33 C 19/2020-285

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Blažeje a přísedících Dany Berkové a Alice Prchalové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] dané žalovanou žalobkyni je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 44 726,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] dané žalovanou žalobkyni (dále jen„ OZPP“) je neplatné. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici [pozice] [anonymizováno]. Žalobkyně je bývalou manželkou jednatele žalované pana [celé jméno svědka], se kterým vede v současné době opatrovnické řízení týkající se jejich nezletilého syna [jméno] [příjmení] před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V rámci opatrovnickém řízení při ústním jednání soudu dne [datum] žalobkyně nahlédnutím do spisu poprvé vůbec zjistila skutečnost, že nějaká listina, jež by obsahově měla být okamžitým zrušením jejího pracovního poměru, existuje. Nebylo jí umožněno udělat si kopii listiny a zástupce otce pouze poskytl kopii listiny bez podpisu či razítka. Z výše uvedeného vyplývá první nezhojitelná vada OZPP. Absence řádného doručení k rukám žalobkyně. K obsahové stránce OZPP poměru žalobkyně jednak uvádí, že ho považuje za výsostně účelové a zadruhé za zcela nesprávně a nedostatečně podložené skutkově, ale i hmotněprávně. Pracovní smlouvu ze dne [datum] uzavíral a podepisoval za žalovanou jednatel pan [celé jméno svědka]. Žalovaná nesprávně argumentuje tak, že tzv. pravý souběh funkcí není dle judikatury možný. Nejaktuálnější judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu pravý souběh funkcí statutárního orgánu a zaměstnance obecně připouští, respektive připouští uzavření pracovní smlouvy a podřazení předmětného vztahu pod zákoník práce. V daném případě se však nejedná o pravý souběh funkcí, ale o ten nepravý. Žalovaná žádným způsobem neprokazuje své tvrzení o tom, že se pracovní pozice„ [pozice] [anonymizováno]“ a její náplň kryje s obchodním vedením společnosti a tedy náplní funkce jednatele. Pracovní poměr na základě pracovní smlouvy tak vznikl a nadále trvá. Existenci pracovního poměru sama žalovaná připouští a přistupuje na základě řady zástupných a účelových důvodů k okamžitému zrušení pracovního poměru s žalobkyní dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ z. p.“). Zvlášť hrubé porušení pracovněprávních povinnosti žalobkyní žalovaná odůvodňuje řadou naprosto nedoložených událostí a často nevhodných obvinění žalobkyně. Pokud žalovaná obecně vyčítá žalobkyni (dle jejího názoru) zvýšené čerpání dovolené, tuto možnost má žalobkyně ujednanou přímo v pracovní smlouvě, konkrétně v odstavci 5.

1. Pokud napadá žalovaná, že se žalobkyně nedostavuje do práce, úmyslně přechází další významné spory mezi žalobkyní, společností a dalšími osobami v orgánech společnosti, šikanózní jednání vůči žalobkyni, nesnesitelnou atmosféru na pracovišti atd. Žalobkyně se na pracoviště dostavovat nemůže a to z důvodů na straně žalované. Žalobkyně navíc byla od [datum] v dočasné pracovní neschopnosti, kdy po fyzickém ataku ze strany bývalého manžela [celé jméno svědka], který řeší v současné době Policie ČR, násilném převzetí jejich společných firem panem [celé jméno svědka] a velmi nekorektního vedení opatrovnického řízení ze strany pana [celé jméno svědka], došlo u ní k psychickému zhroucení. Je minimálně podivné po osobě v dočasné pracovní neschopnosti požadovat, aby se dostavovala do práce a kvůli nedostavování se, jí dávat OZPP. Žalobkyně je ve sporu slabší smluvní stranou a jako takové jí je přiznána zvláštní zákonná ochrana vymezená v ustanovení § 1a odst. 1 písm. a) z. p. jakožto vůdčí idea pracovněprávních vztahů. V souladu s touto klíčovou zásadou rozhodně není řešit OZPP osobní a rodinné spory bývalých manželů. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované vyjádření k OZPP a zároveň oznámení o trvání na dalším zaměstnávání dle ustanovení § 69 odst. 1 z. p., jelikož považuje předmětné OZ za neplatné, jak popsala výše. Žalovaná na dopis žalobkyně nikterak nereagovala, a tak žalobkyni nezbývá než se svým nárokem obrátit na soud. O žádný souběh funkcí na straně žalobkyně nejednalo. Napadené právní jednání nebylo ze strany žalované řádně doručeno. Řádné doručení je přitom podmínkou platnosti OZPP. Zákoník práce stanoví ohledně doručování jednoznačný postup. Zaměstnavatel má toto právní jednání primárně doručit osobně na pracovišti, nebo na jiném místě, kde zaměstnance zastihne. Teprve poté, co tento postup selže, lze přistoupit k doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. V případě, že tento postup není dodržen, je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné. Ze strany žalované nedošlo k osobnímu doručení, když žalovaná se ani nepokusila doručit napadené právní jednání v místě bydliště žalobkyně. K řádnému doručení nedošlo ani ze strany České pošty, s. p. Je otázka, jaká konkrétní listina a zda vůbec byly žalobkyni doručovány. O neplatnosti doručení svědčí již sama skutečnost, že uložení zásilky nebylo provedeno v souladu s tehdy účinným zněním z. p. K řádnému doručení nedošlo ani v opatrovnickém řízení, když listina, se kterou se žalobkyně seznámila, nebyla opatřena podpisem osoby oprávněné jednat za žalovanou. I kdyby se tato listina dostala do dispoziční sféry žalobkyně, nejedná se o řádné doručení, již z toho důvodu, že tato listina nebyla podepsána a zástupce žalované neměl zmocnění k tomuto hmotněprávnímu jednání. Nemohlo tak dojít ke zhojení vad při doručování, když se nejednalo při opatrovnickém řízení o platný projev vůle ze strany žalované. Co se týče samotných důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru, tak tyto důvody jsou neurčité a vykonstruované.

2. Žalovaná v obraně uvedla, že žalobkyně byla ke dni [datum] jmenována jednatelkou žalované. Funkci jednatele vykonávala až do [datum], kdy byla z funkce jednatele odvolána. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pracovní smlouva se sjednaným druhem práce manažer financí. Následně byl od společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] vyžádán mzdový list žalobkyně za rok 2019, z něhož vyplynulo zejména datum nástupu k výkonu práce ([datum]), výše poskytované mzdy ([částka] základní mzda a [částka] osobní ohodnocení) a rozsah čerpání dovolené. Žalovaná vyšla z činností, které spadají pod druh práce„ [anonymizována dvě slova]“ a faktických výsledků činnosti žalobkyně (HR agenda, včetně schvalování a předávání podkladů společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], dispozice s finančními prostředky společnosti – úhrada závazků společnosti), kdy tyto činnosti lze charakterizovat jako součást obchodního vedení, které náleží jednateli, a které nelze považovat za znaky závislé práce ve smyslu § 2 z. p. Jedná se tak o tzv. pravý souběh výkonu funkce. Tyto činnosti se navíc nijak nelišily od činností, které žalobkyně pro společnost vykonávala jako jednatel žalované. Žalovaná se domnívá, že mezi ní a žalovanou z důvodu pravého souběhu výkonu funkcí pracovní poměr nevznikl, nicméně přistoupila z důvodu opatrnosti, absence pracovní smlouvy v dispozic žalované a jednání a úkonů žalobkyně v době po [datum] (tj. po odvolání žalobkyně z výkonu funkce jednatele), v rámci nichž došlo k masivnímu poškození (zejména finančních) zájmů společnosti, k zaslání Oznámení o souběhu výkonu funkcí, jehož součástí je i oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru (dále jen„ Oznámení“). V souladu se závěrem Nejvyššího soudu (sp. zn. 6 Cdo 108/92, 21 Cdo 4028/2009 a sp. zn. 21 Cdo 1781/2012) činnost statutárního orgánu obchodní společnosti (tj. zejm. obchodní vedení) fyzická osoba nevykonává v pracovním poměru, neboť výkon funkce statutárního orgánu obchodní společnosti není druhem práce ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 písm. a) z. p. Pracovní smlouvy, na jejichž základě měla fyzická osoba vykonávat práci spadající do činnosti statutárního orgánu, byly považovány za neplatné. K těmto závěrům se mimo jiné hlásil i Nejvyšší správní soud (sp. zn. 3 Ads 119/2010). Závěry Nejvyššího soudu o neplatnosti pracovní smlouvy uzavřené na výkon činností spadajících pod činnosti vykonávané statutárním orgánem, byly následně korigovány nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 190/15 ze dne 13. 9. 2016, publikovaného v Soudních rozhledech, [číslo] 2016, s.

358. Ústavní soud ve svém nálezu poukazuje na autonomii vůle a smluvní svobodu a z nich vyvěrající základní princip výkladu smluv, podle něhož je třeba upřednostnit výklad smlouvy, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá.„ Z pracovněprávního pohledu dle Ústavního soudu není důvod, pro který by nemohl člen statutárního orgánu vykonávat svou činnost nebo její část na základě smlouvy, v níž bude ujednán režim zákoníku práce. Zda je ujednán režim zákoníku práce, je třeba posuzovat především dle úmyslu stran.“ Otázku, zda takovému ujednání brání právní úprava obchodních korporací, pak Ústavní soud ponechal otevřenou k řešení obecným soudům (viz body 50 až 55 nálezu). Aktuální judikatura Nejvyššího soudu reflektující závěry výše uvedeného nálezu Ústavního soudu, zejména rozhodnutí ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3/ 2019 a rozhodnutí na něj navazující (sp. zn. 3478 2016 a 21 Cdo 4028/2009) uvádí:„ Člen statutárního orgánu obchodní korporace a tato obchodní korporace se mohou odchýlit od pravidla vyjádřeného v § 66 odst. 2 větě první obch. zák. (podle kterého se jejich vztah řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, respektive aktuálně dle § 55 ZOK o příkazu) i tak, že si pro svůj vztah ujednají režim zákoníku práce„ Takové ujednání (jde-li o výkon činností spadajících do působnosti statutárního orgánu) nečiní jejich vztah pracovněprávním; i nadále půjde o vztah obchodněprávní, který se řídí obchodním zákoníkem a dále (v důsledku smluvního ujednání) těmi (v úvahu přicházejícími) ustanoveními zákoníku práce, jejichž použití nebrání kogentní právní normy upravující (především) postavení člena statutárního orgánu obchodní korporace a jeho vztah s obchodní korporací.“ Ujednáním obsaženým ve smlouvě o výkonu funkce (či v souběžně uzavírané„ manažerské“ smlouvě) o tom, že se vztah mezi členem statutárního orgánu a obchodní korporací (jde-li o výkon funkce člena statutárního orgánu) řídí zákoníkem práce, se zásadně nelze (platně) odchýlit zejména od pravidel obchodního zákoníku upravujících vznik a zánik funkce člena statutárního orgánu, předpoklady výkonu funkce a důsledky jejich absence, odměňování členů statutárních orgánů, formu smlouvy o výkonu funkce a povinnost jejího schválení příslušným orgánem, povinnost vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře a důsledky jejího porušení. Je tomu tak proto, že uvedená pravidla je třeba s ohledem na jejich povahu (smysl a účel) nutné považovat zásadně za kogentní. Pro případ, že by byla prokázána existence pracovního poměru, bylo Oznámení doručováno plně v souladu s § 334 a násl. zákoníku práce. Po pokusu o neúspěšné osobní doručení přistoupila žalovaná k doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3691/2015 představuje otázka, zda mezi žalobkyní a žalovanou existuje pracovní poměr (nebo jiný pracovněprávní vztah), v řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru, řešení předběžné otázky. V souladu se závěry platné judikatury mezi účastníky v důsledku pravého souběhu výkonu funkcí nikdy platně nevznikl pracovní poměr. I kdyby se pracovní smlouva, na níž žaloba odkazuje, vykládala jako„ podřízení výkonu funkce jednatele režimu zákoníku práce“, nezakládá se tím pracovní poměr a nelze tedy na tento vztah aplikovat ustanovení zákoníku práce týkající se ukončení pracovního poměru a to včetně § 69 a násl. z. p., v souladu s nímž byla žaloba podána. OZ bylo učiněno jako preventivní opatření v situaci, kdy žalovaná neměla k dispozici pracovní smlouvu žalobkyně a v době, kdy žalobkyně svým jednáním po odvolání z funkce jednatele začala zcela brutálním způsobem poškozovat svým jednáním žalovanou. Společnosti tak nezbylo, než urychleně ukončit i případný pracovní poměr žalobkyně a zamezit tak vzniku dalších škod ve společnosti, když žalobkyně byla schopná převodem prostředků z účtů společnosti v řádech jednotek dnů přivést společnost téměř do úpadku, kterému se společnost vyhnula pouze náhodou (díky dobré vůli a finančním možnostem) jednoho z jednatelů žalované. Ve stručnosti lze vztah mezi žalobkyní a žalovanou charakterizovat následovně: 3. 1) absolutní totožnost činností vykonávaných v době do uzavření„ Pracovní smlouvy“ a po jejím uzavření s výjimkou administrativy spojené s vedením úseku financí, kdy na tuto práci sjednala žalobkyně na období od [datum] – [datum] dohodu o provedení práce s [jméno] [příjmení] (před [datum] byly tyto činnosti zajišťovány paní [jméno] [příjmení]); 4. 2) absence fyzické osoby, která by byla nadřízena žalobkyni a zadávala jí pokyny k výkonu práce (argument žalobkyně uvedený ve vyjádření ze dne [datum], že žalobkyně byla podřízena žalované jako právnické osobě, je třeba striktně odmítnout, neboť vůle žalované je utvářena prostřednictvím jejích jednatelů. Vzhledem k tomu, že při činnosti„ manažera financí“ nebyla žalobkyně řízena ostatními dvěma jednateli ([celé jméno svědka] [celé jméno svědka]), což žalobkyně v žádném ze svých vyjádření ani netvrdila, žádný vztah podřízenosti žalobkyně nikdy neexistoval); 5. 3) výlučná dispozice s bankovním účtem společnosti (tj. bez ingerence jednatele či zaměstnance žalované); 6. 4) přístup a obsluha datové schránky společnosti (přístup z titulu výkonu funkce jednatele žalované); 7. 5) schvalování docházky zaměstnanců žalované a odesílání tohoto podkladu zpracovateli mezd pro účely výpočtu mzdy (tj. vědomost žalobkyně o tom, že podkladem pro výpočet mzdy zaměstnanců je docházka, přičemž sama na evidenci docházky a výkon práce v rozsahu sjednané pracovní doby 40 hodin za týden rezignovala. O tom, že se žalobkyně nikdy necítila být v pozici zaměstnance, svědčí i tvrzení obsažené ve vyjádření žalobkyně ze dne [datum]:„ Pracovní smlouva neobsahovala ujednání o tom, že by se výše mzdy odvíjela od počtu odpracovaných hodin, nebo že by docházka byla podkladem pro výpočet mzdy.“ Je-li v „ Pracovní smlouvě“ sjednána týdenní pracovní doba 40 hodin a současně je ve mzdovém výměru uvedeno, že celková měsíční mzda je stanovena k 40 hodinové týdenní pracovní době s tím, že se úměrně krátí podle odpracované doby, nelze argument žalobkyně pochopit jinak, než že se necítí být vázána podmínkami sjednanými v „ Pracovní smlouvě“ ani zákoníkem práce. Sjednání měsíční odměny bez ohledu na rozsah skutečně vykonané práce je naopak charakteristické pro výkonu činnosti jednatele, u něhož se nesledují hodiny strávené výkonem činnosti, ale kvalita a výsledky této činnosti; 8. 6) samostatné a nikým neřízené čerpání dovolené (v rozsahu překračujícím 4 týdny za kalendářní rok); 9. 7) výše mzdy ([částka] a [částka] osobní ohodnocení), kdy pokud by bylo pravdou, že žalobkyně na pozici manažer financí vykonávala pouze činnosti nespadající pod obchodní vedení (jak uvádí žalobkyně ve vyjádření ze dne [datum], mělo se jednat např. o údržbu prostor žalované, nákup kancelářských potřeb, správa bankovního účtu a stahování výpisů, párování plateb s fakturami), lze si jen těžko představit, že by tato jednoduchá činnost administrativního charakteru měla pro žalovanou hodnotu [částka] za měsíc, když mzda výrobního ředitele žalované se pohybuje v rozmezí [částka] - [částka] za měsíc a tyto činnosti byly náplní práce paní [jméno] [příjmení] a následně [jméno] [příjmení]; 10. 8)„ plnění“ povinnosti dle § 206 z. p. informovat žalovanou o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, která vznikla dne [datum] tím, že žalobkyně doručila doklad o dočasné pracovní neschopnosti společnosti, která zpracovává mzdy ([název]) a nikoli žalované (o dočasné pracovní neschopnosti se žalovaná dozvěděla až z obsahu žaloby, která jí byla doručena do datové schránky dne [datum]). Toto jednání žalobkyně je opět dokladem toho, že se nikdy necítila být zaměstnancem, neboť zaměstnanci žalované hlásí překážku v práci svému nadřízenému, případně jednateli žalované a nikoli externímu zpracovateli mezd. Jak již žalovaná opakovaně uvedla,„ Pracovní smlouva“ může být za předpokladu splnění formálních náležitostí (zejm. schválení valnou hromadou) považována za smlouvu o výkonu funkce sui generis, která prostřednictvím jednotlivých institutů zákoníku práce upraví fungování vztahu mezi žalobkyní v pozici jednatele a žalovanou. V žádném případě tím však nedojde ke vzniku pracovněprávního vztahu, u něhož je následně možné využít obrany v podobě žaloby na určení neplatnosti ukončení pracovního poměru. V kontextu výše uvedeného je navíc argument neexistence pracovního poměru zdůrazněn absencí vůle žalované plnit ujednání obsažená v „ Pracovní smlouvě“ jakož i povinnosti vyplývající ze zákoníku práce.

