33 C 293/2021-376

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení dědického práva žalobců ve věci pozůstalosti po [jméno] [příjmení] takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce a) je dědicem, a to s podílem na pozůstalosti o velikosti jedné poloviny, zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], naposledy bytem [adresa].

II. Určuje se, že žalobkyně b) je dědicem, a to s podílem na pozůstalosti o velikosti jedné poloviny, zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], naposledy bytem [adresa].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) k rukám právní zástupkyně žalobce a) náhradu nákladů řízení ve výši 32 609 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) k rukám právní zástupkyně žalobkyně b) náhradu nákladů řízení ve výši 15 609 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 17 124 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se oba žalobci domáhali určení, že jsou dědici zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum], naposledy bytem [adresa] (dále jen„ zůstavitelka“). Žalobci posléze upřesnili, že se domáhají požadovaného určení tak, že každý z nich je dědicem s podílem o velikosti jedné poloviny.

2. Svou žalobu žalobci odůvodnili tak, že se u zdejšího soudu vede pod sp. zn. 20 D 1358/2020 řízení ohledně pozůstalosti po zůstavitelce, v rámci něhož jim jako závětním dědicům bylo uloženo podat předmětnou žalobu proti žalovanému coby zákonnému dědici. Podle žalobců zůstavitelka pořídila dne [datum] vlastnoručně poslední vůli, kterou dědicem veškerého nemovitého i movitého majetku ustanovila svého manžela [jméno] [celé jméno žalobce]. Pro případ, že by nebyl naživu, ustanovila dědici veškerého nemovitého i movitého majetku oba žalobce. Zůstavitelka též výslovně uvedla, že si nepřeje, aby po ní dědil žalovaný. Pořízení pro případ smrti zůstavitelka uložila téhož dne u Státního notářství pro [část Prahy] též prohlásila, že listina byla její vlastní rukou sepsána a podepsána. Později oznámila Obvodnímu soudu pro Prahu 6 v souvislosti s uloženou závětí změnu adresy svého bydliště. Žalobci dále uvedli, že zůstavitelka měla se žalovaným dlouhodobé osobní i majetkové spory, jejich vztahy byly vyhrocené a narušené, což odpovídá projevené vůli, aby po ní dědil její manžel resp. žalobci coby nevlastní vnuci v její nové rodině. Žalobci dále uvedli, že žalovaný v průběhu pozůstalostního řízení pravost a platnost pořízení pro případ smrti zpochybnil; podle nich však šlo o pravou a platnou, vlastnoručně zůstavitelkou pořízenou listinu.

3. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Podle žalovaného došlo ke zhoršení vztahů se sestrou (tj. zůstavitelkou) po jejím sňatku se [jméno] [celé jméno žalobce] v roce 1985, posléze docházelo k rozporům ohledně užívání spoluvlastněného domu. Pod negativním vlivem svého manžela byla zůstavitelka od sňatku až jeho smrti v roce 2015. K předmětnému pořízení pro případ smrti uvedl, že jde o rukou psanou soukromou listinu, která nebyla podepsána a byla jen uložena do notářské úschovy. Uvedení slov„ [jméno] [příjmení] - [příjmení]“, následovaných adresou bydliště, v závěru listiny podle něho nebylo podpisem, nýbrž pouze identifikací osoby. S ohledem na absenci podpisu byla listina jako závěť neplatná. Podle žalovaného mohl negativní vliv jejího manžela vést k tomu, že do úschovy notáře jako svou závěť uložila listinu, kterou ve skutečnosti sepsal někdo jiný. Pozůstalost po zůstavitelce pocházela podle žalovaného fakticky z pozůstalosti po jejich společných rodičích, ona sama ji výrazně nerozhojnila. Nárok žalovaného k pozůstalosti vyplývá z jeho rodových a pokrevních práv. Žalovaný se dále obsáhleji vyjádřil k poslednímu období života zůstavitelky a období po její smrti; vzhledem k irelevanci pro posouzení předmětu tohoto sporu soud tato skutková tvrzení podrobněji nereprodukuje, ani se jimi v řízení blíže nezabýval; lze dodat, že stejně tak se nezabýval ani tvrzeními žalobců vztahujícími se k péči o zůstavitelku v závěru jejího života.

4. Soud se v řízení soustředil na ty skutkové okolnosti, které měly význam pro posouzení listiny ze dne [datum] co do její pravosti a platnosti jako závěti. Je třeba zdůraznit, že dospěje-li soud k závěru, že zůstavitel platně pořídil o svém jmění pro případ smrti, není úlohou soudu následně hodnotit, zda takové majetkové dispozice jsou vůči členům rodiny či jiným osobám správné, férové, zasloužené apod. Soud je v souladu se zákonem povinen respektovat vůli zůstavitele a nenahrazovat ji svou vlastní. Zkoumání původu rodinného majetku, zásluh jednotlivých aktérů o péči o zůstavitelku či případných změn v jejich vztazích v závěru jejího života či duševní kondice zůstavitelky v posledních letech jejího života by v tomto řízení bylo naprosto bezpředmětné, a to i s ohledem na velký časový odstup (předmětná listina předcházela smrti zůstavitelky o téměř 29 let). Z ničeho nevyplynulo, že by byl učiněn jakýkoli úkon, kterým by zůstavitelka listinu ze dne [datum] zpochybnila, odvolala, změnila apod. Skutkové zkoumání se proto zaměřilo na to, zda předmětná listina byla sepsána a podepsána zůstavitelkou. Závěr o této otázce pak předznamenává výsledek sporu.

5. Ze shodných tvrzení stran a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

6. Soud vzal na základě shodných tvrzení stran za svá skutková zjištění následující nesporné skutečnosti. [příjmení] [jméno] [příjmení] byla sestrou žalovaného, narodila se dne [datum] a zemřela dne [datum]. Zůstavitelka uložila předmětnou listinu pokládanou žalobci za její závěť dne [datum] u Státního notářství pro [část Prahy]; mezi stranami však bylo sporné, zda tuto listinu vyhotovila (dle žalobců ano, dle žalovaného ji sepsal někdo jiný). Zůstavitelka oznámila dne [datum] soudu změnu adresy. Předmětná závěť byla evidována u Notářské komory České republiky. Obsah předmětné závěti byl zjištěn protokolem notáře [příjmení] ze dne [datum]. Nejméně do roku 2000 byla zůstavitelka pracovně aktivní. Žalobci byli odkázáni k podání žaloby v nynějším řízení usnesením notářky jako pověřené soudní komisařky ze dne 1. 9. 2021, č. j. [číslo jednací].

7. Notářskou komorou České republiky byla v evidenci právního jednání pro případ smrti evidována listina uložená naposledy u Mgr. [jméno] [příjmení], notáře, datovaná [datum], pod běžným číslem SZ [číslo] (zjištěno ze sdělení NK ČR o evidování listin). Zjištění stavu a obsahu závěti bylo provedeno jmenovaným notářem dne [datum], přičemž notář konstatoval, že listina byla vyjmuta z úschovy, kde byla uložena, nacházela se v obalu, kterým byla opatřena při převzetí, a pečetě na obalu byly neporušeny (zjištěno z protokolu uvedeného notáře ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. N 38/2021).

8. Předmětná listina je jednostránková, rukou psaná, čitelná, obsahující dataci„ [obec] [datum]“, název„ Poslední vůle“, text, v němž bylo uvedeno mimo jiné, že manžel pisatelky [jméno] [celé jméno žalobce] se stává dědicem nemovitého majetku i veškerého movitého majetku a dále že„ v případě, že by můj manžel nebyl naživu, stávají se dědici mého veškerého nemovitého a movitého majetku“ žalobci,„ oba rovným dílem“. V textu dále bylo uvedeno:„ Nepřeji si, aby po mně dědil [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] [datum narození] v [anonymizováno] a [příjmení]. [jméno] [celé jméno žalovaného] [datum narození] v [obec], vzhledem k chování a postojům ke mě.“ V pravém dolním rohu obsahovala listina slova„ [jméno] [příjmení] - [příjmení]“ a pod tím„ t. č. [obec a číslo] - [PSČ] [ulice a číslo]“ (vše zjištěno z opisu připojeného ke shora uvedenému protokolu notáře o zjištění stavu a obsahu závěti).

9. Jak bylo řečeno výše, mezi stranami bylo nesporné, že zůstavitelka listinu uložila u Státního notářství pro [část Prahy]. V protokolu o tomto úkonu bylo uvedeno, že se jako účastník dostavila a požádala, aby státní notářství převzalo do úschovy„ vlastnoručně psanou závěť“, a že současně předložila listinu datovanou [datum] a prohlásila, že„ listina byla sepsána jeho vlastní rukou pořizovatele dne [datum] a téhož dne podepsána“. Byla též poučena, že je třeba hlásit státnímu notářství změnu bydliště mimo obvod i případnou změnu příjmení (vše zjištěno z protokolu Státního notářství pro [část Prahy] dne 11. 12. 1991, sp. zn. 6 N 1195/91, dále spisového přebalu centrální spisovny, kde byl protokol uložen, a potvrzení o shodě kopie protokolu s originálem).

10. Jak bylo rovněž řečeno výše, mezi stranami bylo nesporné, že zůstavitelka oznámila dne [datum] soudu změnu adresy. Konkrétně oznámila Obvodnímu soudu pro Prahu 6 v souvislosti se závětí uloženou pod sp. zn. 6 N 1195/91 změnu adresy trvalého bydliště na adresu [adresa] (zjištěno z úředního záznamu ze dne [datum] a kopie rejstříku Obvodního soudu pro Prahu 6).

11. Soud ustanovil k podání znaleckého posudku z oboru písmoznalectví znalce [celé jméno znalce], který posudek jednak vypracoval písemně (pod [číslo] včetně následného dodatku posudku a včetně písemného doplňujícího vyjádření znalce ze dne [datum] k dotazům žalovaného), jednak byl jako znalec slyšen při ústním jednání soudu. Hlavními závěry jeho posudku bylo, že jak pisatelkou textu předmětné listiny, tak i sporného podpisu„ [jméno] [příjmení]“, včetně slova„ [příjmení]“, byla s vysokou pravděpodobností zůstavitelka. Znalec k věci uvedl, že měl k dispozici originál předmětné listiny, který prozkoumal a fotografoval, a též výjimečně rozsáhlý srovnávací materiál, a to i časově adekvátní vzhledem k dataci předmětné listiny. Pokud šlo o míru jistoty jeho závěrů, uvedl, že v poslední době nečiní u ručního písma závěry s vyšší měrou jistoty než vysokou pravděpodobností (tj. že by uvedl jednoznačný závěr), a to s ohledem na existenci určitých sofistikovaných způsobů padělání, které se v posledních letech vyskytly, ale v době před 30 lety se ještě nevyskytovaly. Nicméně v této věci nezjistil nic konkrétního, z čeho by vyplývalo, že by sporný podpis nenapsala zůstavitelka. K textové části předmětné listiny doplnil, že u ní byly zjištěny shodné a podobné znaky v takovém rozsahu, že by si troufal formulovat závěr v rozmezí vysoké pravděpodobnosti až jednoznačného závěru. Slova„ [jméno] [příjmení] [příjmení]“ pod textem znalec shledal jako textový podpis se zjednodušenou koncovkou -ová, přičemž měl k dispozici z let 1989 až 1991 několik textových podpisů zůstavitelky prakticky identických s tím, co se nacházelo pod závětí. Za prakticky identický označil znalec i podpis na protokolu o uložení závěti u státního notářství, pouze s tou výjimkou, že v podpisu na protokolu bylo zkráceno křestní jméno zůstavitelky (vše zjištěno z posudku znalce včetně jeho výslechu před soudem).

12. Ze záznamů a korespondence zůstavitelky bylo patrné, že přinejmenším v období konce 80. let a průběhu 90. let byly mezi zůstavitelkou a žalovaným problematické vztahy, poznamenané rozpory o opravy a užívání spoluvlastněné nemovitosti (zjištěno z listiny označené jako prohlášení a opatřené datem [datum], dopisu datovaného [datum] včetně podacích lístků, dopisu datovaného [datum] včetně obálky, listiny označené jako jednání s JUDr. [příjmení] a opatřené datem [datum], listiny označené jako záznam a opatřené datem [datum], listiny označené jako záznam a opatřené datem [datum], dopisu ze dne [datum] včetně podacích lístků ze dne [datum]). Soud na tomto místě poznamenává, že pro posouzení věci nepokládal za potřebné, aby tyto vztahy blížeji rozebíral, případně zkoumal, kdo na nich nesl jakou vinu. Jejich relevanci ve vztahu k předmětu řízení, tj. v podstatě posouzení pravosti a platnosti závěti, spatřoval pouze v tom, že obsah předmětné závěti (vyloučení žalovaného z dědění, a naopak povolání manžela resp. žalobců za dědice) do kontextu problematických vztahů mezi zůstavitelkou a žalovaným dobře zapadá. Jinak řečeno, povaha vztahů mezi zůstavitelkou a žalovaným v uvedené době tak, jak se z těchto listin jeví, nezakládá žádné důvody pro pochybnosti o pravosti a vážnosti závěti.

13. Zůstavitelka uzavřela dne [datum] sňatek se [jméno] [celé jméno žalobce] (zjištěno z oddacího listu zůstavitelky a částečné kopie z matriční knihy).

14. Zůstavitelka v roce 1998 oznámila Finančnímu úřadu pro [část Prahy] se přestěhovala (zjištěno z dopisu opatřeného datem [datum]), a požádala o zrušení registrace (zjištěno z dopisu opatřeného datem [datum]).

15. Žalovaný adresoval v roce 2017 zůstavitelce nejméně dvě poštovní zásilky na adresu, v níž uvedl její jméno jako„ [jméno] [příjmení]“ (zjištěno z korespondenčního lístku datovaného [datum] s obálkou a pohlednice datované [datum] s obálkou).

16. Soud neučinil žádná další pro věc podstatná skutková zjištění z dopisu žalovaného ze dne [datum] soudní komisařce ve věci sp. zn. 20 D 1358/2021, neboť v podstatě toliko zachycoval pohled žalovaného na věc a v tomto směru nebyl v rozporu s jeho vyjádřením k žalobě učiněným v rámci nynějšího řízení.

17. Soud neprovedl důkaz usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], neboť co jím mělo být prokázáno, bylo mezi stranami nesporné. Soud dále neprovedl důkaz listinami, které zjevně neměly žádnou relevanci pro to, co bylo předmětem řízení, tedy příkazní smlouvou, rozpočtem a smluvními podmínkami týkajícími se pohřbu zůstavitelky, korespondencí mezi stranami z období po smrti zůstavitelky (konkrétně dvěma dopisy ze dne [datum] a dodejkami), usnesením představenstva České advokátní komory [číslo] usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2018, č. j. 6 As 405/2017-19, e-mailovou korespondencí z února a března 2021, fotografiemi zůstavitelky s různými osobami, podnětem na zahájení řízení ve věci omezení svéprávnosti ze dne [datum], doplněním tohoto podnětu, žádostí o ustavení opatrovnické rady ze dne [datum], potvrzením o zaplacení splátky kupní ceny ze dne [datum], parkovacím průkazem žalovaného, dopisem žalovaného právnímu zástupci žalobců ze dne [datum], usnesením představenstva České advokátní komory [číslo] dopisem Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne [datum].

18. Jiné relevantní důkazy navrhovány nebyly ani nevyplynuly z obsahu spisu.

19. Po skutkové stránce soud uzavřel, že předmětná listina byla celá pořízena vlastnoručně zůstavitelkou, nikoli žádnou jinou osobou. Šlo o listinu soukromou, o níž z provedeného dokazování vyplynulo zcela jednoznačně, že její původkyní byla zůstavitelka. Shodně zde vyznívají a vzájemně se podporují dvě množiny důkazů. Jednak znalecký posudek, který dospěl k tomu, že pisatelkou byla s vysokou pravděpodobností (co do vlastního textu listiny téměř až s jednoznačností) zůstavitelka, jednak důkazy, ze kterých vyplynulo, že zůstavitelka osobně listinu uložila u notářství, prohlásila do protokolu, že jde o jí sepsanou a podepsanou závěť, a poté i učinila další logicky navazující úkon – oznámení soudu o změně své adresy. Již jen tyto důkazy ve svém souhrnu vedou ke zcela jednoznačnému závěru o pravosti listiny. Proti němu nestojí žádná konkrétní zjištění, která by jej zpochybňovala. Úvaha žalovaného o tom, že na zůstavitelku působil negativní vliv jejího manžela, ke zpochybnění takto prokázané pravosti listiny rozhodně nestačí. Nadto je zřejmé, že zůstavitelka měla dostatek času, aby závěť, pokud by s ní nebyla ztotožněna, změnila, zrušila apod. Nic takového však neučinila, ani to nikdo netvrdil. Motivace zůstavitelky k sepsání závěti právě takového obsahu je vedlejší, nicméně jak z obsahu záznamů a korespondence provedených k důkazu, tak i z vyjádření samotného žalovaného k žalobě je zřejmé, že mezi žalovaným a zůstavitelkou přinejmenším v době, kdy závěť sepsala, nebyly harmonické vztahy.

20. Žalovaný mj. namítal, že závěť nebyla podepsána, neboť slova„ [jméno] [příjmení]“ v závěru textu nebyla podpisem, ale pouhou identifikací pisatelky. Poukázal na to, že i podle závěrů soudem ustanoveného znalce nelze v případě, že text a podpis je napsán zcela stejným způsobem, písmoznalecky rozhodnout, zda se jedná o podpis, či textový údaj.

21. Soud k tomu uvádí, že při absenci zvláštní zákonné definice (vlastnoručního) podpisu je třeba vycházet z toho, že podpisem bývá obvykle napsání jména a příjmení (či jen jména, nebo jen příjmení) pisatele, které pisatel provede tak, aby jím určitou písemnost uzavřel a stvrdil. Různí lidé se samozřejmě podepisují různě, vyskytují se podpisy čitelné i zcela nečitelné, podpisy mající charakter kurzivního písma i podpisy silně zjednodušené či takové, které mají podobu spíše obrazce než slov. Projevu konkrétního pisatele ovšem nelze upírat povahu podpisu jenom proto, že třeba má ve zvyku podepisovat se způsobem nerozeznatelným (či téměř nerozeznatelným) od toho, když v běžném souvislém kurzivním textu napíše své jméno a příjmení. Zda pisatel na určitou listinu připojil něco, co mělo mít funkci podpisu, nebo ne, je otázkou skutkovou, nicméně nikoli výlučně písmoznaleckou. Na to, zda byl určitý text či obrazec připojen ve funkci podpisu, lze usuzovat např. z umístění na listině, tedy zda se nachází v místě, kde se podpisy obvykle uvádějí. Na předmětné listině tomu tak zcela evidentně bylo. Dále na to lze usuzovat z toho, zda i na jiných dokumentech tentýž pisatel obvykle připojuje obdobný text či obrazec ve funkci podpisu. V projednávané věci bylo zjištěno, že zůstavitelka si počínala obdobně jako v případě předmětné závěti i u jiných dokumentů (v podrobnostech lze odkázat na podaný znalecký posudek a jím zpracovaný srovnávací materiál, jakož i na záznamy a korespondenci provedené k důkazu). Naopak z ničeho nevyplynulo, že by měla ve zvyku listiny v jiných případech podepisovat nějakým nápadně odlišným způsobem než svým běžným kurzivním písmem.

22. Podpis neztrácí charakter podpisu jen proto, že jej pisatel rozšíří např. o rodné příjmení či adresu, jako tomu bylo v tomto případě. Je možné, že zůstavitelku k připojení rodného příjmení vedla snaha o určitou„ perfektnost“ tak závažného projevu vůle, jakým byla závěť. Pokud šlo o připojení adresy, bylo zjištěno, že tak někdy činila i v jiných případech (viz např. prohlášení datované [datum] či dopis ze dne [datum]). V každém případě však platí, že připojením rodného příjmení resp. adresy nezpůsobila, že by její rukou psaná slova„ [jméno] [příjmení]“ ztratila charakter podpisu. Lze konečně dodat, že soud pokládal za zcela nelogické, že při pořizování závěti, kterou zůstavitelka sepsala a datovala a v níž si dala záležet nejen na označení dědiců, ale i na zdůraznění, že si nepřeje jako dědice žalovaného a jeho syna, by měla v úmyslu na místě, kde se listiny obvykle podepisují, jen uvést své jméno, příjmení, rodné příjmení a adresu, ale neměla by vůli tím listinu zároveň podepsat. Taková interpretace se soudu jeví jako absurdní; je proto zapotřebí, a to zcela v souladu s provedenými důkazy a při absenci jakýchkoli důkazů o opaku, dospět k závěru, že předmětnou závěť nejen napsala, ale výše uvedeným způsobem též podepsala.

23. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žaloba podaná v nynější věci byla podána na základě postupu soudu v pozůstalostním řízení podle § 170 odst. 1 z. ř. s. S ohledem na to, že zákon předjímá podání této žaloby za účelem řešení sporné otázky, zda jsou žalobci dědici po zůstavitelce, není zapotřebí zkoumat naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

24. Podle § 3069 o. z. při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. V projednávané věci to znamená, že se použijí mj. ustanovení platného občanského zákoníku ve znění účinném ke dni [datum].

25. Podle § 1475 odst. 1 o. z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Podle § 1475 odst. 3 o. z., komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Určit, že jsou určité osoby (zde žalobci) dědici, tedy znamená určit, že tyto osoby mají právo na pozůstalost po konkrétním zůstaviteli (resp. zde zůstavitelce) nebo konkrétní podíl z ní.

26. Podle § 1494 odst. 1 věta první o. z. závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.

27. Podle § 561 odst. 1 věta první o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího.

28. Podle § 1533 o. z., kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

29. Ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že zůstavitelka pořídila dne [datum] listinu, kterou vlastnoručně napsala a podepsala. Její podpis byl umístěn na konci textu a byl jím kryt její projev vůle v textu vyjádřený (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5591/2015). Předmětná listina vyhovuje požadavkům kladeným zákonem na závěť. V závěti povolala za dědice manžela, a pro případ, že by již nebyl naživu, oba žalobce (kteří tak byli v postavení náhradníků ve smyslu § 1507 o. z.). Zůstavitelka zůstavila žalobcům pro případ smrti manžela veškerý nemovitý a movitý majetek, což soud interpretoval tak, že je povolala k celé pozůstalosti, a to rovným dílem, tedy každého z nich s podílem o velikosti jedné poloviny. Žalobou požadované určení je s tím v plném souladu.

30. Soud proto žalobě jako zcela důvodné vyhověl.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy oběma žalobcům.

32. K výši tarifní hodnoty soud shodně ve vztahu k oběma žalobcům předesílá, že určení, že žalobci jsou dědici, je svou podstatou určením existence jejich práva, přičemž hodnotu jejich podílů na pozůstalosti nelze bez nepoměrných obtíží zjistit. K jejímu určení se v nynějším řízení neprovádělo žádné dokazování, přičemž podle mínění soudu nelze bez dalšího vycházet z odhadů učiněných v rámci pozůstalostního řízení. Nadto nebyla v tomto řízení zjišťována ani případná pasiva pozůstalosti, která by její hodnotu mohla snižovat.

33. Výše náhrady nákladů řízení žalobce a) činí celkem 32 609 Kč a sestává z následujících položek: a) soudní poplatek ve výši 2 000 Kč; vzhledem k tomu, že soudní poplatek za oba žalobce uhradil dle záznamů soudu žalobce a), přiznal soud celou náhradu za soudní poplatek jemu; b) náklady důkazů (záloha na náklady na znalečné) ve výši 15 000 Kč; vzhledem k tomu, že uvedenou zálohu za oba žalobce uhradil dle záznamů soudu žalobce a), přiznal soud celou náhradu za náklady důkazů jemu; c) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 2 000 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1, § 12 odst. 4 a. t. za 6 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum]; žalobci uvedli ve svém vyčíslení nákladů řízení úkon„ podání ve věci samé ze dne [datum]“ dvakrát; pokud bylo v druhém případě ve skutečnosti míněno podání došlé soudu [datum], soud je neposoudil jako podání ve věci samé, neboť šlo pouze o stručnou specifikaci navrhovaného zadání znaleckého posudku; d) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 6 úkonů; vzhledem k tomu, že se vždy jednalo o úkony společné pro oba žalobce, přiznal soud žalobci a) z celkové částky 1 800 Kč jednu polovinu, tedy 900 Kč; e) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 2 709 Kč.

34. Výše náhrady nákladů řízení žalobkyně b) činí celkem 15 609 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem po 2 000 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) § 11 odst. 1, § 12 odst. 4 a. t. za 6 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum]; b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 6 úkonů; vzhledem k tomu, že se vždy jednalo o úkony společné pro oba žalobce, přiznal soud žalobkyni b) z celkové částky 1 800 Kč jednu polovinu, tedy 900 Kč; c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 2 709 Kč.

35. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobce a) i žalobkyně b) soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

36. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil povinnost k jejímu zaplacení žalovanému, který byl ve věci zcela neúspěšný. Výše náhrady nákladů řízení státu činí celkem 17 124 Kč a sestává ze znalečného přiznaného znalci [příjmení] [celé jméno znalce] ve výši nekryté zálohou složenou žalobcem a). Znalečné činilo 30 374 Kč (za písemně podaný posudek) a 1 750 Kč (za ústní slyšení znalce), celkem tedy 32 124 Kč, po snížení o zálohu ve výši 15 000 Kč činí zbytek placený státem částku 17 124 Kč, na jejíž náhradu má stát právo.

37. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení