33 C 83/2024 - 203

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o výživné pro zletilé dítě takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni za období počínající od 1. 3. 2025 částku 19 000 Kč měsíčně, a to vždy do konce kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, na nějž se platí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 78 500 Kč, a to do třiceti dnů od doručení tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl povinen platit žalobkyni za období počínající od 1. 3. 2025 částku 16 000 Kč měsíčně a dále aby byl povinen zaplatit žalobkyni částku 376 500 Kč.

IV. Řízení se zastavuje v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl povinen platit žalobkyni za období počínající od 1. 3. 2025 částku 21 000 Kč měsíčně a dále aby byl povinen zaplatit žalobkyni částku 273 000 Kč.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 17. 4. 2024 domáhala, aby jí žalovaný byl povinen platit na výživném částku 56 000 Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem počínaje od 1. 2. 2024. Svůj návrh odůvodnila následovně. Žalobkyně je zletilou dcerou žalovaného. Manželství rodičů je rozvráceno (v průběhu řízení došlo k jeho rozvodu – pozn. soudu). Žalobkyně zatím není schopna se sama živit, neboť se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na vysoké škole, a to konkrétně studiem krajinářské architektury na Fakultě architektury ČVUT, v době podání žaloby ve 3. ročníku. Od září 2024 studuje v Belgii v rámci studijního pobytu Erasmus. Výživné nebylo stanoveno soudem, nýbrž jednostranně žalovaným. Jím hrazená částka nedostačuje k hrazení potřeb žalobkyně. Jejich výši žalobkyně v průběhu řízení upřesňovala, přičemž nakonec uváděla, že v měsíci červnu 2024 činily její výdaje 33 375 Kč (a její příjmy z brigád v tomto měsíci celkem 11 485 Kč) s tím, že jde o částku reprezentativní za období až do srpna 2024. V měsíci říjnu 2024 činily její výdaje 40 439 Kč (a její příjmy z brigád 7 200 Kč) s tím, že jde o částku reprezentativní za období od září 2024 po dobu studia v Belgii. Dále uvedla, že má některé výdaje nad rámec měsíčních nákladů, například na zubní péči (4 000 Kč), kontaktní čočky (3 000 Kč měsíčně), nábytek (10 500 Kč), cestování (15 000 Kč), „lítačku“ (1 200 Kč) a školní materiály (6 000 Kč). Žádný hodnotnější majetek žalobkyně nemá. Její příjmy jsou pouze z příležitostných brigád, vzhledem ke studiu na ně má jen omezený čas, přičemž takto se snažila si přivydělat i během studia v Belgii. Na studium v zahraničí dostala stipendium ve výši 600 EUR na měsíc. Veškeré náklady žalobkyně, které nehradí žalovaný či na ně žalobkyně nezíská prostředky brigádami, hradí její matka, a to v řádu více než 100 000 Kč za rok. Pokud jde o poměry žalovaného, podle žalobkyně má žalovaný pronajat byt; jinou vyživovací povinnost než k žalobkyni a k dosud nezletilému bratrovi žalobkyně žalovaný nemá. Co se týče jeho příjmů, v září 2023 ukončil žalovaný dohodou pracovní poměr na pozici finančního ředitele s příjmem ve výši 258 830 Kč, následně pobíral podporu v nezaměstnanosti. Dle uvedené dohody čerpal finanční bonus. Výživné na nezletilého bratra žalobkyně bylo stanoveno dohodou schválenou soudem v příslušném řízení, a to ve výši 40 000 Kč, přičemž se vycházelo z dosažitelného příjmu žalovaného v hrubé výši 150 000 Kč měsíčně, což je asi 114 000 Kč čistého. Na základě uvedených skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že částka 56 000 Kč odpovídá možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům žalovaného a umožní jí sdílet životní úroveň rodičů.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalovanou podporuje tak, aby se mohla připravovat na budoucí povolání vysokoškolským studiem. Podle žalovaného je uplatněný požadavek vyvolán manželským konfliktem rodičů žalobkyně. Matka žalobkyně by se rovněž měla podílet na hrazení nákladů žalobkyně, zejména když majetkové poměry, vzdělání a způsobilost výdělku jsou u obou rodičů totožné, přičemž on žalobkyni přispěl na výživném více než její matka. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že s matkou žalobkyně měli ve společném jmění manželů celkem tři společnosti, přičemž se ohledně toho již částečně vypořádali, a to tak, že společnost [právnická osoba] má již pouze žalovaný, ostatní společnosti má matka žalobkyně. Ve společném jmění manželů jsou zatím významnější hodnoty v podobě nemovitostí a zůstatku na investičním účtu. Jde o rodinný dům v Březiněvsi, který byl posledním bydlištěm celé rodiny, jehož hodnota je jistě vyšší než 10 milionů Kč. Dům je zatížen třemi hypotečními úvěry, jejichž nesplacený zůstatek činil v prosinci 2024 v součtu cca 6 milionů Kč. Dále je ve společném jmění bývalých manželů bytová jednotka v Čakovicích v odhadované hodnotě [hodnota] milionů Kč, kterou obývají prarodiče žalobkyně z matčiny strany. Zde je nesplacený hypoteční úvěr ve výši k prosinci [Anonymizováno] cca 1[Anonymizováno] milionu Kč. Dále měli manželé záměr koupit byt ve Vysočanech, který byl stavěn. V současné době se snaží získat úvěr k tomu, aby mohla být doplacena jeho kupní cena, pak bude obratem prodán, z toho budou uhrazeny úvěry v souvislosti s tímto bytem a případný zisk bude rozdělen mezi bývalé manžele. Lze odhadovat, že tento zisk bude v řádu maximálně set tisíc korun. Výše zůstatku na investičním účtu činila v září 2024 asi [Anonymizováno] Kč; z tohoto účtu žalovaný čerpá ke splácení různých úvěrů a hrazení svých vlastních potřeb. Co se týče příjmů, žalovaný je jednatelem ve své společnosti, ze které si vyplácí částku jen [částka] měsíčně, neboť se snaží nastartovat její podnikání a toto je pouze k udržení právního vztahu a k placení zákonných odvodů. Žádný další příjem žalovaný nemá. Podporu v nezaměstnanosti čerpal pouze do 19. 3. 2024. Co se týče výdajů, splátky hypotečních úvěrů, které žalovaný hradí z investičního účtu, rovněž patřícího do společného jmění manželů, činí v souvislosti s rodinným domem v Březiněvsi v souhrnu asi 72 000 Kč měsíčně, v souvislosti s bytem v Čakovicích asi 14 000 Kč měsíčně a v souvislosti s bytem ve Vysočanech asi 12 000 Kč měsíčně. Jiné výdaje žalovaného byly v březnu až červenci 2024 asi 80 000 Kč měsíčně, nicméně od srpna 2024 je snížil a v prosinci 2024 činily asi 48 000 Kč měsíčně. Majetková situace žalovaného se tedy postupně významně zhoršuje. Částky, které žalovaný žalobkyni hradí, tedy celkem 15 500 Kč měsíčně do srpna 2024 včetně a 10 000 Kč měsíčně od září 2024, jsou podle něho přiměřené jeho možnostem. Dále žalovaný uvedl, že žalovaná se k němu nechová vhodně a neinformuje ho o svých poměrech, zejména o svém studiu. Pokud šlo o výživné ve prospěch bratra žalobkyně, vycházelo se z potenciálního, nikoli skutečného příjmu žalovaného a zohlednil se i zdravotní stav nezletilého bratra.

3. Soud k předmětu řízení dodává, že v samém závěru řízení žalobkyně svůj žalobní návrh omezila, neboť žalobu vzala částečně zpět, a to tak, že snížila požadovanou měsíční částku výživného na 35 000 Kč. Vzhledem k tomu soud řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok IV.). Soud dále k předmětu řízení, jak se odráží ve výroku, dodává, že vzhledem k plynutí času bylo možno k okamžiku vyhlášení rozsudku kapitalizovat požadované výživné za období od února 2024 do února 2025 (a to až do konce měsíce, neboť již nastala jeho splatnost – k tomu viz níže). Soud proto rozhodl o měsíčně splatném výživném pouze do budoucna, pro období od 1. 3. 2025, a za období od 1. 2. 2024 do 28. 2. 2025 původně požadovanou částku kapitalizoval, což se odráží i ve výroku o částečném zastavení řízení. Podrobný výpočet je součástí právního posouzení věci níže.

4. Ke zjišťování skutkového stavu soud předesílá, že pokládal za potřebné zjistit skutkové okolnosti v takovém rozsahu, aby bylo možno určit přiměřenou výši výživného. Pro tyto účely nebylo nezbytné zjistit majetkové, příjmové a výdajové poměry účastníků s naprostou přesností, ostatně například měsíční výdaje většiny lidí kolísají a mohou se v nich vyskytovat různé nepravidelnosti. Dále je namístě připomenout, že předmětné řízení, byť o zaplacení výživného, je řízením sporným, v němž je na účastnících, aby tvrdili a prokázali pro věc významné skutečnosti. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně okolností rozhodných pro určení výživného tíží primárně žalobkyni, která je požaduje v částce vyšší, než jakou je žalovaný ochoten platit. Nicméně soud zároveň vzal v úvahu, že žalobkyni mohou být některé informace objektivně dostupné jen stěží, a to konkrétně zejména informace o příjmech a výdajích žalovaného; v tomto směru jej tedy pokládal za zatíženého přinejmenším vysvětlovací povinností. Soud proto vedl obě strany k tomu, aby své majetkové, příjmové a výdajové poměry konkrétně uvedly a doložily, a to ve vztahu k žalobkyni v rámci jejího břemene tvrzení a důkazního, ve vztahu k žalovanému v rámci jeho vysvětlovací povinnosti.

5. Soud dospěl na základě shodných tvrzení stran a na základě provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Soud vzal na základě shodných tvrzení stran za své skutkové zjištění, že žalobkyně je dcerou žalovaného. K poměrům žalobkyně.

7. Žalobkyně je studentkou vysoké školy, přičemž na dobu od 16. 9. 2024 do 31. 1. 2025 byla přijata ke studiu v zahraničí (to bylo mezi stranami nesporné).

8. Výše měsíčního stipendia pro zahraniční studium činila 660 EUR (zjištěno z tabulky označené jako „Výše sazeb týkající se vysokoškolské mobility studentů a zaměstnanců“). Žalobkyně jako grant na studium obdržela celkem 2 970 EUR (zjištěno z potvrzení o provedení transakce na č. l. 112 spisu).

9. Žalovaný dále tvrdil, že v lednu 2024 žalobkyně obdržela částky 150 000 Kč a 50 000 Kč ze společnosti [právnická osoba]., čímž měly být její potřeby rovněž uspokojeny. Soud k tomu podotýká, že z dokladů k tomu žalovaným předložených a provedených soudem k důkazu (přehled pohybů na účtu na č. l. 27 spisu a potvrzení o provedení transakce na č. l. 28 spisu) vyplývá, že uvedené částky nebyly vyplaceny žalobkyni (ale zřejmě její matce). Žalobkyně nicméně připustila, že částku 200 000 Kč skutečně přijala, nicméně uvedla, že šlo o finanční prostředky ze společnosti jejích rodičů a její účet byl pouze platebním místem, neboť mělo jít o dividendu náležející matce. Převedení částky 200 000 Kč žalovaná dokládala listinami, které soud rovněž provedl k důkazu (potvrzení o provedení transakce na č. l. 41 až 44 spisu), byť k nim lze podotknout, že z nich vyplývá převedení celkem pouze 189 999,90 Kč. Soud k řečenému konstatoval, že tyto finanční transakce zůstávají poněkud nejasné svým účelem, nicméně rozhodně z nich neplyne, že by kterýkoli z rodičů žalobkyně žalobkyni uvedeným způsobem uhradil nějakou částku ke splnění vyživovací povinnosti. Pro účely tohoto řízení tedy tyto okolnosti v podstatě nemají význam.

10. Pokud jde o životní náklady žalobkyně, bylo z provedených důkazů zjištěno, že v měsíci červnu 2024 vydala ze svého bankovního účtu celkem 33 375 Kč, z toho 4 040 Kč za potraviny, 13 107 Kč za bydlení (žalobkyně v tomto směru uplatňovala pouze polovinu celkové částky 26 215 Kč s ohledem na to, že jí na to finančně přispíval Kiran Vanslambrouck), 10 363 Kč za cestování, 385 Kč za výdaje spojené se školou a 5 480 Kč za další výdaje (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně u [právnická osoba]., za červen 2024 a přispívání panem Vanslambrouckem z výpisu z účtu u Revolut Bank UAB za červen 2024). V měsíci říjnu 2024 vydala ze svého bankovního účtu celkem 40 439 Kč, z toho 9 000 Kč za potraviny, 12 755 Kč za bydlení, 2 190 Kč za dopravu, 2 890 Kč za výdaje spojené se školou a 13 604 Kč za další výdaje (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně u [právnická osoba]., za říjen 2024 a výpisu z účtu u Revolut Bank UAB za říjen 2024). Z pravidelných měsíčních výdajů žalobkyně činila částka 1 000 Kč spoření formou investic (o tom mezi stranami nebylo sporu). K ostatním výdajům žalobkyně soud konstatoval, že nikoli u všech dílčích plateb je zřejmý jejich přesný účel (například u jiných či dalších výdajů), nicméně je nutno v této souvislosti znovu připomenout, že pro rozhodnutí ve věci je postačující získání základního přehledu o životních nákladech žalobkyně, nejde o vyúčtovací spor.

11. Žalobkyně si v září 2023 sjednala nájem bytu na adrese [adresa], za nájemné ve výši 22 000 Kč měsíčně se zálohami na služby ve výši 1 200 Kč měsíčně s tím, že v bytě bude spolu s ní bydlet Kiran Vanslambrouck (zjištěno ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 21. 9. 2023).

12. Žalobkyně za účelem bydlení po dobu zahraničního studia uzavřela nájemní smlouvu s nájemným ve výši 473 EUR měsíčně a s úhradou za služby ve výši 50 EUR měsíčně (mezi stranami o tom nebylo sporu, nicméně žalovaný poukazoval na to, že není zřejmé, zda je bydlení sdíleno s nějakou další osobou).

13. Žalobkyně cestovala v únoru 2024 spolu s dalšími třemi neuvedenými hosty do Innsbrucku, přičemž náklady na ubytování pro všechny osoby činily celkem 25 791,21 Kč (zjištěno z dokladu o platbě přes Airbnb ze dne 21. 1. 2024). Žalobkyně byla spolu s matkou a bratrem účastna zájezdu do Řecka v srpnu 2024, přičemž celkové náklady na něj pro všechny tři osoby činily 83 585 Kč (zjištěno z listiny označené jako „Cestovní přihláška dle polského práva“). Žalobkyně předkládala tyto důkazy na podporu svého tvrzení, že část jejích životních nákladů hradí její matka. Úhrada dalších částek ve prospěch žalobkyně ze strany její matky měla dále vyplývat z potvrzení o provedené transakci týkajících se částek 2 046 Kč (na č. l. 100 spisu), 3 700 Kč (na č. l. 101 spisu, označeno jako dárek k narozeninám), 654 Kč (na č. l. 102 spisu), 3 400 Kč (na č. l. 103 spisu), 3 219 Kč (na č. l. 104 spisu) a 5 000 Kč (na č. l. 106 spisu). Soud k těmto okolnostem souhrnně konstatoval, že i kdyby vycházel z předpokladu, že výše uvedené částky (resp. poměrný podíl z nich, šlo-li o platby za více osob) představovaly plnění ve prospěch žalobkyně ze strany její matky a odhlédl od toho, že dárek k narozeninám nebývá obvykle považován za plnění vyživovací povinnosti, nýbrž dobrovolné plnění mimo výživné, činí jejich celková suma přibližně jen 52 328 Kč. Dalším objasňováním těchto plateb se nezabýval, neboť pro právní posouzení věci to již nebylo potřebné.

14. Žalobkyně uváděla, že v dubnu 2024 vynaložila na cestu do Dánska související se školou částku celkem 4 990 Kč. Soud k tomu provedl k důkazu výpis z účtu u Revolut Bank UAB v korunách a v eurech za duben 2024 (na č. l. 111 spisu), z něhož vyplývá, že i pokud by na uvedenou cestu měly posloužit veškeré částky konvertované z českých korun na eura a dánské koruny (a byly následně skutečně utraceny), činilo by to celkem pouze 3 200 Kč. Soud se nicméně touto otázkou dále nezabýval, neboť v rámci celkového hodnocení poměrů žalobkyně jde o marginalitu, která nemá pro rozhodnutí ve věci zásadní význam.

15. Soud provedl k důkazu vyúčtování služeb od [právnická osoba]. pro společnost [právnická osoba]. za říjen 2024, z něhož se jeví, že uvedená společnost hradí náklady na telefon žalobkyně ve výši 484 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že nejde o úhradu, kterou by bylo možno považovat za plnění vyživovací povinnosti kterýmikoli z rodičů, má uvedená okolnost význam v podstatě jen potud, že žalobkyně není nucena v rámci uspokojování svých životních potřeb provoz telefonu hradit.

16. Soud provedl k důkazu fakturu od [právnická osoba] pro společnost [právnická osoba]. za říjen 2024, z níž se jeví, že uvedená společnost hradí náklady na blíže nespecifikované [podezřelý výraz] služby, dle tvrzení žalobkyně jde o nadstandardní zdravotní péči mj. i pro ni. Vzhledem k tomu, že nejde o úhradu, kterou by bylo možno považovat za plnění vyživovací povinnosti kterýmikoli z rodičů, nemá uvedená okolnost pro spor význam.

17. Žalobkyně měla na svých účtech v listopadu 2024 finanční prostředky ve výši 34 200,08 Kč, 348,09 EUR, 4 204,07 Kč a investiční portfolio v hodnotě 49 781,87 Kč (zjištěno z informací z účtů žalobkyně na č. l. 97 spisu). K poměrům žalovaného.

18. Žalovaný byl do 30. 9. 2023 zaměstnán u zaměstnavatele, kde jeho hrubá měsíční mzda činila 258 830 Kč (zjištěno ze mzdového výměru ze dne 1. 3. 2023), přičemž v souvislosti s ukončením pracovního poměru mu měl být též vyplacen roční bonus ve výši 26 % základní mzdy za leden až září 2023 a mimořádný bonus ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku (zjištěno z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 2. 8. 2023).

19. Žalovanému byla na období od 20. 10. 2023 přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 22 798 Kč měsíčně na podpůrčí dobu v délce 5 měsíců (zjištěno z rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti ze dne 21. 11. 2023, přičemž shodná částka podpory vyplývá též z přehledu pohybů na účtu na č. l. 25 spisu), tedy do 19. 3. 2024 (zjištěno z potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání ze dne 17. 4. 2024).

20. Za období druhého čtvrtletí 2024 bylo žalovanému vyplaceno ze společnosti [právnická osoba] celkem 4 572 Kč (zjištěno z přehledu čistých příjmů pro úřad práce za uvedené období).

21. Žalovaný má vyživovací povinnost k nezletilému [Jméno žalovaného], narozenému 12. 4. 2007 (tedy bratru žalobkyně), která byla dohodou schválenou soudem určena na 40 000 Kč měsíčně, z toho 25 000 Kč k rukám matky a 15 000 Kč na účet nezletilého; v příslušném soudním řízení bylo mezi účastníky včetně nynějšího žalovaného nesporné, že žalovaný je schopen dosahovat hrubého měsíčního příjmu 150 000 Kč, což je asi 114 000 Kč čistého (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 4. 2024, č. j. 0 P 40/2024-236).

22. Žalovaný si v prosinci 2023 sjednal nájem bytu na adrese [adresa], za nájemné ve výši 25 000 Kč měsíčně se zálohami na služby ve výši 5 500 Kč měsíčně (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne 11. 12. 2023).

23. Žalovaný hradí pravidelné měsíční splátky hypotečních úvěrů u [právnická osoba]., přičemž výše splátek činila v červenci 2024 částky 41 506,52 Kč, 25 158,20 Kč a 5 294,16 Kč (zjištěno z přehledů pohybů na běžném účtu za období od 27. 7. 2023 do 31. 7. 2024 na č. l. 56 až 58 spisu).

24. Žalovaný hradí pravidelné měsíční splátky hypotečních úvěrů u [právnická osoba]., přičemž výše splátky činila v červnu 2024 částku 14 187 Kč (zjištěno z výpisů k úvěru na č. l. 59 až 61 spisu).

25. Žalovaný měl na svých účtech v listopadu 2024 finanční prostředky v čisté výši nejméně 2 967 209 Kč (mezi stranami o tom nebylo sporu, s tím, že žalobkyně navíc vznesla pochybnost o správnosti údaje o záporném zůstatku u kreditní karty). Žalovaný nicméně poukazoval na to, že finanční prostředky na investičním účtu patří do dosud nevypořádaného společného jmění manželů.

26. Žalovaný a [jméno FO] (tj. matka žalobkyně – pozn. soudu) jsou vedeni jako spoluvlastníci ve společném jmění manželů pozemků parc. č. 426/56 a 426/57, jehož součástí je stavba, v katastrálním území Březiněves (zjištěno z informace z katastru nemovitostí na č. l. 139 spisu), přičemž mezi stranami nebylo sporu, že jde o nemovitosti zahrnující rodinný dům, v němž bývalí manželé bydleli.

27. Žalovaný a [jméno FO] jsou vedeni jako spoluvlastníci ve společném jmění manželů jednotky č. 948/11 v katastrálním území [adresa] (zjištěno z informace z katastru nemovitostí na č. l. 140 spisu), přičemž mezi stranami nebylo sporu, že jde o bytovou jednotku.

28. Zůstatky hypotečních úvěrů u [právnická osoba]. činily k prosinci 2024 částky 3 134 767,55 Kč, 2 017 701,36 Kč a 815 905,84 Kč (zjištěno z informací o stavu hypotéky na č. l. 141 až 146 spisu).

29. Zůstatek hypotečního úvěru u [právnická osoba]., činil k prosinci 2024 částku 1 615 106,20 Kč (zjištěno z informací o stavu hypotéky na č. l. 147 až 148 spisu).

30. Žalovaný a [jméno FO] sjednali dohodu o částečném vypořádání společného jmění manželů ze dne 15. 11. 2024, v níž si podrobně upravili postup pro vyřešení závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní směřující ke koupi jednotky č. 1055/90 a dalších nemovitých věcí v katastrálním území [adresa] (zjištěno z uvedené dohody). K hrazení výživného žalovaným.

31. Mezi stranami bylo nesporné a soud vzal na základě toho za své skutkové zjištění, že žalovaný v období od února 2024 do srpna 2024 uhradil žalobkyni v každém měsíci celkem 15 500 Kč a v období od září 2024 až února 2025 včetně uhradil žalobkyni v každém měsíci částku 10 000 Kč. Vzhledem k tomu soud nečinil další zjištění z přehledů pohybů na účtu, které měly tyto úhrady dokládat (č. l. 23 a 153 spisu).

32. Z dalších provedených důkazů (přehled pohybů na účtu na č. l. 24 spisu, snímek z konverzace prostřednictvím telefonu na č. l. 39 spisu, e-mail ze dne 22. 11. 2024 na č. l. 155 spisu) soud neučinil žádná další pro věc podstatná skutková zjištění, která by byla nad rámec výše uvedených.

33. Soud neprováděl navrhovaný důkaz listinami na č. l. 40, 119 až 120 a 122 až 123 spisu, neboť byly předloženy pouze v cizím jazyce.

34. Soud neprovedl navrhovaný důkaz výslechem účastníků řízení. Jde o důkazní prostředek podpůrný, přičemž skutkový stav byl v míře potřebné pro rozhodnutí zjištěn jinak, tudíž by takový výslech byl nadbytečný.

35. Soud neprovedl navrhovaný důkaz výslechem matky žalobkyně [jméno FO] k výši podpory žalobkyně ze strany matky, neboť ve vztahu ke konkrétním tvrzením o konkrétních částkách, které měly být z její strany poskytnuty, vycházel z jiných (shora uvedených listinných) důkazů, které pro to byly postačující. Jiná podpora nebyla žalobkyní konkrétně tvrzena, tudíž nebylo namístě k ní nějaké další dokazování (z něhož by teprve skutková tvrzení mohla případně být konstruována) provádět, a tento výslech tedy soud shledal nadbytečným.

36. Soud neprovedl navrhovaný důkaz výslechem (nespecifikovaného) partnera žalobkyně k bydlení ve společném bytě se žalobkyní, neboť sama žalobkyně uplatňovala v rámci svých životních nákladů pouze polovinu nákladů na bydlení, jakož ani důkaz (nespecifikovanými) výpisy z účtů a daňovým přiznáním partnera žalobkyně, neboť by šlo o zcela excesivní (a co daňového přiznání bez souhlasu daňového subjektu i nepřípustné) pátrání nemající žádný konkrétní dopad do toho, jak by měl žalovaný plnit svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni. Další důkazní návrhy v tomto směru (na dotazy na školu žalobkyně, restauraci Mundo Picante a „případné poskytovatele plateb“) soud shledal jednak nekonkrétními, jednak z nich nebylo zřejmé, jaká konkrétní skutková tvrzení žalovaného významná pro rozhodnutí ve věci by měly prokazovat. Excesivními a pro věc zcela irelevantními shledal soud též důkazní návrhy na zkoumání výpisů z účtů společností [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba]. či pokládání dotazů těmto společnostem, neboť nemají žádnou relevanci pro vyživovací povinnost mezi účastníky tohoto řízení. Soud též neprovedl důkaz (nespecifikovanými) výpisy z účtů matky žalobkyně, neboť žalobkyně sama tvrdila a dokládala rozsah ze strany své matky (který soud právně zhodnotí níže) a žalovaný rozhodně netvrdil, že by taková podpora byla ještě vyšší, naopak soustavně zastával stanovisko, že přispívá žalobkyni více než její matka. Za zcela nekonkrétní a pro věc nepotřebný shledal též navrhovaný důkaz znaleckým posudkem k „posouzení obvyklých nákladů spojených s aktuálním způsobem života žalobkyně a typem realizovaného vzdělání“; ostatně nejde v tomto směru o žádnou odbornou otázku vyžadující znalecké zkoumání.

37. Soud nepřihlížel k důkazním návrhům žalobkyně na provedení důkazu fakturami č. [hodnota] a 224035, smlouvou o smlouvě budoucí kupní a dotazem na developera ohledně projektu [právnická osoba] [adresa], neboť byly učiněny teprve v podání žalobkyně ze dne 20. 12. 2024, tedy opožděně vzhledem ke koncentraci řízení. Nad rámec řečeného soud podotýká, že i pokud by k těmto důkazním návrhům přihlížel, důkaz by podle nich neprovedl pro irelevantnost z hlediska předmětu sporu.

38. Zjištěný skutkový stav lze shrnout tak, že žalobkyně v předmětném období studovala a studuje vysokou školu, do srpna 2024 v České republice, od září 2024 v Belgii, nebydlí se žádným z rodičů, její měsíční náklady se pohybují v řádu mírně přesahujícím 30 000 Kč měsíčně (v době zahraničního studia jde o až zhruba 40 000 Kč), její příjmy jsou pouze příležitostné a kolísavého, relativně malého rozsahu. Žádný významný majetek žalobkyně nevlastní.

39. Ve vztahu k žalovanému lze shrnout, že sice aktuálně nedosahuje významnějších výdělků, ale jeho výdělečný potenciál je minimálně 114 000 Kč měsíčně, jeho osobní životní náklady činí cca 48 000 Kč měsíčně, hradí splátky hypotečních úvěrů (které patří do nevypořádaného společného jmění manželů) z úspor (které rovněž patří do nevypořádaného společného jmění manželů) a je povinen platit výživné na nezletilého bratra žalobkyně ve výši 40 000 Kč měsíčně. Dále lze konstatovat, že žalovaný v průběhu řízení uhradil ve prospěch žalobkyně částky podrobněji specifikované v odstavci 31 shora.

40. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

41. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

42. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

43. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 téhož ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

44. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

45. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

46. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného [právnická osoba] i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

47. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je dcerou žalovaného, přičemž v současnosti studuje na vysoké škole, lze uzavřít, že žalobkyně zatím není schopna se sama živit a má právo na výživné. Žalovaný ostatně sám uvedl, že po dobu studia žalobkyně má zájem ji finančně podporovat. Sporná byla především přiměřená výše výživného.

48. Soud k této otázce předesílá, že mezi výživným a majetkovými možnostmi toho, kdo výživné platí, nemusí být přímá úměra; zejména v případě rodiče s vysoce nadstandardními příjmy neplyne z práva na v zásadě shodnou životní úroveň právo automaticky se finančně podílet na příjmech rodiče (v podrobnostech lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 650/15 a četnou judikaturu na něj navazující). Nicméně žalobkyně sama svůj původní požadavek na placení výživného ve výši 56 000 Kč nakonec omezila na částku 35 000 Kč měsíčně, o které nelze bez dalšího říci, že by byla zjevně excesivní.

49. Pokud jde o příjmy a výdaje žalobkyně, vzal soud v úvahu, že žalobkyně žádných zásadních pravidelných příjmů nedosahuje. V době, kdy žalobkyně studuje, nelze předpokládat podstatný stabilní příjem z práce a není namístě s ohledem na příjmy z příležitostných brigád výživné nějak krátit. Životní náklady žalobkyně se pohybují v řádu mírně přesahujícím 30 000 Kč měsíčně. V době zahraničního studia se tyto náklady navýšily na zhruba 40 000 Kč měsíčně, což ale částečně kompenzuje poskytnutá podpora na zahraniční studium. Uvedenou výši nákladů žalobkyně lze akceptovat jako přiměřenou tomu, že je vysokoškolskou studentkou, která již nežije u svých rodičů, přičemž vzhledem k nadstandardním majetkovým a příjmovým poměrům v rodině lze akceptovat i to, že tyto výdaje mohou zčásti zahrnovat i položky, které by nebyly při maximálně úsporném životním stylu nezbytné. Na základě toho a při zohlednění určitých možných kolísání nákladů, nepravidelných nákladů (v některých měsících se nevyskytujících), nepředvídaných vydání a možnosti případné tvorby alespoň menších úspor soud dospěl k závěru, že žalobkyně by podle současného stavu měla pobírat výživné v celkové výši 38 000 Kč měsíčně, která by byla přiměřená i jejímu právu podílet se na životní úrovni svých rodičů.

50. Při úvaze o určení přiměřené výše výživného vůči žalovanému však soud zároveň zohlednil, že vyživovací povinnost vůči žalobkyni má nejen on, ale i její matka. Žalobkyně v řízení neuplatňovala, že by její matka nebyla ekonomicky schopna se na výživě žalobkyně podílet ve srovnatelné míře jako žalovaný. Zároveň žalovaný netvrdil, že by matka žalobkyně byla v ekonomické situaci oproti němu natolik lepší, že by bylo namístě, aby nesla převážnou část nákladů na výživu žalobkyně. Soud proto vyšel z toho, že podíl obou rodičů žalobkyně na její výživě by v tomto případě měl být shodný. Soudu se jeví, že matka žalobkyně jí reálně přispívá méně než žalovaný. Z dokazování vyplynulo poskytnutí částek v souhrnné výši (a to i při posouzení nanejvýš příznivém) jen mírně převyšující 50 000 Kč za období od ledna 2024 do současnosti. To je významně méně, než kolik zaplatil žalobkyni žalovaný. Přitom vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně žila od počátku předmětného období ve vlastní domácnosti (zřejmě s partnerem), nikoli u své matky, a následně studovala v zahraničí, nelze kalkulovat ani s plněním vyživovací povinnosti osobní péčí. Nicméně do poměrů projednávaného sporu se to promítá pouze tak, že soud určil žalovanému výživné vycházející z předpokladu, že stejnou částku má žalobkyni plnit i její matka. Pokud se tak reálně neděje, je věcí žalobkyně, aby takový nárok na své matce uplatnila. Soud jej z úřední povinnosti řešit nemůže.

51. Na každého z rodičů žalobkyně by tak měla připadnout částka ve výši jedné poloviny ze shora uvedené, tedy 19 000 Kč měsíčně. Podle mínění soudu jde o částku, kterou je žalovaný schopen platit. Žalovaný sice argumentoval, že zatím reálně nedosahuje dostatečných příjmů, nicméně ani v tomto řízení nijak nezpochybnil, že jeho výdělečný potenciál odpovídá tomu, co bylo nesporné v řízení o určení výživného pro bratra žalobkyně, tedy částce 114 000 Kč čistého měsíčně. V nikoli vzdálené minulosti ostatně žalovaný dosahoval příjmu ještě podstatně vyššího. Dále platí, že jestliže žalovaný sám tvrdí, že jeho osobní životní náklady (tedy mimo splátek úvěrů a výživného) nyní činí 48 000 Kč měsíčně (a předtím ještě více), je z toho patrné, že vede životní styl přiměřený schopnosti dosahovat příjem minimálně v uvedené úrovni. Jinak řečeno, pokud by se sám žalovaný domníval, že takový výdělečný potenciál nemá, bylo by lze očekávat, že bude žít podstatně skromněji.

52. Pokud jde o splátky hypotečních úvěrů, ty nemohou vést ke snížení výživného, neboť se promítají v odpovídajícím zvyšování čisté hodnoty nemovitého majetku, který žalovaný spoluvlastní. Dojde-li například k vypořádání bývalých manželů prodejem těchto nemovitostí, bude z výtěžku prodeje na splacení úvěrů potřeba méně prostředků a více jich tedy zůstane k rozdělení mezi bývalé manžele. Není proto namístě tuto svého druhu investici zohledňovat v neprospěch žalobkyně.

53. Soud při určení přiměřené výše výživného pro žalobkyni nevycházel z výživného pro jejího bratra, neboť jeho poměry se v tomto řízení nezabýval. Z dohody schválené soudem o výši výživného pro něj navíc plyne, že z celkové částky 40 000 Kč měsíčně má být 15 000 Kč placeno na zvláštní účet, tedy jde v podstatě o vytváření významnějších úspor, na což lze u nezletilého dítěte nahlížet jako na vhodné (umožňují-li to poměry rodičů), u zletilého potomka, jako je žalobkyně, to však zpravidla již není na místě po rodičích vyžadovat. A konečně lze dodat, že pokud by výživné na nezletilého bratra žalobkyně shledával žalovaný příliš tíživým, třeba i vzhledem k současné povinnosti hradit výživné žalobkyni, může navrhnout jeho snížení soudem.

54. Podle mínění soudu je přiznaná částka nejen adekvátní, ale též souladná s dobrými mravy. Namítal-li žalovaný, že byl rodinou z podnětu bývalé manželky odříznut od informací o životě a prospívání žalobkyně, neznamená to i za předpokladu, že by to byla pravda, že by nebyl povinen žalobkyni vyživovat. Narušení rodinných vztahů nadto může mít příčinu na obou stranách. Soudu se z průběhu řízení a vzájemného chování účastníků jeví, že by oba měli vynaložit úsilí na zachování a zlepšení rodinného vztahu a nejde o výlučný úkol jen jednoho z nich.

55. Soud tedy uzavřel, že přiměřená měsíční částka výživného, které by měl žalovaný žalobkyni platit, činí 19 000 Kč, a to jak za celou již uplynulou dobu od 1. 2. 2024, tak i nadále, až do případné významnější změny poměrů účastníků.

56. Žalobkyně požadovala splatnost měsíčního výživného stanovit do každého 15. dne v měsíci předem, přičemž výslovně upřesnila, že je tím míněno do 15. dne měsíce předcházejícího měsíci, na který se platí. Soud však nespatřoval důvodu, proč by splatnost dávky, která má být dle citovaného základního zákonného pravidla „na měsíc dopředu“, měla být stanovena na 15. den měsíce předchozího, neboť je to nedůvodně brzy. Zákonné normě vyhovuje uhrazení do konce kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, na nějž se platí, což zároveň znamená, že ten, komu je výživné hrazeno, má celou částku k dispozici již na počátku měsíce. V řízení nevyšel najevo žádný věcný důvod, pro který by se měl soud od tohoto principu odchýlit, a proto jej ve vztahu k dávkám stanoveným do budoucna takto vyslovil ve výroku. Z řečeného zároveň vyplývá, že ke dni vyhlášení rozsudku již nastala splatnost výživného i na celý únor 2025, avšak ne na březen 2025.

57. Soud tedy ve vztahu k výživnému do budoucna rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 19 000 Kč, žalobu zamítl co do 16 000 Kč měsíčně a řízení zastavil co do 21 000 Kč měsíčně. Zároveň kapitalizoval požadovanou částku za období od února 2024 do 2025 a zohlednil, co již v průběhu tohoto období žalovaný žalobkyni zaplatil (neboť žalobkyně žalobu v tomto směru nijak nekorigovala a soudu pro vyčerpání předmětu řízení ovládaného dispoziční zásadou nezbývá, než o ní v plném rozsahu rozhodnout). Původně požadovaná částka za uvedené období činila celkem 728 000 Kč. V důsledku zpětvzetí žaloby soud řízení zastavil o částku 273 000 Kč (tj. 13 x 21 000 Kč). Žalobkyni za toto období náleželo celkem 247 000 Kč (tj. 13 x 19 000 Kč), žalovaný jí však uhradil celkem pouze 168 500 Kč, zbývá tedy nedoplatek ve výši 78 500 Kč. Konečně bylo zapotřebí žalobu zamítnout co do částek 208 000 Kč (tj. 13 x 16 000 Kč odpovídajících měsíční částce, kterou soud žalobkyni nepřiznal) a 168 500 Kč (již zmíněné výživné žalovaným dobrovolně zaplacené), tedy celkem 376 500 Kč.

58. O délce lhůty k plnění nedoplatku výživného soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., přičemž ji s ohledem na to, že nejde o zcela zanedbatelnou částku a že musí být uhrazena bez ohledu na právní moc rozsudku, stanovil jako delší, třicetidenní.

59. Pokud jde o počátek běhu pariční lhůty, rozsudek odsuzující k plnění výživného je předběžně vykonatelný ze zákona podle § 162 odst. 1 o. s. ř., což se vedle nedoplatku výživného týká též jednotlivých dávek splatných v budoucnu, jakmile se stanou splatnými.

60. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Obě strany byly procesně částečně úspěšné, žalovaný v míře převažující. Obecně by zde však zároveň připadala do úvahy aplikace ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť posouzení přiměřenosti určité výše výživného závisí do značné míry na úvaze soudu. Žalobkyně sama nicméně uvedla, že ač byla zastoupena advokátem, náhradu nákladů řízení nepožaduje. Za této situace se soud řídil prvně citovaným zákonným pravidlem a vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení