33 C 58/2024 - 129

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobců:a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozený dne [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované:Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce a) domáhal po žalované zaplacení částky 35 000 Kč, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce b) domáhal po žalované zaplacení částky 35 000 Kč, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobce c) domáhal po žalované zaplacení částky 35 000 Kč, se zamítá.

IV. Řízení se v části, kde se žalobce c) domáhal po žalované zaplacení částky 12 300 Kč, zastavuje.

V. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobce c) je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 22. 2. 2024 se žalobci domáhali vydání rozsudku, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců z titulu náhrady nemajetkové újmy částku 70 000 Kč a žalobci c) dále náhradu škody ve výši 12 300 Kč. V žalobě uvedli, že dne 8. 6. 2022 byli obviněni ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku obojí formou spolupachatelství. Skutek jim kladený za vinu měl spočívat v tom, že měli v době od 7. 1. 2022 do 8. 1. 2022 odcizit 439 l nafty a tím způsobit škodu ve výši 13 170 Kč a dne 13. 1. 2022 odcizit 550 l nafty a poškodit víčko nádrže u pracovního stroje Caterpillar, čímž měli způsobit škodu odcizením ve výši 16 500 Kč a poškozením ve výši 55 250 Kč. Proti žalobcům bylo zahájeno trestní stíhání, a to navzdory tomu, že se všichni tři v přípravném řízení doznali ke zcela odlišnému skutku - začátkem ledna 2022 měli odcizit celkem 100 l nafty a zhruba týden na to měli na témže místě odcizit dalších 100 l nafty. Kategoricky popřeli zcizení většího množství nafty či poškození nádrže, předložili důkazy o tom, že na místě v noci ze 13. 1. na 14. 1. 2022 nemohli být. Žalobci podali stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, tyto byly zamítnuty. Dne 6. 9. 2022 podalo Okresní státní zastupitelství Brno-venkov proti žalobcům obžalobu č. j. ZT 183/2022–17, která obsahově kopírovala usnesení o zahájení trestního stíhání. Trestní věc proti žalobcům projednal Okresní soud Brno-venkov pod sp. zn. 3 T 124/2022, který věc usnesením ze dne 22. 2. 2023 postoupil k projednání přestupkové komisi při Městském úřadu Šlapanice. Rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, a to konkrétně usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje o zahájení trestního stíhání č. j. KRPB–6516-45/TČ-2022–060371 ze dne 8. 6. 2022, usnesení Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 14. 7. 2022, č. j. ZT 183/2022–11 a obžaloba ze dne 6. 9. 2022, č. j. ZT 183/2022–17 Okresního státního zastupitelství Brno-venkov jsou nezákonnými rozhodnutími. Žalobci požadují náhradu nemajetkové újmy, každý z nich ve výši 70 000 Kč, neboť bezmála tři čtvrtě roku vedené trestní stíhání je významně zasáhlo na jejich osobním životě. Žalobci a) a c) jsou doposud bezúhonnými osobami, byť jsou si vědomi, že zcizením 200 l nafty konali nesprávně, cítili se silně poškozeni tím, že jsou jim za vinu kladeny skutky mnohem závažnější, než jaké reálně spáchali. I pojmový rozdíl mezi přestupkem a trestným činem má do života žalobců významný přesah. Veřejnost spáchání trestného činu vnímá významně negativněji a případný výrok o vině má i mnohem dalekosáhlejší dopady do života dotčené osoby. Žalobci se cítili postupem orgánů činných v trestním řízení významně zaskočeni, významně to narušilo jejich důvěru ve výkon státní moci. Psychicky je to vystavilo velkému stresu a úzkosti z toho, zda za trestný čin, (který nespáchali nejen po stránce právní, ale i po stránce skutkové) nakonec nebudou odsouzeni. Po celou dobu trestního stíhání žili v nejistotě o své trestněprávní bezúhonnosti, jejíž ztráta by je mohla ovlivnit i v zaměstnání. Tento tlak se projevoval i v jejich rodinném a sociálním životě. Jejich psychické útrapy, uzavřenost a podrážděnost se projevovala na jejich partnerských vztazích, širší rodině se svojí situaci obávali vysvětlit z obavy z jejich reakcí. Uvedený stres měl i fyziologické příznaky, kdy opakovaně pociťovali návaly úzkosti, zažívací potíže a potíže se spánkem. Tyto fyziologické projevy stresu pak měly vliv na jejich životy, například v poklesu pracovní výkonnosti, vyhýbání se společenským a kulturním akcím a v dalších ohledech. Žalobce b) je sice osobou několikrát trestanou, ale rovněž jej významně zasáhlo, že byl stíhán pro závažnější činnost, než kterou spáchal, a to bez jakékoliv opory ve spisu. Tuto skutečnost navíc vnímal tíživě i z toho důvodu, že výrok o vině by mu mohl znatelně prodloužit vykonávaný trest odnětí svobody, který by mu jinak v únoru 2023 končil. Žalobce b) také zasáhlo, že navzdory tomu, že řádně nastoupil a vykonával svůj trest (za maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání) a snažil se napravit svoje předchozí selhání, byl stále považován za podezřelého a byl nedůvodně obviněn z něčeho, co nespáchal. Stres z možnosti prodloužení trestu, kromě samotného odkladu propuštění na svobodu, v něm vyvolával obavy, jak by se další odsouzení projevilo na jeho životě ve vězení (reakce spoluvězňů, personálu věznice). Další trest by nepochybně snížil i jeho možnosti dalšího zaměstnání po propuštění na svobodu a reintegraci do společnosti obecně. Žalobci zdůraznili, že celé trestní řízení bylo vedeno naprosto zbytečně, neboť kdyby orgány činné v trestním řízení postupovaly řádně a vycházely z důkazů, které skutečně měly ve spisu a postoupily věc k projednání jako přestupek hned na začátku, o žádné újmě žalobců by nemohla být řeč. Žalobce c) se po podání obžaloby nechal zastoupit advokátem, vznikly mu náklady na právní zastoupení v celkové výši 12 300 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že dne 22. 8. 2023 bylo Ministerstvu spravedlnosti doručeno podání žalobců, jehož obsahem byla žádost o náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. v rámci které každý z žalobců žádal zaplacení náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním ve výši 70 000 Kč. V rámci mimosoudního projednání věci žalovaná ve svém stanovisku ze dne 12. 2. 2024, č. j. MSP-1738/2023-ODSK-ODSK/8 poskytla žalobcům přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, a to ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvy. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích žalovaná zamítla, jelikož nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje za dostatečnou satisfakci. V rámci podání žalobců doručeného žalované dne 22. 8. 2023 žalobci pouze avizovali, že doplní uplatnění nároku na náhradu škody (bez specifikace kterému z žalobců měla tato škoda vzniknout a v čem tato škoda spočívá). K doplnění (a k uplatnění nároku na náhradu škody u žalované) však do dnešního dne nedošlo. Žalobce c) nárok na náhradu nákladů trestního řízení uplatnil až v rámci podané žaloby, neuplatnil tedy nárok na náhradu nákladů trestního řízení u žalované postupem podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a nesplnil tak podmínku pro uplatnění nároku u soudu. Co se týče požadavku na náhradu nemajetkové újmy, pak žalovaná uvedla, že za trestné činy, jejichž spáchání bylo žalobcům kladeno za vinu, jim hrozil trest odnětí svobody až na dvě léta, trest zákazu činnosti nebo propadnutí věci. Předmětné trestní stíhání trvalo necelých devět měsíců, což je délka přiměřená. Orgány činné v trestním řízení konaly po celou dobu jednotlivé úkony plynule a v přiměřených lhůtách. Žalobci uvedli, že trestní stíhání je významně zasáhlo na jejich životě, neuvedli však konkrétní skutková tvrzení ohledně negativních dopadů trestního stíhání do svého osobního, rodinného a pracovního života, popřípadě na svůj zdravotní stav. Konkrétnější skutková tvrzení ve vztahu k závažnosti tvrzené nemajetkové újmy uvedli žalobci až v podané žalobě. Jedná se ovšem o negativní dopady související zejména se stresem, který je spojen s každým trestním stíháním. Žalobci však neuvedli skutková tvrzení (ani nedoložili důkazy prokazující tato tvrzení), která by prokazovala vznik natolik závažné nemajetkové újmy, která by odůvodňovala přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích. Žalobci též neoznačili obdobný případ, v němž došlo k přiznání srovnatelného přiměřeného zadostiučinění v penězích. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání nad rámec konstatování porušení práva je na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Je tak možno uzavřít, že v daném případě došlo k vydání rozhodnutí, která lze ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. s ohledem na výsledek trestního řízení označit jako nezákonné. Za takové rozhodnutí se považuje usnesení o zahájení trestního stíhání, žalovaná proto ve svém stanovisku konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a omluvila se žalobcům za nezákonné trestní stíhání. Žalovaná však nedospěla k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě.

3. Podáním ze dne 12. 11. 2024 (č. l. 70) doplnili žalobci tvrzení o obdobných případech, ve kterých bylo přisouzeno zadostiučinění v penězích, a to řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Co 190/2021, ve kterém bylo přisouzeno zadostiučinění ve výši 30 000 Kč, řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 68 Co 253/2021, ve kterém bylo přisouzeno zadostiučinění ve výši 20 000 Kč, řízení vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 19 Co 642/2021, ve kterém bylo přisouzeno zadostiučinění ve výši 40 000 Kč a řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Co 268/2022, ve kterém bylo přisouzeno zadostiučinění ve výši 69 000 Kč. Ve všech řízeních byl projednáván nárok poškozených, proti kterým bylo vedeno nedůvodné trestní stíhání, ze kterého byly skutky posléze postoupeny k projednání jako přestupky. Žalobce c) uvedl, že nárok na náhradu škody nebyl jen nedopatřením uplatněn u Ministerstva spravedlnosti, což bylo napraveno podáním ze dne 12. 11. 2024.

4. Podáním ze dne 12. 11. 2024 zároveň každý ze žalobců vzal žalobu zpět co do částky 35 000 Kč zpět a žádal přiznat zadostiučinění ve výši 35 000 Kč. V souladu s částečným zpětvzetím žaloby bylo řízení usnesením ze dne 18. 11. 2024 č. j. 33 C 58/2024–82 částečně zastaveno.

5. Podáním ze dne 17. 1. 2025 vzal žalobce c) žalobu co do částky 12 300 Kč nárokované z důvodu škody vzniklé nutností úhrady zastoupení advokátem zpět s tím, že žalovaná tuto částku uhradila dobrovolně. Výrokem IV. rozsudku bylo proto podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodnuto o zastavení řízení v této části.

6. K prokázání negativních dopadů trestního stíhání do života žalobců navrhli žalobci (podáním ze dne 12. 11. 2024 doručeným soudu dne 18. 11. 2024 č. l. 86) výslech svědků, a to výslech svědkyně [jméno FO], přítelkyně žalobce a), pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou žalobci a) a výslech svědkyně [jméno FO], bývalé přítelkyně žalobce b), pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou žalobci b) s tím, že žalobce b) sice část nezákonného trestního stíhání strávil ve výkonu trestu odnětí svobody, ale se [jméno FO] byl v kontaktu a žil s ní v době, kdy byl na svobodě. K nemajetkové újmě žalobce c) nebyl k důkazu označen žádný svědek s tím, že žalobce c) měl v době nezákonného trestního stíhání rovněž přítelkyni, avšak s touto se zhruba před rokem rozešli ne zcela v dobrém a žalobce má proto obavy, že by se k výslechu buď nedostavila, nebo by mu mohla ze škodolibosti u výslechu uškodit. Každý ze žalobců zároveň navrhl svůj účastnický výslech.

7. Skutková zjištění byla učiněna v provedených listinných důkazů, výpovědí všech žalobců jako účastníků řízení a výpovědí svědkyň [jméno FO] a [jméno FO].

8. Z usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Brno-venkov, Oddělení obecné kriminality ze dne 8. 6. 2022, č. j. KRPB-6516-48/TČ- 2022–060371 bylo zjištěno, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobců jako obviněných ze spáchání přečinu krádeže podle § 205, odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, kterého se měli dopustit tím, že za 1) společně v době od 7. 1. 2022 od 17 hod do 8. 1. 2022 do 6:45 hod na parkovišti u silnice číslo 374 za silničním mostem nad řekou Svitavou ve směru na obec Adamov v k. ú. Bílovice nad Svitavou, okres Brno-venkov, blíže nezjištěným způsobem bez použití zjevného násilí, odcizili z nezabezpečených nádrží pracovních strojů – bagru CAT 315 F, traktoru značky Zetor Proxima, traktorbagru CAT 444 a z traktoru značky Fendt celkem 439 l nafty, čímž poškozené firmě [právnická osoba]., IČ [IČO] způsobili škodu odcizením ve výši 13 170 Kč, škoda poškozením nevznikla. 2) společně v době od 17 hod dne 13. 1. 2022 do 10 hod dne 14. 1. 2022 na parkovišti u silnice číslo 374 za silničním mostem nad řekou Svitavou ve směru na obec Adamov v k. ú. Bílovice nad Svitavou, okres Brno-venkov, blíže nezjištěným způsobem poškodili nádrž a víčko nádrže u traktoru značky Fendt a následně odcizili z nádrže 550 l nafty a dále poškodili víčko nádrže u pracovního stroje Caterpillar bez odcizení nafty, čímž poškozené firmě [právnická osoba]., IČ [IČO] způsobili škodu odcizením ve výši 16 500 Kč a škodu poškozením ve výši 55 250 Kč.

9. Usnesením Okresního státního zastupitelství Brno-venkov ze dne 14. 7. 2022, č. j. ZT 183/2022–11 byly zamítnuty stížnosti obviněných podané proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 7. 9. 2022 byla k Okresnímu soudu Brno-venkov Okresním státním zastupitelstvím Brno-venkov podána na žalobce obžaloba pro skutky vymezené v usnesení o zahájení trestního stíhání. Ve věci bylo první hlavní líčení nařízeno na 10. 11. 2022, toto bylo odročeno na den 8. 12. 2022 z důvodu nutné obhajoby v případě žalobce b), ve dnech 8. 12. 2022 a 22. 2. 2023 proběhla ve věci hlavní líčení a ve věci bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. 2. 2023, č. j. 3 T 124/2022–171, kterým byla trestní věc žalobců postoupena k projednání přestupkové komisi při Městském úřadu Šlapanice. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že soud dospěl k závěru, že z provedených důkazů je zřejmé, že ze strany obžalovaných k odcizení motorové nafty došlo. Za objektivně prokázané má tedy soud spáchání krádeže. Z hlediska výše způsobené škody však proti sobě stojí dvě verze výpovědí, z nichž jedna je doznání obžalovaných a druhá verzí poškozených. Vyjma doznání obžalovaných nebyl předložen žádný další důkaz, který by je usvědčoval, ať již z odcizení množství tvrzeného obžalobou (naopak bylo prokázáno, že objektivně by to bylo technicky nemožné), či z poškození pracovních strojů. Prokázáno nebylo ani násilné vniknutí do nádrží. Z obsahu dokazování se podává, že naopak nelze vyloučit podíl jiných neustanovených pachatelů na vzniku způsobené škody. Pro existenci míry pochybností, a tedy absenci potřebné míry spolehlivosti prokázáním viny tedy bylo na místě, pokud jde o kvalifikaci jednání obžalovaných trestným činem, postupovat v intencích procesní zásady in dubio pro reo, nebo touto zásadou je soud vždy vázán. Jedním z formálních znaků skutkové podstaty přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písmeno a) trestního zákoníku je způsobení škody nikoliv nepatrné, jejíž výše musí dosahovat nejméně částky 10 000 Kč. Vzhledem ke konkrétním okolnostem celého případu, kdy existují důvodné pochybnosti ve vztahu k výši škody způsobené právě obžalovanými, přičemž za nepochybně prokázanou má soud škodu dosahující částky 7 220 Kč, dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že jednání obžalovaných nelze kvalifikovat jako trestný čin.

10. Usnesením Městského úřadu Šlapanice ze dne 16. 8. 2023, č. j. SLP-KT/67762-23/SLV byla věc z důvodu místní příslušnosti předána k projednání obci Bílovice nad Svitavou. Z rozhodnutí Obce Bílovice, Komise pro projednávání přestupků ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 1063/2023/BNS-S/Kon, č. j. 1348/2023/BNS bylo zjištěno, že žalobci byli uznáni vinnými z přestupku proti majetku podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se dopustili tím, že dne 7. 1. 2022 a 10. 1. 2022 odcizili celkem 200 l nafty, čímž způsobili škodu ve výši 7 220 Kč.

11. Z podání žalobců ze dne 22. 8. 2023 bylo zjištěno, že tito tohoto dne uplatnili u Ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu škody a nárok na náhradu nemajetkové újmy z důvodu nezákonných rozhodnutí, a to každý z nich ve výši 70 000 Kč. Podáním Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 21. 11. 2023 byli vyzváni k doplnění žádosti o skutková tvrzení týkající se dopadů trestního stíhání do osobního, rodinného a pracovního života žadatelů, popřípadě na jejich zdravotní stav (a též o doložení dokladů prokazujících tato tvrzení), a to ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 12. 2. 2024 bylo zjištěno, že Ministerstvo spravedlnosti nedospělo k závěru, že by byly splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě s tím, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou považuje ministerstvo za dostatečnou satisfakci. Ministerstvo spravedlnosti konstatuje, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žadatelů na základě usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Brno-venkov, Oddělení obecné kriminality ze dne 8. 6. 2022, č. j. KRPB- 6516–48/TČ-2022–060371 došlo k porušení práv žalobců nebýt trestně stíháni jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, za což se Ministerstvo spravedlnosti žalobcům velice omlouvá.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že je přítelkyní žalobce a), a to od 26. 3. 2022, od 17. 12. 2023 společně bydlí. Trestní stíhání žalobce a) společně nijak neřešili, žalobce a) to nijak zvlášť neprožíval, nepozorovala u něj žádné změny chování, neprojevoval žádnou obavu z toho, že by mohl být trestně odsouzen.

13. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že v době trestního stíhání byla přítelkyní žalobce b), rozešli se v únoru 2023. S žalobcem b) se zná od roku 2019, nejprve byli kamarádi, pak se stali partnery, rozešli se hlavně proto, že svědkyni vadilo, že se o vše musela finančně starat sama. Ví, že byl žalobce b) trestně stíhán, neví, jak bylo trestní stíhání ukončeno. S žalobcem b) spolu nebydleli, on za nimi jezdil, pomáhal svědkyni se synem. Když bylo trestní stíhání, tak nemohl, protože byl ve výkonu trestu, tam ho svědkyně nenavštěvovala. Žalobce b) z toho byl špatný, protože byl zrovna ve výkonu trestu a mohl by býval žádat o dřívější propuštění, což ale v důsledku trestního stíhání pro krádež nafty nemohl.

14. Z výpovědi žalobce a) bylo zjištěno, že jeho chování je atypické v tom, že nerad projevuje emoce, proto dává smysl, že nejevil žádné známky toho, že by ho trestní stíhání zasáhlo. V létě 2022 se ale zhroutil přítelkyni na balkoně, protože stále nevěděl, jak to dopadne, co bude. Byla to chyba, co udělal, snažil se to přede všemi zatajit. Z jeho okolí to věděla jen přítelkyně a ostatní žalobci. V důsledku trestního stíhání se ze začátku s přítelkyní hodně hádali.

15. Z výpovědi žalobce b) bylo zjištěno, že díky tomu, že se trestní řízení tak táhlo, hlavní líčení bylo dvakrát odročeno, přišel o práci a rozešla se s ním přítelkyně. Podepsalo se to zejména na jeho psychice, protože nemohl být s přítelkyní a jejím synem, k němuž má vztah jako ke svému synovi a odmalička ho vychovává. Ve výkonu trestu měl problémy se spaním, bál se, že by mu mohli trest prodloužit, nebo že by šel znovu do výkonu trestu. Všichni žalobci se doznali už u prvního podání vysvětlení, věděli, že to byla hloupost. Byl nesmysl, že byli obviněni, protož se doznali k tomu, co vyplývá ze spisu, ale poškozená firma tvrdila mnohem větší škodu, kterou žalobci ani nemohli způsobit, ani to neměli v plánu.

16. Z výpovědi žalobce c) bylo zjištěno, že o trestním stíhání nechtěl nikomu říkat, nechtěl, aby to věděli rodiče, ani jeho bývalá přítelkyně. Byl z toho nervózní, není takový, že by zvládal stresové situace, hodně v té době zaspával do práce, protože nad tím hodně přemýšlel večer v posteli a nemohl spát. Bál se, že budou muset zaplatit škodu ve výši asi 80 000 Kč a bál se, že bude odsouzený za něco, co neudělal. V důsledku zaspávání měl pozdní příchody do práce, strhávali mu za to peníze. Mělo to dopady i na jeho vztah s jeho tehdejší přítelkyní, i když jejich vztah už tehdy nebyl dobrý, hádali se, důvod jejich rozchodu byl jiný, ale v důsledku trestního stíhání na ni nebyl příjemný.

17. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen zák. č. 82/1998 Sb.) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

19. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

21. Podle § 14 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

22. Podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

23. Podle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

24. Podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

25. V posuzované věci bylo mezi stranami nesporné, že usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Brno-venkov, Oddělení obecné kriminality ze dne 8. 6. 2022, č. j. KRPB-6516-48/TČ- 2022–060371 bylo proti žalobcům zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu krádeže podle § 205, odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Toto usnesení třeba považovat za nezákonné rozhodnutí, neboť usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. 2. 2023, č. j. 3 T 124/2022–171, kterým bylo rozhodnuto tak, že trestní věc žalobců se postupuje k projednání přestupkové komisi při Městském úřadu Šlapanice. Za daného stavu nastupuje odpovědnost státu za vydání nezákonného rozhodnutí v podobě zahájení trestního stíhání vůči žalobcům ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a žalobcům náleží právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 zákona č. 89/1998 Sb. V souvislosti s tím vznikla žalobcům určitá nemajetková újma, za kterou žalobcům přísluší přiměřené zadostiučinění podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., podle něhož bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

26. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4771/2015 platí, že stát odpovídá za újmu způsobenou trestním stíháním i tehdy, skončí-li trestní stíhání postoupením věci do přestupkového řízení. Přestupkové řízení není v takovém případě pokračováním trestního stíhání a výsledek přestupkového řízení je z hlediska splnění podmínek odpovědnosti státu nerozhodný.

27. Mezi stranami byl spor o to, zda žalobcům vznikla natolik závažná újma, že je namístě poskytnout jim zadostiučinění v penězích, kdy žalovaná namítala, že žalobcům již byla poskytnuta dostatečná satisfakce stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 12. 2. 2024, kde bylo konstatováno, že nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání došlo k porušení práva žalobců nebýt trestně stíhání jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, za což jim byla vyjádřena omluva.

28. Při stanovení formy či výše zadostiučinění je nutno vycházet především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž soud přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

29. Soud proto při úvaze o formě a případné výši zadostiučinění vycházel ze tří shora uvedených základních kritérií, tj. povahy trestní věci, délky trestního stíhání a dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobců. Co se týče povahy trestní věci, tou je závažnost trestného činu, pro který byli žalobci trestně stíháni, neboť ta zvyšuje intenzitu, s jakou trestně stíhaný trestní řízení negativně vnímá a související hrozba trestního postihu, tedy druh trestu a jeho výše. Rovněž do povahy trestní věci související se závažností trestného činu a hrozby druhu a výše trestu spadá případné společenské odsouzení. V projednávané věci byli žalobci trestně stíháni pro přečin krádeže a přečin poškození cizí věci s trestní sazbou až na dvě léta. Hrozící újmu tak nelze považovat za obecně vyšší, a to právě vzhledem k povaze trestné činnosti, která není společensky chápána tak negativně jako např. trestná činnost proti životu a zdraví.

30. Zásah do osobnostní sféry žalobců trval necelých 9 měsíců (od zahájení trestního stíhání usnesením ze dne 8. 6. 2022 do postoupení věci k přestupkovému řízení dne 22. 2. 2023), nelze tak hovořit o nadmíru dlouhém zásahu, navíc postup orgánů činných v trestním řízení byl plynulý a v přiměřených lhůtách.

31. Co se týče dopadů trestního stíhání žalobců do jejich osobností sféry, pak ty byly v žalobě tvrzeny jen velmi obecně, aniž by bylo zjevné, jaké konkrétní dopady mělo trestní stíhání na každého ze žalobců jednotlivě. Obecně platí, že tyto dopady se mohou projevovat v osobní rovině (změny chování), může jít o dopady do profesní sféry žalobců nebo do jejich sféry rodinné (narušení rodinných vztahů). K prokázání dopadů do osobnostní sféry žalobců žalobci jako důkaz označili jen své účastnické výpovědi a žalobci a) a b) výpovědi svých tehdejších přítelkyň. U nikoho z žalobců nebyly dopady do jejich osobnostní sféry v příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním prokázány, resp. nebyly prokázány v takové míře, aby odůvodňovaly zadostiučinění v penězích.

32. Žalobce a) slyšený jako účastník řízení sám vypověděl, že jeho povaha je taková, že neprojevuje emoce, proto také nejevil žádné známky toho, že jej trestní stíhání zasáhlo. Zmínil jen to, že se v důsledku trestního stíhání hodně zpočátku hádali se svou přítelkyní a také to, že se v létě 2022 zhroutil přítelkyni na balkoně, protože stále nevěděl, co bude. To ale jeho přítelkyně [jméno FO] slyšená jako svědkyně nepotvrdila, naopak zcela přesvědčivě vypověděla, že u žalobce a) žádné změny chování v důsledku trestního stíhání nepozorovala a o trestním stíhání žalobce a) spolu ani moc nemluvili. Prokázán tak nebyl žádný zásadní dopad v osobní rovině žalobce a), o dopadech do pracovní nebo rodinné sféry nevypovídal ani sám žalobce a) s tím, že se to snažil před rodinou i v práci zatajit.

33. Žalobce b) vypovídal o tom, že se s ním rozešla jeho tehdejší přítelkyně a že přišel o práci, avšak nebylo prokázáno, že by se tak stalo v důsledku předmětného trestního stíhání, neboť sama jeho tehdejší přítelkyně [jméno FO] slyšená jako svědkyně vypověděla, že důvodem rozchodu byla skutečnost, že se o všechno musela finančně starat sama. Rovněž ztrátu zaměstnání nelze mít za dopad předmětného trestního stíhání, neboť jednak sám žalobce b) vypověděl, že pracovní poměr byl ukončen pro nadbytečnost, jednak byl v období od srpna 2022 do 24. 2. 2023 ve výkonu trestu pro jinou trestnou činnost. Pokud jde o dopady do osobní sféry, pak žalobce b) vypověděl, že ve výkonu trestu měl problémy se spaním, protože se bál, že mu mohli trest prodloužit, nebo že pokud by byl podmíněně propuštěn, musel by zpátky do výkonu trestu, z jeho výpovědi bylo patrné, že za zásadní považoval to, že v důsledku předmětného trestního stíhání vzal zpět žádost o podmíněně propuštění. Sama skutečnost, že žalobce b) nepožádal, resp. vzal zpět žádost o podmíněně propuštění není bez dalšího v příčinné souvislosti s vedením trestního stíhání, neboť nelze presumovat výsledek žádosti o podmíněné propuštění a nelze mít za to, že by žalobce právě jen v důsledku předmětného trestního stíhání byl nucen vykonat celý trest za dřívější trestnou činnost. Svědkyně [jméno FO] svou výpovědí žádný relevantní dopad do osobnostní sféry žalobce b) nepotvrdila s tím, že v období, kdy byl žalobce b) ve výkonu trestu odnětí svobody, tj. po většinu doby, kdy bylo vedeno předmětné trestní stíhání, spolu nebyli ve styku.

34. Ani u žalobce c) nebyly žádné zásadnější dopady do jeho osobností sféry prokázány, neboť z jeho účastnické výpovědi nevyplynuly a jiný důkaz žalobce c) neoznačil. Žalobce c) uvedl, že o trestním stíhání s nikým nemluvil, nevěděla o tom rodina, ani jeho tehdejší přítelkyně. Jediné, co žalobce c) uvedl, je, že obtížně zvládá stresové situace, byl z toho nervózní, zaspával do práce a měl kvůli tomu v práci finanční postihy, žádný další důkaz však k prokázání této skutečnosti neoznačil. Pokud pak jeho psychické obtíže neměly žádný vnější projev, nelze je mít za prokázané.

35. Zároveň je třeba u všech žalobců přihlédnout k důvodu, pro který nebyli v předmětném trestním řízení uznáni vinnými. Žalobci opakovaně zdůrazňovali, že trestní stíhání bylo vedeno zcela zbytečně s tím, že pokud by orgány činné v trestním řízení postupovaly řádně a vycházely z důkazů, které byly ve spise, musela by být věc postoupena k projednání jako přestupek hned od počátku. Akcentovali část odůvodnění usnesení soudu, kterým byla věc postoupena k projednání jako přestupek, a to zejm. větu: „Vyjma doznání obžalovaných nebyl předložen žádný důkaz, který by je usvědčoval ať již z odcizení množství tvrzeného obžalobou (naopak bylo prokázáno, že objektivně by to bylo technicky nemožné) či z poškození pracovních strojů, prokázáno nebylo ani násilné vniknutí do nádrží.“ Z ničeho se nepodává, co konkrétně měl trestní soud na mysli, pokud uvedl, že bylo prokázáno, že „by to objektivně nebylo možné“. Zásadním pro hodnocení důvodů, pro které nebylo trestní stíhání skončeno odsuzujícím rozsudkem, je další část odůvodnění, kde se uvádí, že: „Pro existenci míry pochybností, a tedy absenci potřebné míry spolehlivosti prokázání viny bylo namístě …..postupovat v intencích zásady in dubio pro reo, neboť touto je soud vázán: Zásada in dubio pro reo znamená v pochybnostech ve prospěch, tedy pokud existují důvodné pochybnosti o vině obžalovaného, musí soud rozhodnout v jeho prospěch. Pokud byly v projednávané věci důvodné pochybnosti o tom, že žalobci způsobili škodu vyšší než 7 220 Kč (tedy alespoň ve výši 10 000 Kč, kdy škoda v této výši je jedním z formálních znaků přečinu krádeže), neboť vyjma jejich doznání nebyla jejich vina prokazována žádným jiným důkazem, nezbylo soudu než postoupit věc k přestupkovému řízení. Lze tak uzavřít, že podstatné je to, že žalobci se závadového jednání dopustili a trestní věc byla postoupena do přestupkového řízení jen proto, že pro nedostatek důkazů nebylo prokázáno, že by způsobili škodu vyšší než 7 220 Kč.

36. Případy označené žalobci nelze mít za srovnatelné, jediným společným znakem je právě jen to, že trestní věc byla postoupena do přestupkového řízení, sama tato skutečnost ale bez dalšího nepresumuje nutnost odškodnění v penězích. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Co 268/2022 (zadostiučinění ve výši 69 000 Kč) trvalo trestní stíhání 3 roky 10 měsíců, bylo vedeno pro ublížení na zdraví a žalobce byl nejprve pravomocně odsouzen (až do zásahu dovolacího soudu) a až následně byl zproštěn. Ve věci vedené pod sp. zn. 19 Co 642/2021 u Krajského soudu v Českých Budějovicích (zadostiučinění ve výši 40 000 Kč) došlo k zásadní disproporci mezi přestupkem proti občanskému soužití a trestním stíháním pro trestný čin vydírání, za který hrozila žalobkyni trestní sazba 2 – 8 let, dopad trestního stíhání se projevil v osobnostní sféře, kdy žalobkyně jako matka samoživitelka pečovala o dvě nezletilé děti. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 68 Co 253/2021 (zadostiučinění ve výši 20 000 Kč) bylo trestní stíhání vedeno 18 měsíců, a to ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu mučení a jiného nelidského zacházení, za což žalobci (šlo o policistu) hrozil trest odnětí svobody ve výši až 8 let, propadnutí majetku a doživotní ztráta oprávnění k držení a nošení zbraní, doživotní ztráta způsobilosti sloužit v bezpečnostních sborech, armádě, jako strážník městské policie. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Co 190/2021 (zadostiučinění ve výši 30 000 Kč) bylo trestní stíhání vedeno pro trestný čin ublížení na zdraví a výtržnictví, za který hrozil žalobci trest odnětí svody od 6 měsíců do 3 let, byl prokázán velký dopad do osobní sféry žalobce, šlo o lékaře, jehož pacienti se zajímali o průběh trestního stíhání a někteří z nich také ordinaci žalobce opustili. Lze tak uzavřít, že ve všech žalobci označených věcech bylo některé z kritérií pro posouzení formy či výše zadostiučinění dáno ve vyšší intenzitě – trestní stíhání bylo vedeno pro závažnější trestné činy, trvalo déle, nebo byly prokázány zásadnější dopady do osobnostní sféry žalobců. Naopak žalovanou označený případ, kdy zadostiučinění v penězích nebylo přiznáno, lze mít za srovnatelný. Šlo o řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Co 30/2023, kdy trestní stíhání bylo vedeno pro ublížení na zdraví, trvalo 11 měsíců, věc byla postoupena do přestupkového řízení, žalobce trestní řízení pociťoval jako křivdu s tím, že okolí se na něj dívalo, jako by fakticky něco spáchal, což se projevilo v problémech se spaním, nedokázal se soustředit, a to i v zaměstnání, došlo k narušení jeho manželského života a informacím o trestním stíhání byl vystaven i jeho syn. Za zcela postačující bylo shledáno poskytnutí omluvy.

37. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení byla zcela procesně úspěšná žalovaná, neboť žaloba všech žalobců na přiznání nemajetkové újmy byla zamítnuta a pokud bylo řízení částečně zastaveno, pak pro chování žalobců, kteří vzali žalobu na náhradu nemajetkové újmy částečně zpět, nárok na náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu advokátem nebyl žalobcem c) řádně uplatněn u žalované před podáním žaloby. Náklady řízení žalované představuje paušální náhrada podle vyhl. č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to 5x 300 Kč za vyjádření ve věci, přípravu k jednání dne 2. 10. 2024, které bylo k žádosti advokáta žalobců odročeno těsně před konáním jednání, přípravu k jednání dne 20. 1. 2025 a účast u tohoto jednání, které přesáhlo dvě hodiny. Celkem tak náklady řízení žalované dosáhly částku 1 500 Kč, a protože jsou žalobci v postavení samostatných společníků, je každý z nich povinen zaplatit žalované 1/3 těchto nákladů, tj. částku 500 Kč, a to v zákonné lhůtě 3 dnů.

Poučení