33 Az 18/2023–38

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: R. Y. ev. č. X státní příslušnost X t. č. pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2023, č. j. OAM–576/ZA–ZA11–K11–2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Včasnou žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) brojil žalobce proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o azylu“).

II. Napadené rozhodnutí

2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul informace sdělené žalobcem v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu jsou problémy související s jeho kurdským původem.

3. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný při posouzení azylové žádosti vycházel zejména z výpovědí žalobce, informací z cizineckého informačního systému (CIS–ENO) a z informací, které nashromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Turecku.

4. Žalovaný posoudil azylový příběh žalobce z hlediska důvodů pro udělení azylu a neshledal, že by žalobce splňoval podmínky ve smyslu § 12 písm. a) či b) zákona o azylu. Žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné učinit závěr, že by byl ve vlasti pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. Ve vztahu k důvodům dle § 12 písm. b) zákona o azylu pak žalovaný konstatoval, že žalobcem tvrzená újma spočívající v diskriminaci během studia na univerzitě ze strany spolužáků a vyučujících a při vyšetření u lékaře zjevně nedosahuje úrovně pronásledování, přičemž v tomto ohledu může žalobce využít vnitrostátní prostředky nápravy. Pokud žalobce de facto veškeré tvrzené obtíže spojoval se svou kurdskou příslušností, žalovaný na podkladu zpráv o zemi původu konstatoval, že ačkoliv může v Turecku docházet k případům diskriminace osob pro jejich kurdský původ, neznamená to, že by projevům diskriminace měl být vystaven každý člověk kurdské národnosti a že by každý takový projev diskriminace bylo možné hodnotit jako pronásledování ve smyslu zákona o azylu. V tomto ohledu žalovaný odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu.

5. Ohledně doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu pak žalovaný uzavřel, že žalobce zákonné podmínky pro její udělení nesplňuje. Ve správním řízení totiž nebyly zjištěny žádné skutečnosti, na základě kterých by žalobci mohla hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma uložením či vykonáním trestu smrti či nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Žalobcem tvrzené obavy spolu s dalšími aspekty jeho azylového příběhu nedosahují mimořádné úrovně ponížení a pokoření tak, aby na ně bylo možné vztáhnout čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (EÚLP). Intenzity vážné újmy dle 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu nedosahují ekonomické problémy ani ne zcela ideální postavení příslušníků kurdského etnika žijícího v Turecku. Na základě podkladů o bezpečnostní situaci v Turecku pak žalovaný vyloučil, že by na území Turecka v současné době probíhal ozbrojený konflikt ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Současně ani případné vycestování žalobce z ČR není v rozporu s mezinárodními závazky ČR.

6. Poněvadž okolnosti azylového příběhu žalobce přiznání mezinárodní ochrany neodůvodňují, žalovaný žalobci mezinárodní ochranu neudělil.

III. Žaloba

7. Žalobou napadl žalobce napadené rozhodnutí v celém jeho rozsahu. Namítal, že v ČR žádal o mezinárodní ochranu proto, že byl v Turecku dlouhodobě diskriminován z důvodu své kurdské příslušnosti. Žalovaný ovšem tuto bezpečnostní hrozbu zlehčil, pročež posoudil azylový příběh žalobce nesprávně.

8. Žalobce uvedl, že byl v podstatě celý život diskriminován pro svůj kurdský původ, pročež byl i dvakrát napaden univerzitními spolužáky zastávajícími nacionalistické postoje. Na univerzitě byl žalobce též konstantně diskriminován profesorským sborem. Žalobce má za to, že ve vlasti čelil sérii ústrků, jež ve vzájemném souhrnu dosahovaly azylově relevantní intenzity. Svůj závěr podpořil rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2012, č. j. 6 Azs 4/2012–67.

9. Současně žalobce namítal, že k závěrům o systematickém pronásledování a diskriminaci Kurdů a příslušníků strany HDP si žalovaný nezjistil dostatek informací. Použité informace jsou navíc nepřiléhavé a irelevantní. Žalovaný musí zkoumat reálnou situaci v Turecku, přičemž nemůže opomíjet skutečnosti ve prospěch žalobce.

10. Konečně žalobce nesouhlasí s tvrzením, že příslušnost ke kurdskému etniku neindikuje jméno, původ ani jazykový projev. On sám má typický kurdský přízvuk a jeho řeč obsahuje množství kurdských slov, na základě čehož jej lze jako Kurda jednoznačně rozpoznat.

11. Pro uvedené důvody žalobce krajskému soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

12. Ve vyjádření ze dne 11. 12. 2023 žalovaný zdůraznil, že žalobce nebyl v zemi původu vystaven chování, které by bylo možné podřadit pod jakoukoli z forem mezinárodní ochrany. Současně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž své úvahy náležitě vysvětlil.

13. Podanou žalobu žalovaný vnímá jako obecnou a účelovou. Žaloba v žádném případě nevyvrací závěry žalovaného, přičemž žalobcův azylový příběh doplňuje a účelově dramatizuje. Žalobce v průběhu správního řízení nikdy neuváděl, že by byl dvakrát napaden svými nacionalistickými spolužáky. Stejně tak ani netvrdil, že by měl být soustavně diskriminován celým profesorským sborem, neboť v tomto ohledu zmínil pouze jediný incident. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

V. Správní spis

14. Správní spis sestává zejména ze záznamu o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 10. 5. 2023 a z protokolu o pohovoru k dané žádosti z téhož dne. Pro účely posouzení aktuálních bezpečnostních a politických podmínek v Turecku a situace Kurdů žijících na území Turecké republiky založil žalovaný do správního spisu tyto podklady: – Informaci OAMP: Turecko: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 4. 8. 2023; – Informaci OAMP: Turecko: Lidově demokratická strana (HDP) ze dne 15. 11. 2022; – Informaci Mezinárodní organizace pro migraci (IOM): Turecko: Přehled údajů o zemi za rok 2022 ze dne 23. 2. 2023; – Informaci MZV ČR č. j. 118577–6/2023–MZV/LPTP ze dne 23. 8. 2023, k č. j. MV–110147–2/OAM–2023: Odepření ochrany ze strany policie, odepření soudní moci, možnosti ochrany osob ohrožených trestnou činností ze dne 28. 8. 2023 a; – Informaci MZV ČR č. j. 125094–8/2022–LPTP ze dne 30. 9. 2022, k č. j. MV–39234–6/OAM–2022: Turečtí občané kurdského původu ze dne 11. 10. 2022.

15. Žalobce se vzdal práva na seznámení a vyjádření k podkladům rozhodnutí. Posléze bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je v současné době předmětem soudního přezkumu.

VI. Posouzení věci krajským soudem

16. Krajský soud předně posuzoval, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a ve lhůtě podle § 32 odst. 1 zákona o azylu (ve znění účinném do 30. 6. 2023).

17. Soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné.

18. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů. Při posuzování věci soud přihlédl rovněž k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice).

19. Žaloba není důvodná.

20. Skupinou námitek brojil žalobce proti nesprávnému, resp. nedostatečnému, posouzení svého azylového příběhu žalovaným. Je přesvědčen, že napadené rozhodnutí vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, pro věc rozhodné okolnosti posoudilo právně nesprávně a navíc je nesrozumitelné.

21. Úvodem se krajský soud zabýval namítanou nesrozumitelností napadeného rozhodnutí, neboť platí, že nesrozumitelnost jako typ nepřezkoumatelnosti zpravidla nenabízí prostor k úvahám o námitkách věcného charakteru. Za nesrozumitelné je nezbytné považovat především takové rozhodnutí, jehož odůvodnění nedává smysl svědčící o skutkových a právních důvodech, které pohnuly správní orgán k vydání rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2003, č. j. 7 A 547/2002–24, či ze dne 26. 6. 2014, č. j. 9 As 22/2014–30; veškerá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). O takový případ se v posuzované věci prima facie nejedná. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je totiž jasně patrné, z jakého skutkového stavu žalovaný vycházel, jak hodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Jelikož odůvodnění neobsahuje nejasné, rozporné či jiným způsobem nesrozumitelné údaje, s jistotou konvenuje požadavkům citované judikatury a zjevně není nesrozumitelné.

22. Aby mohl krajský soud posoudit důvodnost námitky žalobce, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového stavu postrádajícího oporu ve správním spise, ověřil skutková zjištění provedená žalovaným v nyní řešené věci. Ze záznamu o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 10. 5. 2023 soud zjistil, že žalobce pochází z města Mardin, je turecké státní příslušnosti a hlásí se ke kurdské národnosti. Žalobce je svobodný a bezdětný, hovoří tureckým a kurdským jazykem a z hlediska náboženského přesvědčení je muslim. Žalobce rovněž vypověděl, že není členem žádné politické strany či skupiny. Sympatizuje však s politickou stranou HDP, již chodí volit ve volbách. Ve vlasti byl žalobce naposledy dne 1. 5. 2023. Tentýž den z Turecka odjel ilegálně ukrytý v nákladním voze, načež dne 4. 5. 2023 vystoupil v ČR. Cestovní doklad žalobce u sebe neměl, protože jej nechal v Turecku. Na území členských států EU žalobce nikdy dříve nepobýval ani zde nežádal o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce je zdráv a nevyžaduje žádné zvláštní zdravotní potřeby. Jako důvod své žádosti o mezinárodní ochranu žalobce označil skutečnost, že je Kurd, a ti jsou v Turecku diskriminováni. V Turecku se žalobce necítil dobře, přičemž s projevy diskriminace se setkal i při studiu na univerzitě v Mersinu. Jiné důvody žalobce nesdělil.

23. V rámci pohovoru k azylové žádosti žalobce vypověděl, že ve vlasti nedokončil vysokou školu a pracoval v turistickém sektoru a jako klempíř. K projevům diskriminace pak žalobce upřesnil, že při vyšetření v nemocnici musel čekat na vyvolání k lékaři déle než ostatní, neboť pocházel z východu. Současně se do žalobce při jeho studiu na univerzitě hodně „otírali“ nacionalističtí spolužáci a i vyučující dal občas najevo, že jej na univerzitě nechce. To se projevovalo tak, že žalobce při zkoušce dostal od vyučujícího méně bodů z písemky, než si zasloužil. Jeho následné stížnosti pak vyučující nevyhověl s odůvodněním, že je spravedlivý, měří všem stejně a nikomu nenadržuje. Žalobce při pohovoru dále potvrdil, že v Turecku nikdy neměl problémy se státní správou, policií, soudy nebo armádou. Zároveň vyloučil, že by byl ve vlasti v minulosti uvězněn nebo čelil trestnímu stíhání. Jako cílovou zemi si žalobce ČR vybral z toho důvodu, že se zde dodržují lidská práva a je zde svoboda. Do budoucna žalobce zamýšlí stát se řadovým občanem ČR a chce zde začít pracovat.

24. Po vyhodnocení skutečností sdělených žalobcem v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný posoudil azylový příběh žalobce zcela adekvátně, jestliže usoudil, že žalobce žádá v ČR o mezinárodní ochranu výhradně na základě problémů souvisejících s jeho kurdskou národností.

25. Pokud žalobce namítal nesprávné právní posouzení okolností svého azylového příběhu, krajský soud v této souvislosti připomíná, že otázkou postavení a poměrů příslušníků kurdské menšiny v Turecku se ve své judikatuře opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud. Ten sice připustil, že Kurdové žijící na území Turecka prokazatelně čelí významným nesnázím, tyto nicméně samy o sobě bez přistoupení dalších azylově relevantních skutečností nedosahují vysoké intenzity pronásledování dle § 12 ani nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Nelze tak tvrdit, že by každý Kurd čelil po návratu do Turecka pronásledování (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2023, č. j. 10 Azs 246/2022–37, ze dne 2. 3. 2023, č. j. 1 Azs 256/2022–29, ze dne 23. 3. 2023, č. j. 1 Azs 281/2022–59, ze dne 17. 8. 2023, č. j. 6 Azs 271/2022–32, či ze dne 30. 8. 2023, č. j. 1 Azs 129/2023–29). Azylově relevantní mohou být dle ustálené judikatury správních soudů typicky až opodstatněné obavy z pronásledování a vážné újmy politicky aktivních členů kurdské menšiny či účastníků pokusu o převrat z roku 2016 (k problematice politicky aktivních Kurdů srov. zejména rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2020, č. j. 10 Azs 278/2019–57, či ze dne 27. 10. 2020, č. j. 10 Azs 235/2020–35; k postavení politicky neaktivních Kurdů pak viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2022, č. j. 2 Azs 48/2022–35, ze dne 16. 2. 2023, č. j. 7 Azs 314/2022–33, či recentní usnesení ze dne 11. 4. 2024, č. j. 1 Azs 1/2024–36).

