33 Az 45/2020–35

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce: D. M. e.č. X st. přísl. X t. č. pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2020, č. j. OAM–275/ZA–ZA11–ZA20–2020, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Včas podanou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2020, č. j. OAM–275/ZA–ZA11–ZA20–2020 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ust. § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o azylu“).

II. Napadené rozhodnutí

2. Žalovaný v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval obsah správního spisu a dosavadní průběh řízení. Podle údajů poskytnutých k žádosti ze dne 17. 5. 2020 žalobce pochází z města X v Gruzii, nikdy nebyl členem žádné politické strany ani organizace a nijak se politicky neangažoval. Je svobodný, ale ve vlasti má syna (narozen 2005). Vycestoval na jaře 2018 do Maďarska a odtud do ČR, pak se vrátil zpět do Maďarska, kde pobýval až do dubna 2019, kdy se vrátil zpět do ČR a od té doby je tu nepřetržitě. Cestovní doklad nechal v Maďarsku. Tvrdil, že má po operaci nohy a má také problémy s ledvinami.

3. Důvodem jeho žádosti je, že mu v Gruzii čelil výhrůžkám od lidí z vlády souvisejícím s incidentem na hranicích s Dagestánem (zadržení a zabití několika příslušníků Dagestánu), kde sloužil u pohraniční policie. Obrátil se sice na policii, ale nebylo mu dovoleno napsat stížnost. Nejprve mu vyhrožovali lidé od bývalého prezidenta Saakašviliho, aby nemluvil. Poté mu vyhrožovali i mafiáni z nové vlády, kteří po něm chtěli, aby svědčil v televizi. Výhrůžky začaly znovu v říjnu 2018 před jeho vycestováním. Jiné problémy ve vlasti neměl. Obává se opětovných výhrůžek a zabití.

4. Žalovaný dále uvedl, že předmětná žádost je již druhá v pořadí, neboť poprvé žalobce požádal o mezinárodní ochranu v ČR dne 14. 4. 2019. Řízení o této žádosti bylo zastaveno pro nedovolené opuštění přijímacího střediska, a stejně tak bylo zastaveno i soudní řízení.

5. Následně se již zabýval tím, proč postupoval podle ust. § 16 odst. 2 zákona o azylu a žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou zamítl. Konkrétně žalovaný uvedl, že Gruzie je s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie považována za bezpečnou zemi původu, přičemž zde nedochází k pronásledování ani k mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestání. Stejně tak Gruzie ratifikovala řadu mezinárodních lidskoprávních dokumentů, včetně pravidel týkajících se účinných opravných prostředků.

6. V této souvislosti žalovaný na základě informací o zemi původu mimo jiné doplnil, že v Gruzii jsou v rámci ústavního pořádku garantována základní lidská práva a svobody. Přestože lze hovořit o nižší úrovni jejich ochrany, včetně projevů porušování nezávislosti a nestrannosti výkonu soudní moci, tamní vláda spolupracuje s Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a dalšími humanitárními organizacemi. Případné zneužití pravomoci státních orgánů je řešeno rovněž prostřednictvím nevládních organizací a institutu ombudsmana.

7. Ve vztahu k důvodům žalobce předestřeným v žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalovaný dále uvedl, že domněnka pojetí Gruzie jako bezpečné země původu nebyla z jeho strany vyvrácena. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany proto, že po incidentu na hranicích s Dagestánem (udál se v roce 2010) mu lidé z předchozí vlády, kteří naopak chtěli, aby vše oznámil. Poprvé žalobci vyhrožovali v roce 2013 a naposled po obnovení vyšetřování celé události mu znovu vyhrožovali v roce 2017 a v lednu 2018. K tomu žalovaný blíže uvedl, že ze zpráv o zemi původu plyne, že občané Gruzie mají právo podat stížnost proti postupu policie ke státnímu zastupitelství či se obrátit na ombudsmana. Žalobce však na možnost pomoci těchto státních orgánů rezignoval a rovnou vycestoval z vlasti.

