33 C 196/2019 - 84

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Blažeje a přísedících Jana Marvana a Ljuby Vrátné ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované] Střekov, IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o: zaplacení 146 100 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 134 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 134 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 138 966 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 138 966 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 34 485,57 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 146 100 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně rozhodnuto o neplatnosti skončení pracovního poměru žalobkyně u žalované výpovědí dané zaměstnavatelem. Žalobkyně požaduje náhradu mzdy za dobu od [datum] do [datum], když pracovní poměr měl na základě neplatné výpovědi ze dne [datum] skončit dne [datum]. Žalobkyně vycházela z průměrného výdělku ve výši 24 350 Kč měsíčně, takže celková výše náhrady činila za 6 měsíců částku 146 100 Kč. Dopisem ze dne [datum], který žalovaná převzala dne [datum], žalobkyně oznámila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 826 900 Kč, a to ve lhůtě do [datum]. Žalovaná úhradu odmítla. Žalobkyni byla vyplacena na odstupném pouze částka 69 483 Kč. Žalobkyně vznesla vůči pohledávce žalované na vrácení odstupného námitku promlčení. Návrh na moderaci dlužné částky nepřipadá dle zákoníku práce do úvahy a námitky žalované jsou irelevantní. Stejně tak nedůvodná je vznesená námitka započtení, kdy navíc žalobkyně vznesla námitku promlčení vůči započítávanému nároku žalované.

2. Žalovaná v obraně uvedla, že není dána aktivní ani pasivní věcná legitimace účastníků, vznesla námitku promlčení a prekluze. Žalovaná neuznává dluh, protože mezi účastníky není a nebyl žádný hmotněprávní vztah, ze kterého by bylo možné dovozovat vznik jakéhokoliv tvrzeného nároku. Dluh včetně příslušenství nikdy nevznikl a neexistuje. Ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo podáno dovolání dne [datum] s návrhem na odkad vykonatelnosti a právní moci rozhodnutí krajského soudu dne [datum]. V dovolání je namítána věcná nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu, která je dle žalované zřejmá nejenom přímo z napadeného rozhodnutí, ale i v komparaci s rozhodnutím (odůvodním rozsudku) okresního soudu a dále z posuzovaného skutkového děje, kde zcela přirozená autonomie vůle zaměstnavatele byla negována krajským soudem, aniž by bylo jasně a stručně vysvětleno, proč existující skutečnosti vzniklé na základě objektivních dějů vzal krajský soud za neexitující. Byla tedy popřena základní zásada civilního soudního řízení, a to že soud právo nalézá a nikoliv vytváří, což platí i o povaze skutkového děje. Pokud se něco stalo, byly splněny zákonné podmínky pro ukončení pracovního poměru, není možné dojít k závěru, že vše, co se stalo, se vlastně nestalo. Z opatrnosti vznesla žalovaná námitku započtení, kdy žalobkyni bylo ze strany žalované vyplaceno odstupné ve výši 101 281 Kč. Pokud žalobkyně přijala odstupné za 3 měsíce a za stejné období požaduje přiznat náhradu mzdy při neplatném skončení pracovního poměru jedná ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně měla rovněž jako zdravý člověk možnost do tří měsíců najít jinou vhodnou práci a zajistit si tak jiný příjem. Pokud tak nepostupovala, jednala rovněž v rozporu s dobrými mravy.

3. Soud nevyhověl návrhu žalované na přerušení řízení do skončení dovolacího řízení s ohledem na skutečnost, že se jedná o mimořádný opravný prostředek, jehož výsledek nelze předjímat. Zároveň soud zohlednil, že řízení bylo zahájeno již v roce 2019 a jedná se o pracovněprávní spor, tedy o spor se zvýšeným zájmem účastníků na rychlém vyřešení sporu.

4. Co se týče námitky věcné nepříslušnosti vznesené žalovanou, která byla odůvodněna skutečností, že se jedná o žalobu ve věci příspěvkové organizace, tak k této námitce soud dle § 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nepřihlížel, když se jednalo o zjevně obstrukční námitku směřující k prodloužení řízení, tedy o zneužití procesního práva, kterému nelze poskytnout právní ochranu. Přestože předvolání na jednání bylo zástupci žalované doručeno již [datum], námitka byla vznesena teprve [datum], a to vše za situace, kdy žaloba byla žalované doručena již dne [datum]. Je tak zřejmé, že žalovaná chtěla zjevně nedůvodnou námitkou věcné nepříslušnosti zmařit nařízené soudní jednání a dosáhnout prodloužení řízení. Ostatně již předchozí vyjádření žalované svědčí o paušálním vznesení všech možných námitek, které se i vzájemně vylučují. Např. námitka neexistence hmotněprávního vztahu mezi účastníky a následně v dalším vyjádření vznesená námitka započtení vyplaceného odstupného.

5. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

6. Účastníci uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu, na základě které vznikl žalobkyni dne [datum] pracovní poměr u žalované na pozici [Anonymizováno] (pracovní smlouva ze dne [datum]).

7. Dne [datum] došlo mezi účastníky k uzavření dodatku k pracovní smlouvě, na základě kterého byl žalobci změněno místo výkonu práce na [právnická osoba] [adresa] a město [adresa] (dodatek k pracovní smlouvě ze dne [datum]).

8. Dne [datum] žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost (výpověď z pracovní poměru ze dne [datum]).

9. Dne [datum] žalobkyně žalované sdělila, že výpověď ze dne [datum] považuje za neplatnou a že trvá na dalším zaměstnávání (neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne [datum]).

10. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě náhrady mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši 826 900 Kč do [datum] (předžalobní výzva k plnění ze dne [datum]).

11. Na předžalobní výzvu reagovala žalovaná sdělením, že výpověď ze dne [datum] považuje za platnou a nároky žalobkyně neuznává (vyjádření k předžalobní výzvě k plnění ze dne [datum]).

12. Za měsíc [měsíc] [rok] byla hrubá mzda žalobkyně ve výši 23 080 Kč při 168 odpracovaných hodinách, za měsíc [měsíc] [rok] byla hrubá mzda žalobkyně ve výši 23 080 Kč při 176 odpracovaných hodinách a za měsíc [měsíc] [rok] byla hrubá mzda žalobkyně ve výši 22 555 Kč při 172 odpracovaných hodinách (evidenční a zápočtový list ze dne [datum] a zápočtový list za období od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok] ze dne [datum]).

13. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], pravomocným dne [datum] bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobkyni dne [datum] je neplatná (rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

14. Proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalovaná podala dovolání s návrhem na odklad vykonatelnosti napadaného rozhodnutí (dovolání na č. l. 65-68 spisu).

15. Žalobkyni byla žalovanou za měsíc [měsíc] [rok] vyplacena částka 77 477 Kč čistého, která vznikla po úhradě zákonných odvodů z následujících částek: odstupné ve výši 69 483 Kč, základní mzda ve výši 12 543 Kč a dovolená ve výši 10 654 Kč a 533 Kč (mzdový lístek za období [měsíc] [rok]).

16. Soud zamítl pro nadbytečnost důkazní návrh žalované na účastnický výslech ředitelky žalované a na součinnostní dotazy na [právnická osoba] a na zdravotní pojišťovnu žalobkyně ohledně jejího pracovního poměru v rozhodném období. Důvodem zamítnutí důkazních návrhů je přesvědčení soudu, že skutkový stav byl již zjištěn bez důvodných pochybností a pokračování v dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Co se týče účastnického výslechu k prokázání tvrzení žalované, že žalobkyně měla nabídku jiného zaměstnání a mohla v rozhodném období pracovat u jiného zaměstnavatele, tak k tomu soud uvádí, že taková skutečnost by i v případě prokázání neměla vliv na rozhodnutí soudu, když žalobkyně neměla povinnost hledat jiné zaměstnání za situace, kdy se domáhá obnovení pracovního poměru u žalované. S ohledem na rozsah uplatněného nároku na náhradu mzdy (6 měsíců) nemohla být tato skutečnost rozhodná ani pro moderaci nároku žalobkyně. Stejně tak s ohledem na nemožnost moderovat náhradu mzdy po dobu prvních 6 měsíců nemohla mít vliv na výši nároku žalobkyně skutečnost, zda žalobkyně měla či mohla v rozhodném období pracovat u jiného zaměstnavatele.

17. Soud nevyhověl ani žádosti žalované o stanovení lhůty k doplnění důkazu prokazujícího, že žalovaná vyzvala žalobkyni k vrácení bezdůvodného obohacení vzniklého vyplacením odstupného, kdy následně byla soudním rozhodnutím určena neplatnost výpovědi. Z pohledu soudu nic nebránilo žalované, aby vyzvala žalobkyni k úhradě před soudním jednáním a doložila přímo na soudním jednání, že k výzvě k úhradě došlo. Pokud žalovaná teprve na soudním jednání vznesla námitku započtení, aniž by měla k dispozici důkazy prokazující splatnost započítávané pohledávky, nejednala s dostatečnou procesní pečlivostí. Soud tak neshledal důvod pro odročení jednání a poskytnutí dodatečné lhůty žalované k doplnění těchto důkazů. Soud tak konstatuje, že žalovaná neunesla důkazní břemeno k prokázání splatnosti započítávané pohledávky.

18. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

19. Účastníci uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu, na základě které vznikl žalobkyni dne [datum] pracovní poměr u žalované na pozici [Anonymizováno]. Dne [datum] došlo mezi účastníky k uzavření dodatku k pracovní smlouvě, na základě kterého byl žalobci změněno místo výkonu práce na [právnická osoba] [adresa] a město [adresa]. Dne [datum] žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost. Dne [datum] žalobkyně žalované sdělila, že výpověď ze dne [datum] považuje za neplatnou a že trvá na dalším zaměstnávání. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě náhrady mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši 826 900 Kč do [datum]. Na předžalobní výzvu reagovala žalovaná sdělením, že výpověď ze dne [datum] považuje za platnou a nároky žalobkyně neuznává. Za měsíc [měsíc] [rok] byla hrubá mzda žalobkyně ve výši 23 080 Kč při 168 odpracovaných hodinách, za měsíc [měsíc] [rok] byla hrubá mzda žalobkyně ve výši 23 080 Kč při 176 odpracovaných hodinách a za měsíc [měsíc] [rok] byla hrubá mzda žalobkyně ve výši 22 555 Kč při 172 odpracovaných. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], pravomocným dne [datum] bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobkyni dne [datum] je neplatná. Proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalovaná podala dovolání s návrhem na odklad vykonatelnosti napadaného rozhodnutí. Žalobkyni byla žalovanou za měsíc [měsíc] [rok] vyplacena částka 77 477 Kč čistého, která vznikla po úhradě zákonných odvodů z následujících částek: odstupné ve výši 69 483 Kč, základní mzda ve výši 12 543 Kč a dovolená ve výši 10 654 Kč a 533 Kč.

20. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

21. Podle § 69 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „z. p.“) dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

22. Podle § 69 odst. 2 z. p. přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

23. Podle § 141 odst. 1 z. p. mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

24. Podle § 141 odst. 3 z. p pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období uvedeného v odstavci 1.

25. Podle § 144 z. p, jestliže se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou o splatnosti a výplatě jinak, platí pro splatnost a výplatu odměny z dohody, odměny za pracovní pohotovost a náhrady mzdy nebo platu obdobně § 141, 142 a 143 (zák. práce). Je-li sjednána jednorázová splatnost odměny z dohody až po provedení celého pracovního úkolu, vyplatí zaměstnavatel odměnu z dohody v nejbližším výplatním termínu po dokončení a odevzdání práce.

26. Podle § 352 z. p. průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanovíli pracovněprávní předpisy jinak.

27. Podle § 353 odst. 1 z. p. průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

28. Podle § 354 odst. 1 z. p. není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

29. Podle § 354 odst. 2 z. p. průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

30. Podle § 356 odst. 2 z. p. má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

31. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

32. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

33. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

34. Podle § 1958 odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

35. Podle § 1959 písm. e) o. z. neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

36. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

38. Co se týče námitky promlčení vznesené žalovanou tak k tomu soud uvádí, že splatnost nejstaršího nároku uplatněného žalobou (náhrady mzdy za měsíc [měsíc] [rok]) nastala dne [datum]. Od okamžiku splatnosti začala běžet promlčení lhůta (§ 619 odst. 1 o. z.), která činí 3 roky (§ 629 odst. 1 o. z.). Pokud žalobkyně podala žalobu dne [datum] učinila tak před uplynutím promlčecí lhůty. Co se týče námitky prekluze, tak nárok na náhradu mzdy prekluzi nepodléhá.

39. Dále žalovaná namítala nedostatek aktivní a pasivní věcné legitimace. Věcná legitimace představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 1373/2005). Vzhledem k tomu, že v dané věci jedná o nároky z titulu vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva a pracovní poměr dosud platně neskončil, není ani tato námitka důvodná.

40. Námitka započtení vznesená žalovanou rovněž není důvodná, když žalovaná v řízení neprokázala, že by ke dni vznesení námitky započtení disponovala splatnou pohledávkou vůči žalobkyni. Nesplatná pohledávka není způsobilá k započtení (1982 odst. 1 o. z.). Soud se neztotožnil s argumentací žalované, že splatnost nastala přímo na jednání, respektive že z důvodu neochoty žalobkyně pohledávku uhradit není splatnost podstatná. Podle § 1958 odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V dané věci by tak splatnost nastala 5 dní od konání soudního jednání. Pro soud je však rozhodují stav ke dni soudního rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na absenci splatnosti započítávané pohledávky se soud již nezabýval námitkou žalobkyně, že započítávaná pohledávka je promlčená.

41. Dále žalovaná namítala, že postup žalobkyně, která si nenašla jinou práci, přestože takovou možnost měla a dále pak skutečnost, že se domáhá zaplacení náhrady mzdy, když již čerpala za stejné období odstupné, je v rozporu s dobrými mravy. Korektiv zásad dobrých mravů má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve výjimečných případech zmírnit či odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, ve které by se přiznání uplatněného nároku jevilo krajně nespravedlivým (srovnej rozhodnutí Ústavní soudu sp. zn. I. ÚS 643/04, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 359/2007, sp. zn. 32 Cdo 3616/2009, sp. zn. 26 Cdo 3946/2014, sp. zn. 26 Cdo 5254/2015, sp. zn. 26 Cdo 974/2008). V daném případě soud podmínky pro takto výjimečný postup neshledal. Soud zdůrazňuje, že za situace, kdy zaměstnanec obdrží neplatnou výpověď od zaměstnavatele, není jeho povinností hledat jiné zaměstnání, ale naopak může vyzvat zaměstnavatele, aby jej dále zaměstnával. Případnou tvrdost takové postupu vůči zaměstnavateli zmírňuje moderační ustanovení § 69 odst. 2 z. p., které se však uplatní pouze tehdy, pokud zaměstnanec uplatňuje nárok na náhradu mzdy za dobu delší než 6 měsíců. V dané věci však žalobkyně uplatňuje nárok za dobu právě 6 měsíců, nikoliv delší. Nelze tak obcházet kogentní ustanovení zákoníku práce v neprospěch zaměstnance poukazem na dobré mravy. Soud zdůrazňuje zásadu, že nikomu neškodí, kdo své právo vykonává (neminem laedit, qui iure suo utilur). Co se týče argumentace duplicitním vymáhání náhrady mzdy po vyplacení odstupného, k tomu soud uvádí, že ani tomuto postupu žalobkyně nelze nic vytknout, když nárok na vrácení odstupného žalované vznikl teprve určením neplatnosti výpovědi. Pokud by žalobkyně nárok neuplatnila, došlo by k jeho promlčení. Žalované nic nebrání, aby se nároku na vrácení odstupného rovněž domáhala soudní cestou.

42. Žalobkyně sdělila zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání a rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], pravomocným dne [datum] bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobkyni dne [datum] je neplatná. Žalobkyni tak náleží za dobu, po kterou jí žalovaná nepřidělovala práci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (§ 69 odst. 1 z. p.). Průměrný výdělek žalobkyně soud zjistil z průměrného hodinové výdělku za měsíce [měsíc], [měsíc] a [měsíc] [rok] a počtu odpracovaných hodin (§ 352, 353, 354 odst. 1, 2 a 356 z. p.). Průměrný hodinový výdělek ke dni [datum] činil 133,17 Kč {(23 080 + 23 080 + 22 555) / (168 + 176 + 172)}. Průměrný měsíční výdělek činil dle § 356 odst. 2 z. p. po zaokrouhlení na celé koruny nahoru částku 23 161 Kč (průměrný hodinový výdělek 133,17 Kč násobený délkou týdenní pracovní doby 40 hodin a koeficientem 4,348 představujícím průměrný počet týdnů v měsíci). Žalobkyni tak náleží částka 138 966 Kč (6x 23 161 Kč).

43. Jednotlivé nároky byly splatné, nejpozději k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce po vzniku nároku, a proto se žalovaná s jejich zaplacením, resp. zaplacením v celé výši, dostala do prodlení dnem následujícím po takto určené splatnosti (§ 141 odst. 1, 3 a 144 z. p.).

44. Dle § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení dle podané žaloby od [datum] do zaplacení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

45. Soud tak přiznal žalobkyni částku 138 966 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 138 966 Kč od [datum] do zaplacení (bod II. výroku).

46. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 134 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 134 Kč od [datum] do zaplacení, tak v této části soud nárok žalobkyně důvodný neshledal a žalobu tak zamítl (bod I. výroku).

47. Žalobkyni byla přiznána částka 138 966 Kč s příslušenstvím. Co do částky 7 134 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 485,57 Kč, přičemž tato částka představuje 90 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95 % a úspěchu žalované v rozsahu 5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 305 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 146 100 Kč sestávající z částky 6 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 490 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 6 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 6 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 630 Kč ve výši 5 382,30 Kč.

48. Soud předžalobní výzvu ze dne [datum] nepovažuje za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva neobsahuje právní posouzení, když žalobkyně ve výzvě necituje konkrétní ustanovení právního předpisu s vazbou na požadované nároky (jistina a úroky z prodlení). Za tohoto stavu soud považuje tento úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) a. t., za níž přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny.

Poučení