26. Uvedený právní názor plně respektoval i žalovaný v nynější věci a zdejší soud nespatřuje žádný rozumný důvod, pro nějž by se měl od dosavadních judikaturních závěrů odchylovat.

27. Současně krajský soud po prostudování správního spisu nezjistil žádné jiné skutečnosti, jež by mohly (ať už samostatně či v kombinaci s kurdskou etnicitou žalobce) založit některý z azylově relevantních důvodů. Pokud žalobce ve své žalobě poukazoval na to, že měl být celkem dvakrát napaden svými spolužáky z univerzity zastávajícími nacionalistické postoje, pak je potřeba říci, že tuto skutečnost zmínil až v žalobě. Při pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu žalobce pouze v obecné rovině uvedl, že se do něj jeho nacionalisticky smýšlející spolužáci na univerzitě „otírali“, aniž by dané jednání blíže specifikoval – např. uvedením konkrétní formy, jakou mělo probíhat (psychické či fyzické násilí), s jakou četností, po jak dlouhou dobu apod. Dle krajského soudu lze důvodně předpokládat, že pokud by byl žalobce nucen z Turecka uprchnout právě v důsledku šikanózního chování svých spolužáků, zcela jistě by k přímému dotazu žalovaného dokázal popsat charakter tohoto jednání detailněji, zvláště, má–li se jednat o skutečnost vedoucí k udělení azylu či doplňkové ochrany.

28. Obdobně zavádějící a postrádající oporu ve výpovědích poskytnutých ve správním řízení je i tvrzení, že byl žalobce v průběhu studia na univerzitě konstantně diskriminován profesorským sborem. K tomu krajský soud uvádí, že systematickou perzekuci ze strany pedagogického sboru nelze dovozovat z ojedinělého incidentu spočívajícího v tom, že měl být žalobce při zkoušce z personalistiky nesprávně ohodnocen, neboť obdržel nižší počet bodů, než si ze svého pohledu zasloužil. Navíc z tvrzení žalobce nelze dovodit, že by k neadekvátnímu studijnímu ohodnocení žalobce mělo dojít v příčinné souvislosti s jeho kurdskou národností, příp. toto mělo jiný rasový nebo národnostní podtext. Tomu ostatně nijak nenasvědčuje ani vyjádření vyučujícího, jenž žalobce údajně ubezpečil, že přistupuje ke všem studentům stejně a nikomu nenadržuje. Krajský soud uzavírá, že ojedinělé nesprávné ohodnocení zkoušky na vysoké škole již prima facie nenaplňuje znaky pronásledování (viz § 2 odst. 4 zákona o azylu) ani neodpovídá vymezení vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 téhož zákona.

29. Odkazoval–li pak žalobce na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2012, č. j. 6 Azs 4/2012–67, dle nichž i série azylově irelevantních ústrků v zemi původu může ve vzájemném souhrnu dosahovat intenzity pronásledování (příp. vyvolat opodstatněnou obavu z pronásledování), vycházejí tyto z naprosto odlišných skutkových okolností a pro nyní souzenou věc nejsou přiléhavé. V odkazované věci se Nejvyšší správní soud zabýval případem žadatelů (manželů) z Běloruska, kterým nebyla v ČR udělena mezinárodní ochrana i přesto, že v Bělorusku prokazatelně dlouhodobě vykonávali politicky motivovanou protirežimní činnost zahrnující mj. účast na demonstracích, mítincích a protestech, výrobu a distribuci opozičních letáků či nabádání ostatních zaměstnanců k protivládním aktivitám. Kvůli tomu byl následně manžel opakovaně předvoláván k výslechům na policejní stanici, měl potíže v zaměstnání a byl i odposloucháván a sledován běloruskými bezpečnostními složkami. V konečném důsledku pak proti němu bylo zahájeno trestní stíhání a reálně hrozilo, že bude za svoji aktivistickou činnost uvězněn.

30. K podobným okolnostem v nyní souzené věci nedošlo, jelikož žalobce v Turecku žádnou politicky motivovanou činnost nevyvíjel. Při pohovoru jednoznačně vyloučil, že by byl před svým vycestováním z vlasti členem politické strany či hnutí a že by se měl v této souvislosti jakkoliv politicky angažovat. Současně v posuzované věci neexistují žádné indicie v tom směru, že by měl být žalobce v minulosti v hledáčku tureckých bezpečnostních složek či jiných orgánů veřejné moci (sám žalobce popřel, že by měl jakékoli potíže s tureckými státními orgány či proti němu bylo ve vlasti zahájeno trestní stíhání nebo byl uvězněn). Pouhá skutečnost, že je žalobce příznivcem a voličem strany HDP, nepředstavuje dostatečný důvod k tomu, aby bylo možné závěry vyslovené v odkazovaném rozsudku analogicky použít v případě žalobce. Ani po důsledném vyhodnocení všech žalobcem tvrzených obtíží nedospěl krajský soud k závěru, že by tyto svým stupněm, intenzitou a opakovaností ve svém souhrnu dosahovaly pronásledování ve smyslu zákona o azylu.

31. Jako nedůvodné pak posoudil zdejší soud i námitky žalobce směřující proti podkladům o zemi původu. Žalovaným nashromážděné podklady považuje krajský soud s ohledem na okolnosti posuzované věci za zcela dostatečné, neboť svou kvantitou i kvalitou umožňují příběh žalobce posoudit spolehlivě v celém jeho rozsahu. Žalovaný do správního spisu zařadil nejen podklady obecnějšího charakteru pojednávající o bezpečnostní a politické situaci v Turecku (Informaci OAMP: Turecko: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 4. 8. 2023, či Informaci IOM: Turecko: Přehled údajů o zemi za rok 2022 ze dne 23. 2. 2023), nýbrž i aktuální zprávy přímo odpovídající okolnostem žalobcova azylového příběhu (Informaci MZV ČR: Turečtí občané kurdského původu ze dne 11. 10. 2022). Krajský soud nesdílí názor žalobce, že se měl žalovaný ve svém rozhodnutí blíže zabývat možnou diskriminací členů strany HDP a obstarat si za tímto účelem více informací. Poněvadž žalobce členem strany HDP nikdy nebyl, nebylo třeba vztah tureckých orgánů k příslušníkům této strany podrobněji posuzovat. Žalovaný zjistil o postavení této politické strany a jejích přívrženců dostatečné a aktuální informace, které založil do spisu.

32. Konečně pokud žalobce v rozporu s podklady rozhodnutí namítal, že je kvůli svému typickému kurdskému přízvuku a množství kurdských slov jako Kurd snadno rozpoznatelný, krajský soud toto tvrzení nijak nerozporuje. Zároveň však dodává, že uvedená skutečnost není způsobilá na vyslovených závěrech nic změnit a založit relevantní důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Samotný jeho azylový příběh potvrzuje, že mu ani tato skutečnost nebránila v přijetí na vysokou školu či získání zaměstnání.

VII. Závěr a náklady řízení

33. S ohledem na shora uvedené důvody rozhodl krajský soud o žalobě tak, že ji v plném rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., dle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Žalovanému potom v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, resp. ani náhradu nákladů řízení nepožadoval, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Napadené rozhodnutí III. Žaloba IV. Vyjádření žalovaného V. Správní spis VI. Posouzení věci krajským soudem VII. Závěr a náklady řízení