8. Konec konců žalobce sám uvedl, že po druhém incidentu v říjnu 2017 s lidmi z vládní strany Gruzínský sen se již na nikoho s žádostí o pomoc neobrátil a jiné problémy ve vlasti také neměl. Žalovaný též poukázal na rozpor v tvrzeních žalobce uvedených v pohovorech k první a druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

9. K tvrzeným zdravotním potížím žalobce uvedl žalovaný, že v Gruzii je program všeobecné zdravotní péče financovaný státem a je poskytována celá řada balíčků ambulantní i hospitalizační péče. Žalobce se též choval účelově, neboť do ČR přijel již v únoru 2018 a opakovaně zde pobýval ještě v létě téhož roku, nicméně o mezinárodní ochranu požádal až v dubnu 2019 poté, co se pokusil neúspěšně legalizovat svůj pobyt v Maďarsku.

10. Závěrem žalovaný připomněl, že v případě postupu podle ust. § 16 odst. 2 zákona o azylu se příslušný správní orgán nezabývá tím, zda žadatel jinak splňuje podmínky pro udělení azylu či doplňkové ochrany.

III. Žaloba

11. V žalobě bylo nejprve v obecné rovině namítáno, že žalovaný postupoval nesprávně, pokud posoudil žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou. V této souvislosti bylo argumentováno tím, že žalovaný si neopatřil dostatek aktuálních informací o zemi původu, přičemž nezjistil skutkový stav věci bez důvodných pochybností.

12. Podkladem pro rozhodnutí byla pouze jedna informace o zemi původu (zpráva Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu z dubna 2019), která však ve vztahu k dané žádosti neobsahuje relevantní údaje. Žalobce navíc považuje danou informaci nejen za neaktuální, ale také za neobjektivní, protože byla cíleně vytvořena za účelem zařazení Gruzie na seznam bezpečných zemí původu.

13. K tomu žalobce doplnil, že je povinností správního orgánu zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností, přestože je na žadatele pocházejících ze zemí, které jsou považovány za bezpečné, kladeno zvýšené důkazní břemeno. I v tomto případě však stíhá žalovaného povinnost zjistit stav věci bez důvodných pochybností.

14. Žalobce navíc uvedl skutečnosti, které mohou být relevantní pro udělení mezinárodní ochrany, a lze v nich spatřovat prvky pronásledování. Žalobce uvedl, že mu bylo vyhrožováno jak ze strany vládní politické strany, tak i členů opozice, a to kvůli incidentu z dagestánských hranic.

15. V odůvodnění napadeného rozhodnutí pak chybí úvahy v tom směru, zda by právům žalobce mohla být poskytnuta efektivní ochrana ze strany státních orgánů. Není patrné, že by se žalovaný touto otázkou blíže zabýval.

16. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

17. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí. Co se týče uplatněných námitek, žalovaný k tomu s odkazem na právní ukotvení institutu zjevně nedůvodné žádosti doplnil, že žalobce byl povinen prokázat, že domněnka bezpečné země původu byla v jeho případě vyvrácena, což neučinil.

18. Žalovaný trvá na tom, že se žádostí žalobce odpovědně zabýval a posoudil ji řádným procesním způsobem v rozsahu odpovídajícímu aplikaci ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu, tedy ve vazbě na skutečnost, že ČR považuje Gruzii za bezpečnou zemi původu dle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu a žalobce neprokázal, že v jeho případě Gruzii vůči němu nelze považovat za bezpečnou zemi původu.

19. V případě žalobce je zřejmé, že svoji vlast neopustil na základě žádného z relevantních důvodů ve smyslu zákona o azylu a ani jeho obavy z návratu do Gruzie nelze považovat za opodstatněné. Především bylo zjištěno, že Gruzie splňuje základní demokratické principy v souladu s kritérii pro hodnocení bezpečné země původu.

20. Z výpovědi žalobce v rámci správního řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany a ani z obsahu podané žaloby nebylo zjištěno, že by v jeho případě tento předpoklad neplatil. V této souvislosti je třeba připomenout, že je to právě žalobce (nikoliv žalovaný), který musí vyvrátit, že v jeho případě nelze Gruzii považovat vůči němu za bezpečnou zemi původu; tuto (vyvratitelnou) domněnku však žalobce nevyvrátil. Svá tvrzení o náznacích pronásledování v zemi původu nijak důkazně nepodkládá a ostatně i popírá, že by se primárně s žádostí o ochranu obrátil na státní orgány země původu a ty mu pomoc neposkytly (a tak vyčerpal dostupné prostředky právní ochrany země původu). Neprokázal tedy, že se nejprve před podáním žádosti o mezinárodní ochranu pokusil využít ochrany země své státní příslušnosti. S tímto důvodem se žalovaný správní orgán dostatečně a zákonným způsobem vypořádal již v rámci správního řízení o jeho žádosti.

21. Na tomto závěru žalovaný trvá i přes obecnou argumentaci žalobce uvedenou v podané žalobě, neboť primárně zákon o azylu má poskytovat mezinárodní ochranu těm osobám, které mají v zemi původu oprávněný strach z pronásledování ze zákonem o azylu vymezených důvodů či jimž hrozí vážná újma dle § 14a zákona o azylu, což však rozhodně není případ žalobce.

22. Za nedůvodnou pak považuje žalovaný i další námitku žalobce, že správní orgán nevychází z aktuálních, objektivních a dostatečných informací pro zjištění skutkového stavu věci. Informace OAMP o Gruzii z dubna 2019 je dle jeho názoru toliko obecná a navíc vypracovaná samotným žalovaným správním orgánem. Obsahem správního spisu žalovaný vyvrací tvrzení žalobce, že „Informace OAMP“ by nebyla dostatečně aktuální a pouze obecná a založená pouze na názorech žalovaného. V závěru žalovaným v řízení použité informace je totiž soupis zdrojů, na základě nichž byla informace žalovaným zpracována a ze zde uvedeného přehledu lze usuzovat, že jde o uznávané a relevantní veřejně dostupné zdroje. Informace potvrzující, že Gruzii lze považovat za bezpečnou zemi původu, je součástí správního spisu a žalobce měl možnost se s ní seznámit dne 8. 6. 2020 a byla i hodnocena při posuzování žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany.

23. Bylo a je tedy plně na žalobci, aby prokázal, že mu Gruzie potřebnou pomoc a ochranu před jím popsaným jednáním není schopna poskytnout, což se mu však v průběhu předchozího správního řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany a ostatně ani v podané žalobě prokázat nepodařilo, a tedy se mu nepodařilo vyvrátit, že by Gruzii vůči žalobci nebylo lze považovat za bezpečnou zemi původu.

24. Z tohoto pohledu je nedůvodná námitka i vztahující se k práci žalovaného s informacemi o zemi původu; doložit potřebné informace v rámci prokázání, že vůči žalobci nelze Gruzii považovat za bezpečnou zemi původu bylo na žalobci samotném, neboť tuto skutečnost při aplikaci § 16 odst. 2 zákona o azylu musí prokázat výhradně sám žadatel o udělení mezinárodní ochrany.

V. Posouzení věci krajským soudem

25. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), ve lhůtě stanovené v ust. § 32 odst. 1 zákona o azylu.

26. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné.

27. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (ust. § 75 odst. 2 s. ř. s.) podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice).

28. Krajský soud z hlediska skutkového stavu věci vycházel ze správního spisu, kde je založeno poskytnutí údajů k žádosti ze dne 3. 6. 2020, protokol o pohovoru sepsaný téhož dne, a dále také se v něm nachází kopie rozhodnutí ze dne 17. 6. 2019 vydaného v řízení o prvotní žádosti žalobce ze dne 14. 4. 2019 (zastavení řízení), jakož i kopie protokolu o pohovoru k žádosti ze dne 17. 4. 2019. Dále je ve spisu založena kopie gruzínské ID karty žalobce.

29. Žaloba není důvodná.

30. V žalobě bylo namítáno, že žalovaný v řízení dostatečně nezjistil skutkový stav věci, neboť neobstaral dostatek aktuálních informací o zemi původu, přičemž na jejich základě řádně nezdůvodnil svůj závěr o tom, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je zjevně nedůvodná. Naopak vycházel pouze z jedné informace o zemi původu, kterou nelze považovat za aktuální a objektivní. V případě žalobce navíc bylo na místě uvažovat o udělení doplňkové ochrany, a to ve vazbě na případné jednání soukromé osoby, ze strany které mu bylo v zemi původu vyhrožováno.

31. Krajský soud předně uvádí, že žalovaný považoval podanou žádost o udělení mezinárodní ochrany za zjevně nedůvodnou podle ust. § 16 odst. 2 zákona o azylu, který stanovuje, že: „Jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže–li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.“ Ve třetím odstavci daného ustanovení je dále uvedeno, že: „Jsou–li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou–li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“ 32. V této souvislosti je v ust. § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu stanoveno, že bezpečnou zemí původu se rozumí: „stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, 1. ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, 2. který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a, 3. který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a 4. který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv.“ 33. Základem vnitrostátního konceptu tzv. bezpečných zemí původů je právní úprava obsažená v již uvedené procedurální směrnici, která umožňuje členským státům uplatňovat domněnku, že země původu je pro žadatele o mezinárodní ochranu bezpečná, pakliže není v konkrétním případě prokázán opak. V této souvislosti mohou členské státy přistupovat k vymezení bezpečných zemí původu buďto případ od případu, nebo mohou přijmout seznam všech zemí, které považují pro účely řízení ve věci mezinárodní ochrany za bezpečné (viz body 40, 42 a 46 preambule procedurální směrnice).

34. V České republice je uplatňován druhý z uvedených přístupů, neboť byla v souladu s ust. § 86 odst. 4 zákona o azylu přijata vyhláška č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů, která v ust. § 2 bodu 7. označuje za bezpečnou zemí původu rovněž Gruzii, a to s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie.

35. S ohledem na skutečnost, že žalobce měl před odchodem z vlasti bydliště ve městě X, které se přímo v oblasti Abcházie či Jižní Osetie nenachází (leží totiž ve východní části země zhruba 70 kilometrů na východ od hlavního města Tbilisi), a proto je možné ho na základě dotčené právní úpravy zásadně považovat za žadatele o mezinárodní ochranu pocházejícího ze země, která je pro něj bezpečná. V tomto směru lze přisvědčit žalovanému, že je to právě žalobce, který je povinen tvrdit a dokazovat rozhodné okolnosti svědčící o tom, že jinak uplatňovaná domněnka pojetí Gruzie jako bezpečné země původu je v jeho případě vyvrácena (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008–70, a ze dne 15. 2. 2021, č. j. 4 Azs 325/2020 – 29; odkazovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz).

36. Z toho důvodu nelze nezákonnost napadeného rozhodnutí bez dalšího dovozovat z toho, že ve správním spisu je založena pouze jedna aktuální informace o zemi původu, která byla zpracována příslušným odborem Ministerstva vnitra ČR. V této souvislosti krajský soud dodává, že objektivitu daného podkladu pro rozhodnutí nelze úspěšně zpochybnit pouze obecným tvrzením, že je zpracována za účelem posouzení Gruzie jako bezpečné země původu. Zprávy o zemi původu nejsou vytvářeny na míru konkrétní žádosti o mezinárodní ochranu, ale podávají typicky celkový obraz či všeobecné informace o politické, lidskoprávní, sociální nebo bezpečnostní situaci v daném státu. Žalobce poté správnost jednotlivých údajů, které jsou v Informaci OAMP ze dne 30. 4. 2019 uvedeny, z věcného ani časového hlediska důvodně nijak nezpochybnil, resp. ani nenavrhoval, aby byly v tomto směru podklady pro rozhodnutí doplněny.

37. Z obsahu dané informace vyplývá, že Gruzie ratifikovala řadu mezinárodních lidskoprávních dokumentů a současně v této oblasti spolupracuje a umožňuje činnost příslušných nadnárodních institucí či nevládních organizací. Přestože současně poukazuje na snížený standard ochrany některých základních práv u specifických skupin osob či nedostatky v oblasti vyšetřování případů mučení, nejedná se svoji povahou o okolnost svědčící o tom, že by se běžný občan daného státu nemohl účinně obracet na příslušné orgány veřejné moci za účelem získání ochrany před nezákonným jednáním. Za tímto účelem ostatně v zemi původu žalobce fungují nejen nevládní organizace, ale také institut ombudsmana.

38. V této souvislosti je nutné připomenout, že se statusem bezpečné země původu je neodmyslitelně spojeno rovněž zakotvení a fungování systému vnitřní ochrany, byť nelze v individuálních případech zcela vyloučit snížení jeho dostupnosti či efektivnosti, a to typicky v případě politicky vysoce angažovaných osob nebo takových, které byly vystaveny nezákonnému jednání ze strany vykonavatelů veřejné moci.

39. K obdobnému závěru ostatně ve vztahu k fungování právního systému v Gruzii dospěl také Nejvyšší správní soud, když například ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2019, č. j. 1 Azs 342/2019 – 45, uvedl, že: „Ve shromážděných podkladech se instituce a nezávislé organizace vyjadřují i k účinnosti a nezávislosti vyšetřování v Gruzii (poskytování účinné ochrany všem občanům). Činí závěr, že existuje účinná policejní ochrana, což potvrzuje i judikatura (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2018, č. j. 6 Azs 271/2017 – 45, ze dne 31. 5. 2018, č. j. 7 Azs 90/2018 – 44, či ze dne 30. 8. 2018, č. j. 9 Azs 226/2018 – 27). Jisté výhrady uvádí Human Rights Watch pouze ve vztahu k vyšetřování trestných činů spáchaných právě „příslušníky orgánů pověřených vymáháním zákonnosti“ na civilním obyvatelstvu.“ 40. Žalobce tvrdil, že se obrátil na gruzínskou policii, ale ta mu neumožnila podat stížnost. Měli mu vyhrožovat nejprve lidé z bývalé vládní strany (prezident Saakašvili) a posléze po změně režimu i lidé od nové vlády. Nic však žalobci nebránilo využít dalších složek státního aparátu, jako je kupř. státní zastupitelství či ombudsman. Jeho příběh navíc vykazuje znaky nekonkrétnosti, přičemž i časový odstup od data inkriminovaného incidentu na hranicích s Dagestánem je poměrně značný (od posledních tvrzených výhrůžek 8 let). Žalovaný se těmto tvrzením v napadeném rozhodnutí věnoval a dospěl k závěru, že žalobce nevyužil všech možností poskytnutí ochrany v zemi původu. Nepodařilo se mu tedy vyvrátit, že Gruzii ve vztahu k jeho osobě nelze považovat za bezpečnou zemi. Žalovaný též trefně poukázal na určité rozdíly v tvrzeních žalobce při srovnání jeho první a druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany. O první žádosti ze dne 14. 4. 2019 bylo řízení zastaveno.

41. Z napadeného rozhodnutí je jasně patrné, že žalovaný se dostatečně zabýval možností poskytnutí vnitřní ochrany v Gruzii s tím, že obecné poznatky o fungování systému ochrany práv jednotlivců nenasvědčují tomu, že by žalobce neměl dosáhnout ochrany bezpečnostních složek státu před tvrzeným jednáním osob napojených na starou i novou vládní elitu. Stejně tak se žalovaný vyjádřil i k tvrzeným zdravotním obtížím žalobce.

42. Krajský soud pak opětovně zdůrazňuje, že vyvrácení domněnky bezpečné země zatěžuje v daném případě primárně žalobce, který usiluje o udělení azylu či doplňkové ochrany. V souladu s ust. § 16 odst. 3 zákona o azylu pak žalovaný nepostupoval v rozporu se zákonem, pakliže se s ohledem na výše uvedené podrobněji nezabýval tím, zda jsou v případě návratu žalobce do Gruzie dány důvodné obavy z hrozby pronásledování nebo skutečného nebezpečí vážné újmy ve smyslu ust. § 12 a ust. § 14a zákona o azylu.

VI. Závěr a náklady řízení

43. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodl o žalobě tak, že ji v plném rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

44. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, respektive ani úhradu nákladů řízení nepožadoval, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Napadené rozhodnutí III. Žaloba IV. Vyjádření žalovaného V. Posouzení věci krajským soudem VI. Závěr a náklady řízení