33 C 74/2021-152

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Blažeje a přísedících [přísedící] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením takto:

Výrok

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalované ze dne [datum] je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 34 153 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, jímž by bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru ze strany žalované okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné, přičemž žaloba byla odůvodněna následujícími skutečnostmi. Žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zaměstnána na [pozice]“, a to na dobu určitou do [datum]. Dodatkem k pracovní smlouvě ze dne [datum] byla sjednaná pracovní doba prodloužena do [datum]. Dne [datum] byl se žalobkyní rozvázán pracovní poměr předáním písemného vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru z důvodu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, ačkoliv pro tento postup nebyly dle žalobkyně splněny zákonné podmínky. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalované písemné oznámení datované dnem [datum], v němž vyjádřila nesouhlas se shora uvedeným postupem a vyslovila požadavek i nadále setrvat v zaměstnaneckém poměru. V písemném doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně popsala okolnosti, za nichž došlo k ukončení pracovního poměru takto. Dne [datum] žalobkyně podstoupila na výzvu personalistky žalované paní [jméno] [příjmení] [příjmení] na pracovišti antigenní test z důvodu předchozího kontaktu se svou tou dobou již pozitivně testovanou nadřízenou paní [celé jméno svědkyně]. Poté, co byla žalobkyně pozitivně testována, byla v šoku, pocítila strach a vztek na svou výše jmenovanou nadřízenou, neboť jí bylo známo, že tato docházela do zaměstnání navzdory svému prokázanému onemocnění. Žalovaná prostřednickým kompetentního pracovníka doporučila žalobkyni absolvovat PCR test a následně poslala žalobkyni domů. Při odchodu z práce si žalobkyně v nastalém afektu nahlas stěžovala na svou nadřízenou - paní [celé jméno svědkyně], která svým jednáním (docházkou do zaměstnání v době své nemoci) vystavila ostatní zaměstnance i klienty nebezpečí nákazy a pravděpodobně rovněž zapříčinila přenos nemoci na žalobkyni. Žalobkyně telefonicky kontaktovala svou nadřízenou, kterou v době její nepřítomnosti zastupovala, aby se s ní domluvila na předání klíčů od kanceláře. Žalobkyně jí během telefonního hovoru vytkla nezodpovědný přístup, když v prostorách žalované zřejmě vědomě šířila nákazu. Žalobkyně dále nadřízenou informovala o tom, že byla v daný den v kontaktu s [zaměstnanec] [celé jméno svědka] a s [zaměstnanec] žalované a požádala ji o zajištění testování rovněž pro tyto zaměstnance. Paní [celé jméno svědkyně] uvedla, že jmenovaní podstoupí test po vydání obědů klientům, kolem jedné hodiny. Uvedený postup se stal další příčinou pokračování sporu mezi žalobkyní a paní [celé jméno svědkyně]. Žalobkyně následně splnila pokyn své nadřízené, jímž žádala žalobkyni o osobní předání klíčů, ačkoliv požadavek považovala s ohledem na onemocnění obou zúčastněných za absurdní. Do místa bydliště paní [celé jméno svědkyně] doprovodila žalobkyni její matka [jméno] [celé jméno žalobce], která žalobkyni na její žádost nejprve vyzvedla vozem na pracovišti. Při osobním jednání s nadřízenou, kterému nebyl nikdo další přítomen, se matka žalobkyně dotazovala paní [celé jméno svědkyně], z jakého důvodu chodila během izolace do práce, a dále jí vytkla nezodpovědný přístup, kdy svým chováním ohrožovala zaměstnance i klienty domova seniorů. Žalobkyně upozornila, že její matka, ani sama žalobkyně nebyly během rozhovoru jakkoli vulgární, s paní [celé jméno svědkyně] jednaly slušně a důrazně, nicméně ze shora popsaného jednání nadřízené byly rozčilené a rozčarované. Žalobkyně poté podstoupila PCR test, který přítomnost onemocnění potvrdil. Po ukončení izolace žalobkyně nastoupila zpět do práce, kde jí bylo předáno Okamžité zrušení pracovního poměru. Se způsobem ukončení žalobkyně vyjádřila okamžitě nesouhlas a opět vyslovila podezření z přednosu nákazy od paní [celé jméno svědkyně]. Žalovaná zdůvodnila ukončení pracovněprávního poměru chováním žalobkyně, kdy po zjištění nákazy nevybíravě a hystericky verbálně obviňovala přímou nadřízenou ze svého nakažení onemocněním Covid, přičemž obdobným způsobem měla žalobkyně následně telefonicky konfrontovat svou nadřízenou. V uvedeném jednání měla žalobkyně společně se svou matkou pokračovat i po odchodu z pracoviště, když v místě bydliště své nadřízené tuto urážela, znevažovala její pracovní schopnosti a dobré jméno jejího zaměstnavatele. Uvedený popis excitovaného jednání žalovanou žalobkyně důrazně neguje. Žalobkyně dále konkretizuje, že v rámci okamžitého zrušení pracovního poměru jsou žalovanou vytýkány celkem tři skutky, v nichž spatřuje zvlášť závažné porušení pracovně právních povinností ze strany žalobkyně. Konkrétně se jedná o nevhodný verbální projev před ostatními zaměstnanci, způsob jednání s paní [celé jméno svědkyně] při telefonickém rozhovoru a chování žalobkyně v místě bydliště paní [celé jméno svědkyně]. Žalobkyně však zdůrazňuje, že svým jednáním pouze poukazovala na skutečnost, že přímá nadřízená nedodržovala mimořádná opatření v době pandemie, kdy přestože byla v izolaci, docházela na pracoviště, a to i s vědomím, že onemocnění může být přeneseno i prostřednictvím kontaminované věci. Paní [celé jméno svědkyně] rovněž jednala protiprávně, když nenahlásila další osoby, se kterými přišla do kontaktu. Žalobkyně proto měla důvodné podezření, že se nakazila právě od paní [celé jméno svědkyně]. Měla obavu, jaké následky bude mít u její osoby průběh infekce, když této nemoci již dříve podlehla její příbuzná. Reagovala proto podrážděně, nikoliv však vulgárně. Na místo bydliště paní [celé jméno svědkyně] a k její žádosti pak žalobkyně dorazila vozem za účelem předání klíčů. Na místě poté mluvila převážně matka žalobkyně, která sice byla explicitní, nemluvila však vulgárně. Žalobkyně se nedomnívá, že by shora popsaným jednáním došlo k porušení jejích pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem, neboť jednání nedosahuje intenzity presumované § 55 zákoníku práce, přičemž se jednalo o ojedinělý exces. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že v písemném vyjádření ze dne [datum] žalovaná v rozporu s § 60 zákoníku práce nepřípustně rozšiřuje důvody okamžitého zrušení pracovního poměru o tvrzení, že se žalobkyně údajně pohybovala po pracovišti bez roušky či respirátoru, a proto se tímto tvrzením žalované nelze věcně zabývat. Při jednání žalobkyně s odkazem na svá písemná podání setrvala na svém návrhu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovněprávního poměru.

2. Žalovaná v obraně vyjádřila nesouhlas s uplatněným nárokem žalobkyně. Žalovaná k věci uvedla, že pracovněprávní vztah mezi žalobkyní a žalovanou vznikl na základě smlouvy, a to na dobu určitou od [datum] do [datum]. Žalobkyně byla zaměstnána na pozici [profese]. Pracovní poměr byl ukončen rozhodnutím ředitele organizace okamžitým zrušením v souladu s § 55, odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro porušení pracovních povinností žalobkyně zvlášť hrubým způsobem, kterého se žalobkyně dopustila v prostorách pracoviště a před domem své přímé nadřízené v [obec] dne [datum]. Důvody okamžitého rozvázání pracovního poměru žalovaná popsala následovně. V procesu trasování provedeném Krajskou hygienickou stanicí [obec] byla žalobkyně označena jako kontakt osoby pozitivně testované na onemocnění Covid-19. Na základě výzvy personalistky se proto žalobkyně podrobila na příslušném úseku pracoviště kontrolnímu antigennímu testu, přičemž výsledek testu byl pozitivní. Navzdory upozornění, že žalobkyně musí bezodkladně opustit prostory organizace žalované a zajistit si další náležitosti pro pracovní neschopnost, se žalobkyně vrátila na pracoviště, kde se až do svého odchodu pohybovala bez roušky. Žalovaná uvedla, že prokázání pozitivity testu bylo u žalobkyně spouštěcím mechanismem pro její nevhodné chování. Žalobkyně po návratu do prostor kuchyně a přilehlé jídelny pro zaměstnance nezvládla své emoce a zcela neopodstatněně nevybíravým a hrubým způsobem a bez prokázání jakýchkoliv souvislostí začala veřejně obviňovat svou přímou nadřízenou, nepřítomnou vedoucí stravovacího provozu paní [celé jméno svědkyně], z nakažení onemocněním Covid a nedostatečného zajištění ochrany před šířením nákazy. Do svých obvinění žalobkyně zahrnula i svého zaměstnavatele, když uvedla, že vedoucí pracovníci žalované jsou neschopní a z tohoto důvodu nemá organizace dobré jméno, přičemž jednání žalobkyně byli přítomní další zaměstnanci – kuchař, personalistka, sociální pracovnice a právník. Žalobkyně následně zavolala své přímé nadřízené (paní [celé jméno svědkyně]) a v průběhu telefonického rozhovoru následoval,,nekontrolovaný výlev výčitek, urážek i sprostých nadávek“, přičemž žalobkyně opět znevažovala i svého zaměstnavatele. Přímá nadřízená žalobkyně tou dobou vykonávala práci v nařízeném režimu home office v místě svého bydliště. Po odchodu z pracoviště žalobkyně odešla, o nastalé situaci informovala svou matku a společně se odebraly k bydlišti paní [celé jméno svědkyně], které měla žalobkyně předat klíče od pracoviště. Žalobkyně společně se svou matkou při osobním jednání paní [celé jméno svědkyně] zahrnuly,,vodopádem neoprávněných výčitek, hysterických urážek na znevažujících její schopnosti“. Žalovaná opakovala verbální útoky na svého zaměstnavatele a jeho vedoucí pracovníky způsobem, který významně haněl dobré jméno žalované. Celý incident neušel pozornosti veřejnosti, která věnovala shora popsanému jednání náležitou pozornost. Výše popsaný přístup žalobkyně vedl žalovanou (resp. její řídící pracovníky) k rozhodnutí o okamžitém zrušení pracovního poměru. Písemné rozhodnutí bylo žalobkyni předáno dne [datum], když žalobkyně byla podrobně seznámena s důvody přistoupení k uvedenému postupu. Žalobkyně rozhodnutí převzala, na důkaz čehož připojila svůj podpis. Žalovaná však neguje, že by žalobkyně při předání dokumentu s výpovědí projevila nesouhlas. Nesouhlas a rovněž žádost o trvání pracovního poměru žalobkyně projevila až ve svém písemném podání ze dne [datum] zaslaném personalistce žalované a ve sdělení totožného znění ze dne [datum] (adresovaném řediteli žalované). V reakci žalovaná žalobkyni sdělila, že má plný stav pracovníků kuchyně a nové zaměstnance nepoptává. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně svým chováním porušila směrnici č. 1/2008 - Etický kodex pracovníků (příloha č. 3, ustanovení čl. 2), směrnici č. 6/2020 - Pracovní řád (odst. 4.2), příkaz ředitele č. 3/ 2020 - Opatření k dodržování rozhodnutí vlády ČR v boji proti koronaviru v [zařízení] [anonymizována dvě slova] [obec] platném od [datum] (tím, že se pohybovala v prostorách kuchyně, jídelny a na chodbě bez povinné roušky či respirátoru). Žalovaná dále uvádí, že závažnost a intenzita jednání žalobkyně, jeho dopad a následky pro její bývalou přímou nadřízenou žalobkyně a žalovanou je znásobena skutečností, že k tomuto jednání došlo v období celkového společenského napětí v době pandemie onemocnění Covid. Uvedeným přístupem žalobkyně byla rovněž narušena atmosféra profesionální spolupráce, spolehlivosti a vzájemné loajality mezi zaměstnanci a jejich zaměstnavatelem, přičemž žalovaná shrnula, že svým výše popsaným jednáním žalobkyně porušila § 301 písm. a) a d) zákoníku práce. V písemném doplnění vyjádření ze dne [datum] žalovaná okolnosti ukončení pracovního poměru dále konkretizovala mimo jiné sdělením, že pozitivita testu na Covid-19 byla Krajskou hygienickou v [obec] stanicí zjištěna již dne [datum] u zaměstnance [jméno] [příjmení] (který byl nakažen svou partnerkou), na základě uvedeného byli následně trasováni a testováni další zaměstnanci stravovacího provozu žalované v tomto pořadí – paní [celé jméno svědkyně] (vedoucí stravovacího provozu; dne [datum]), paní [příjmení] (pomocná kuchařka; dne [datum]), paní [celé jméno žalobce] (kuchařka; dne [datum]), přičemž všichni zaměstnanci získali pozitivitu díky kontaktu s panem [jméno] [příjmení]. Paní [celé jméno svědkyně] byl po sdělení pozitivity testu vedením žalované nařízen home office. Vzhledem ke skutečnosti, že v daném období probíhala inventura, zpracovávaly se doklady nezbytné pro účetní uzávěrku a nebylo možné k zabezpečení těchto úkolů využít jakékoliv zastoupení, bylo paní [celé jméno svědkyně] povoleno docházet do kanceláře mimo pracovní dobu zaměstnanců kuchyně, a to za dodržení veškerých platných hygienických předpisů (používání respirátorů, gumových rukavic, ochranného obleku, to vše bez kontaktu s ostatními zaměstnanci). V toto dobu žalobkyně v omezeném rozsahu zastupovala svou vedoucí, jejich kontakt však probíhal pouze telefonicky, klíče od pracoviště žalobkyně předávala po skončení směny paní [celé jméno svědkyně] tak, že je vhodila do poštovní schránky v místě bydliště nadřízené. Paní [celé jméno svědkyně] při odchodu z práce vždy dezinfikovala pracovní stůl a další předměty, s nimiž přišla do styku, dezinfikované klíče vložila do obálky, kterou zanechala na stole v přípravně kuchyně. Dle žalované tento postup zcela vylučuje tvrzení žalobkyně o tom, že se nemocí nakazila od své nadřízené, když s touto se od [datum] osobně nesetkávala. Paní [celé jméno svědkyně], potažmo žalované nelze vytýkat, že paní [celé jméno svědkyně] docházela od zaměstnání, a tedy i do styku se zaměstnanci v době před pozitivním testováním. Žalovaná se též ohradila proti tvrzení o vědomém šíření nákazy. Jediný osobní kontakt žalobkyně a paní [celé jméno svědkyně] proběhl až dne [datum], když žalobkyně při ochodu ze zaměstnání po pozitivním testování předávala klíče, přičemž stačilo, aby klíče pouze vhodila dle předchozí dohody do poštovní schránky. Osobního setkání s paní [celé jméno svědkyně] při předání klíčů se zúčastnila též matka žalobkyně. Jednání žalobkyně bylo vulgární a agresivní, čímž byla poškozena pověst a čest paní [celé jméno svědkyně] a jejího zaměstnavatele, resp. žalované. Žalobkyni neomlouvá ani pociťované rozrušení. Žalovaná dále poukazuje na skutečnost, že žalobkyně při jednání o okamžitém zrušení pracovního poměru, ani nikdy poté, neprojevila sebemenší lítost, nevyjádřila omluvu za své chování, naopak vystupovala velmi sebevědomě, arogantně a tento postoj po celou dobu nezměnila. Žalovaná rovněž zdůraznila, že svůj nesouhlas s ukončením pracovního poměru žalobkyně vyjádřila až ve sdělení ze dne [datum] (resp. ze dne [datum]). Excesy chování porušující zvlášť hrubým způsobem pracovní, společenská a etická pravidla chování, nejen zvyková, ale i legislativně upravená, mohou být presumpcí pro vyvolání dalších konfliktů vedoucích k destabilizaci struktury zaměstnavatele a vztahů zaměstnanců mezi sebou i vůči zaměstnavateli. Žalovaná je proto přesvědčena, že se žalobkyně tvrzeného porušení pracovních povinností v potřebné míře intenzity dopustila, neboť došlo k hrubému znevážení práce žalované.

3. Soud provedl dokazování v níže uvedeném rozsahu, když z důkazů specifikovaných v závorce za dílčím skutkovým poznatkem, soud zjistil následující skutečnosti.

4. Žalobkyně byla zaměstnankyní žalované na základě pracovní smlouvy v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou od [datum] do [datum], pracovní poměr byl následně prodloužen do [datum] (nesporná tvrzení účastníků, pracovní smlouva ze dne [datum] a dodatek k pracovní smlouvě ze dne [datum] na č. l. 5 – 7 a č. l. 7 p.v. spisu).

5. Žalobkyně písemně potvrdila, že byla řádně seznámena mimo jiné s organizační strukturou zaměstnavatele, právy a povinnostmi zaměstnance, pracovními podmínkami, vnitřními předpisy zaměstnavatele, pracovním řádem a dalšími vnitřními předpisy žalované, které se podpisem smlouvy rovněž zavázala dodržovat (pracovní smlouva ze dne [datum] a protokol o seznámení s dokumenty organizace ze dne [datum]).

6. Dle Směrnice č. 1 [zařízení] [anonymizována dvě slova] [obec] (Etického kodexu pracovníků), bodu 2, čl. 2 a 2.3. zaměstnanec mimo jiné plní odpovědně své povinnosti vyplývající ze závazku (popisu pracovní činností, příkazů nadřízeného apod.) a při jednání se svým zaměstnavatelem (nadřízeným) vystupuje jako partner, nicméně ve vzájemném respektu. Pracovník respektuje znalosti a zkušenosti a dovednosti svých kolegů a ostatních odborných pracovníků, respektuje rozdíly v názorech a praktické činnosti kolegů, ostatních odborných a dobrovolných pracovníků – kritické připomínky k nim vyjadřuje na vhodném místě a vhodným způsobem – je nepřípustné toto řešit před uživateli služeb či jejich příbuznými (Etický kodex na č. l. 70 – 71 spisu).

7. Dle Směrnice č. 6/2020 (Pracovní řád) je pracovní řád závazný pro všechny zaměstnance žalované, kteří pro organizaci pracují v zaměstnaneckém poměru nebo na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (čl. 2, bod. 2.1.) …..a dále…Žádný zaměstnanec nesmí při výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiného účastníka pracovněprávního vztahu a nesmí tato práva a povinnosti vykonávat v rozporu s dobrými mravy. Ve věcech zneužití výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovně právních vztahů se zaměstnanci mohou obrátit na kteréhokoliv vedoucího zaměstnance nebo ředitele organizace (čl. 3, bod [datum]) ….a dále…Okamžitě zrušit pracovní poměr lze ze strany organizace i zaměstnance jen z důvodů uvedených v zákoníku práce. Mezi důvody, pro které je možné ze strany organizace okamžitě zrušit pracovní poměr, patří zejména násilné činy, hrubé urážení nebo šikana vůči kterémukoliv zaměstnanci nebo klientovi organizace, další hrubé porušení právních předpisů nebo provozních předpisů (čl. 3, bod 3.4.2 písm. a), f) ….a dále….K povinnostem zaměstnanců vyplývajících z pracovního poměru patří zejména při práci dodržovat zásady spolupráce s ostatními zaměstnanci a dbát, aby nebyly narušovány dobré mezilidské vztahy na pracovišti, dodržovat Etický kodex zaměstnance, předpisy a směrnice Organizace (čl. 4, bod 4. 2.), (Pracovní řád na č. l. 72 – 74 spisu).

8. Žalovaná formou příkazu ředitele č. 3/ 2020 přijala opatření nezbytná k dodržování rozhodnutí vlády a krizového štábu České republiky o povinnosti všech občanů ČR používat v zaměstnání i všude na veřejnosti roušky či podobné formy ochrany sloužící k zakrytí úst a nosu, platná od [datum] do odvolání, spočívající mimo jiné v povinnosti po celou dobu setrvání zaměstnance v prostorách žalované používat respirátory, roušky apod. opatření k zamezení případného šíření či nákazy koronavirem (opatření k dodržování rozhodnutí vlády ČR v boji proti koronaviru ze dne [datum] na č. l. 75 spisu).

9. Dne [datum] podstoupila žalobkyně na výzvu personalistky [jméno] [příjmení] [příjmení] na pracovišti antigenní test. Pracovnice žalované vyzvala žalobkyni, aby poté co jí vyšel pozitivní výsledek na přítomnost onemocnění, opustila pracoviště a absolvovala kontrolní PCR test. V nastalém afektu si žalobkyně před ostatními zaměstnanci stěžovala na paní [celé jméno svědkyně], která ji měla podle žalobkyně nakazit. Žalobkyně následně telefonicky kontaktovala paní [celé jméno svědkyně], kterou jako vedoucí v době její nepřítomnosti zastupovala, aby se s ní dohodla na předání klíčů (nesporná tvrzení účastníků).

10. Žalobkyně byla vyrozuměna o skutečnosti, že provedený PCR test měl pozitivní výsledek na přítomnost onemocnění SARS-CoV-2 (printscreen SMS zprávy na č. l. 89 spisu).

11. Žalovaná zrušila pracovní poměr s žalobkyní okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum] dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem, kterého se žalobkyně dopustila dne [datum] tím, že uvedeného dne, jako Krajskou hygienickou stanicí v [obec] vytrasovaný kontakt pacienta pozitivního na Covid-19 a po provedení antigenního testu s pozitivním výsledkem, před svými spolupracovníky na pracovišti verbálně nevybíravým způsobem obviňovala svou přímou nadřízenou z nezabránění nakažení žalobkyně onemocněním Covid-19. Ve slovních inzultacích směřovaných vůči své nadřízené a žalované žalobkyně pokračovala v rámci telefonického rozhovoru a rovněž po ochodu z pracoviště v rámci osobního rozhovoru na adrese bydliště nadřízené, a to za aktivní účasti matky žalobkyně (okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] na č. l. 8 spisu).

12. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni osobně předáno dne [datum] pověřeným zaměstnancem na pracovišti (nesporná tvrzení účastníků).

13. Žalobkyně reagovala na postup žalované písemným sdělením ze dne [datum] a oznámením totožného obsahu ze dne [datum], jímž vyjádřila nesouhlas se způsobem ukončení pracovního poměru a zároveň projevila přání nadále pracovat pro žalovanou. Žalobkyně dále uvedla, že ji práce [profese] bavila, vykonávala práce přesčas, vypomáhala též nad rámec svých povinností a pracoviště bylo blízko jejího bydliště. Vyjádření žalobkyně bylo žalované odesláno dne [datum] prostřednictvím České pošty, a.s. (nesouhlas s výpovědí ze dne [datum] a [datum] ze dne [datum] a [datum] na č. l. 68 a podací lístek č. l. 10 spisu).

14. Žalovaná v reakci na žádost žalované ze dne [datum] (resp. [datum]) písemným sdělením ze dne [datum] odmítla žalobkyni opětovně zaměstnat, neboť měla plný stav zaměstnanců a o příjem nových pracovníků neměla zájem (stanovisko organizace k žádosti o přijetí do pracovního poměru ze dne [datum] na č. l. 69 spisu a podací lístek ze dne [datum] na č. l. 69 p. v.).

15. Mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 24. 9. 2020 byla s účinností od 25. 9. 2020 vybraným subjektům (poskytovatelům zdravotních služeb v oboru všeobecného praktického lékařství a praktického lékařství pro děti a dorost a hygienickým stanicím) stanovena povinnost nařídit izolaci v minimální délce 10 dní všem osobám s pozitivním výsledkem PCR testu a dále nařídit karanténní opatření v trvání 10 dní osobám, jež byly v úzkém kontaktu s pozitivně testovanou osobou (mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 24. 10. 2020, č. j. MZDR 40555 2020 MMIN/KAN na č. l. 119 spisu).

16. Mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 2. 10. 2020 byla osobám vykonávajícím u specifikovaných subjektů (mimo jiné též u poskytovatelů sociálních služeb) zdravotnické povolání či základní činnosti při poskytování služeb dle specifikované legislativy uložena povinnost bezodkladně informovat svého zaměstnavatele (poskytovatele sociálních služeb) o skutečnosti, že byly v úzkém kontaktu s osobou nakaženou onemocněním Covid. Poskytovatelům sociálních služeb byl určen postup při zajištění poskytování služeb (včetně těch nezbytných) v případě, kdy měl zaměstnanec rizikový kontakt a nevykazuje příznaky onemocnění a rovněž postup pro případ, kdy zaměstnanec vykazuje příznaky shora specifikovaného onemocnění. Opatření vymezuje poskytovatelům sociálních služeb nutná opatření, jež musí zaměstnanec (po rizikovém kontaktu avšak bez příznaků onemocnění) dodržovat, koná-li nezbytnou práci pro zajištění poskytování sociálních služeb tímto poskytovatelem. Dále byl stanoven postup krajských hygienických stanic při nařízení izolace, případně karanténního opatření ve vztahu k těmto zaměstnancům (mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 2. 10. 2020, č. j. 36813 2020 MIN/KAN, č. l. 114 a 115 spisu).

17. Mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 20. 11. 2020 byla vybraným subjektům (mimo jiné též poskytovatelům sociálních služeb) stanovena povinnost provádět pravidelné testování zaměstnanců přicházejících do kontaktů s uživateli služeb, zajistit, aby zaměstnanci používali při kontaktu s uživateli služeb ochranné pomůcky dýchacích cest (respirátory). Dále byla zaměstnancům uložena povinnost podrobit se testování, přičemž byl určen přesný postup následující po pozitivním testování (či testování s negativním výsledkem avšak přítomnými příznaky onemocnění). Opatřením byla též uložena povinnost poskytovatelům zdravotních služeb nařídit osobě pozitivně testované na Covid (případně osobě testované s negativním výsledkem avšak s přítomnými příznaky onemocnění) izolaci (mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 20. 11. 2020, č. j. MZDR 47828 2020 MIN/KAN, č. l. 112 a 113 spisu).

18. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně byla žalobcem do pracovněprávního poměru přijata po absolvování výběrového řízení, jehož prostřednictvím žalovaná chtěla obsadit pozici [pozice]. Pro malý zájem žalovaná snížila své požadavky na praxi uchazeče tak, že se namísto tříleté praxe, spokojila s roční praxí jediné přihlášené kandidátky – žalobkyně, která byla vyučenou [obor] a pracovala jeden rok na pozici [pozice].

19. Ke kvalitě žalobkyní odvedené práce a k jejímu přístupu k pracovním povinnostem ze svědeckých výpovědí svědkyň [celé jméno svědkyně] a [příjmení] [příjmení] plyne, že žalobkyně občasně neplnila zadané úkoly, vybírala si práci, která ji vyhovovala, odmlouvala pracovníkovi, který byl pověřen jejím zaučením, avšak žalobkyni ze strany žalované nebyla po dobu trvání pracovního poměru udělena žádná písemná výtka. Svědkyně [celé jméno svědkyně] z pozice nadřízené řešila nedostatky ve výkonu práce formou ústní domluvy, k zásadnímu zlepšení však nedošlo. Žalobkyně opakovaně pozdě do práce pozdě s vysvětlením, že nejel autobus (příp. měl autobus zpoždění). Svědkyně [celé jméno svědkyně] nad žalobkyní držela ochrannou ruku, snažila se jí dát dostatečný prostor k zaučení. Pracovní smlouva byla žalobkyni přes shora uvedené nedostatky prodloužena, neboť žalobkyně působila v zásadě dojmem, že má o práci zájem. Žalobkyně se též zaučovala jako zástupkyně vedoucí paní [celé jméno svědkyně], když zde nebyl jiný pracovník stravovacího provozu, který by měl o uvedenou pozici zájem, resp. tito zaměstnanci vedoucí post odmítli (jmenovitě pan [příjmení] a pan [příjmení]).

20. Z účastnické výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že v [místo] bylo zaměstnáno celkem 6 pracovníků, v rámci jedné směny pracovali standardně 2-3 lidé (kromě středy, kdy se potkávali všichni zaměstnanci [místo]), o víkendech a v pátek pracovalo zpravidla méně lidí. Zaměstnancům byla dána možnost odpracovat místo osmihodinové směny dvanáctihodinovou směnu tak, aby každý pracovník splnil fond 40 hodin týdně. Žalovaná po žalobkyni nevyžadovala práci přesčas. Docházka byla evidována otiskem prstu.

21. Z účastnické výpovědi žalobkyně a svědecké výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] plyne, že všichni pracovníci [místo] (vyjma pana [celé jméno svědka]) se nakazili onemocněním Covid postupně, žalobkyně se nakazila jako poslední, pracovní neschopnost zaměstnanců na sebe navazovala.

22. Ze svědecké výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud k otázce zajištění hygienických opatření nezbytných k zamezení šíření nemoci Covid stran žalované zjistil, že na pracovišti v době covidové pandemie si zaměstnanci [místo] dezinfikovali ruce a nosili roušky, mimo prostředí [místo] museli používat rovněž rukavice a jednorázový ochranný plášť. Po oznámení žalovanou přijatých opatření proti šíření Covidu však proti těmto žalobkyně protestovala, neboť ochranné prostředky nosit nechtěla (žalobkyně byla rovněž zachycena kamerovým systémem v prostorách žalované bez povinné roušky). Dodržování opatření bylo stran žalované zprvu vyžadováno, postupem času však zaměstnanci opatření obcházeli (např. si v nepřítomnosti nadřízené - svědkyně [celé jméno svědkyně] roušky stahovali). Svědkyně [celé jméno svědkyně] proto později akceptovala, že roušky při vaření používány nebudou. Žalobkyně v době, kdy byla pozitivně testována na onemocnění Covid, rovněž nenosila roušku ani rukavice.

23. Z účastnické výpovědi žalobkyně a ze svědeckých výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně] a [příjmení] [příjmení] plyne, že svědkyně [celé jméno svědkyně] poté, kdy byla pozitivně testována na onemocnění Covid (a zároveň nevykazovala žádné příznaky onemocnění), po domluvě s vedením žalované, po pracovní době docházela do zaměstnání, neboť bylo v daném období zapotřebí sestavit účetní závěrku a vyhotovit potřebné dokumenty za situace, kdy tuto činnost neuměla zajistit pro žalované jiná osoba (a to včetně žalobkyně). Svědkyně [celé jméno svědkyně] docházela do práce kolem sedmé hodiny večer, v kanceláři, v níž spolu s žalobkyní sdílela počítač, po provedení práce svědkyně [celé jméno svědkyně] věci, s nimiž pracovala, vydezinfikovala a kancelář vyvětrala. Práci prováděla za užití ochranných pomůcek – gumových rukavic a respirátoru. Univerzální klíč od pracoviště (taktéž vydezinfikovaný) ponechala žalobkyni v obálce na pracovišti. Žalobkyně následně klíč vracela svědkyni [celé jméno svědkyně] vhozením do poštovní schránky svědkyně v místě jejího bydliště. Svědkyně [celé jméno svědkyně] po dobu svého onemocnění (resp. izolace) do práce přišla 4x (dvakrát v neděli a poté vždy následující pondělí). Při své docházce do zaměstnání nebyla svědkyně s nikým v osobním kontaktu.

24. Z účastnické výpovědi žalobkyně a ze svědecké výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně [příjmení] [příjmení] byla dne [datum] kontaktována krajskou hygienickou stanicí, neboť tato se nemohla spojit s žalobkyní jako s osobou vytrasovanou po kontaktu s pozitivně testovanými spolupracovnicemi (paní [příjmení] a paní [příjmení]). Svědkyně proto předala žalobkyni pokyn k provedení antigenního testu na zdravotním úseku žalované.

25. Z účastnické výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] plyne, že zaměstnanci, kteří byly s žalovanou v kontaktu (pan [celé jméno svědka] a pan [příjmení]), byli testováni téhož dne ve 13 hodin téhož dne, přičemž pan [celé jméno svědka] před provedeným testováním rozvážel za užití ochranných prostředků (gumových rukavic, roušky a jednorázového pláště) klientům jídlo, neboť zde nebyla jiná osoba, která by uvedenou práci zastala.

26. Z účastnické výpovědi žalobkyně a svědkyně [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že dne [datum] byl žalobkyni proveden antigenní test, po provedení testu se odebrala do své kanceláře a po obědě byla seznámena s pozitivním výsledkem testu. Žalobkyně se cítila rozrušená, neboť na uvedené onemocnění zemřel její blízký příbuzný a rovněž otec žalobkyně je diabetik, a tedy patří do skupiny ohrožené těžším průběhem onemocnění. Žalobkyně se po zjištění pozitivity testu dostavila do prostor jídelny pro zaměstnance, kde byli tou dobou přítomní další pracovníci (jmenovitě pan [celé jméno svědka], pan [příjmení], paní [příjmení] [jméno]), v rozčílení začala vulgárně osočovat svou přímou nadřízenou (paní [celé jméno svědkyně]) z nakažení nemocí Covid a vedení žalované z neschopnosti přijmout efektivní opatření proti šíření onemocnění, konkrétně žalobkyně uvedla:,,že ji nakazila ta stará kráva“ a že ředitel žalované,,stojí za hovno a nedokáže udělat taková opatření, která by ochránila zaměstnance a klienty před nakažením“.

27. Z účastnické výpovědi žalobkyně a svědecké výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že žalobkyně v přítomnosti zaměstnanců pana [celé jméno svědka], pana [příjmení] a paní [příjmení] [příjmení] telefonicky kontaktovala svědkyni [celé jméno svědkyně] s dotazem, jak má nastalou situaci řešit. V průběhu telefonátu žalobkyně jednala v afektu, neomaleně a křičela. Žalobkyně se svědkyně [celé jméno svědkyně] dotazovala, jak je možné, že jmenovaná svědkyně docházela do zaměstnání v době, kdy byla sama Covid pozitivní. Uvedenou skutečnost žalobkyně komentovala tak, že,,je to bordel“, neboť není v pořádku, aby vedení žalované tento postup tolerovalo. Žalobkyně byla instruována, aby odevzdala klíče od pracoviště do domovní schránky paní [celé jméno svědkyně], která toho času pracovala v režimu home office, poté šla domů a absolvovala PCR test. Žalobkyně požádala o odvoz z pracoviště svou matku tak, aby nemusela jako pozitivní cestovat městkou hromadnou dopravou. Žalobkyně si v místě bydliště své nadřízené, namísto vložení klíčů do schránky, vyžádala osobní přítomnost své svědkyně [celé jméno svědkyně]. Při osobním kontaktu svědkyně s žalobkyní podpořenou svou taktéž přítomnou matkou, telefonicky započatá roztržka pokračovala, resp. eskalovala, žalobkyně pokračovala ve slovních invektivách vůči svědkyni i žalované (žalobkyně jednala arogantně, nicméně neužila vulgarit). Žalobkyně společně se svou matkou hrubě a značně hlasitě zpochybňovaly pracovní kompetence svědkyně a též její schopnost přijmout vhodná opatření nutná k zamezení šíření nákazy Covid na pracovišti. Obdobně se žalobkyně vyjadřovala na adresu žalované. Žalobkyně ani její matka neměly po dobu rozhovoru nasazenou roušku. Po opakované výzvě žalobkyně svědkyni [celé jméno svědkyně] klíče od pracoviště předala. Svědkyně [celé jméno svědkyně] se cítila jednáním žalobkyně hluboce uražena a dotčena, když žalobkyně, jako osoba s velmi krátkými pracovními zkušenostmi, zpochybňovala pracovní kompetence svědkyně získané 27 lety praxe.

28. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že po osobní konfrontaci se svědkyní [celé jméno svědkyně] se žalobkyně odebrala do rodinného vícegeneračního domu rodičů, kde tou dobou obývala samostatný byt. Po obdržení elektronické žádanky žalobkyně tentýž den ([datum]) absolvovala PCR test s pozitivním výsledkem.

29. Z výpovědi žalobkyně a svědkyně [celé jméno svědkyně] plyne, že svědkyně tentýž den, kdy došlo k incidentu s žalobkyní, informovala o konfliktu vedení žalované. Písemné vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni následně předáno s časovým odstupem na pracovišti dne [datum] za účasti ředitele žalované, zástupce ředitele, paní [příjmení] [příjmení] a právního zástupce žalované.

30. Při účastnickém výslechu žalobkyně vyjádřila lítost nad svou nepřiměřenou reakcí na vzniklou situaci a dále uvedla, že jednala v silném okamžitém rozrušení, též ze strachu o svého otce, přičemž v současnosti by již jednala jinak.

31. Při hodnocení věrohodnosti výpovědi žalobce i svědeckých výpovědí soud zhodnotil jejich obsahovou stránku, případnou motivaci na výsledku řízení, rozsah, v němž se výpovědi co do popisu skutkového stavu shodují či rozcházejí, přičemž soud rovněž přihlédl k verbálním i neverbální projevům žalobkyně a předvolaných svědků při výslechu.

32. Se zohledněním výše uvedeného soud neuvěřil výpovědi žalobkyně (resp. výpověď považoval za nepřesnou) v té části, v níž uváděla, že v provozu kuchyně standardně pracovalo 4 až 5 pracovníků. Soud ohledně počtu pracovníků vycházel z tvrzení svědkyně [celé jméno svědkyně] (viz bod 20. odůvodnění), do jejíchž kompetencí, jako vedoucí stravovacího provozu, patří personální zajištění chodu [místa] a má tak z pozice zástupce zaměstnavatele, resp. žalované, bezpochyby lepší přehled o personálních kapacitách, nastavení pracovních směn i počtu pracovníků v [místa] bezpochyby lepší přehled než žalobkyně.

33. Soud rovněž neuvěřil tvrzení žalobkyně o tom, že byla svědkyní [celé jméno svědkyně] požádána, aby klíče od pracoviště po pozitivním testování na onemocnění Covid osobně své nadřízené v místě jejího bydliště předala. Z provedených důkazů (především z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně]) plyne, že nastavená praxe obou pracovnic v období, kdy svědkyně [celé jméno svědkyně] konala práci v režimu home office a do práce se docházela ve večerních hodinách, byla standardně taková, že klíče byly svědkyní ponechány v obálce v kanceláři a následně je žalobkyně, taktéž v obálce, vhodila do poštovní schránky svědkyně. Soud se přiklonil k verzi, v níž si sama žalobkyně podpořená svou přítomnou matkou, v nastalém pociťovaném afektu a ve snaze sdělit své všechny své výtky nadřízené, osobní účast svědkyně při převzetí klíčů vyžádala, přičemž si rovněž pořídila audio záznam proběhlého hovoru.

34. Soud nepovažoval za zcela věrohodná ani tvrzení žalované, že její excitované jednání bylo zapříčiněno především obavou o zdraví klientů domova (potažmo o zdraví rodinných příslušníků žalobkyně), neboť z provedeného dokazovaní je zřejmé, že byť bylo žalovanou přijato potřebné opatření k zabránění šíření nemoci, zaměstnanci postupem času v důsledném dodržování opatření (nošení respirátorů, roušek, gumových rukavic apod.) polevili či za zády nadřízených pokyny přímo vědomě obcházeli, a to včetně žalobkyně.

35. Soud neprovedl další důkazy navržené účastníky (zejména svědeckou výpovědí matky žalobkyně [jméno] [příjmení], svědka [celé jméno svědka], který se bez omluvy k jednání nedostavil, ani audio záznam rozhovoru žalobkyně, její matky a svědkyně [celé jméno svědkyně] z osobního setkání při odevzdání klíčů od pracoviště), neboť skutkový stav byl na základě provedených důkazů zjištěn dostatečně a bez důvodných pochybností. Provedení dalších důkazů by tak bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

36. Ohledně audionahrávky soud dospěl k závěru, že s ohledem na způsob jejího pořízení (jednalo se o tajnou nahrávku), by bylo na místě tento důkaz provést pouze za situace, kdy by tvrzenou skutečnost nebylo možné prokázat jiným způsobem. K tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14, ve kterém Ústavní soudu dovodil, že:„ použitelnost záznamu rozhovoru pořízeného soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu v příslušném řízení je závislá na poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této soukromé sféře střetávají. Zásah do práva na soukromí osoby, jejíž mluvený projev je zaznamenán, je ospravedlnitelný zájmem na ochraně slabší strany právního vztahu, jíž hrozí závažná újma (včetně např. ztráty zaměstnání). Opatření jediného nebo klíčového důkazu touto cestou je analogické k jednání za podmínek krajní nouze či dovolené svépomoci.“ V daném případě bylo již z účastnické výpovědi žalobkyně a svědecké výpovědi paní [celé jméno svědkyně] zjištěno, že jejich vzájemný rozhovor byl ostrý, nicméně žalobkyně se vystříhala použití vulgárních výrazů.

37. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

38. Žalobkyně pro žalovanou pracovala na základě pracovní smlouvy na dobu určitou od [datum] do [datum] Pracovní smlouva byla žalobkyni prodloužena do [datum]. Žalobkyně pracovala na pozici [pozice], zastávala též funkci zástupkyně své přímé nadřízení paní [celé jméno svědkyně], neboť pozici zástupce nechtěli vykonávat dříve oslovení kolegové žalobkyně. V běžném provozu vykonávali práci v [místo] 2 - 3 zaměstnanci. V souladu s opatřeními přijatými vládou ČR souvisejícími s pandemií onemocnění Covid, přijala žalovaná potřebná opatření formou vnitřních pracovních předpisů (příkazu ředitele). Na základě uvedeného nařízení byli zaměstnanci povinni po dobu své přítomnosti v prostorách žalované používat ochranné prostředky, a to roušky, respirátory, gumové rukavice, případně též ochranné štíty či pláště. Postupem doby zaměstnanci [místo] v důsledném dodržování opatření polevili, snímali si ochranu úst, nenosili rukavice, a to s vědomím nadřízené paní [celé jméno svědkyně] Na sklonku roku [rok] byli pozitivně testováni zaměstnanci [místa], jako první byl ze zaměstnanců nakažen [jméno] [příjmení] (který se nakazil od své partnerky), následně byli trasováni a testováni další zaměstnanci stravovacího provozu v tomto pořadí – paní [celé jméno svědkyně], paní [příjmení] a paní [příjmení]. V době onemocnění paní [celé jméno svědkyně] pracovala v režimu home office a vzhledem ke skutečnosti, že v době její izolace bylo zapotřebí vyhotovit účetní závěrku a další potřebné dokumenty, paní [celé jméno svědkyně] se s přivolením žalované opakovaně dostavila ve večerních hodinách po pracovní době do prostor žalované, kdy vykonala potřebné úkony, poté kancelář a použité věci vydezinfikovala, kancelář vyvětrala a klíč zanechala v obálce v kanceláři žalobkyni. Při svých pracovních návštěvách v době izolace paní [celé jméno svědkyně] nepřišla do osobního kontaktu s žádným dalším zaměstnancem. Vzhledem ke skutečnosti, že byla žalobkyně v rizikovém kontaktu se svými kolegyněmi (paní [příjmení] a [příjmení]), kontaktovala příslušná hygienická stanice dne [datum] žalované s pokynem, aby se žalobkyně podrobila antigennímu testu. Žalobkyně v dopoledních hodinách absolvovala antigenní test, o jehož pozitivním výsledku se dozvěděla po obědě. Žalobkyně v silném rozrušení v kuchyni v prostorách žalované a v přítomnosti dalších zaměstnanců ([celé jméno svědka], [příjmení] a [příjmení] [příjmení]) označila paní [celé jméno svědkyně] jako původce svého onemocnění, uvedla, že jmenovaná nadřízená nebyla schopna zamezit z šíření nemoci. Obdobné výtky formulované nevybíravou mluvou směřovala rovněž vůči svému zaměstnavateli, tj. k žalované. Před shora jmenovanými zaměstnanci pak žalobkyně telefonicky kontaktovala svou nadřízenou paní [celé jméno svědkyně] s dotazem, jak má v dané situaci dále postupovat, přičemž již vyřčené výtky a slovní invektivy zopakovala i do telefonu. Žalobkyně byla instruována, aby opustila prostory žalované, donesla klíč od pracoviště paní [celé jméno svědkyně] a podstoupila PCR test. Žalobkyně požádala svou matku o odvoz automobilem, aby nemusela využívat veřejnou hromadnou dopravu. Žalobkyně si v místě bydliště nadřízené vyžádala předání klíčů za osobní účasti paní [celé jméno svědkyně], namísto jejich vhození do schránky. Této žádosti žalobkyně vyhověla. Při osobním setkání následně žalobkyně za účasti své matky pokračovala v inzultacích, když hrubě a zcela nevhodným způsobem opakovala své domněnky ohledně přenosu nemoci a výtky podrývající pracovní kompetence své nadřízení včetně výtek ohledně schopností vedoucích pracovníků žalované. Nadřízená paní [celé jméno svědkyně] po ukončení rozhovoru kontaktovala vedení žalované, v důsledku čehož po zhodnocení chování žalobkyně, bylo rozhodnuto o ukončení zaměstnaneckého poměru žalobkyně formou okamžitého zrušení pracovního poměru. Písemné vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni předáno osobně na pracovišti vedením žalované, za účasti ředitele žalované, zástupce ředitele, paní [příjmení] [příjmení] a právního zástupce žalované), přičemž žalobkyni byly vysvětleny důvody zvoleného postupu. Žalobkyně na ukončení pracovněprávního vztahu reagovala písemným sdělením ze dne [datum] (a sdělením totožného znění ze dne [datum]), jímž vyjádřila nesouhlas s postupem zaměstnavatele a sdělila přání být nadále zaměstnána.

39. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

40. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Již ze zákonné dikce plyne, že se musí jednat o porušení pracovněprávních povinností zaměstnavatele mimořádné intenzity. Za takové situace nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával alespoň po dobu výpovědní doby.

41. Podle § 58 odst. 1 zák. práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

42. Dle § 60 odst. 1 zák. práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

43. Podle § 69 odst. 1 zák. práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

44. Podle § 72 zák. práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

45. Podle § 301 zák. práce jsou zaměstnanci povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci; b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly; c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni; d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

46. Předně soud konstatuje, že žaloba je včasná (§ 72 zák. práce).

47. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2542/2007 plyne, že zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet při posouzení, zda zaměstnanec porušil pracovní kázeň (respektive novou terminologii porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, dále jen„ pracovní kázeň“) méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy„ méně závažné porušení“,„ závažné porušení“ a„ porušení zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení pracovní kázně (respektive novou terminologií porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci). Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní kázně, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.

48. Obdobně je vymezen rozsah uvážení soudu v otázce posouzení intenzity porušení pracovní v rozhodnutí Nejvyšší soudu ČR ze dne 21. 9. 2017, č. j. 21 Cdo 2524/2017, dle kterého pro hodnocení intenzity porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci je nutno vycházet z ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, které patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

49. V daném případě soud dospěl k závěru, že nebyly dány důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 dost. 1 písm. b) zák. práce, neboť jednání žalobkyně nedosáhlo zákonem a judikaturou presumované intenzity, tedy nedošlo k porušení pracovněprávních povinností zvlášť hrubým způsobem, a to z níže uvedených důvodů. Soud předesílá, že popis jednání vymezeného jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru je v písemném vyhotovení právního jednání vymezen dostatečně určitě a nezaměnitelně a jako takový je proto v souladu s judikaturou nastavenými měřítky přezkoumatelný (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3648/2019). V předmětné věci tak soud musel věcně zkoumat, zda k žalovanou deklarovanému závadnému jednání žalobkyně skutečně došlo, zda se odehrálo tvrzeným způsobem a především zda takové jednání dosahuje intenzity nezbytné pro okamžité zrušení pracovního poměru.

50. Při svém hodnocení soud přihlédl k následujícím skutečnostem. Z provedených důkazů zcela jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně vykonávala práci až do výše popsaného incidentu v zásadě v souladu s žalovanou vymezenými povinnostmi. Občasné pracovní poklesky žalobkyně a její poněkud svérázný přístup k plnění pracovní agendy projevující se vybíráním si pracovních úkolů či odmítáním plnit některých zadaných prací, byly nadřízenou žalobkyně, potažmo žalovanou, tolerovány, případně bylo přistoupeno pouze k ústním výtkám (žalobkyně po dobu svého působení u žalované písemnou neobdržela). S příchodem opakovaných vln covidové pandemie na sklonku roku [rok] byla žalovanou v souladu plošnými vládními opatřeními přijata nařízení, jejichž účelem bylo zamezení šíření onemocnění Covid. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná poskytuje sociální služby především klientům seniorního věku zpravidla se zvýšenou nemocností, byla přijatá opatření žalované značně restriktivní a omezující. Zaměstnanci žalované, a to včetně žalobkyně, však nastavené postupy a pokyny k užívání ochranných pomůcek začali obcházet a jejich dodržování polevovat, čehož si povšimla přímá nadřízená žalobkyně, avšak tato jednání zaměstnanců spíše tolerovala, respektive opatření důsledně nevymáhala. V období vrcholící epidemie na konci roku téměř všichni pracovníci [místa] postupně onemocněli výše jmenovanou nemocí. Pracovní neschopnosti jednotlivých zaměstnanců na sebe navazovaly, přičemž jako poslední z osazenstva kuchyně onemocněla právě žalobkyně. Za této situace a se zohledněním k mohutně se rozmáhající nákaze nemoci Covid, jejíž závažnost pro lidský organismus byla do té doby v zásadně ještě neprozkoumaná, lze do jisté míry pochopit excitované jednání žalobkyně, která po zjištění pozitivity antigenního testu dosti nepatřičně vyjádřila své názory a to i za pomoci své matky. Nevhodné či velmi eufemisticky řečeno netaktní jednání žalobkyně lze též částečně zdůvodnit její obavou o otce trpícího diabetem, když ve své blízké rodině žalobkyně též již dříve zaznamenala ztrátu způsobenou uvedenou nemocí. Do jisté míry lze chápat i narušení důvěry žalobkyně vůči vedení žalované, které umožnilo docházet paní [celé jméno svědkyně] do zaměstnání v době její izolace, byť za použití hygienických opatření. Zásadně však nelze souhlasit s žalobkyní zvolenou formou vyjádření, tedy s veřejně před ostatními pracovníky a následně přímo před nařízenou vyřčenými hrubými invektivami směřovanými jak proti nadřízené zaměstnankyni, tak rovněž proti samotnému žalované, a to ani s přihlédnutím ke skutečnosti, že v zaměstnaneckém kolektivu pracovníků [místo] zcela jistě pravidla spisové češtiny nebyla dodržována. Soud se též pozastavuje nad skutečností, že žalobkyně s velkou mírou jistoty označila za původce svého onemocnění svou nadřízenou. Soud sice shledává, že ze strany nadřízené (resp. s vědomím a svolením žalované) došlo k porušení hygienických opatření, když navzdory nařízené izolaci tato docházela na pracoviště, s ohledem však na užité ochranné pomůcky a též skutečnost, že nebyla v osobním kontaktu s žádným zaměstnancem, lze jen stěží s jistotou označit nadřízenou za zdroj nákazy žalobkyně. Uvedené je umocněno rovněž faktem, že žalobkyně onemocněla jako poslední ze všech pracovníků [místo], s nimiž byla v kontaktu, přičemž testována byla proto, že byla vytrasována jako rizikový kontakt svých kolegyň (paní [příjmení] a [příjmení]). Zároveň žalobkyně sama ochranná opatření dodržovala nedůsledně a proti těmto aktivně brojila. Pokud se sama žalobkyně chovala shora uvedeným způsobem, je zcela absurdní vinit žalovanou z nedostatečného vymáhání nastavených pravidel, resp. se žalobkyně tohoto argumentu na svou obranu nemůže dovolávat. Po zhodnocení všech shora uvedených okolností samostatně i ve vzájemných souvislostech, soud sice nade vší pochybnost shledává jednání žalobkyně, kdy se v prostorách žalované a následně v místě bydliště ofenzivně a hrubě dopustila verbálních invektiv vůči své přímé nadřízené i vůči žalované (resp. jeho vedení), jako porušení pracovněprávních povinností, avšak jako takové s ohledem na shora popsané okolnosti nedosahuje intenzity potřebné pro okamžité zrušení pracovního poměru. Soud při míře intenzity porušení pracovněprávním povinností přihlédl i ke skutečnosti, že žalobkyně byla pouze řadovým zaměstnancem. Intenzitu porušení pracovněprávním povinností při stejném jednání by u vedoucích zaměstnanců hodnotil soud přísněji. Soud nepřehlédl, že žalobkyně zastupovala vedoucí zaměstnankyni při plnění některých jejich povinností, nicméně v důsledku takto neformálního zastoupení nelze označit žalobkyni jako vedoucího zaměstnance. Soud zdůrazňuje, že není vázán posouzením závažnosti porušení pracovněprávních povinností dle interních aktů zaměstnavatele (např. dle pracovního řádu). Naopak posouzení uvedeného náleží vždy soudu na základě zhodnocení povahy a okolností konkrétního případu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99).

51. Na základě shora uvedeného proto soud proto určil, že pracovní poměr byl okamžitým zrušením ze strany žalovaného rozvázán neplatně.

52. Závěrem soud doplňuje, že mezi účastníky byl rovněž spor, zda žalobkyně vyjádřila nesouhlas s ukončením pracovního poměru již při samotném předání písemného vyhotovení listiny, jak uvádí žalobkyně, či až v rámci svého písemného sdělení ze dne [datum] (resp. ze dne [datum]), jak tvrdí žalovaná. K uvedenému soud uvádí, že otázka doby vyjádření nesouhlasu se způsobem skončení zaměstnaneckého vztahu je pro meritum věci (přezkum platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru) v zásadě nepodstatná, když stěžejní je skutečnost, že svůj nesouhlas žalobkyně vyjádřila žalobou na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Včasné vyjádření nesouhlasu a žádost zaměstnance o další trvání pracovněprávního vztahu dle § 69 odst. 1 zákoníku práce je významné pouze z hlediska případného nároku zaměstnance na náhradu mzdy za období, kdy práci reálně vykonávat nemohl, přičemž tento nesouhlas může vyjádřit až do rozhodnutí soudu, jímž bylo řízení o žalobě zaměstnance o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí pravomocně skončeno a kterým byla určena neplatnost rozvázání pracovního poměru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 21 Cdo 227/2000). Oznámení zaměstnance ve smyslu shora uvedeném pak není podmínkou úspěchu žaloby na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, nýbrž má vliv pouze na povinnost zaměstnavatele vyplatit zaměstnanci náhradu mzdy a stanovení rozhodného okamžiku, od kterého náhrada mzdy zaměstnanci náleží.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 153 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) a. t. sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby ze dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 5 000 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum] a dne [datum] (z toho první přesahující 2 hodiny, druhé přesahující 4 hodiny), z částky 2 500 Kč další poradu s klientem přesahující hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne [datum], včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. celkem ve výši 2 400 Kč, cestovní náhrada v celkové výši 3 173 Kč v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] a dne [datum] za 360 ujetých kilometrů (4x cesta [cesta], [obec a číslo] [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo], [anonymizována dvě slova] [příjmení] [PSČ]), náhrada je vypočtena dle obecného vzorce ([částka] a [částka] za litr paliva dle doloženého daňového dokladu, při průměrné spotřebě [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [částka] a [anonymizováno] [spisová značka] za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a č. 511/2021 Sb.), podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] a [datum], navýšené o částku 5 580 Kč představující náhradu 21 % DPH z částky nákladů snížené o uhrazený soudní poplatek, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, odst. 3 o.s.ř.).

54. Soud nepřiznal odměnu advokáta za sepis vyjádření ze dne [datum], když tento úkon právní služby nebyl učiněn na výzvu soudu a nejedná se tak o účelně vynaložený náklad.

Poučení