33 C 210/2021-241

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Schramovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [anonymizováno] - [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] za nějž jedná [země] - [anonymizováno 7 slov] sídlem [adresa] 2. [územní celek], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 3. [název žalované], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Řízení se ve vztahu k žalované 3/ zastavuje.

II. Určuje se, že žalovaná 1/ je vlastníkem nemovitosti – pozemku parcelní [číslo] (dříve dle PK části parcelní [číslo]) dosud vedené u [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], oddělené dle geometrického plánu [číslo] [rok] ze dne [datum], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

III. Řízení se, pokud jde o pozemek parcelní [číslo] vedený u [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], zastavuje.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1/ je žalobce povinen zaplatit žalované 1/ do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 285 Kč.

V. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2/ je žalobce povinen zaplatit žalovanému 2/ do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 35 249 Kč k rukám právního zástupce žalovaného 2/ JUDr. [jméno] [příjmení].

VI. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 3/ nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] postupem dle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), v platném znění, dále jen„ [anonymizováno]“ domáhala určení, že vlastníkem pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí] je [země] s příslušností hospodařit pro [název žalované] (tj. žalovaná 1/). V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět pokud jde o pozemky parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a v rozsahu zpětvzetí bylo řízení zastaveno. Krátce před konečným rozhodnutím pak vzala žalobkyně žalobu zpět ve vztahu k žalované 3/, což soud zohlednil v konečném rozhodnutí. Předmětem řízení po částečných zastaveních řízení, pokud jde o jednotlivé pozemky, pak zůstalo určení, že žalovaná 1/) je vlastníkem pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětné pozemky KN“).

2. Žalobu odůvodnila tak, že předmětné pozemky katastru nemovitostí (KN) odpovídají alespoň zčásti původním pozemkům pozemkového katastru (PK) vedeným na knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro [katastrální uzemí]. Jejich vlastníkem bylo [anonymizováno] kostela sv. [jméno] v [část obce], právní předchůdce žalobce, což vyplývá z přiloženého rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob. Tyto pozemky tvořily původní církevní majetek ve smyslu ustanovení § 2 písm. a) [anonymizováno] alespoň po část rozhodného období. V případě předmětných pozemků došlo v rozhodném období k majetkové křivdě v důsledku skutečností uvedených v ustanovení [ustanovení pr. předpisu], o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě). Původní parcela PK [číslo] byla odejmuta právnímu předchůdci žalobce rozhodnutím rady okresního národního výboru [okres] ze dne [datum], č. [anonymizováno] [číslo], kterým byla s odkazem na zákon č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě) přidělena [anonymizováno] státu - [anonymizována tři slova] v [obec], [anonymizována dvě slova]. Parcela byla z pozemkové knihy odepsána [datum]. Jiná poznámka o odejmutí pozemků není v knihovní vložce zapsána.

3. Žalovaný 2/ měl vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] údajně nabýt ex lege na základě ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. zákona 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (ZPO). Ke vkladu vlastnického práva žalovaného 2/ do katastru nemovitostí došlo na základě žádosti žalovaného 3 ze dne [datum], zn. [číslo] [číslo]. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný 2/ podmínky předvídané v ustanovení § 1 odst. 1 ZPO nenaplnil a v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2018, sp. zn. 28 Cdo 3197/2018.

4. Žalovaný 2/ měl vlastnické právo k pozemkům parc. [číslo] nabýt ex lege na základě ustanovení § 2 zákona č. zákona 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (ZPO). Ke vkladu vlastnického práva žalovaného 2/ do katastru nemovitostí došlo na základě ohlášení žalovaného 2/ ze dne [datum], zn. [anonymizováno] [rok] [rok] [číslo] [spisová značka], v němž prohlašuje, že vlastnické právo nabyl žalovaný 2/ na základě ustanovení § 2 odst. 1 ZPO k části parcely PK [číslo]. Následně byla do katastru nemovitostí zapsána parcela [číslo] na základě ohlášení změny údajů v katastrálním operátu na základě nově vytvořeného geometrického plánu [číslo] [rok] v k.ú. [část obce] ze dne [datum], zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka].

5. Ustanovení § 2 ZPO stanoví, že do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí nezastavěné pozemky, které obce vlastnily ke dni [datum], pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 1. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě) vlastnické právo na stát přecházelo zápisem poznámky o provedení výkupu do pozemkové knihy.

6. Vzhledem ke skutečnosti, že v knihovní vložce není zapsána poznámka o výkupu pozemků, je zřejmé, že žalobkyně vlastnila předmětné pozemky při nejmenším až do [datum], kdy nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, který princip intabulace ke dni nabytí účinnosti opustil (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/95). Až od [datum] mohl nabýt stát vlastnické právo k předmětným pozemkům měl-li k tomu náležitý titul. Dne [datum] nabyl účinnosti zákon č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů, kterým byl vyvlastněn obecní majetek a obce od [datum] žádný majetek nabývat nemohly (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1635/10). Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce vlastnil pozemek PK [číslo] ke dni [datum] (což byl poslední den, kdy mohla obec vlastnit pozemky), nemohla být zároveň jeho vlastníkem obec.