11. Dále žalovaná uvedla, že jediná možnost jak docílit určení, že mezi žalobkyní a žalovanou pracovní poměr nevznikl, je učinit tuto otázku předmětem řízení o určení neplatnosti ukončení pracovního poměru, neměla žalovaná jinou možnost, než z opatrnosti učinit jednání žalované po jejím odvolání z funkce předmětem okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť pokud by se ukázalo, že mezi žalobkyní a žalovanou pracovní poměr existoval, pak materiálně toto jednání naplňovalo porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k výkonu práce žalobkyně zvlášť hrubým způsobem. Žalobkyně tvrdí, že se o svém odvolání dozvěděla až [datum], kdy byl do sbírky listin založen zápis z valné hromady. Toto tvrzení není pravdivé. O tom, že byla žalobkyně odvolána z funkce jednatele žalované se žalobkyně dozvěděla nejpozději dne [datum], kdy byl do datové schránky žalované (do níž měla žalobkyně stále přístup) doručen přípis rejstříkového soudu ohledně zápisu výmazu žalobkyně jako jednatelky a zápisu nového jednatele ([jméno] [příjmení]). Na tento přípis žalobkyně neoprávněně jménem žalované reagovala téhož dne sepisem a podáním zpětvzetí návrhu na zápis změn (tj. výmazu žalobkyně jako jednatele a zápisu [jméno] [příjmení] jako nového jednatele). Vzhledem k tomu, že žalovaná přistupovala k žalobkyni jako k jednateli a nikoli jako k zaměstnanci, žádné hodnocení pracovních výkonů, a tedy ani rozhodování o nároku na osobní ohodnocení neprobíhalo. Je zde tedy jasně zřejmá vůle žalované chovat se k žalobkyni jako k jednatelce a nikoli jako k zaměstnanci. Bez významu není ani skutečnost, že návrh pracovní smlouvy včetně mzdového výměru byl připraven žalobkyní. K prokázání doručení okamžitého zrušení pracovního poměru dne [datum] při ústním jednání u soudu (opatrovnické řízení týkající se nezletilého syna [jméno] [příjmení]), jehož se účastnil jednatel žalované [celé jméno] žalobkyně, žalovaná konstatuje, že dne [datum] vycházela z toho, že došlo k pokusu o osobní doručení a současně, že bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno prostřednictvím držitele poštovní licence fikcí (uplynutím úložní lhůty), tj. že byly splněny zákonem stanovené podmínky doručování. O tom, že v důsledku nesouladu úložní lhůty stanovené zákoníkem práce a úložní lhůty stanovené podmínkami České pošty, s. p. nebyla zásilka obsahující okamžité zrušení pracovního poměru platně doručena, žalovaná v tu dobu nevěděla. Na jednání dne [datum] měl jednatel žalované, [celé jméno], k dispozici pouze elektronickou, tj. nepodepsanou verzi tohoto dokumentu, která byla právnímu zástupci žalobkyně v kopii předána. Žalovaná má za to, že tímto byly následně zjištěné vady doručení zhojeny, neboť dne [datum] se okamžité zrušení pracovního poměru dostalo do dispozice žalobkyně, a to v totožném znění, které bylo zasláno poštou. V souladu s platnou judikaturou Nejvyššího soudu, která navazuje na nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15: 12. 1) není činnost statutárního orgánu považována za závislou práci, neboť není vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti; 13. 2) je třeba odlišovat tzv. pravý a nepravý souběh výkonu funkcí, kdy platí, že pracovní poměr může být platně založen pouze v případě tzv. nepravého souběhu výkonu funkcí; 14. 3) v případě tzv. pravého souběhu výkonu funkcí je vznik pracovního poměru vyloučen, je pouze možné podřídit vztah mezi obchodní korporací a statutárním orgánem režimu zákoníku práce (s tím, že se nelze odchýlit od právní úpravy týkající se zejm. vzniku a skončení výkonu funkce a odměňování); 15. 4) soudy jsou povinny zkoumat obsah (náplň) činnosti statutárního orgánu tak, aby mohlo být zjištěno, zda se jedná o pravý či nepravý souběh výkonu funkcí, resp. zda vztah mezi obchodní korporací a statutárním orgánem je vztahem pracovněprávním či obchodněprávním.

16. Dle žalované je podstatnou otázkou pro vyřešení tohoto sporu otázka, zda se ze strany žalobkyně jednalo o pravý či nepravý souběh funkcí. V tomto směru zdůrazňuje, že žalobkyně byla jednatelkou žalované od roku [rok]. Právní jednání ze dne [datum] je dle obsahu pouze modifikací smlouvy o výkonu funkce, nikoliv platnou pracovní smlouvou. Z důvodu pravého souběhu funkci ostatně ani pracovní poměr vzniknout nemohl. Činnosti vykonávané žalobkyní se od roku [rok] do [datum] nezměnily. Pokud žalobkyně uváděla, že prováděla různé administrativní činnosti, fakturace a nákup IT vybavení, tak k tomu uvádí, že tyto činnosti měla vykonávat paní [jméno] [příjmení], která měla za tímto účelem uzavřenou dohodu o provedení práce a to v období od [datum] do [datum] Tyto činnosti proto nemohla vykonávat žalobkyně. Žalovaná za tímto účelem navrhovala důkazy k prokázání činnosti vykonávané žalobkyní, tak aby prokázala, že se jednalo o pravý souběh funkcí a zákoník práce aplikovat nelze. Nicméně důkazy v tomto směru byly ze strany soudu zamítnuty. Dále uvádí, že účastníci ani neměli vůli uzavřít pracovní smlouvu, resp. aby vznikl pracovní poměr na straně žalobkyně. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vystupovala zároveň jako jednatelka žalované, nemohl být dán vztah nadřízenosti a podřízenosti, což je podmínkou vzniku závislé práce. Na odvolání jednatele nelze aplikovat zákoník práce. K okamžitému zrušení pracovního poměru žalovaná přistoupila toliko z opatrnosti, tak aby existence pracovního poměru byla v případném soudním sporu postavena na jisto. Žalobkyně se nechovala jako zaměstnankyně, když neevidovala svou docházku, nebyly jí dávány pokyny, jakým způsobem má pracovat a doklady o své pracovní neschopnosti nezaslala žalované, ale toliko externí účetní. Ze strany účastníků tak nebyla dána vůle uzavřít pracovní smlouvu. Doručení okamžitého pracovního poměru na pracovišti zmařila sama žalobkyně, když žalované včas neoznámila svou pracovní neschopnost. Žalovaná se pokusila doručit OZPP poměru též v místě bydliště žalobkyně. Žádné rozpory ve výpovědi jednatelů žalované se v tomto směru neobjevily. Co se týče doručování prostřednictvím České pošty, s. p. tak provedeným dokazováním byly rozptýleny případné pochybnosti ohledně obsahu doručované zásilky. Případný nesoulad podmínek České pošty, s. p. se zákoníkem práce žalovaná nezavinila. Co se týče doručení při opatrovnickém řízení dne [datum], tak jednatel žalované pan [celé jméno svědka] skutečně neměl zmocnění k tomuto doručení, když vycházel z toho, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo doručeno na základě fikce již Českou poštou, s. p. Jednatel tak pouze předal nepodepsanou fotokopii zástupci žalobkyně. Nicméně to nic nemění na tom, že pracovní poměr žalobkyně s ohledem na pravý souběh funkcí nikdy nevznikl. Co se týče doručování Českou poštou s. p., tak vada doručování byla zjištěna na základě iniciativy soudu, nikoliv k důkaznímu návrhu žalobkyně. Ze strany soudu tak mohlo dojít k porušení zásady rovnosti účastníků. S ohledem na výše uvedené navrhuje žalovaná zamítnutí žaloby.

17. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

18. Žalobkyně byla v období od [datum] do [datum] jednatelkou žalované (výpis z OR žalované na č. l. 180-182 spisu a zápis z valné hromady společnosti [název] [právnická osoba] ze dne [datum]).

19. Žalobkyně a jednatel žalované [celé jméno svědka] připojili své podpisy na listinu označenou jako„ pracovní smlouva“ ze dne [datum] (dále jen„ Pracovní smlouva“). Obsahem listiny je sjednání pracovního poměru žalobkyně jako zaměstnankyně na pozici manažer financí u žalované jako zaměstnavatelky. Počátek pracovního poměru je sjednán ke dni [datum] Místo výkonu práce je sjednáno na adrese [adresa žalované]. Týdenní pracovní doba byla sjednána jako 40 hodinová (shodná tvrzení účastníků a pracovní smlouva ze dne [datum]).

20. Žalobkyně a jednatel žalované [celé jméno svědka] připojili své podpisy na listinu označenou jako„ mzdový výměr“ ze dne [datum], kterou žalovaná stanovila žalobkyni výši mzdy v částce [částka] a výši osobního ohodnocení ve výši [částka]. Osobní ohodnocení bylo vázáno na včasné a kvalitní splnění pracovních povinností s tím, že může být sníženo nebo nepřiznáno při nesplnění nebo nekvalitním splnění některého z pracovních úkolů, nebo povinností, které pro zaměstnance vyplývají z jeho pracovní náplně, či pracovního řádu zaměstnavatele (mzdový výměr ze dne [datum]).

21. Žalobkyně byla dne [datum] shledána zdravotně způsobilou pro výkon práce pro žalovanou (žádost o provedení pracovně lékařské prohlídky ze dne [datum]).

22. Žalobkyně dne [datum] podala na jednatele žalované pana [celé jméno svědka] trestní oznámení pro údajný fyzický úrok na svou osobu (úřední záznam o podání vysvětlení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [rok] [číslo] na č. l. 9 spisu).

23. Žalovaná vyhotovila oznámení o souběhu funkcí a OZPP ze dne [datum] (oznámení o souběhu výkonu funkcí/okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum]).

24. Žalobkyně oznámila žalované, že OZPP považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání (oznámení o trvání na dalším zaměstnávání, vyjádření zaměstnance k okamžitému zrušení pracovního poměru ze dne [datum] a poštovní podací arch ze dne [datum]).

25. Žalobkyně byla ode dne [datum] v pracovní neschopnosti (lékařská zpráva – nález ze dne [datum] a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti na č. l. 13 spisu a emailová komunikace na č. l. 153 spisu).

26. Žalovaná žádala ve dnech [datum] a [datum] e-mailem žalovanou o předložení Pracovní smlouvy (emailová komunikace na č. l. 41 spisu).

27. Žalobkyně pobírala v období [měsíc] až [měsíc] [rok] od žalované hrubou mzdu včetně osobního ohodnocení ve výši [částka] (mzdový list pro rok [rok] ze dne [datum]).

28. Jednatel žalované pan [celé jméno svědka] podal na žalobkyni trestní oznámení pro údajnou krádež notebooku [značka] v jeho vlastnictví (úřední záznam o podání vysvětlení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] na č. l. 43 - 45 spisu)

29. Žalobkyně dne [datum] převedla z účtu žalované částku [částka] na účet společnosti [právnická osoba] a dále pak žalobkyně převedla částku [částka] (výpisy z účtu na č. l. 46 – 48 spisu, usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], autorizace plateb na č. l. 170, 172 - 178 spisu a přípis banky ze dne [datum]).

30. Žalovaná se pokusila ve dnech [datum] a [datum] listinu označenou„ oznámení o souběhu výkonu funkcí/okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum]“ doručit žalobkyni nejprve na pracovišti a následně v místě jejího bydliště (oznámení o souběhu výkonu funkcí/okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] na č. l. 49 spisu, záznam o osobním doručení písemnosti ze dne [datum] na č. l. 50 spisu, záznam o osobním doručení písemnosti ze dne [datum] na č. l. 51 spisu, listina přítomných společníků na valné hromadě [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne [datum], emailová komunikace na č. l. 155-158 spisu, účastnický výslech [celé jméno svědka] a fotografie na č. l. 222-225 spisu).

31. Soud uvěřil účastnické výpovědi jednatele žalované pana [celé jméno svědka] ohledně pokusu o doručení OZPP žalobkyni v místě jejího bydliště, neboť při výslechu vypovídal spontánně a soud nezaznamenal žádné nonverbální signály nasvědčující tomu, že by vypovídal nepravdivě. Účastnická výpověď je rovněž podporována provedenými listinnými důkazy, když z fotografii na č. l. 222 – 225 spisu vyplynulo, že dům v místě bydliště žalobkyně má skutečně zelenou fasádu a kolem domu se nachází barevná zámková dlažba, jak by popsáno ve výpovědi. Pokud bylo ze strany pana [celé jméno svědka] popsáno nepřesně umístění zvonku, lze tyto nepřesnosti přikládat časovému odstupu mezi výslechem a popisovanými událostmi. Z emailové komunikace na č. l. 155-158 spisu vyplynulo, že si žalovaná připravovala podklady pro osobní doručení. Záznamy o osobním doručením byly následně vyplněny. Řádné doručení OZPP bylo navíc v zájmu žalované, soud neshledal žádný rozumný důvod, proč by ze strany žalované došlo k doručování pouze„ naoko“. To platí tím spíše, že následně muselo být OZPP zasláno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Na tomto závěru, nic nemění ani skutečnost, že podle listiny„ report F-Link“ ze dne [datum] na č. l. 72 spisu nebylo bezpečnostním systémem zaznamenáno zvonění v místě bydliště žalobkyně, když důvodů absence záznamu může být více, než je samotná skutečnost, že nebylo v místě bydliště žalobkyně zvoněno. Za situace, kdy z účastnické výpovědi vyplynulo, že žalobkyně neměla v místě bydliště zaparkované vozidlo a v místě bydliště se tak patrně nezdržovala, by trvání na prokázání skutečnosti zvonění při doručení bylo samoúčelné. To platí tím spíše, že ani následné doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebylo úspěšné.

32. Následně dne [datum] se žalovaná pokusila listinu označenou„ oznámení o souběhu výkonu funkcí/okamžité zrušení pracovního poměru“ ze dne [datum] doručit žalobkyni prostřednictvím České pošty, s. p. na adresu [adresa žalobkyně] (podací lístek ze dne [datum], sdělení České pošty ze dne [datum] a sdělení České pošty ze dne [datum]).

33. Listina označená„ oznámení o souběhu výkonu funkcí/okamžité zrušení pracovního poměru“ ze dne [datum] nebyla žalobkyni doručena do vlastních rukou žalobkyně ani prostřednictvích České pošty, s. p. Žalobkyně si zásilku nepřevzala a při jejím uložení byla zásilka uložena 8 pracovních dnů (od [datum] do [datum]), když 24., 25., 26. prosince byly dny pracovního klidu a zásilka byla odeslána dne [datum] zpět odesilateli, tedy žalované (sledování zásilek na č. l. 195 spisu, email ze dne [datum] na č. l. 196 spisu, email ze dne [datum] na č. l. 197 spisu a součinnost České pošty, s. p. ze dne [datum] na č. l. 215 spisu).

34. Žalobkyně se s kopií oznámení o souběhu funkcí a OZPP ze dne [datum] seznámila na soudním jednání konaném u [název soudu] ve věci sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] (protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]).

35. Mezi žalobkyní a jednatelem žalované panem [celé jméno svědka] vznikl spor o řádnost konání valné hromady společnosti [právnická osoba] dne [datum] (notářský zápis ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] [anonymizováno] [rok]).

36. Společnost [název] [anonymizováno] vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka] do 7 dnů (předžalobní výzva ze dne [datum]).

37. Jednatelé žalované pan [celé jméno svědka] [celé jméno svědka] připravovali postupné odstavení žalobkyně z řídících pozic [právnická osoba], [anonymizováno] a dalších koncernových společností (emailová komunikace na č. l. 105-112 spisu).

38. Jednatel žalované pan [celé jméno svědka] pracuje pro žalovanou rovněž jako manažer obchodu (účastnický výslech jednatele žalované pana [celé jméno svědka]).

39. Žalovaná je společnost podnikající zejména v oboru [anonymizována dvě slova]. Jedná se o tak společnost do 25 zaměstnanců (registr ekonomických subjektů – informace o subjektu na č. l. 128 spisu a výpis z veřejné části živnostenského rejstříku – platnost ke dni [datum]).

40. Žalovaná je společnost s jednoduchou organizační strukturou. Žalobkyně jako jednatelka měla na starosti agendu fakturací a spolupráci s externím dodavatelem služeb v oblasti mzdové agendy - společností [název] [právnická osoba] (organizační struktura společnosti [název] [právnická osoba] od [datum] do [datum] na č. l. 130 spisu).

41. Žalobkyně měla dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu žalované (reporty zadaných příkazů k úhradě ze systému [název] [anonymizováno] za roky [rok] – [rok] na č. l. 131-143 spisu).

42. Žalobkyně rovněž schvalovala docházku zaměstnanců (docházkové listy na č. l. 144 – 149 spisu a výplatní pásky na č. l. 150 a151 spisu).

43. Dne [datum] informovala žalovaná emailem žalobkyni, že dne [datum] byl na 3 hodinu vypnut server žalované, a že došlo ke změně hesel a instalaci programu [název], který měl evidovat změnu hesel (emailová komunikace na č. l. 152 spisu). 44. [právnická osoba] evidovala za roky [rok] a [rok] pohledávky vůči žalované ve výši [částka] (seznam dlužných faktur na č. l. 226 a 227 spisu).

45. Žalobkyně a jednatel žalované pan [celé jméno svědka] připojili své podpisy na listinu označenou jako„ smlouva o zápůjčce“ ze dne [datum], ve které se žalobkyně zavázala vrátit žalované zápůjčku ve výši [částka] spolu s úrokem ve výši [úrok] ročně (smlouva o zápůjčce ze dne [datum]).

46. Vůči žalobkyni bylo zahájeno dne [datum] trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že bez pokynu žalované převedla finanční prostředky z účtu žalované v souhrnné částce [částka] (usnesení [policie] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

47. Soud zamítl důkazní návrh na provedení důkazu usnesením [název soudu] ze dne [datum] na č. l. 269 spisu, neboť byl uplatněn po koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř.

48. Soud dále zamítl pro nadbytečnost důkazní návrh na provedení dalších účastníky navržených důkazů, zejména výslechem [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], znaleckým posudkem k prokázání pravosti reportu, trestním oznámením ze dne [datum], vyrozuměním [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a smlouvou o zápůjčce ze dne [datum]. Skutkový stav byl již zjištěn bez důvodných pochybností v rozsahu, který umožňuje soudu rozhodnout ve věci samé. Údajnými pracovněprávními pochybeními ze strany žalobkyně se soud již podrobněji nezabýval, když OZPP nebyla žalované řádně doručeno do vlastních rukou. Další dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

49. Žalovaná vytýkala soudu, že porušil princip rovnosti účastníků, když provedl účastníky nenavržené důkazy k prokázání, zda OZPP bylo řádně doručeno žalobkyni. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že lhůta k podání žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, kterou je třeba (jak se uvádí v ustanovení § 72 z. p.) uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním, je lhůtou prekluzivní (k povaze lhůty k podání žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru podle ustanovení § 72 z. p. srovnej například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968 sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1969, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980 sp. zn. 6 Cz 8/80, uveřejněný pod č. 43 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1982, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997 sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, ročník 1997, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 5. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1436/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29, roč. 2003).

50. Promlčení a prekluze jsou právními instituty, které spojují právní následky s marným uplynutím lhůty (doby). Promlčení znamená, že, není-li nějaké právo po určitou zákonem stanovenou dobu vykonáno nebo uplatněno u soudu, nelze se ho po uplynutí této doby s úspěchem soudně domoci, namítne-li účastník řízení, že je právo promlčeno. Prekluze spojuje s nedodržením lhůty (doby) k uplatnění práva nejen zánik možnosti domoci se práva u soudu, ale i zánik práva samotného, k němuž soud přihlíží i bez návrhu stran. Pokud má soud přihlížet k prekluzi práva z úřední povinnosti, musí provést šetření a opatřit důkazy k prokázání počátku běhu této lhůty, tedy soudu nic nebránilo provést součinností dotaz na Českou poštu, s. p., i když takový postup žádný z účastníků nenavrhoval. V dané věci navíc závěr, že OZPP nebylo řádně doručeno žalobkyni, vyplýval již z důkazů předložených a navržených žalovanou. Soud tak součinnostním dotazem pouze ověřoval skutečnosti, které vyplývaly z již provedených důkazů. Nejedná se tak ze strany soudu o vyhledávací svévoli při opatřování důkazních prostředků.

51. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

52. Žalobkyně byla v období od [datum] do [datum] jednatelkou žalované. Žalobkyně a jednatel žalované [celé jméno svědka] připojili své podpisy na Pracovní smlouvu. Obsahem Pracovní smlouvy je sjednání pracovního poměru žalobkyně jako zaměstnankyně na pozici manažer financí u žalované jako zaměstnavatelky. Počátek pracovního poměru je sjednán ke dni [datum] Místo výkonu práce je sjednáno na adrese [adresa žalované]. Týdenní pracovní doba byla sjednána jako 40 hodinová. Žalobkyně a jednatel žalované [celé jméno svědka] připojili své podpisy na listinu označenou jako„ mzdový výměr“ ze dne [datum], kterou žalovaná stanovila žalobkyni výši mzdy v částce [částka] a výši osobního ohodnocení ve výši [částka]. Osobní ohodnocení bylo vázáno na včasné a kvalitní splnění pracovních povinností s tím, že může být sníženo nebo nepřiznáno při nesplnění nebo nekvalitním splnění některého z pracovních úkolů, nebo povinností, které pro zaměstnance vyplývají z jeho pracovní náplně, či pracovního řádu zaměstnavatele. Žalobkyně byla dne [datum] shledána zdravotně způsobilou pro výkon práce pro žalovanou. Žalobkyně dne [datum] podala na jednatele žalované pana [celé jméno svědka] trestní oznámení pro údajný fyzický úrok na svou osobu. Žalovaná vyhotovila oznámení o souběhu funkcí a OZPP ze dne [datum]. Žalobkyně oznámila žalované, že OZPP považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání. Žalobkyně byla ode dne [datum] v pracovní neschopnosti. Žalovaná žádala ve dnech [datum] a [datum] e-mailem žalovanou o předložení Pracovní smlouvy. Žalobkyně pobírala v období [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] od žalované hrubou mzdu včetně osobního ohodnocení ve výši [částka]. Jednatel žalované pan [celé jméno svědka] podal na žalobkyni trestní oznámení pro údajnou krádež notebooku [značka] v jeho vlastnictví. Žalobkyně dne [datum] převedla z účtu žalované částku [částka] na účet společnosti [právnická osoba] a dále pak žalobkyně převedla částku [částka]. Žalovaná se pokusila ve dnech [datum] a [datum] listinu označenou„ oznámení o souběhu výkonu funkcí/okamžité zrušení pracovního poměru“ ze dne [datum] doručit žalobkyni nejprve na pracovišti a následně v místě jejího bydliště. Následně dne [datum] se žalovaná pokusila listinu označenou„ oznámení o souběhu výkonu funkcí/okamžité zrušení pracovního poměru“ ze dne [datum] doručit žalobkyni prostřednictvím České pošty, s. p. na adresu [adresa žalobkyně]. Listina označená„ oznámení o souběhu výkonu funkcí/okamžité zrušení pracovního poměru“ ze dne [datum] nebyla žalobkyni doručena do vlastních rukou žalobkyně ani prostřednictvích České pošty, s. p. Žalobkyně si zásilku nepřevzala a při jejím uložení byla zásilka uložena 8 pracovních dnů (od [datum] do [datum]), když 24., 25., 26. prosince byly dny pracovního klidu a zásilka byla odeslána dne [datum] zpět odesilateli (žalované). Žalobkyně se s kopií oznámení o souběhu funkcí a OZPP ze dne [datum] seznámila na soudním jednání konaném u [název soudu] ve věci sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí]. Mezi žalobkyní a jednatelem žalované panem [celé jméno svědka] vznikl spor o řádnost konání valné hromady společnosti [právnická osoba] dne [datum]. Společnost [název] [anonymizováno] vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka] do 7 dnů. Jednatelé žalované pan [celé jméno svědka] [celé jméno svědka] připravovali postupné odstavení žalobkyně z řídících pozic [právnická osoba], [právnická osoba] a dalších koncernových společností. Jednatel žalované pan [celé jméno svědka] pracuje pro žalovanou rovněž jako manažer obchodu. Žalovaná je společnost s jednoduchou organizační strukturou podnikající zejména v oboru [obor] [anonymizováno]. Jedná se o tak společnost do 25 zaměstnanců. Žalobkyně jako jednatelka měla na starosti agendu fakturací a spolupráci s externím dodavatelem služeb v oblasti mzdové agendy - společností [název] [právnická osoba] Žalobkyně měla dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu žalované. Žalobkyně rovněž schvalovala docházku zaměstnanců. Dne [datum] informovala žalovaná emailem žalobkyni, že dne [datum] byl na 3 hodinu vypnut server žalované, a že došlo ke změně hesel a instalaci programu [název], který měl evidovat změnu hesel. [právnická osoba] evidovala za roky [rok] a [rok] pohledávky vůči žalované ve výši [částka]. Žalobkyně a jednatel žalované pan [celé jméno svědka] připojili své podpisy na listinu označenou jako„ smlouva o zápůjčce“ ze dne [datum], ve které se žalobkyně zavázala vrátit žalované zápůjčku ve výši [částka] spolu s úrokem ve výši [úrok] ročně. Vůči žalobkyni bylo zahájeno dne [datum] trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) trestního zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že bez pokynu žalované převedla finanční prostředky z účtu žalované v souhrnné částce [částka].

53. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

54. Podle § 1a odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ z. p.“) smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména a) zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance, b) uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce, c) spravedlivé odměňování zaměstnance, d) řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, e) rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.

55. Podle § 1a odst. 2 z. p. zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.

56. Podle § 2 odst. 1 z. p. závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.

57. Podle § 4 z. p. pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

58. Podle § 34 odst. 1 z. p. pracovní smlouva musí obsahovat: a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce.

59. Podle § 55 odst. 1 z. p. zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců, b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

60. Podle § 72 z. p. neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

61. Podle § 334 odst. 1 z. p. ve znění účinném do 29. 7. 2020 písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen„ písemnost“), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.

62. Podle § 334 odst. 2 z. p. ve znění účinném do 29. 7. 2020 písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací; není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

63. Podle § 334 odst. 4 z. p. ve znění účinném do 29. 7. 2020 je-li písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, vybere zaměstnavatel takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost doručit poštovní zásilku obsahující písemnost za podmínek stanovených tímto zákonem.

64. Podle § 336 odst. 1 ve znění účinném do 29. 7. 2020 písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, která je mu známa. Písemnost může být doručena také tomu, koho zaměstnanec k přijetí písemnosti určil na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zaměstnance.

65. Podle § 336 odst. 3 ve znění účinném do 29. 7. 2020 nebyl-li zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zastižen, uloží se písemnost v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu. Zaměstnanec se vyzve písemným oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, aby si uloženou písemnost do 10 pracovních dnů vyzvedl; zároveň se mu sdělí, kde, od kterého dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout. V oznámení podle věty druhé musí být zaměstnanec rovněž poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti.

66. Podle § 336 odst. 4 ve znění účinném do 29. 7. 2020 povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec uloženou písemnost (odstavec 3) nevyzvedne do 10 pracovních dnů, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty; tato nedoručená písemnost se odesílajícímu zaměstnavateli vrátí. Jestliže zaměstnanec doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb znemožní tím, že poštovní zásilku obsahující písemnost odmítne převzít nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení písemnosti, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení písemnosti došlo. Zaměstnanec musí být doručovatelem poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti; o poučení musí být proveden písemný záznam.

67. Podle § 605 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z“) lhůta určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.

68. Podle § 2 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu (dále jen„ z. s. s.“) ostatními svátky jsou 1. leden - Nový rok, Velký pátek, Velikonoční pondělí, 1. květen - Svátek práce, 24. prosinec - Štědrý den, 25. prosinec - 1. svátek vánoční a 26. prosinec - 2. svátek vánoční (dále jen„ ostatní svátek“).

69. Podle § 3 z. s. s. státní svátky a ostatní svátky jsou dny pracovního klidu, kromě dnů nepřetržitého odpočinku zaměstnance v týdnu.

70. Obchodním vedením akciové společnosti je organizování a řízení její běžné podnikatelské činnosti, zejména rozhodování o provozu podniku (závodu) společnosti a s tím souvisejících vnitřních záležitostech společnosti, a to bez ohledu na to, zda je vykonává samo představenstvo společnosti či samostatně představenstvem pověřený člen představenstva anebo třetí osoba (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019, ECLI:CZ:NS: 2019 .1993 2019)

71. Otázkou souběhu funkcí se zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15, kde uzavřel, že pokud chtějí obecné soudy dovozovat zákaz soukromého jednání, který není výslovně stanoven zákony, musí pro takový závěr předložit velmi přesvědčivé argumenty, protože jde o soudcovské dotváření práva proti zájmům soukromých osob. Takové soudcovské dotváření práva je nutné podrobit obzvláště přísnému ústavnímu přezkumu, neboť tímto postupem obecných soudů mohou být porušena nejen základní práva stěžovatele (a to zejména subjektivní právo stěžovatele na svobodné jednání v zákonných mezích ve smyslu čl. 2 odst. 3 Listiny a zásada pacta sunt servanda plynoucí z čl. 1 odst. 1 Ústavy), ale i princip dělby moci, který je nedílnou součástí principu právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy. Obecné soudy musí v prvé řadě náležitě odůvodnit, proč si člen statutárního orgánu a korporace nemohou upravit vzájemná práva a povinnosti prostřednictvím smlouvy o výkonu funkce, pro který si zvolí režim zákoníku práce. Za druhé, musí obecné soudy odůvodnit, proč - pokud může člen statutárního orgánu část svých oprávnění k obchodnímu vedení delegovat na jiné (pověřené) osoby, kterými mohou být i zaměstnanci korporace (přičemž posouzení míry takové delegace je v zásadě vnitřní věcí společnosti) -, není přípustné, aby tato působnost byla svěřena přímo členovi statutárního orgánu (a aby za tím účelem byla uzavřena s členem statutárního orgánu pracovní pracovněprávní smlouva). V této souvislosti je rovněž nutné odůvodnit, v čem je z materiálního hlediska rozdíl mezi tzv. souběhem u výrobně-technického náměstka generálního ředitele a obchodní ředitele (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2310/2015 a sp. zn. 21 Cdo 496/2014), kde obecné soudy shledaly tzv. souběh přípustný, a tzv. souběhem u generálního ředitele, kde obecné soudy shledaly tzv. souběh nepřípustným. Tímto materiálním rozdílem těžko může být uvedení dalších činností v manažerské smlouvě (jdoucích nad rámec zastupování obchodní společnosti navenek a její obchodní vedení), aby nešlo výhradně o„ stejnou činnost“. Za třetí, zákaz souběhu funkce statutárního orgánu a pracovněprávního vztahu, respektive zákaz podřídit výkon funkce pracovněprávnímu režimu, odebírá dotčeným osobám, které relevantní práci reálně vykonávají, ochranu, kterou jinak mají zaměstnanci, a to zejména ochranu před výpovědí bez uvedení důvodů a ochranu před propuštěním v ochranné době (v souvislosti s nemocí, mateřskou dovolenou a rodičovskou dovolenou). Navíc se na tyto manažery nevztahuje zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele (ze kterého se hradí škoda na zdraví a škoda vzniklá v souvislosti s pracovním úrazem a nemocí z povolání), což opět snižuje standard jejich ochrany. I s tímto aspektem je nezbytné se vypořádat. Konečně, zákaz souběhu funkce statutárního orgánu a pracovněprávního vztahu, respektive zákaz podřídit výkon funkce pracovněprávnímu režimu, negativně ovlivňuje setrvání žen ve vrcholných manažerských funkcích, neboť v důsledku tohoto zákazu ženy v těchto funkcích nemají nárok na mateřskou dovolenou, nemají zajištěnu garanci návratu po mateřské dovolené a musí strpět další negativní dopady v souvislosti s mateřskou dovolenou (např. v souvislosti s výší peněžité podpory v mateřství v případě druhého dítěte). Výklad zastávaný v napadených rozhodnutích tak disproporčně zasahuje ženy ve vrcholných manažerských funkcích, a tudíž se musí obecné soudy vypořádat i s tím, zda takový výklad nevede k nepřímé diskriminaci na základě pohlaví. V této souvislosti Ústavní soud dále konstatoval, že obecné soudy svým výkladem zasáhly rovněž do vymahatelnosti potenciálních nároků statutárních orgánů plynoucích z čl. 28 Listiny, který garantuje zaměstnancům právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Právo na spravedlivou odměnu za práci Ústavní soud vykládá široce (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2873/11 ze dne 29. 3. 2012 (N 67/64 SbNU 759); nález ze dne 21. dubna 2011 sp. zn. II. ÚS 2388/10; a nález sp. zn. II. ÚS 398/03 ze dne 13. 12. 2007 (N 220/47 SbNU 903)) a nepochybně pod něj spadá i právo na spravedlivou odměnu za práci vykonávanou na základě manažerské smlouvy.

72. Se závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15, se následně pokusil vypořádat Nejvyšší soud, který judikoval, že člen statutárního orgánu obchodní korporace a tato obchodní korporace se mohou odchýlit od pravidla vyjádřeného v § 66 odst. 2 větě první obch. zák. (podle kterého se jejich vztah řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě) i tak, že si pro svůj vztah ujednají režim zákoníku práce. Takové ujednání (jde-li o výkon činností spadajících do působnosti statutárního orgánu) nečiní jejich vztah pracovněprávním; i nadále půjde o vztah obchodněprávní, který se řídí obchodním zákoníkem a dále (v důsledku smluvního ujednání) těmi (v úvahu přicházejícími) ustanoveními zákoníku práce, jejichž použití nebrání kogentní právní normy upravující (především) postavení člena statutárního orgánu obchodní korporace a jeho vztah s obchodní korporací (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, ECLI:CZ:NS: 2018 .4831.2017.1).

73. Nicméně Nejvyšší soud se ve svém rozsudku ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, nadále nevypořádal s argumentací Ústavního soudu, že nemožnost souběhu funkcí může mít nerovný dopad na ženy ve vrcholných manažerských funkcích, a může vést k nepřímé diskriminaci na základě pohlaví. V tomto směru soud zdůrazňuje, že je vázán nálezy Ústavního soudu, což vyplývá přímo z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 287/96 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky. Výklad, že pracovní smlouva je ve skutečnosti změna smlouvy o výkonu funkce, kterou došlo k podřízení smlouvy o výkonu funkce některým ustanovením zákoníku práce, narušuje právní jistotu účastníků v tom směru, že mohou pouze odhadovat, jaká ustanovení zákoníku práce lze a jaká nelze v tomto hybridním modelu aplikovat. Navíc základní problém z hlediska postavení žen ohledně účasti na nemocenském pojištění a stability pozice tento výklad neřeší a není tak konformní se závěry Ústavního soudu.

74. O závěru, že otázka nemožnosti souběhu funkcí není ještě s konečnou platností uzavřena, svědčí i skutečnost, že Nejvyšší správní soud požádal dne 18. 2. 2021 Soudní dvůr Evropské unie o zodpovězení předběžné otázky, zda brání článek 2 ve spojení s článkem 12 písm. a) a c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /94/ ze dne 22. 10. 2008, o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, takové vnitrostátní judikatuře, dle níž ředitel obchodní společnosti není považován za„ zaměstnance“ pro účely uspokojení mzdových nároků dle směrnice 2008 /94/ jen z toho důvodu, že ředitel jako zaměstnanec je současně členem statutárního orgánu téže obchodní společnosti (řízení je u Soudního dvora Evropské unie vedeno pod sp. zn. C -101/21).

75. Ústavní soud opakovaně judikoval, že obecné soudy jsou povinny vykládat podústavní právo způsobem, který je v souladu s Ústavou (ústavně konformní výklad) a umožňuje účinnou ochranu základních práv účastníků řízení. V poměrech projednávané věci to tedy zejména znamená dbát ochrany práv slabší strany, respektovat požadavek materiální rovnosti a při výkladu sporných či nejasných smluvních i zákonných ustanovení vážit veškeré výkladové možnosti a přiklonit se k takovému řešení, které je pro slabší stranu nejpříznivější (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2063/17). Ústavní soud sice k tomuto závěru dospěl sice ve spotřebitelském sporu, nicméně tyto závěry jsou podle soudu použitelné i v pracovněprávním sporu, kdy je zaměstnanec ve vztahu k zaměstnavateli rovněž ve slabším postavení. Je tak nutné přijmout výklad, který vede ke vzniku pracovního poměru i při souběhu funkcí (§ 1a odst. 2 z. p.). Výklad, který bez výslovné opory v zákoně, brání souběhu funkcí je z pohledu soudu pouhým sofistikovaným odůvodňováním zjevné nespravedlnosti, která nemá ani racionální ekonomický základ. Ostatně sama podnikatelská praxe tenduje k využívání souběhu funkcí.

76. I podle judikatury Nejvyššího soudu je přípustný tzv. nepravý souběh funkcí. Souběh funkcí je tak nepřípustný pouze u vrcholných manažerských pozic (typicky u pozice generálního ředitele). Nejvyšší soud tak jako přípustný označil souběh členství ve statutárním orgánu s pozicí výrobně-technického náměstka generálního ředitele a obchodní ředitele (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2310/2015 a sp. zn. 21 Cdo 496/2014). Manažer financí je podle soudu ve srovnatelném postavení uvnitř hierarchie řízení jako obchodní ředitel a jeho náplň práce se zcela nekryje s obchodním vedením společnosti. Soud v tomto směru uzavírá, že i podle judikatury Nejvyššího soudu je souběh funkce člena statutárního orgánu a finančního ředitele (manažera) přípustný, neboť se jedná pouze o tzv. nepravý souběh funkcí. Soud navíc konstatuje, že za situace, kdy lze delegovat výkon obchodního vedení na třetí osobu, která tuto funkci a činnosti vykonává v zaměstnaneckém poměru, není žádný racionální důvod, proč nelze takovým způsobem delegovat činnosti na člena statutárního orgánu.

77. Právní jednání v pracovněprávních vztazích činí jménem zaměstnavatele, který je právnickou osobou, její statutární orgán, osoby jím pověřené, jiní zaměstnanci zaměstnavatele, zejména vedoucí jeho organizačních útvarů (tyto osoby jsou oprávněny jako orgány zaměstnavatele činit jménem zaměstnavatele právní úkony vyplývající z jejich funkcí stanovených organizačními předpisy), další zaměstnanci zaměstnavatele, které zaměstnavatel písemně pověřil, aby činili určité právní úkony v pracovněprávních vztazích jeho jménem, a zástupci zaměstnavatele. Není ani vyloučeno, aby statutární orgán uzavřel jménem právnické osoby (dohodu), při níž druhou smluvní stranou je sám statutární orgán jako fyzická osoba. V každém jednotlivém případě je však třeba zkoumat, zda při právním jednání nedochází ke střetu zájmů mezi právnickou osobou jako zaměstnavatelem na straně jedné a jejím statutárním orgánem jako zaměstnancem na straně druhé. Jsou-li zájmy statutárního orgánu v rozporu se zájmy společnosti, nemůže platně jednat jménem společnosti jako zaměstnavatele, jsou-li jeho zájmy v rozporu se zájmy společnosti (srovnej též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 11/98, který byl uveřejněn pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1634/2004). Názor žalované, že pracovní smlouva je bez dalšího neplatná, tak není správný. Navíc v dané věci z dokazování vyplynulo, že za žalovanou Pracovní smlouvu a mzdový výměr podepsal jiný jednatel žalované než žalobkyně, konkrétně pan [celé jméno svědka]. Není tak pravda, že by žalobkyně uzavírala Pracovní smlouvu sama se sebou.

78. Soud se neztotožnil s obranou žalované, že se ze strany žalobkyně nemohlo jednat o závislou práci (§ 2 odst. 1 z. p.), když žalobkyně neměla nadřízeného, tedy osobu přidělující a kontrolující práci. Soud zdůrazňuje, že takovými osobami byly ostatní jednatelé žalované. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že zaměstnanci na vyšších stupních řízení mají obecně větší míru autonomie než řadoví zaměstnanci). Pokud tedy žádná kontrola činnosti žalobkyně ze strany ostatních jednatelů prováděna nebyla, nelze pouze z této skutečnosti dovozovat, že účastníci nezamýšleli uzavřít pracovní smlouvu. Ostatně kombinace členství ve statutárním orgánu a zaměstnaneckého poměru byla u žalované běžná, když další jednatel pan [celé jméno svědka] měl uzavřenu pracovní smlouvu jako manažer obchodu. Rovněž nemá význam pro účely vzniku pracovního poměru, zda návrh Pracovní smlouvy připravila žalobkyně. Pokud by žalobkyně neplnila své pracovněprávní povinnosti (evidence docházky, dovolené), rovněž to neznamená, že nevznikl pracovní poměr. Neplnění pracovněprávních povinností by pouze bylo důvodem pro jednostranné ukončení pracovního poměru zaměstnavatelem. Ani skutečnost, že byly všechny činnosti, které měla v rámci pracovního poměru vykonávat žalobkyně, dále delegovány by neznamenala, že účastníci nezamýšleli uzavřít pracovní smlouvu. Sama výše mzdového ohodnocení je spíše otázkou ekonomické racionality právního jednání. Nepřiměřená výše mzdy nemůže být důvodem pro neplatnost sjednání pracovního poměru.

79. Okamžité zrušení pracovního poměru dané zaměstnavatelem (stejně jako další písemnosti zaměstnavatele týkající zániku pracovního poměru) musí být zaměstnanci doručeny do jeho vlastních rukou. Doručení písemnosti do vlastních rukou zaměstnance může provést buď sám zaměstnavatel, nebo k němu může použít sítě nebo služby elektronických komunikací (jsou-li splněny podmínky uvedené v ustanovení § 335 odst. 1 z. p. ve znění účinném do 29. 7. 2020) nebo je zaměstnavatel může učinit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Při výběru způsobu doručení do vlastních rukou zaměstnavatel nepostupuje podle vlastní úvahy; k doručení prostřednictvím držitele poštovní licence smí přistoupit, jen není-li možné, aby písemnost doručil zaměstnanci sám na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen, popřípadě aby mu písemnost doručil prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4188/2011).

80. Při osobním doručování písemností uvedených v ustanovení § 334 odst. 1 z. p. do vlastních rukou zaměstnance musí být zaměstnanci předána (odevzdána) do vlastních rukou listina s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Nestačí, jestliže zaměstnavatel umožní zaměstnanci seznámit se s obsahem listiny s vlastnoručním podpisem jednající osoby například tím, že mu ji předloží k nahlédnutí, a poté mu předá pouze fotokopii této listiny, která obsahuje jen grafickou napodobeninu tohoto podpisu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3278/2010).

81. Soud konstatuje, že žaloba na neplatnost výpovědi byla podána v zákonné lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (§ 72 z. p.).

82. Po právní stránce soud uzavírá, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva (§ 34 z. p.), když nepravý souběh funkcí jednatelky žalované a pracovního poměru manažerky financí vyloučen není. Soud neměl pochybnosti, že účastníci zamýšleli svým právním jednáním uzavřít pracovní smlouvu vedoucí ke vzniku pracovního poměru. Ostatně pracovní smlouva obsahovala podstatné náležitosti tohoto právního jednání. Účastníci si sjednali rovněž délku pracovní odměny a žalovaná jednostranně určila žalované výši její mzdy mzdovým výměrem. Soud dospěl k závěru, že OZPP (§ 55 odst. 1 z. p.) je neplatné, neboť nebylo řádně doručeno žalobkyni (§ 334 a 336 z. p. ve znění účinném do 29. 7. 2020). Žalobkyně nebylo OZ doručeno do vlastních rukou. Při doručení provozovatelem poštovních služeb nebyla dodržena úložní doba 10 pracovních dnů a k doručení zásilky tak nedošlo ani na základě fikce doručení (§ 336 odst. 3, 4 z. p. ve znění účinném do 29. 7. 2020). Zásilka byla uložena od [datum] do [datum], tedy 8 pracovních dnů (§ 4 z. p. a § 605 odst. 1 o. z.), když 24., 25., 26. prosince byly dny pracovního klidu (§ 2, 3 z. s. s.) a zásilka byla odeslána dne [datum] zpět odesilateli, tedy žalované. Vada v doručování nebyla zhojena ani doručením prosté kopie na soudním jednání v opatrovnickém řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3278/2010). Je odpovědností zaměstnavatele vybrat takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost doručit poštovní zásilku obsahující písemnost za podmínek stanovených z. p. (§ 334 odst. 4 z. p. ve znění účinném do 29. 7. 2020). Za situace, kdy napadené právní jednání žalované nebylo řádně doručeno žalobkyni, je pro výsledek tohoto sporu bez právního významu, zda důvody pro OZPP byly skutečně dány. Soud tak v souladu se zásadou hospodárnosti řízení neprováděl dokazování ke zjištění skutečností, zda se žalobkyně vytýkaných jednání skutečně dopustila.

83. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

84. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 726,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 250 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne [datum], z částky 5 000 Kč (2 x 2 500 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 7 500 Kč (3 x 2 500 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (doplnění tvrzení a důkazních návrhů) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 5 761,24 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 442,20 Kč za 182 ujetých km v částce 1 042,20 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,8 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 442,20 Kč za 182 ujetých km v částce 1 042,20 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,8 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 438,42 Kč za 182 ujetých km v částce 1 038,42 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,8 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 438,42 Kč za 182 ujetých km v částce 1 038,42 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,8 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 311,24 Kč ve výši 7 415,36 Kč.

85. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis vyjádření ze dne [datum], [datum] a [datum], neboť soud nevyzval žalobkyni k těmto vyjádřením. Navíc se jednalo do značném míry o rekapitulaci předchozích vyjádření. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.