33 Az 17/2023 – 41

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci žalobce: B. F., nar. X, státní příslušnosti X, trvale bytem náměstí X, právně zastoupený Mgr. Daliborem Lípou, advokátem, sídlem Jugoslávská 856/2, 360 01 Karlovy Vary, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, o žalobě ze dne 24. 10. 2023 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2023, č. j. OAM–789/ZA–ZA11–ZA17–R2–2020, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že poté, co došlo zdejším soudem ke zrušení předchozího rozhodnutí č. j. OAM–789/ZA–ZA11–ZA17–2020 ze dne 26. 1. 2022, kterým nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana, byla provedena dne 30. 8. 2022 svědecká výpověď strýce žalobce, se žalobcem byl proveden doplňující pohovor a spis byl doplněn o lékařskou zprávu žalobce ze dne 7. 10. 2022 a 1. 2. 2023, právnímu zástupci žalobce byla dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit se, přičemž této možnosti nevyužil. Žalovaný v rozhodnutí zrekapituloval konkrétní důvody, pro něž nepovažuje za věrohodnou výpověď žalobce a jeho strýce. Uvedl konkrétní důvody, proč žalobcem předložený zatykač vydaný na jeho osobu soudem v Ankaře považuje za falzum. Z předložených lékařských zpráv, z nichž vyplývá, že žalobce trpí poruchou přizpůsobení, je ve stresu, málo spí, dle žalovaného nevyplývá, že žalobce by či bude po svém návratu do Turecka pronásledován. Z provedených důkazů dle žalovaného nevyplývá, že by byl žalobce ve své vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12a zákona o azylu. Žalovaný se vyjádřil i k důvodům, pro něž nelze obavu žalobce z povolání k výkonu základní vojenské služby v turecké armádě považovat za důvod k udělení azylu, zabýval se postavením Kurdů v Turecku s tím, že napětí mezi tureckou etnickou majoritou a kurdskou menšinou sice existuje, ale v souhrnu nedosahuje podob pronásledování či vážné újmy, není vystupňováno do rasového pronásledování či reálné hrozby vážné újmy. Žalovaný konstatoval, že u žalobce nebyl zjištěn zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení humanitárního azylu a odůvodnil, proč nebyly naplněny důvody ani pro udělení doplňkové ochrany s tím, že žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení či trestání. Žalovaný si vyžádal níže uvedené informace, zabývající se mj. obecnou situací navrátilců do Turecka, z nichž vyplynulo, že turečtí občané po návratu do vlasti z dlouhodobých pobytů nečelí žádným obtížím a pokud dbají na řádné přihlášení do sociálního a zdravotního systému, mají přístup ke všem potřebným službám, léčba ve státních nemocnicích je zdarma, léky jsou dostupné, naprostá většina území Turecka je bezpečnostně zcela v pořádku a na základě shromážděných podkladů dospěl k závěru, že žalobci v jeho vlasti nehrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Za situace, kdy v případě žalobce neshledal žádné azylově relevantní důvody, mezinárodní ochranu mu neudělil.

II. Žaloba

2. Dne 24. 10. 2023 podal žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu, kterou odůvodnil tím, že je přesvědčen, že rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a není náležitě odůvodněno. Žalovaný dle žalobce zcela dezinterpretoval jeho výslechy, jeho jednotlivá tvrzení vytrhává z kontextu a zpochybňuje je za pomoci nepodložených a nepřezkoumatelných tvrzení, ignoruje důkazy svědčící pro relevantnost výpovědi žalobce, zejména výslech jeho strýce žijícího dlouhodobě v ČR či předložené lékařské zprávy z oboru psychiatrie. Žalobce nesouhlasí se způsobem vyhodnocení jednotlivých podmínek a zákonných možností pro udělení mezinárodní a doplňkové ochrany, neboť je zřejmé, že žalobce byl v zemi původu pronásledován za uplatňování politických práv a svobod v souvislosti se sympatizanstvím, dobrovolnictvím a podporou strany HDP a podporu HDP a tureckými orgány tvrzenou, byť domnělou podporu strany PKK a verbování jejích členů a zároveň pro svou příslušnost ke kurdskému etniku. Dle žalobce je zjevné, že hrozba vážné újmy žalobci v případě jeho návratu do Turecka je více než reálná, žalovaný přitom vůbec neprovedl posouzení okolností ve vztahu k důvodnosti udělení humanitárního azylu. Napadené rozhodnutí proto žalobce považuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jeho odůvodnění je v rozporu se skutečným stavem věci. Navrhl proto, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc žalovanému vrácena k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

3. Ve vyjádření ze dne 7. 11. 2023 žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Uvedl, že s žalobní argumentací nesouhlasí, neboť nevyvrací závěry žalovaného obsažené v napadeném rozhodnutí za situace, kdy žalovaný jasně a podrobně v napadeném rozhodnutí vyložil, proč považuje výpovědi žalobce za nevěrohodné. Žalobce se vyhýbal konkrétním otázkám a srozumitelnému popisu událostí, dopředu avizoval, že si nic nepamatuje, v neposlední řadě zřejmě zapomněl na to, že byl mučen, neboť žalovaný jej musel po navádějících otázkách doslovně vyzvat, aby se k tomuto již dříve uvedenému vyjádřil, přičemž samotný popis mučení byl žalobcem následně během jediného pohovoru několikrát pozměněn. Žalovaný v souladu se zrušujícím rozsudkem provedl pohovor se strýcem žalobce, který však nepřinesl nic nového, následně žalobce seznámil se všemi dokumenty, to vše však pouze potvrdilo původní závěry o účelovosti jednání žalobce. Žalobce doložil údajný zatykač na jeho osobu, přičemž žalovaný tuto listinu označil za nezdařilé falzum a žalobce se k tomuto nijak nevyjádřil. Žaloba mj. ignoruje zjištění správního orgánu o nepravosti předloženého zatykače a účelově a bez důkazů se snaží dát do souvislosti zdravotní problémy žalobce s jeho údajnými zkušenostmi v zemi původu. Napadené rozhodnutí se drží závazného právního názoru soudu a předcházející vady řízení vypořádalo. Žaloba přitom žádným způsobem neprokazuje údajná pochybení žalovaného.

IV. Replika žalobce

4. Žalobce ve své republice ze dne 28. 11. 2023 požádal o nařízení jednání. Uvedl, že vyjádření žalovaného je zcela obecné, relevantním způsobem se nevyjadřuje ke konkrétním žalobním námitkám. Opětovně rozporuje jednotlivé výpovědi žalobce, aniž by však, stejně tak jako v rozhodnutí, konkrétně uváděl, kde shledává rozpory. Výpověď žalobce by měl žalovaný s přihlédnutím k žalobcem prožitému traumatu vnímat jako celek, který je koherentní, přičemž jeho situaci a výpověď dále dotváří jeho písemná vyjádření. Tón, v němž je rozhodnutí napsáno, nepovažuje za věcný a neutrální.

