „nevyžádaná 12. 9. 2018“.

17. Žalobce ke dni vydání rozhodnutí v námitkovém řízení nedoložil k opakovaným výzvám žalované lékařské materiály, na základě nichž by bylo možné provést KLP ohledně trvání podmínek invalidity a ani se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu u posudkového lékaře OSSZ Přerov, přičemž byl upozorněn na následky v případě nesplnění této povinnosti.

18. Ačkoliv byl žalobci slovenskou nositelkou pojištění přiznán 50 % pokles pracovní schopnosti, zatímco v českém systému důchodového pojištění jen 40 % pokles pracovní schopnosti, nelze žalobci uznat stejný pokles pracovní schopnosti jako v SR a přiznat invaliditu druhého stupně, protože pro Českou republiku nebyla v příloze VII. nařízení č. 883/2004 uznána žádná shoda s předpisy jiných členských států ve věci podmínek vztahujících se na stupeň invalidity ve smyslu čl. 46 odst. 3. nařízení č. 883/2004 (tedy ani se Slovenskou republikou). Posouzení zdravotního stavu pro účely stanovení stupně invalidity se provádí výhradně podle českých právních předpisů. Tato žalobcova opakovaná výtka je zcela nedůvodná.

19. Žalovaná shrnula, že nyní je zastavena pouze výplata důchodu, přičemž k odnětí nároku na invalidní důchod nedošlo. Jakmile žalobce splní českým zákonem vyžadované povinnosti a budou splněny zákonné podmínky pro obnovu výplaty invalidního důchodu, žalovaná neprodleně žalobci výplatu tohoto důchodu uvolní. Toto dosud splněno nebylo. Vzhledem k uvedenému je žaloba žalobce zcela nedůvodná, takže žalovaná navrhla soudu její zamítnutí.

20. Žalobce reagoval vyjádřením ze dne 1. 5. 2023, které soudu doručil e–mailem bez kvalifikovaného elektronického podpisu a v němž v podstatě zopakoval celou svou žalobní argumentaci a požádal o nařízení ústní jednání. Do konání ústního jednání žalobce ještě několikrát své důvody zopakoval.

V. Posouzení věci krajským soudem

21. Krajský soud předně posuzoval, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

22. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel ze spisové dokumentace předložené žalovanou.

23. Krajský soud nařídil ve věci ústní jednání, které se uskutečnilo za účasti zástupkyně žalované a v omluvené neúčasti žalobce. Krajský soud označil napadené rozhodnutí a shrnul obsah soudního a správního spisu. Zástupkyně žalované odkázala na písemné vyjádření a neměla ke správnímu spisu žádné další připomínky. Podotkla, že doposud stále nebyla kontrolní lékařská prohlídka provedena. Žalobce je nyní poživatelem českého dílčího starobního důchodu. Krajský soud shledal, že není třeba provádět žádné důkazy nad rámec správního spisu, a proto ukončil dokazování. Po vyslechnutí konečného návrhu žalované soud přikročil k vyhlášení rozsudku.

24. Krajský soud vyhodnotil námitky žalobce, přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

25. Dále krajský soud připomíná, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2023, č.j. 8 Ads 242/2022–123 byla odmítnuta kasační stížnost (na kteréžto řízení žalobce ve svých podáních taktéž odkazoval) proti usnesení zdejšího soudu ze dne 8. 9. 2023, č. j. 33 Ad 5/2022–38. V uvedeném řízení byla žaloba v části mířící přímo proti prvostupňovému rozhodnutí žalované o zastavení výplaty invalidního důchodu odmítnuta.

26. Ze správního spisu krajský soud zjistil následující. Žalobci byl rozhodnutím žalované ze dne 6. 1. 2016 ode dne 6. 1. 2015 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Žalovaná v rámci řízení o této žádosti vyžádala posudek OSSZ v Přerově ze dne 3. 12. 2015, podle něhož vznikla invalidita žalobce dne 6. 1. 2015, přičemž doba platnosti tohoto posudku o invaliditě byla stanovena do dne 30. 11. 2017.

27. Ve věci provedení kontrolní lékařské prohlídky se žalovaná nejprve obrátila na SP Bratislava, pobočka Prievidza dopisem ze dne 8. 9. 2017, v němž uvedla, že žádá o provedení kontrolní prohlídky invalidity. SP Bratislava žalované sdělila dopisem ze dne 22. 11. 2017, že spisová dokumentace je dosud na Krajském soudě v Žilině, pročež nelze kontrolní lékařskou prohlídku vykonat. Následně žalovaná urgovala provedení kontrolní lékařské prohlídky v březnu 2018 se stejným výsledkem, přičemž SP Bratislava přislíbila provést lékařskou prohlídku po vrácení spisové dokumentace. Následně přípisem ze dne 20. 4. 2018 žalovaná žádala slovenskou kompetentní instituci alespoň o zaslání aktuálních lékařských zpráv. V červenci 2018 žalovaná opět urgovala zaslání lékařských zpráv, načež SP Bratislava jí přeposlala vyjádření žalobce, který nedal souhlas s poskytnutím citlivých údajů a lékařského tajemství, a to ani orgánům ČR pro potřeby řízení o důchodové dávce (přípis „vyjadrenie k podnetu na vykonanie KLP 11/2017“).

28. Žalovaná zaslala žalobci výzvu ze dne 17. 8. 2018, kde uvedla, že na listopad 2017 byla stanovena lhůta kontrolní lékařské prohlídky podle českých předpisů, přičemž podle zprávy SP Bratislava, pobočka Prievidza ze dne 25. 7. 2018. Tato výzva byla poštou vrácena dne 11. 9. 2018 žalované s poznámkou „nevyžádaná“. Poté žalovaná vydala prvostupňové rozhodnutí ze dne 4. 10. 2018, proti němuž žalobce podal námitky ze dne 9. 11. 2018, v nichž zejm. tvrdil, že nebyl dne 17. 8. 2018 nikým vyzván a nemá k dispozici žádné lékařské zprávy. Trval na tom, že jeho zdravotní stav je trvalý a nezměněný, přičemž další lékařská prohlídka nebyla SP Bratislava určená. Připojil i lékařskou zprávu MUDr. M. R. (praktická lékařka) ze dne 7. 11. 2018, podle níž je jeho nepříznivý zdravotní stav trvalý a nezměněný, jakož i potvrzení o invaliditě SP Bratislava, pobočka Prievidza ze dne 6. 11. 2018.

29. Žalovaná v námitkovém řízení zaslala tento podklad na OSSZ Přerov a požádala ji o nové posouzení invalidity žalobce a stanovení data kontrolní lékařské prohlídky. Žalovaná zaslala žalobci výzvu ze dne 28. 1. 2019, v níž ho v návaznosti na předchozí korespondenci ze dne 4. 12. 2018 znovu vyzvala, aby předložil veškeré aktuální lékařské materiály, neboť jím doložené rozhodnutí není dostatečné. Bez toho nelze posoudit zdravotní stav žalobce podle českých předpisů. Podle sdělení SP Bratislava ze dne 25. 1. 2019 (doručeného dne 8. 2. 2019 žalované) byl žalobce vzat do vazby ode dne 20. 12. 2018 a pobýval ve vazební věznici v I. (SR). Podle potvrzení SP Bratislava ze dne 1. 7. 2019 byl žalobce propuštěn z vazby dne 22. 5. 2019 a poté byl hospitalizován v Psychiatrické nemocnici Kremnica, Slovenská republika. Po vydání napadeného rozhodnutí byl žalobci rozhodnutím ze dne 14. 3. 2024 přiznán dílčí starobní důchod.

30. Krajský soud předesílá, že podání žalobce jsou stižena tzv. cyklením námitek, kdy žalobce pořád dokola zmiňuje určitá tvrzení, která již byla ve správním či v soudním řízení zkoumána (zejm. poškození, diskriminace, přesvědčení o doživotním přiznání invalidity atd.). Krajský soud se snažil porozumět žalobní argumentaci z pohledu jejího obsahu a smyslu a takto seznané žalobní body vypořádal.

31. V první řadě krajský soud konstatuje, že napadené rozhodnutí je zcela přezkoumatelné, a to jak ve smyslu srozumitelnosti závěrů žalované, tak i z hlediska dostatečně podrobného zdůvodnění. Krajský soud se podrobně seznámil s obsahem správního spisu a shledal, že žalovaná vycházela ze správně zjištěného skutkového stavu věci. Zároveň i velmi vstřícné pojetí námitek žalobce jako v podstatě „obnoveného“ správního řízení uvolnění výplaty invalidního důchodu žalobce považuje krajský soud za příklad postupu správního orgánu dle principů zákonnosti i dobré správy v tomto konkrétním případu.

32. Možnost zastavit výplatu důchodové dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem je upravena v § 53 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí. Příjemce dávky důchodového pojištění podmíněné nepříznivým zdravotním stavem, jakož i žadatel o tuto dávku, který byl vyzván orgánem sociálního zabezpečení podle § 12, aby se podrobil vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření, je povinen této výzvě vyhovět. Příjemce dávky důchodového pojištění podmíněné nepříznivým zdravotním stavem, jakož i žadatel o tuto dávku jsou dále povinni na výzvu orgánu sociálního zabezpečení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti předložit lékařské nálezy ošetřujících lékařů, které mají, a sdělit údaje o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech, předchozích výdělečných činnostech a o změnách ve sdělených skutečnostech, k nimž došlo od předchozího posouzení poklesu pracovní schopnosti, a to ve lhůtě uvedené v odstavci 1. Podle ustanovení § 53 odst. 3 téhož zákona platí, že „[p]ři nesplnění povinností uvedených v odstavcích 1 a 2 může být výplata důchodu z důchodového pojištění zastavena, jestliže příjemce dávky byl ve výzvě na tento následek upozorněn. Výplata důchodu se uvolní, jakmile budou tyto povinnosti splněny.“ 33. Pokud žalobce namítal, že podle jeho názoru ve správním řízení nebyly provedeny navržené důkazy (zejm. lékařská zpráva slovenského ošetřujícího lékaře MUDr. R. ze dne 3. 6. 2022, který žalobce považuje za závazný i pro orgány ČR, dále potvrzení posudkové komise SP Bratislava v Prievidzi ze dne 1. 7. 2022, podle něhož činí pokles pracovní schopnosti žalobce 50%, dále potvrzení o výplatě důchodu na Slovensku ode dne 10. 1. 2022), krajský soud k tomu uvádí, že všechny tyto podklady jsou součástí správního spisu a je zcela zřejmé, že žalovaná z nich při řešení důchodové záležitosti žalobce vycházela. Z celého průběhu řízení je patrné, že žalovaná se snažila dosáhnout provedení kontrolní lékařské prohlídky žalobce za účelem zachování jeho nároku na výplatu invalidního důchodu, který mu byl přiznán ode dne 6. 1. 2015 i po datu 30. 11. 2017. Nicméně žalobce k tomu sám neposkytl dostatečnou součinnost, jak je i z jeho procesních vyjádření patrné.

34. Předně krajský soud ověřil, že klíčová námitka žalobce, který považoval svůj invalidní důchod založený na posouzení invalidity v roce 2015 za časově neomezený, neodpovídá skutečnosti. Posudek OSSZ Přerov ze dne 2. 12. 2015, na nějž se žalobce odvolává, totiž (alespoň podle svého originálu založeného ve správním spisu žalované) obsahuje v souladu s ustanovením § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů datum své platnosti, a tím byl den 30. 11. 2017. Žalovaná tedy postupovala zcela správně a na podkladě tohoto posudku o invaliditě, pokud vyzvala v září 2017 SP Bratislava, aby jí v provedení lékařské prohlídky vzhledem k trvalému pobytu žalobce na Slovensku poskytla součinnost. Tento postup ovšem nakonec selhal, tudíž žalovaná vyzvala k samotného žalobce jako poživatele invalidního důchodu, aby předložil potřebné podklady k provedení kontrolní lékařské prohlídky. Žalobce však zůstal zcela zřejmě pasívní, ačkoliv prokazatelně byl obeznámen jak ze strany SP Bratislava, tak i ze strany žalované s tím, že je třeba přezkoumat trvání invalidity jako podmínky pro výplatu invalidního důchodu.

35. I kdyby tomu tak však nebylo a posudek o invaliditě by neměl stanoveno datum své platnosti (a trpěl by tak formální vadou), jak stále dokola tvrdí žalobce, bylo jeho povinností se na výzvu orgánu sociálního zabezpečení podrobit kontrolní prohlídce, jak to stanoví zákon [§ 12 písm. c), § 16a odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb.]. K tomu je příjemce dávky povinen poskytnout potřebnou součinnost. Je zcela jednoznačně patrné, že žalobce různými procesními postupy součinnost poskytnout odmítl.

36. Je zřejmé, že žalobce výzvu žalované ze dne 17. 8. 2018, která – jak soud ověřil – mu byla doručována na jím uvedenou doručovací adresu, nehodlal reagovat, neboť tuto výzvu nepřevzal, takže byla navrácena zpět žalované jako „nevyžádaná pošta“. Krajský soud nepřehlédl, že žalobce byl následně od 20. 12. 2018 ve vazbě, nicméně nic nesvědčí o tom, že by nemohl zásilku převzít. Z geneze komunikace mezi žalovanou, SP Bratislava a žalobcem je naopak zřejmé, že žalobce byl již dříve kontaktován SP Bratislava ve věci kontrolní lékařské prohlídky pro účely ověření nároku na výplatu českého invalidního důchodu. Žalobce ovšem prokazatelně v této věci odmítl poskytnout SP Bratislava součinnost a jejím prostřednictvím neposkytl žádné podklady potřebné pro provedení kontrolní prohlídky. Přes návaznou snahu žalované zajistit provedení kontrolní lékařské prohlídky po podání námitek proti prvostupňovému rozhodnutí k posouzení invalidity žalobce nedošlo.

37. Krajský soud dále uvádí, že z předložených důkazů nebylo možno učinit závěr, že invalidita žalobce trvala i po datu 30. 11. 2017. Pro takový závěr musí být vypracován v souladu se zákonem tzv. kontrolní posudek o invaliditě příslušným českým orgánem sociálního zabezpečení (dříve okresní správou sociálního zabezpečení, nyní již Institutem pro posuzování zdravotního stavu) ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. Jelikož ČR neprohlásila shodu ve věcech posuzování zdravotního stavu ve smyslu čl. 46 odst. 3 nařízení č. 883/2004 (viz příloha VII tohoto nařízení), není slovenské přiznání invalidního důchodu a jeho parametry (invalidita byla uznána bez potřeby následných kontrol) závazné pro žalovanou. To znamená, že posouzení otázky invalidity je v zásadě nezávislé na posouzení slovenských kompetentní instituce, avšak slovenské podklady (lékařské zprávy i posudky) jsou způsobilými podklady i pro posouzení českých orgánů sociálního zabezpečení (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2015, č.j. 4 Ads 155/2015 – 28).

38. Nejde tedy o diskriminaci, pokud žalovaná coby česká kompetentní instituce požadovala pro další výplatu invalidního důchodu provedení kontrolní lékařské prohlídky. Citovaný čl. 46 odst. 3 koordinačního nařízení č. 883/2004 tento postup umožňuje. Pokud žalobce poukazoval na jiné důchodové věci (bez bližšího označení a zdůvodnění, v čem by měla být podobná případu žalobce), nebylo třeba se tímto zabývat, neboť žalovaná zjišťuje skutkový stav v každém případu jednotlivě tak, aby nebyly dány důvodné pochybnosti. Stejně tak se krajský soud nezabýval ani tvrzením žalobce, že má nárok na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně (v souladu s posudky vypracovanými SP Bratislava), neboť napadené rozhodnutí nebylo vydáno ve věci nároku na invalidní důchod, ale nároku na jeho výplatu (zastavení výplaty).

39. Krajský soud uzavírá, že postup žalované při zastavení výplaty invalidního důchodu byl zákonný a správný, přičemž napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a vytýkanými vadami netrpí.

40. Závěrem krajský soud poznamenává, že nepovažoval za potřebné se explicitně vyjadřovat k litaniím žalobce o mimosoudním vyrovnání se žalovanou a promlčení jejího postupu, které se vinou jako červená nit všemi procesními podáními žalobce v tomto řízení, neboť tyto argumenty žalobce jdou zcela nad rámec soudního přezkumu napadeného rozhodnutí.

VI. Závěr a náhrada nákladů řízení

41. Ze všech shora uvedených důvodů neshledal krajský soud žalobu důvodnou, a proto ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

42. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované náhrada nákladů řízení nenáleží ex lege (§ 60 odst. 2 s. ř. s.).