33 C 245/2018-515

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce a žalované] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; Společenství vlastníků [obec], [ulice] [tel. číslo], IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalobce a žalované] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 5 345 464,5 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 736 995,50 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 7 162,5 Kč od 1. 2. 2009 do zaplacení, z částky 7 162,5 Kč od 1. 3. 2009 do zaplacení, z částky 7 162,5 Kč od 1. 4. 2009 do zaplacení, z částky 7 162,5 Kč od 1. 5. 2009 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 6. 2009 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 7. 2009 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 8. 2009 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 9. 2009 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 10. 2009 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 11. 2009 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 12. 2009 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 1. 2010 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 2. 2010 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 3. 2010 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 4. 2010 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 5. 2010 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 6. 2010 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 7. 2010 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 8. 2010 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 9. 2010 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 10. 2010 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 11. 2010 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 12. 2010 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 1. 2011 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 2. 2011 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 3. 2011 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 4. 2011 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 5. 2011 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 6. 2011 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 7. 2011 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 8. 2011 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 9. 2011 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 10. 2011 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 11. 2011 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 12. 2011 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 1. 2012 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 2. 2012 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 3. 2012 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 4 2012 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 5 2012 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 6. 2012 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 7. 2012 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 8. 2012 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 9. 2012 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 10. 2012 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 11. 2012 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 12. 2012 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 1. 2013 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 2. 2013 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 3. 2013 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 4. 2013 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 4. 2013 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 5. 2013 do zaplacení, z částky 14 325 Kč od 1. 6. 2013 do zaplacení, z částky 6 295,84 Kč od 1. 7. 2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 191 325,20 Kč do 3 dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 14. 10. 2018 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 5 345 464,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 736 995.50 Kč od 16. 10. 2008 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 608 469 Kč od 9. 10. 2018 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný jako objednatel a [právnická osoba], [IČO] jako zhotovitel uzavřeli dne 17. 5. 2007 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byl závazek [právnická osoba] provést dílo - regeneraci zděného bytového domu a výměnu oken a závazek žalovaného za dílo zaplatit sjednanou cenu. Smlouva byla postupně změněna třemi dodatky, kterými došlo vesměs k rozšíření díla a úpravě ceny za dílo. Dílo bylo [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]. řádně a včas dokončeno a předáno. Po dokončení díla byly [právnická osoba] s r.o. dofakturovány vícepráce a další náklady spojené s vyhotovením díla. Ze strany žalovaného nedošlo k úhradě následujících faktur, které byly [právnická osoba], s.r.o. vystaveny v souvislostí se smlouvou o dílo a vyhotovením díla - faktura [číslo] ve výši 1 318 212 Kč splatná dne 15. 10. 2008, faktura [číslo] ve výši 223 004 Kč splatná dne 15. 10. 2008, faktura [číslo] ve výši 359 399 Kč splatná dne 15. 10. 2008, faktura [číslo] ve výši 490 986 Kč splatná dne 15. 10. 2008, faktura [číslo] ve výši 280 374 Kč splatná dne 15. 10. 2008 a faktura [číslo] ve výši 19 235 Kč splatná dne 17. 10. 2008. Žalovaný tyto faktury neuhradil, avšak mezi žalovaným a [právnická osoba], s.r.o. byla uzavřena dne 30. 10. 2008 dohoda o uznání dluhu a jeho splátkách – splátkový kalendář. Tímto dokumentem žalovaný jednak své pohledávky vůči [právnická osoba], s.r.o. uznal co do důvodu i výše a dále se žalovaný a [právnická osoba] [anonymizováno]. dohodly na splátkovém kalendáři, když se žalovaný dlužnou částku zavázal uhradit jednou mimořádnou splátkou ve výši 100 000 Kč do 31. 10. 2008 a dále ve čtyřech splátkách ve výši 25 000 Kč, 49 splátkách ve výši 50 000 Kč a poslední splátkou ve výši 21 975 Kč. Z těchto splátek žalovaný uhradil pouze první splátku ve výši 100 000 Kč, ostatní splátky žalovaný neuhradil. Uhrazená částka ve výši 100 000 Kč byla [právnická osoba] s.r.o. započítána na úhradu faktury [číslo]. Následně došlo ze strany [právnická osoba] k postoupení části těchto pohledávek na žalobce, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 12. 2009 byla postoupena část pohledávek ve výši 92 676 Kč z faktury [číslo] to včetně smluvní pokuty dle čl. 12 1 smlouvy o dílo a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 12. 2009 byla postoupena část pohledávek ve výši 644 319,50 Kč z faktury [číslo] to včetně smluvní pokuty dle čl. 12 1 smlouvy o dílo. Pro úplnost žalobce uvedl, že zbývající částka ve výši 581 216,50 Kč byla [právnická osoba], s.r.o. postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 4. 2009 na společnost [právnická osoba], [IČO]. V tomto případě byla postoupena pouze jistina, když smluvní pokuta nebyla předmětem postoupení. Žalobce tedy požaduje úhradu pohledávek vyplývajících ze smlouvy o dílo ze dne 17. 5. 2007, když požaduje na základě faktury [číslo] částku ve výši 736 995,50 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou svého závazku, žalobce uplatnil vůči žalovanému i nárok na smluvní pokutu dle čl. 12 1 smlouvy o dílo, dle kterého v případě nesplnění termínu proplacení daňových a nedaňových dokladů z důvodů na straně objednatele sjednává se smluvní pokuta ve výši 0,1% z ceny fakturované částky za každý i započatý kalendářní den prodlení. Žalovaný je v prodlení s úhradou svých závazků od 16. 10. 2008. Žalobci je známo, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. uplatnila vůči žalovanému smluvní pokutu za období 16. 10. 2008 až 28. 2. 2009. Žalobce tedy uplatňuje vůči žalovanému v souladu se smlouvou o dílo ze dne 17. 5. 2007 smluvní pokutu ve výši 0,1% z částky 1 318 212 Kč, a to za každý započatý den prodlení od 1. 3. 2009 do 26. 9. 2018. Žalobce tedy uplatňuje vůči žalovanému nárok na smluvní pokutu v částce 4 608 469 Kč. Tuto částku vypočítal žalobce tak, že 0,1% z částky 1 318 212 Kč je částka ve výši 1 318, 212 Kč a celkově se jedná o 3 496 dnů prodlení. S ohledem na prodlení žalovaného žalobce taktéž požaduje úhradu zákonných úroků z prodlení, a to ode dne 16. 10. 2008 do zaplacení. Žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky, a to dopisem ze dne 26. 9. 2018, avšak žalovaný jakoukoliv úhradu pohledávek odmítl. Žalobci tak nezbývá nic jiného než se svých nároků domáhat soudní cestou. Ve výzvě ze dne 26. 9. 2018 žalobce uplatnil právě i nárok na úhradu smluvní pokuty. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do sedmi dnů od doručení. Tato výzva byla doručena žalovanému dne 1. 10. 2018, tedy splatnost smluvní pokuty nastala 8. 10. 2018. Žalobce tak požaduje zákonné úroky z prodlení ze smluvní pokuty ode dne 9. 10. 2018 do zaplacení.

2. Usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. 33 C 245/2018-167 bylo řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.) přerušeno do skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. ([anonymizováno]) [číslo jednací] o žalobě žalobce [celé jméno žalobce] proti žalovanému [příjmení] [jméno] [příjmení], insolvenčnímu správci dlužníka [právnická osoba], na vyloučení části pohledávky z faktury [číslo] ve výši 736 995,50 Kč na základě právního titulu smlouvy o dílo ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovaným ze soupisu pohledávek do majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba].

3. Usnesením ze dne 25. 6. 2021, č. j. 33 C 245/2018-187 bylo rozhodnuto o tom, že v řízení se pokračuje, neboť řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. ([anonymizováno]) [spisová značka] bylo pravomocně skončeno.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 31. 8. 2021 namítl promlčení pohledávky žalobce ve výši 736 995,50 Kč pocházející z faktury [číslo] splatné dne 15. 10. 2008 vystavené na původní částku ve výši 1 318 212 Kč. Uvedl, že žalobce popsal jako právní důvod vzniku pohledávky z faktury [číslo] smlouvu o dílo ze dne 17. 5. 2007 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným a dále dohodu o uznání dluhu ze dne 30. 10. 2008. Faktura [číslo] byla splatná dne 15. 10. 2008 Smlouva o dílo byla dle ujednání ve smlouvě podle podřízena režimu zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), a to podle § 262 odst. 1 obch. zák. (tzv. fakultativní obchod). Podle § 262 odst. 3 obch. zák. platí, že zajištění ze smluv, pro něž si strany zvolily použití obchodního zákoníku podle § 262 odst. 1, se také řídí obchodním zákoníkem, resp. částí třetí tohoto zákona, proto i uznání závazku jakožto zajišťovací právní institut se rovněž řídí obchodním zákoníkem. Obchodní zákoník se musí použít také na další otázky s tím související, promlčení nevyjímaje. Důsledkem uznání závazku je mj. přetržení promlčecí doby ve smyslu § 407 odst. 1 obchodního zákoníku a započetí běhu nové promlčecí doby. Délka nové promlčecí doby je výslovně stanovena v § 407 odst. 1 na čtyři roky. V dohodě o uznání dluhu byl sjednán splátkový kalendář, kdy plnění bylo rozloženo na padesát čtyři dílčích splátek a pro každou splátku tak běží samostatně promlčecí doba (§ 392 odst. 2 obchodního zákoníku) ve vztahu k celkové uznané částce 2 671 975 Kč. Splatnost každé dílčí splátky byla sjednána k poslednímu dni v příslušném kalendářním měsíci s tím, že první splátka byla splatná k 31. 10. 2008, čtyři splátky po 25 000Kč vždy k poslední dni v rozmezí leden 2009 – duben 2009, 49 pravidelných splátek po 50 000 Kč a poslední splátka 21 975 Kč. Posledním kalendářním měsícem, ve kterém mělo být placeno, byl červenec 2013 a poslední splátka ve výši 21 975 Kč byla tedy splatná k 31. 7. 2013. K promlčení nároku žalobce z faktury [číslo] ve výši 736 995,50 Kč po započetí běhu nové promlčecí doby tedy došlo nejpozději dne 1. 8. 2017. Žalobce, zřejmě mylně vycházející z uznání dluhu podle § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a právní úpravy promlčení v § 110 tehdejšího občanského zákoníku podal žalobu k soudu až dne 14. 10. 2018.

5. Z opatrnosti vznesl žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 31. 8. 2021 také námitku promlčení k uplatněnému nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 608 469 Kč. K tomu uvedl, že má předně za to, že právo na zaplacení smluvní pokuty žalobci vůbec nevzniklo, jak je uvedeno dále. Dle tvrzení žalobce jde o smluvní pokutu vypočtenou za období prodlení žalovaného od 1. 3. 2009 do 26. 9. 2018, tj. 3 496 dnů krát sazba smluvní pokuty 0,1% z fakturované částky. K tomu je třeba poznamenat, že žalobce vypočítává smluvní pokutu z částky, která mu nenáleží, neboť sám na jiném místě žaloby tvrdí a prokazuje smlouvou o postoupení pohledávky, že část z celkové pohledávky byla postoupena na společnost [právnická osoba] Žalobce si tedy nemůže nárokovat smluvní pokutu z jiné částky než z té, která mu byla postoupena, což je částka 736 995,50 Kč, část nároku odpovídající části postoupené na [právnická osoba] musí být proto zamítnuta. Vzhledem k promlčení zajišťované pohledávky je soudně nevymahatelná ta část smluvní pokuty, která dozrála po promlčení zajištěné pohledávky. Je to dáno akcesorickou povahou smluvní pokuty ve vztahu k zajištěné pohledávce (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 01. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2637/2008). Promlčení u smluvní pokuty sjednané procentuální sazbou nastává za každý den trvání prodlení samostatně, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení porušuje svoji povinnost plnit řádně a včas (např. rozsudek ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 29 Odo 847/2001, zveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 36/2003). Smluvní pokuta totiž není příslušenstvím pohledávky jako úroky z prodlení, ale samostatným majetkovým nárokem, a proto vzniká za každý den porušení povinnosti nový samostatný nárok věřitele na zaplacení smluvní pokuty, přičemž pro každý takový nárok se rozběhne samostatně promlčecí doba podle § 393 odst. 1 obchodního zákoníku. V tomto ohledu jsou promlčeny veškeré nároky žalobce na smluvní pokutu, které předcházejí čtyři roky před podáním žaloby a současně do toho spadající nároky promlčené spolu s hlavní pohledávkou žalobce.

6. Žalovaný dále v písemném vyjádření k žalobě ze dne 31. 8. 2021 namítl neexistenci dluhu ve výši 1 318 212 Kč dle faktury [číslo] s tím, že vystavení této faktury nemá oporu v uzavřené smlouvě ve znění dodatků. Namítl proto rovněž neplatnost uznání dluhu dne 30. 10. 2008, neboť nelze uznat neexistující dluh a neplatnost uznání dluhu dovozoval i ze skutečnosti, že dohoda o uznání dluhu byla podepsána členy výboru žalovaného, nebyla však schválena shromážděním vlastníků. K posouzení existence nároku na zaplacení smluvní pokuty namítl, že dle uzavřené smlouvy o dílo ze dne 17. 05. 2007 nárok na zaplacení smluvní pokuty z důvodu prodlení s úhradou daňových a nedaňových dokladů zhotoviteli žalobci nevznikl. Takové prodlení je dle bodu [číslo] smlouvy o dílo postiženo smluvní úrokem ve výši 0,1% fakturované částky za každý i započatý kalendářní den prodlení. Dle uzavřené smlouvy o dílo zhotoviteli tedy náleží v případě prodlení objednatele pouze úrok z prodlení jako příslušenství pohledávky. V případě povolení splátkového kalendáře se navíc původní splatnost tvrzené pohledávky posouvá a nelze úrok z prodlení uplatňovat od 16. 10. 2008, jak to činí žalobce.

7. V podání ze dne 20. 12. 2021 (č. l. 309) žalobce uvedl, že se shodne se žalovaným na tom, že právní vztahy, které vyplývají ze smlouvy o dílo ze dne 17. 5. 2007 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a také dohodu o uznání dluhu ze dne 30. 10. 2008 je nutno posuzovat podle režimu obch. zák. Nicméně žalobce má za to, že došlo ke stavění promlčecí doby podle § 402 obch. zák. a tedy nárok žalobce promlčen není. K tomu uvedl, že původním vlastníkem žalovaných pohledávek byla [právnická osoba], s.r.o., na jejíž majetek byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2011, č. j. [insolvenční spisová značka] prohlášen konkurs. Incidenční správce zahrnul dne 30. 7. 2013 do majetkové podstaty [právnická osoba] právě i pohledávky vyplývající ze smlouvy o dílo, tedy i pohledávky na základě faktury [číslo]. Na základě toho podal žalobce ke Krajskému soudu v Brně dne 25. 9. 2013 žalobu na vyloučení věci z majetkové podstaty a žalobě bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2020, č. j. ([anonymizováno]) [číslo jednací] vyhověno. Z tohoto rozsudku je zřejmé, že žalobce je vlastníkem pohledávky, jejíž úhrady se domáhá v tomto řízení. Protože žaloba na vyloučení věci z majetkové podstaty je žalobou svou povahou určovací, přestala dnem 25. 9. 2013 s ohledem na § 402 obch. zák. promlčecí doba běžet.

8. Podáním ze dne 20. 12. 2021 vzal žalobce zároveň žalobu co do částky 2 031 196 Kč (s příslušenstvím) zpět s tím, že nadále bude požadovat smluvní pokutu pouze z částky 736 995,50 Kč (tedy nikoli z částky 1 318 212 Kč) za období od 1. 3. 2009 do 26. 9. 2018, tedy ve výši 2 577 273 Kč. V souladu s částečným zpětvzetím žaloby bylo usnesením ze dne 30. 12. 2021, č. j. 33 C 245/2018-369, které nabylo právní moci dne 1. 2. 2022, rozhodnuto o zastavení řízení v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 031 196 Kč s 9% zákonným úrokem z prodlení od 9. 10. 2018 do zaplacení.

9. Podáním ze dne 1. 3. 2022 (č. l. 387) vzal žalobce žalobu zpět co do částky 2 577 273 Kč (s příslušenstvím) s tím, že jedním ze sporných bodů mezi žalobcem a žalovaným je to, zda ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta či úroky z prodlení. Žalobce se proto rozhodl, že učiní nesporným, že strany se dohodly na úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z tohoto důvodu vzal žalobu ohledně smluvní pokuty ve výši 2 577 273 Kč (s příslušenstvím) zpět a zároveň navrhl změnu žaloby tak, že se domáhá přiznání smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od doby prodlení do zaplacení. K tomu odkázal na dohodu o uznání dluhu ze dne 30. 10. 2008, kde bylo sjednáno plnění ve splátkách s tím, že na částku postoupenou na žalobce připadá poměr 28,65 %, což činí ze splátky ve výši 25 000 Kč částku 7 162,50 Kč, ze splátky ve výši 50 000 Kč částku 14 325 Kč a ze splátky ve výši 21 975 Kč částku 6 295,84 Kč a navrhl přiznat žalobci sjednaný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých splátek. Usnesením ze dne 4. 3. 2022, č. j. 33 C 245/2018-393 ve spojení s opravným usnesením ze dne 7. 4. 2022, č. j. 33 C 245/2018-405 (oprava zjevné nesprávnosti v odůvodnění usnesení) bylo v souladu s návrhem žalobce rozhodnuto o částečném zastavení řízení a zároveň byla připuštěna změna žaloby. Protože při vyhotovení usnesení došlo ke zjevné nesprávnosti, kdy ve výroku II. usnesení, kterým byla připuštěna změna žaloby, nebyl uveden celý petit dle navržené změny žaloby (naposledy uvedena částka 14 325 Kč splatná 1. 1. 2013) bylo vyhlášeno opravné usnesení u jednání dne 27. 7. 2022 tak, aby usnesení o připuštění změny žaloby odpovídalo návrhu žalobce na změnu žaloby.

10. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o dílo uzavřené dne 17. 5. 2007 mezi žalovaným jako objednatelem a [právnická osoba], [anonymizováno] jako zhotovitelem bylo zjištěno, že v čl. 1 byl sjednán předmět smlouvy tak, že jím byla regenerace zděného bytového domu a výměna oken dle položkového rozpočtu ze dne 21. 3. 2007 a cenové nabídky číslo 7N2132, který je nedílnou součástí smlouvy. Cena díla byla sjednána v čl. 3 smlouvy tak, že cena bude stanovena dle jednotlivých cen stanovených v přiloženém rozpočtu a cenové nabídce dle výkazu skutečně provedených prací. K této ceně účtuje zhotovitel DPH v zákonem stanovené výši. V čl. 13 odst. 13. 2 smlouvy bylo sjednáno, že práva a povinnosti smluvních stran v této smlouvě výslovně neupravená se řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku a předpisy s ním souvisejícími, o čemž smluvní strany uzavírají výslovnou dohodu dle § 262 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku. V záhlaví smlouvy bylo uvedeno, že se jedná o smlouvu o dílo uzavřenou podle § 536 a násl. obchodního zákoníku.

11. Dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] ke smlouvě o dílo, dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] ke smlouvě o dílo a dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo].

12. Dne 30. 10. 2008 byla [právnická osoba], [anonymizováno], žalovanému vystavena faktura [číslo] s datem splatnosti 15. 10. 2008 na částku 1 318 212 Kč s tím, že ve faktuře je uvedeno:„ Vyúčtování lešení do plné ceny podle smlouvy čl. 3 bod 3.5 ve znění dodatku [číslo] ze dne 16. 4. 2008“ 13. Z dohody o uznání dluhu a jeho splátkách – splátkový kalendář bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba] dne [datum] s tím, že v dohodě je uvedeno:„ Dlužník uznává svůj dluh co do důvodu i výše a zavazuje se dlužnou částku z neuhrazených faktur [číslo] ve výši 1 318 212 Kč, [číslo] ve výši 223 004 Kč, [číslo] ve výši 359 399 Kč, [číslo] ve výši 490 986 Kč, [číslo] ve výši 280 374 Kč, v celkové výši 2 671 975 Kč uhradit v jedné mimořádné splátce ve výši 100 000 Kč k 31. 10. 2008, 4 řádných měsíčních splátek od ledna 2009 do dubna 2009 ve výši 25 000 Kč uhrazených k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, 49 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 50 000 Kč a poslední 50. splátka bude činit 21 975 Kč. Všechny výše uvedené částky budou poukazovány buď na účet [číslo] [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], nebo na účet číslo [bankovní účet] vedený u [anonymizováno]. Pokud nebude tato dohoda ze strany dlužníka plněna, přistoupí věřitel k vymáhání dlužné částky soudní cestou.“ V záhlaví dohody je uvedeno, že tato byla uzavřena mezi žalovaným zastoupeným předsedou výboru [jméno] [příjmení], místopředsedou výboru [jméno] [příjmení], členkou výboru [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] zastoupeným jednatelem [jméno] [příjmení] s tím, že za dlužníka je opatřena dvěma podpisy, a to zřejmě podpisem paní [příjmení] a podpisem pana [příjmení], za věřitele je opatřena razítkem a nečitelným podpisem.

14. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi žalobcem jako postupníkem a [anonymizována dvě slova] jako postupitelem dne 28. 12. 2019 bylo sjednáno postoupení části pohledávky ve výši 92 676 Kč z titulu faktury [číslo] s tím, že [právnická osoba], jako postupitel prohlásil, že má vůči žalovanému pohledávku z titulu neuhrazených faktur, kterými byla fakturována dohodnutá cena za realizované stavební a návazné práce na základě smlouvy o dílo ze dne 17. 5. 2007 ve znění dodatků a dohody o uznání dluhu, jejímž předmětem je regenerace bytového domu a výměna oken. Byla sjednána úplata za postoupení pohledávky ve výši 92 676 Kč.

15. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi žalobcem jako postupníkem a [anonymizována dvě slova] jako postupitelem dne 29. 12. 2009 bylo sjednáno postoupení části pohledávky ve výši 644 319,50 Kč z faktury [číslo] to za úplatu ve výši 350 000 Kč.

16. Dne 15. 4. 2010 byl u Krajského soudu v Brně navrhovatelem [právnická osoba] podán insolvenční návrh na dlužníka [právnická osoba], jak bylo zjištěno z tohoto insolvenčního návrhu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2011, č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba] a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz.

17. Dne 25. 9. 2013 byla u Krajského soudu v Brně žalobcem proti [anonymizováno] [jméno] [příjmení], insolvenčnímu správci dlužníka [právnická osoba] podána žaloba na vyloučení věci z majetkové podstaty, a to sepsané pohledávky v celkové výši 1 318 212 Kč z faktury [číslo] to na základě právního titulu – smlouvy o dílo ze dne [datum] uzavřené mezi dlužníkem [právnická osoba] a žalovaným, její části ve výši 736 995,50 Kč s příslušenstvím a všemi právy s ní spojenými (smluvní pokutou dle čl. 12 1 smlouvy o dílo). O žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2020, č. j. ([anonymizováno]) [číslo jednací] tak, že ze soupisu majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba] se vylučuje část pohledávky ve výši 736 995,50 Kč z částky vyúčtované fakturou [číslo] vystavené na celkovou výši 1 318 212 Kč na základě smlouvy o dílo ze dne [datum] uzavřené mezi dlužníkem [právnická osoba] jako zhotovitelem a žalovaným, jejímž předmětem byl závazek provést revitalizaci domu. Proti rozsudku bylo podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2021, č. j. [spisová značka], tak, že řízení o dovolání žalovaného bylo zastaveno, neboť odvolání bylo vzato zpět.

18. Další žalobcem i žalovaným navržené důkazy soud neprováděl, neboť provedenými důkazy byl skutkový stav zjištěn v rozsahu dostatečném pro právní hodnocení věci, jak je uvedeno níže.

19. V souladu s ust. 3028 odst. 3 ták. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) posuzoval soud věc podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, neboť smlouva o dílo, z níž odvozuje žalobce nárok na zaplacení částky, která je předmětem řízení, byla uzavřena dne 17. 5. 2007, tj. před účinností o. z.

20. Podle § 262 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná.

21. Podle § 262 odst. 2 obch. zák. dohoda podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu.

22. Podle § 262 odst. 3 obch. zák. touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění závazků ze smluv, pro něž si strany zvolily použití tohoto zákona podle odstavce 1, jestliže osoba poskytující zajištění s tím projeví souhlas nebo v době vzniku zajištění ví, že zajišťovaný závazek se řídí touto částí zákona.

23. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

24. Podle § 323 odst. 1 obch. zák. uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena.

25. Podle § 387 odst. 1 obch. zák. právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.

26. Podle § 391 odst. 1 obch. zák. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

27. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

28. Podle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení 29. Podle § 407 odst. 1 obch. zák. uzná-li dlužník písemně svůj závazek, běží nová čtyřletá promlčecí doba od tohoto uznání. Týká-li se uznání pouze části závazku, běží nová promlčecí doba ohledně této části.

30. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím právním závěrům. Žalobce odvozuje nárok na zaplacení částky 736 995,50 Kč ze smlouvy o dílo ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] ve znění uzavřených dodatků a z dohody o uznání dluhu a jeho splátkách ze dne 30. 10. 2008. Žalovaný vznesl v řízení námitku promlčení a soud má tuto námitku s ohledem na dále uvedené za důvodnou.

31. Předně je třeba uvést, že soud se zcela ztotožňuje s právní argumentací žalovaného o tom, že právní režim uzavřené smlouvy o dílo, uznání závazku i promlčení se řídí podle obch. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013, proti této argumentaci ničeho nenamítal ani žalobce, který uvedl, že v tomto se s žalobcem shodne.

32. Smlouva o dílo uzavřená dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dle čl. 13 odst. 13. 2. smlouvy uzavřena v režimu obch. zák., neboť tímto čl. smlouvy bylo výslovně sjednáno, že práva a povinnosti smluvních stran ve smlouvě výslovně neupravená se řídí příslušnými ustanoveními obch. zák. a předpisy s ním souvisejícími, zároveň bylo v tomto článku smlouvy uvedeno, že o tomto smluvní strany uzavírají výslovnou dohodu dle ust. § 262 odst. 1 a 2 obch. zák. Nelze tak mít žádné pochybnosti o tom, že se jedná o tzv. fakultativní obchod ve smyslu § 262 odst. 1 obch. zák. K podřazení do působnosti obch. zák. by navíc zcela postačovalo uvedení ustanovení obch. zák. v záhlaví smlouvy o dílo (viz rozsudek nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2001, sp. zn. 33 Odo 15/2001).

33. Dohoda smluvních stran o volbě obch. zák. ve smlouvě o dílo má důsledky rovněž pro posouzení dalších otázek s jejich právním vztahem souvisejících. Protože uznání dluhu ze dne [datum] je uznáním závazku ve smyslu § 323 obch. zák. a tedy zajišťovacím právním institutem, jehož účelem je zajistit plnění závazku, je třeba v souladu s § 262 odst. 3 obch. zák. dospět k závěru, že i vztahy vzniklé při zajištění závazku je namístě posuzovat podle obch. zák., když zároveň platí, že osoba poskytující zajištění je totožná s osobou zavázanou ze smlouvy (a je tak splněna podmínka, že ví o tom, že zajišťovaný závazek se řídí třetí částí obch. zák.).

34. Podle obch. zák. je nutno posuzovat i další otázky související se závazkovým vztahem založeným smlouvou o dílo ze dne [datum], a to včetně promlčení. I pokud by žalovaný byl posouzen jako spotřebitel, pak nelze podle § 262 odst. 4 obch. zák. použít ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), neboť podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010 platí, že ustanovení obč. zák. o promlčení nelze považovat za ustanovení na ochranu spotřebitele ve smyslu § 262 odst. 4 části první věty za středníkem.

35. V režimu obchodního zákoníku činí promlčecí doba 4 roky. Důsledkem uznání závazku je mj. přetržení promlčecí doby ve smyslu § 407 odst. 1 obch. zák. a započetí běhu nové promlčecí doby rovněž v trvání 4 roků. V dohodě o uznání dluhu ze dne [datum], v níž žalovaný uznal dluh vůči právnímu předchůdci žalobce v celkové výši 2 671 975 Kč, a to včetně dluhu z faktury [číslo] ve výši 1 318 212 Kč, byl sjednán splátkový kalendář, kdy plnění bylo rozloženo na 55 dílčích splátek (1× 100 000 Kč, 4× 25 000 Kč, 49× 50 000 Kč a 1× 21 975 Kč. Podle § 392 odst. 2 obch. zák. běžela pro každou splátku promlčecí doba samostatně. Splatnost každé dílčí splátky byla sjednána k poslednímu dni v příslušném kalendářním měsíci s tím, že první splátka byla splatná k 31. 10. 2008, čtyři splátky po 25 000Kč vždy k poslední dni v měsíci od ledna 2009 do dubna 2009, 49 pravidelných splátek po 50 000 Kč (tj. splátky ve výši 50 000 Kč měly být hrazeny k poslednímu dni v měsíci v období od května 2009 do června 2013), poslední splátka 21 975 Kč měla být zaplacena do 31. 7. 2013. K promlčení nároku žalobce z faktury [číslo] ve výši 1 318 212 Kč po započetí běhu nové promlčecí doby tedy došlo nejpozději dne 1. 8. 2017. Pokud žalobce v žalobě uvedl, že byla uhrazena první splátka ve výši 100 000 Kč, pak nelze z ničeho dovodit, že by došlo k zesplatnění celého dluhu, neboť žalobce netvrdil, že by při prodlení žalovaného s úhradou dalších splátek požádal žalovaného o plnění celého dluhu najednou. O splatnosti jednotlivých splátek tak platí to, co je uvedeno shora.

36. Žalovaný nerozporoval, že otázku promlčení je namístě posuzovat podle obch. zák., namítl ale, že podle § 402 obch. zák. došlo ke stavení promlčecí doby, a to dnem 25. 9. 2013 podáním žaloby na vyloučení předmětné pohledávky z majetkové podstaty úpadce [právnická osoba] ke Krajskému soudu v Brně. K tomu uvedl, že na majetek původního věřitele pohledávky [právnická osoba] byl dne 31. 5. 2011 konkurs a protože dne 30. 7. 2013 byly do majetkové podstaty úpadce zahrnuty i pohledávky vyplývající ze smlouvy o dílo, a to včetně pohledávky na základě faktury [číslo] ve výši 1 318 212 Kč, podal žalobce, který část této pohledávky ve výši 736 995,50 Kč nabyl smlouvami o postoupení pohledávky ze dne 28. 12. 2009 a 29. 12. 2009, ke Krajskému soudu v Brně dne 25. 9. 2013 žalobu na vyloučení věci z majetkové podstaty. Žalobě bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2020, č. j. ([anonymizováno]) [číslo jednací] vyhověno a protože žaloba na vyloučení věci je svou povahou žalobou určovací, neboť z vyhlášeného rozsudku je zřejmé, že žalobce je vlastníkem pohledávky, jejíž úhrady se v tomto řízení domáhá, došlo podáním této žaloby podle § 402 obch. zák. ke stavení promlčecí doby.

37. Je pravdou, že § 402 obch. zák. stanovil, že promlčecí doba přestává běžet nejen tehdy, domáhá-li se věřitel uspokojení svého práva u soudu (tj. typicky podáním žaloby na zaplacení), ale i (oproti zákonné úpravě v poměrech obč. zák. před 1. 1. 2013 i v poměrech podle o. z. od 1. 1. 2014) tehdy, učiní-li věřitel takový právní úkon, kterým se domáhá určení svého práva. Mezi stranami byl spor o to, zda žaloba na vyloučení věci z majetkové podstaty je určovací žalobou ve smyslu § 402 obch. zák., tj. takovou žalobou, jejíž podání staví běh promlčecí doby Žalovaný namítal, že taková vylučovací žaloba je zvláštním druhem určovací žaloby a nelze mít za to, že rozhodnutím o vyloučení pohledávky z majetkové podstaty bylo rozhodnuto o určení vlastnického práva žalobce.

38. To, co je pro posouzení účinků podání žaloby na vyloučení pohledávky z majetkové podstaty úpadce [právnická osoba] třeba považovat za stěžejní, a co vede soud k závěru, že podáním této žaloby nedošlo ke stavení promlčecí doby, je skutečnost, že řízení o této žalobě nebylo vedeno proti žalovanému (dlužníkovi), ale proti [právnická osoba], resp. jeho insolvenčnímu správci. Šlo o spor mezi žalobcem jakožto nabyvatelem pohledávky na základě smluv o postoupení a původním věřitelem pohledávky, předmětem řízení o této žalobě bylo posouzení otázky, zda pohledávka z faktury [číslo] ve výši 736 995,50 Kč byla platně postoupena na žalobce. Žalovaný jakožto dlužník účastníkem tohoto řízení nebyl. K tomu soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4242/2019, které bylo sice vydáno ve vztahu ke sporu řešeném podle obč. zák., avšak závěr o tom, že ke stavení promlčení dochází jen vůči osobě, vůči níž se řízení vede, nepochybně obstojí i v tomto sporu, tj. ve věci řešené podle obch. zák. Nejvyšší soud v rozhodnutí zdůrazňuje, že ke stavení promlčení dochází pouze ve vztahu k tomu právu, které bylo v řízení uplatněno, v rozsahu, v jakém byl nárok uplatněn, a vůči osobě, proti níž je řízení vedeno. K tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1460/2002, publikovaný pod C 1868 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen„ Soubor“, nebo ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2908/2008, Soubor C 9404 a rovněž usnesení téhož soudu ze dne 20. 4. 1999, sp, zn. 25 Cdo 129/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1999, pod [číslo] či ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 827/2013.

39. Soud výslovně odkazuje na závěry učiněné v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 1999, sp, zn. 25 Cdo 129/99, podle nichž: Předmětem promlčení je vždy právo, které je charakterizováno jednak svým obsahem, to znamená vymezením konkrétních subjektivních oprávnění a povinností, jednak účastníky, to znamená subjekty, mezi nimiž existuje takto definovaný právní vztah. Podmínky promlčení se sice posuzují vždy v celém souhrnu těchto prvků, ovšem při jejich pluralitě je třeba zpravidla jednotlivé nároky (či jejich části) a účastníky vztahu odlišit. Sestává-li například právní vztah mezi týmiž osobami z více samostatných nároků, běží promlčení u každého nároku zvlášť, a pokud jde o nárok téhož obsahu vůči více osobám (nejde-li o závazek nedílný - § 512 odst. 2 obč. zák.), běží promlčecí doba pro uplatnění nároku proti každé z nich samostatně. Obdobné platí i pro podmínky stavení běhu promlčecí doby, které se při pluralitě nároků či účastníků posuzuje odděleně, a to tak, že uplatnění práva u soudu ve smyslu ustanovení § 112 obč. zák. přináší důsledek v podobě stavení běhu promlčecí doby pouze ve vztahu k tomu nároku, případně jeho části, pro nějž se řízení vede, a stejně tak jen ve vztahu k osobě, vůči níž se toto řízení vede, nikoliv též ve vztahu k jakémukoliv jinému subjektu, proti němuž sice například může uplatnění téhož práva taktéž přicházet v úvahu, nicméně řízení zahájeno dosud nebylo. K uplatnění práva přitom může dojít nejenom podáním samostatné žaloby, nýbrž i například vzájemnou žalobou, námitkou započtení, a vůči jinému než dosud v řízení vystupujícímu subjektu rovněž návrhem na přistoupení účastníka či návrhem na záměnu účastníků v rámci dosavadního řízení, to však ve vztahu k dotčenému subjektu s účinkem stavení promlčecí doby teprve od okamžiku, kdy je takový návrh učiněn.

40. Ze shora uvedeného vyplývá, že podání žaloby na vyloučení pohledávky z majetkové podstaty [právnická osoba] nelze ve smyslu § 402 obch. zák. považovat za uplatnění práva ve vztahu k žalovanému, ani za právní úkon, kterým by se žalobce domáhal určení svého práva ve vztahu k žalovanému. Ve vztahu k žalovanému tak žalobce až do 14. 10. 2018 neučinil nic, co vedlo ke stavení nebo přerušení promlčecí doby.

41. Protože splatnost poslední splátky dle dohody o uznání dluhu nastala 31. 7. 2013, řízení o vyloučení pohledávky z majetkové podstaty úpadce [právnická osoba] vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. ([anonymizováno]) [spisová značka] přineslo důsledek v podobě stavení promlčecí doby jen ve vztahu mezi žalobcem a [právnická osoba], příp. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jakožto insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba] a žaloba byla podána k soudu až dne 14. 10. 2018, byla podána po uplynutí 4leté promlčecí doby. Protože žalovaný vznesl v řízení důvodnou námitku promlčení, nelze promlčené právo žalobci přiznat a soud proto rozhodl o zamítnutí žaloby.

42. Pro úplnost soud uvádí, že závěr o právo žalobce na zaplacení dluhu uplatněného žalobou by platil i v případě, pokud by byla dovozena neplatnost uznání dluhu, jak namítal žalovaný. V tomto případě by splatnost pohledávky na zaplacení nastala dnem splatnosti vystavené faktury, tj. dnem 15. 10. 2008, prvním dnem, kdy by žalobce mohl nárok uplatnit u soudu, by byl 16. 10. 2008 a k promlčení práva by došlo uplynutím 4 let, tj. dnem 16. 10. 2012.

43. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, neboť žalobce procesně zavinil obě částečná zastavení řízení a bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby. Žalovanému tak náleží náhrada nákladů právního zastoupení stanovená podle § 7, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.), a to za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě ze dne 31. 8. 2021, účast u jednání dne 24. 11. 2021) ve výši 3× 29 700 Kč (z tarifní hodnoty 5 345 464,50 Kč), tj. 89 100 Kč, za 1 úkon právní služby (vyjádření ze dne 18. 1. 2021) ve výši 21 580 Kč (z tarifní hodnoty 3 314 268 Kč) a za 4 úkony právní služby (jednání dne 2. 3. 2022, jednání dne 15. 6. 2022, písemné vyjádření ze dne 27. 7. 2022 a účast u jednání dne 27. 7. 2022) ve výši 4× 11 260 Kč (z tarifní hodnoty 736 995,50 Kč), dále 8 × režijní paušál 300 Kč, tj. 2 400 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 33 205,20 Kč. Pro úplnost soud dodává, že za účast advokáta žalovaného u jednání dne 24. 11. 2021 a dne 2. 3. 2022 považoval soud v obou případech za úkon právní služby a přiznal žalovanému odměnu za tyto úkony dle § 11 odst. 1 a. t. a nikoli náhradu promeškaného času podle § 14 odst. 2 a. t., neboť se nejednalo o případy, kdy by jednání byla odročena bez projednání věci, ani v jednom případě nebylo sice zahájeno jednání čtením žaloby, avšak soud věc s účastníky vždy probral, pokusil se o mimosoudní vyřízení věci, sdělil výsledky přípravy jednání a shrnul sporná a nesporná skutková tvrzení.

44. Celkem tak náklady řízení žalovaného dosáhly částky 191 325,20 Kč a tuto částku je žalobce povinen žalovanému nahradit, a to k rukám právního zástupce žalovaného. K zaplacení této částky byla stanovena lhůta v trvání 3 dnů v souladu s § 160 o. s. ř.

Poučení