V. Správní spis

5. Žalovaný v reakci na zrušující rozhodnutí soudu přistoupil k opětovnému posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany a v té souvislosti provedl dne 30. 8. 2022 výslech strýce žalobce O. B. jakožto svědka, dále provedl dne 16. 6. 2023 doplňující pohovor se žalobcem. Podklady pro rozhodnutí byly dále doplněny dne 7. 10. 2022 a 1. 2. 2023 o lékařské zprávu žalobce, o žádanku pro vstup do strany HDP z roku 2019 a zatykač vydaný soudem v Ankaře na jméno žalobce, jenž byl údajně doručen jeho rodičům a který byl odůvodněn žalobcovou propagací ozbrojené teroristické organizace, dále o Informace MZV ČR č. j. 105750/2023–MZV/LPTP ze dne 20. 3. 2023 a Informace MZV ČR, č. j. 118581–6/2023–MZV/LPTP ze dne 20. 7. 2023 týkajících se ověření žalobcem předloženého zatykače vystaveného soudem v Ankaře, dále Informace OAMP Turecko –Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských práv a svobod ze dne 4. 8. 2023, Turecko – Informace Kanadské rady pro imigraci a uprchlíky, TUR200823.E, 19. 11. 2021 ze dne 19. 5. 2023, Turecko, Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), červenec 2022, Přehled údajů o zemi za rok 2022 ze dne 23. 2. 2023, Informace OAMP Turecko 15. 11. 2022 – Lidově demokratická strana (HDP) z 15. 11. 2023, Turecko – Informace Ministerstva zahraničních věcí Nizozemska, březen 2022, Obecná úřední zpráva o Turecku – osoby vyhýbající se výkonu základní vojenské služby a dezertéři z 12. 9. 2022, Turecko – Ministerstvo spravedlnosti a Justiční akademie Turecké republiky, nedatováno, z webové stránky uloženo dne 14. 2. 2022, Turecký soudní systém ze 7. 3. 2022, Turecko – Informace MZV ČR č. j. 103966–LPTP ze dne 16. 3. 2022 ze dne 1. 3. 2022, Organizační struktura tureckého státního zastupitelství, Dohledové a dozorové prostředky pro kontrolu práce tureckých policistů, Inspekční komise Generálního ředitelství bezpečnosti, Programy na ochranu svědků, Vyšetřování trestných činů spojených se Stranou kurdských pracujících (PKK), Turecko – Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), nedatováno, z webové stránky uloženo dne 14. 2. 2022 ze dne 22. 2. 2022.

VI. Posouzení věci soudem

6. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.).

7. Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí správního orgánu v mezích žalobních bodů, přičemž se v souladu s čl. 46 odst. 3 směrnice č. 2013/32/EU, o společných řízení pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany zabýval i novými skutečnostmi odpovídajícími stavu v okamžiku svého rozhodování.

8. Ve věci bylo s ohledem na žádost žalobce nařízeno ústní jednání, při němž účastníci řízení setrvali na svých dosavadních stanoviscích. Žalobce soudu předložil lékařské zprávy (viz níže), které byly provedeny k důkazu.

VII. Rozhodnutí soudu

9. Žaloba není důvodná.

10. Žalobce v řízení o předchozí žalobě namítal, že mu žalovaný nedal možnost vyjádřit se ke kompletnímu shromážděnému spisovému materiálu, konkrétně k čestnému prohlášení strýce žalobce, které obsahovalo nová tvrzení a jež bylo zahrnuto mezi podklady pro vydání rozhodnutí. Soud v rámci předchozího řízení tuto námitku shledal důvodnou, neboť v důsledku tohoto postupu žalovaný zatížil své rozhodnutí nejen vadou spočívající v porušení obecných procesních předpisů, ale současně byl takový postup v rozporu se zásadami vyjádřenými v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 LPS.

11. Dalším důvodem, proč soud přistoupil ke zrušení předchozího rozhodnutí žalovaného, byla skutečnost, že v něm absentovalo zhodnocení nových skutečností obsažených v uvedeném čestném prohlášení strýce žalobce i ve vyjádření žalobce. V důsledku toho soud shledal rozhodnutí částečně nepřezkoumatelným, avšak zároveň zdůraznil, že prokazovat jednotlivá fakta je povinen primárně žalobce, tedy že je třeba, aby se neomezil na pouhá tvrzení, ale žalovanému předložil i důkazy, které nově tvrzené skutečnosti prokazují, v tomto případě zejména skutečnosti prokazující opakované výslechy otce žalobce, jejichž předmětem má být osoba žalobce. V té souvislosti soud shledal potřebnost provedení výslechu strýce žalobce.

12. Soud posoudil napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o rozhodnutí přezkoumatelné a je z něj zřejmé, jak žalovaný rozhodl a proč tak učinil. Soud se se závěry žalovaného zcela ztotožňuje.

13. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí, jímž žalovaný rozhodl o tom, že se mu mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14 a § 14b zákona o azylu neuděluje.

14. Dle § 12 zákona o azylu „Azyl se cizinci udělí, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“ 15. Dle § 13 odst. 1 zákona o azylu „ Rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.“ 16. Dle § 14 zákona o azylu „Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.“ 17. Dle § 14a zákona o azylu „Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonávaní trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, či vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestovávání cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.“ 18. Dle § 14b odst. 1 zákona o azylu „Rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení.“ 19. Soud se zabýval otázkou, zda existují důvody svědčící pro udělení azylu či doplňkové ochrany žalobci, zda žalovaný doplnil dokazování způsobem, jenž byl uveden v předchozím rozhodnutí soudu a zda je v té souvislosti závěr učiněný žalovaným v napadeném rozhodnutí správný.

20. Je třeba zopakovat, že břemeno tvrzení v řízení o azylu stíhá žadatele o azyl. Mezi žalobce, jakožto žadatele o mezinárodní ochranu, a žalovaného je rozloženo břemeno důkazní. Prokazovat jednotlivá fakta je povinen primárně žalobce, přičemž žalovaný je povinen zajistit k dané žádosti maximální možné množství důkazů, jež jeho tvrzení vyvracejí či je podporují. V té souvislosti soud odkazuje na bod 5. tohoto rozhodnutí, v němž je uveden výčet správním orgánem doplněných podkladů rozhodnutí.

21. K předloženému Protokolu o výslechu a zatčení ze dne 11. 10. 2022 vyhotovenému údajně soudem v Ankaře je třeba uvést, že soud se v jeho hodnocení shoduje se žalovaným, tedy, že tento nepůsobí věrohodně, když v něm absentují úřední náležitosti včetně např. úředních razítek. Tento dojem pak potvrzují Informace MZV ČR Turecko č. j. 118581–6/2023–MZV/LPTP ze dne 20.7.02023 a č. j. 105750/2023–MZV/LPTP ze dne 20. 3. 2023, jejichž předmětem je ověření tohoto dokumentu. Z jejich obsahu vyplývá absence standardních náležitostí této listiny, tedy č. j., kulatého razítka, pochybnosti o autentičnosti vzbuzuje i obsah listiny. Pracovnicí Konzulárního úseku ZÚ Ankara a následně i pracovníkem MV OAMP bylo u trestního soudu v Ankaře zjištěno, že osoba M. K. B., jež je v dokumentu uvedena jako sekretář, ani S. M., jež je uvedena jako soudkyně, u daného soudu nepůsobí. Následně byla telefonicky kontaktována Rada soudců a prokurátorů s dotazem, zda jsou uvedené osoby registrovány v daných funkcích, avšak z důvodů bezpečnosti jsou tyto informace považovány za důvěrné a nebyly proto poskytnuty. ZÚ se pokusil obě jména vyhledat prostřednictvím internetového vyhledávače, avšak bezvýsledně.

22. Nelze opominout ani obsah uvedené listiny. V jejím překladu předloženém žalobcem se uvádí, že tato obžaloba byla vydána proti podezřelému žalobci kvůli trestnému činu propagace Ozbrojené teroristické organizace PKK/KCK mj. s tím, že „v této listině budou uvedeny obecné informace o této organizaci, jejichž jménem žalobce trestný čin spáchal a poté bude událost shrnuta a konkrétní činy připisované žalobci budou vysvětleny jejich spojením s hmotnými důkazy.“ V rozporu s tímto však listina obsahuje pouze všeobecné informace týkající se uvedené organizace a zcela absentuje jakákoli, byť jen zcela obecná specifikace či právní kvalifikace činů, za něž je žalobce stíhán a má být zatčen.

23. Nevěrohodnost tohoto údajného zatykače a obžaloby zároveň podporuje i tvrzení strýce žalobce, který vychází z údajných tvrzení otce žalobce, a která uvedl při svém výslechu dne 30. 8. 2022. Uvedl například, že dosud neprobíhá žádný soud s kamarády žalobce nacházejícími se údajně díky svým projevům sympatií se stranou HDP v identické situaci jako žalobce. V té souvislosti se nabízí otázka, z jakého důvodu osoby v identickém postavení jako žalobce, z nich některé se na činnosti žalobce podílely spolu s ním, a jež se na rozdíl od žalobce nachází v Turecku, nejsou trestně stíhány, zatímco žalobce nacházející se v zahraničí, je osobou, která je v nepřítomnosti obžalována a na kterou je vydán zatykač. Při ústním jednání nařízeným soudem právní zástupce žalobce sdělil, že některé z uvedených osob již byly odsouzeny a i v té souvislosti se nabízí otázka, z jakého důvodu žalobce tuto skutečnost žalovanému či soudu nedoložil, když tomuto s ohledem na současné technické možnosti v tomto směru žalobci nic nebrání za situace, když z tvrzení strýce žalobce vyplývá, že minimálně otec žalobce je s těmito osobami v kontaktu. Jsou–li odsouzenými osoby, jež se spolu se žalobcem podílely na tvrzené trestné činnosti, pak lze předpokládat, že by rozhodnutí či protokoly o jejich výslechu obsahovala i popis jejich, tedy i žalobcova, společného jednání. Skutečnost, že předložený zatykač je falzem, podporuje i skutečnost, že žalobce na uvedená zjištění žalovaného, s nimiž byl seznámen, žádným způsobem nereagoval a nesnažil se je vyvrátit.

24. Pokud při jednom z výslechů strýc žalobce uvedl, že otec žalobce byl k aktivitám žalobce dvakrát vyslýchán policií, pak je otázkou, z jakých důvodů nebyly předloženy k důkazu i protokoly o těchto výsleších. V případě, že by tyto výslechy proběhly, otec žalobce by protokoly o nich disponoval, přičemž tyto by byly způsobilými věrohodně prokázat tvrzení týkající údajného pronásledování žalobce v Turecku.

25. Skutečnostmi zpochybňujícími věrohodnost tvrzení strýce žalobce jsou i jeho nepravdivá tvrzení o tom, že v ČR získal mezinárodní ochranu, že celá rodina žalobce, do níž náleží i tento svědek, je v Turecku vedena jako politicky nespolehlivá s protirežimní historií, přičemž v rozporu s tím svědek sám uvedl, že Turecko dobrovolně navštívil v září 2020 a volně z něj přicestoval zpět do ČR.

26. Dále nelze pominout nekonzistentnost a nevěrohodnost výpovědi samotného žalobce, jež byla konkrétně popsána a odůvodněna, stejně tak jako nevěrohodnost strýce žalobce, již v předchozím rozhodnutí soudu a rozhodnutích žalovaného. V podrobnostech na ně proto soud odkazuje.

27. Soud se tedy i nadále ztotožňuje s kritickým hodnocením žalovaného týkajícím se důvěryhodnosti tvrzení žalobce a jeho strýce.

28. Dalším novým podkladem pro napadené rozhodnutí byly žalobcem předložené lékařské zprávy, přičemž žalovaný odůvodnil, z jakých konkrétních důvodů z nich nelze vyvodit žádný azylově relevantní důvod a soud se s jeho hodnocením ztotožňuje, neboť v existenci nespavosti, úzkostně depresivní poruchy a poruch přizpůsobení nelze spatřovat případ hodný zvláštního zřetele v souvislosti s možností udělení humanitárního azylu ani azylově relevantní důvod.

29. Žalovaný podklady pro rozhodnutí doplnil i o výše uvedené informace Ministerstva vnitra ČR o zemi původu žalobce (viz bod 5. tohoto rozhodnutí) za účelem ověření tvrzení žalobce týkajících se strany HDP, dále bezpečnostní a politické situace, občanských svobod, lidských práv, dostupnosti zdravotní péče, bydlení, situace na trhu práce, sociální péče a dostupnosti uvedeného pro navrátilce ze zahraničí, informace o postavení osob vyhýbajícím se výkonu základní vojenské služby a dezertérů, vyšetřování trestných činů spojených se Stranou kurských pracujících (PKK). V souvislosti s tvrzenou činností žalobce ve prospěch strany HDP nelze pominout v Informaci z 19. 11. 2021 uvedenou skutečnost, že s ohledem na faktické dlouhodobé represe ze strany režimu poskytuje pobočka této strany ve Štrasburku lidem, kteří někdy pro stranu HDP pracovali, či byli jejími členy, ev. pro ni pracovali jako aktivisté, dopisy, jež jakoukoli vazbu na uvedenou stranu potvrzují. Ani tento důkaz žalobce v průběhu řízení nepředložil.

30. Ohledně vypořádání námitek žalobce týkajících se posouzení okolností ve vztahu k důvodnosti udělení humanitárního azylu je na místě uvést, že žalobce netvrdil mimořádné okolnosti hodné zvláštního zřetele, přičemž žalovaný se v této souvislosti zabýval jeho rodinnou, sociální i ekonomickou situací, přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Z provedeného dokazování je zřejmé, že situace žalobce a jeho postavení v zemi původu se nijak odlišuje od ostatních neúspěšných žadatelů o azyl.

31. Důvod existence institutu humanitárního azylu lze spočívá v možnosti reagovat na mimořádné situace, jež by se mohly vymykat těm, které zákon předvídá a jejichž neakceptování by bylo výrazem nerespektování lidskoprávních či morálních základů společnosti, neboť není možné pojmenovat a předvídat veškeré situace. Mimořádnost situace či postavení žalobce však nebyla prokázána ani žalobcem tvrzena.

32. Žalovaný se poté, co neshledal azylově relevantní důvody, zabýval otázkou, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a a § 14b zákona o azylu, tedy zda na straně žalobce existují důvodné obavy, že by mu v případě navrácení do Turecka hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, a zda nemůže či není ochoten z důvodu existence takového nebezpečí využít ochranu své domovské země. Ani po doplnění dokazování výše uvedeným způsobem nedospěl žalobce k odlišnému závěru, než který zaujal ve svém předchozím rozhodnutí, přičemž se vyjádřil k otázce, zda žalobci hrozí v případě návratu do vlasti reálné, skutečné a bezprostředně existující nebezpečí mučení či nelidského či ponižujícího zacházení či trestání, přičemž dospěl k negativnímu závěru. Dále se žalovaný vyjádřil k postavení žalobce jakožto Kurda, k jeho obavě z povolání k výkonu základní vojenské služby, k obecné situaci osob navracejících se do Turecka, své závěry dostatečně odůvodnil, přičemž soud se s jeho závěry ztotožňuje a pro stručnost v plném rozsahu odkazuje a to i v souvislosti s otázkou udělení humanitárního azylu na odůvodnění předchozích rozhodnutí.

33. Lze tedy uzavřít, že žalovaný v situaci, kdy byl vázán předchozím rozsudkem zdejšího soudu, se řídil jeho pokyny a doplnil dokazování jak v souladu s pokyny soudu tak i z vlastní iniciativy v zájmu ověření věrohodnosti důkazu předloženého žalobcem, dále rozsáhlými informacemi týkajícími se situace v Turecku se zohledněním postavení a argumentace žalobce. Dokazování bylo doplněno i důkazy předloženými žalobcem, které žalovaný následně řádně zhodnotil a odůvodnil, z jakých důvodů neměly za následek změnu posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Soud proto žalobu neshledal důvodnou a v souladu s § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl.

VII. Náklady řízení

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.