33 C 70/2025 - 244

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Švachovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro 34 359,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně o zaplacení částky 32 937,5 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 32 937,5 Kč od 1. 8. 2015 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,38 % ročně z částky 32 937,50 Kč od 1. 8. 2015 do zaplacení a částky 1 422 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 50 085 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 34 359, 50 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 14. 5. 2015 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splatit ve 30 měsíčních splátkách po 2 846 Kč počínaje měsícem červen 2015. Na uvedený úvěr žalobce uhradil žalobkyni pouze jednu splátku ve výši 2 846 Kč dne 31. 7. 2015. Z důvodu řádného nesplácení úvěru žalobkyně úvěr zesplatnila. Vedle neuhrazené jistiny ve výši 32 937,50 Kč žalobkyně po žalovaném požadovala úrok z úvěru ve výši dle časových řad [jméno FO] vedených ČNB jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení úvěru žalovanému, tj. ve výši 12,38 % p. a. z částky 32 937,50 Kč od 1. 8. 2015, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,38 % ročně z částky 32 937,50 Kč od 1. 8. 2025 do zaplacení a dále smluvní pokutu dle čl. 12 odst. 12.1. bod a) a b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru za prodlení s úhradou splátky č. [hodnota] a č. [hodnota] ve výši 227,68 Kč, ve výši 369,98 Kč a za prodlení s úhradou splátky č. [hodnota] ve výši 227,68 Kč, tj. celkem smluvní pokutu ve výši 1 422 Kč (po zaokrouhlení).

2. Ve věci bylo rozhodnuto dne 27. 3. 2025 elektronickým platebním rozkazem č. j. EPR [č. účtu]-8, který byl k odporu žalovaného zrušen. Žalovaný v odporu navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Žalovaný uvedl, že předmětná smlouva o revolvingovém úvěru je absolutně neplatná z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru, který více než desetinásobně převyšuje průměrnou úrokovou sazbu, která dle časových řad [jméno FO][Anonymizováno]v době uzavření smlouvy činila 12,58 % ročně. Rozpor s dobrými mravy žalovaný dále spatřoval ve skutečnosti, že splnění povinnosti žalovaného splatit úvěr, bylo v předmětné smlouvě zajištěnou celou sérií smluvní pokut, které se po zesplatnění úvěru a nezaplacení částky odpovídající nové jistině úvěru počítají z této nové jistiny, nikoliv pouze ze zbývající dlužné jistiny. Důvod neplatnosti žalovaný dále spatřoval v tom, že žalobkyně s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný dále poukázal, že s ohledem na neplatnost předmětné smlouvy o úvěru je neplatná i na ni navázaná rozhodčí smlouva, čehož si žalobkyně jako odborník podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů, musela být vědoma již v době uzavření předmětné smlouvy. Žalobkyně se však i přesto v rozhodčím řízení domáhala z titulu předmětné smlouvy plnění ve výši 104 589 Kč. Rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodčím nálezem č. j. [spisová značka] celý tento nárok žalobkyni přiznal. Žalovaný dále upozornil na to, že na základě uvedeného rozhodčího nálezu byla poproti němu téměř devět let vedena exekuce, která byla zastavena až k jeho návrhu. Žalovaný dále namítal, že v rozhodčím řízení nerozhodoval rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO], nýbrž [právnická osoba] a. s., která však neměla pravomoc rozhodovat, neboť se nejedná o stálý rozhodčí soud zřízený zákonem. Rozhodce nemohl s ohledem na počet rozhodnutých sporů, jednalo se ročně o tisíce sporů, rozhodovat spory osobě. Mezi žalobkyní, rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO] a [právnická osoba], a. s. byla uzavřena tajná dohoda – smlouva o zajištění služeb rozhodce ze dne 30. 4. 2010, která upravovala průběh rozhodčí řízení a odměňování rozhodce. Žalovaný však o existenci této dohody nebyl informován a rozhodčí řízení nelze považovat za transparentní. Žalovaný vznesl námitku promlčení žalobkyní uplatněného nároku, neboť na daný případ je nutno aplikovat závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 996/18, ze dne 4. 6. 2019, tj. že v daném případě nedošlo ke stavění promlčení doby po dobu rozhodčí ani exekučního řízení, neboť jednání žalobkyně, která zahájila rozhodčí řízení a následně na základě rozhodčího nálezu vedla exekuční řízení s vědomím o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru a rozhodčí smlouvy naplňuje znaky zneužití práva, jak je vyložil Ústavní soud ve shora citovaném nálezu.

3. Žalobkyně odmítla, že by došlo k promlčení jí uplatněného nároku, kdy odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], podle kterých dochází ke stavění promlčecí doby i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky, jakož i v případě, kdy je rozhodčí nález, sice původně formálně vykonatelný, v důsledku následného posouzení exekučním soudem označen za rozhodčí nález nemající právní účinky. Žalobkyně argumentovala tím, že v souladu se závěry vyslovenými v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] podala žalobu u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce, je nutno přihlédnout ke stavění promlčecí doby po dobu trvání rozhodčího řízení a následného exekučního řízení, tudíž k promlčení nároku žalobkyně nemohlo dojít. Pro případ vyhovění námitce promlčení, žalobkyně uvedla, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně dále uvedla, že předmětná smlouva je platná a byla sjednána v souladu s dobrými mravy. Úrok byl podle žalobkyně sjednán v zákonných limitech, nadto sjednání výše úroků není podstatnou náležitosti smlouvy o úvěru, pokud strany nesjednají výši úroků, má úvěrovaný povinnost platit úroky stanovené na základě zákona (§ 1802 o. z.). Žalobkyně dále poukázala, že v žalobě uplatnila úrok ve výši 12,38 % p. a., tedy ve výši nejnižší možné úrokové sazbě dle [jméno FO]. Žalobkyně rovněž nesouhlasila s tím, že řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, kdy poukázala na to, že na předmětnou smlouvu je nutno aplikovat zákon č. 145/2010 Sb., přičemž žalobkyně schopnost žalovaného řádně hradit úvěr řádně prověřila, a to na základě dokladů a informací poskytnutých od žalovaného (doklady o příjmech), jakož i jiných zdrojů (výpis z registru SOLUS a NRKI, potvrzení o bankovním účtu, hodnocení klienta). Žalobkyně [právnická osoba] ústního jednání účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Účastníci učinili nesporným, že žalovaný dne 14. 5. 2015 podepsal návrh na uzavření smlouvy revolvingovém úvěru č. [hodnota] a rozhodčí smlouvu č. [hodnota], že žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 28. 5. 2015 oznámila schválení úvěru, dne 27. 5. 2015 mu vyplatila částku 35 000 Kč a že žalovaný žalobkyni uhradil dne 31. 7. 2015 částku 2 846 Kč.

5. Soud na základě provedených důkazů navržených a předložených účastníky a shodných tvrzních účastníků dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 14. 5. 2015, bylo zjištěno, že se jedná o smlouvu sepsanou na předtištěném formuláři v rozsahu 4 stran, jako poskytovatel úvěru je zde označena žalobkyně a jako úvěrovaný je označen žalovaný, jejím předmětem je poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru ve výši 35 000 Kč žalovanému na základní dobou trvání spotřebitelského úvěru 30 měsíců, který se žalovaný zavázal uhradit ve 30 měsíčních splátkách ve výši 2 846 Kč, výpůjční úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 127,50 % p. a. s celkovou splatnou částkou 85 380 Kč. Výše procentní sazby nákladů (RPNS) na spotřebitelský úvěr činila 127,49 %. V části B) úvěrové smlouvy označené jako obecná ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru je v bodu VII. mimo jiné uvedeno, že žalobkyně je v případě prodlení s plněním závazků žalovaného dle smlouvy, oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvních pokut dle čl. 12 Smluvních ujednání a že dále se mohou stát okamžitě splatné veškeré závazky úvěrovaného. V bodu XVI. části B) je uvedeno, že úvěrovaný a úvěrující v dalším odkazují na úpravu obsaženou ve Smluvních ujednáních k úvěrové smlouvě, která jsou nedílnou součástí této úvěrové smlouvy.

7. Z bodu 1.1 Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností [Jméno žalobkyně]. – [Anonymizováno] (dále jen „Smluvní ujednání“) bylo zjištěno, že tato Smluvní ujednání upravují vzájemná práva a povinnosti poskytovatele úvěru, společnosti [Jméno žalobkyně]., IČ: [IČO žalobkyně] (úvěrujícího) a příjemce úvěru (dlužník), tj. osoby uvedené v návrhu úvěrové smlouvy jako úvěrovaný. Dle 1.3 Smluvních ujednání tato Smluvní ujednání tvoří nedílnou součást úvěrové smlouvy uzavírané mezi úvěrujícím a dlužníkem. Dle bodu 2.1 Smluvních ujednání návrh úvěrové smlouvy předkládá úvěrovaný na předtištěném formuláři a je povinen náležitě doplnit a zkontrolovat všechny rozhodné údaje. Za úvěrujícího písemně potvrzuje převzetí návrhu na uzavření úvěrové smlouvy (neprovádí akceptaci návrhu) příslušný úvěrový poradce. Dle bodu 7.5 Smluvních ujednání je úvěrovaný povinen za účelem jednotlivých splátek, splatných pohledávek úvěrujícího na zaplacení smluvních pokut, úhrad splatných i nesplatných pohledávek úvěrujícího na zaplacení běžící smluvní pokuty dle čl. 12.7 i za účelem úhrad dalších jiných splatných pohledávek úvěrujícího ze smlouvy o úvěru nebo s touto smlouvou souvisejících, zřídit na účtu úvěrovaného inkaso ve prospěch úvěrujícího. Nebude-li kterákoli splátka úvěru připsána na účet úvěrujícího ve lhůtě pěti pracovních dnů před uplynutím lhůty splatnosti této splátky nebo v případě existence jiné pohledávky úvěrujícího uvedené ve větě první tohoto článku, je úvěrující oprávněn zasílat příkazy k provedení inkasa, a to až do okamžiku úhrady veškerých dluhů úvěrovaného, které mohou být dle výše uvedeného ujednání takto hrazeny. Úvěrovaný není oprávněn po dobu trvání smlouvy o úvěru inkaso ve prospěch úvěrujícího bez písemného souhlasu úvěrujícího zrušit. Dle bodu 12.1 Smluvních ujednání v případě prodlení dlužníka s úhradou splátky nebo její části více než: a) patnáct dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost dlužníka k zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky a dále b) třicet dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost dlužníka zaplatit úvěrujícímu nad rámec smluvní pokuty uvedené pod písmenem a) smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Dle bodu 12.2 Smluvních ujednání smluvní pokuty dle bodu 12.1. jsou splatné do deseti dnů ode dne vzniku povinnost dlužníka k jejich zaplacení. Dle bodu 12.3 Smluvních ujednání v případě, že nebudou uhrazeny dvě splátky řádně a včas nebo v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce šedesáti dnů: a) je úvěrující oprávněn odepřít plnění svých závazků dle úvěrové smlouvy, b) automaticky dojde k zesplatnění úvěru (stávají se okamžitě splatnými veškeré splátky úvěru až do konce sjednaného splátkového kalendáře; tedy jak jistina úvěru, tak běžný úrok z úvěru zahrnutý do těchto splátek). V případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou jiného peněžitého dluhu než uvedeného v předchozí větě, nebo v případě, že dlužník poruší některé ustanovení úvěrové smlouvy nebo v případě, že kterékoliv z prohlášení dlužníka uvedené v úvěrové smlouvě je nebo se stane nepravdivé, nastávají stejné následky, jak je uvedeno ad a) a b) tohoto článku, avšak k zesplatnění úvěru dojde až k výzvě úvěrujícího. Dle bodu 12.4 Smluvních ujednání v případě, že způsobem sjednaným v těchto Smluvních ujednáních dojde k zesplatnění úvěru, se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru (zahrnující jak jistinu úvěru, tak běžný úrok úvěru) stávají součástí nové jistiny úvěru. Tuto novou jistinu je dlužník povinen zaplatit úvěrujícímu nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo. Úvěrující je oprávněn požadovat, aby dlužník v případě prodlení s hrazením takto zvýšené jistiny platil zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny. Dle bodu 12.5 Smluvních ujednání v případě, že dlužník po zesplatnění úvěru nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo, vzniká dlužníkovi povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z této dlužné částky. Při výpočtu této smluvní pokuty se vychází z aktuální výše nové jistiny úvěru ke dni vzniku povinnosti dlužníka zaplatit tuto smluvní pokutu. Dle bodu 12.6 Smluvních ujednání smluvní pokuta dle 12.5 je splatná den následující po dni vzniku povinnosti dlužníka k zaplacení této smluvní pokuty. Dle bodu 12.7 Smluvních ujednání v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru (čl. 12.4) ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,25 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení dlužníka s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, úvěrujícímu vznikne právo na pokutu dle čl. 12.

5. Dle čl. 13.3 Smluvních ujednání jakákoliv ujednání o smluvní pokutě obsažená v úvěrové smlouvě (včetně Smluvních ujednání) nemají vliv na právo poškozené strany požadovat náhradu škody vzniklé porušením povinnosti, pro něž byla pokuta sjednána, a to v plné výši.

8. Z akceptačního dopisu ze dne 28. 5. 2015 včetně splátkového kalendáře a dodejky, jakož i ze shodných tvrzení účastníků, že žalobkyně oznámila žalovanému schválení předmětného úvěru.

9. Z výpisu z účtu č. [hodnota]-[Anonymizováno] vedeného u [právnická osoba]. č. výpisu 109, strana 50/56, jakož i shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému dne 27. 5. 2015 poskytla úvěr ve výši 35 000 Kč.

10. Z detailu běžného inkasa u [právnická osoba] s označením [Jméno žalovaného] bylo zjištěno povolení vedení inkasa z běžného účtu č. [hodnota] pro Proficredit číslo účtu [č. účtu], s měsíčním limitem do výše 3 000 Kč, od 26. 5. 2015.

11. Z pracovní smlouvy ze dne 19. 2. 2015 uzavřené mezi zaměstnavatelem [Anonymizováno] [adresa] a.s., IČ: [IČO] a s žalovaným jako zaměstnancem bylo zjištěno, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2015, s tříměsíční zkušební dobou, s dnem nástupu do práce 19. 2. 2015, s druhem práce obsluha a údržba technologických zařízení. Z mzdového výměru ze dne 19. 2. 2015 vztahujícího se k této pracovní smlouvě bylo zjištěno, že žalovanému byla stanovena hrubá hodinová mzda 63 Kč. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc březen 2015 bylo zjištěno, že jeho čistý příjem činil 14 500 Kč a z výplatní pásky žalovaného za měsíc duben 2015 bylo zjištěno, že čistý příjem povinného činil 12 820 Kč.

12. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba], č. účtu [č. účtu] za období od 1. 4. 2015 do 30. 4. 2015 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 6,01 Kč, připsáno na účet bylo 14 043,33 Kč, odepsáno bylo 14 042,05 Kč konečný zůstatek činil 7,29 Kč. Dále bylo zjištěno, že dne 15. 4. 2015 byla na tento účet žalovaného připsána částka 13 963 Kč od společnosti [Anonymizováno] [adresa] a.s., zbývající pohyb na účtu byl skryt. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba], č. ú. [č. účtu] za období od 1. 5. 2015 do 23. 5. 2015 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu činil 7,29 Kč, připsáno bylo 14 352 Kč, odepsáno bylo 13 674,80 Kč, konečný zůstatek činil 684,49 Kč. Dále bylo zjištěno, že dne 15. 5. 2015 byla na tento účet žalovaného připsána částka 12 362 Kč od společnosti [Anonymizováno] [adresa] a.s., zbývající pohyb na účtu byl skryt.

13. Z hodnocení klienta ze dne 27. 5. 2015 vztahující se ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr z pravidelného čistého měsíčního příjmu žalovaného z pracovního poměru u společnosti [Anonymizováno] [adresa] a.s. ve výši 13 600 Kč. Co se týče výdajů žalovaného vycházela žalobkyně z částky 3 800 Kč a dále z výdajů na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní ve výši 4 000 Kč, tj. výdaje celkem 7 800 Kč. Volné zdroje žalobkyně určila částkou 5 800 Kč. Výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem doloženy.

14. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s žalovaným ověřovala jeho totožnost.

15. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného v tomto registru prověřovala, přičemž žalovanému bylo přiděleno skoré 353, tj. kategorie II., která představuje střední riziko splácení.

16. Z výpisu ze záznamu registru SOLUS, bylo zjištěno, že žalobkyně prověřovala žalované v tomto registru, kdy o žalovaném nebyly zjištěny negativní skutečnosti.

17. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 10. 2015 včetně poštovního podacího archu ze dne 1. 10. 2015, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě částky v celkové výši 104 589 Kč a běžící smluvní pokuty ve výši 0,25 % za každý dne prodlení s úhradou zbývající dlužné částky dle splátkové kalendáře, od 18. 9. 2015 s příslušenstvím, a to vše z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota].

18. Z časových řad [jméno FO] vydaných [jméno FO] národní bankou, bylo zjištěno, že průměrná nominální úroková sazba, publikovaná pod názvem „Statistika úrokových sazeb – nové obchody – úvěry: Měsíční, Úroková sazba, Domácnosti + NISD, Kontokorenty a revolvingy, CZK, [jméno FO] včetně stavebních spořitelen“ měla v období 5/2015 hodnotu 12,38 % p. a.

19. Z rozhodčího spisu rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] sp. zn. [spisová značka] vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a to konkrétně z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO], č. j. [spisová značka], ze dne 14. 12. 2015, soud zjistil, že rozhodčí řízení bylo zahájeno na základě žaloby žalobkyně doručené rozhodci dne 19. 10. 2015, rozhodčí nález byl vydán ve sporu vzniklém ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen úvěrová smlouva) uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 28. 5. 2015, rozhodce uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 104 589 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 19. 10. 2015 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 82 534 Kč ode dne 18. 9. 2015 do zaplacení. Žalovanému byla dále uložena povinnosti žalobkyni nahradit náklady rozhodčí řízení ve výši 14 652 Kč, ve které byl zahrnut i rozhodčí poplatek ve výši 1 100 Kč. Rozhodcem byla tak žalobkyni přiznána jistina včetně nepřiměřeně vysokého úroku převyšujícímu několika násobně úroky poskytované bankami v době poskytnutí úvěru, zákonný úrok byl přiznán z dlužné částky dle splátkového kalendáře, která obsahovala jak jistinu, tak i kapitalizovaný nepřiměřený smluví úrok (tzv. nová jistina dle odst. 12. 4. všeobecných smluvních podmínek) a dále i smluvní pokutu ve výši 22 055 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z dlužné částky, která obsahovala vedle jistiny i nepřiměřený smluvní úrok. Rozhodčí nález je opatřen doložkou právní moci s datem 28. 12. 2015 a vykonatelnosti s datem 13. 1. 2016. Z dalšího obsahu uvedeného rozhodčího spisu, a to: z přijetí funkce rozhodce ze dne 21. 10. 2015, č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] přijal funkci rozhodce pro rozhodčí řízení vedení pod sp. zn. [spisová značka], z výzvy k vyjádření ze dne 29. 10. 2015, č. j. [spisová značka], včetně doručenky a sdělení pro vyvěšení na úřední desce rozhodce dle § 49 odst.4 o. s. ř., bylo zjištěno, že rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě, a z rozhodčí smlouvy ze dne 14. 5. 2015, bylo zjištěno, že dne 14. 5. 2015 žalobkyně a žalovaný uzavřeli na předtištěném formuláři v rozsahu 5 stran rozhodčí smlouvu, v níž se dohodli, že veškeré spory nebo nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou z návrhu na uzavření revolvingového úvěru č. [hodnota] či v souvislosti s ním, budou dle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení rozhodovány v rozhodčím řízení. Dle bodu 3.1 rozhodčí smlouvy se rozhodčí řízení zahajuje podáním žaloby konkrétnímu rozhodci uvedenému v bodě 3.

3. V bodě 3.3 rozhodčí smlouvy je jmenovitě uvedeno 13 jmen rozhodců, včetně jména [tituly před jménem] [jméno FO] pod č. [hodnota]. Dle bodu 3.3 se rozhodčí řízení vedené před rozhodci č. [hodnota] až č. [hodnota] bude konat v sídle [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa] předměstí, [adresa] a veškerá podání určená rozhodci budou účastníci rozhodčího řízení zasílat rozhodci na adresu sídla [právnická osoba] Poplatek a náhrada nákladů rozhodčího řízení budou hrazeny na účet uvedený ve výzvě rozhodce.

20. Ze sdělení Okresního soudu v [adresa], č. j. [spisová značka], ze dne 30. 4. 2021 včetně přehledu počtu všech rozhodčích spisů rozhodců [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] Landsamanna, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], bylo zjištěno, že rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] pro v letech 2010 až 2012 přes tisíc věcí ročně, v roce 2013 a 2014 dokonce přes 2 500 věcí ročně a v letech 2015 až 2016 přes tisíc věcí ročně.

21. Notářským zápisem NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno], N [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 14. 12. 2007 bylo prokázáno, že zakládajícími společníky [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]“) je [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], všichni s vkladem ve výši 70 000 Kč. Jako předmět podnikání je uvedeno rozhodčí řízení a činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců. Jako jednatel společnosti je uveden [jméno FO].

22. Ze smlouvy o zajištění služeb rozhodců ze dne 30. 4. 2010 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako Účastníkem, [právnická osoba] a rozhodci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Co bylo předmětem této smlouvy není ze samotné smlouvy možno zjistit, neboť smlouva nebyla soudu předložena v plném znění, nýbrž se zakrytými veškerými údaji týkajícími se předmětu smlouvy, jakož i podstatné části ustanovení smlouvy o poplatku za rozhodčí řízení a paušální náhradě nákladů (čl. II. smlouvy), kdy neskrytá zůstala pouze ta část, v níž je uvedeno, že bude-li rozhodčí řízení zahajováno žalobou Účastníka (tzn. společností [právnická osoba].), pak [právnická osoba] vystaví na úhradu odměny vůči Účastníkovi daňový doklad – fakturu a dále ujednání, že rozhodci nemají vůči účastníkovi samostatný nárok na úhradu jakékoliv odměny. V čl. III. odst. 3 je ujednáno, že veškeré podklady určené rozhodcům a [právnická osoba] budou v souladu s ustanovením čl. V. bodu 2 této smlouvy a v souladu s rozhodčí doložkou doručovány na adresu sídla [právnická osoba]. V příloze č. [hodnota] smlouvy o zajištění služeb rozhodců je uvedené vzorové znění rozhodčí doložky, kterou je účastník oprávněn sjednat se svými smluvními partnery. Soud vyzval [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] k předložení úplného znění této smlouvy, avšak tito soudu sdělili, že smlouvu již nemají k dispozici. Rovněž [jméno FO] uvedl, že tuto smlouvu nemá k dispozici (viz jeho sdělení ze dne 24. 6. 2022 ve věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. [spisová značka]). Rovněž žalobkyně uvedla, že touto smlouvou již nedisponuje. Z dodatku č. [hodnota] ze dne 1. 4. 2011 ke smlouvě o zajištění služeb rozhodců bylo zjištěno, že v čl. I. dodatku je uvedeno, že předmětem smlouvy o zajištění služeb rozhodců je závazek rozhodců vykonávat činnost rozhodce ve všech sporech, pro které účastník sjedná se svými smluvními partnery rozhodčí smlouvu – doložku s uvedením jména rozhodců (pozn. tj. rozhodců [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [právnická osoba] závazek [právnická osoba] poskytnout pro výkon činnosti nezbytný organizační a materiální servis. Z dodatku č. [hodnota] ze dne 16. 5. 2011 ke smlouvě o zajištění služeb rozhodců, bylo zjištěno, že tento byl uzavřen mezi žalobkyní, [právnická osoba] a rozhodci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž v čl. II. bylo sjednáno, že smluvní strany se dohodli, že dalším typem smluv, u kterých je žalobkyně oprávněna zapracovat rozhodčí doložku a u kterých jsou rozhodci povinni zabezpečovat pro účastníka rozhodování jsou i smlouvy o úvěru resp. o revolvingovém úvěru 4 999 Kč, tzn. ve věcech úvěru, kde výše částky vyplacená žalobkyní činí 4 999 Kč, kdy dále bylo sjednáno, že odměna rozhodců za rozhodování ve sporech z těchto smluv činí 600 Kč včetně DPH za každé zahájené rozhodčí řízení. Z dodatku č. [hodnota] ze dne 9. 3. 2018 ke smlouvě o zajištění služeb rozhodců, bylo zjištěno, že tento byl uzavřen mezi žalobkyní a [právnická osoba], že v čl. II. Bylo sjednáno, že odměna [právnická osoba] za provedení revize trvání důvodů u přerušených rozhodčích řízení na základě požadavku účastníka bude činit v každém jednotlivém případě částku 125 Kč (bez DPH) za každé přerušené rozhodčí řízení.

23. Z exekučního spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] EXE [č. účtu] (konkrétně z žádosti o pověření a nařízení exekuce ze dne 17. 3. 2016, návrh na zahájení exekuce ze dne 24. 2. 2016, pověření soudního exekutora ze dne 1. 4. 2016, usnesení č. j. [spisová značka], ze dne 18. 2. 2025, předložení věci k rozhodnutí o návrhu povinného ze dne 14. 8. 2024 na zastavení a odklad exekuce, spisového přehledu spisu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] sp. zn. [spisová značka]) bylo zjištěno, že na základě návrhu žalobkyně ze dne 24. 2. 2016 doručeného soudnímu exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO] dne 8. 3. 2016 byla zahájena exekuce k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 104 589 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 104 589 Kč od 19. 10. 2015 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,25 % p. d. z částky 82 534 Kč od 18. 9. 2015 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení ve výši 14 652 Kč a nákladů exekuce přiznané rozhodčím nálezem rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] , č. j. [spisová značka], ze dne 14. 12. 2015. Pověření soudního exekutora bylo vydáno dne 1. 4. 2016. Žalovaný v postavení povinného návrh zastavení exekuce, přičemž z důvodu nesouhlasu žalobkyně v postavení oprávněné se zastavením exekuce, byla návrh na zastavení exekuce předložen k rozhodnutí exekučnímu soudu. K návrhu žalovaného v postavení povinného byla usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 18. 2. 2025, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 12. 3. 2025, exekuce zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] neměl k vydání předmětného rozhodčí nálezu pravomoc z důvodu neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy a na ní navazující rozhodčí doložky. Důvod neplatnosti obou smluv exekuční soud shledal jednak v nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní a dále v rozporu s dobrými mravy, neboť smlouva o úvěru zavazovala žalovaného k nepřiměřeně vysokému úroku z úvěru, zajišťovala povinnost žalovaného řadou smluvních pokut, úvěrová i rozhodčí smlouva byly uzavřeny adhezním způsobem, kdy žalovaný v postavení spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, neměl možnost podílet se v procesu uzavírání smluv na tvorbě jejich obsahu.

24. Z usnesení Okresního soudu ve Vyškově, č. j. [spisová značka], ze dne 23. 10. 2019, usnesení Okresního soudu v Mostě, č. j. [spisová značka], ze dne 19. 2. 2020, nálezu Finančního arbitra, č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-3, usnesení Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka], ze dne 5. 6. 2019, rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka], ze dne 12. 11. 2020, usnesení Krajského soudu v Praze, č. j. [spisová značka], ze dne 8. 8. 2019, usnesení Krajského soudu v Praze, č. j. [spisová značka], ze dne 16. 4. 2019, rozsudku Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka], ze dne 30. 4. 2024, rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. [spisová značka], ze dne 6. 2. 2025, rozsudku Krajského soudu v [adresa] – pobočka v Olomouci, č. j. [spisová značka], ze dne 21. 3. 2024, rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka], ze dne 27. 3. 2024, rozsudku Krajského soudu v [adresa], č.j. [spisová značka], ze dne 2. 12. 2025, rozsudku Okresního soudu v [adresa], č. j. [spisová značka], ze dne 20. 5. 2025, rozsudku Krajského soudu v [adresa], čj. 74 co 24/2025-277, ze dne 5. 11. 2025, rozsudku Okresního soudu v Kroměříži, č. j. [spisová značka], ze dne 13. 11. 2024, bylo zjištěno, že účastníkem všech řízení, v nichž byla tato rozhodnutí vydána byla žalobkyně, kdy žalobkyně opakovaně uzavírala smlouvy o úvěru obdobného znění jako v posuzovaném případě (liší se jen výší poskytnutého úvěru, výší splátek, dobou splatnosti a výší úroku, která však vždy podstatně převyšuje obvyklou výši) a nároku z těchto smluv se domáhala v rozhodčích řízeních na základě formálně bezvadných formulářových rozhodčích smluv, přičemž stejně jako v posuzované věci, bylo v rozhodčích řízeních žalobě žalobkyně v plném rozsahu vyhověno, a to včetně nepřiměřené vysokých úroků z úvěru a smluvních pokut. Žalobkyně na základě těchto rozhodčích nálezů následně vedla exekuce, které však byly k návrhu povinných zastaveny z důvodu absolutní neplatnosti úvěrových smluv a nich navazujících rozhodčích smluv.

25. K návrhu žalovaného soud vyslechl svědka [adresa], z jehož svědecké výpovědi bylo zjištěno, že tento v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, jakož i smlouvy o zajištění služeb rozhodců byl společníkem a jednatelem [právnická osoba] Z výslechu svědka byla patrná neochota vyjádřit se k obsahu smlouvy o zajištění služeb rozhodců. Svědek [adresa] nejprve uvedl, že si obsah smlouvy nepamatuje, následně k dotazům soudu a právního zástupce žalovaného svědek uvedl, že rozhodčí společnost zajišťovala servis pro činnost rozhodců, kdy rozhodčí řízení probíhalo v prostorách uvedené společnosti, rozhodčí společnost zajišťovala organizaci, zázemí pro rozhodce a administrativní aparát. Činnost rozhodčí společnosti byla financována z poplatků za rozhodčí řízení, které byly placeny na účet rozhodčí společnosti, rozhodci rozhodčí společnosti za poskytování jejich služeb nic nehradili, odměna rozhodců byla hrazena na základě hospodářských výsledků rozhodčí společnosti, dvěma rozhodcům, kteří byli současně společníky rozhodčí společnosti, byl dále vyplácen zisk, pokud jej rozhodčí společnost dosáhla.

26. Soud dále k návrhu žalovaného vyslechl jako svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že společně s [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] založili [právnická osoba] Okolo roku 2010 byla uzavřena smlouva o zajištění služeb rozhodců, která spočívala v tom, že společnost [právnická osoba] bude rozhodce, kteří jsou smluvními stranami smlouvy (svědek, [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) uvádět do svých rozhodčích smluv jako jedny z rozhodců. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] shodně jako svědek [tituly před jménem] [adresa] uvedl, že [právnická osoba] v rozhodčích řízeních zajišťovala materiální zázemí a administrativní servis rozhodcům, a to od evidence rozhodčího řízení až po činnosti související v administrativní rovině s vydáváním rozhodčích nálezů, zajišťování výzev a přípravy podkladů k vydání rozhodčího nálezu. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] v obecné rovině popsal průběh rozhodčích řízení, v nichž jako rozhodce vystupoval, tzn. když byla doručena rozhodčí žaloba/žaloby s požadavkem na vydání rozhodčího nálezu, svědek se dostavil do sídla [právnická osoba], kde měl připraveny žaloby, které si prošel, posoudil, zda je dána jeho pravomoc jako rozhodce, o čemž vyhotovil samostatnou listinu, kterou podepsal a založil do spisu, dále následovala výzva na žalovaného k vyjádření k žalobě a předložení důkazů. Pokud byly vzneseny námitky nebo přišlo vyjádření, s tím vyjádřením seznámil PROFI CREDIT s tím, aby se vyjádřil k těm případným námitkám. Pak se přistoupilo k vydání rozhodčího nálezu. Zaměstnanci [právnická osoba] využívali vzorové dokumenty, jelikož se jednalo o typové žaloby, a byl tedy připraven rozhodčí nález. Svědek se následně dostavil do sídla [právnická osoba], prošel připravené rozhodčí nálezy, pokud shledal, že jsou v pořádku, tak je podepsal. Následně byly ty rozhodčí nálezy rozeslány účastníkům. Pokud byl rozhodčí nález doručen, osobně podepisoval nabytí právní moci a vyznačoval doložku o nabytí právní moci. Svědek dále, shodně jako svědek [tituly před jménem] [adresa] uvedl, že za servis poskytovaný mu jako rozhodci [právnická osoba] této společnosti nic neplatil, odměnu rozhodce fakturoval [právnická osoba] ve výši dle finanční situace této společnosti, kdy vedle této odměny mu [právnická osoba] jako jejímu společníkovi vyplácela podíl na zisku.

27. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu.

28. Návrhy na provedení ostatních důkazů soud pro nadbytečnost zamítl, jelikož skutečnosti relevantní pro rozhodnutí věci byly prokázány provedenými důkazy.

29. Soud se v první řadě zabýval tím, zda-li se v tomto sporu nejedná o překážku rei iudicatae, tzn. překážku věci pravomocně rozhodnuté, kterou by mohl založit rozhodčí nález [tituly před jménem] [jméno FO], č. j. [spisová značka], ze dne 14. 12. 2015. Při posouzení této otázky soud aplikoval závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dle kterého rozhodčí nález nemá právní účinky, pokud nebyl vydán v mezích pravomoci rozhodce a není tudíž exekučním titulem. Jestliže nemá právní účinky, pak v případě rozhodčího nálezu nejde ani o překážku věci rozsouzené, jestliže v téže věci a mezi týmiž osobami bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc (viz NS ČR [spisová značka] a III. ÚS 199/2013). S ohledem na níže uvedené závěry a shora citovanou judikaturu předmětný rozhodčí nález překážku věci rozhodnuté nezakládá.

27. Po skutkové a právní stránce soud učinil následující závěr.

28. Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], kterou dne 14. 5. 2015 uzavřela žalobkyně a žalovaným soud posoudil podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) upravující smlouvu o úvěru. Vzhledem k tomu, že při uzavírání předmětné smlouvy o úvěru žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a žalobkyně v pozici podnikatele ve smyslu § 420 o. z. je nutno právní vztah vzniklý z předmětné smlouvy posuzovat podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 1. 2016 (dále jen „ZoSÚ)“), neboť podle § 1 citovaného zákona se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 1. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. [spisová značka], podle kterého pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 24. 3. 2023 hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, dle § 9 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 o. z. absolutně neplatná, tzn. soud je k této neplatnosti povinen přihlédnout z úřední povinnosti (srov. nález sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či rozsudek ESD sp. zn. C-679/18 OPR).

29. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z čistého příjmu žalovaného z pracovního poměru u společnosti [Anonymizováno] [adresa] a. s., IČ [IČO]. Existenci pracovního poměru žalovaného žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy ze dne 19. 2. 2015 a výši mzdy ověřila z výplatních pásek za měsíc březen a duben 2015 a dále z výpisů z běžného účtu žalovaného za měsíc duben a květen 2015. Co se týče výdajů žalovaného vycházela žalobkyně celkových měsíčních výdajů ve výši 7 800 Kč, z níž částka 4 000 Kč představuje položky nájemné, inkaso, doprava a ostatní. Není zřejmé, na základě jakých skutečností žalobkyně k uvedené částce výdajů dospěla. V souladu s judikaturními závěry soudů vyšších stupňů není pochyb, že povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost poskytovatel úvěru dostojí pouze tehdy, pokud dojde ke zjištění a prověření příjmové a výdajové stránky faktických poměrů konkrétního žadatele o úvěr, a to zejména zásadních, kterými jsou příjem žadatele a dále jeho výdaje na bydlení a služby s bydlením spojené, výdaje na výživné, výdaje na splátky jiných úvěrů či jiné splátkové zatížení a výdaje na živobytí. Nadto nereálné měsíční výdaje ve výši 7 800 Kč, měli žalobkyní vést k tomu, aby tyto výdaje náležitě prověřila. Z žalobkyní doložených výpisů z účtů žalovaného není zřejmý pohyb finančních prostředků, neboť až na údaj o příchozí mzdě, jsou ostatní údaje skryty. Z výpisu z účtu jsou však zřejmé končené zůstatky ve velmi nízké výši. Navíc jediným příjmem žalovaného byla mzda plynoucí z pracovního poměru sjednaného na dobu určitou do 31. 12. 2015, přičemž předmětná smlouva o úvěru byla sjednána na 30 měsíců, pracovní poměr měl tedy skončit sedm měsíců po uzavření smlouvy. Žalobkyně však ani přes výše uvedené, nepřistoupila k bližšímu prověření majetkové situace žalovaného, tedy především jeho výdajové stránky, jakož posouzení, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet po skončení jeho pracovního poměru. Žalobkyně žádné doklady k ověřené výdajů žalovaného (např. nájemní smlouvy, doklady o úhradách nájemného, záloha na služby apod.) neměla a zjevně jejich doložení ani nevyžadovala. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně neprověřovala faktické výdaje žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla před uzavřením předmětných smluv k dispozici ověřené a doložené údaje o výdajích žalovaného, nemohla řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr řádně splácet. Nadto konečné zůstatky na bankovním účtu žalovaného naopak svědčili o právem opaku, tedy že žalovaný není schopen úvěr splácet. V kontextu tohoto zjištění nemůže závěr žalobkyně o úvěruschopnosti žalovaného obstát. Žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru zjevně porušila povinnost stanovenou § 9 odst. 1 zákona č. 145/2012 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Předmětná smlouva o úvěru je dle 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a shora citovanou judikaturou absolutně neplatná. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, smluvní pokutě a další poplatcích.

30. Soud (stejně jako exekuční soud) shledal důvod neplatnosti smlouvy o úvěru taktéž v jejím rozporu s dobrými mravy. V předmětné úvěrové smlouvě byla dohodnuta výše úroků z úvěru ve výši 127,50 % ročně. Dle publikovaných údajů databáze [jméno FO] národní banky o průměrné úrokové sazbě úvěrů poskytnutých bankami domácnostem činila v měsíci květnu 2015 13,92 % ročně. Dle ustálené judikatury je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. [spisová značka]). Úroková sazba za poskytnutí úvěru sjednaná v předmětné smlouvě v době poskytnutí úvěru 9x převyšovala obvyklou výši úrokové sazby. V případě smlouvy o úvěru neplatnost sjednané výše úroku sama o sobě nezpůsobuje neplatnost úvěrové smlouvy jako celku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Ujednání o výši úroku je však třeba posuzovat v kontextu s celým obsahem smlouvy. Porušení povinnosti žalovaného řádně a včas splatit úvěr, byla zajištěna řetězem smluvních pokut. Tyto dle smluvních ujednání závisí na době prodlení žalovaného s plněním splátkové povinnosti, přičemž činí 8 % z dlužných splátek při prodlení 15 dnů, dalších 13 % z dlužných splátek při prodlení 30 dnů. Při zesplatnění úvěru potom smluvní pokuta činí 25 % z nové jistiny úvěru, která je tvořena nezaplacenými původními splátkami úvěru zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok úvěru, pro případ, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru. Dále je sjednána smluvní pokuta 0,25 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že úvěrujícímu vznikne právo na úhradu výše uvedené smluvní pokuty ve výši 25 %. Shora uvedená ujednání o smluvní pokutě jsou nepřiměřená výši zajišťovaného závazku, kdy nelze opominout, že zajišťovala i splácení nemravně vysokého úroku, a spotřebitele značně znevýhodňují a zakládají tak významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran. Nadto uvedena sankční ujednání nejsou sjednána přímo ve smlouvě, nýbrž ve všeobecných smluvních podmínkách žalobkyně (Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru [právnická osoba]. – [Anonymizováno]), kdy v samotné smlouvě o revolvingovém úvěru v části B) Obecná ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru bodu VII. je pouze zmínka, že žalobkyně je v případě prodlení s plněním závazků žalovaného dle smlouvy, oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvních pokut dle čl. 12 Smluvních ujednání. Tato informace však splývá s ostatním textem obecných ustanovení smlouvy, není nijak zvýrazněna a snadno unikne pozornosti spotřebitele. Označení obecná ustanovení smlouvy navíc evokuje, že se nejedná o nijak významná ustanovení smlouvy. Předmětná smlouva o revolvingovém úvěru, stejně tak rozhodčí smlouva, byly uzavřeny adhezním způsobem, kdy se jedná o smlouvy na předtištěném formuláři vypracovaném žalobkyní z pozice silnější smluvní strany, přičemž žalovaný neměl možnost její obsah ovlivnit. O uvedeném svědčí žalovaným předložená rozhodnutí jiných soudů z jiných řízeních, z nichž plyne že žalobkyně opakovaně uzavírala smlouvy s obdobně nepřiměřenými parametry (liší se jen výše poskytnutého úvěru, výše splátek, doba splatnosti a výše úroku, která však vždy podstatně převyšuje obvyklou výši) a nárok z těchto smluv uplatňovala (stejně jako v posuzované případě) v rozhodčím řízení na základě formálně bezvadných formulářových rozhodčích smluv, v nichž, stejně jako v daném případě, rozhodci žalobkyni v plném rozsahu vyhověli, přestože značná část žalobkyní uplatňovaných nároků je nemravná a v rozporu s principy ochrany spotřebitele. Z hlediska posouzení platnosti předmětné smlouvy o úvěru je zcela bez významu, že žalobkyně v žalobě na místo sjednaného nepřiměřeného smluvního úroku požaduje úrok ve výši 12,38 % dle časových řad [jméno FO] a uplatňuje smluvní pokutu pouze ve výši 1 422 Kč. Na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy nemohou mít zpětně vliv skutečnosti, které nastaly až po uzavření absolutně neplatné smlouvy, neboť předmětná smlouva byla neplatná již od samého svého počátku, tudíž žalobkyni nemohl vzniknout žádný nárok na úroky z úvěru či smluvní pokutu.

31. Co se týče rozhodčí smlouvy, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 14. 5. 2015 na předtištěném formuláři žalobkyně, této z formálního hlediska nelze nic vytknout, neboť byla sjednána samostatně, obsahuje ujednání, že spor rozhodne jeden z několika jmenovitě určených rozhodců ad hoc, rovněž další náležitosti rozhodčí smlouvy odpovídají příslušné právní úpravě (konkrétně § 3 odst. 5 zákona č. 216/1994 Sb., zákona o rozhodčím řízení, ve znění účinném od 1. 4. 2012 do 30. 11. 2016). Ze samotného obsahu rozhodčí smlouvy tedy nelze její neplatnost dovodit. V nálezu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11, však Ústavní soud dovodil kritéria zjevné nespravedlnosti v souvislosti s úvěrovou smlouvou a rozhodčí doložkou. Tato kritéria dále rozvinul ve svém nálezu ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12, v němž dovodil, že i když je rozhodčí smlouva formálně sjednána bezvadně, pravomoc rozhodce přesto není dána, pokud jsou naplněna kritéria zjevné nespravedlnosti, která Ústavní soud vytyčil zejména v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11. Z argumentace Ústavního soudu se tedy podává, že pokud hlavní (úvěrová) smlouva trpí tak závažnými hmotněprávními deficity, že lze hovořit o „zjevné nespravedlnosti“ (zejména v neprospěch spotřebitele), pak není dána pravomoc rozhodce ve věci rozhodnout. K těmto závěrům se výslovně přihlásil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 1. 3. 2016 sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí ze dne 23. 1. 2018 sp. zn. [spisová značka] a v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. [spisová značka], v němž uvedl: „Pro závěr, zda je úvěrová smlouva neplatná (a proto je neplatná rozhodčí smlouva a není dána pravomoc rozhodce) ve smyslu citovaných nálezů Ústavního soudu, je třeba zkoumat, za jakých okolností byla uzavřena, a to za pomocí kritérií judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu k smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. Současně je nezbytné zohlednit i konkrétní okolnosti, za kterých byla úvěrová smlouva uzavírána.“ Nejvyšší soud tedy nejen že se ztotožnil s nálezovou judikaturou Ústavního soudu v tom, že rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy může znamenat nedostatek pravomoci rozhodce, rovněž ale výslovně uvedl, že v takové situaci je rozhodčí smlouva neplatná, a také demonstrativně vymezil kritéria, dle kterých je třeba zkoumat soulad úvěrové smlouvy s dobrými mravy. V nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 Ústavní soud uzavřel, že pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru neprokáže, že splnil svoji povinnost prověřit úvěruschopnost spotřebitele, tím spíše, pokud dokonce lze mít za to, že sjednával spotřebitelský úvěr při vědomí, že dlužník svůj úvěr pravděpodobně nebude schopen splácet, mohou být úvěrová smlouva spolu s na ni navázanou rozhodčí smlouvou hodnoceny jako rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné. Soud poukazuje, že v řízení, v němž byl vydán shora citovaný nález, byla účastníkem řízení žalobkyně a byla posuzovaná úvěrová smlouva a rozhodčí smlouva obdobného obsahu. V souladu se závěry vyslovenými v nálezech Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a něj navazujícími shora citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu a Ústavního soudu je tudíž nutno zabývat se tím, zda obojí (smlouva o úvěru a rozhodčí smlouva) ve svém celku (jak obsahovém, tak procedurálním) není v rozporu s dobrými mravy, resp. se zákonnými principy ochrany spotřebitele coby slabší smluvní strany.

32. Na základě posouzení předmětné úvěrové smlouvy, která je ze všech výše uvedených důvodů (nepřiměřeně vysoký úrok, smluvní pokuty, nová jistina, nezkoumání úvěruschopnosti, adhezní způsob sjednání, na ni navázaná rozhodčí smlouva) nemravná a v rozporu s principy ochrany spotřebitele, a tedy i neplatná, dospěl soud k závěru, že v kontextu s touto úvěrovou smlouvou je ze stejných důvodů neplatná i předmětná rozhodčí smlouva. Ke shora uvedeným skutečnostem zakládajícím neplatnost předmětných právních jednání nadto přistoupily ještě další spotřebitele poškozující skutečnosti – rozhodčí nález byl vydán rozhodcem, kterého žalobkyni využívala opakovaně, přičemž se nejednalo pouze o zanedbatelné využívání téhož rozhodce (bylo prokázáno, že [tituly před jménem] [jméno FO] pro žalobkyni vyřizoval tisíce věci), rozhodce rozhodčí činnost vykonával na základě smlouvy o zajištění služeb rozhodců uzavřené mezi ním, žalobkyní a [právnická osoba], jejímž byl rozhodce společníkem a žalobkyně jedním z hlavních obchodních partnerů, [právnická osoba] byly doručovány žaloby, tato jim přidělovala spisové značky, na její účet byly placeny rozhodčí poplatky na základě jí vystavené faktury, prostřednictvím svých zaměstnanců vykonávala nejen administrativní činnost související s rozhodčím řízení, ale zajišťovala i psaní rozhodčích nálezů, činnost [právnická osoba] byla financována z poplatků za rozhodčí řízení hrazených žalobkyní [právnická osoba] na základě faktur vystavených touto společností, přičemž rozhodci byli následně odměňování [právnická osoba], kdy výše odměny závisela na finanční situaci [právnická osoba], přičemž [tituly před jménem] [jméno FO] byl současně ekonomicky zainteresován v [právnická osoba], kdy mu byl vyplácen i podíl na zisku dosaženého [právnická osoba]. Uvedené bylo prokázáno svědeckými výpověďmi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], svědka [tituly před jménem] [adresa], jakož i listinnými důkazy, kdy výpovědi uvedených svědků spolu vzájemně korespondují a odpovídají i provedenými listinným důkazům. Výše uvedené skutečnosti však z předmětné rozhodčí smlouvy nejsou patrné a žalovanému zůstaly skryty. V daném případě tak byla značným způsobem dotčena transparentnost rozhodčí smlouvy a nezávislost rozhodce. Významným je rovněž i výsledek samotného rozhodčího řízení, kdy žalovaný vystupující v postavení spotřebitele byl rozhodcem na základě rozhodčí žaloby žalobkyně zavázán vedle jistiny úvěru taktéž k úhradě nepřiměřeně vysokého úroku z úvěru, jakož i nepřiměřených sankcí v podobě řetězících se smluvních pokut požadovaných i z tzv. nové jistiny. Předmětná úvěrová smlouva a ni navazující rozhodčí smlouva (stejně tak i rozhodčí řízení) jako celek zjevně vedly k poškození spotřebitele a nepoctivému zvýhodnění žalobkyně. Z žalovaným předložených rozhodnutí jiných soudů z řízení, jejichž účastníkem byla žalobkyně, jakož i z některé soudem v tomto rozhodnutí citované judikatury, je zřejmé, že se jednalo o běžnou praxi žalobkyně a jí zvolených rozhodců, kteří žalobám žalobkyně vyhovovali v plném rozsahu, ačkoliv velká část žalobkyní uplatňovaných nároků byla nemravná a v rozporu s principy ochrany spotřebitele.

33. Pouze pro úplnost soudu uvádí, že na závěr o neplatnosti rozhodčí smlouvy nemá vliv, že rozhodčí smlouva byla sjednána samostatně, jak bylo vyžadováno § 3 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení ve znění účinném v době uzavření rozhodčí smlouvy. Je nepochybné, že rozhodčí smlouva byla uzavřena v souvislosti se sjednáním předmětné smlouvy o úvěru, kdy obě smlouvy byly žalovaným podepsány dne 14. 5. 2015, přičemž rozhodčí smlouva v čl. I. bodu 1.1 výslovně odkazuje na návrh úvěrové smlouvy č. [hodnota]. Bez smlouvy o úvěru by nebylo ani rozhodčí smlouvy. Rozhodčí smlouva je tak nerozlučně spjata s předmětnou úvěrovou smlouvou, kdy obě smlouvy ve vzájemné spojitosti sloužili ke zvýhodnění podnikatele – žalobkyně na úkor spotřebitele – žalovaného. V nálezu ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. I. ÚS 3962/18 ostatně Ústavní soud konstatoval, že názor vyslovený v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 (že neplatnost úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost rozhodčí doložky), se uplatní i na případy, kdy je zde samostatná rozhodčí smlouva, kterou lze obsahově i z hlediska jejího účelu považovat za rozhodčí doložku.

34. Žalobkyně žalovanému dne 27. 5. 2015 převodem na jeho účet vyplatila na základě předmětné smlouvy o úvěru částku 35 000 Kč. Ze shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 2 846 Kč. Z důvodu neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru má tak žalobkyně vůči žalovanému pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z. ve výši 32 154 Kč. Žalovaný však namítl promlčení žalobkyní uplatněného nároku a soud se tedy dále zabýval důvodností této námitky.

35. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

36. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

37. Podle § 630 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 630 odst. 2 o. z. majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutí deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

38. Podle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

39. V případech plnění poskytnutého na základě absolutně neplatného právního úkonu vzniká bezdůvodné obohacení rovněž již okamžikem samotného přijetí plnění (viz nález III. ÚS 158/99, shodně usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy počíná běžet od okamžiku, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nich lze dovodit, že smlouva, ze které bylo plněno, je neplatná (sp. zn. [spisová značka]).

40. Žalobkyně dlouhodobě podniká v oblasti poskytování úvěru, v řízeních je pravidelně zastoupena advokátem, disponuje vlastních právním oddělením, což je patrné např. z předžalobní výzvy ze dne 1. 10. 2015, tudíž lze očekávat, že sleduje změny právní úpravy včetně judikatury týkající se smluv o úvěru a rozhodčích doložek, neboť uvedené se bytostně týká jejího podnikání. Judikatura k nepřiměřené výši úrokové sazby je ustálená od roku 2004. Povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka před uzavřením úvěrové smlouvy byla do českého právního řádu zakotvena od 1. 1. 2011 zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to v § 9 odst. 1 citovaného zákona. Od 25. 2. 2013 byla do § 9 odst. 1 citovaného zákona výslovně zakotvena sankce za porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost v podobě neplatnosti uzavřené smlouvy. Kritéria zjevné nespravedlnosti v souvislosti s úvěrovou smlouvou a rozhodčí doložkou Ústavní soud formuloval již v nálezu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11, která dále rozvinul ve svém nálezu ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 (blíže k obsahu uvedených rozhodnutí viz odst. 31 tohoto rozsudku). Žalobkyni jako profesionálovi v oblasti poskytování úvěrů bylo nepochybně známo i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014 sp. zn. [spisová značka], v němž byl vysloven závěr, podle něhož „nemá-li spotřebitel žádnou možnost v procesu uzavírání rozhodčí smlouvy či doložky podílet se určitým způsobem na tvorbě jejího obsahu, neboť celá smluvní situace je postavena kategoricky na závěru, že je zde pro spotřebitele – pokud chce dosáhnout poskytnutí určité půjčky, resp. úvěru – pouze jediná možnost, a to zcela a bezvýhradně akceptovat návrh na uzavření rozhodčí smlouvy (doložky) učiněný podnikatelem, tedy včetně podnikatelem určeného (určených) rozhodce (rozhodců), pak nelze mít za to, že za takové situace byly naplněny podmínky na ochranu spotřebitele. Ve skutečnosti by se totiž jednalo o podnikatelem předem nastavená kritéria vůči spotřebiteli, zde i v otázce určení konkrétních jmen rozhodců, a to bez jakékoliv možnosti spotřebitele spolupodílet se na obsahu sjednání takové rozhodčí smlouvy či doložky. Co do důsledku by se tedy jednalo o stav obdobný pro spotřebitele nepřípustným formulářovým smlouvám. Soudy v těchto situacích proto musejí pečlivě posuzovat, zda takové rozhodčí doložky nejsou neplatné pro jednání příčící se dobrým mravům.“ Žalobkyně si tak musela být vědoma neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru a na ni navazující rozhodčí smlouvy, již v době jejich uzavření. Žalobkyně však podala rozhodčí žalobu a následně na základě předmětného rozhodčího řízení zahájila u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] exekuční řízení, v němž pokračovala řadu let, s návrhem žalovaného na zastavení exekuce nesouhlasila, a to i přes to, že sama žalobkyně byla účastníkem řízení, v němž byl dne 26. 2. 2019 vydán shora citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18. K zastavení exekuce došlo až na základě usnesení exekučního soudu ze dne 12. 3. 2025. V nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 996/18 a stejně tak v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1091/19 ze dne 17. 7. 2019 byl vysloven závěr, podle něhož ke stavění promlčecí doby nedojde v případě podání rozhodčí žaloby a následného exekučního řízení, které věřitel činí s vědomím neplatnosti rozhodčí smlouvy. I když skutkové okolnosti v projednávané věci nejsou zcela shodné s okolnostmi věcí projednávaných Ústavním soudem ve shora uvedených řízeních, závěry v nich vyjádřené jsou aplikovatelné i na tento případ, neboť smyslem uvedených nálezů je zabránit výkonu práva, který je v rozporu s dobrými mravy nebo představuje jeho zneužití. Stejně jako v případech řešených Ústavním soudem ve shora uvedených věcech i v daném případě byla uzavřena neplatná rozhodčí smlouva a žalobkyně zahájila a vedla rozhodčí i exekuční řízení s vědomím této neplatnosti. V dané věci předmětná úvěrová smlouva a rozhodčí smlouva představovaly ve svém celku obchodní konstrukt vedoucí k nepoctivému získání výhodnější pozice žalobkyně vůči dlužníkovi a umožňující žalobkyni dosažení přisouzení mnohonásobně vyššího plnění než v případě uplatnění nároku u soudu. Uvedená smluvní ujednání, obsažená v adhezním způsobem sjednané smlouvě o úvěru a s ní související rozhodčí smlouvě, představují zjevné zneužití silnějšího postavení žalobkyně jako podnikatele a jsou tak ve zjevném rozporu s dobrými mravy dle § 580 o. z. a se zásadou ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i přes svou vědomost o neplatnosti předmětné rozhodčí doložky zahájila rozhodčí řízení a následně bez rozumného důvodu po řadu let otálela s uplatněním práva na zaplacení dluhu řádnou žalobou a vědomě pokračovala v exekuci vedené na základě nezpůsobilého exekučního titulu, představuje tento postup žalobkyně zjevné zneužití práva spočívající ve zneužití dobrodiní dovozeného judikaturou, podle něhož se pohledávka přes vadnost rozhodčího nálezu nepromlčovala, jemuž se nemůže dostat soudní ochrany. Žalobkyně již v době poskytnutí částky 37 000 Kč dne 27. 5. 2015 měla vědomost, že došlo k bezdůvodnému obohacení, jakož i o sobě povinné k jeho vydání (§ 621 o. z.). Subjektivní tříletá promlčecí doba dle § 629 o. z. tak začala běžet dne 27. 5. 2015 a uplynula dne 28. 5. 2018. V posuzovaném případě nedošlo ke stavění promlčecí lhůty dle § 648 o. z. ve spojení s § 3017 o. z. a s § 14 odst. 1 věta druhá zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a neuplatní se závěr vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], že v případě rozhodčího řízení započatého na základě neplatné rozhodčí doložky se promlčecí doba po dobu rozhodčího řízení staví a obdobně ke stavení dochází i v následném exekučním řízení založeném na rozhodčím nálezu, který nemá žádné právní účinky – to platí v situaci, kdy je závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, přijat soudem v exekučním řízení, případně insolvenčním soudem v incidenčním sporu o pravost nebo výši věřitelovy pohledávky, aniž by takový rozhodčí nález byl formálně zrušen. Nárok žalobkyně je tedy promlčen.

41. Soud neshledal žalovaným uplatněnou námitkou v rozporu s dobrými mravy. Promlčení je zákonným institutem přispívajícím k jistotě v právních vztazích a jeho namítnutí dobrým mravům zásadně neodporuje. Výjimkou jsou situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (nález ÚS III. ÚS 3358/2020). Pokud k promlčení požadovaného nároku (nyní z titulu bezdůvodného obohacení) došlo zaviněným jednáním žalobkyně, která uplatnila nárok způsobem, jež je podle judikatury Ústavního soudu považován za zneužití práva, není základní předpoklad „legitimní obrany proti námitce promlčení“ naplněn (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Rozporné s dobrými mravy nelze bez dalšího považovat jednání dlužníka, který nesplácí závazky z důvodu vlastní předluženosti, stejně tak není v rozporu s dobrými mravy ani pasivita dlužníka při řešení závazku (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3358/20).

42. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 50 085 Kč. Náklady řízení se sestávají z: - odměny zástupce za 7 úkonů právní služby po 2 500 Kč dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty 34 359 Kč, a to: o převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, o sepis odporu ze dne 11. 4. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, o sepis vyjádření ze dne 4. 6. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, o účast u jednání dne 11. 6. 2025 přesahujícího dvě hodiny dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, což představuje dva úkony právní služby, o účast u jednání dne 10. 11. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT (čas jednání u soudu po odečtení času přerušení jednání nepřesáhl 2 hodiny, a zároveň „přestávka“ v jednání také nepřesáhla 2 hodiny; analogicky viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]), jedná se tedy o jeden úkon právní služby, o účast u jednání dne 26. 1. 2026 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT - 7 náhrad hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý z úkonů právní služby, tj. 3 150 Kč, - náhrady cestovních výdajů: o za cestu z [adresa] a zpět dne 11. 6. 2025 k jednání soudu vlakem při ceně doloženého jízdného v celkové výši 675 Kč, o za cestu z [adresa] a zpět dne 10. 11. 2025 k jednání soudu osobním vozidlem značky Hyundai Kona, RZ [SPZ] při průměrné spotřebě elektřiny 15,4 kWh na 100 km, celkem najetých 726 km, doklady z dobíjecí stanice doloženou cenou spotřebované elektřiny ve výši 1 934,41 Kč, základní sazbou náhrady dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 5,80 Kč za 1 km a 726 najetých km ve výši 4 210,80 Kč, o za cestu z [adresa] a zpět dne 26. 1. 2026 k jednání soudu osobním vozidlem značky Hyundai Kona, RZ [SPZ] při průměrné spotřebě elektřiny 15,4 kWh na 100 km, celkem najetých 726 km, doklady z dobíjecí stanice doloženou cenou spotřebované elektřiny ve výši 1 538,39 Kč, základní sazbou náhrady dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve výši 5,90 Kč za 1 km a 726 najetých km ve výši 4 283,4 Kč, - náhrad za promeškaný čas za: o cestu vlakem na jednání dne 11. 6. 2025 z [adresa] a zpět včetně zpoždění vlaku v rozsahu 19 půlhodin, tj. 2 850 Kč, o za cestu na jednání dne 10. 11. 2025 z [adresa] a zpět v rozsahu 17 půlhodin, tj. 2 550 Kč a o za cestu na jednání dne 26. 1. 2026 z [adresa] a zpět v rozsahu 18 půlhodin, tj. 2 700 Kč, - náhrady DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř. soud žalovanému přiznal z odměny, z režijního paušálu, cestovních výdajů a náhrad za promeškaný čas, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy částku 8 693 Kč (po zaokrouhlení). Žalobkyně je v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného. V souladu s § 151 odst. 5 o. s. ř. byla výše nákladů řízení určena až v písemném vyhotovení rozsudku.

44. Lhůta k zaplacení nákladů řízení je odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení