33 C 227/2021 - 164

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Blažeje a přísedících Marcely Horové a Jaroslava Borovičky ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupený [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalované ze dne [datum] je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 880,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení státu České republice Okresnímu soudu v Ústí nad Labem ve výši 656 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhal rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru ze strany žalované okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné, přičemž žaloba byla odůvodněna následujícími skutečnostmi. Žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zaměstnán na pozici ,,[pozice]“, a to na dobu určitou do [datum]. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] došlo ke změně pracovní pozice na ,,[pozice]“ a k prodloužení sjednané doby do [datum]. Dne [datum] byl s žalobcem rozvázán pracovní poměr doručením písemného vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] z důvodu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, ačkoliv pro tento postup nebyly dle žalobce splněny zákonné podmínky. Dne [datum] žalobce zaslal žalované písemné oznámení, v němž vyjádřil pochybnosti nad správností postupu žalované a vyslovil přání i nadále setrvat v zaměstnaneckém poměru. Dne [datum] byl žalobce osloven spolupracovníkem panem [jméno FO] s žádostí o prodiskutování jisté záležitosti a současně byl požádán, aby společně odešli na sesternu. V daný okamžik se na sesterně nacházely zaměstnankyně paní [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] následně zvýšeným hlasem vytýkal žalobci jeho dřívější rozpory s paní [jméno FO], žalobci však nebyl zcela zřejmý kolegův úmysl, když pouze vyrozuměl, že se ho pan [jméno FO] (po domluvě s paní [jméno FO]) snaží vyprovokovat. Žalobce, ve snaze zabránit případnému konfliktu, jmenovanému spolupracovníkovi sdělil, že musí odejít za pacientem, který ho dříve požádal o pomoc a místnost chtěl opustit. Navzdory opakovaným výzvám žalobce mu však pan [jméno FO] v odchodu zabránil. Při pokusu o opuštění sesterny situace eskalovala ve fyzický konflikt, kdy pan [jméno FO] chytil žalobce pod krkem a žalobce kolegu následně odstrčil. Neprodleně poté žalobce incident ohlásil vrchní sestře [tituly před jménem] [jméno FO], která žalobci sdělila, že si o rozepři se zaměstnanci promluví. Dne [datum] předala paní [jméno FO] žalobci vytýkací dopis datovaný dnem [datum], na který žalobce reagoval písemným vyjádřením, v němž celou událost svou optikou opětovně vysvětlil. Dne [datum] bylo žalobci předáno písemné vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru, ve kterém žalovaná vymezila dva stěžejní důvody porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem, a to nevhodný slovní útok na [pozice] dne [datum] a fyzické napadení [pozice] pana [jméno FO] téhož dne. V této souvislosti žalobce s odkazem na judikaturu vyšších soudů rovněž upozornil na povinnost zaměstnavatele v okamžitém zrušení pracovního poměru dostatečně určitě skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, přičemž uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Žalovaným tvrzené důvody považuje žalobce za neurčité (napadení pana [jméno FO]), případně zcela neprojednatelné (napadení [pozice]) z následujících důvodů. Předně není uvedeno, kterou [pozice] měl žalobce slovně napadnout, přičemž žalobce současně jakékoliv napadení důrazně neguje. Rovněž druhý vytýkaný bod není dostatečně specifikován, neboť není jakkoliv nevymezeno, jakým způsobem mělo dojít k onomu fyzickému napadení. Bližší popis situace je uveden až ve vyjádření žalovaného ze dne [datum], kdy žalovaná uvedla, že žalobce udeřil kolegu pěstí. Žalobce však s tímto popisem události nesouhlasí, neboť jeho jednání mělo pouze defenzivní charakter za situace, kdy ho výše jmenovaný kolega omezoval v osobní svobodě a navzdory opakovaným žádostem mu bránil v odchodu ze sesterny a držel ho pod krkem. Žalobce pana [jméno FO] proto jen odstrčil, neudeřil ho, přičemž jmenovaný neutrpěl žádné zranění. Nadto žalobce vyjádřil domněnku, že příčinou celého problému jsou osobní antipatie paní [jméno FO] vůči žalobci, neboť žalobce v průběhu pracovní směny dne [datum] vyrozuměl, že se paní [jméno FO] s panem [jméno FO], kteří jsou současně blízcí přátelé, domluvili, že žalobce vyprovokují. [jméno FO] proto zřejmě záměrně požádal žalobce, aby s ním odešel řešit záležitost na sesternu, kde byly přítomné svědkyně ochotné připojit se posléze na stranu pana [jméno FO]. Žalobce dále doplnil, že ani žalovaná nejprve incident takto nehodnotila, když vytýkacím dopisem událost popsala jako závažné porušení pracovní povinnosti a nikoliv jako porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Na základě shora popsaných skutečností se proto žalobce domnívá, že jeho obranné jednání nelze posoudit jako porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem a tedy jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. [jméno FO] se vůči žalobci dopouštěl téměř šikanózního jednání, jež vyústilo právě dne [datum], kdy se pan [jméno FO] s paní [jméno FO] spojili, vylákali žalobce do sesterny, žalobce vyprovokovali a zinscenovali údajné napadení, to vše s cílem dosáhnout propuštění žalobce. Vztahy mezi žalobcem a panem [jméno FO] byly zprvu přátelské, avšak poté, co žalobce upozornil pana [jméno FO] na skutečnost, že by měl kolegům vrátit vypůjčené dlužné peníze, se pan [jméno FO] začal vůči žalobci chovat agresivně, povýšeně a častoval žalobce vulgárními invektivami. [jméno FO] se též vyhýbal náročné práci, resp. se odmítal dodržovat domluvené týdenní schéma střídání pracovníků v pořadí příchodu [pozice] na covidové oddělení, neboť náplň práce prvního příchozího byla časově i obsahově náročnější. Kvůli déle trvajícím neshodám žalobce s paní [jméno FO] byl žalobce též dne [datum] jejím manželem napaden na parkovišti nemocnice tak, že byl opakovaně udeřen pěstí do hlavy a zátylku a kopnut do obličeje, v důsledku čehož byl žalobce nucen vyhledat lékařskou pomoc. Pro dlouhodobé pracovní vypětí, kdy žalobce v podstatě zastával práci i za pana [jméno FO], i z důvodu trvajících konfliktů na pracovišti, proto žalobce při incidentu dne [datum] pociťoval důvodnou obavu z toho, že bude opět fyzicky napaden. Při prvním jednání žalobce svá písemná podání a vyjádření doplnil v tom smyslu, že předmětný spor je specifický v tom, že k rozhodnutí ve věci samé je nutné vycházet zejména ze svědeckých výpovědí zaměstnanců žalované, přičemž jejich výpověď tak může být ovlivněna obavou z případného pracovněprávního postihu a dále zájmem pana [jméno FO] a paní [jméno FO] na výsledku řízení (když z jejich strany došlo intrikám v podobě k vylákání žalobce a jeho vyprovokování tak, aby mohl být rozvázán jeho pracovní poměr za účelem vyřešit vzájemné nevraživé vztahy na pracovišti). Žalobce dále též uvedl, že se spolupracovnicí paní [jméno FO] ho nepojily dobré vztahy, mezi nimi docházelo ke slovním potyčkám, nikoliv však v den [datum]. Žalobce zpochybnil charakter pana [jméno FO], který si půjčuje peníze, jež nevrací, případně je vrací se značným časovým odstupem. Žalobce rozporoval tvrzení žalované ohledně domnělého útoku na sesterně dne [datum], když nad rámec svých písemných vyjádření uvedl, že měl-li by žalobce v úmyslu napadnout svého spolupracovníka, jistě by k tomu nezvolil sesternu plnou dalších zaměstnanců a své jednání by též neprodleně neohlásil vrchní sestře. Žalobce současně připustil dlouhodobé špatné vztahy s kolegy na pracovišti, jež nebyly stran žalované adekvátně reflektovány, resp. byly řešeny po personální zcela nedostatečně. Žalobce však zdůraznil, že do březnového incidentu řádně plnil své povinnosti, když z uvedeného důvodu mu byla žalovanou prodloužena pracovní smlouva. Dle žalobce je při posouzení předmětného sporu nutné přihlédnout ke skutečnosti, že k události došlo na počátku roku [rok], tedy v době vrcholící covidové epidemie. Na základě shora uvedené žalobce proto setrval na svém návrhu, resp. na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru autoritativním soudním rozhodnutím.

2. Žalovaná v obraně uvedla, že nárok žalobce neuznává, a to ani z části. Žalovaná učinila nesporným tvrzení, že pracovněprávní vztah mezi žalobcem a žalovanou vznikl na základě smlouvy, a to na dobu určitou od [datum] do [datum]. Pracovní poměr byl následně prodloužen dohodou stran do dne [datum]. Žalobce byl zaměstnán na pozici ,,[pozice]), práci vykonával na [místo] oddělení. K důvodům okamžitého rozvázání pracovního poměru žalovaná blíže uvedla, že žalobce dne [datum], během své pracovní směny, hrubým způsobem slovně napadl kolegyni konající službu a následně fyzicky napadl spolupracovníka – [pozice] [jméno FO], a to úderem pěstí do obličeje. Fyzickému ataku předcházela žádost shora jmenovaného žalobcova kolegy ([jméno FO], který se napadené kolegyně zastal, a který žalobce vyzval, aby se ke spolupracovnicím choval vhodným způsobem. Samotnému napadení byli přítomni svědci z řad zdravotnického personálu ([pozice] [jméno FO], [pozice] [jméno FO] a [pozice] [jméno FO]). K žádosti Personálního a mzdového střediska [právnická osoba]. – [právnická osoba]. bylo dne [datum] okamžité zrušení pracovního poměru žalobce projednáno s příslušnou odborovou organizací ve smyslu ust. § 61 odst. 1 zákoníku práce. Dne [datum] byl žalobci doručen vytýkací dopis pro závažné porušení pracovních povinností, v němž byl žalobce upozorněn na závažné porušení povinností podle ust. § 301 zákoníku práce, a to v důsledku svého výše popsaného jednání ze dne [datum]. Dne [datum] předal žalobci kompetentní pracovník žalované za účasti svědků [jméno FO] a [jméno FO] písemné vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru datované dnem [datum] dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Při následném vyrovnávání závazků se žalobce odmítl podrobit výstupní lékařské prohlídce. Dne [datum] žalovaná obdržela písemné oznámení žalobce ze dne [datum], jímž trval na pokračování pracovněprávního vztahu. Dle stanoviska žalované však specifikované oznámení žalobce bylo vůči žalované zcela neúčinné, když zákonné podmínky presumované v ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce, tedy neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a zaslání žádosti na dalším trvání pracovního poměru bez zbytečného odkladu, nebyly kumulativně naplněny. Dle názoru žalované totiž došlo k platnému okamžitému zrušení pracovního poměru, neboť byly splněny všechny zákonné předpoklady a zároveň oznámení žalobce o dalším trvání zaměstnání bylo žalované doručeno více jak po měsíci po ukončení pracovního poměru, tedy nebylo učiněno bez zbytečného odkladu. Žalovaná dále též poukázala na skutečnost, že žalobce se ve svém návrhu pouze omezil na konstatování neplatnosti skončení pracovního poměru, aniž by blíže vysvětlil jeho příčinu, tj. své hrubé chování. Žalobce tedy nesplnil svou zákonnou povinnost tvrzení (o rozhodných skutečnostech) ani povinnost důkazní (kdy je povinen označit důkazy k prokázání). Žalovaná proto setrvala na názoru, že žalobce svým jednáním porušil nejen příslušná ustanovení zákoníku práce tím, že řádně nespolupracoval s ostatními zaměstnanci a během výkonu služby své kolegy slovně a fyzicky napadl, ale též vnitřní předpisy žalované, s nimiž se seznámil již před podpisem pracovní smlouvy (konkrétně Etický kodex zaměstnanců [právnická osoba].). Žalovaná poukázala dále na skutečnost, že žalobcovo jednání mohlo ve svém důsledku ohrozit pacienty plicního oddělení tím, že by v případě vzniku úrazu napadeného kolegy nebyl dostatečně personálně zajištěn chod oddělení, za což je žalovaná ze zákona odpovědná. Žalovaná v neposlední řadě připomněla, že jejím úkolem je poskytování péče vedoucí ke zlepšování zdravotního stavu obyvatel a z uvedeného důvodu nemůže tolerovat jednání svého zaměstnance, jímž úmyslně ohrožuje zdraví kolegů. Při ukončení pracovního poměru vycházela z výpovědí jak svých zaměstnanců pana [jméno FO] a paní [jméno FO], ale též z výpovědí dalších pracovníků, konkrétně paní [jméno FO] a paní [jméno FO], které byly konfliktu přítomny. Žalovaná upozornila, že i kdyby docházelo k nevhodnému jednání (resp. k šikaně) vůči žalobci stran jiného zaměstnance, lze konflikt řešit v souladu s interními předpisy žalované a nikoliv fyzickým atakem, zvláště za situace vrcholící pandemie covidu, kdy žalovaná neměla dostatek personálních kapacit. Žalovaná dále uvedla, že provozuje [hodnota], přičemž na žádném pracovišti k obdobnému konfliktu po dobu trvání pandemie nedošlo, ačkoliv i v těchto institucích byli pracovníci na hranici svých sil. Důvody okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaná shledává za dostatečně určité, když současně chování žalobce považuje za způsobilé ohrozit činnost žalovaného spočívající v poskytování zdravotní péče.

3. Soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu, když z důkazů specifikovaných v závorce za dílčím skutkovým poznatkem, soud zjistil následující skutečnosti.

4. Žalobce byl zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou od [datum] do [datum], pracovní poměr byl následně prodloužen do [datum]. Dle bodu 6. pracovní smlouvy byl žalobce před podpisem smlouvy mimo jiné seznámen s pracovním řádem a dalšími vnitřními předpisy žalované, přičemž dle bodu 20. smlouvy se práva a povinnosti smluvních stran řídí ustanoveními zákoníku práce a dalšími předpisy upravujícími pracovně právní vztahy (pracovní smlouva ze dne [datum] na č. l. 5 spisu a dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] na č. l. 5 p. v. spisu).

5. Dle Etického kodexu zaměstnanců [právnická osoba]., bodu Práce v týmu zaměstnanci mimo jiné dbají na dobré interpersonální vztahy mezi kolegy, mezi podřízenými a nadřízenými, kladou důraz na profesionalitu, včetně profesionality multidisciplinárního týmu při řešení svěřených úkolů. Případné výhrady k práci ostatních zaměstnanců a návrhy ke zlepšení vyjadřují zaměstnanci vždy v interní diskuzi na vhodném místě a vhodným způsobem (Etický kodex [právnická osoba]. na č. l. 19 spisu).

6. Popisem pracovního místa a náplně práce ze dne [datum] byla vymezena charakteristika pozice sanitáře a žalobci byla stanovena pracovní agenda (popis pracovního místa a náplň práce na č. l. 21 spisu).

7. Dne [datum] žalobce osobně převzal vytýkací dopis, jímž žalovaná upozornila žalobce, že se dne [datum] dopustil závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů a to tím, že nejprve nevhodným způsobem slovně napadl kolegyni v průběhu pracovní směny a později fyzicky atakoval ranou pěstí do obličeje dalšího spolupracovníka – sanitáře [jméno FO]. Žalovaná upozornila žalobce, že jeho jednání je v rozporu s Etickým kodexem a pracovním řádem [právnická osoba]. a žalobce tím porušil základní povinnosti zaměstnance dle § 301 zákoníku práce (vytýkací dopis ze dne [datum] na č. l. 24 spisu).

8. Dopisem doručeným žalované dne [datum] žalobce reagoval na vytýkací dopis tak, že incident ze dne [datum] popsal svou optikou. Žalobce v podání uvedl, že specifikovaný den byl osloven kolegou [jméno FO] s tím, že tento chce s žalobcem probrat jistou záležitost na sesterně. Po příchodu na sesternu se pan [jméno FO] zvýšeným hlasem a gestikulací začal čehosi domáhat, žalobce upozornil kolegu, že musí odejít za pacientem a místnost chtěl následně opustit. Spolupracovník mu v odchodu přes opakované žádosti bránil, načež žalobce spolupracovníka razantně odstrčil, avšak negoval, že by kolegu udeřil pěstí do obličeje. Incident ihned ohlásil vrchní sestře [tituly před jménem] [jméno FO] (reakce na vytýkací dopis ze dne [datum] na č. l. 37 spisu).

9. Žalovaná zrušila pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum] dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, kterého se žalobce dopustil tím, že dne [datum] slovně hrubým způsobem napadl sanitářku a později napadl sanitáře pana [jméno FO]. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo projednáno s příslušnou odborovou organizací dne [datum]. Žalobce odmítl písemnost dne [datum] osobně převzít, na důkaz čehož připojily své podpisy paní [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] (žádost o projednání okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] na č. l. 25 spisu a okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] na č. l. 6 spisu).

10. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno dne [datum] (nesporná tvrzení účastníků).

11. Při okamžitém zrušení pracovního poměru žalobce vyrovnal své majetkové závazky vůči žalované, byla mu vystavena pracovněprávní dokumentace, přičemž se žalobce odmítl podrobit výstupní lékařské prohlídce (výstupní list ze dne [datum] na č. l. 23 spisu).

12. Žalobce reagoval na postup žalované písemným sdělením ze dne [datum], jímž vyjádřil nesouhlas se způsobem ukončení pracovního poměru, když celou záležitost považoval za vyřízenou formou písemné výtky. Žalobce uvedl, že chce nadále pracovat pro žalovanou, přičemž její postup v uvedené věci nepovažuje za správný. Vyjádření žalobce bylo žalované odesláno dne [datum] prostřednictvím [právnická osoba], a. s. (písemná reakce žalovaného na okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] a podací lístek ze dne [datum], na č. l. 7 a 8 spisu).

13. Dne [datum] byl žalobce vyšetřen na chirurgické příjmové ambulanci [právnická osoba], pro zdravotní obtíže (lehká nevolnost, bolest hlavy, závrať a krvácení z nosu). Jako příčinu obtíží žalobce při vyšetření uvedl napadení známou osobou, kdy byl chytnut pod krkem, několikrát byl udeřen pěstí do hlavy, spadl a následně byl kopnut do obličeje a nosu. Žalobci byl doporučen klidový režim, medikace na bolesti a C-límec. V pracovní neschopnosti žalobce nebyl, léčil se doma v osobním volnu (ambulantní nález ze dne [datum] na č. l. 57 spisu a úřední záznam o podání vysvětlení ze dne [datum] na č. l. 65 spisu).

14. Dne [datum] v [hodina] hodin se žalobce dostavil na [adresa] kdy při podání vysvětlení uvedl, že přibližně před 14 dny něco pokazil v práci, následně se pohádal se svou kolegyní [jméno FO]. Kolegyně mu nadávala, hrubě ho urážela, na konci hádky ho upozornila na to, že si ho její manžel podá a manželu následně zavolala. Dne [datum] kolem [hodina] hodin, při odchodu žalobce z práce v momentě, kdy stál u svého zaparkovaného vozidla (před [adresa]) přijel šedivý automobil, z něhož vystoupil (z místa spolujezdce) manžel jmenované kolegyně, chytil žalobce pod krkem, dal mu tzv. ,,kravatu“, přitom žalobci roztrhl zimní bundu, shodil ho na zem, opakovaně ho udeřil do hlavy (do vlasové části a týlu) a poté kopl žalobce do obličeje. Při usedání do vozidla muž žalobci vyhrožoval, že ho zabije, následně nasedl do auta a odjel. Žalobce při podání vysvětlení vyjádřil domněnku, že řidičem vozidla byla [jméno FO] (úřední záznam o podání vysvětlení ze dne [datum] na č. l. 65 spisu).

15. Z předložené elektronické komunikace mezi žalobcem a svědkem [jméno FO] pokrývající období od [datum] do [datum](konkrétně zachycuje konverzaci ve dnech [datum], [datum] a [datum] až [datum]), je zjevný zprvu zdvořilostní způsob jednání obou jmenovaných, vzájemná interakce však posléze přechází do vulgárních inzultací a to zejména při řešení pracovních záležitostí (spor o rozsahu dovolené, o vrácení dluhů svědka [jméno FO] spolupracovnicím, případně o to, který z pracovníků nastoupí při pracovní směně jako první na covidové oddělení). Dále předložený printscreen facebookové konverzace obsahuje stručnou komunikaci mezi žalobcem a spolupracovnicí [jméno FO], kdy se žalobce jmenované kolegyně dotazoval, zda jí již svědek [jméno FO] vrátil dlužnou částku (elektronická komunikace na č. l. 41-46, 58-64 ).

16. Na předloženém printscreenu facebookového profilu [jméno FO] je zachycena fotografie jmenovaného a [jméno FO] v pracovních oděvech s popiskem ,,nejlepší kamarádka na světě, hodná, milá, dobře se s ní pracuje“ (printscreen facebookového profilu na č. l. 36 spisu).

17. Z účastnického výslechu žalobce a výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že žalovaný působil na pozici [pozice], shodně jako svědek [jméno FO], přičemž práci vykonávali na ranní směny od pondělí do pátku. Práci jim zadávala nadřízená sestra, případně si práci dělili sami se svědkem [jméno FO]. Střídání bylo mezi pracovníky ujednáno v intervalu jednoho týdne. Mezi žalobcem a svědkem [jméno FO] existoval mimo spor pramenící z nedodržování nastavené frekvence střídání svědkem [jméno FO].

18. Z výpovědi žalobce a svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že mezi žalobcem a jmenovanou svědkyní došlo k rozepři, jejímž předmětem bylo pracovní opomenutí žalobce (resp. nepřenesení nezkonzumovaného jídla na standardní část nemocničního oddělení). Excitovaná slovní pře doprovázená gestikulací žalobce vzbudila ve svědkyni [jméno FO] obavu z možného fyzického napadení, s níž se svěřila svému manželovi.

19. Z účastnického výslechu žalobce a výpovědí svědka [jméno FO] a svědkyní [jméno FO] a [jméno FO] soud zjistil, že dne [datum] byl žalobce při odchodu z pracoviště na parkovišti přiléhajícím k nemocnici zastižen manželem paní [jméno FO], mezi oběma muži došlo k verbálnímu i fyzickému konfliktu, kdy manžel svědkyně žalobce opakovaně udeřil. Motivem jednání manžela svědkyně byla snaha upozornit žalobce na jeho nevhodné chování. Žalobce potyčku následující den oznámil své nadřízené svědkyni [jméno FO] a primářce oddělení, dostavil se na příslušné oddělení PČR, věc ohlásil, podal zde vysvětlení a pro zdravotní obtíže se podrobil lékařskému vyšetření. Po napadení nebyl žalobce v pracovní neschopnosti.

20. Z účastnického výslechu žalobce a ze svědeckých výpovědí svědka [jméno FO] a svědkyní [jméno FO] a [jméno FO] vyplynulo, že dne [datum] na sesterně v prostorách žalované došlo k verbálnímu i fyzickému konfliktu žalobce a svědka [jméno FO], kdy druhý jmenovaný chtěl po svém příchodu na sesternu s již přítomným žalobcem osobně prodiskutovat jeho nevhodné chování ke kolegyním. Potyčce měl bezprostředně předcházet slovní konflikt žalobce se [pozice] [jméno FO]. V místnosti sesterny svědek [jméno FO] vyzval žalobce, aby se ke kolegyním napříště choval vhodným způsobem. Žalobce se svědkem [jméno FO] na dané téma odmítl dále hovořit a dožadoval se odchodu z místnosti. Svědek [jméno FO] držel dveře a bránil žalobci v odchod z místnosti dokud nastolené téma zcela nevyčerpají. Žalobce svědka [jméno FO] udeřil pěstí pod oko, načež svědek, ve snaze vykrýt další plánovaný úder žalobce, ho chytl do tzv. kravaty, oba jmenovaní se chvíli přetahovali, pohybovali se po místnosti, potrhali papíry, poškodili chorobopisy, následně konflikt ukončili a žalobce z místnosti odešel. Incidentu byly v místnosti přítomny svědkyně [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].

21. Svědek [jméno FO] nepodstoupil v důsledku napadení lékařské ošetření, incident si nevyžádal jeho pracovní neschopnost. Žalobce napadení neprodleně nahlásil nadřízené vrchní sestře [jméno FO] (z výpovědi svědka [jméno FO]).

22. Ze svědeckých výpovědí svědkyně [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] vyplynulo, že žalobce opakovaně vstupoval do sporů se svými kolegy, přičemž incidenty byly řešeny nadřízenou vrchní sestrou [jméno FO] za přítomnosti dalších osob. Příčinou konfliktů byly jednak výtky ostatních zaměstnanců na nedostatečné plnění pracovních povinností stran žalobce, kdy jeho kolegové byli nuceni práci dokončovat či předělávat, a dále zcela neadekvátní reakce žalobce, kdy na upozornění ostatních zaměstnanců ke kvalitě odvedené práce žalobce reagoval zcela neadekvátně a agresivně. Žalobce křičel, byl vulgární, neomalený, nevhodně gestikuloval, zatínal ruce v pěst či se choval způsobem, který v personálu nemocnice vyvolával obavy z fyzického útoku. Vrchní sestra paní [jméno FO] výtky týkající se nedostatečného pracovního výkonu i související konflikty s žalobcem opakovaně řešila, dávala mu prostor pro nápravu, žalobce též uznal, že by mu více vyhovovala práci mimo kolektiv.

23. Při hodnocení věrohodnosti výpovědi žalobce i svědeckých výpovědí soud zhodnotil jejich obsahovou stránku, případnou motivaci na výsledku řízení, rozsah, v němž se výpovědi co do popisu skutkového stavu shodují či rozcházejí, přičemž soud rovněž přihlédl k verbálním i neverbální projevům žalobce a předvolaných svědků při výslechu.

24. Se zohledněním výše uvedeného soud neuvěřil výpovědi žalobce v té části, při níž tvrdil, že se svědkyně [jméno FO] před napadením žalobce dne [datum] záměrně dotazovala svědkyně [jméno FO] na rozmístění kamerového systému a to právě z důvodu plánovaného ataku, když z výpovědi paní [jméno FO] a zejména paní [jméno FO] je zřejmé, že svědkyně [jméno FO] již s jistým časovým předstihem před samotnou potyčkou na parkovišti žádala naopak o zřízení absentujícího kamerového systému, neboť její vozidlo bylo v areálu nemocnice dříve poškozeno. Svědkyně [jméno FO] tak chtěla odhalit odpovědnou osobu při vzniku případné další škody. Obdobně soud přistoupil i k tvrzení žalobce, že svědkyně [jméno FO] byla pasivním účastníkem incidentu ze dne [datum] v pozici řidiče automobilu, jímž její manžel přijel a po roztržce opět odjel z parkoviště. Soud se přiklonil se k tvrzení svědkyně [jméno FO], která uvedla, že manžela na parkovišti sice potkala, nicméně poté odjela vlastním vozem vyzvednout dítě ze školky. Uvedené podporuje též svědecká výpověď svědka [jméno FO], který uvedl, že manžela své spolupracovnice na parkovišti potkal, přičemž tento si ho s žalobcem spletl. Lze tedy usuzovat, že byla-li by svědkyně přítomna, k omylu v osobě by nedošlo. Ačkoliv svědkyně nebyla osobně přítomna samotnému incidentu na parkovišti, lze jen stěží akceptovat situaci, kdy v poklidu odjela z pracoviště s vědomím, že se její manžel chystá ,,něco si vyříkat“ s žalobcem, když své pracovní či personální obtíže s žalobcem měla předně řešit s příslušným oddělením či kompetentním pracovníkem zaměstnavatele dle postupů nastaveným mimo jiné i etickým kodexem žalované. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že znalost detailního průběhu potyčky na parkovišti není pro meritorní posouzení věci nezbytná, když v tomto konkrétním incidentu není spatřován napadaný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, slouží však k vykreslení všeobecné atmosféry na pracovišti a dokládá panující vztahy mezi žalobcem a jeho kolegy a možné ovlivnění dalšího chování žalobce.

25. Co do popisu průběhu roztržky ze dne [datum], v níž žalovaná spatřuje zvlášť hrubé porušení povinností plynoucích z pracovních předpisů vedoucí k jeho okamžitému zrušení, soud neuvěřil tvrzení svědka [jméno FO], který zjevně ve snaze minimalizovat svůj podíl na potyčce uvedl, že na sesterně vyzval žalobce k plnění pracovních úkolů, načež v poklidu odcházel, žalobce ho však následoval, zavřel před svědkem dveře a udeřil svědka [jméno FO] pěstí do hlavy. Pokud soud odhlédne od nedůvěryhodného vystupování svědka, který během své výpovědi působil přehnaně sebevědomě, na položené dotazy odpovídal neochotně, úsečně či kroutil pohrdavě očima, jeho výpověď ohledně sledu událostí věcně vyvrátily obsahově konzistentní svědecké výpovědi svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] a částečně též výpověď žalovaného. Soud se rovněž co do popisu skutkového děje odchýlil od tvrzení žalobce v tom smyslu, že byl žalobce svědkem [jméno FO] na chodbě požádán, aby spolu odešli vyřešit záležitost na sesternu, když ze svědectví [pozice] [jméno FO] i [jméno FO] plyne, že žalobce byl již při příchodu svědka [jméno FO] na sesterně přítomen. Argument žalobce, že roztržka byla vyústěním plánovaného komplotu spolupracovníků [jméno FO] a [jméno FO] za účelem ukončení pracovního poměru žalobce u žalované, lze označit za scestný, neboť na základě svědeckých výpovědí lze konstatovat, že motivací k popsanému jednání pana [jméno FO] (snaha vyříkat si hrubé chování žalobce ke kolegyním) bylo v zásadě nahodilé, samotným žalobcem vyvolané jednání, kdy se bezprostředně před rozepří na sesterně nevhodně choval k sestře [jméno FO].

26. Soud neprovedl další účastníky navržené důkazy (zejména pak výslechem svědkyně [jméno FO] a výpisem směn žalobce, svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]), neboť skutkovým stav byl na základě provedených důkazů zjištěn dostatečně a bez důvodných pochybností. Provedení dalších důkazů by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

27. Soud připustil otázku, zda svědek [jméno FO] chodil po incidentu se žalobcem do zaměstnání. Neshledal totiž, že by otázka neměla žádnou relevanci k předmětu řízení. Otázka případných následků útoku žalobce na svědka má naopak vliv na posouzení závažnosti jednání žalobce.

28. Soud rovněž připustil otázku, zda měl žalobce v průběhu pracovního poměru konflikt i s jinými kolegy, nejenom s panem [jméno FO] a paní [jméno FO]. Soud se neztotožnil s argumentací žalobce, že otázka byla uplatněna v rozporu se zásadou koncentrace řízení, když jiné konflikty ze strany žalobce nebyly v koncentrační lhůtě tvrzeny. Soud v řízení přihlíží ke všemu, co v průběhu vyplyne a součástí hodnocení intenzity porušení pracovněprávních povinností je i komplexní hodnocení vztahu žalobce k vykonávané práci včetně vztahu ke kolegům na pracovišti. Soud proto neshledal, že by žalovaná položenou otázkou obcházela zásadu koncentrace řízení.

29. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

30. Žalobce pracoval na pozici [pozice] na základě pracovní smlouvy u žalované na dobu určitou od [datum] do [datum]. Pracovní poměr byl následně prodloužen do [datum]. Na shodné pozici pracoval též spolupracovník žalobce [jméno FO]. Jmenovaným byla práce přidělována nadřízenou sestrou, případně si práci mezi sebou dělili sami. Po přeměně [místo] oddělení na oddělení covidové se žalobce se svědkem [jméno FO] domluvili, že se budou s frekvencí jednoho týdne střídat v pořadí příchodu pracovníka na covidové oddělení. Žalobce při výkonu práce dlouhodobě vykazoval významné nedostatky, zapomínal pracovní zadání, pracovní úkoly nedokončoval, případně je dokončil v nedostatečné kvalitě. Práci tak za žalobce museli dokončovat či předělávat ostatní zaměstnanci. Pracovní pochybení s žalobcem opakovaně řešila nadřízená vrchní sestra paní [jméno FO], která se žalobci snažila s organizací práce pomoci a dávala žalobci dostatečný prostor k zaučení. V případě, kdy nedostatky žalobci vytýkali spolupracovníci, žalobce reagoval slovně neadekvátně, neomaleně či hrubě, za pomoci gestikulaci pak ve svých kolegyních opakovaně vzbudil pocit ohrožení. Nespokojenost zaměstnanců s chováním žalobce byla opakovaně řešena s nadřízenou vrchní sestrou. Konflikt žalobce s kolegyní [jméno FO] byl zřejmě rovněž důvodem napadení žalobce v areálu nemocnice dne [datum], kdy byl žalobce napaden manželem paní [jméno FO] tak, že byl opakovaně udeřen do hlavy a kopnut do obličeje, přičemž žalobce byl napadení ohlásit jak své přímé nadřízené, tak primářce oddělení. Na základě jejich doporučení se podrobil lékařskému vyšetření a útok též nahlásil na příslušné oddělení PČR. Konflikt si nevyžádal pracovní neschopnost žalobce, v žalobci však útok zanechal důvodnou obavu z dalších inzultací. Dne [datum] byl žalobce na sesterně, kde byly tou dobou přítomny též zaměstnankyně [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], osloven příchozím panem [jméno FO] s žádostí, aby společně probrali chování žalobce ke spolupracovnicím. [jméno FO] tak reagoval na bezprostředně předcházející verbální konflikt žalobce s kolegyní [jméno FO]. [jméno FO] vyzval žalobce ke změně nevhodného jednání, avšak žalobce na dané téma odmítl dále hovořit a dožadoval se odchodu z místnosti. Svědek [jméno FO] žalobci v odchodu bránil, držel dveře, žalobce následně pana [jméno FO] udeřil pěstí do obličeje, ve snaze vyhnout se dalšímu hrozícímu úderu ho pan [jméno FO] chytil do tzv. kravaty, oba se chvíli pohybovali po místnosti, přetahovali se do momentu, než vzájemnou roztržku ukončili a odešli. Žalobce potyčku neprodleně nahlásil nadřízené vrchní sestře [jméno FO], která průběh incidentu probrala se svědky a aktéry potyčky. Dne [datum] žalovaná předala příslušné odborové organizaci žádost o projednání okamžitého skončení pracovního poměru žalobce. Dne [datum] žalobce obdržel vytýkací dopis, jímž ho žalovaná upozornila na skutečnost, že se dne [datum] dopustil závažného porušení povinností plynoucích z pracovně právních předpisů a to tím, že nejprve nevhodným způsobem slovně napadl kolegyni v průběhu pracovní směny a později ranou pěstí napadl dalšího spolupracovníka, přičemž žalovaného upozornila, že jeho chování je zcela v rozporu s etickým kodexem a pracovním řádem žalované. Žalobce na zaslaný dopis téhož dne reagoval podáním, jímž ze svého úhlu pohledu popsal proběhlou potyčku. Žalovaná zrušila pracovní poměr písemným okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum] z důvodu porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, kterého se žalobce dopustil výše popsaným jednáním dne [datum]. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno dne [datum], přičemž písemným sdělením ze dne [datum] žalobce vyjádřil nesouhlas se způsobem ukončení pracovního poměru a uvedl, že si přeje nadále pracovat pro žalovanou.

31. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

32. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Již ze zákonné dikce plyne, že se musí jednat o porušení pracovněprávních povinností zaměstnavatele mimořádné intenzity. Za takové situace nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával alespoň po dobu výpovědní doby.

33. Podle § 58 odst. 1 zák. práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

34. Dle § 60 odst. 1 zák. práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

35. Podle § 69 odst. 1 zák. práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

36. Podle § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

37. Podle § 301 zák. práce jsou zaměstnanci povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci; b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly; c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni; d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

38. Podle § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

39. Podle § 553 odst. 2 o. z. byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

40. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

41. Předně soud konstatuje, že žaloba je včasná (§ 72 zák. práce).

42. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2542/2007 plyne, že zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet při posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň (respektive novou terminologii porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, dále jen „pracovní kázeň“) méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy „méně závažné porušení“, „závažné porušení“ a „porušení zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení pracovní kázně (respektive novou terminologií porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci). Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.

43. Obdobně je vymezen rozsah uvážení soudu v otázce posouzení intenzity porušení pracovní v rozhodnutí Nejvyšší soudu ČR ze dne 21. 9. 2017, č. j. 21 Cdo 2524/2017, dle kterého pro hodnocení intenzity porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci je nutno vycházet z ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, které patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

44. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3648/2019 plyne, že v listině – okamžitém zrušení pracovního poměru – je zaměstnavatel povinen jednoznačně identifikovat to jednání zaměstnance, které zaměstnavatel považuje za porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, tedy časově, věcně a místně je vymezit tak, aby bylo jednoznačné a nezaměnitelné. Při posouzení, zda popsané jednání dosahuje zákonem vyžadované intenzity, soud sice vychází z takto identifikovaného skutku, avšak bere v potaz i další okolnosti konkrétního případu, které již popsány být nemusí, resp. ve všech podrobnostech popsány být nemusí (osoba zaměstnance, jeho dosavadní postoj k plnění pracovních úkolů, doba a situace, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, míra zavinění zaměstnance, důsledek porušení pracovní povinnosti pro zaměstnavatele apod.).

45. V daném případě soud dospěl k závěru, že nebyly dány důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 dost. 1 písm. b) zák. práce, neboť jednání žalobce nedosáhlo zákonem a judikaturou presumované intenzity, tedy nedošlo k porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, a to z níže uvedených důvodů. Předně se soud neztotožňuje s námitkou žalobce, že oba důvody okamžitého zrušení pracovního poměru jsou v důsledku vágního vymezení neurčité, resp. nepřezkoumatelné. Dle názoru soudu podpořeném výše citovanou judikaturou je fyzické napadení ranou pěstí do obličeje dalšího spolupracovníka – [pozice] [jméno FO] vymezeno dostatečně určitě a srozumitelně, tak že tento důvod okamžitého zrušení pracovního poměru nelze zaměnit s jiným důvodem. Zjištění veškerých dalších relevantních skutečností týkajících se poměrů zaměstnance (resp. žalobce), jeho pracovní morálky, okolností verbálního či fyzického napadení či míry účasti žalobce na porušení pracovních povinností a posouzení jejich závažnosti, resp. intenzity porušení pracovní kázně, je pak předmětem soudního přezkumu právě v rámci soudní obrany žalobce proti okamžitému zrušení pracovního poměru. V předmětné věci tak soud musel zkoumat, zda k žalovanou deklarovanému závadnému jednání žalobce skutečně došlo, zda se odehrálo tvrzeným způsobem a zda takové jednání dosahuje intenzity nezbytné pro okamžité zrušení pracovního poměru, tedy zda lze po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnávala alespoň po výpovědní dobu. Naproti tomu druhý důvod vymezený v okamžitém zrušení pracovního poměru (verbální útok na sanitářku) soud nepovažoval za určité vymezení jednání žalobce, když teprve v průběhu řízení vyplynulo, že se jednalo o [pozice] [jméno FO], nikoliv o [pozice] [jméno FO]. Jednání žalobce nebylo vymezeno tak, že jej nebylo s jiným jednáním. S ohledem na skutečnost, že důvody okamžitého zrušení pracovního poměru nelze dodatečně měnit (§ 60 odst. 1 z. p.), není z pohledu soudu možné tuto vadu zhojit ani dodatečným vyjasněním obsahu právního jednání (§ 553 odst. 2 o. z.). S ohledem na neurčitost právní jednání žalované soud proto k tomuto druhému důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru nepřihlížel (§ 554 o. z.).

46. Při svém hodnocení soud přihlédl k následujícím skutečnostem. Z provedených důkazů zcela jednoznačně vyplynulo, že navzdory dostatečné době potřebné k zaučení nového pracovníka, nebylo v kapacitách žalobce kvalitně obsáhnout zadanou agendu práce, pracovní povinnosti dlouhodobě nezvládal, pročež se opakovaně dostával do konfliktních situací se svými spolupracovníky, kteří museli pracovní nedostatky žalobce kompenzovat vlastním zvýšeným úsilím. Uvedené vyvolávalo v zaměstnancích zjevnou nevoli, přičemž pracovní pochybení žalobci opakovaně a zřejmě též ne zcela asertivně vytýkali. Žalobce kritiku kolegů (resp. především svých kolegyň) nepřijímal, na výtky nevhodně, hrubě či vulgárně verbálně reagoval. Toxická atmosféra a pracovní konflikty přesáhly hranice pracoviště v momentě, kdy manžel žalobcovy kolegyně převzal iniciativu a jako způsob řešení problému zvolil zcela neakceptovatelnou variantu, a to slovní i značně intenzivní fyzické napadení žalobce na parkovišti nemocnice. Je proto zcela namístě přisvědčit žalobci, že jeho reakce na situaci, jež se dne [datum] odehrála na sesterně, kdy mu v odchodu aktivně fyzicky bránil svědek [jméno FO] důrazně se domáhající (byť zřejmě oprávněně) nápravy žalobcova chování k ženskému personálu nemocnice, byla ovlivněna důvodně pociťovanou obavou z dalšího možného fyzického ataku. Žalobce se mohl v nastolené stresové situaci oprávněně cítit ohrožen a (jistě též mírou své neschopnosti na vyhrocené situace vhodně reagovat) zvolil nepřiměřenou reakci v podobě rány pěstí. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že k vyhrocené situaci na pracovišti a k závažnému narušení interpersonálních pracovních vztahů zcela jistě přispěla vrcholící epidemie onemocnění Covid, v jejímž důsledku se pracoviště žalobce – standardní [místo] oddělení – změnilo na infekční covidovou jednotku. Lze usuzovat, že zvýšené pracovní nároky v podobě povinnosti celodenního nošení ochranných prostředků chránících před případným nakažením, náročná péče o množství těžce nemocných a umírajících pacientů a s tím související všeobecná obava z rozmáhajícího se, tehdy ne cela prozkoumaného onemocnění, zdravotníky nepochybně fyzicky velmi vyčerpávaly a s jistotou neblaze ovlivnily též jejich psychickou stresovou odolnost. Soud rovněž přihlédl ke skutečnosti, že v důsledku jednání žalobce nedošlo ke zranění svědka [jméno FO], které by jej alespoň dočasně vyřadilo z možnosti vykonávat práci pro žalovanou. Po zhodnocení všech shora uvedených okolností samostatně i ve vzájemných konotacích, soud sice nade vší pochybnost shledává jednání žalobce, kdy pěstí udeřil svého kolegu, jako zjevné porušení pracovní kázně, avšak s ohledem na konkrétní okolnosti tohoto případu nedosahuje intenzity potřebné pro okamžité zrušení pracovního poměru. Ohledně dalšího vytčeného chování žalobce, které bezprostředně předcházelo potyčce na sesterně, a to verbální invektivy směřované žalobcem vůči kolegyni [jméno FO], soud uvádí, že v této části nebyl uveden důvod okamžitého zrušení pracovního poměru dostatečně určitě a srozumitelně, když nebyla uvedena konkrétní osoba, která byla jednáním žalobce dotčena (paní [jméno FO]). Jednání tak nebylo vymezeno tak, aby nemohlo byt zaměnitelné s jiným skutkem. I pokud by toto jednání žalobce bylo vymezeno dostatečně určitě a nezaměnitelně, tak neshledal-li soud v této konkrétní věci ránu pěstí jako zvlášť hrubé porušení pracovních povinností nelze a maiori ad minus považovat za takové porušení slovní invektivu. Soud v tomto směru zdůrazňuje, že není vázán posouzením závažnosti porušení pracovněprávních povinností dle interních aktů zaměstnavatele (např. v pracovním řádu). Naopak posouzení v tomto směru náleží vždy soudu na základě zhodnocení povahy a okolností konkrétního případu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99).

47. Na základě shora uvedené proto soud proto určil, že pracovní poměr byl okamžitým zrušením ze strany žalované rozvázán neplatně.

48. Závěrem považuje soud za nutné vypořádat se s námitkou žalované, jejímž prostřednictvím rozporovala účinnosti oznámení žalobce ze dne [datum], kterým žalobce vyjádřil nesouhlas s ukončením pracovního poměru a žádal o další trvání zaměstnání, a to z důvodu opožděnosti. Zaměstnanec může oznámit zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, kdykoliv poté, co mu zaměstnavatel dal neplatnou výpověď, nejpozději však do rozhodnutí soudu, jímž bylo řízení o žalobě zaměstnance o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí pravomocně skončeno a kterým byla určena neplatnost rozvázání pracovního poměru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 227/2000). Oznámení zaměstnance ve smyslu shora uvedeném pak není podmínkou úspěchu žaloby na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, nýbrž má vliv pouze na povinnost zaměstnavatele vyplatit zaměstnanci náhradu mzdy a stanovení rozhodného okamžiku, od kterého náhrada mzdy zaměstnanci náleží. Ve smyslu shora uvedeném proto nelze považovat oznámení žalobce za jakkoliv opožděné, a tedy vůči žalované za neúčinné.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 880,02 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) a. t. sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 7 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum] a dne [datum] (z toho jedno přesahující 2 hodiny), z částky 2 500 Kč za další poradu s klientem přesahující hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum], včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. celkem ve výši 1 800 Kč, cestovní náhrada v celkové výši 3 162 Kč v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] a dne [datum] za 360 ujetých kilometrů (4x cesta Na příkopě 857/18, Praha 110 00 – Kramoly 641/37, Úst nad Labem 401 24), náhrada je vypočtena dle obecného vzorce (38,50 Kč za litr paliva dle doloženého daňového dokladu, při průměrné spotřebě 10,6 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.), podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] a dne [datum], navýšené o částku 4 318,02 Kč představující náhradu 21 % DPH z částky nákladů snížené o uhrazený soudní poplatek, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, odst. 3 o. s. ř.).

50. Soud nepřiznal odměnu advokáta za sepis vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], když tyto úkony právní služby nebyly učiněny na výzvu soudu a nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.

51. Soud dále rozhodl o povinnosti zaplatit státu náhradu nákladů řízení. Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na procesní úspěch žalobce, má povinnost uhradit státu náhradu nákladů řízení představující svědečné ve výši 656 Kč žalovaná.