7. Protože žalovaný 2/ nevlastnil pozemek PK [číslo] k 31. prosinci 1949, nejsou předmětné pozemky jeho historickým majetkem, a tudíž je nemůže ani restituovat podle § 2 ZPO (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1635/10). Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že žalovaný 2/ podmínky předvídané v ustanovení § 2 ZPO nenaplnil a je tudíž v katastru nemovitostí evidován jako vlastník pozemků parc. [číslo] neoprávněně, když jejich vlastníkem je ve skutečnosti stát.

8. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu zpět ve vztahu k žalované 3/ a ve vztahu k pozemku parc. [číslo].

9. K pozemku parc. [číslo] žalobkyně doplnila v průběhu řízení, že žalovaný 2/ své údajné vlastnictví k pozemku parc. [číslo] ohlásil teprve v roce [rok], k ohlášení přiložil geometrický plán c. [číslo] [rok], jímž oddělil mj. z pozemku původního pozemkového katastru PK [číslo] k. ú. [část obce] novou parcelu KN parc. c. [číslo]. Tomuto předložení geometrického plánu předcházelo (zjevně neúspěšné) ohlášení z roku [rok], které žalovaný 2/ učinil ohledně PK [anonymizováno] (části) a uplatnil přechod podle ustanovení § 2 zákona c. 172/1991 Sb., o majetku obcí (dále jen „zákon o majetku obcí").

10. Předmětný pozemek PK [anonymizováno] v k.ú. [část obce] byl odepsán z knihovní vložky [anonymizováno] a vlastnictví [anonymizována dvě slova] sv. [jméno] v [část obce] (právního předchůdce žalobkyně) až na základě rozhodnutí [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] rady [anonymizováno] [okres] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] o přídělu mj. předmětné PK [anonymizováno] do správy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], jak vyplývá ze zápisu [číslo] v oddílu [anonymizováno] knihovní vložky [číslo] z přídělové listiny z [datum]. Na základě této přídělové listiny byl pozemek PK [číslo] odepsán z knihovní vložky [číslo] ve vlastnictví právního předchůdce žalobce a zapsán přímo do knihovní vložky [číslo] pro k. ú. [část obce]. Knihovní vložka [číslo] byla ve vlastnictví [anonymizována dvě slova] - [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno], jak vyplývá z oddílu [anonymizováno] teto knihovní vložky. Z oddílu [anonymizováno] rovněž vyplývá, že knihovní vložka [číslo] nikdy nebyla ve vlastnictví kohokoliv jiného mimo stát, tedy nebyla nikdy ve vlastnictví obce. Pozemek PK [číslo] nikdy nebyl ve vlastnictví obce, ale byl ve vlastnictví právního předchůdce žalobce a následně ve vlastnictví státu, takže se nejedná o historický majetek obce ve smyslu ustanovení § 2 zákona o majetku obcí, a proto nemohl pozemek park. [číslo] (a ani část parcely PK [číslo]) přejít na žalovaného 2/.

11. Dle žalobkyně pak k přechodu na žalovaného 2/ nemohlo dojít ani podle ustanovení § 1 odst 1 zákona o majetku obcí. Ze zprávy [stát. instituce] ze dne [datum], c. j. PÚ [číslo] jednoznačné vyplývá, ze předmětný pozemek parc. [číslo] byl k [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [rok] zapsán pro [anonymizována dvě slova] - [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek]. Tato prokázaná skutečnost rovněž absolutně vylučuje moznost, že by předmětný pozemek nabyl žalovaný 2/ ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona o majetku obcí, protože není splněna podmínka, ze k pozemku mel právo hospodaření právní předchůdce obce (tj. příslušný místní národní výbor), když toto právo mel [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek]. Navíc hospodaření [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [územní celek] nelze podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu povazovat za hospodaření obcemi, resp. městskými částmi (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2008, sp. zn. 28 Cdo 5020/2007).

12. Žalovaný 2/ nemohl vlastnické právo k předmětným pozemkům nabýt ani vydržením či vydržením mimořádným. Žalovaný 2/ byl účastníkem (jako neúspěšný žalobce a neúspěšný dovolatel) řízení, která vyústila v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Jednalo se o pro nyní projednávanou věc o dvě zásadní otázky, a to:

1. Závěr, že od data účinnosti zákona č. 279/1949 Sb. ([datum]) nemohly již obce nabýt zadní majetek, a to ani se zpětnou účinností, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.května 2012, sp. zn. 28 Cdo 2906/2011 2. Závěr, že užívaní pozemku [anonymizována čtyři slova], který byl samostatným subjektem, který hospodařil na pozemcích, a proto jeho práva a závazky z takového hospodaření nemohly přejít na [anonymizováno] ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona c. 172/1991 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2008, sp. zn. 28 Cdo 5020/2007. Nadto v době, kdy žalovaný 3/ činil ohlášení o údajném vlastnictví žalovaného 2/, tj. v letech [rok] a [rok] byl již zcela ustálen výklad ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o majetku obcí, ve smyslu faktického hospodaření, a to judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu Tyto skutečnosti a naprostá absence jakéhokoliv podkladu pro zápis předmětného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], resp. jeho části v rozsahu původní parcely PK [číslo] do vlastnictví žalovaného 2/, a naopak žalovanému 2/ známé právní skutečnosti (judikatura na zaklade jeho neúspěšných žalob) a skutkové okolnosti (přiděl [anonymizována tři slova] [obec] v roce [rok], absence historického vlastnictví obce a hospodaření [anonymizována tři slova] [obec] k [datum] a k [anonymizována dvě slova] [rok]) spolehlivě vyvracejí jeho dobrou víru a poctivý úmysl.

13. Okolnost, že se jednalo o historický církevní majetek žalobce byla žalovanému 2/ prokazatelně známa, neboť se žalovaný 2 předmětný pozemek parc. [číslo] po jeho uchvácení pokusil kupní smlouvou ze dne [datum] dále zcizit. Tomu zabránilo vyrozumění ze strany [anonymizována dvě slova] jako nadřízeného církevního subjektu žalobce, které žalovanému 2/ sdělilo, že se jedna o blokovaný historický církevní majetek (srov. § 29 zákona o pude ve znění do [datum]). Na zaklade toho žalovaný 2 (jako prodávající) sepsal s kupujícím ([právnická osoba]) souhlasné prohlášení ze dne [datum], kterým prohlásili neplatnost kupní smlouvy. Postup žalovaného 2 je nutno označit za pochybný a nelze z něho dovodit, že držel pozemek po dobu nejméně 10 let, popř. 20 let, nebo dokonce 30 let v dobré víre, že mu po právu patří. O nepoctivém úmyslu žalovaného 2/ svědčí dále to, že v době od [datum] do [datum] mezi žalobkyní a žalovaným 2/ probíhal dokonce soudní spor o určení vlastnického k předmětnému pozemku, a to na zaklade žaloby podané žalobcem ke zdejšímu soudu a vedené pod sp. zn. 9 C 162/2010.

14. Žalovaná 1/ navrhla zamítnutí žaloby a uvedla, že žalobkyně zpochybňuje splnění podmínek přechodu vlastnického práva k předmětným pozemkům na žalovaného 2/, aniž by však uvedla, jaké podmínky neměly být naplněny. Žalobkyně rovněž rezignovala na prokázání toho, že předmětné pozemky byly jejím původním majetkem ve smyslu § 2 písm. a) ZMV, když se v této souvislosti omezuje toliko na tvrzení, že předmětné pozemky KN odpovídá alespoň zčásti původnímu pozemku PK 255 vedenému v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území Hloubětín. Žalobkyně je povinna tvrzení uvedená v žalobě nejen tvrdit, ale také prokázat.

15. Žalovaný 2/ nárok žalobkyně neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný 2/ předně uvedl, že není dostatečně určitě vymezen předmět řízení, když žalobkyně tvrdí, že předmětné pozemky odpovídají alespoň z části původnímu pozemku PK [anonymizováno]. Žalobkyní předložené grafické„ promítnutí" PK parcel do dnešních parcelních čísel nemůže být považováno za dostatečně přesný podklad, když se jedná o zákres orientační. Ač žalobkyně uvádí, že se mělo jednat o neplatný přechod, zcela opomíjí, že k přechodu dochází ze zákona. Jelikož k přechodům na obce došlo ze zákona, nelze na přechody aplikovat ustanovení o neplatnosti právního jednání. Právní jednání představuje„ projev vůle", ke kterému při přechodu majetku nedochází. Žalovaný 2/ dále namítl promlčení nároku žalobce domáhat se požadovaného určení argumentujíc tím, že žalobce není vlastníkem, který by se domáhal určení svého vlastnického práva a není ani oprávněnou osobou s tím, že opírá – li žalobce včasnost podané žaloby o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 390/ 2021, pak namítl žalovaný 2/, že jde o rozhodnutí ojedinělé, odporující dosavadní judikatuře. Z procesní opatrnosti dále žalovaný 2/uvedl, že vlastnické právo k pozemkům vydržel. K přechodu pozemků došlo účinností zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále„ zákon o přechodu"). Zbylé pozemky přešly do vlastnictví žalovaného 2/ nejpozději dnem [datum] dle ust. § 2a zákona o přechodu. Nadto dle žalovaného 2/ uplynula i mimořádná vydržecí doba. V přechodných ustanoveních občanského zákoníku je stanoveno, že k mimořádnému vydržení dojde až po pěti letech po účinnosti tohoto zákona, tedy ke dni [datum]. Žalobkyně déle než 30 let nesporovala vlastnické právo žalovaného 2/ a ten byl po celou tuto dobu v dobré víře ve své vlastnické právo. Žalobkyně přitom dobrou víru žalovaného 2/ po dobu 30 let nikterak nerozporovala.

16. Žalovaná 3/ nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že je přesvědčena, že s ohledem na délku uplynulé doby nelze zákonný požadavek vykládat tak přísně, že by bylo nutné předložit důkaz o faktickém hospodaření k jednomu konkrétnímu dni, tj. [datum]. Takový požadavek nelze racionálně uplatňovat. Ve vztahu k pozemku parc. [číslo] je však prokázáno užívání místním národním výborem v roce [rok]. Jistá je také určitá hospodářská a personální kontinuita. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 418/1990 Sb., práva a závazky místních národních výborů na území hlavního města Prahy přecházejí na hlavní město Prahu a příslušné městské části. Podle § 37 odst. 2 písm. c) téhož zákona přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů pracovníků z místních národních výborů na místní úřady městských částí, v nichž bylo sídlo příslušného místního národního výboru. Agenda správy pozemku se tak nemohla nikam vytratit. O pozemek bylo kontinuálně pečováno, byl zařazen do evidence majetku dnem [datum], žalovaná 3/ realizovala kroky k uvedení do souladu faktického a právního stavu na straně jedné a registrovaného stavu na straně druhé. V žádosti o provedení záznamu je obsaženo prohlášení starosty žalované 3/ o tom, že s pozemkem bylo ke dni [datum] hospodařeno. Toto osvědčení učinil jako orgán veřejné moci. I následně s předmětným pozemkem žalovaná 3/ hospodařila. Uvedené aktivity na sebe kontinuálně navazují a ve svém souhrnu prokazují dlouhodobé faktické hospodaření s uvedeným pozemkem.

17. Na základě provedených důkazních prostředků soud učinil následující skutková zjištění:

18. Podle protokolu sepsaného [číslo] z. z. bylo vloženo vlastnické právo mj. pozemku parcely [anonymizováno] role pro [anonymizována dvě slova] sv. [jméno] v [část obce]. Rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [okres] ze dne [datum], č. [anonymizována dvě slova] / [číslo] byla mj. nemovitost č. kat. 255 zapsaná ve vložce 9 poz. [příjmení] pro kat. území [část obce] z majetku Záduší kostela sv. [jméno] v [část obce] přidělena a svěřena do správy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec]. Dne [datum] došlo na základě [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [okres] ze dne [datum], č. [anonymizována dvě slova] / [číslo] k připsání pp čk. [anonymizováno] z vložky [anonymizováno] do čísla knihovní vložky [číslo]. [příjmení] smlouvou ze dne [datum] byly všechny pozemky zapsané v Pozemkových knihách pro k.ú. [část obce], a to na č. vložky [číslo] a [číslo] převedeny do správy [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [obec] (prokázáno z knihovní vložky [číslo] [příjmení] knihy pro [katastrální uzemí], Opisu rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [okres] ze dne [datum], č. [anonymizována dvě slova] / [číslo] a knihovní vložky [číslo] – [katastrální uzemí], hospodářské smlouvy ze dne [datum]).

19. Ke dni [datum] došlo ke sloučení církevních právnických osob a) katolická fara v [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] sv. [jméno] v [anonymizováno] s církevní právnickou osobou s názvem [anonymizována dvě slova] u [anonymizováno] sv. [jméno] [příjmení] – [část obce] s tím, že [anonymizována dvě slova] u [anonymizováno] sv. [jméno] [příjmení] – [část obce] je právním nástupcem slučovaných církevních právnických osob. žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v rejstříku evidovaných právnických osob [stát. instituce]. Zřizovatelem žalobkyně je [anonymizována dvě slova], [IČO] (prokázáno z Rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob dle kán. 121 CIC ze dne [datum] a výpisu z rejstříku evidovaných právnických osob ke dni [datum]).

20. Ke dni [datum] bylo k pozemku parc. [číslo] evidováno vlastnické právo žalované 2/, pozemek je evidován jako orná půda a má výměru 41327 m2. K pozemku je evidováno věcné právo užívání pro [právnická osoba] za účelem umístění kabelového vedení a vstupu a vjezdu za účelem jeho provozu a údržby. Jako nabývací titul je zde uvedena listina„ Souhlasné prohlášení o neplatnosti smlouvy ze dne [datum]“. Žalovaný 2/ a [právnická osoba] podepsali dne [datum] souhlasné prohlášení o absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum], kterou žalovaný 2/ převedl vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] na [právnická osoba] a to z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s blokačním ustanovením § 29 zák. č. 229/ 1991 Sb. O zápis změny vlastnického práva do katastru nemovitostí týkající se pozemku parc. [číslo] na [list vlastnictví] c kat. ú. [část obce] požádal žalovaný 2/ dne [datum] (prokázáno z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum], [list vlastnictví], žádosti o zápis změny vlastnického práva do katastru nemovitostí, [katastrální uzemí] ze dne [datum] a souhlasného prohlášení žalovaného 2/ a [právnická osoba] a.s. jako kupujícího ze dne [datum]).

21. Žalovaný 2/ ohlásil [anonymizována dvě slova] [okres] dne [datum] nabytí vlastnického práva ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. ke dni [datum], dle § 2 téhož zákona, k pozemkům dle pozemkového katastru k.ú. [část obce], mimo jiné PK parc. [číslo] část. Součástí této listiny je souhlasné prohlášení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] s.p. v likvidaci a žalovaného 2/ o přechodu vlastnického práva k nemovitostem na obec [anonymizováno] [obec]. Žalovaný 2/ ohlásil [anonymizována dvě slova] [okres] změnu údajů v katastrálním operátu na základě nově vytvořeného geometrického plánu [číslo] [rok] k.ú. [část obce], podle níž z parcel 254/ 103, 254/ 105, 254/ 116 a 255 vznikla na základě geometrického plánu [číslo] [rok] nová parcela dle KN [číslo] [anonymizováno] v k.ú. [část obce] (prokázáno z Ohlášení nabytí vlastnického práva ze dne [datum] a souhlasného prohlášení, ohlášení změny údajů v katastrálním operátu na základě nově vytvořeného geometrického plánu [číslo] [rok] k.ú. [část obce], včetně přílohy, kterou je geometrický plán [číslo] [rok]). 22. [anonymizována dvě slova] adresovalo žalovanému 2/, společnosti [právnická osoba] i [stát. instituce] upozornění na porušení § 29 zákona o půdě pokud jde o pozemek p. [číslo] v kat. území [část obce], jímž mělo dojít jednak kupní smlouvou ze dne [datum], jíž žalovaný 2/ prodal společnosti [právnická osoba] pozemek, kdy řízení vedeném pod sp. zn. [anonymizováno] - [číslo] [rok] [stát. instituce], [stát. instituce], na základě uvedené kupní smlouvy převod vlastnického práva ke zmíněnému pozemku ve prospěch společnosti [právnická osoba] zapsal do katastru nemovitostí. Následně probíhalo u [stát. instituce], řízení pod sp. zn. [anonymizováno] - [číslo] [rok], jehož předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce] z převodce na nabyvatele [právnická osoba]. [anonymizována dvě slova] upozorňovalo, že zmíněný pozemek p. [číslo] není možno převádět s ohledem na § 29 zák.č. 229/1991 Sb. (tzv. blokační paragraf zákona o půdě) a tím, že původním vlastníkem zmíněného pozemku, dříve evidovaného jako pozemek p. [číslo] (PK), byla církevní právnická osoba s názvem [anonymizována dvě slova] sv. [jméno] v [část obce], což je doloženo zápisem v pozemkové knize, knihovní vložce [číslo] vedené pro soudní okres [okres], kat. obec Kyje a uzavřené smlouvy je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zákoníku ve spojení s § 29 zák.č. 229/1991 Sb.) [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] dne [datum] předložil v přídělovém řízení podle zákona 46/ 48 Sb. seznam nemovitostí v kat. úz. [část obce], mezi nimi mj. i č. parc. [anonymizováno], s uvedením vlastníka [anonymizována dvě slova] sv. [jméno] [příjmení], navržených k přidělení [anonymizováno] K přidělení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], z bývalého majitele [anonymizována dvě slova] sv. [jméno] pak došlo přídělovou listinou [stát. instituce] ze dne [datum], k odevzdání [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] zápisem z [datum] (prokázáno vyrozuměním [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] adresovaným žalovanému 2/, vyrozuměním [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] adresovaným [anonymizována dvě slova], vyrozuměním [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] adresovaným [anonymizována dvě slova], informací o průběhu řízení [anonymizováno] [číslo] [rok] xanon [číslo], přípisem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], značka [číslo] [spisová značka], přídělovou listinou ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], zápisem ze dne [datum]).

23. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 11. 2. 2011, č.j. 9 C 162/2010-39, určil, že žalobkyně je vlastnicí pozemku pare. [číslo] katastrálního území [anonymizováno] o výměře 38.008 m2 vymezeného geometrickým plánem č. [rok] [anonymizováno] [číslo] [rok] (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že předmětný pozemek, jehož vlastníkem byl původně právní předchůdce žalobkyně, převzal k [datum] stát na základě zákona č. 46/1948 Sb. Vzhledem k absenci poznámky o provedení výkupu předmětného pozemku v pozemkové knize (§ 10 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb.) a neexistenci rozhodnutí o provedení výkupu tohoto pozemku, ovšem stát dle závěrů soudu prvního stupně postupem podle zákona č. 46/1948 Sb. vlastnické právo k dotčenému pozemku platně nenabyl. Z uvedeného důvodu nemohlo dojít ani k přechodu vlastnického práva ze státu na žalovaného. Odvolací soud rozsudkem ze dne 11. října 201, č.j. 17 Co 322/2011-67, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně na požadovaném určení vlastnického práva nemá naléhavý právní zájem, neboť žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. Dotčený majetek totiž přešel na stát v rozhodném období způsobem uvedeným v zákoně č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen -„ zákon o půdě“ (v rozporu s tehdejšími právními předpisy, resp. bez právního důvodu), přičemž dalšímu převodu tohoto církevního majetku na jiné osoby bránilo blokační ustanovení § 29 zákona o půdě. Odvolací soud rovněž vysvětlil, že v době, kdy vláda předkládá paragrafované znění návrhu zákona o majetkovém vypořádání státu s církvemi ke schválení Parlamentem ČR, není řešení jednotlivých restitučních případů soudní cestou přípustné, neboť není na místě, aby soudní moc při absenci restitučního zákona převzala aktivitu, která jinak v rámci dělby moci přísluší pouze moci zákonodárné. Odvolací soud proto žalobě o určení vlastnického práva nevyhověl. Dovolání žalobkyně (ve shora uvedené, i této věci) pak Nejvyšší soud ČR zamítl (prokázáno podstatným obsahem rozsudku zdejšího soudu ze dne 11. 11. 2011 č.j. 9 C 162/2010-39 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 21. 6. 2012 č.j. 28 Cdo 1167/2012). 24. [anonymizováno 5 slov]. [část Prahy] sdělil žalobkyni, že z identifikace parcel KN [číslo] a [číslo] [anonymizováno] v k.ú. [část obce] a zápisů z [příjmení] knihy je zřejmé, že historickým majetkem církve byla pouze parcela PK [anonymizováno], která je dne s částí parcel KN [číslo] a [číslo] [anonymizováno]. [příjmení] dnešní parcely KN [číslo] [anonymizováno] k.ú. [část obce] ke dnům [datum] a [datum] byl [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [obec] a to podle hospodářské smlouvy zapsané pod [anonymizováno] [číslo] (prokázáno ze zprávy [anonymizováno 5 slov]. [anonymizováno] ze dne [datum] a hospodářské smlouvy ze dne [datum]).

25. Rozsah, v jakém dnešní pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce] tvoří součást pozemku dříve [příjmení] [anonymizováno], vyplývá z náhledu průniku mapy parcel PK a KN s barevným orientačním zákresem stavu pozemkové držby podle pozemkového katastru a z geometrického plán pro rozdělení pozemků [číslo] [rok] ze dne [datum] (prokázáno uvedeným nákresem a uvedeným geometrickým plánem).

26. Všechny výše uvedené důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo. Z listin: žádost žalovaného 3/ ze dne [datum rozhodnutí], zn. [číslo] [spisová značka], výpis z katastru nemovitostí pro pozemek [číslo] v k.ú. [část obce] na [list vlastnictví], evidenční karta majetku ze dne [datum], nájemní smlouva ze dne [datum] včetně přílohy této smlouvy, kterou je předložený plánek pronajaté plochy, žádost ze dne [datum] a sdělení ze dne [datum]; přílohy žádosti ze dne [datum], kterými jsou snímek [příjmení] mapy na č. kat. xanon [číslo] a výpis z evidence nemovitostí kopie [list vlastnictví], barevné kopie ortofotomap a to parcely [číslo] blíže nespecifikováno, parcely [číslo] z roku [rok], [rok], z let [anonymizováno] až [anonymizováno], z roku [rok], informace o pozemku parč. [číslo] knihovní vložka [číslo] a [číslo] navržená k důkazu žalovaným 2), usnesení Zastupitelstva hl. m. [obec] [číslo] ze dne [datum], ohlášení do katastru nemovitostí ze dne [datum], ortofotomapy parcely [číslo] soud nevyvozoval žádné závěry, neboť se týkaly pozemku parc. [číslo] ohledně nějž byla následně žaloba vzata zpět, případně z nich nečerpal žádná zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci. Skutkový stav je tak prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

27. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

28. Původním vlastníkem nemovitosti, a to pozemku č. kat. [anonymizováno] zapsaného ve vložce [anonymizováno] pozemkové knihy pro kat. území [část obce], a to nejméně od [číslo] bylo [anonymizována dvě slova] sv. [jméno] v [část obce]. Žalobkyně je právním nástupcem [anonymizována dvě slova] sv. [jméno] v [část obce]. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] dne [datum] předložil v přídělovém řízení podle zákona 46/ 48 Sb. seznam nemovitostí v kat. úz. [část obce], mezi nimi mj. i č. parc. [anonymizováno], s uvedením vlastníka [anonymizována dvě slova] sv. [jméno] [příjmení], navržených k přidělení ČSl. S.S.n.p.. K přidělení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], z bývalého majitele [anonymizována dvě slova] sv. [jméno] došlo přídělovou listinou [stát. instituce] ze dne [datum], k odevzdání [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] zápisem z [datum]. Rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [okres] ze dne [datum], č. [anonymizována dvě slova] / [číslo] byla mj. nemovitost č. kat. [anonymizováno] zapsaná ve vložce [anonymizováno] poz. [příjmení] pro kat. území [část obce] z majetku [anonymizována dvě slova] sv. [jméno] v [část obce] přidělena a svěřena do správy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec]. Dne [datum] došlo k připsání pp čk. [anonymizováno] z vložky [anonymizováno] do čísla knihovní vložky [číslo]. [příjmení] smlouvou ze dne [datum] byly všechny pozemky zapsané v Pozemkových knihách pro k.ú. [část obce], a to na č. vložky [číslo] a [číslo] převedeny do správy [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [obec].

29. Pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce] tvoří součást pozemku dříve [příjmení] [anonymizováno]. Žalovaný 2/ ohlásil [anonymizována dvě slova] [okres] dne [datum] nabytí vlastnického práva ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. ke dni [datum], dle § 2 téhož zákona, k pozemkům dle pozemkového katastru k.ú. [část obce], mimo jiné PK parc. [číslo] část. Kupní smlouvou ze dne [datum] žalovaný 2/ prodal pozemek p. [číslo] v kat. území [část obce] společnosti [právnická osoba], ta následně převedla pozemek na nabyvatele [právnická osoba]. Arcibiskupství pražské upozornilo dopisem ze dne [datum] žalovaného 2/, nabyvatele i [anonymizována dvě slova] na porušení § 29 zákona o půdě dne [datum]. Na základě souhlasného prohlášení ze dne [datum] o absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum], bylo vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] opět zapsáno pro žalovaného 2/. Ke dni [datum] bylo k pozemku parc. [číslo] evidováno vlastnické právo žalovaného 2/, pozemek je evidován jako orná půda a má výměru 41327 m2. U zdejšího soudu probíhalo pod sp. zn. 9 C 162/2010-39 řízení o určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. [číslo] katastrálního území Kyje. Rozsudek soudu I. stupně, který určil, že žalobkyně je vlastnicí předmětného pozemku, neboť jehož vlastníkem byl původně právní předchůdce žalobkyně, přičemž pozemek převzal k [datum] stát na základě zákona č. 46/1948 Sb. bez právního důvodu, byl zrušen odvolacím soudem, který dospěl k závěru, že žalobkyně na požadovaném určení vlastnického práva nemá naléhavý právní zájem, neboť žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. [příjmení] dnešní parcely KN [číslo] 9 k.ú. [část obce] ke dnům [datum] a [datum] byl [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec].

30. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

31. Soud věc posuzoval podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnosti a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen„ ZMV“). Zde je na místě připomenout, že smyslem a účelem restitučních zákonů je snaha alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd, přičemž ke splnění účelu a cíle restitucí je zejména nutné, aby obecné soudy interpretovaly restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji (srovnej IV. ÚS 1088/12-2).

32. V daném případě žalobkyně podala žalobu na určení vlastnického práva podle § 18 odst. 1 ZMV a naléhavý právní zájem této určovací žaloby (§ 80 o. s. ř.) tak vyplývá přímo ze zákona.

33. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí ve věci samé se týká toliko pozemku parc. [číslo] zaměřil se soud při hodnocení důkazů a aplikaci právních norem primárně na ty týkající se uvedeného pozemku. V řízení nebylo mezi účastníky sporu, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 3 ZMV a sporným naopak mezi účastníky zůstalo zejména to, zda byly naplněny podmínky předvídané v § 2 ZPO; kdo je skutečným vlastníkem předmětného pozemku a komu tak přísluší právo s předmětným pozemkem hospodařit, zda je případný nárok žalobkyně promlčen, a zda došlo k vydržení předmětného pozemku ve prospěch žalovaného 2/.

34. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona 172/ 1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, přecházejí do vlastnictví obcí nemovitosti, které obce vlastnily ke dni [datum], pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 1, a to dnem [datum] Jak lze dovodit z důvodové zprávy k zákonu, a zaznělo též v argumentaci žalobce, druh majetku obcí popsaný v ustanovení § 2 zákona o majetku obcí měl být tzv. historickým majetkem obcí. Podle § 1 uvedeného zákona do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni [datum] příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě [obec] též na městské části, pokud obce a v hlavním městě [obec] též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona ([datum]) hospodařily. Do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí dále věci z vlastnictví České republiky, s nimiž začaly obce a v hlavním městě [obec] též městské části hospodařit po [datum] způsobem obdobným právu hospodaření, jestliže s nimi takto hospodařily ke dni účinnosti tohoto zákona.

35. Dle § 1089 a násl. o.z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

36. Dle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

37. Dle ustanovená § 3066 o.z. se do doby stanovené v § xanon [číslo] započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. pro výpočet doby mimořádného vydržení lze tedy započítat dobu pouze 15 let před účinnosti nového občanského zákoníku (tj. před [datum]), a držitel tak může poprvé vlastnické právo k nemovité věci mimořádně vydržet až k [datum].

38. Pokud v průběhu řízení žalovaní namítali, že žaloba není dostatečně určitá jde- li o specifikaci pozemku, resp. části původního pozemku PK 255, pak soud měl jiný názor. Žalobkyně dle názoru soudu specifikovala předmět řízení dostatečně, když jednak popsala srozumitelně čeho se v řízení domáhá a svůj popis pak doplnila zákresem, který (ač by nemohl sloužit pro zápis změn do katastru nemovitostí) dostatečně určitě vymezoval, jakých částí původního pozemku PK 255 se žaloba týká. Judikatura Nejvyššího soudu, na kterou žalobkyně odkázala, např. rozsudek ze dne 29. září 1998, sp. zn. 3 Cdon 681/96, považuje soud za přiléhavou, zvláště pak s vědomím, že novější rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 21. dubna 2005, sp. zn. 30 Cdo 2606/2004, používají shodnou argumentaci a nijak se neodchylují při posuzování určitosti žaloby v obdobných sporech.

39. Na základě listinných důkazů má soud za jednoznačně prokázáno, že pozemek [číslo] [anonymizováno] v k.ú. [část obce] mající původ v parcele PK [anonymizováno] je historickým je majetkem žalobkyně a jejím majetkem byl i k rozhodnému datu [datum]. Tato skutečnost vyplývá zejména z historických listin, jako jsou knihovní vložky [číslo] přípis [anonymizována tři slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], značka [číslo] [spisová značka], přídělovou listinou ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], zápisem ze dne [datum] a dalších. Stejně tak z listinných důkazů jednoznačně vyplynulo, že vlastníkem parcely [číslo] [anonymizováno] k.ú. [část obce] ke dnům [datum] a [datum] byl [anonymizována dvě slova] – [anonymizována tři slova] [obec] a to podle hospodářské smlouvy zapsané pod [anonymizováno] [číslo] a nelze tak hovořit o hospodaření obce s předmětným pozemkem Z uvedeného je zřejmé, že nemohly být naplněny podmínky dle § 1 a § 2 zákona č. 172/ 1991 Sb.

40. Pokud jde o namítané promlčení práva na požadované určení, posuzoval soud tuto otázku a námitku ze strany žalovaných dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 390/2021, ze dne 23. 3.2021, podle nějž ze všeobecně přijímaného závěru o nepromlčitelnosti vlastnického práva nepochybně vyplývá, že v situaci, kdy zde není žádné jiné právní úpravy, reglementující lhůtu k uplatnění žaloby o určení vlastnického práva státu v režimu ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., nelze zahájení řízení dle § 18 odst. 1 zákona č. 418/2012 Sb. nikterak časově limitovat, a to ani na základě obecné úpravy promlčení. S tímto vysloveným názorem Nejvyššího soudu se soud I. stupně v této věci zcela ztotožňuje a nemá důvod se od něj odchýlit a námitku promlčení vznesenou strnou žalovanou považuje za nedůvodnou.

41. Pokud jde o námitku řádného a mimořádného vydržení, byť k přechodu pozemků došlo účinností zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, žalovaný 2/ ohlásil [anonymizována dvě slova] nabytí vlastnického práva k pozemku [číslo] [anonymizováno] v k.ú. [část obce] až v roce [rok], tedy o chopení se držby lze hovořit nejdříve v těchto časových souvislostech. Aniž by bylo nutno zkoumat, zda šlo o držbu poctivou či nepoctivou, když zcela absentují jakékoliv podklady svědčící o právním důvodu přechodu předmětného pozemku na stát, žalovaný 2/již v roce [rok] pozemek zcizil (kupní smlouva s [právnická osoba]) a následně nejpozději v roce [rok] se dozvěděl, že jde o historický majetek církve, na nějž dopadá tzv. blokační ustanovení zákona o půdě. Žalovaný 2/ tedy neměl pozemek v držbě ani řádnou vydržecí dobu, natož pak dobu mimořádnou. I tuto námitku žalované strany vznesené proti žalobě považuje soud za nedůvodnou.

42. S odkazem na shora uvedené pak soud dospěl k závěru, že je na místě žalobě, pokud jde o pozemek parcelní [číslo] (dříve dle PK části parcelní [číslo]) dosud vedený u [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], oddělený dle geometrického plánu [číslo] [rok] ze dne [datum] vyhovět, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

43. Za použití § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. pak soud rozhodl o zastavení řízení ve vztahu k žalované 3/ a ve vztahu k pozemku parcelní [číslo] vedenému u [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], neboť žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět a nikdo z účastníků proti zpětvzetí nic nenamítal (výrok I. a III.).

44. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanými 1/ a 2/rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř (výroky IV. až V.), neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovaným tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 71,4 %. Při určení poměru úspěchu a neúspěchu vycházel soud z počtu pozemků, u nichž učinila žalobkyně určení vlastnického práva předmětem řízení. Z tohoto počtu měla žalobkyně úspěch pouze pokud jde o jeden pozemek, když ve zbylém rozsahu vzala žalobu v průběhu řízení zpět, aniž by zpětvzetí záleželo na chování žalovaných. Úspěch měla tedy žalobkyně v rozsahu 14,3 %, neúspěch v rozsahu 85,7 %.

45. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1/ jsou v souladu s ustanovením § 137 o. s. ř. náklady řízení tvořeny paušální náhradou nákladů účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem dle vyhl. 254/ 2015 Sb., a to 300 Kč za každý úkon, v daném případě za šest úkonů (nahlížení do spisu dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum] a účast u jednání dne [datum]) tedy 1 800 Kč, z toho poměrnou část dle úspěchu ve věci představuje částka 1 285 Kč, ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

46. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2/ spočívají náklady řízení žalovaného 2/ v odměně advokáta ve výši 3 100 Kč za úkon právní služby dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. 177/ 1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif), přičemž učinil celkem 12 úkonů, paušální náhradě hotových výdajů 12 x 300 Kč za úkony právní služby: příprava a převzetí věci; vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] včetně doplnění ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], doplnění vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], doplnění vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], doplnění vyjádření ze dne [datum], odvolání včetně jeho doplnění, vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum] (§ 13 odst. 3 adv. tarifu), a náhradě za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a jeho hotových výdajů ve výši 8 568 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), celkem tedy 49 368 Kč, z toho poměrnou část dle úspěchu ve věci představuje částka 35 249 Kč, a to k rukám advokáta žalovaného 2/ ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud jde o vyjádření ze dne [datum] a doplnění vyjádření ze dne [datum], neproběhlo mezi těmito úkony jednání soudu, ani nebylo rozesíláno podání ostatních účastníků řízení, na něž by žalovaný 2/ měl reagovat, soud tedy neshledal důvod, pro který mělo být vyjádření žalovaného 2/ rozděleno do dvou podání na úkor žalobce, při vyčíslení nákladů řízení. Proto byla za tyto úkony přiznána náhrada jako za jeden úkon právní služby. Pokud žalovaný 2/ požadoval ve vyčíslení náhrady nákladů řízení zvlášť paušální náhradu hotových výdajů za odvolání a za jeho doplnění, pak ani k tomuto postupu soud neshledal důvod a blanketně podané odvolání včetně jeho doplnění k výzvě soudu posoudil jako jeden úkon právní služby, včetně paušální náhradu hotových výdajů, když takový postup žalovaného 2/ je 47. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 3/ bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť řízení bylo ve vztahu k žalované 3/ zastaveno z důvodu zpětvzetí, aniž by to šlo žalované k tíži, žalovaná 3/ však náhradu nákladů řízení výslovně nepožadovala (výrok VI.).

Poučení