33 Az 32/2018-66

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: H. S., nar. X st. přísl. X t. č. pobytem X zastoupen Mgr. Pavlínou Zámečníkovou advokátkou, se sídlem Příkop 834/8, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2018, č.j. OAM-786/ZA-ZA14- ZA10-R2-2015, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Tlumočnici Mgr. Marině Melkonjan, bytem X, se přiznává odměna za tlumočnický úkon ve výši 300 Kč, která jí bude vyplacena do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Brně.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou ze dne 14. 12. 2018 žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2018, č.j. OAM-786/ZA-ZA14-ZA10-R2-2015 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany podle ustanovení § 12, 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“ nebo „AZ“).

2. Žalovaný ve věci žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany rozhodoval již podruhé, neboť jeho prvotní rozhodnutí ve věci Krajský soud v Brně zrušil rozsudkem ze dne 25. 4. 2017, č.j. 33 Az 10/2016-43 (dále jen „zrušující rozsudek“) a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

II. Napadené rozhodnutí

3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul průběh správního řízení, v němž byl po zrušení prvotního rozhodnutí ve věci proveden doplňující pohovor, v němž žalobce uvedl následující skutečnosti.

4. Žalobce sdělil, že získal nové informace od N. Z. (a to prostřednictvím své matky na základě jejich náhodného setkání), že se nemůže vrátit do Arménie, osobně s ní ale nemůže navázat kontakt. Žalobce má strach, neboť S. S. je stále předsedou největší politické strany a jeho lidé vyhrožovali. Žalobce nikdy nebyl v osobním kontaktu se S. S., ale má strach, neboť byl aktivním účastníkem strany Prosperující Arménie (organizátor mítinků). V poslední době se žalobce již o politiku nezajímá.

5. Dále žalobce připomněl, že byl dvakrát unesen neznámými muži (kteří mu měli vyhrožovat a zničili mu členský průkaz) v rozmezí asi dvou měsíců od února 2015. Poté mu N. Z. poradila, aby opustil Arménii. Následně se žalobce až do vycestování skrýval ve vesnici V., s výjimkou občasných návštěv Jerevanu. Na policii se neobrátil, protože mu řekli, že to nemá smysl. S udělením víza neměl problémy, ani s vycestováním matka z Arménie nevycestovala a jeho otec byl asi tři měsíce v Rusku.

6. K dopisu, který obdržel od N. Z., žalobce podrobněji uvedl, že s ní osobně nikdy za svého pobytu v ČR nebyl v kontaktu. N. Z. měla vědět od rodičů, že žalobce je v Brně.

7. Žalovaný znovu hodnotil podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu podle ustanovení § 12 a násl. zákona o azylu. Vycházel mj. i z toho, že malá intenzita útisku nenaplňuje pojem pronásledování. Žalobce nevyužil vnitřní ochranu, neboť právní řád Arménie poskytuje dostatečné množství prostředků ochrany práva (viz Informace OAMP ze dne 20. 6. 2018). Žalobce nevyužil ani možnosti vnitřního přesídlení. Žalovaný dále poukázal na rozpory ve výpovědích ohledně postavení ve straně Prosperující Arménie. Tyto tvrzení porovnal s údaji plynoucími zejm. z Informace OAMP ze dne 31. 8. 2018 a připomněl, že v nové arménské vládě premiéra P. již má tato politická strana několik ministerských postů.

8. Žalovaný neshledal spojitost mezi žalobcem a osobou S. S.. Hodnotil dopis N. Z. a konstatoval, že má pochyby o autenticitě a způsobu doručení – považuje dopis za čistě účelový, neboť žalobce nedokázal upřesnit své obavy ze zatčení a uvěznění. Pokud mohl politickou aktivitu obnovit G. C. (T.) jako původní předseda Prosperující Arménie, mohl ji nepochybně obnovit i žalobce jako řadový člen této strany.

9. Žalovaný neshledal odůvodněný strach z pronásledování ani podle § 12 písm. a), ani b) zákona o azylu. Obdobně neshledal ani žádný důvod, proč by měl žalobci být udělen azyl podle ustanovení § 13 a § 14 zákona o azylu.

10. Co se týká hodnocení podmínek pro udělení doplňkové ochrany, žalovaný konstatoval, že žalobci nehrozí mučení či nelidské zacházení. V této souvislosti hodnotil zprávu Human Rights Watch ze dne 18. 1. 2018, která dokládá, že v Arménii je problematická situace při ochraně lidských práv. Nelze tvrdit, že v případě návratu do vlasti by mu mělo hrozit mučení, nelidské či ponižující zacházení.

11. Ze všech shora uvedených důvodů žalovaný žádost o udělení mezinárodní ochrany opětovně zamítl.

III. Žaloba

12. V žalobě bylo namítáno, že žalovaný si neopatřil podklady a nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Závěry žalovaného o pronásledování neodpovídají obsahu spisu (výhrůžky v souvislosti s členstvím ve straně Prosperující Arménie). Žalobce poukázal také na dokumentované bití a špatné zacházení s osobami v policejní vazbě a na vliv S. S. (Freedom House). Žalobce připomněl, že byl dvakrát unesen a pak se také ukrýval, neboť měl strach o život.

13. Žalobce dále tvrdil, že závěry žalovaného závěru o nevyužití vnitřní ochrany trpí nepřezkoumatelností. Rozpory ve výpovědích žalobce pak nebyly nijak zásadní, přičemž je lze z pohledu značného časového odstupu chápat.

14. Žalobce dále tvrdil, že původci vážné újmy byli napojeni na S. S. Stran varování formou dopisu od N. Z. žalobce zdůraznil, že pokud žalovaný zpochybnil jeho autenticitu, jde z jeho strany o spekulace. Žalobce nespatřuje na způsobu varování své osoby nic nelogického.

15. Žalobce uzavřel, že splňuje podmínky pronásledování podle § 12 písm. a), b) AZ, i pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) AZ. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

16. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 24. 1. 2019 odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany, výpovědi žalobce, informace o zemi původu a na vydané rozhodnutí ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, jako správního orgánu, který postupoval v souladu se zákonem o azylu a jednotlivými ustanoveními správního řádu, a proto na rozdíl od právní zástupkyně žalobce nepovažuje napadené rozhodnutí za vadné, nepřezkoumatelné či nezákonné.

17. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, zabýval se všemi okolnostmi, které žalobce v průběhu celého správního řízení sdělil a opatřil si potřebné podklady pro vydání rozhodnutí, jež považuje v daném případě za zcela dostatečné i aktuální. Žalobce měl mít v zemi původu potíže s neznámými osobami (příslušníky Republikánské strany) a z důvodu členství ve straně Prosperující Arménie. Ze země původu vycestoval však až po půl roce od těchto událostí, z čehož je zřejmé, že tyto nebyly důvodem jeho odchodu ze země původu, pokud k těmto vůbec došlo. V dané souvislosti se žalobce rovněž neobrátil s žádostí o pomoc na policejní orgány, proto nemůže tvrdit, že tyto by mu pomoc neposkytly, přičemž reálná možnost v tomto směru v Arménské republice existuje.

18. V Arménii bylo k datu 1. 1. 2018 více než 3.500 vězněných osob (viz informace WPB - World Prison Breef – Armenia), z čehož je patrné, že tamní orgány činné v trestním řízení problém kriminality řeší, a proto nelze zevšeobecňovat, že policejní orgány či soudy jsou v zemi původu nečinné. Také jím tvrzené různé „pohledy“ na jeho osobu nelze považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu, nadto ojedinělý incident v zemi původu nedosahuje intenzity pronásledování či ohrožení vážnou újmou ve smyslu zákona o azylu, aby žalobci mohla být udělena určitá forma mezinárodní ochrany. Žalobce sdělil, že je od roku 2014 členem Strany Prosperující Arménie (konkrétně zástupcem strany v Jerevanu v jedné z místních čtvrtí), kam však vstoupil ze zištných důvodů. Tato strana je však druhou nejsilnější parlamentní stranou s 26 mandáty, tedy je stranou legální, její představitelé tvoří součást zákonodárné moci a zastávají funkce na národní i komunální úrovni.

19. Naopak Republikánská strana, s jejímiž členy měl mít žalobce v zemi původu problémy, v prosincových předčasných parlamentních volbách v roce 2018 zcela propadla a v arménském parlamentu nemá ani jednoho poslance, což svědčí o tom, že se politická situace v Arménii změnila podstatným způsobem ve prospěch žalobce, nadto v současné době S. S. (Republikánská strana), který měl být domnělým původcem jeho obtíží, nezastává v Arménské republice již post prezidenta ani předsedy vlády, jeho rodinní příslušníci jsou v zemi původu stíháni obdobně jako někteří představitelé Republikánské strany.

20. V případě návratu do země původu a v případě obdobných potíží má tedy žalobce nyní vysoký předpoklad se svým trestním oznámením uspět. Při posuzování případu je třeba také zohlednit podstatné rozpory ve výpovědích žalobce, které jsou popsány v napadeném rozhodnutí a které značným způsobem činí jím popisovaný příběh a jeho osobu nevěrohodnými. Předestřené varování žalobce ze strany N. Z. (tehdejší předsedkyně strany Prosperující Arménie) považuje žalovaný za čistě účelové, nemající žádnou důkazní hodnotu s ohledem na politický vztah k žalobci a s ohledem na podstatnou politickou změnu v Arménii v minulém roce za již bezpředmětné, stejně jako současné obavy žalobce z pronásledování z politických důvodů.

21. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

V. Řízení před krajským soudem

22. Krajský soud shledal, že žaloba byla podána včas, oprávněnou osobou a je přípustná za podmínek ustanovení § 65 a násl. s.ř.s.

23. Krajský soud nařídil ve věci ústní jednání, které se uskutečnilo dne 4. 8. 2020 za účasti žalobce, jeho zástupkyně a zástupce žalovaného, jakož i ustanovené tlumočnice z jazyka arménského. Krajský soud shrnul obsah napadeného rozhodnutí, zrušujícího rozsudku a vyslechl procesní přednesy stran. Zástupkyně žalobce odkázala na podanou žalobu a zástupce žalovaného uvedl, že žalobce se měl obrátit na instituce v zemi původu, přičemž zjištěný skutkový stav nesvědčí o pronásledování žalobce. Krajský soud dále konstatoval obsah správního spisu.

24. Ze správního spisu vyplývá, že byl se žalobcem proveden pohovor ze dne 11. 9. 2015. Z něho vyplývá, že žalobce pracoval pro stranu Prosperující Arménie (druhá nejsilnější strana), kde byl kvůli zaměstnání, nicméně stal se aktivním pracovníkem strany, takže pracoval na přípravě mítinků a předávání písemností. Jeho přímým nadřízeným byl předseda strany, pak N. Z. Problémy přišly v souvislosti s mítinkem dne 15. 2. 2015 na nám. Republiky v Jerevanu, pak začalo pronásledování, mítink se nakonec neuskutečnil a odstoupil předseda T. Následně byl žalobce zadržen, přepaden nějakými lidmi, kteří mu vyhrožovali zničením, pronásledováním. Podle jeho názoru to byli lidé S. S., ale neznal je. Ze strany neodešel, protože zpočátku nebral výhružky a pronásledování vážně, až ho zadrželi. Odchod ze strany by mu už nepomohl. Svou rodinu poslal do Ruska, a to asi měsíc po vyhrožování (květen 2015).

25. K vycestování do ČR uvedl, že má v ČR přítelkyni a s vycestováním mu pomohla N. Z. přes českou ambasádu. Ke svému vztahu s přítelkyní uvedl, že ji zná od dětství, žije v ČR asi 3 roky. Je to jeho přítelkyně (kamarádka), ale chystají sňatek. Žalobce neví, proč zrovna on měl problémy v zemi původu. Neměl ale problémy s vycestováním. Žalobce následně v řízení předložil svůj členský průkaz strany Prosperující Arménie.

26. Z dalších podkladů je podstatný ve spisu založený překlad dopisu N. Z., který obsahuje následující sdělení: „Dobrý den, pane H. S., už je to dlouho, co se s Vámi chci spojit, ale moje odvaha mi nedovolí, abych Vám nějakým jiným způsobem sdělila informaci. Toto považuji za jediný bezpečný způsob, jak Vám sdělit informaci o Vás, neboť Vám v Arménii hrozí velké nebezpečí. O chystaných plánech vůči Vaší osobě jsem se dozvěděla na jednom z jednání, kde sdělili, že v době, kdy jste byl členem strany Prosperující Arménie, jste na jednom ze shromáždění řekl, že pokud naše chystané plány vyjdou, bude většina lidí potrestána na základě zákona a ocitne se za mřížemi. … Zmínili se o tom, že pokud se budete nacházet na území Arménie, dostanou Vás za mříže. Ještě jednou uvádím, že Vaše přítomnost v Arménii bude pro mě, N. Z., mít špatné následky. Vím, že z toho bude chaos a že už nám nikdo v ničem nepomůže. Vím, že jsou proti Vám velmi vážně a velmi krutě zaujatí, a to i vůči současným zaměstnancům.“ 27. V řízení navazujícím po vydání zrušujícího rozsudku, kterým bylo zrušeno prvotní rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany žalobci ze dne 30. 5. 2016, byl proveden doplňující pohovor ze dne 25. 7. 2018. Dále byly shromážděny aktuální zprávy o zemi původu, a to zejm. Informace OAMP ze dne 3. 10. 2018 – Republikánská strana Arménie. Historie a současná situace, která obsahuje informace zejm. k postavení HKK od nástupu nové vlády premiéra Pašinjana, stíhání členů HHK a příbuzných bývalého prezidenta S. Dále jde o Informaci OAMP ze dne 31. 8. 2018 – Gagik Carukjan (Tsarukyan). Strana Prosperující Arménie, která zachycuje poslední vývoj v roce 2018 a hovoří o podpoře politické strany Bloku Tsarukyana (nástupnická organizace strany Prosperující Arménie) novému premiérovi Pašinjanovi.

28. Další zpráva o zemi původu Informace OAMP ze dne 20. 6. 2018 – Bezpečnostní a politická situace v zemi vypovídá mj. o konci mandátu S. S. na jaře 2018. O situaci tzv. navrátilců do Arménie hovoří Informace MZV ČR ze dne 16. 5. 2018 Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti. Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí. Žalobce dostal příležitost seznámit se s podklady pro rozhodnutí dne 31. 10. 2018.

29. K obsahu správního spisu účastníci nevznesli žádné výhrady ani doplnění. Soud ukončil ve věci dokazování a po vyslechnutí konečných návrhů ve věci po přerušení jednání přikročil k vyhlášení rozsudku.

VI. Posouzení věci krajským soudem

30. Krajský soud po řádném zhodnocení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

31. Krajský soud v prvé řadě uvádí, že ve smyslu čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice vycházel ze skutkového stavu rozhodného ke dni vydání svého rozsudku (tzv. ex nunc) a přihlížel tak k vývoji v zemi původu žalobce i po vydání napadeného rozhodnutí, a to tím spíše, že odstup mezi projednáním věci a vydáním napadeného rozhodnutí je poměrně značný.

32. V první řadě krajský soud zkoumal, zda se žalovaný řídil v navazujícím řízení po zrušení prvotního rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany závazným právním názorem soudu obsaženým ve zrušujícím rozsudku. Krajský soud zavázal žalovaného, aby se zabýval tím, do jaké míry mohla být ochrana poskytnutá v zemi původu účinná a zda k ní žalobce mohl mít přístup (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2008, čj. 1 Azs 86/2008-101, přístupný na www.nssoud.cz). Dále krajský soud shledal vadu v nedostatečném hodnocení dopisu, který žalobce měl obdržet od N. Z., bývalé předsedkyně strany Prosperující Arménie.

33. Krajský soud uvádí, že podle jeho názoru se žalovaný v zásadě řídil závazným právním názorem krajského soudu obsaženým ve zrušujícím rozsudku a vady svého postupu odstranil. Shromáždil ve správním spisu dostatek podkladů o aktuální situaci v Arménii a ve světle těchto informací vyhodnotil žalobcův azylový příběh. Dále provedl i doplňující pohovor, v němž žalobce dostal příležitost objasnit některá sporná či nejasná místa svých tvrzení. Ohledně dopisu N. Z. žalovaný byť stručně, ale adekvátně hodnotil jeho věrohodnost a dospěl k závěru, že není příliš vysoká, pročež postrádá důkazní hodnotu. Navíc s ohledem na změnu poměrů v Arménii varování paní Z. ztrácí relevanci, neboť lidé kolem S. S., kteří měli žalobci působit potíže a vyhrožovat mu, již nejsou u moci. Napadené rozhodnutí tak není ani nepřezkoumatelné ani netrpí nedostatkem relevantních podkladů.

34. Krajský soud dále uvádí, že z podkladů obsažených ve správním spisu je jasně patrné, že situace, z níž vycházel žalovaný ohledně poměrů v zemi původu v napadeném rozhodnutí, se do dnešního dne nijak zásadně nezměnila. S. S. (S.) od podzimu roku 2018 není u moci a ani se k ní nevrátil. G. T., který je známý jako vlivný oligarcha a vůdčí postava hnutí Prosperující Arménie, se po událostech v roce 2015, které žalobce zmiňoval, dokázal vrátit zpět na politickou scénu. Strana Blok T. není režimem nynějšího premiéra Pašinjana nijak pronásledována a podporuje vládnoucí režim. Premiér Pašinjan a jeho vláda získali legitimitu ve volbách v prosinci roku 2018 (viz k tomu také článek „Arménské volby vyhrál premiér Pašinjan, kterého k moci vynesly protesty"– dostupné na http://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/armenie-predcasne-volby-pasinjan-muj-krok). Republikánská strana S. S. nepřekročila v těchto volbách hranici pěti procent.

35. Krajský soud z toho dovozuje, že nejsou aktuálně dány žádné indicie, že by žalobce měl v případě svého návratu do vlasti čelit pronásledování či ponižujícímu či nelidskému zacházení ve smyslu čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Stávající situace v Arménii nezavdává žádné pochyby v tom směru, že by mělo být se žalobcem v případě jeho návratu do vlasti zacházeno jakkoliv nepříznivým způsobem.

36. V tomto světle krajský soud posoudil jednotlivé žalobní námitky. Pokud žalobce namítl, že závěry žalovaného v otázce pronásledování žalobce neodpovídají obsahu spisu (výhrůžky v souvislosti s členstvím ve straně Prosperující Arménie), pak k tomu krajský soud uvádí, že ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by žalobce byl vystaven soustavnému a zcela cílenému nátlaku ze strany osob, které mu vyhrožovaly. Není ani úplně pravděpodobné, že jednání těchto osob bylo možno přičítat přímo lidem S. S. (S.), neboť žalobce ve straně Prosperující Arménie nezastával dle svého tvrzení natolik významnou pozici, aby byl pravděpodobným terčem takového jednání. I pokud by tvrzení žalobce byla pravdivá, nemá krajský soud pocit, že by nátlak na žalobce byl natolik intenzívní, aby nutně musel ze země původu vycestovat, což žalovaný v napadeném rozhodnutí srozumitelně zdůvodnil.

37. Související otázku představuje hodnocení tvrzených únosů a následného ukrývání žalobce (vesnice Vardenik). Jakkoliv logicky nejrizikovějším a nejnebezpečnějším místem v Arménii musel být pro žalobce Jerevan, kde politicky působil v jedné z jeho čtvrtí, žalobce v pohovorech uvedl, že se i v době svého ukrývání vracel do Jerevanu na občasné návštěvy. I toto tvrzení ve spojení se značným časovým odstupem vycestování žalobce z Arménie snižuje celkovou věrohodnost jeho tvrzení o přímém nebezpečí, které mělo hrozit jeho osobě od lidí kolem S. S.

38. Pokud se týká tvrzení o bití a špatném zacházení s osobami v policejní vazbě, krajský soud nesdílí stanovisko žalobce, že by mu Arménii ať už v době jeho vycestování anebo v dnešní době reálně hrozilo riziko, že by na něho byla uvalena vazba či že by se v důsledku svého členství v politickém subjektu měl stát terčem policejních zákroků a vyšetřování. V tomto ohledu je podle přesvědčení krajského soudu též nedůvodný strach žalobce z návratu do své vlasti. Nebylo prokázáno, že by žalobce v rámci své sociální skupiny (tzn. členů strany Prosperující Arménie) zastával natolik významné postavení, že by měl čelit takovému druhu pronásledování či útlaku ze strany státní moci či jiných politických subjektů ovlivňujících chod státu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008-70, přístupný na www.nssoud.cz).

39. Krajský soud rovněž nepovažuje za důvodné námitky proti hodnocení možnosti využití vnitřního přesídlení, a to zejm. vzhledem ke změně poměrů v Arménii od roku 2015, kdy žalobce měl čelit problémům s osobami spjatými s Republikánskou stranou. Pozdější zprávy o zemi původu nenaznačují, že by osoby organizované v této straně či její stoupenci měli vliv či potenciál „na celém území Armenie“ k útlaku, výhrůžkám či dokonce únosům členů jiných politických stran.

40. Co se týká zpochybněného závěru žalovaného, že žalobce uváděl ve svých výpovědích rozpory, krajský soud uvádí následující. Žalovanému lze přitakat v tom směru, že jednak mezi provedenými pohovory před vydáním prvotního rozhodnutí a napadeného rozhodnutí ve věci jsou dány určité rozpory, ale také již v prvním soudním řízení vedoucím k vydání zrušujícího rozsudku žalobce svá tvrzení drobně měnil.

41. To se zejména týká charakteru jeho funkce ve straně Prosperující Arménie, kdy nebylo jednoznačně žalobcem osvětleno, zda ve straně spíše pracoval za peníze (srov. tvrzení žalovaného o „zištném“ charakteru činnosti žalobce v jeho straně), anebo byl jen aktivním členem. Určité nejasnosti a rozpory přetrvávají rovněž v tvrzeních o jeho vztahu a kontaktech s bývalou předsedkyní strany N. Z. Některé z těchto rozporů či nekonzistencí lze dozajista vysvětlit časovým odstupem mezi výpověďmi, jiné spíše dokumentují to, že určité části příběhu žalobce jsou buď méně pravděpodobné, nebo zcela účelově smyšlené. Krajský soud nehodnotí žalobce jako zcela nevěrohodného, ale souhlasí v zásadě se závěrem žalovaného, že rozpory snižují sílu celého azylového příběhu a způsobují menší přesvědčivost tvrzení žalobce (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2008, čj. 7 Azs 25/2008-105, přístupný na www.nssoud.cz).

42. Ohledně hodnocení dopisu N. Z. se krajský soud již v obecné rovině přezkoumatelnosti úvahy žalovaného vyjádřil s tím, že v zásadě lze souhlasit i se závěrem o snížené věrohodnosti tohoto důkazu. Je spíše nepravděpodobné, že by samotná předsedkyně strany Prosperující Arménie varovala žalobce před návratem, aniž by sama či výše postavení členové této strany čelili nátlaku či výhrůžkám ze strany osob kolem S. S. Dopis samotný postrádá bližší identifikaci odesílatele a tajemný (nikoliv nemožný) je i způsob, jakým měl být předán žalobci. To vše působí méně věrohodně a přesvědčivě, takže žalovaný své hodnocení tohoto podkladu upnul správným směrem, jakkoliv mohlo být podrobnější.

43. Pokud žalobce zpochybnil úvahu žalovaného o stíhání osob kolem S. S., které je jasně doloženo zprávami o zemi původu, krajský soud se s touto námitkou neztotožňuje. Ve shodě se žalovaným uvádí, že z logiky věci lze i tuto indicii chápat jako důvod pro pravděpodobnostní závěr, že žalobce se může bez obav obrátit na arménskou policii s příp. trestním oznámením či žádostí o ochranu proti osobám spjatým s činností S. S. (per argumentum a fortiori). Využití vnitřní ochrany v jeho případě tedy není vyloučeno a lze je po něm spravedlivě požadovat.

VII. Závěr a náhrada nákladů řízení

44. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti, a proto mu soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

46. Ve smyslu ustanovení § 58 odst. 2 s.ř.s. krajský soud rozhodl ve výroku IV tohoto rozsudku o odměně tlumočníka ustanoveného usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 1. 2019, č.j. 33 Az 32/2018 – 33. Ustanovené tlumočnici z arménského jazyka Mgr. Marině Melkonjan krajský soud přiznal tlumočné podle náročnosti a míry odborných znalostí potřebných k realizaci tlumočnického úkonu ve výši 300 Kč, a to ve smyslu ustanovení § 17 odst. 1 pol. 1 v částce 300 Kč za jednu hodinu (tzn. celkem za jednu hodinu trvání jednání dne 4. 8. 2020). Náklady vynaložené na tlumočné platí stát (§ 59 odst. 2 s.ř.s.), a proto krajský soud rozhodl o povinnosti vyplatit určenou odměnu za tlumočnický úkon za podmínek uvedených ve výroku IV. tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Brně.