33 C 205/2024 - 98

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [datum narození] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [datum narození] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [právnická osoba] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že vlastníkem části pozemku p. č. [hodnota]/1, zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. [hodnota] ze dne [datum] zpracovaném [právnická osoba]. a úředně ověřeném oprávněným zeměměřičským inženýrem [jméno FO] dne [datum], který je nedílnou součástí rozsudku, jsou žalobci ve společném jmění manželů.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 26 086 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali určení, že vlastníkem části pozemku p. č. [hodnota], zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. [hodnota] ze dne [datum] zpracovaném [právnická osoba]. a úředně ověřeném oprávněným zeměměřičským inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] (dále jen „Připlocený pozemek“), jsou žalobci ve společném jmění manželů. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci jsou ve společném jmění manželů (dále jen „SJM“) vlastníky pozemku p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba (rodinný dům č. p. [hodnota]), a pozemku p. č. [hodnota] (zahrady o výměře 703 m2), vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] u [právnická osoba] pro [název]. Žalovaný v minulosti žalobcům doručil výzvu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], dle níž bylo kontrolou zjištěno, že část oplocené zahrady u domu žalobců č. p. [hodnota] je umístěna na pozemku p. č. [hodnota], a byla jim nabídnuta nájemní smlouva s tím, že v případě jejího neuzavření bude žalovaný požadovat vyklizení pozemku p. č. [hodnota] o výměře záboru cca 124 m2. Žalobci tehdy odpověděli dopisem ze dne [datum], v němž zejména uvedli, že v době nabytí vlastnictví v roce [rok] stál na hranici záboru již nejméně 20 let plot, který byl popsán ve znaleckém posudku ke kupní smlouvě, a který byl v roce [rok] vyměněn za nový na základě stavebního povolení vydaného dne [datum] [název] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobci byli od počátku v dobré víře, že jim zahrada p. č. [hodnota] patří až po oplocení, v čemž byli utvrzeni i vydáním stavebního povolení. Držbu předmětné části pozemku ve vlastnictví žalovaného vykonávali nepřetržitě od roku [rok], kdy pouze navázali na rozsah užívání své právní předchůdkyně. Žalobci se dovolávají mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy se považují za vlastníky předmětné části pozemku p. č. [hodnota] odmítají uzavřít navrhovanou nájemní smlouvu a vyzvali žalovaného k souhlasnému prohlášení o existenci vlastnického práva. Žalovaný však na jejich dopis neodpověděl, a ani žalobci následně neučinili žádný další právní krok. Následně žalobci nechali zpracovat geometrický plán č. [hodnota] ze dne [datum] pro rozdělení pozemku p. č. [hodnota] (dále jen „GP“) tak, aby reflektoval reálný stav užívání, a především mimořádného vydržení vlastnického práva k části pozemku žalovaného. Z GP vyplývá jak průběh vlastnické hranice žalobců kopírující oplocení, tak i výměra nově vznikající parcely p. č. [hodnota] o velikosti 141 m2. Podáním ze dne [datum] se žalobci na žalovaného obrátili s nárokem na vydržení části jeho pozemku znovu, a vyzvali jej k jednání a následnému prohlášení o existenci jejich vlastnického práva s tím, že jde zároveň o výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., ve lhůtě 14 dnů však žalovaný nijak nereagoval. Následně zástupce žalobců obdržel mail žalovaného ze dne [datum], ten však žádnou podstatnou informaci nepřinesl, a zejména neměl dalšího pokračování. Žalobci byli od nabytí vlastnictví k předmětným nemovitostem v roce [rok] přesvědčeni, že jim náleží vlastnické právo k pozemku p. č. [hodnota] v rozsahu oplocení, a takto jej také užívali, přičemž oplocení bylo v době koupě již cca 20 let staré (pochází tedy z doby kolem roku [rok]), a jeho umístění se nezměnilo ani po jeho rekonstrukci na základě stavebního povolení ze dne [datum]. Žalobci navíc pouze navázali na rozsah užívání pozemku předchozí majitelkou nemovitostí [jméno FO]. Žalobce [Jméno žalobce B] přitom v obci žije od narození, a je mu známo, že popsaný stav užívání je v místě od nepaměti, což mohou případně potvrdit další osoby. Budiž přesto poznamenáno, že o oprávněnosti užívání části pozemku žalovaného byli žalobci přesvědčeni i proto, že v rámci koupě nemovitostí byly předmětem znaleckého ocenění, a tudíž i kupní ceny, krom plotu též ovocné stromy a keře, které se nacházejí již na pozemku žalovaného, navíc ploty pozemků p. č. [hodnota] plynule navazují na plot žalobců, jak z náhledu do katastru nemovitostí vyplývá. Nepřerušená linie oplocení žalobce utvrzovala v tom, že hranici jejich pozemku tvoří plot, jak je tomu také u sousedů. Obecně lze namítnout, že pokud by platila teze žalovaného o předběžné opatrnosti, jejích mezích a důsledcích, nebylo by vydržení nemovitostí, tedy ani vydržení mimořádné, z definice možné. A pokud žalovaný argumentuje pozemky p. č. [hodnota], pak není jasné, proč by žalobci měli zkoumat vlastnické poměry v širším okolí. Argumentace žalovaného není případná, přičemž klíčem k celé věci jsou jeho vlastní slova o tom, že zbývající část pozemku p. č. [hodnota] vždy sloužila jako místní komunikace. Uvedená skutečnost se totiž týká právě jen té části pozemku žalovaného, jejíhož vydržení se žalobci nedomáhají. Pozemek v rozsahu geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum] nikdy jako místní komunikace nesloužil, a to od téže nepaměti, na níž se žalobci odkazují v žalobě. Pokud žalovaný svůj závěr o nemožnosti vydržení dovozuje z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, pak ten řešil otázku vydržení za situace zcela jiné, kdy daný pozemek byl jako pozemní komunikace reálně užíván. Část pozemku žalovaného, jejíhož vydržení se žalobci domáhají, však jako pozemní komunikace nikdy reálně nesloužila, vždy byla užívána jako zahrada vlastníky pozemku p. č. [hodnota]. Žalobci by se mimořádného vydržení nedomáhali, pokud by byla sporná část pozemku jako místní komunikace užívána. Skutečnost, že na části zabraného pozemku byla vystavěna v roce [rok] elektrostanice není důkazem vlastnického práva. Jednak se výstavba týká části pozemku, která v žalobním petitu zahrnuta není, a jednak i tak od nabytí vlastnického práva v té době uplynulo přes 20 let požadovaných zákonem. Svou poctivou držbu v hranicích původního oplocení žalobci dále opírají o držbu její právní předchůdkyně, jejímž úmyslem bylo předmětný pozemek zcizit v rozsahu zmíněného oplocení, takto za něj žalobci i zaplatili. Formální status pozemku jako komunikace vydržení nevylučuje 2. Žalovaný v obraně uvedl, že v souladu s tvrzením žalobců činí žalovaný tímto nespornou skutečnost, že žalobci zakoupili sousední nemovitosti pozemek parc. č. [hodnota], k. ú. [adresa], včetně rodinného domu č. p. [hodnota] v roce [rok], a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Přílohou této smlouvy byla i katastrální mapa, na které je zřetelně vidět, že již od hranic pozemku parc. č. [hodnota] k. ú. [adresa] neexistuje žádný souvislý pruh zhruba ve stejné šířce, jako tomu je u části odpovídající šířce pozemku parc. č. [hodnota]. Jinými slovy v tomto místě by měl být „zub“, nikoli souvislý pruh. Žalobci od počátku mohli při běžné opatrnosti právě na základě přílohy ke kupní smlouvě zjistit, že hranice pozemku v terénu neodpovídá už na první pohled nákresu na katastrální mapě. Dle spisu zdejšího stavebního úřadu [hodnota] navíc do dnešního dne nedošlo ke kolaudaci přístavby hobby dílny, kterou nakonec manželé Dlouzí realizovali jako dvojgaráž, povolené na základě rozhodnutí [název] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v současné době postavené na samé hranici pozemku. Přílohou povolení byla stejná katastrální mapa, jako byla přílohou původní kupní smlouvy z roku [rok], z níž by si žalobci pouhým nahlížením mohli všimnout, že hranice pozemku p. č. [hodnota] k. ú. [adresa] neodpovídá průběhu hranic v katastru nemovitostí. Další mapa s nákresem samotné dílny však neobsahuje jasně vyšrafovanou hranici pozemku, a tudíž si pracovnice stavebního úřadu zřejmě nevšimla, že se jedná již o stavbu částečně zasahující na cizí pozemek. Dle výpisu z katastru nemovitostí je pozemek p. č. [hodnota], k. ú. [adresa] evidován v katastru nemovitostí druh pozemku ostatní plocha, způsob využití – ostatní komunikace. Z předložených podkladů z katastru nemovitostí je rovněž patrné, že zbývající část pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] vždy sloužila jako místní komunikace, jednalo se dokonce o veřejný statek již dle výpisu z dob protektorátu (tehdy evidována pod č. [hodnota], tehdy ovšem byl pozemek evidován jako louka). V katastru nemovitostí byla rovněž založena žádost o zápis pozemních komunikací do evidence nemovitostí podaná Středisku geodézie v [adresa] předsedou místního národního výboru dne [datum]. Minimálně tak od roku [rok] byl pozemek p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] evidován jako pozemní komunikace čili veřejný statek. Vlastníkem pozemku č. [hodnota] v k. ú. [adresa] byl za dob socialismu stát, přičemž ke dni [datum] se na základě § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky, stalo vlastníkem [název], neb se jednalo o pozemek, ke kterému měli právo hospodaření národní výbory ve smyslu § 3 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon). S účinností zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, se počínaje [datum] považují veškeré místní komunikace za vlastnictví obce, na jejímž území se nacházejí ve smyslu § 6 a 9 tohoto předpisu. Ve smyslu § 490 o. z. je počínaje dnem [datum] místní komunikace statkem veřejným. Dispozice s takovým majetkem je pak absolutně vyloučena. Jinými slovy, minimálně od doby nabytí účinnosti nového občanského zákoníku tak požadovanou část pozemku již nebylo možné řádně vydržet ani nabýt (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 612/2019 ze dne 31. 7. 2019), tj. počínaje dnem účinnosti nového občanského zákoníku konče dnem 31. 12. 2018. Pro účely změny způsobu využití pozemku navíc dle stávající právní úpravy musí proběhnout příslušné řízení u stavebního úřadu, což se také do dnešního dne nestalo. Dle názoru žalovaného nemohli být žalobci od počátku v dobré víře ohledně nabytí části pozemku, neboť přílohou jejich kupní smlouvy byl snímek katastrální mapy, který na první pohled neodpovídal průběhu hranic pozemku v terénu. Pokud žalobce b) tvrdí, že byl v dobré víře, neboť si ještě z dětství pamatuje existující oplocení pozemku, pak tato dobrá víra se ale automaticky nemůže vztahovat i na žalobkyni a). Vzhledem k výše uvedenému tak dle názoru žalovaného žalobci nemohli vydržet požadované pozemky a to proto, že jednak ve smyslu § 130 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen obč. zák.“) žalobci od počátku držby nemohli být v dobré víře o oprávněnosti své držby žalovaných pozemků, dále pak zde nebyla naplněná podmínka pro mimořádné vydržení ve smyslu § 1095 a 3066 o. z. z důvodu nemožnosti vydržení předmětné části pozemku pro charakter pozemku jakožto veřejného statku, neboť vydržecí doba zasahuje již do doby účinnosti o. z. v období od [datum] do [datum]. Z místního ohledání lze dovodit, že k ohrazení pozemku žalovaného došlo neoprávněně. Ohrazení nemění nic na charakteru a účelovému určení pozemku. Již ze serveru mapy.cz lze zjistit, jaké jsou poměry v místě, kdy se nejedná o asfaltový povrch. [jméno FO] věděla, že předmětný pozemek není v jejím vlastnictví. [jméno FO] věděli již v sedmdesátých letech, že pozemek není v jejich vlastnictví, což vyplývá i z geometrického plánu, který rovněž žalovaný předkládá krátkou cestou. Dále uvádí, že původně byl pozemek, který kupovali žalobci ve vlastnictví [jméno FO] a [jméno FO], následně pozemek zdědila paní [jméno FO]. V sedmdesátých letech došlo k vykolíkování pozemku p. č. [hodnota], při výstavbě rodinného domu a zřejmě někdy v té době došlo k připlocení části pozemku p. č. [hodnota] k okolním pozemkům, takže došlo k pokračování běhu hranice vykolíkovaného pozemku p. č. [hodnota]. Za tímto účelem předkládá kopie geometrických plánů, navrhuje těmito listinami provést důkaz. Manželé [jméno FO] tak museli vědět, že užívají část pozemku třetí osoby a postupovali tak protiprávně. V roce [rok] došlo k vyhotovení geometrického plánu a v následujícím roce k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene služebnosti k umístění elektrorozvodného zařízení. Již v roce [rok] byla trafostanice na pozemku umístěna. Vydržecí doba neuplynula, když v roce [rok] byl přetržen běh vydržecí doby výstavbou elektro-stanice. Mimořádná vydržecí doba v délce dvaceti let nemohla uplynout před [datum]. Nelze dopustit, aby se kdokoliv stav vlastníkem veřejného statku v důsledku živelného připlocování.

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Žalobci zakoupili pozemky p. č. [hodnota] o výměře 703 m2 a p. č. [hodnota] o výměře 61 m2, k. ú. [adresa], které sousedili s Připloceným pozemkem, včetně rodinného domu č. p. [hodnota] v roce [rok], a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum] (kupní smlouva ze dne [datum], výpis z LV č. [hodnota], k. ú. [adresa] na č. l. 5 spisu a výpis z LV č. [hodnota], k. ú. [adresa] na č. l. 6-25 spisu).

5. Žalobci nebyli upozorněni znalcem, že k pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] je připlocen Připlocený pozemek. Naopak součástí znaleckého ocenění ze dne [datum] byl i plot na Připloceném pozemku (znalecký posudek č. [hodnota] ze dne [datum]).

6. Plot tvořil souvislou linii pokračující i u dalších sousedících pozemků p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (snímek katastrální mapy ze dne [datum]).

7. Žalobci začali užívat Připlocený pozemek dne [datum], kdy se ujali držby (nesporná tvrzení účastníků).

8. Výměra Připloceného pozemku činí 141 m2 (geometrický plán č. [hodnota] ze dne [datum]).

9. Původní plot, kterým byl připlocen Připlocený pozemek k pozemku parc. č. [hodnota]1 v k. ú. [adresa], byl v roce [rok] vyměněn za nový na základě stavebního povolení vydaného dne [datum] [název] pod sp. zn. [spisová značka] (stavební povolení vydané [název] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a geometrický plán č. [hodnota] ze dne [datum]).

10. Žalovaný doručil žalobcům výzvu ze dne [datum], ve které žalobce informoval, že kontrolou bylo zjištěno, že část oplocené zahrady u domu žalobců č. p. [hodnota] je umístěna na pozemku p. č. [hodnota], a byla jim nabídnuta nájemní smlouva s tím, že v případě jejího neuzavření bude žalovaný požadovat vyklizení pozemku p. č. [hodnota] o výměře záboru cca 124 m2 (výzva k uzavření nájemní smlouvy ze dne [datum]).

11. Žalobci odpověděli žalované dopisem ze dne [datum], v němž zejména uvedli, že v době nabytí vlastnictví v roce [rok] stál na hranici záboru již nejméně 20 let plot, který byl popsán ve znaleckém posudku ke kupní smlouvě, a který byl v roce [rok] vyměněn za nový na základě stavebního povolení vydaného dne [datum] [název] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobci uvedli, že byli od počátku v dobré víře, že jim zahrada p. č. [hodnota] patří až po oplocení, v čemž byli utvrzeni i vydáním stavebního povolení. Držbu předmětné části pozemku ve vlastnictví žalovaného vykonávali nepřetržitě od roku [rok], kdy pouze navázali na rozsah užívání své právní předchůdkyně. Žalobci se dovolávají mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o. z., kdy se považují za vlastníky předmětné části pozemku p. č. [hodnota], odmítají uzavřít navrhovanou nájemní smlouvu a vyzvali žalovaného k souhlasnému prohlášení o existenci vlastnického práva (reakce na výzvu žalovaného ze dne [datum])[Anonymizováno]

12. Žalovaný sdělil dne [datum], že jejich žádostí o vydržení Připloceného pozemku se bude zabývat zastupitelstvo žalovaného (e-mail ze dne [datum]).

13. Pozemek p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] byla evidována jako veřejný statek již dle výpisu z dob protektorátu - tehdy evidována jako louka pod č. [hodnota] (seznam veřejných statků ze dne [datum] na č. l. 63).

14. Nejméně od roku [rok] byl pozemek p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] evidován jako pozemní komunikace (žádost o zápis pozemních komunikací do evidence nemovitostí ze dne [datum]).

15. Ke dni [datum] se stalo statutární město [adresa] vlastníkem pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (návrh na zápis do evidence nemovitostí ze dne [datum]).

16. Soud neprovedl pro nadbytečnost další důkazy navržené účastníky, zejména místní ohledání, přípis na č. l. 43 spisu a další listiny předložené na jednání konaném dne [datum] žalovaným. Skutkový stav byl na základě již provedených důkazů zjištěn bez důvodných pochybností. Pokračování v dokazování by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Ze stejného důvodu, tedy dostatečného skutkového podkladu pro rozhodnutí ve věci samé, soud nevyhověl ani žádosti žalobců o poskytnutí lhůty k vyjádření k listinným důkazům předloženým na jednání dne [datum], když navíc tyto listiny nebyly jako důkazy ani provedeny právě pro nadbytečnost.

17. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

18. Žalobci zakoupili pozemky p. č. [hodnota] o výměře 703 m2 a p. č. [hodnota] o výměře 61 m2, k. ú. [adresa], které sousedili s Připloceným pozemkem, včetně rodinného domu č. p. [hodnota] v roce [rok], a to na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Žalobci nebyli upozorněni znalcem, že k pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] je připlocen Připlocený pozemek. Naopak součástí znaleckého ocenění ze dne [datum] byl i plot na Připloceném pozemku. Plot tvořil souvislou linii pokračující i u dalších sousedících pozemků p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Žalobci začali užívat Připlocený pozemek dne [datum], kdy se ujali držby. Výměra Připloceného pozemku činí 141 m2. Původní plot, kterým byl připlocen Připlocený pozemek k pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], byl v roce [rok] vyměněn za nový na základě stavebního povolení vydaného dne [datum] [název] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný doručil žalobcům výzvu ze dne [datum], ve které žalobce informoval, že kontrolou bylo zjištěno, že část oplocené zahrady u domu žalobců č. p. [hodnota] je umístěna na pozemku p. č. [hodnota], a byla jim nabídnuta nájemní smlouva s tím, že v případě jejího neuzavření bude žalovaný požadovat vyklizení pozemku p. č. [hodnota] o výměře záboru cca 124 m2. Žalobci odpověděli žalované dopisem ze dne [datum], v němž zejména uvedli, že v době nabytí vlastnictví v roce [rok] stál na hranici záboru již nejméně 20 let plot, který byl popsán ve znaleckém posudku ke kupní smlouvě, a který byl v roce [rok] vyměněn za nový na základě stavebního povolení vydaného dne [datum] [název] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobci uvedli, že byli od počátku v dobré víře, že jim zahrada p. č. [hodnota] patří až po oplocení, v čemž byli utvrzeni i vydáním stavebního povolení. Držbu předmětné části pozemku ve vlastnictví žalovaného vykonávali nepřetržitě od roku [rok], kdy pouze navázali na rozsah užívání své právní předchůdkyně. Žalobci se dovolávají mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o. z., kdy se považují za vlastníky předmětné části pozemku p. č. [hodnota], odmítají uzavřít navrhovanou nájemní smlouvu a vyzvali žalovaného k souhlasnému prohlášení o existenci vlastnického práva. Žalovaný sdělil dne [datum], že jejich žádostí o vydržení Připloceného pozemku se bude zabývat zastupitelstvo žalovaného. Pozemek p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] byla evidována jako veřejný statek již dle výpisu z dob protektorátu - tehdy evidována jako louka pod č. [hodnota]. Nejméně od roku [rok] byl pozemek p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] evidován jako pozemní komunikace. Ke dni [datum] se stalo statutární město [adresa] vlastníkem pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa].

19. Soud se při právním posouzením nejprve zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr mezi účastníky posuzován. Vzhledem k tomu, že vydržecí lhůta začal běžet dne 22. 5. 1995, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 aplikovat na tento právní vztah úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“).

20. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Oprávněným držitelem je ten, kdo je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří (§ 130 odst. 1 obč. zák.).

21. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že držba nemovité věci (resp. práva k ní) byla za účinnosti obč. zák. možná i contra tabulas, tedy v rozporu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 22 Cdo 837/98 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2338/2014).

22. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu dále vyplývá, že pokud jsou skutečné právní vztahy k pozemku v rozporu se stavem veřejných knih, má před stavem evidovaným ve veřejných knihách přednost skutečný stav (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1675/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5212). V případě rozporu mezi právním stavem evidovaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným musí soud vycházet ze skutečného stavu; přitom je oprávněn přihlížet ke všem skutečnostem, které mají za následek nesoulad mezi stavem v katastru a skutečným stavem (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 646/2009, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 7162).

23. V případě, že se nabyvatel nemovitostí na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva chopí držby pozemku, na který se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i tohoto pozemku. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele v takovém případě je i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 3. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1848/98, publikovaný v časopisu Soudní rozhledy č. 7, ročník 2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 7. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2941/2000).

24. Hodnocení dobré víry musí vycházet z objektivního hlediska; podle konstantní judikatury i v případě, že držitel se mohl (subjektivně) cítit jako vlastník (např. platil daně z majetku, užíval a udržoval jej); není oprávněným držitelem, jestliže jeho dobrá víra není dána objektivně, se zřetelem ke všem okolnostem (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, a ze dne 28. l1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2299/2012). Při posouzení, je-li držitel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000).

25. Omluvitelný omyl, a tedy i oprávněnou držbu, nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného výjimečně i více, například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004). Pro posouzení, jaký poměr ploch nabytého a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen nabytý pozemek, nelze stanovit jednoznačné hledisko. Každý případ je třeba posoudit individuálně (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1261/2007).

26. Soud dospěl k závěru, že žalobci byli v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, když při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém rozumně požadovat, nemohli mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že jim Připlocený pozemek patří. Při zohlednění velikosti Připloceného pozemku (141 m2) a sousedního pozemku p. č. [hodnota] (703 m2) by na takto vzniklé ploše činil Připlocený pozemek přibližně 17 % plochy, respektive Připlocený Pozemek by představoval cca 20 % plochy sousedního pozemku p. č. [hodnota]. Z poměru plochy pozemků tak nelze uzavřít, že by rozdíl v ploše byl viditelný na první pohled. Z pohledu soudu není součástí běžné opatrnosti přeměřování pozemku a porovnávání průběhu hranice s katastrálními mapami. Ani skutečnost, že v terénu nebyl patrný „zub“, ale hranice byla plotem zarovnána, sama o sobě nebyla způsobilá vyloučit dobrou víru žalobců. Žalobci navíc byli ve svém přesvědčení, že Připlocený pozemek nabývají od vlastníka utvrzeny jednak znaleckým posudkem ze dne [datum] a v průběhu vydržecí lhůty též na základě stavebního povolení vydaného dne [datum] [název] pod sp. zn. [spisová značka]. Znalec ani stavební úřad žalobce neupozornil na skutečnost, že nabývají či užívají pozemek ve vlastnictví třetí osoby. Na tomto závěru nic nemůže změnit ani skutečnost, že dílna, která měla být vystavěna na základě výše uvedeného stavebního povolení dosud nemá být zkolaudována. Judikatura připustila, že výměra drženého pozemku může dosáhnout až 50 % výměry pozemku koupeného výjimečně i více, například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004). V daném případě tvoří Připlocený pozemek pouze 20 % plochy sousedního pozemku a navíc byl součástí znaleckého ocenění i plot na Připloceném pozemku. Žalobci tak jednali při nabývání a užívání Připloceného pozemku v omluvitelném omylu.

27. Možnosti vydržení Připloceného pozemku nebrání ani skutečnost, že se jednalo o místní komunikaci. Pokud žalovaný argumentoval rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 612/2019, tak k tomu soud uvádí, že Nejvyšší soud vycházel v dané věci z jiných skutkových okolností, když se řešila otázka mimořádného vydržení za účinnosti o. z. Z pohledu soudu za účinnosti obč. zák. nic nebránilo možnosti při oprávněné držbě vydržet pozemek účelově určený jako místní komunikace.

28. Žalobci se držby Připloceného pozemku ujali dne [datum] a vydržecí lhůta uplynula dne [datum] (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Pro vydržení vlastnického práva k Připlocenému pozemku tak neměla význam ani výstavba trafostanice v roce 2016, když tou dobou již žalobci nabyli vlastnické právo vydržením. Skutečnost, zda právní předchůdci žalobců věděli, že došlo k neoprávněnému připlocení Připloceného pozemku je bez právního významu, pokud tuto skutečnost nesdělili žalobcům. Žalovaný nic takového netvrdil a ani v průběhu řízení taková skutečnost nevyplynula.

29. Vzhledem k tomu, že se žalobcům předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a v žalobě uplatněný nárok vyplývá z žalobních tvrzení, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 086 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 4 960 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla zvýšena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 4 960 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] s tím, že odměna byla zvýšena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a) § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč sestávající z částky 10 116 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum] s tím, že odměna byla zvýšena z původní částky 5 620 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025.

31. Soud nepřiznal žalobcům odměnu advokáta za sepis vyjádření ze dne [datum], když vyjádření bylo učiněno bez výzvy soudu a nejedná se tak o účelně vynaložené náklady. Odměna advokáta je navíc s ohledem na stručnost tohoto vyjádření dostatečně kryta odměnou za účast na jednání dne [datum].

Poučení