33 C 114/2021-154

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 50 411,68 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 309,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 309,40 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 267,61 Kč za dobu od [datum] do [datum], a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 38 024,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 61 679,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z uvedené částky za dobu od [datum] do zaplacení. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila následovně. Na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] poskytla [právnická osoba] synu žalobkyně [jméno] [příjmení] jako obligačnímu dlužníkovi úvěr ve výši 600 000 Kč, úročený 5,89 % p. a. Pohledávka banky byla zajištěna smluvním zástavním právem k bytové jednotce [číslo] v domě [adresa], [obec], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku. Zástavní právo zřídila matka žalobkyně [jméno] [příjmení] (tehdejší vlastnice jednotky). Následně děděním jednotku nabyla žalobkyně a její bratr [jméno] [příjmení], každý se spoluvlastnickým podílem o velikosti 1/2. Počátkem roku 2020 byla pohledávka bankou zesplatněna; její jistina tehdy činila zhruba 417 tisíc Kč. V únoru 2020 byla pohledávka postoupena žalované, která se domáhala zaplacení po obligačním dlužníkovi i po žalobkyni v postavení zástavní dlužnice. Žalobkyně dále nabyla i druhý spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2, a to v dražbě konané v exekuci vedené proti [jméno] [příjmení].

2. Žalovaná proti žalobkyni podala insolvenční návrh, posléze jej však vzala zpět a řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] bylo zastaveno. Žalovaná dále podala žalobu o soudní prodej zástavy proti žalobkyni, přičemž řízení bylo vedeno Okresním soudem ve [obec] – pobočka ve [obec] pod sp. zn. 17 C 223/2020, a dále žalobu o zaplacení proti [jméno] [příjmení], přičemž řízení bylo vedeno Okresním soudem ve [obec] – pobočka ve [obec] pod sp. zn. 12 C 50/2020, a žalobu o zaplacení smluvních pokut proti [jméno] [příjmení], přičemž řízení bylo vedeno Okresním soudem ve [obec] – pobočka ve [obec] pod sp. zn. 17 C 262/2020.

3. Žalobkyně usilovala o prodej jednotky za účelem získání prostředků k úhradě dluhu. Žalovaná jí dlužnou částku vyčíslila ke dni [datum] na celkem 313 932,86 Kč, z toho činila jistina 237 695,38 Kč, úrok 5 256,04 Kč, zákonný úrok z prodlení 9 573,84 Kč, částka náhrady nákladů řízení o soudní prodej zástavy 12 342 Kč plus 5 000 Kč za soudní poplatek a náklady řízení o zaplacení (vedeného proti [jméno] [příjmení]) 44 065,60 Kč. Zaplacením této celkové částky žalovaná podmiňovala vydání kvitance za účelem výmazu zástavního práva tak, aby žalobkyně mohla jednotku prodat.

4. Žalobkyně z prostředků získaných zápůjčkou uhradila dne [datum] žalované částku 314 000 Kč, byť žalované sdělila, že nesouhlasí s tím, že by měla k tomuto dni hradit náklady uvedených dvou soudních řízení, neboť o nich v té době dosud nebylo pravomocně rozhodnuto (tudíž nemohly přirůst k zajištěné pohledávce), že nehradí za [jméno] [příjmení] a že nesouhlasí s platbou na případnou budoucí náhradu nákladů řízení.

5. Žalovaná se takto na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 61 679,29 Kč, sestávající z částek neoprávněně požadované náhrady nákladů řízení ve výši 17 342 Kč a 44 065,60 Kč, částky 204,55 Kč jakožto přeplatku úroku (vzhledem k tomu, že uhrazeno bylo o jeden den dříve, než odpovídalo datu vyčíslení) a částky 67,14 Kč jakožto přeplatku vzniklého zaokrouhlením platby (uhrazeno bylo 314 000 Kč namísto požadovaných 313 932,86 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovanou dne [datum] k úhradě dlužné částky. Před podáním žaloby však žalobkyně nic neuhradila.

6. Žalobkyně v průběhu řízení doplnila, že náhradu nákladů řízení o soudní prodej zástavy, jehož byla účastníkem (sp. zn. 17 C 223/2020), ve výši celkem 7 534 Kč provedla v souladu s pravomocným rozhodnutím soudu v něm vydaným v pariční lhůtě, neboť usnesení odvolacího soudu v něm vydané obdržela [datum] a uvedenou částku uhradila dne 11. 8. 2021 Náklady řízení sp. zn. 12 C 50/2020 nehradila, neboť nebyla účastníkem řízení a náhrada nákladů byla přisouzena až po zaplacení hlavní pohledávky a zániku zástavního práva.

7. Podáním došlým soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět, a to v rozsahu částky 11 267,61 Kč s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, s odůvodněním, že žalovaná uvedenou částku dne [datum] žalobkyni uhradila. Řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 5. 2021, č. j. EPR 71549/2021-20, které nabylo právní moci dne [datum].

8. Při ústním jednání soudu konaném dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět o dalších 102,28 Kč s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, a to s odůvodněním, že po provedeném dokazování již dále nezpochybňuje správnost výpočtu úroku resp. úroku z prodlení provedeného žalobkyní. Na základě toho soud řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil usnesením ze dne 26. 1. 2022, č. j. 33 C 114/2021-152.

9. Po uvedených částečných zpětvzetích a zastavení zůstala předmětem řízení částka 50 309,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 309,40 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 267,61 Kč (uhrazené v průběhu řízení) za dobu od [datum] do [datum] (datum jejího zaplacení).

10. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobkyně vylákala ze žalované potvrzení o zániku zástavního práva tím, že uhradila veškeré zajištěné nároky, a nyní chce jejich část vrátit, což je zjevným zneužitím práva. Žalované nelze vyčítat, že po úhradě ze strany žalobkyně disponovala se svými žalobními návrhy. Řízení vedená u Okresního soudu ve [obec] – pobočka ve [obec] pod sp. zn. 17 C 223/2020 a 12 C 50/2020 byla zahájena důvodně a proti pasivně věcně legitimovaným osobám (žalobkyni coby zástavní dlužnici a [jméno] [příjmení] coby obligačnímu dlužníku). Náhrada nákladů řízení byla v těchto řízeních žalované pravomocně přiznána, a to v řízení sp. zn. 17 C 223/2020 celkem ve výši 7 534 Kč a v řízení sp. zn. 12 C 50/2020 celkem ve výši 38 891,40 Kč (z toho 36 967,40 Kč za řízení v prvním stupni a 1 924 Kč za řízení odvolací). Žalovaná poukázala na ustanovení § 513 o. z., podle něhož příslušenství pohledávky představují mimo jiné náklady spojené s jejím uplatněním. Úhrada těchto nákladů byla zajištěna dle zástavní smlouvy a žalovaná žalobkyni opakovaně sdělila, že dříve, než bude vystavena kvitance, musejí být uhrazeny částky náhrady nákladů řízení.

11. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení stran, která v potřebné míře doplnil o skutková zjištění učiněná z provedeného dokazování. Dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

12. Mezi stranami bylo nesporné, že: -) společnost [právnická osoba] poskytla [jméno] [příjmení] na základě smlouvy z [datum] úvěr ve výši 600 000 Kč a k zajištění úvěru bylo zřízeno zástavní právo na jednotce [číslo] v [obec], které zřídila matka žalobkyně [jméno] [příjmení]; -) bytovou jednotku po [jméno] [příjmení] zdědili žalobkyně a [jméno] [příjmení] každý jednou polovinou; -) pohledávka z úvěru byla ze strany společnosti [právnická osoba] zesplatněna v lednu 2020; -) insolvenční řízení vedené ohledně žalobkyně u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] bylo pravomocně zastaveno a z rozhodnutí o zastavení řízení nevyplynula žalobkyni povinnost hradit žalované náklady řízení; -) bylo vedeno řízení o soudním prodeji zástavy u Okresního soudu ve [obec] – pobočka ve [obec] pod sp. zn. 17 C 223/2020, přičemž podle pravomocného konečného rozhodnutí činila konečná celková výše nákladů řízení, které měla žalobkyně uhradit žalované, částku 7 534 Kč; -) bylo vedeno řízení o žalobě proti [jméno] [příjmení] u Okresního soudu ve [obec] – pobočka ve [obec] pod sp. zn. 12 C 50/2020, přičemž podle pravomocného konečného rozhodnutí činila konečná výše nákladů řízení, které byl povinen [jméno] [příjmení] uhradit žalované, částku 38 891,40 Kč; -) bylo vedeno řízení o žalobě proti [jméno] [příjmení] u Okresního soudu ve [obec] – pobočka ve [obec] pod sp. zn. 17 C 262/2020, přičemž podle pravomocného konečného rozhodnutí nevznikla [jméno] [příjmení] povinnost hradit žalované náklady tohoto řízení; -) výše pohledávek žalované uplatňovaných vůči žalobkyni jako zástavní dlužnici byla vyčíslena ke dni [datum] na celkem 313 932,86 Kč, z toho 237 695,38 Kč na jistině, 5 256,04 Kč na kapitalizovaném úroku, 9 573,84 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, 12 342 Kč na nákladech řízení o soudním prodeji zástavy, 5 000 Kč na soudním poplatku v řízení o soudním prodeji zástavy a 44 065,60 Kč na nákladech řízení vedeného žalovanou proti [jméno] [příjmení] pod sp. zn. 12 C 50/2020; -) žalobkyně uhradila žalované dne [datum] částku ve výši 314 000 Kč; -) žalovaná uhradila žalobkyni dne [datum] částku ve výši 11 267,61 Kč, přičemž žalovaná tím hradila částku 4 000 Kč jako přeplatek nákladů řízení sp. zn. 17 C 223/2020, dále částku 7 098,20 Kč jako přeplatek nákladů řízení sp. zn. 12 C 50/2020, dále částku 102,27 Kč jako přeplatek úroku a dále 67,14 Kč, v nichž žalobkyně původně uhradila více, než jí bylo žalovanou vyčísleno; -) žalobkyně zaplatila žalované dne [datum] částku 7 534 Kč.

13. Uvedené nesporné skutečnosti soud doplnil na základě provedených důkazů o následující zjištění. 14. [právnická osoba] a [jméno] [příjmení] ujednaly zřízení zástavního práva k jednotce [číslo] v budově [adresa], [obec], k zajištění úvěru poskytovaného [jméno] [příjmení], smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne [datum]; zajištěné pohledávky byly vymezeny jako jistina úvěru ve výši 600 000 Kč a příslušenství (zjištěno z této smlouvy).

15. Právní zástupce žalobkyně sdělil dne [datum] právní zástupkyni žalované, že žalobkyně posílá částku 314 000 Kč, ovšem nesouhlasí s vyčíslením a úhradou nákladů řízení, které dosud nebyly pravomocně přiznány (zjištěno z e-mailu ze dne [datum] 16.33 hod.); stalo se tak v reakci na e-mail právní zástupkyně žalované právnímu zástupci žalobkyně, podle jejíhož sdělení částka nákladů řízení ve výši 46 899,60 Kč nikdy nebyla odsouhlasena, naopak aktuálně činila 12 342 Kč za soudní prodej zástavy, 44 065,60 Kč za žalobu o zaplacení a 5 000 Kč za soudní poplatek za žalobu na soudní prodej zástavy (zjištěno z e-mailu ze dne [datum] 15.02 hod.).

16. V řízení o soudní prodej zástavy mezi žalovanou jako zástavní věřitelkou a žalobkyní jako zástavní dlužnicí vedeném u Okresního soudu ve [obec] – pobočka ve [obec] pod sp. zn. 17 C 223/2020 bylo o nákladech řízení rozhodnuto usnesením uvedeného soudu ze dne 10. 2. 2021, č. j. 17 C 223/2020-29, tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované jejich náhradu ve výši 13 342 Kč; toto usnesení bylo změněno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2021, č. j. 15 Co 131/2021-48, tak, že výše náhrady nákladů byla změněna na 7 534 Kč; rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nabylo právní moci dne [datum] (zjištěno z uvedených usnesení s doložkami právní moci).

17. V řízení o zaplacení částky 237 695,38 Kč s příslušenstvím mezi žalovanou jako žalobkyní a [jméno] [příjmení] jako žalovaným vedeném u Okresního soudu ve [obec] – pobočka ve [obec] pod sp. zn. 12 C 50/2020 bylo o nákladech řízení rozhodnuto usnesením uvedeného soudu ze dne 16. 2. 2021, č. j. 12 C 50/2020-28, tak že [jméno] [příjmení] je povinen zaplatit žalované jejich náhradu ve výši 36 967,40 Kč; toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2021, č. j. 15 Co 109/2021-45, a žalované přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 1 924 Kč; rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nabylo právní moci dne [datum] (zjištěno z uvedených usnesení s doložkami právní moci).

18. Právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě částky 61 679,29 Kč nejpozději do [datum] (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum], informace o sledování zásilky a dále e-mailu právního zástupce žalobkyně právní zástupkyni žalované ze dne [datum] 18.12 hod.).

19. Z dalších provedených důkazů soud vzhledem k rozsahu nesporných skutečností žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil. Další důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrhovány ani nevyplynuly z obsahu spisu. Strany soudu shodně sdělily, že neexistuje žádná další korespondence, která by relevantním způsobem dále řešila otázku úhrady nákladů řízení nad rámec toho, co vyplynulo z listin k důkazu provedených.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

21. Pokud šlo o přesné vymezení zbývajícího předmětu řízení, původně žalovaná částka 61 679,29 Kč sestávala z částek žalovanou údajně neoprávněně inkasované náhrady nákladů řízení ve výši 17 342 Kč a 44 065,60 Kč, částky 204,55 Kč jakožto přeplatku úroku a částky 67,14 Kč jakožto přeplatku vzniklého zaokrouhlením platby. Z částky 17 342 Kč uhradila žalovaná žalobkyni v průběhu řízení 4 000 Kč, z částky 44 065,60 Kč pak 7 098,20 Kč. Dále byla v průběhu řízení žalovanou žalobkyni zaplacena z částky 204,55 Kč částka 102,27 Kč, ve zbytku (102,28 Kč) vzala žalobkyně žalobu zpět, přeplatek úroku byl tedy zcela vyřešen. [příjmení] 67,14 Kč byla v průběhu řízení v plném rozsahu uhrazena. Předmět řízení je tak nyní tvořen již jen částkami 13 342 Kč (ve vztahu k nákladům řízení sp. zn. 17 C 223/2020) a 36 967,40 Kč (ve vztahu k nákladům řízení sp. zn. 12 C 50/2020).

22. V řízení vyplynulo, že obě strany hodnotí průběh událostí ze svého subjektivního hlediska. Žalobkyně cítí situaci tak, že žalovaná ji donutila uhradit částky, které uhradit nechtěla, neboť jinak by nedošlo k vydání kvitance, bez níž by žalobkyně nemohla jednotku prodat za účelem opatření prostředků k vypořádání dluhů. Žalovaná cítí situaci tak, že žalobkyně dosáhla vydání kvitance úhradou celé požadované částky, ale nyní chce část peněz zpět, čímž zneužívá právo. Podle názoru soudu jsou tato protichůdná vnímání do značné míry pochopitelná, nicméně pro rozhodnutí je určující posoudit, zda plnění žalobkyně uskutečněné dne [datum] objektivně představovalo bezdůvodné obohacení, protože bylo plněno na neexistující dluh, nebo ne.

23. Argumentace žalované směřující k tomu, že žalobkyně jí hradila náklady uvedených dvou soudních řízení právem, se opírala především o ustanovení § 513 o. z., podle něhož příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Předmětnou částku považovala žalovaná právě za úhradu nákladů spojených s uplatněním hlavní pohledávky, což byla pohledávka z úvěru poskytnutého [jméno] [příjmení] zajištěná zástavním právem váznoucím na nemovité věci vlastněné žalobkyní. S ohledem na to, kdy došlo ke sjednání úvěru a zástavního práva (smlouvami z května 2010), považoval soud za relevantní pro vymezení příslušenství pohledávky ustanovení § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“), dle něhož příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Nicméně z hlediska předmětu nynějšího řízení se právní úprava nezměnila, náklady spojené s uplatněním pohledávky obecně byly příslušenstvím pohledávky v době sjednávání úvěru a jsou jimi i dnes.

24. Promítnuto do okolností nynější věci, náklady spojené s uplatněním pohledávky banky a posléze žalované vůči [jméno] [příjmení] představovaly příslušenství hlavní pohledávky (z úvěru), a byly tak zajištěny zástavním právem váznoucím na nemovité věci žalobkyně. Žalobkyně to ostatně ani nezpochybňovala. Její obrana směřovala k tomu, že právo žalované na náhradu nákladů řízení sp. zn. 17 C 223/2020 a 12 C 50/2020 v době, kdy žalobkyně plnila, ještě vůbec neexistovalo, tudíž v tomto konkrétním rozsahu nemohlo v té době tvořit příslušenství pohledávky z úvěru.

25. Výklad pojmů nákladů spojených s uplatněním pohledávky, který má těžiště v hmotném právu, a nákladů soudního řízení, který má těžiště v procesním právu, a jejich vzájemného vztahu je komplikovaný, přičemž judikatura soudů se k těmto otázkám vyvíjela poměrně složitě. Za stěžejní pro účely nynějšího řízení považuje soud rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009, podle něhož„ (n) árok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (…). Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Proto pohledávka z titulu práva na náhradu nákladů řízení před soudem zpravidla vzniká (na rozdíl od hlavního závazku, jenž byl předmětem soudního řízení) po právní moci rozhodnutí ve věci samé (…). Bez zřetele k tomu, že tento nárok vzniká (konstituuje se) až pravomocným rozhodnutím soudu, však jde stále o příslušenství pohledávky (příslušenství jistiny).“ 26. Z citovaného právního názoru plyne, že právo na náhradu nákladů řízení (resp. pohledávka z tohoto titulu) lze sice v obecné rovině podřadit pod množinu nákladů spojených s uplatněním pohledávky (a tedy její příslušenství), ale má specifickou povahu a nelze k němu přistupovat totožně jako k jiným druhům hmotněprávního příslušenství hlavních pohledávek (např. k úroku). Vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu konstitutivní povahy. Pokud např. soud z jakéhokoli důvodu právo na náhradu nákladů řízení nepřizná, není možné takové jeho rozhodnutí obcházet tím, že by věřitel náklady spojené s uplatněním pohledávky spočívající v (soudem nepřiznaných) nákladech civilního řízení uplatňoval jinak (např. vymáhal žalobou, či by je použil k započtení proti nějakým vzájemným pohledávkám dlužníka apod.).

27. Ze skutkových zjištění je zřejmé, že právo na náhradu nákladů řízení sp. zn. 17 C 223/2020 a 12 C 50/2020 bylo pravomocně přiznáno teprve [datum] resp. [datum]. Do té doby nevzniklo, a proto v tomto konkrétním rozsahu nemohlo ke dni [datum] představovat příslušenství pohledávky žalované za [jméno] [příjmení]. Žalobkyně tedy neměla jako zástavní dlužník v té době povinnost takovou částku žalované hradit za účelem vypořádání zástavního práva. Lze ještě doplnit, že když později byla v jednom z těchto řízení (17 C 223/2020) žalobkyni uložena povinnost náhradu nákladů řízení žalované v konečné výši 7 534 Kč zaplatit, učinila tak žalobkyně v pariční lhůtě další platbou, tudíž není možno uvažovat ani o nějakém započtení této později přisouzené částky oproti částce požadované nynější žalobou.

28. Soud považuje za podstatné, že v době, kdy žalobkyně uhradila částku 314 000 Kč, která zahrnovala i žalovanou požadovanou částku náhrady nákladů řízení, tedy ke dni [datum], nebyla mezi účastníky uzavřena žádná dohoda o tom, že by v částce převyšující tehdy existující dluh mělo jít o zálohu na úhradu budoucích nákladů řízení.

29. Soud obecně nepovažuje za vyloučené, aby takovou dohodu strany uzavřely. Ze skutkových zjištění v nynější věci ale plyne, že taková dohoda nevznikla. Každá z účastnic projevovala v tomto směru protichůdné stanovisko. Žalovaná úhradu těchto budoucích nákladů požadovala (tím, že je zahrnula do kalkulace částky požadované za účelem vystavení potvrzení o zániku zástavního práva), avšak žalobkyně dala výslovně najevo, že s tím nesouhlasí (její právní zástupce výslovně sdělil právní zástupkyni žalované, že žalobkyně nesouhlasí s vyčíslením a úhradou nákladů řízení, které dosud nebyly pravomocně přiznány).

30. Že žalobkyně za této situace i přesto provedla úhradu v celé částce 314 000 Kč, soud nepovažuje za projev vůle žalobkyně, kterým by se nakonec ztotožnila s projevem vůle (požadavkem) žalované, nýbrž za snahu dosáhnout rychlého vydání potvrzení pro možný prodej bytové jednotky a získání finančních prostředků s tím, že sporné otázky bude možno řešit později. Jinak řečeno, soud má za to, že žalobkyně částku zaplatila s výhradou, že se později ukáže, že na ni neměla žalovaná právo. Takový postup nelze považovat za zneužití práva ze strany žalobkyně. Ze skutkových zjištění nevyplynulo, že by žalovaná trvala na tom, aby byla uzavřena jednoznačná dohoda účastníků o tom, že žalobkyně uhradí konkrétní zálohu na budoucí náklady konkrétní dvou soudních řízení. Pak tedy i žalovaná akceptovala riziko, že část úhrady přijme bez právního důvodu a bude povinna ji vrátit.

31. Z vyložených důvodů soud dospěl k závěru, že úhrada částek 17 342 Kč a 44 065,60 Kč (jakožto dílčích součástí celkové platby ve výši 314 000 Kč) ve vztahu k náhradě nákladů řízení sp. zn. 17 C 223/2020 a 12 C 50/2020 byla žalobkyní provedena bez právního důvodu na straně žalované.

32. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Žalovaná v průběhu řízení žalobkyni uhradila z částky 17 342 Kč částku 4 000 Kč a z částky 44 065,60 Kč částku 7 098,20 Kč. Neuhrazeno zůstalo 13 342 Kč a 36 967,40 Kč, celkem tedy 50 309,40 Kč. Tuto částku je žalovaná s ohledem na výše řečené povinna žalobkyni vydat (zaplatit).

34. V rozsahu, v němž řízení nebylo dosud zastaveno, proto soud žalobu shledal důvodnou a vyhověl jí.

35. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Přiznal žalobkyni za odpovídající dobu požadovaný úrok z prodlení i z té části původního předmětu řízení, ohledně něhož došlo k úhradě během řízení (částka 11 267,61 Kč zaplacená dne [datum]), neboť i tato částka měla být žalobkyni uhrazena již na její výzvu, a nikoli až po podání žaloby.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal ji v plné výši žalobkyni, která měla ve věci úspěch ve zcela převážné části (za který soud pro tyto účely považoval i částku 11 267,61 Kč, ohledně níž byla žaloba vzata zpět pouze pro plnění žalované v průběhu řízení) a neúspěch pouze v poměrně nepatrné části (za který soud pro tyto účely považoval částku 102,28 Kč, ohledně níž byla žaloba vzata zpět, aniž by se tak stalo pro chování žalované).

37. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 38 024,04 Kč a sestává z následujících položek: a) soudní poplatek ve výši 2 468 Kč; b) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 3 580 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. v době, kdy tarifní hodnota činila 61 679,29 Kč, za 4 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum]; c) odměna za zastupování advokátem po 3 140 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. v době, kdy tarifní hodnota činila 50 411,68 Kč, za 2 úkony právní služby: vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum]; d) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 6 úkonů; e) náhrada cestovních výdajů podle § 13 odst. 5 a. t. za cestu [obec] [obec] a zpět k ústnímu jednání soudu dne [datum] (při průměrné spotřebě 7,83 l benzínu [číslo] km, vzdálenosti [obec] [obec] a zpět celkem 708 km, základní sazbě 4,70 Kč/km a ceně pohonné hmoty 37,10 Kč), tedy 5 385,16 Kč; f) náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. po 100 Kč za 16 půlhodin (cesta [obec] [obec] a zpět k ústnímu jednání soudu dne [datum]); g) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 6 170,89 Kč.

38. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

39. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení