33 C 284/2024 - 161

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 65 062 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 65 062 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 153 770 Kč za dobu od 23. 10. 2024 do 16. 12. 2024 a z částky 65 062 Kč za dobu od 17. 12. 2024 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 44 830,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení státu ve výši 1 946 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 5. 11. 2024 domáhala zaplacení částky 153 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 153 770 Kč za dobu od 23. 10. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila následovně. Žalobkyně uzavřela dne 27. 2. 2011 se žalovanou pojistnou smlouvu [Anonymizováno] č. [hodnota] na pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou a pojistným v měsíční výši 800 Kč. Pojištění skončilo výpovědí. Na základě pojistné smlouvy žalobkyně žalované zaplatila pojistné v celkové výši 153 770 Kč. Žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby nezaplatila nic. Jelikož pojistná smlouva byla neplatná, představuje celá žalobkyní zaplacená částka bezdůvodné obohacení žalované. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně v tom, že pojistné plnění je zčásti „formováno“ umísťováním pojistného do fondů pojistitele, neboť ve sjednaných případech se vyplácí pojistné plnění ve výši hodnoty účtu pojistníka, která je dána prodejní cenou podílových jednotek fondů. Pojistná smlouva rozlišovala různé ceny podílových jednotek (nákupní a prodejní), přičemž rozdíl mezi nimi představoval skrytý poplatek ve výši až 5 %. Podle pojistných podmínek byla žalovaná oprávněna snižovat hodnotu účtu pojistníka o poplatky, které nebyly ujednány určitým způsobem; se sazebníkem poplatků nebyla žalobkyně seznámena. Ujednání pojistné smlouvy o nakládání s pojistným, „formování“ pojistného plnění a snižování hodnoty účtu pojistníka o poplatky jsou zneužívajícími ujednáními dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobkyně neměla možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však nárok dopisem ze dne 22. 10. 2024 odmítla a počínaje nejpozději od 23. 10. 2024 se ocitla v prodlení.

2. Žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne 28. 1. 2025 částečně zpět o částku 88 708 Kč s odůvodněním, že ji žalovaná žalobkyni zaplatila dne 16. 12. 2024. Řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 1. 2025, č. j. 33 C 284/2024-98, které nabylo právní moci dne 15. 2. 2025.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Uzavření pojistné smlouvy mezi stranami potvrdila. Namítla promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení pro případ, že by soud smlouvu shledal neplatnou, přičemž poukázala na to, že plnění žalované ve výši celkem 88 708 Kč, vyplacené žalobkyni dne 13. 12. 2024, převyšuje nárok žalobkyně v rozsahu, v němž by promlčen nebyl, přičemž to platí jak při aplikaci dvouleté subjektivní promlčecí lhůty (v posledních dvou letech před podáním žaloby žalobkyně žalované zaplatila celkem 19 200 Kč), tak při aplikaci tříleté objektivní promlčecí lhůty (v posledních třech letech před podáním žaloby žalobkyně žalované zaplatila celkem 28 800 Kč). Ve vztahu k počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty uváděla, že žalobkyně mohla případnou neplatnost pojistné smlouvy rozpoznat již při jejím sjednávání, dále pak po obdržení první rekapitulace ze dne 15. 3. 2012, dále pak při doručení každého dalšího výročního dopisu. Dále žalovaná argumentovala, že pojistná smlouva byla platná, neboť žalobkyně byla se sazebníkem poplatků seznámena a napadená ujednání nejsou neurčitá. Žalobkyně v průběhu téměř 14 let trvání pojištění žádné pochybnosti neprojevila. Smlouva neobsahovala žádná zneužívající ujednání, není zřejmé, v čem by napadená ujednání měla způsobovat nerovnováhu v právech, navíc tato nemohou být současně neurčitá a zneužívající, jak žalobkyně tvrdila.

4. Z tvrzení stran, nakolik se shodovala, a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

5. Dne 27. 2. 2011 ujednaly žalovaná jako pojistitel na jedné straně a žalobkyně jako pojistník a pojištěný na druhé straně pojistnou smlouvu č. [hodnota] s počátkem pojištění dne 1. 3. 2011 na dobu do dosažení věku žalobkyně 65 let (dle pojistky konkrétně do 29. 2. 2036). Ve smlouvě bylo uvedeno pojištění pro případ smrti (s pojistnou částkou ve výši součtu 400 000 Kč a hodnoty účtu pojistníka) a dožití (s pojistnou částkou ve výši hodnoty účtu pojistníka), dále pojištění pro případ úrazu, vážných onemocnění a pobytu v nemocnici. Pojistné bylo sjednáno na 800 Kč měsíčně. Ve smlouvě byl uveden poměr umístění pojistného do jednotlivých fondů či programů. Ve smlouvě bylo uvedeno, že pojistník potvrzuje, že převzal a byl seznámen s konkrétními dokumenty uvedenými ve smlouvě; ty zahrnovaly informační dokumenty označené IO/2010 a I-BN-10/01, všeobecné, zvláštní a dodatkové pojistné podmínky a modelaci vývoje, nikoli však sazebník či přehled poplatků. Nic konkrétního o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného, smlouva neobsahovala, ani neodkazovala na žádný konkrétní dokument s takovým obsahem. V tomto směru v ní bylo pouze uvedeno, že pojistník si je vědom, že se z účtu jedenkrát měsíčně odečítají (nijak nespecifikované) poplatky na úhradu počátečních nákladů, nákladů na vedení účtu, správních nákladů a jiných nákladů, které se navíc během trvání pojištění zpravidla mění. (vše zjištěno z uvedené pojistné smlouvy, jejíž podepsání v této podobě nebylo mezi stranami sporné, a pojistky k pojistné smlouvě)

6. Soud dále k důkazu provedl soubor dokumentů k životnímu pojištění Perspektiva, z něhož (resp. jednotlivých dokumentů v něm obsažených) zjistil následující. V části B článku 7 informací pro zájemce o pojištění osob označených IO/2010 bylo mj. uvedeno, že „výše pojistného za pojištění pro případ smrti, za riziková a doplňková pojištění sjednaná v rámci investičního životního pojištění nebo životního pojištění s vedením účtu (ve formě měsíčních poplatků z účtu pojistníka) se s věkem pojištěného zpravidla každoročně mění.“ V části B článku 8 téhož dokumentu bylo uvedeno, že „v investičním životním pojištění (viz bod 1 písm. f)) je podíl pojistníka na fondu investičních instrumentů určen počtem podílových jednotek. Podílové jednotky jsou vedeny na účtu pojistníka. Zaplacené pojistné používá pojistitel k nákupu podílových jednotek fondu, které připisuje k dobru na účet pojistníka. Podílové jednotky se nakupují za nákupní cenu. Účet pojistníka se snižuje o poplatky na krytí pojistného rizika, na úhradu počátečních nákladů, nákladů za vedení účtu, správních nákladů a jiných nákladů souvisejících s investičním životním pojištěním. (…) Pojistné plnění je odvozeno od hodnoty účtu pojistníka, která je rovna počtu podílových jednotek vynásobených jejich prodejní cenou. Nákupní a prodejní ceny podílových jednotek stanovuje pojistitel nejméně jedenkrát týdne.“ V článku XIX. odst. 1 zvláštních pojistných podmínek pro investiční životní pojištění Perspektiva označených O-963-10/01 (dále též „ZPP“) bylo mj. uvedeno, že „pojistitel je oprávněn jedenkrát měsíčně snížit hodnotu účtu pojistníka o poplatky za pojistná rizika z pojištění pro případ smrti hlavního pojištěného a ze sjednaných rizikových pojištění, na úhradu počátečních nákladů, nákladů na vedení účtu, správních nákladů a na úhradu jiných nákladů souvisejících s IŽP.“ V odst. 4 téhož článku bylo uvedeno, že „výše poplatků je uvedena v Přehledu, který je pojistitel oprávněn během trvání pojištění aktualizovat. Pojistník má právo u pojistitele do Přehledu nahlížet. Pojistitel sníží hodnotu účtu pojistníka o příslušný poplatek podle Přehledu platného ke dni, kdy mu na poplatek vznikl nárok, není-li v pojistné smlouvě ujednáno jinak.“ Podle článku XXXII. písm. x) ZPP se účtem pojistníka rozumí „individuální účet vedený pojistitelem ke konkrétní pojistné smlouvě, který je tvořen podílovými jednotkami jednotlivých fondů nakoupenými za běžné a za mimořádné pojistné“. Podle článku XXXII. písm. j) ZPP se hodnotou účtu pojistníka rozumí „celkový součet počtu podílových jednotek z jednotlivých fondů (na účtu pojistníka) vynásobených prodejní cenou podílových jednotek příslušných fondů“. Podle článku XXXII. písm. g) ZPP se fond skládá „z podílových jednotek stejné hodnoty“. Podle článku XXXII. písm. p) ZPP se podílovou jednotkou rozumí „základní jednotka, která vyjadřuje poměrný podíl hodnoty daného fondu“. Podle článku XXXII. písm. l) ZPP se nákupní cenou rozumí „cena, za kterou pojistitel jménem pojistníka nakupuje podílové jednotky“. Podle článku XXXII. písm. t) ZPP se prodejní cenou rozumí „cena, za kterou pojistitel jménem pojistníka prodává podílové jednotky“. V článku X. odst. 1 ZPP bylo uvedeno, že „ceny podílových jednotek tržních fondů pojistitel stanovuje nejméně jednou týdně a zveřejňuje je způsobem umožňujícím dálkový přístup.“ V odst. 4 téhož článku bylo uvedeno, že „rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílové jednotky fondu pro běžné a mimořádné pojistné stanoví pojistitel; tento rozdíl může dosáhnout nejvýše 5% nákupní ceny a je uveden v Přehledu.“ (vše zjištěno z uvedeného souboru dokumentů k životnímu pojištění Perspektiva, přičemž z ostatních dokumentů v souboru obsažených soud nic relevantního pro věc nezjistil)

7. Soud k důkazu provedl též listinu označenou jako „Přehled poplatků a parametrů pojištění“, která se dle žalované vztahovala k předmětnému pojištění. Po skutkové stránce nebylo prokázáno, že by s ní byla žalobkyně seznámena, neboť to ani nepotvrdila v pojistné smlouvě (k jejímu obsahu viz výše), ani to spolehlivě nevyplynulo z výslechu svědka [jméno FO], který smlouvu za pojistitele podepsal. Svědek si na konkrétní případ žalobkyně nevzpomínal, tudíž se vyjadřoval k procesu sjednávání smluv jen obecně, a ani si nebyl jistý, zda klienti přehled poplatků v písemné podobě obecně dostávali. Nicméně vzhledem k tomu, že o věci bylo možno rozhodnout i bez ohledu na to, zda se tak v případě žalobkyně stalo, se soud touto otázkou dále nezabýval a nevyzýval žalovanou k označení dalších důkazů k prokázání této skutkové okolnosti.

8. Žalovaná vyhotovovala každoroční rekapitulace stavu pojistné smlouvy, a to ke dni 15. 3. 2012, 16. 3. 2013, 15. 12. 2013, 10. 12. 2014, 15. 12. 2015, 17. 12. 2016, 16. 12. 2017, 8. 3. 2019, 8. 3. 2020, 9. 3. 2021, 8. 3. 2022, 8. 3. 2023 a 8. 3. 2024, v nichž žalobkyni informovala mj. o sjednané době pojištění, pojistných částkách a stavu podílových jednotek (zjištěno z uvedených rekapitulací). Žalobkyně tvrdila, že rekapitulace neobdržela, soud nicméně na základě k tomu provedených důkazů (přehledů odeslaných listovních zásilek a odeslaných e-mailů) dospěl k závěru, že žalovaná žalobkyni zaslala přinejmenším rekapitulace ze dne 15. 3. 2012, 16. 3. 2013, 15. 12. 2013, 10. 12. 2014, 15. 12. 2015, 17. 12. 2016 a 16. 12. 2017 (poštou) a rekapitulace ze dne 9. 3. 2021, 8. 3. 2022, 8. 3. 2023 a 8. 3. 2024 (e-mailem). K tomu lze dodat, že by i bylo značně nepravděpodobné, že by žalobkyně nikdy za celou dobu trvání pojištění žádnou rekapitulaci neobdržela, a pokud by žádnou skutečně neobdržela, že by se o stav pojištění nezajímala. Nicméně vzhledem k tomu, že o věci bylo možno rozhodnout i bez ohledu na to, zda žalobkyně skutečně všechny rekapitulace (a to i včetně těch, jejichž zaslání z přehledů předložených žalovanou nevyplývalo) obdržela, se soud otázkou jejich doručení dále nezabýval a neprováděl k tomu ani žalovanou navrhovaný výslech svědka [jméno FO].

9. V souvislosti s výše uvedenou pojistnou smlouvou žalobkyně za dobu od 1. 3. 2011 do podání žaloby uhradila celkem 153 770 Kč; z této celkové částky byla uhrazena částka 126 570 Kč v období od počátku pojištění do 4. 11. 2021 (v tomto období byla poslední platba uskutečněna dne 2. 11. 2021) a částka 27 200 Kč v období od 5. 11. 2021 do podání žaloby (v tomto období byla první platba uskutečněna dne 2. 12. 2021). Dále žalobkyně žalované po podání žaloby zaplatila dne 10. 12. 2024 částku 1 600 Kč. (vše zjištěno z přehledu inkasní bilance, přičemž o uskutečnění plateb nebylo mezi stranami sporu)

10. Žalobkyně pojistnou smlouvu vypověděla výpovědí datovanou dnem 11. 10. 2024, dle prezentačního razítka doručenou žalované dne 17. 10. 2024 (zjištěno z uvedené výpovědi).

11. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby výzvou datovanou dne 22. 10. 2024, přičemž ve výzvě požadovala úhradu částky 153 770 Kč do 10. 11. 2024 (zjištěno z uvedené výzvy). Mezi stranami nebylo sporné, že výzva byla žalované doručena. Žalovaná na ni reagovala dopisem ze dne 25. 10. 2024, v němž vyjádřila stanovisko, že předmětná pojistná smlouva je platná a pojištění zanikne v důsledku výpovědi ke dni 1. 12. 2024 (zjištěno z uvedeného dopisu).

12. Žalovaná vyhotovila sdělení ze dne 11. 12. 2024 o ukončení pojistné smlouvy ke dni 30. 11. 2024, dle něhož byla k výplatě určena částka 88 708 Kč (zjištěno z uvedeného dopisu). Uvedenou částku žalovaná následně žalobkyni skutečně vyplatila (mezi stranami to bylo nesporné, přičemž mezi nimi nakonec bylo nesporné, že částka 87 108 Kč byla vyplacena dne 13. 12. 2024).

13. Z dalších provedených důkazů (dopis ze dne 18. 5. 2021 na č. l. 11 spisu, tabulka k pojistné smlouvě na č. l. 37 spisu, výtah z dokumentu označeného jako „[právnická osoba]“ na č. l. 123 až 126 spisu) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

14. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, neboť nebyl důkazem o skutkových okolnostech, nýbrž součástí právní argumentace žalobkyně.

15. Soud neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz listinou o platbě částky 87 108 Kč (na č. l. 44 spisu), neboť uskutečnění platby bylo mezi stranami nesporné.

16. Soud neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz ustanovením znalce ke stanovení výše bezdůvodného obohacení žalobkyně za „hodnotu pojistného krytí“, neboť by to pro posouzení věci bylo bez významu. Soud k tomu podotýká, že jelikož dospěl k závěru o neplatnosti předmětné pojistné smlouvy (k tomu viz níže), o žádném pojistném krytí nelze hovořit, nejde o žádnou hodnotu, o niž by se žalobkyně obohatila na úkor ochuzené žalované.

17. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že mezi stranami byla ujednána pojistná smlouva shora uvedeného obsahu s počátkem pojištění dne 1. 3. 2011, jejíž ujednání byla doplněna zejména všeobecnými a zvláštními pojistnými podmínkami. Trvání smlouvy bylo sjednáno do 29. 2. 2036. Žalobkyně vůči smlouvě nevznesla žádné výhrady předtím, než ji vypověděla; nárok na bezdůvodné obohacení uplatnila u žalované poprvé až poté, v říjnu 2024, přičemž plnění požadovala do 10. 11. 2024. V souvislosti s pojistnou smlouvou žalobkyně uhradila před podáním žaloby celkem 153 770 Kč; z toho 126 570 Kč v období od počátku pojištění do 4. 11. 2021 a 27 200 Kč v období od 5. 11. 2021 do podání žaloby. Dalších 1 600 Kč zaplatila žalované dne 10. 12. 2024. Žalovaná žalobkyni v průběhu řízení vyplatila celkem 88 708 Kč, z toho 87 108 Kč dne 13. 12. 2024.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

19. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy zejména dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 27. 2. 2011 (dále jen „obč. zák.“), a zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni 27. 2. 2011 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

20. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

21. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. Podle odst. 4 téhož ustanovení součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

22. S ohledem na to, že předmětný spor se typově podobá jiným sporům projednávaným u zdejšího soudu, v nichž se jiní žalobci domáhali tvrzených nároků z (podle nich) neplatně sjednaných životních pojištění, pokládá soud za vhodné předeslat, že se v tomto řízení zabýval obsahem konkrétní pojistné smlouvy, které se řízení týká. Na její hodnocení nelze mechanicky přenášet argumentaci a závěry z jiných, byť do určité míry podobných soudních řízení. V jednotlivých případech se může velmi podstatně lišit, co bylo mezi stranami dané pojistné smlouvy sjednáno, a další okolnosti případu. Není tedy nijak překvapivé, že v některých sporech mohou soudy dospět k závěru o platnosti pojistné smlouvy, a v jiných naopak k závěru o její neplatnosti.

23. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Obecně lze rovněž mít za to, že konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce, do něhož lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014).

24. Soud však pokládá za významné v okolnostech daného případu (sjednávání životního pojištění) to, zda je možno, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu, takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, zjednodušeně řečeno, cena plnění dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno jen na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka hrazená na tento účel představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru či nějaké další odměny nebo náklady a v jaké výši.

25. Žalovaná k tomu ve svém podání ze dne 13. 2. 2025 (v podrobnostech na ně soud pro jeho výstižnost odkazuje) shrnula, že konstrukce daného pojištění byla uspořádána tak, že za měsíční pojistné se nakoupí podílové jednotky za nákupní cenu a jakékoli poplatky a náklady jsou následně strhávány z účtu pojistníka prodejem podílových jednotek za prodejní cenu (nižší než nákupní, což fakticky představuje další poplatek k tíži pojistníka – pozn. soudu). Dále uvedla, s odkazem na konkrétní ujednání pojistných podmínek reprodukovaná výše, že „výše poplatků se může po dobu trvání pojistné smlouvy lišit. Některé poplatky za riziková pojištění závisí na aktuálním věku pojistníka, a proto v čase narůstají (…). Celková výše měsíčních poplatků se v čase mění a často se stává, že je vysoká v období prvních tří let pojištění, do doby, než jsou uhrazeny počáteční náklady spojené s uzavřením smlouvy. Následně poplatky výrazně poklesnou a pak mohou postupně narůstat s věkem klienta až do konce pojistné doby.“ Co se týče samotné nákupní a prodejní ceny podílových jednotek, ty dle samotné žalované „stanovuje pojistitel nejméně 1x týdně (…). Rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou stanoví také pojistitel, tento rozdíl může být max 5 % (…).“ Účet pojistníka se podle žalované snižuje o poplatky na krytí pojistného rizika, na úhradu počátečních nákladů, nákladů za vedení účtu, správních nákladů a jiných nákladů souvisejících s investičním životním pojištěním.

26. Podle mínění soudu při zohlednění všech těchto skutečností nelze z pojistné smlouvy včetně jejích souvisejících ujednání v pojistných podmínkách v době uzavření smlouvy jednoznačně rozpoznat, jaká je skutečná výše odměn či nákladů hrazených pojistníkem pojistiteli. Z toho, co k tomu uvedla sama žalovaná (a koresponduje s textem pojistných podmínek) plyne, že výši strhávaných částek do značné míry určuje pojistitel v průběhu trvání pojištění (viz např. předem nijak nespecifikované změny výše poplatků během trvání pojištění, které žalovaná konstatuje). Skutečnou cenu plnění podle uzavírané smlouvy může pojistník zjistit v podstatě až zpětně. Soud nepřehlížel, že pojistná smlouva sjednávala konkrétní částku pravidelného pojistného, nicméně následně se s ním mělo zacházet tak, že se převede na podílové jednotky dle cen určených pojistitelem a odečtou se z něho částky (poplatky) v podstatě opět určené pojistitelem. Pokud by hlavním smyslem smlouvy byla toliko pojistná ochrana proti konkrétním pojistným nebezpečím s finálně definovanými pojistnými částkami, bylo by z pohledu pojistníka vcelku lhostejné, jak pojistitel s pojistným naloží, neboť plnění pro pojistníka (resp. jinou případně oprávněnou osobu) by bylo stále totéž. Nicméně v tomto konkrétním případě je výše pojistného plnění podstatně ovlivněna tím, kolik z částky nominálně označené jako pojistné se skutečně stane investicí, která po případném zhodnocení může být v případě smrti nebo dožití vyplacena oprávněné osobě. Uvedenou neurčitost nelze překlenout tím, že o stavu účtu pojistníka žalovaná informovala ve výročních rekapitulacích. Jednak poskytování jakýchkoli následných informací nemůže změnit neurčitost smlouvy v okamžiku jejího uzavírání, jednak stále platí, že přesná výše nákladů přes toto průběžné informování zůstává nejistou v podstatě až do konce pojištění, kdy teprve je možno ji finálně spočíst.

27. Soud dospěl k závěru, že popsaná neurčitost je podstatným nedostatkem, neboť při absenci (z pohledu okamžiku uzavření smlouvy) určitého ujednání o výši odměn a nákladů není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění. Vzhledem ke konstrukci pojištění, v němž placené „pojistné“ v určitém smyslu vlastně není pojistným, neboť se nejprve převede nákupní cenou na podílové jednotky a z nich se teprve po dalším převodu prodejní cenou „rizikové pojistné“ (ve smlouvě již nijak konkrétně nedefinované) strhne, zde od sebe nelze „rizikovou“ a „investiční“ složku reálně oddělit. Popsaná neurčitost tedy zasahuje sjednané pojištění jako celek.

28. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též v tomto kontextu zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“, či dále rozsudek ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023).

29. Soud proto uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák. Vzhledem k tomu již nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť v intencích shora uvedené judikatury lze stručně shrnout, že co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dále hodnotit. Soud si je vědom, že žalobkyně poukazovala na některá rozhodnutí Městského soudu v Praze, na jejichž základě argumentovala pro aplikaci směrnice (a případně i pro závěr, že námitka promlčení je neopodstatněná či rozporná s dobrými mravy). Soud nicméně dospěl k závěru, že okolnostem projednávané věci jsou zcela přiléhavé závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře a lze se bez dalšího zabývat vypořádáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy.

30. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalobkyni tedy vzniklo, v rozsahu toho, co žalované v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplatila, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k němu žalovaná namítla promlčení.

31. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

32. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí lhůty (resp. v tehdejší zákonné terminologii „doby“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

33. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

34. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

35. Vzhledem k závěru soudu o neplatnosti smlouvy započala úhradou jednotlivých plateb pojistného běžet objektivní promlčecí lhůta, neboť právo na vrácení bezdůvodného obohacení v tomto případě objektivně vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Co se týče délky promlčecí lhůty, v řízení nevyšlo najevo vůbec nic, z čeho by bylo možno vyvozovat úmyslné bezdůvodné obohacování žalované. Naopak je zřejmé, že žalovaná konzistentně zastává názor, že pojištění platně a řádně vzniklo; neplatností argumentuje výlučně žalobkyně. Žalované nelze přičíst žádný úmysl se na úkor žalobkyně obohacovat bez právního důvodu. Platby byly činěny zcela dobrovolně a nikdy v průběhu jejich placení žalobkyně žalované nesdělila žádnou pochybnost o trvání pojištění. Soud proto uzavřel, že uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta. V rozsahu částky 126 570 Kč uhrazené v období od počátku pojištění do 4. 11. 2021 je tak nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení promlčen. V posledních třech letech před podáním žaloby žalobkyně žalované zaplatila toliko 27 200 Kč a po podání žaloby dalších 1 600 Kč. Žalovaná žalobkyni po podání žaloby zaplatila 88 708 Kč. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení v nepromlčeném rozsahu tím byl více než plně uspokojen, byť se tak stalo až v průběhu řízení.

36. Žalobkyně k tomu argumentovala rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nicméně uvedené rozhodnutí se otázkou promlčení vůbec nezabývalo. Naopak je zde namístě poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005, v němž Nejvyšší soud zaujal názor, že „podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák.“ 37. Soud v nynějším řízení postupoval v souladu s posledně uvedeným názorem. Ohledně aplikace § 107 odst. 2 obč. zák. lze odkázat na shora učiněné závěry. Je třeba zdůraznit, že tento postup je v plném souladu s principem, že povinnost vydat bezdůvodné obohacení (vrátit plnění) vzniká již v okamžiku přijetí plnění, což uvádí zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, kterého se žalobkyně dovolávala. Nelze totiž přehlížet, že jestliže obohacenému vzniká povinnost bezdůvodné obohacení vydat, je současně actio nata a ochuzenému již začíná běžet přinejmenším objektivní promlčecí lhůta.

38. Uplatnění námitky promlčení nebrání ani ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák., neboť kdyby žalobkyně podle údajně neplatné smlouvy inkasovala pojistné plnění, mohla by i ona promlčení vydání bezdůvodného obohacení za splnění zákonných předpokladů namítat.

39. Vzhledem k tomu, že žaloba byla zcela nedůvodná již při aplikaci objektivní promlčecí lhůty, soud se nezabýval možnou aplikací subjektivní promlčecí lhůty podle § 107 odst. 1 obč. zák., neboť k tomu by mohlo být zapotřebí posuzovat subjektivní vědomí žalobkyně potenciálně přesahující pouhou otázku doručení či nedoručení rekapitulací pojistné smlouvy. Pro potřeby rozhodnutí ve věci by to však bylo zcela nadbytečné.

40. K námitce promlčení vznesené žalovanou soud pro úplnost dodává, že neshledal žádný důvod, pro který by měla být rozpornou s dobrými mravy. Jak uvedl Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ (dále viz též četnou judikaturu v tomto usnesení citovanou). Žalovaná přitom nečinila vůbec nic, čím by žalobkyni nějak bránila její nároky uplatnit, či ji od toho nějak zrazovala, či nějakými přísliby nebo jednáním žalobkyni v uplatnění nároků zdržovala.

41. Z vyložených důvodů soud žalobu shledal jako v době rozhodnutí soudu zcela neopodstatněnou co do celého zbývajícího předmětu řízení.

42. Pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je nutno konstatovat, že žaloba byla předčasnou i v době svého podání, neboť byla podána dne 5. 11. 2024, tedy dříve, než uplynula lhůta k plnění, kterou sama žalobkyně žalované pro vydání bezdůvodného obohacení určila (do 10. 11. 2024, a tedy bez ohledu na následnou odpověď žalované, v níž – konzistentně se svým postojem v řízení – projevila názor o platnosti pojistné smlouvy). I pokud soud vyjde z toho, že by v rozsahu částky 27 200 Kč byl žalobou požadován nárok, který přes následně vznesenou námitku promlčení nebyl promlčen (při aplikaci toliko objektivní promlčecí lhůty, a tedy za předpokladu, příznivého žalobkyni, že by nepočala běžet subjektivní promlčecí lhůta), nelze konstatovat, že v rozsahu této částky by byla žaloba v den zahájení řízení podána důvodně. To znamená, že žalobkyni nemůže prospět to, že po úhradě v prosinci 2024 vzala žalobu zčásti zpět, v tom smyslu, že by soud v rozsahu uvedené částky měl žalobu za důvodně podanou a vzatou zpět pouze pro chování žalované po zahájení řízení, neboť první z obou kumulativních předpokladů nebyl splněn.

43. O jediném prodlení žalované lze uvažovat v tom rozsahu, že částku 27 200 Kč, nepromlčenou vzhledem k uhrazení v posledních třech letech před podáním žaloby, nevyplatila žalobkyni na její výzvu do 10. 11. 2024, ale až 13. 12. 2024 (v rámci částky 87 108 Kč). Tomu odpovídající úrok z prodlení (12,75 %, jak bylo požadováno žalobou) činí v kapitalizované výši 313,54 Kč. Pokud by se navíc uplatnila subjektivní promlčecí lhůta, byl by nepromlčený nárok žalobkyně, a tedy i s ním korespondující úrok z prodlení, ještě nižší. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni vyplatila podstatně více, než kolik činil nepromlčený nárok žalobkyně, pokryl rozdíl zcela též uvedený úrok z prodlení. Pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení jde pak o částku zcela zanedbatelnou, kterou není důvodu jakkoli zohledňovat ani při postupu podle § 146 o. s. ř., stejně jako by bylo namístě ji pominout při uplatnění zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

44. Soud tedy žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítl včetně požadovaného příslušenství.

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že ji přiznal žalované, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (neboť ve zbývajícím předmětu řízení byla žalovaná plně úspěšná) a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (neboť žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, čímž procesně zavinila částečné zastavení řízení, a zároveň nešlo o případ žaloby ke dni zahájení řízení důvodně podané).

46. Výše náhrady nákladů řízení žalované činí celkem 44 830,50 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 7 260 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 4 úkony právní služby učiněné v době, kdy tarifní hodnota činila 153 770 Kč: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 20. 12. 2024, účast při ústním jednání dne 29. 1. 2025, vyjádření ve věci samé ze dne 13. 2. 2025; b) odměna za zastupování advokátem po 3 740 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 1 úkon právní služby učiněný v době, kdy tarifní hodnota činila 65 062 Kč: účast při ústním jednání dne 19. 2. 2025; c) odměna za zastupování advokátem po 1 870 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 a. t. za 1 úkon právní služby učiněný v době, kdy tarifní hodnota činila 65 062 Kč: účast při vyhlášení rozsudku dne 24. 2. 2025; d) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 2 úkony učiněné před 1. 1. 2025; e) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 4 úkony učiněné od 1. 1. 2025; f) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 7 780,50 Kč.

47. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil povinnost k jejímu zaplacení žalobkyni, která byla ve věci neúspěšná, jak je podrobněji vysvětleno shora. Výše náhrady nákladů řízení státu činí celkem 1 946 Kč a sestává z přiznaného svědečného v téže výši.

48. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení