33 C 292/2018-214

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený obecným zmocněncem [jméno] [příjmení] bytem [adresa] proti žalované: ; [celé jméno žalovaného], narozená dne [datum] bytem [adresa], [anonymizováno] [číslo], [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa], [obec a číslo] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov na listu vlastnictví [číslo] pro obec a k. ú. [obec], a to pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], orná půda a pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], ostatní plocha, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 17 217 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 21. 11. 2018 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je vlastníkem pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. V žalobě uvedl, že v polovině 40. let 20. století jeho právní předchůdce (otec jeho matky) pan [jméno] [příjmení] obdržel od tehdejšího Místního národního výboru v [obec] pozemek PK [anonymizováno] v obci a k. ú. [obec] jako náhradu za jiný jeho vlastní pozemek, který mu byl tehdy MNV v [obec] odebrán. O několik let později [jméno] [příjmení] nechtěl obdělávat celý pozemek [anonymizována dvě slova], ten byl tehdy rozparcelován na parcely [anonymizováno] [číslo] přiléhající k jednotlivým domům a dědovi žalobce zůstal zbytek parcely [anonymizováno] [číslo] a také špice této parcely pozemku dnes označená [anonymizováno] [číslo] kterou děda dříve obhospodařoval a také zrekultivoval (bývala tam bažina) a z níž byla v pozdější době zřízena nová cesta k ostatním zahradám v uvedené lokalitě. Pozemky p. č. PK [číslo] a [parcelní číslo] [jméno] [příjmení] později přenechal k zemědělskému obhospodařování svým dětem, a to jednu polovinu pozemku strýci žalobce [jméno] [příjmení] (bratrovi jeho matky) a druhou polovinu matce žalobce [jméno] [příjmení], takže polovinu pozemku obhospodařovali rodiče žalobce již někdy od šedesátých let minulého století. Žalobce osobně na uvedený pozemek chodil pomáhat rodičům již od jeho 14 roků, tedy kolem roku 1964 a jeho rodiče se vždy vyjadřovali tak, že polovina pozemku je rodiny žalobce a druhá polovina strýce [jméno] [příjmení] a že je takto podělil jejich otec (děda žalobce) [jméno] [příjmení]. V roce 1994 žalobci jeho strýc [příjmení] [příjmení] sdělil, že již svoji polovinu pozemku p. č. PN [číslo] nehodlá obhospodařovat a že pokud má žalobce zájem, tak mu jeho polovinu přenechá. Od té doby tedy žalobce pozemek KN [číslo] obhospodařuje celý s výpomocí svého bratra. Teprve roku 2017 se žalobce dozvěděl od svého kamaráda a spolužáka, že kolem tohoto pozemku jsou vlastnické spory, o kterých vůbec nevěděl, nebyl v této věci nikdy osloven a považoval pozemek KN [číslo], ke kterému dříve patřila i parcela později oddělená a dnes označená p. [číslo] za své vlastnictví, a to z toho důvodu, že mu jeho rodiče sdělili, že v rámci sourozeneckých vyrovnání přenechávají pozemek dříve evidovaný jako PK [číslo] do jeho vlastnictví. Žalobce tak nabyl vlastnické právo vydržením, a to v důsledku nejméně 60 roků trvající kvalifikované a pravé držby (rodičů a prarodičů). Skutečnost, že v současné době je jako vlastník zapsána žalovaná, považuje žalobce za právní vadu v zápisu v katastru nemovitostí. Žalobce přitom odkázal na závěry odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2006, č. j. 20 Co 377/2000 ve věci vedené u Okresního soudu Brno- venkov pod sp. zn. 5 C 38/93, podle nichž [příjmení] [příjmení] nebyl v době tohoto řízení právně kvalifikován jako skutečný vlastník jedné poloviny pozemku počet PK [číslo], protože de facto byl vydržitelem v té době stát, který svoje vlastnické právo k pozemku tehdy a ani nikdy později neuplatnil. Je nezpochybnitelnou skutečností, že od roku 1994 [celé jméno žalobce] užívá celý pozemek KN [číslo] k zemědělskému hospodaření v dobré víře skutečného vlastníka, aniž by proti jeho osobě byla vznášena jakákoliv námitka protiprávního užívání pozemku.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. V písemném vyjádření k žalobě uvedla, že je v katastru nemovitostí zapsána jako jediný legitimní vlastník všech označených pozemků. Jak dříve její otec, tak nyní i žalovaná pravidelně, po celý život platí státu za dané pozemky daň z nemovitostí. V minulosti proběhla dvě dědická řízení, v roce 2016 ze strany tety žalované a v roce 2017 ze strany její matky. U jednání dne 7. 10. 2020 namítla žalovaná, že žalobce netvrdí existenci nabývacího titulu a pro žalovanou je tak těžké se k žalobě vyjadřovat. Uvedla, že žalobce sice pozemky užívá, ale je si vědom toho, že není jejich vlastníkem, neboť mezi ním a žalovanou bylo jednáno o tom, že by žalobce platil nájemné, k dohodě ale nedošlo. Předmětné nemovitosti koupila babička žalované, žalovaná je zdědila, pozemky jsou po celou dobu ve vlastnictví rodiny žalované.

3. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů a z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení].

4. Z výpisu z LV [číslo] pro obec a k. ú. [obec] bylo zjištěno, že žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník mj. pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizována tři slova], orná půda, a p. [číslo] o výměře [anonymizována dvě slova], ostatní plocha s tím, že jako nabývací tituly (všech nemovitostí zapsaným na tomto LV) jsou označeny usnesení Okresního soudu Brno-venkov o schválení dědické dohody ze dne 1. 7. 2003 č. j. 13 D 527/2003, usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. 4. 2016, č. j. 21 D 475/2013-132 a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. 2. 2017, č. j. 21 D 1721/2016-43.

5. Z kopie mapy bývalého pozemkového katastru a z katastrální mapy byla zjištěna poloha pozemku PK [číslo] a p. [číslo].

6. Ze srovnávacího sestavení parcel vyhotoveného Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov bylo zjištěno, že pozemku KN [číslo] o výměře [anonymizována tři slova] odpovídá pozemek p. [číslo] o výměře [anonymizována tři slova]

7. Z geometrického plánu ze dne 29. 11. 1929, [číslo jednací] bylo zjištěno, že došlo k rozdělení pozemku PK [číslo], a to mj. na pozemek PK [číslo].

8. Z náčrtu místního šetření ze dne 25. 5. 1957 bylo zjištěno, že k tomuto datu byli jako vlastníci pozemku p. [číslo] zapsáni [jméno] a [jméno] [příjmení] s tím, že pozemek užívá kněžka [příjmení].

9. Z výpisu z evidence nemovitostí vyhotoveného v [číslo] bylo zjištěno, že jako vlastník pozemku p. [číslo] byli zapsáni [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s tím, že každý vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2, jako uživatel pozemku byl uveden [příjmení] [příjmení].

10. Z dopisu [jméno] [příjmení] ze dne 10. 11. 1993 adresovaného advokátce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pisatel dopisu sdělil, že Městskému úřadu [anonymizováno] vypověděl k 30. 10. 1993 užívání poloviny pozemku p. [číslo] užívání skončí po sklizni letošního roku. Druhou polovinu pozemku hodlá nadále užívat [celé jméno žalobce], neboť výpověď z užívání dosud nedostal. Pisatel dopisu požádal [anonymizováno] [příjmení], aby své klienty vyzvala, aby si jím užívanou část pozemku v součinnosti s městským úřadem převzali.

11. Ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 5 C 38/93 bylo zjištěno, že žalobou podanou dne 18. 1. 1993 se žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení] – [příjmení], [datum narození], oba zastoupeni [anonymizováno] [jméno] [příjmení] – [příjmení] proti žalovaným 1) [jméno] [příjmení], 2) a 2a) [jméno] a [jméno] [příjmení], 3) [jméno] [příjmení], 4) [jméno] [příjmení], 5) a 5) a [jméno] a [jméno] [příjmení], 6) [jméno] [příjmení] a 7) [anonymizováno] [jméno] [příjmení] domáhali vyklizení pozemků označených v žalobě, a to ve vztahu k [jméno] [příjmení] vyklizení pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] s tím, že z politických důvodů opustili republiku, žili v cizině a dozvěděli se, že po smrti jejich matky v roce 1951 začali žalovaní bez jejich souhlasu postupně obhospodařovat v žalobě uvedené nemovitosti. U jednání dne 25. 5. 1994 (č. l. 34) byl slyšen žalovaný 1) [příjmení] [příjmení], který vypověděl, že pozemek p. [číslo] užívá z poloviny asi tři roky, předtím užívali pozemek jeho bratr a jeho rodiče. Neví přesně, na základě čeho začali rodiče pozemek obhospodařovat, byl jim přidělen již před delším časem tehdejším MNV [obec]. Je možné, že se jednalo o kompenzaci za pole, která byla jeho rodičům odebrána. Nic bližšího o tom neví. Od roku 1989 užívá pozemek p. [číslo] pan [celé jméno žalobce]. Část pozemku mu byla tehdy přidělena zemědělským odborem tehdejšího MNV. Žalovaný 1) se po korespondenci žalobců rozhodl, že jim pozemek vrátí ke konci zemědělského roku, pozemek tedy přestal užívat na podzim 1993, kdy sklidil úrodu, nyní přestal platit i zemědělskou daň. V listopadu 1993 napsal právnímu zástupci žalobců, že Městskému úřadu Ivančice vypověděl ke dni 30. 10. 1993 užívání poloviny pozemku p. [číslo]. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 25. 5. 1994, č. j. 5 C 38/93-37 byla žaloba ve vztahu ke všem žalovaným zamítnuta. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že žalovaný 1) ukončil užívání pozemku trvající tři roky na podzim roku 1993, v době rozhodování soudu je tedy p. [číslo] z jeho strany právně volný, návrh je proto nedůvodný. Ve vztahu k ostatním žalovaným bylo dovozeno, že jednotlivé pozemky byly žalovanými vydrženy. Ve vztahu k žalovanému 1) nabyl rozsudek právní moci dne 24. 6. 1994. Všemi žalovanými vyjma žalovaného 1) bylo proti rozsudku soudu prvního stupně podáno odvolání, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 1996, č. j. 20 Co 460/94 byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zrušen s tím, že žalovaní nevydrželi sporné nemovitosti a tyto jsou stále ve vlastnictví žalobců. Ve věci bylo opětovně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. 5. 1998, č. j. 5 C 38/93-118, kterým byla žaloba znovu zamítnuta. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2002, č. j. 20 Co 377/2000-196 byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen s tím, že s ohledem na vývoj judikatury dovodil odvolací soud odlišný právní závěr, než učinil ve svém původním rozhodnutí s tím, že při splnění zákonných podmínek lze vlastnické právo k pozemku nabýt vydržením k 1. 1. 1992, případně kdykoliv poté. Dále uvedl, že v projednávané věci lze dospět jednoznačně k závěru, že všichni žalovaní užívali věc v dobré víře, že jsou jejími vlastníky. Rovněž český stát si nenárokoval vlastnické právo k těmto pozemkům a ničím oprávněnost držby žalovaných nenarušil. Žalovaní proto vlastnické právo k pozemkům vydrželi, poněvadž nepřetržitě déle jak 10 let užívali a disponovali spornými pozemky přesvědčeni, že jsou jejich vlastníky a že jim náleží do jejich vlastnictví. Tuto držbu narušila až žaloba, která byla podána 18. 1. 1993, tedy více jak po desetileté lhůtě.

12. Z obsahu spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 13 D 771/2006 bylo zjištěno, že ve věci projednání dědictví po [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé [datum], jehož účastníky byli pozůstalý manžel [jméno] [celé jméno žalobce], pozůstalý syn [jméno] [celé jméno žalobce], pozůstalý syn [celé jméno žalobce], pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] a pozůstalá dcera [jméno] [příjmení], bylo usnesením ze dne 14. 12. 2006, č. j. 13 D 771/2006-23, které nabylo právní moci dne 31. 1. 2007, rozhodnuto tak, že byla schválena dědická dohoda, podle níž celý majetek zůstavitelky, a to nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] – p. [číslo] lesní pozemek, p. [číslo] lesní pozemek, [parcelní číslo] trvalý travní porost a pozemky ve zjednodušené evidenci – parcely původ pozemkový katastr – p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], p. [číslo] [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] ke dni úmrtí v obvyklé ceně 150 000 Kč nabyli rovným dílem pozůstalý syn [jméno] [celé jméno žalobce], pozůstalý syn [celé jméno žalobce], pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] a pozůstalá dcera [jméno] [příjmení].

13. K prokázání neexistence dobré víry žalobce předložila žalovaná dopisy [jméno] [jméno] (právního předchůdce žalované) ze dne 28. 7. 1964 Místnímu národnímu výboru [obec] [anonymizována dvě slova] a dále dopisy starosty [územní celek] ze dne 4. 11. 1991 a 22. 5. 1992 otci žalované. Z dopisu [jméno] [jméno] [příjmení] národnímu výboru [obec] [anonymizována dvě slova] ze dne 28. 7. 1964 bylo zjištěno, že tento uvedl, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], toho času bydlící v [anonymizováno] je jeho přítelem a obrátil se na něj s žádostí, aby jej informoval o stavu jeho majetku, který má v [obec] [anonymizována dvě slova]. Jde zejména o pozemek, který dle sdělení zabrali někteří místní občané a zřídili si na něm zahrádky či podobná zařízení. Jedná se o pozemky ve výměře 2 501 a 179 [anonymizováno] [příjmení] uvádí, že má v [obec] tetu starou 83 let, která celkem nemá prostředky k výživě a bylo by proto vhodné a přiměřené, aby uvedení občané, kteří pozemků užívají, platili nějaký příspěvek ve formě nájemného a toto by mohlo být určeno pro podporu uvedené tety. [anonymizováno] [příjmení] sám chtěl tuto věc vyřídit, ale prý mu bylo oněmi občany sděleno, že prý se v ČSSR žádné nájemné z pozemků neplatí a že vyrovná toliko zemědělská daň. [anonymizováno] [příjmení] je ochoten příslušnou položku zemědělské daně zaplatit, a prosí proto o sdělení, kolik tato daň činí ročně. Dále prosí o přešetření celé záležitosti a vysvětlení stavu věci s pozemky a zařízení potřebného ve smyslu shora uvedeném.

14. Z dopisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], starosty [územní celek] ze dne 4. 11. 1991 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bytem [příjmení] [jméno] bylo zjištěno, že mu bylo sděleno, že podle výpisu z pozemkové knihy nebyl jeho majetek nacházející se v [obec], tj. dům [číslo] s pozemky p. [číslo] v ulici [ulice] nikdy nezákonně odebrán, [územní celek] i jeho orgány státní správy dodržujíc současné zákony a uznávajíc vlastnické právo nebudou tento vlastnický vztah narušovat. Dispoziční právo s nemovitostmi náleží výhradně adresátovi dopisu jako majiteli. Z dopisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], starosty [územní celek] ze dne 22. 5. 1992 adresovaného [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného], bytem [adresa]. [příjmení], který zastupuje občany [územní celek], dostal dopis, z něhož je patrno, že právo je na straně adresáta a občané doplácí na špatný přístup předchůdců dnešní radnice. Není nejmenší důvod zasahovat do vlastnických práv soukromých osob, protože soukromé vlastnictví je nedotknutelné. Zmínění občané jsou přístupni jakémukoliv jednání o případném odkoupení či pronájmu zmíněných pozemků.

15. Z návrhu smluv předložených žalovanou, a to návrhu smlouvy o nájmu pozemku ze dne 5. 6. 2017 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] (syn obecného zmocněnce žalobce) učinil žalované návrh na uzavření smlouvy o nájmu části pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], a z návrhu smlouvy o právu provést stavbu ze dne 13. 9. 2018 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] učinil žalované návrh na uzavření smlouvy o právu provést stavbu na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec].

16. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se do domu v [adresa] nastěhoval v roce 1981, kdy si vzal za ženu dceru pana [příjmení], který byl majitelem domu. Po roce 1989 přišel dopis od otce žalované s tím, že mají vyklidit zahradu, tehdy to začalo, od té doby už asi 3× proběhl soud, se žalovanou se dosud nedomluvili, svědek je ochoten pozemek odkoupit, žalovaná však požaduje částku 2 000 Kč/m2, to je vysoká cena. Svědek neví, zda vydrženo bylo nebo nebylo. Chce se domluvit. Na předmětný pozemek chodil pan [příjmení], pak zestárl a předal to žalobci, ten tam chodil dál. Svědek si myslí, že všechny pozemky jako jeden celek patřily paní [příjmení].

17. Svědek [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] vypověděl, že původně patřil rodině [příjmení] celý pozemek PK, který vedl od kolejí až nahoru na sídliště. V roce 1957 se dělalo polní měření, kdy se z PK parcel udělaly KN parcely, tehdy se zaměřily stavby, které stály na těchto pozemcích, a to dům slečny [příjmení], dům manželů [příjmení], dům manželů [příjmení], slečny [příjmení] a dům pro pacholky stavitele [příjmení]. [příjmení] pozemky, tedy pozemky původně rodiny [příjmení] dostal přidělené pan [příjmení] jako náhradní pozemek k užívání. [příjmení] pozemku pan [příjmení] nebyl, tehdy se jen přidělovaly náhradní pozemky k užívání. Pan [anonymizováno] získal pozemek k užívání na základě rozhodnutí rolnické komise z roku 1952, která mu jej tehdy přidělila jako pozemek náhradní za nějaký jiný pozemek v jeho vlastnictví, který chtěl užívat státní statek.

18. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Žalobce pozemek p. [číslo] dlouhodobě užívá, v řízení nebylo zjištěno, že by tak činil na základě přesvědčivého důvodu, že mu náleží vlastnické právo k tomuto pozemku.

19. Podle § 134 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

20. Podle § 134 odst. 2 obč. zák. takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob.

21. Podle § 134 odst. 3 obč. zák. do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

22. Podle § 134 odst. 4 obč. zák. pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

23. Podle § 1089 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

24. Podle § 1089 odst. 2 o. z. nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

25. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

26. Podle § 1090 odst. 2 o. z. nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby.

27. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

28. Podle § 1092 o. z. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

29. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

30. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

31. Podle § 992 odst. 2 o. z. nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem daným se zřetelem k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal nebo aby ji vykonával.

32. Podle § 992 odst. 3 o. z. poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.

33. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k následujícím právním závěrům. Podanou žalobou se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec], přestože jako vlastník těchto pozemků je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná, neboť vlastnické právo k oběma těmto pozemkům nabyl vydržením. Tvrdí tedy nesprávnost zápisu v katastru nemovitostí, a protože takovou nesprávnost nelze odstranit jinak, než žalobou na určení, má na podané určovací žalobě naléhavý právní zájem.

34. Žalobce uvedl, že pozemky, resp. původně pozemek PK [anonymizováno], z něhož měly následně pozemky p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec] vzniknout jeho rozdělením, nabyl v polovině 40. let 20. století jeho právní předchůdce [jméno] [příjmení] (otec jeho matky), který je obdržel od tehdejšího Místního národního výboru v [obec] jako náhradu za jiný jeho vlastní pozemek. Oba předmětné pozemky nepřetržitě užívali žalobce a jeho právní předchůdci, a to až do roku 2017, kdy se žalobce dozvěděl, že ohledně pozemků jsou vlastnické spory. Pozemek p. [číslo] přenechal [jméno] [příjmení] v 60. letech 20. století k užíváním svým dětem, a to jednu polovinu [jméno] [příjmení] (bratr matky žalobce) a druhou polovinu [jméno] [příjmení] (matka žalobce), žalobce sám tuto id. užíval již od svých 14 let, tj. od roku 1964. V roce 1994 přenechal [příjmení] [příjmení] žalobci k užívání svoji id. 1/2 pozemku. Rodiče žalobce sdělili žalobci, že v rámci sourozeneckých vyrovnání přenechávají žalobci pozemek p. [číslo] do jeho vlastnictví.

35. Základními podmínkami vydržení jsou oprávněná držba a uplynutí stanoveného času, po který má mít oprávněný držitel věc nepřetržitě v držbě, u nemovitostí činí tato doba 10 let. Oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem. Dobrá víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, anebo subjektem práva, které vykonává, popřípadě že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva. Dobrá víra musí být podložena konkrétními okolnostmi, z nichž lze soudit, že toto přesvědčení držitele je opodstatněné. Okolnostmi, které mohou svědčit pro závěr o existenci dobré víry, jsou zpravidla okolnosti týkající se právního důvodu nabytí práva a svědčící o poctivosti nabytí, tedy tzv. titul uchopení se držby (objektivně oprávněný důvod nabytí držby, například existence smlouvy, která je pro určitou vadu neplatná). Držitel musí být v dobré víře, že je tu takový právní titul, který podle platného práva má za následek převod vlastnictví.

36. S ohledem na shora uvedené vyzval soud žalobce k doplnění skutkových tvrzení o tom, o jaký právní titul opírá žalobce svoji držbu a držbu svých právních předchůdců, kteří právní předchůdci žalobce, kdy a na základě čeho se chopili držby předmětného pozemku a po jakou dobu držbu vykonávali a o tom, na základě jakých konkrétních skutečností lze dovodit, že žalobce i jeho právní předchůdci byli v dobré víře, že je pozemek v jejich vlastnictví. Žalobce požádal o poskytnutí lhůty k doplnění těchto skutkových tvrzení, soud však žalobci takovou lhůtu neposkytl, a to s ohledem na právní hodnocení věci níže uvedené.

37. Jako právní titul, na jehož základě se původní právní předchůdce žalobce, a to [jméno] [příjmení], chopil držby předmětných pozemků, označil žalobce rozhodnutí Místního národního výboru v [obec] o přidělení pozemku [jméno] [příjmení] v podobě náhrady za jiný jeho vlastní pozemek. Žalobce měl za to, že není zapotřebí existenci tohoto právního titulu a dalších podmínek vydržení v tomto řízení prokazovat, neboť již v řízení vedeném u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 38/93 dospěl soud k závěru, že ostatní držitelé jednotlivých pozemků, na které byl pozemek PK [anonymizováno] rozdělen, nabyli tyto jednotlivé pozemky do vlastnictví vydržením. Takový závěr ale není na místě, neboť otázka vlastnictví byla v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 38/93 řešena pouze jako předběžná (šlo o řízení o vyklizení pozemků), její řešení tudíž není pro soud závazné, a pokud by soud měl v tomto řízení dospět ke stejným závěrům, musely by i v tomto řízení být provedeny důkazy, které takový závěr odůvodňují. Navíc v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 38/93 ve vztahu mezi žalobci (právními předchůdci žalované) a [jméno] [příjmení] (právním předchůdce žalobce) nebyla otázka vlastnictví k pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] vyřešena, neboť [příjmení] [příjmení] pozemek (resp. jeho id. ) v průběhu řízení 5 C 38/93 vyklidil a v řízení ani netvrdil, že by byl tento pozemek v jeho vlastnictví. Žalobce ani jeho matka [jméno] [příjmení] účastníky tohoto řízení nebyli.

38. Vedle [příjmení] [příjmení], který byl původním držitelem pozemku PK [anonymizováno] v k. ú. [obec], označil žalobce za své právní předchůdce svého strýce [jméno] [příjmení] a svoji matku [jméno] [příjmení], kteří se měli chopit držby pozemků po [jméno] [příjmení], aniž by však blíže specifikoval, jaké jsou právní tituly, na jejichž základě se tito měli držby chopit, a jaký je právní titul, na jehož základě se žalobce chopil držby předmětných pozemků po těchto jeho právních předchůdcích. Ze shora uvedeného je přitom zjevné, že pro úspěch ve věci je zapotřebí, aby žalobce nejen fakticky držel předmětné pozemky (užíval je), ale aby tak činil v přesvědčení, že tyto jsou v jeho vlastnictví, tj. že je dán nějaký důvod nabytí vlastnického práva.

39. Žalobce měl za to, že není zapotřebí prokazovat existenci nabývacího titulu, a to proto, že vlastnictví k pozemkům nabyl na základě mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. Aby soud mohl učinit závěr, že je to žalobce, kdo je v současné době (jediným) vlastníkem pozemků p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. [obec], a to z titulu jejich mimořádného vydržení podle § 1095 o. z., musel by žalobce prokázat, že je poctivým držitelem těchto pozemků po dobu 20 let, tj. minimálně od roku 1998 (žaloba podána v roce 2018). Přestože citované zákonné ustanovení připouští, že není třeba prokazovat právní důvod nabytí, platí, že držba musí být poctivá, tj. musí být splněny předpoklady poctivé držby podle § 992 o. z., tedy žalobce by musel mít z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží vlastnické právo k předmětným pozemkům. Žalobce k tomu tvrdil, že id. pozemku p. [číslo] užíval od roku 1994 proto, že mu ji předal [příjmení] [příjmení], který už ji nehodlal dále obhospodařovat, a druhou id. pozemku proto, že již od roku 1964 na tomto pozemku hospodařil společně se svými rodiči a tito mu pozemek přenechali v rámci sourozeneckých vyrovnání. Pokud jde o pozemek p. [číslo] pak o jeho užívání uvedl jen tolik, že na tomto pozemku byla zřízena cesta a že dříve byl součástí pozemku PK [anonymizováno] přiděleného [jméno] [příjmení]. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nebyl poctivým držitelem předmětných pozemků, a to z níže uvedených důvodů.

40. Pokud jde o id. pozemku p. [číslo] kterou měl žalobce užívat na základě dohody s [jméno] [příjmení], pak vůbec není zjevné, na základě čeho se žalobce mohl domnívat, že je vlastníkem této id. . Z dalších provedených důkazů naopak vyplývá, že [příjmení] [příjmení] se nepovažoval za vlastníka id. pozemku p. [číslo] v rámci řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 38/93 se nebránil žalobě na vyklizení tohoto pozemku, proti vyhovujícímu rozsudku soudu 1. stupně se neodvolal a jeho vůle pozemek neužívat je vyjádřena i v jeho dopisu ze dne 10. 11. 1993, kde uvedl, že užívání pozemku skončí po sklizni roku 1993. Není tak dáno nic, na základě čeho by se žalobce mohl domnívat, že na něj [příjmení] [příjmení] převedl vlastnické právo k id. tohoto pozemku. Pokud žalobce argumentoval tím, že [příjmení] [příjmení]„ nebyl právně legitimován, aby s pozemkem právně nakládal, neboť k tomuto datu byl vydržitelem pozemku de facto stát, viz odůvodnění rozsudku Krajského soudu“ (jak je rukou dopsáno na dopisu [jméno] [příjmení] ze dne 10. 11. 1993), pak to nic nemění na to, že žalobce netvrdí nic o tom, na základě čeho má za to, že se stal vlastníkem id. pozemku p. [číslo] tj., jakým způsobem na něj stát převedl vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu na tomto pozemku.

41. Pokud jde o druhou id. pozemku p. [číslo] kde žalobce tvrdil pokračování v užívání po své matce [jméno] [příjmení], pak ze spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 13 D 771/2006 bylo zjištěno, že matka žalobce [jméno] [příjmení] zemřela dne 29. 8. 2006 a že jejími právními nástupci byli její pozůstalý manžel a čtyři pozůstalé děti, kdy žalobce byl jedním z těchto dětí. Každému (každé osobě průměrného rozumu ve smyslu § 4 o. z.) musí být zřejmé, že vlastnictví k pozemku nelze nabýt ústním sdělením (o přenechání pozemku v rámci sourozeneckých vyrovnání), a proto rozhodně nelze žalobce považovat za poctivého držitele v období před smrtí své matky, neboť mu muselo být zřejmé, že pokud snad měla být vlastnicí pozemků jeho matka, nemohl se vlastníkem pozemků stát žalobce dříve, než její smrtí. Pokud matka žalobce zemřela v roce 2006, není žalobce poctivým držitelem pozemku po dobu 20 let nutnou k mimořádnému vydržení. Obdobné závěry platí i pro pozemek [parcelní číslo]. Navíc z dědického rozhodnutí po matce žalobce bylo zjištěno, že žalobce nebyl jejím jediným právním nástupcem. Ze všech uvedených důvodů proto nelze dovodit, že by žalobce nabyl vlastnické právo k pozemkům, které jsou předmětem řízení, na základě mimořádného vydržení podle § 1095 o. z.

42. Dále se soud zabýval tím, zda žalobce mohl nabýt vlastnické právo k předmětným pozemkům (řádným) vydržením, a to ať už podle zák. č. 40/1964 Sb. v období do 31. 12. 2013, nebo podle zák. č. 89/2012 Sb. v období po 1. 1. 2014. Pokud jsou předmětné pozemky v držbě rodiny žalobce již od 40. let minulého století, pak pokud by bylo prokázáno splnění všech předpokladů pro vydržení, mohlo by být dovozeno, že pozemky vydržel některý z právních předchůdců žalobce (neboť sám žalobce může pozemky kvalifikovaně držet až od roku 2006, jak bylo uvedeno dříve). K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2007 sp. zn. 22 Cdo 2002/2006, podle něhož: Nabyl-li někdo na základě převodní smlouvy vlastnictví k určitému řádně označenému pozemku, nemůže si při uplatňování vydržení sousedního pozemku započítat dobu, po kterou jej měl v držbě jeho právní předchůdce, jestliže již ten sousední pozemek vydržel. Pokud by tedy byly splněny podmínky vydržení u právních předchůdců žalobce, a to ať u jeho dědy [jméno] [příjmení], u jeho matky [jméno] [příjmení], nebo u jeho strýce [jméno] [příjmení], a už za života právních předchůdců žalobce uplynula potřebná doba 10 let, pak adekvátním prostředkem ochrany práva je žaloba na určení, že pozemky byly ke dni smrti právního předchůdce žalobce v jeho vlastnictví. Pokud je žalobce jedním z několika právních nástupců po své matce jako své právní předchůdkyni, pak nelze postupovat jinak, než tak, že bude podána žaloba na určení, že předmětné nemovitosti byly ke dni smrti označeného právního předchůdce žalobce v jeho vlastnictví s tím, že účastníky takového řízení by museli být všichni známí dědicové, a rozhodnutí vydané v takovém řízení by bylo podkladem pro dodatečné projednání tohoto majetku v dědickém řízení. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1897/98, nebo ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1020/2005. Znovu je zapotřebí zopakovat to, že soud není vázán závěry vyslovenými o vlastnictví pozemků v k. ú. [obec] ve věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 38/93 a v řízení o určení vlastnictví ke dni smrti právního předchůdce žalobce by žalobce musel uvést všechna rozhodná skutková tvrzení a označit všechny důkazy k prokázání tvrzení o tom, že předmětné pozemky byly vydrženy. Pokud jde o důkazy provedené v tomto řízení k otázce dobré víry jako jednoho ze základních předpokladů vydržení, pak z nich rozhodně nevyplývá, že by dobrá víra žalobce byla dána, neboť jak svědek [příjmení], tak svědek [příjmení] vypověděli, že bylo obecně známo, že předmětné pozemky patří rodině [příjmení], obdobně to vyplývá i z dopisů, které předložila žalovaná, [příjmení] [příjmení] v řízení 5 C 38/93 dokonce ani netvrdil, že by pozemky byly v jeho vlastnictví. Dobrou víru žalobce zpochybňují i návrhy smluv ze dne 5. 6. 2017 a 13. 9. 2018 učiněné žalované [jméno] [příjmení], týkající se předmětných pozemků a k nim se vztahující vyjádření obecného zmocněnce žalobce, který uvedl, že těmto smlouvami se jeho syn pokoušel vyřešit situaci, kdy na pozemku [parcelní číslo] částečně stojí garáž v jeho vlastnictví a teprve v souvislosti s tím bylo zjištěno, že pozemek není ve vlastnictví žalované.

43. Protože provedeným dokazováním nebyla prokázána důvodnost podané žaloby, rozhodl soud o jejím zamítnutí.

44. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem a náleží jí proto náhrada nákladů právního zastoupení. Tarifní hodnota byla stanovena v souladu s ustanovením § 9 odstavec 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a odměna za jeden úkon právní služby tak činí 3 100 Kč. Právní zástupce žalované učinil ve věci 3 úkony právní služby, a to příprava a převzetí věci a účast u jednání dne 7. 10. 2020, které přesáhlo dvě hodiny, a náleží mu tak odměna ve výši 3× 3 100 Kč, tj. 9 300 Kč a 3× režijní paušál 300 Kč, tj. 900 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Právnímu zástupci žalované nebyla přiznána odměna za úkon spočívající v další poradě se žalovanou přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť konání takové porady nebylo nijak doloženo a zároveň v situaci, kdy plná moc byla žalovanou jejímu zástupci udělena dne 4. 10. 2020 a dne 7. 10. 2020 se konalo první a zároveň jediné jednání ve věci, by konání další porady nad rámec tzv. první porady s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., nemohlo být považováno za účelně učiněný úkon právní služby. Žalované byla dále přiznána náhrada času promeškaného jejím právním zástupcem v souvislosti s cestou k jednání soudu z Prahy (tj. ze sídla advokátní kanceláře zástupce žalované) do Brna a zpět ve výši 1 400 Kč za 14 půlhodin dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., náklady na jízdenky vlakem ve výši 486 Kč a 219 Kč a také náklady na ubytování zástupce žalované v místě konání jednání ze dne 6. 10. 2020 na 7. 10. 2020 ve výši 71 EUR, tj. 1 923,75 Kč. Soud zvažoval, zda přiznat náklady související s tím, že advokát žalované nemá sídlo v Brně, a to v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, II. ÚS 736/12, kdy ve městě Brně působí nepochybně řada advokátů, kteří byli schopni poskytnout žalované odpovídající právní pomoc. Soud však zohlednil, že žalovaná žije v zahraničí, má tedy omezené možnosti, jak vybrat advokáta pro poskytnutí právní pomoci a proto soud přiznal i náklady na cestovné, promeškaný čas a ubytování advokáta v místě sídla soudu, když jednání bylo nařízeno na 9 hodin ráno. Z odměny a náhrad byla přiznána 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 988 Kč Celkem tak náklady řízení žalované dosáhly částky 17 217 Kč a tuto částku je žalobce povinen žalované nahradit, a to k rukám právního zástupce žalované v zákonné lhůtě 3 dnů.

Poučení