33 C 258/2024 - 83

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený [Anonymizováno] [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 266 500 Kč, se zamítá.

II. Řízení se v části, kde se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 59 000 Kč, zastavuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 26. 9. 2024 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 325 500 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy. Uvedl, že nemajetková újma mu byla způsobena nezákonným rozhodnutím, a to usnesením o zahájení trestního stíhání, které vyústilo v nezákonné usnesení o vzetí do vazby, přičemž následně došlo ke zproštění obžaloby v plném rozsahu. Žalovaný byl omezen na osobní svobodě ode dne 30. 5. 2023, následně byl usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka] vzat do vazby, kde byl umístěn až do 20. 12. 2023, kdy byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov zproštěn obžaloby v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Za příčinu a okamžik vzniku škody je třeba považovat usnesení [adresa], oddělení obecné kriminality ze dne [datum] o zahájení trestního stíhání. Žalobce byl trestně stíhán pro podezření ze spáchání [podezřelý výraz], byl tedy ohrožen trestem odnětí svobody v délce trvání [Anonymizováno]. V důsledku postupu policejního orgánu a státního zástupce žil žalobce v permanentních obavách, zda bude uznán vinným a bude případně muset nastoupit do výkonu trestu v tomto trvání. Ke zvýšení újmy žalobce významně přispívá skutečnost, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno na základě neověřených poznatků od policejního sboru [Anonymizováno], kdy vždy bylo uvedeno policejním orgánem, že zaslaná zjištění není možné verifikovat a uvedené údaje není možno použít před soudem jako důkaz. Navíc žalobce jako živnostník provozující stánek s rychlým občerstvením v [Anonymizováno] po celou dobu zbavení osobní svobody nemohl provozovat svoji živnost, nemluvě o přerušení rodinných vazeb s jeho rodinnými příslušníky žijícími na území [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. S ohledem na dopady nezákonného rozhodnutí do života žalobce požaduje žalobce náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, přičemž vazba trvala 217 dní, tedy v celkové výši 325 500 Kč. Tato výše náhrady nemajetkové újmy koresponduje s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, který dospěl k závěru, že adekvátním odškodněním je částka v rozmezí od 500 Kč do 1 500 Kč za den trvání vazby, a to s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem posuzovaného případu.

2. Ve vyjádření ze dne 1. 11. 2024 (č. l. 37) namítla žalovaná, že žaloba byla podána předčasně, neboť nárok je třeba uplatnit nejprve u [Anonymizováno] a lhůta pro toto mimosoudní projednání nároku činí šest měsíců. Žalobce uplatnil nárok u [Anonymizováno] dne 23. 9. 2024, lhůta tak končí až dne 23. 3. 2025.

3. Usnesením ze dne 11. 11. 2024, č. j. 33 C 258/2024–40 rozhodl soud o přerušení řízení do skončení mimosoudního jednání účastníků podle zákona č. 82/1998 Sb. nejpozději však do 23. 3. 2025.

4. V doplnění vyjádření k žalobě se dne 9. 4. 2025 (č. l. 46) uvedla žalovaná, že v rámci mimosoudního projednání žalobou uplatněného nároku částečně vyhověla nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené omezením osobní svobody žalobce rozhodnutím o vazbě, a to co do částky ve výši 41 000 Kč. Ohledně zbývající částky navrhla zamítnutí žaloby s tím, že při hodnocení následků neoprávněného držení ve vazbě v osobní sféře poškozené osoby je nutno vycházet z toho, že samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí a že v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby, dále působí stres, nejistotu, úzkost a podobně. Navíc je třeba přihlédnout k dalším individuálním okolnostem jednotlivého případu, jakými mohou být životní podmínky ve vazební věznici, možnost kontaktu poškozené osoby s rodinnými příslušníky a s okolím, s tím související porušení práva na rodinný život atd. Žalobce uvedl, že v době výkonu vazby žil v obavách z odsouzení a výkonu trestu odnětí svobody, po dobu vazby nemohl provozovat svou živnost a byly přerušeny jeho vazby s rodinnými příslušníky žijícími na území [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Při stanovení výše náhrady nemajetkové újmy v rozmezí stanoveném rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 přihlédla žalovaná k tomu, že z obsahu trestního spisu bylo zjištěno, že žalobce není osobou dosud netrestanou, v opisu z evidence rejstříku trestů na č. l. 114–116 trestního spisu je uvedeno šest záznamů o pravomocných odsouzeních v [Anonymizováno]. Vzhledem k tomu určila žalovaná výši nemajetkové újmy způsobené omezením osobní svobody rozhodnutím o vazbě ve výši 200 Kč za jeden den trvání vazby, tedy pod spodní hranicí rozmezí stanoveného výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu. Žalobci byla proto přiznána náhrada nemajetkové újmy za omezení osobní svobody trvající od 30. 5. 2023 (zadržení v [Anonymizováno]) do 20. 12. 2023 (propuštění z vazby na svobodu), tedy 205 dnů ve výši 41 000 Kč.

5. Podáním ze dne 18. 7. 2025 (č. l. 63) vzal žalobce žalobu co do částky 41 000 Kč zpět s tím, že do této výše byl jeho nárok uspokojen. Upřesnil návrh tak, že požaduje náhradu nemajetkové újmy za období od 30. 5. 2023 do 20. 12. 2023, tedy za 205 dnů omezení osobní svobody vazbou, a to za 1 den ve výši 1 500 Kč. Pokud žalovaná uvedla odškodnění za den vazby částku 200 Kč, žalobce tímto s nesouhlasí. Peněžní satisfakce byla zkrácena pod hranici odškodného, které činí 500–1 500 Kč za den trvání vazby. I když rozmezí odškodného je stanoveno jako orientační, žalobce k tomu uvádí, že byl po dobu 205 dní omezen na osobní svobodě, za situace, kdy byl vytržen ze svého státu a zcela nepřipraven převezen na území [Anonymizováno], kde měl ztíženou možnost obhajoby, velmi špatné komunikační schopnosti po celou dobu trestního řízení, neboť byl odkázán jen na úroveň tlumočení přibraných soudních tlumočníků. Často docházelo k tomu, že se jeho výpovědi musely upřesňovat, jelikož překlady a tlumočení nebyly objektivně tlumočeny. S tlumočením vyvstala i skutečnost, že v rámci pobytu ve vazební věznici měl ztížený kontakt s vězeňskou službou. Obtížné bylo získat znalosti týkající se režimu vazby a obstarání si osobních věcí do výkonu vazby. Ztížený byl i kontakt s rodinnými příslušníky, zejména při povolování telefonických hovorů. Byl vytržen z rodinného prostředí, počítaje v to i jeho soukromou výdělečnou činnost. V důsledku jazykové bariéry byl vystaven psychickým depresím. Dále navrhl, aby soud přihlédl i k tomu, že od vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu došlo k vyšší míře inflace jak v [Anonymizováno], tak v [Anonymizováno].

6. U jednání dne 30. 7. 2025 (č. l. 73) vzal žalobce žalobu zpět dále co do částky 18 000 Kč, neboť původně vycházel z toho, že omezení na osobní svobodě trvalo 217 dnů, bylo to však jen 205 dnů.

7. V souladu se částečným zpětvzetím žaloby co do částky 41 000 Kč a co do částky 18 000 Kč, rozhodl soud v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. o zastavení řízení co do částky 59 000 Kč (výrok II. rozsudku).

8. U jednání dne 30. 7. 2025 navrhl žalobce rozšíření žaloby tak, že mu bude dále přiznána náhrada majetkové újmy, která mu vznikla v souvislosti s trestním stíháním, a to ušlá mzda za období od května do prosince 2023, ušlý zisk z podnikání za totéž období, a to ve výši, kterou žalobce sdělí ve své výpovědi, s tím, že listinné důkazy, o kterých bude žalobce vypovídat, budou soudu zaslány do tří dnů od skončení jednání. Dále bylo navrženo rozšíření žaloby o náklady právního žalobce v trestním řízení, které představuje odměna za šest úkonů právní služby ve výši 2 300 Kč za jeden úkon právní služby, včetně režijního paušálu ve výši 300 Kč ke každému úkonu právní služby. Soud změnu žaloby nepřipustil, a to především proto, že rovněž tyto nároky, stejně tak jako nárok uplatněný žalobou, je nutno uplatnit nejprve u žalované v rámci mimosoudního projednání nároku.

9. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů a výpovědi žalobce. Z usnesení [právnická osoba] ze dne 4. 5. 2023, č. j. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání [podezřelý výraz] [Anonymizováno] tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 22. 1. 2023, v době kolem 00:38 hodin po navrtání rámu plastového okna nezjištěným předmětem vedle kliky a přesně nezjištěným způsobem otevření předmětného plastového okna se vloupal do budovy společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] v obci [adresa], následně v 00:40 hodin vnikl bez použití násilí nezajištěnými dveřmi do trezorové místnosti, nalezenými klíči si otevřel trezor a z tohoto následně odcizil drahé kovy v hodnotě 5 589 604,95 Kč. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal žalobce dne 19. 6. 2023 stížnost, kterou odůvodnil dne 22. 6. 2023 a která byla usnesením státního zástupce [adresa] ze dne 10. 7. 2023, č. j. [Anonymizováno] zamítnuta jako nedůvodná.

10. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob bylo zjištěno, že jsou evidovány čtyři záznamy o trestné činnosti žalovaného na území [Anonymizováno], a to 1) rozhodnutí ze dne 20. 11. 2018, trestný čin [Anonymizováno], trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu s délkou zkušební doby 3 roky, 2) rozhodnutí ze dne 21. 3. 2019, trestný čin [Anonymizováno], uložená délka trestu 1 rok a 8 měsíců, 3) rozhodnutí ze dne 13. 12. 2019, následné stanovení souhrnného trestu, uložená délka trestu 2 roky a 1 měsíc, 4) rozhodnutí ze dne 2. 7. 2020, trestný čin [Anonymizováno], uložená délka trestu 2 roky a 6 měsíců.

11. Z opisu z evidence rejstříku trestů žalovaného na území [Anonymizováno] bylo zjištěno, že je evidováno devět záznamů, a to 1) rozhodnutí ze dne 26. 6. 2006, trestný čin [Anonymizováno], uložená délka trestu 1 rok a 6 měsíců, 2) rozhodnutí ze dne 3. 9. 2013, uložená délka trestu 6 let a 7 měsíců, 3) rozhodnutí ze dne 14. 2. 2012 trestný čin [Anonymizováno], uložená délka trestu 1 rok 8 měsíců, 4) rozhodnutí ze dne 8. 6. 2012, trestný [podezřelý výraz], uložená délka trestu 8 měsíců, 5) rozhodnutí ze dne 17. 1. 2013, trestný čin [Anonymizováno], uložená délka trestu sedm roků, 6) rozhodnutí ze dne 29. 6. 2022, trestný čin [Anonymizováno], uložená délka trestu 45 dní.

12. Ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. [spisová značka] bylo dále zjištěno následující. Dne 25. 5. 2023 byl Okresním soudem Brno-venkov pod č. j. [spisová značka] vydán příkaz k zadržení žalobce, dne 25. 5. 2023 byl vydán evropský zatýkací rozkaz. Na jeho základě byl žalobce dne 30. 5. 2023 zadržen na území [Anonymizováno] a následně byl eskortován do [Anonymizováno]. Z usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 6. 2023, č. j. [spisová značka] a z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobce byl vzat do vazby.

13. Dne 13. 10. 2023 byla u Okresního soudu Brno-venkov na žalobce podána obžaloba pro [podezřelý výraz] tr. zákoníku. Ve věci bylo u Okresního soudu konáno hlavní líčení dne 8. 11. 2023, dále dne 14. 12. 2023 a 20. 12. 2023. U jednání dne 20. 12. 2023 byl vyhlášen rozsudek č. j. [spisová značka], kterým byl žalobce podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný, zároveň byl žalobce propuštěn z vazby na svobodu. Stížnost státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 12. 2023, č. j. [spisová značka] byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2024, č. j. [spisová značka] zamítnuta. Krajský soud se zcela ztotožnil se závěry soudu I. stupně, že nebylo dostatečným způsobem bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že se žalované trestné činnosti dopustil právě žalobce, neexistují proti němu žádné přímé důkazy a provedené nepřímé důkazy netvoří ucelený řetězec na sebe navazujících a doplňujících se důkazů, na základě kterých by soud mohl dospět k závěru, že pachatelem trestné činnosti byl právě žalobce.

14. Z podání žalobce adresovaného [Anonymizováno] dne 23. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 325 500 Kč s tím, že žádost byla odůvodněna stejným způsobem jako v podané žalobě. Ze stanoviska [Anonymizováno] ze dne 21. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobci bylo z titulu nemajetkové újmy přiznáno 41 000 Kč.

15. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že je pravdou, že dříve byl ve vězení, pak ale vedl normální život a do vazby se dostal ze dne na den, přestože byl nevinný. Bylo proto těžké být ve vězení, když věděl, že je to nedůvodné. Asi tři nebo čtyři měsíce před zadržením se žalobce seznámil se svojí přítelkyní, která si myslela, že žalobce je vinen, mluvilo se o tom, že mu hrozí trest odnětí svobody v trvání čtyř let, přítelkyně si myslela, že už spolu nebudou. Po zadržení žalobce se musela vrátit ke své rodině. V roce 2023 měl syn žalobce 17 roků, studoval podnikatelskou školu, žalobce měl v úmyslu převést na něj stánek v Budapešti k jeho osmnáctým narozeninám, nemohl to ale udělat, a to jej trápilo. Byl sám v cele o rozměrech 3,5 x 2 m, s nikým se nemohl vídat, s nikým si nemohl povídat. Když se díval na televizi, nerozuměl, o čem se mluví, stejně tak nerozuměl, když s ním kdokoliv mluvil, nebyly tam maďarské knihy. S rodinou si psal, ale vždy dva měsíce trvalo, než dopis dostal, nebo odeslal, protože všechno se muselo překládat. Ve výkonu trestu byl v [adresa]. Žalobce byl na samotce, přibral, neměl žádný pohyb, po návratu z vazby měl sexuální problémy. Pokud jde o psychické problémy, bylo to tak, že se bál, co bude. Pokud jde o nákupy v kantýně, pak si nemohl koupit na co byl zvyklý, co má rád, i chutě jsou jiné než v [Anonymizováno]. S objednávkami mu pomáhal právník, který přišel s tlumočníkem.

16. Žalobce byl jako účastník řízení slyšen u jednání dne 30. 7. 2025, kam se dostavil, aniž by předem sdělil, že se jednání hodlá zúčastnit. Žalobce je [Anonymizováno] státní příslušnosti, nerozumí česky, soud s ohledem na absenci předchozího avíza žalobce o dostavení se k jednání, neustanovil žalobci tlumočníka. K jednání se žalobce dostavil s [jméno FO] a požádal, nechť tento vystupuje jako tlumočník žalobce. Soud proto se souhlasem žalované ustanovil tlumočníkem žalobce [jméno FO].

17. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen zák. č. 82/1998 Sb.) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

19. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

21. Podle § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

22. Podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

23. Podle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

24. Podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

25. V posuzované věci bylo mezi stranami nesporné, že žalobce byl omezen na osobní svobodě v období od 30. 5. 2023 do 20. 12. 2023 a že rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 12. 2023, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2024, č. j. [spisová značka] byl zproštěn obžaloby pro [podezřelý výraz]. zákoníku. Za daného stavu nastupuje odpovědnost státu za nezákonné omezení osobní svobody.

26. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 platí, že při stanovení peněžní náhrady za nemateriální újmu způsobenou nezákonným omezením osobní svobody ze strany státu jsou základními okolnostmi zpravidla povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby. Omluva je satisfakčním prostředkem, který zahrnuje vyjádření subjektivního požadavku poškozeného na projev jemu vstřícné vůle státu uznat chybu; nejde o konstatování porušení práva ani o náhradu nemajetkové újmy v penězích. Uplatní-li poškozený vedle požadavku na omluvu též nárok na poskytnutí zadostiučinění jinými prostředky, je na individuálním posouzení, zda je vedle omluvy k naplnění zásady přiměřenosti zapotřebí též např. konstatovat porušení práva, anebo poskytnout - též vedle ní - zadostiučinění v penězích. Podle citovaného rozsudku je adekvátním odškodněním částka v rozmezí 500 Kč až 1 500 Kč za jeden den trvání vazby, 27. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobce byl nezákonně omezen na osobní svobodě po dobu 205 dnů, spor byl o to, zda žalobci náleží odškodnění v částce vyšší než 200 Kč za 1 den omezení osobní svobody, která mu byla přiznána žalovanou v rámci mimosoudního projednání nároku.

28. Jak bylo shora uvedeno při stanovení formy či výše zadostiučinění je nutno vycházet především 1) z povahy trestní věci, 2) z délky trestního omezení osobní svobody a 3) následků v osobní sféře poškozené osoby. Co se týče povahy trestní věci, tou je závažnost trestného činu, pro kterou byl žalobce trestně stíhán, neboť ta zvyšuje intenzitu, s jakou trestně stíhaný trestní řízení negativně vnímá a související hrozba trestního postihu, tedy druh trestu a jeho výše. Rovněž do povahy trestní věci související se závažností trestného činu a hrozby druhu a výše trestu spadá případné společenské odsouzení. V projednávané věci byl žalobce trestně stíhán pro [podezřelý výraz] s trestní sazbou dvě léta až osm let. Hrozící újmu tak nelze považovat za obecně vyšší, a to právě vzhledem k povaze trestné činnosti, která není společensky chápána tak negativně jako např. trestná činnost proti životu a zdraví, a rovněž s ohledem na neexistenci nebezpečí společenského odsouzení, které žalobce nijak nezmiňoval.

29. Omezení na osobní svobodě trvalo 205 dnů, postup orgánů činných v trestním řízení byl plynulý a v přiměřených lhůtách.

30. Co se týče dopadů trestního stíhání žalobce do jeho osobností sféry, pak ty byly v žalobě tvrzeny jen velmi obecně, aniž by bylo zjevné, jaké konkrétní dopady mělo trestní stíhání na žalobce. Obecně platí, že tyto dopady se mohou projevovat v osobní rovině (změny chování), může jít o dopady do profesní sféry žalobce nebo do jeho sféry rodinné (narušení rodinných vztahů). K prokázání dopadů do osobnostní sféry žalobce byla jako důkaz označena jen výpověď žalobce jako účastníka řízení. Žádné významné dopady do osobnostní sféry žalobce nebyly v řízení prokázány. V žalobě byl tvrzen dopad do profesní sféry žalobce a narušení rodinných vztahů. Žalobce však, pokud jde o profesní sféru, vypověděl jen tolik, že jej trápilo, že nemohl jím provozovaný stánek s občerstvením předat svému synovi, který právě v době, kdy byl žalobce ve vazbě, nabyl zletilosti. Pokud jde o narušení rodinných vazeb, pak žalobce vypovídal o tom, že 4 měsíce před zadržením se seznámil s přítelkyní, na jejich vztah však trvání vazby nemělo vliv, neboť vztah nebyl ukončen, přítelkyně žalobce jej dokonce doprovodila k jednání soudu.

31. Pokud žalobce uváděl, že žil v permanentních obavách, zda bude uznán vinným a bude muset případně nastoupit výkon trestu v trvání dvou až osmi let, pak shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 k tomu uvádí, že: „Při hodnocení následků neoprávněného držení ve vazbě v osobní sféře poškozené osoby je nutno vycházet z toho, že samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí a že v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Dále působí stres, nejistotu, úzkost apod. Navíc je třeba přihlédnout k dalším individuálním okolnostem jednotlivého případu, jakými mohou být životní podmínky ve vazební věznici, možnost kontaktu poškozené osoby s rodinnými příslušníky a s okolím, s tím související porušení práva na rodinný život atd.“ 32. Jediná okolnost, která v projednávané věci zvyšuje dopad nezákonného omezení osobní svobody žalobce je skutečnost, že žalobce byl omezen na osobní svobodě v zemi, kde nebyl schopen domluvit se svým rodným jazykem, k tomu viz dále.

33. Žalobce neoznačil žádné srovnatelné případy, naproti tomu žalovaná předložila rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 45 C 37/2021-32. V této věci bylo vedeno trestní řízení pro přečin vydírání (trestní sazba 6 měsíců až 4 léta) podle § 175 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem nedovolená výroba a nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedů dle § 283 odst. 1 trestního zákoníku (trestní sazba jeden rok až pět let), žalobce strávil ve vazbě 302 dní, v rámci mimosoudního projednání nároku přiznána nemajetková újma 75 500 Kč, tj. 25 Kč za 1 den trvání vazby. Žalobce páchal trestnou činnost opakovaně, ve výkonu trestu strávil více jak 15 let. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že soud uvažoval, zda vůbec je namístě poskytnout žalobci odškodnění v penězích, právě s ohledem na častou účast žalobce v trestních řízeních.

34. V projednávané věci jsou kritéria pro posouzení formy či výše zadostiučinění srovnatelná s věcí projednávanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 37/2021. Jediným zásadnějším rozdílem je skutečnost, že žalobce byl omezen na osobní svobodě v zemi, kde nebyl schopen domluvit se svým rodným jazykem. V ostatních parametrech jsou projednávané věci srovnatelné, neboť z hlediska individuálních okolností daného případu a následků v osobnostní sféře života žalobce nebyly doloženy zásahy do života žalobce, zároveň byl žalobce rovněž opakovaně trestně stíhán, opakovaně byl ve výkonu trestu odnětí svobody, a to nikoli pouze v [Anonymizováno], ale rovněž v [Anonymizováno], kde musel také nepochybně čelit následkům toho, že nebyl schopen dorozumět se ve svém rodném jazyce. Protože soud v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 37/2021 uvažoval, zda vůbec je namístě poskytnout žalobci finanční zadostiučinění, má soud v projednávané věci za to, že zadostiučinění již poskytnuté ve výši 200 Kč za 1 den trvání vazby je dostačující.

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 1 věta první o. s. ř., kdy v řízení byla zcela procesně úspěšná žalovaná, neboť žaloba ohledně částky 266 500 Kč byla zamítnuta a procesní zavinění zastavení řízení jak ohledně částky 41 000 Kč, tak ohledně částky 18 000 Kč lze přičítat žalobci, který zahájil řízení u soudu předčasně, aniž byl jeho nárok předběžně projednán u Ministerstva spravedlnosti a požadovanou částku chybně vyčíslil (uvažoval s 217 dnů omezení osobní svobody oproti 205). Náklady řízení žalované představuje paušální náhrada podle vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to 5x 300 Kč za vyjádření ve věci ze dne 1. 11. 2024, doplnění vyjádření ze dne 9. 4. 2025, přípravu k jednání dne 30. 7. 2025 a účast u tohoto jednání, které přesáhlo dvě hodiny. Celkem tak náklady řízení žalované dosáhly částku 1 500 Kč a tuto částku je žalobce povinen žalované zaplatit, a to v zákonné lhůtě 3 dnů.

Poučení