33 C 86/2020 - 451

Rubrum

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně]. [jméno advokáta] sídlem [adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [jméno advokáta] sídlem [adresa advokáta] pro určení dědického práva takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že žalobkyně [Jméno žalobkyně] je zákonnou dědičkou po zůstaviteli [jméno FO], narozeném [datum narození FO], zemřelém dne [datum], naposledy bytem [adresa], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 66 089,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 3. 2020 domáhala určení, že je zákonnou dědičkou ve třetí dědické skupině po zůstavitel [jméno FO], zemřelém dne [datum] (dále jen „zůstavitel“), neboť žila se zůstavitelem ve společné domácnosti po dobu cca 4 let před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost. Žalobu odůvodnila zejména tím, že se se zůstavitelem znali již od mládí, sblížili se v roce 2014, kdy jej začala vozit k lékaři, pečovat o něj a následně si vzájemně začali pomáhat. Žalobkyně zůstaviteli vařila, prala, nakupovala. Po finanční stránce se na společné domácnosti podílel i zůstavitel. Ještě intenzivněji se žalobkyně začala o zůstavitele starat v zimě 2018, když onemocněl, denně za ním chodila pěšky 2 km ze svého domova a tuto péči neposkytovala jako pečovatelka, ale jako osoba blízká. Dále uvedla, že za zůstavitelem docházela pravidelně téměř denně po dobu 4 let. V říjnu 2018 se zůstavitel zranil, byl v nemocnici od 13. 10. 2018 a následně byl umístěn v [Anonymizováno], kam za ním žalobkyně denně docházela. Žalobkyně uhradila náklady na pohřeb, hradila cestovné do LDN [adresa], zdravotní a hygienické potřeby zůstavitele a šatstvo. Kromě celkového jmění zůstavitel po sobě zanechal hotovost 40 000 Kč, která byla tvořena ze společných peněz zůstavitele a žalobkyně. Ačkoliv nežila se zůstavitelem ve stejné nemovitosti, docházela za ním denně, starala se o veškeré potřeby zůstavitele, stejně tak o jeho nemovitost a zvířectvo a rovněž se významně podílela na společné domácnosti. Žalobkyně se opovažuje za zůstavitelovu „rodinu“, neboť se svojí rodinou se zůstavitel nestýkal, zatímco se žalobkyní žil několik let před svým úmrtím. K podání žaloby byla vyzvána v pozůstalostním řízení usnesením okresního soudu v Sokolově ze dne 31. 1. 2020, č. j. 18 D 126/2019 – 53.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, dědické právo žalobkyně neuznala a navrhovala žalobu zamítnout. Zejména namítala, že žalobkyně a zůstavitel spolu nikdy nežili ve společné domácnosti, žalobkyně měla vlastní domácnost oddělenou od zůstavitele a o zůstavitele se starala pouze jako pečovatelka, jednalo se o placené služby nikoliv o společné hospodaření s příjmy obou. Dále namítala, že společná domácnost nikdy nevznikla a ani vzniknout nemohla, když společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení. Sama žalobkyně však v řízení o pozůstalosti uvedla, že se zůstavitelem v domě nikdo nežil, což potvrzuje i tím, že uvádí, že za zůstavitelem denně docházela ze svého domova, čímž tedy potvrdila, že společná domácnost nevznikla.

3. Z usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 30. 1. 2020, č. j. 18 D 126/2019 – 53, mimo jiné vyplývá, že zůstavitel zemřelý dne [datum], byl svobodný, bezdětný, rodiče předemřeli v dědickém řízení nebyla zjištěna závěť. Jako zákonní dědicové po zůstaviteli tak přicházeli v úvahu děti předemřelého bratra, tedy pozůstala neteř [Jméno žalované] (žalovaná). Zákonné dědické právo po zůstaviteli uplatnila také žalobkyně, která dovozuje své zákonné právo z titulu osoby spolužijící se zůstavitelem ve společné domácnosti po dobu jednoho roku před jeho smrtí. Mezi účastníky řízení o dědictví bylo sporné, zda žalobkyně je zákonnou dědičnou zůstavitele. Okresní soud v Sokolově proto usnesením ze dne 31. 1. 2020, č. j. 18 D 126/2019 – 53, odkázal žalobkyni k podání žaloby na určení, že je dědičkou ze zákona po zůstaviteli. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 2. 2020 a žalobkyně ve stanovené lhůtě žalobu na určení podala.

4. Soud po seznámení účastníků s předběžným právním názorem a judikaturou Nejvyššího soudu se pokusil o smírné vyřešení věci, žalovaná s návrhem žalobkyně nesouhlasila a setrvala na názoru, že žalobkyně byla pouze placenou pečovatelkou. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobkyně žila se zůstavitelem ve společné domácnosti po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost.

5. Soud ke skutkové stránce (ke sporné otázce vedení společné domácnosti žalobkyně a zůstavitele) provedl rozsáhlé dokazování. Z doloženého úmrtního listu bylo zjištěno, že pan [jméno FO] zemřel dne [datum]. Z předložených lékařských zpráv bylo zjištěno, že zůstavitel byl před svou smrtí nemocen, byl hospitalizován v nemocnici a následně byl umístěn do [název zařízení] [město]. Z lékařské zprávy ze dne 30. 10. 2018 bylo zjištěno, že uvedl, že žije sám, má pečovatelku. Z lékařské zprávy ze dne [datum] pak soud zjistil, že lékař [jméno FO] ve zprávě uvedl, že má konfliktní družku. Z oznámení o poskytnutí pomoci (žádost o příspěvek na péči) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytovala panu [jméno FO] pomoc jako osoba blízká. Žádost je datována ze dne 18. 6. 2018, je v ní uvedeno, že poskytování pomoci bylo zahájeno 8/2015 a kolonka společné domácnosti je proškrtnuta, tedy není označeno, že by žalobkyně s žadatelem ([jméno FO]) žila ve společné domácnosti. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR sp. zn. UP/[č. účtu]/SS ze dne 3. 10. 2018 bylo zjištěno, že od června 2018 byl na základě žádosti přiznán panu [jméno FO] příspěvek na péči, který musí být využíván na zajištění potřebné pomoci osobě, které byl přiznán, a to osobou blízkou nebo asistentem sociální péče, registrovaným poskytovatelem sociálních služeb nebo jiným zařízením uvedených v zákoně o sociálních službách. Z oznámení Úřadu práce ze dne 8. 11. 2018 bylo zjištěno, že výplata příspěvku na péči byla od 1. 11. 2018 zastavena, neboť oprávněná osoba byla od 31. 10. 2018 v ústavní péči zdravotnického zařízení. Z protokolu Úřadu práce ze dne 16. 1. 2019 bylo zjištěno, že se na Úřad práce v [město] dostavila paní [jméno FO] (přítelkyně) a oznámila úmrtí pana [jméno FO]. Soud provedl dokazování doloženými doklady o platbách a vystavených fakturách. A to příjmovými doklady, ze kterých bylo zjištěno, že na pana [jméno FO] byly vystaveny doklady od platbách Městu [město] za dovozovou službu, doklady na doplatky za lékařské zákroky. Doklady o platbách SIPO, ze kterých bylo zjištěno, že pan [jméno FO] byl poplatníkem televizních a rozhlasových poplatků a tato platby hradil prostřednictvím SIPO. Doklady o platbách daně z nemovitosti, ze kterých bylo zjištěno, že daň za rok 2019, 2020 a 2021 uhradila žalobkyně, kdy se jednalo o platby po úmrtí pana [jméno FO]. Fakturami za nákup přenosného WC, lednice Liebherr, za nákup krmiva pro zvířata, smlouvou o zhotovení díla 1ks polštáře a deky, smlouvu o zhotovení díla na 5 ks polštářů. Fakturami za vodu vystavenými v období roku 2021, 2020 a 2019 včetně potvrzení, že úhrady provedla žalobkyně, kdy soud konstatoval, že předložené faktury za vodu a potvrzení o jejich úhradě zachycují období až po smrti pana [jméno FO]. Účtenkami za nákup oděvů a obuvi. Fakturou za sdružené služby dodávky elektřiny za období od 10. 8. 2015 do 29. 8. 2016. Čestným prohlášením paní [jméno FO] ze dne 15. 11. 2021, ve kterém se podává, že žalobkyně u jmenované nakupovala v letech 2016 - 2018 krmivo pro kočky, králíky a potraviny, jednalo se o nákupy do domácnosti pana [jméno FO]. Čestné prohlášení paní [jméno FO] ze dne 15. 11. 2021, ve kterém se podává, že žalobkyně v letech 2016 - 2018 docházela do novinového stánku, kde nakupovala noviny Mladou frontu, časopisy o sportu a TV program a hradila zde přes platební terminál zálohy na elektřinu dle rozpisu ve faktuře. Že se jedná o platby a nákupy do společné domácnosti pana [jméno FO] a paní [jméno FO] jmenovaná věděla z rozhovoru s paní [jméno FO]. Z listiny Informovaný souhlas – hospitalizace ze dne 31. 10. 2018 bylo zjištěno, že pan [jméno FO] určil žalobkyni jako osobu, která mají být podávány informace o jeho zdravotním stavu. [jméno FO] označil za pečovatelku. Rovněž tak v prohlášení osoby blízké ze dne 31. 10. 2018 je uveden vztah žalobkyně k hospitalizovanému panu [jméno FO] – pečovatelka. Z doloženého příjmového dokladu na částku 5 563 Kč nebylo zjištěno nic jiného, než že uvedená částka byla předána panu [jméno FO]. Z připojeného dědického spisu bylo ze zprávy [název zařízení] ze dne 16. 1. 2019 – sdělení k pozůstalosti po [jméno FO] - zjištěno, že žalobkyně byla vedena v [zdravotní zařízení] jako kontaktní osoba s uvedením osobní asistentka, která poté sdělila, že je přítelkyně, a která jej pravidelně navštěvovala, jevila o něj zájem, pomáhala mu a pečovala o něj. Z doložených výpisů z účtů žalobkyně nebylo zjištěno, že by žalobkyně tak jak tvrdila, vybírala po obdržení důchodu z účtu částku 5 000 Kč, kterou měla následně vkládat do společných finančních prostředků.

6. K prokázání sporných skutečností soud dále provedl výslechy řady svědků a účastnickou výpověď žalobkyně.

7. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že zná žalobkyni z [město], pracuje jako řidič autobusu a žalobkyni vozil [Anonymizováno] a na [Anonymizováno]. Od žalobkyně slyšel, že jezdí za panem [jméno FO], vozí mu věci a že s ním žije. Pana [jméno FO] osobně svědek neznal.

8. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že se jedná o synovce žalobkyně, který v době 2 – 3 roky před smrtí pana [jméno FO] stavěl naproti dům, do kterého se nastěhoval v době, kdy pan [jméno FO] zemřel. Svědek potvrdil, že teta chodila k panu [jméno FO] mu pomáhat, o jejich soužití uvedl pouze, že ví, že nějaké probíhalo, ale jejich vztah s panem [jméno FO] nikdy neprobíral. Zda společně bydleli, ale svědek nevěděl, dle jeho názoru společné bydlení neměli.

9. Z výslechu [jméno FO], bratra žalobkyně, soud zjistil, že byl přítelem pana [jméno FO], se kterým se pravidelně stýkal. Svědek potvrdil, že sestra se o pana [jméno FO] v posledních letech intenzivně starala, prala, vařila, vozidla ho k lékaři, posledních půl roku se starala o všechno, neboť byl v nemocnici, ze které se již nevrátil. Svědek uvedl, že se sestrou se vídal denně. Na [Anonymizováno] bydlí a má tam ještě zahradu, na kterou jezdil denně večer krmit psa, víkendy tam trávil od rána. Uvedl, že pan [jméno FO] si většinou přišel popovídat, protože žil sám a potřeboval si povídat. Dále uvedl, že v době, kdy na tom byl pan [jméno FO] špatně, posledních půl roku, za ním sestra jezdila dvakrát i třikrát denně, jezdila mu připravovat snídani, večeři. Někdy, když odjížděl, tak její auto tam ještě stálo, tedy z toho vyvozoval, že tam musela být, že někdy musela zůstat i přes noc, neboť to byla ona, kdo mu volal záchranku, když v noci zkolaboval. Dále svědek uvedl, že se setra snažila trochu mu vylepšit domácnost, neboť žil zvláštním způsobem. Ke vztahu žalobkyně a pana [jméno FO] uvedl, že se jednalo o hlubší kamarádský vztah, pan [jméno FO] byl vděčný, že se o něj stará a sestra měla vžito, že se o někoho musí starat. Uvedl, že pan [jméno FO] byl starý mládenec, nehledal ženu za účelem vztahu. Že by žalobkyně a pan [jméno FO] společně hospodařili svědek ani od jednoho nikdy neslyšel, nevěděl, jak byli domluveni ohledně financování nákupů. Dále svědek uvedl, že jeho sestra a pan [jméno FO] společně nikam nechodili, na společné výlety asi nejezdili.

10. Z výslechu svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že se jedná o dlouholetou kamarádku žalobkyně. Svědkyně uvedla, že žalobkyně a pan [jméno FO] spolu hospodařili, vedla mu domácnost, prala, vařila, nakupovala, pomáhala se zahradou, vozila ho k lékaři, dělala, co potřeboval. Několikrát ji potkala, jak mu nesla věci. O jejich vztahu ale uvedla, že nic neví. Dále uvedla, že žalobkyně se také starala o vnuka, když přišel ze školy a než se syn vrátil z práce.

11. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že zná paní žalobkyni, chodila k nim do vesnice, a když ji potkala, že šla pěšky, svezla ji. O soužití žalobkyně s panem [jméno FO] nevěděla nic, stejně tak o jejich vztahu nebo o jejich hospodaření. Uvedla, že viděla, že tam paní žalobkyně jezdí, vozila tam nákup, občas ji viděla něco dělat na zahradě.

12. Z výslechu [jméno FO] osu jistil, že byl ošetřovatelem v [zdravotní zařízení] ve [město], kde se staral i o pana [jméno FO] a paní žalobkyni zná, neboť tam jmenovaného navštěvovala, nosila mu prádlo, hygienické potřeby a starala se o něj. Svědek vypověděl, že pan [jméno FO] neměl moc náladu se bavit, jen když se zeptali, tak něco řekl. O paní žalobkyni uvedl něco v tom smyslu, že je družka. V době, kdy byla chřipková epidemie, byly návštěvy omezené, tak personál musel vědět, kdo za ním jde a pan [jméno FO] uvedl, že ji mají pustit, že je to družka. Označoval ji jako paní [jméno FO].

13. Z výslechu [jméno FO], syna žalobkyně, bylo zjištěno, že žalobkyně chodila k panu [jméno FO] denně, prala mu, vařila, pomáhala mu na zahradě. Pana [jméno FO] znal od dětství. Uvedl, že s matkou osobnější věci neprobírá, jejich vztah je odměřený. O vztahu matky a pana [jméno FO] uvedl, že tam asi muselo být něco hlubšího, neboť tam matka byla denně, čas s nimi ale netrávil, když matka potřeboval, tak ji tam přivezl nebo pomohl vyložit nákup. Že by byla placenou pečovatelkou, si nemyslí. O jejich financích svědek neměl informace.

14. Z výslechu [jméno FO] bylo zjištěno, že je kamarádkou dcery žalobkyně, k žalobkyni má blízký, přátelský vztah, spojuje je víra. Ke vztahu žalobkyně a pan [jméno FO] v letech 2018 – 2019 uvedla, že byli partneři, společně hospodařili, bydleli střídavě u pana [jméno FO] a u paní žalobkyně, měli společné plány na opravy rodinného domku a postupně vše připravovali na to, že se přesídlí do jeho domečku. Dále uvedla, že pan [jméno FO] měl paní žalobkyni moc rád, říkal, že je jeho jediná rodina. To, že ji má rád svědkyně poznala z jeho pohledu, když ji držel za ruku, v tom pohledu bylo vše – že ji má rád, váží si jí. Svědkyně dále uvedla, že pracovala v Tescu, kam chodila paní žalobkyně nakupovat a z nákupů ví, že společně šetřili, měli společné peníze, společně o tom za její přítomnosti i hovořili. Dále uvedla, že pan [jméno FO] na výlety moc nebyl, pro něj už byl výlet i na [město], kam jezdili do kostela. Pana [jméno FO] popsala jako uzavřeného člověka, který se bavil jen s lidmi, které znal hodně dlouho, celý život žil sám, nikdy nebyl ženatý, neměl děti. Svědkyně uvedla, že [adresa] chodila na procházky pravidelně a viděla pana [jméno FO] na lavičce si číst a paní žalobkyni se starat o zahrádku nebo připravovat jídlo v kuchyni. Dále uvedla, že ji tam celkem pravidelně navštěvovala.

15. Z výslechu [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobkyni zná, jedná se o tetu přítele jeho dcery. Mladí stavěli barák [adresa], kde jim pomáhal na stavbě v letech 2017 – 2019. Ke vztahu paní žalobkyně a pana [jméno FO] svědek uvedl, že mu tam nosila nákupy, jídlo, dělala na zahradě, starala se o něj. S paní žalobkyní ani s panem [jméno FO] nevedl rozhovory, spíše se jen pozdravili. Svědek uvedl, že pomáhal na domě hlavně s vnitřními pracemi a o tom, co se děje v okolí neměl přehled.

16. Z výslechu [jméno FO], dcery žalobkyně, soud zjistil, že její matka a pan [jméno FO] spolu žili asi 5 – 6 let jako druh a družka, a to až do jeho úmrtí, společně hospodařili, střídavě jezdili do domku i do bytu v [město], něco měli v bytě, něco v domku, vařilo a pralo se v bytě u matky, měli společné peníze, pořizovali společné věci (lednice, toaleta, krmení pro kočky a králíky). Svědkyně potvrdila, že matka jezdila za panem [jméno FO] autem, když jí nejezdilo, chodila pěšky nebo ji vozil bratr (syn žalobkyně) nebo strýc (bratr žalobkyně), někdy jezdila autobusem. Dále uvedla, že u pana [jméno FO] matka přespávala, několikrát když přijela, nebyla matka doma, ale u pana [jméno FO]. Svědkyně dále uvedla, že pan [jméno FO] oslovoval matku [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]. Že má pečovatelku, nemohl uvést, a to že žije sám možná, myslel tak, že nemá děti.

17. Z výslechu svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že zná žalobkyni, jedná se o sousedky. Ke společnému soužití paní žalobkyně s panem [jméno FO] svědkyně nemohla nic bližšího uvést kromě toho, že se často stýkali a často je také vídala v období od jara do podzimu 2018 spolu před barákem, kde má žalobkyně i svědkyně byt. Pana [jméno FO] svědkyně potkala asi 2 – 3x na chodbě domu. Paní žalobkyně panu [jméno FO] nakupovala, prala, vařila. Dále uvedla, že pak měl pan [jméno FO] úraz a paní žalobkyně jej navštěvovala v [zdravotní zařízení] potkávala ji totiž večer v autobuse, když se vracela z práce. Svědkyně dále uvedla, že paní žalobkyně se v době r. 2018 starala také o vnuka, syn s vnukem k ní chodili na obědy. Dále uvedla, že občas paní žalobkyně nespala v bytě, což vyvozoval z toho, že večer před domem nestálo její auto a v bytě byla večer tma.

18. Ze žalobkyní navržených svědků nebyla provedena svědecká výpověď svědka [jméno FO], který byl v době řízení trvale upoután na lůžko a v průběhu řízení zemřel. Dále nebyli slyšeni svědci: [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], na jejich výsleších žalobkyně netrvala.

19. Z výslechu [jméno FO], bylo zjištěno, že zná žalobkyni od mala, žalovanou zná zběžně, pana [jméno FO] znal, neboť byl jeho přímý soused a viděli se denně. Ke vztahu paní žalobkyně a pana [jméno FO] uvedl, že se o žádný vztah nejednalo. Pan [jméno FO] měl říci, že se k němu vloudila, nemůže se jí zbavit a za všechno, co udělá, chce peníze. Dále svědek uvedl, že dokud pan [jméno FO] mohl, tak se staral o zahradu sám, občas mu sousedé pomohli sekat zahradu. Podle svědka je lež, že u pana [jméno FO] paní žalobkyně bydlela, podle svědka na jeho domácnost nepřispěla ani haléřem. Pan [jméno FO] měl o žalobkyni hovořit jako o [jméno FO], nikdy jí neřekl jménem. Svědek vypověděl, že mu paní [jméno FO] řekla, že jí měla paní žalobkyně volat a chtít po ní svědectví o tom, že tam žila, ale ta to odmítla. Dále uvedl, že má zájem koupit od žalované nemovitost po zůstaviteli. Podle svědka měl pan [jméno FO] doma peníze v hotovost, neměl účet, měl mít našetřeno 250 000 Kč na novou střechu. Svědek uvedl, že pana [jméno FO] jednou vezl k lékaři, občas mu nakoupil. Pan [jméno FO] si napsal seznam, když mu to přivedl, předal mu účet a on mu nákup zaplatil. To bylo asi dva roky před jeho smrtí.

20. Z výslechu [jméno FO] bylo zjištěno, že zná žalobkyni od malička, žalovanou nezná, pouze ji viděla. O vztahu mezi ní a zůstavitelem uvedla, že žádný vztah neměli, znali se od vidění, žalobkyně tam měla zahrádku a chodila si k němu pro vodu, nějak se asi přátelili. Svědkyně měla slyšet, že pan [jméno FO] nadával, že mu tam pořád leze. Dále svědkyně uvedla, že žalobkyně u pana [jméno FO] nebydlela, nikdy tam nepřespala, možná mu nosila nákupy, ale to tam dělal skoro každý. Svědkyně uvedla, že nevěří, že by společně hospodařili, určitě jí pan [jméno FO] nákupy platil. Potvrdila, že pokud by žalovaná nemovitost prodávala, měli by s manželem zájem.

21. Z výslechu [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobkyni zná od vidění, žalovanou nezná. Ke vztahu paní žalobkyně a pana [jméno FO] uvedl, že žádný nebyl, navštěvovala ho, párkrát ji tam viděl, když pan [jméno FO] ještě žil a pak i poté, co zemřel, to si odvážela nějaké věci, zřejmě její. Svědek uvedl, že slyšel cinkat nádobí. Dále uvedl, že jednou viděl žalobkyni tam mýt okna. Podle svědka paní žalobkyně panu [jméno FO] nenakupovala, o dům se staral pan [jméno FO] sám, pomáhala mu paní [jméno FO]. Pan [jméno FO] žil sám, s paní žalobkyní nežil. Dále svědek vypověděl, že asi před 4 lety chtěl pan [jméno FO] udělat střechu, řekl, že už si zjišťoval, kolik by to stálo a ukázal svědkovi obálku s penězi, kde bylo okolo 200 000 Kč. Svědkovi říkal, že má peníze i na pohřeb. Svědek slyšel od pana [jméno FO], že ty peníze tam pak už nebyli.

22. Z výslechu [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobkyni zná pouze od vidění, paní žalovanou viděla jen jednou. Podle svědkyně žil pan [jméno FO] sám, mezi ním a paní žalovanou si nikdy nevšimla náznaku nějakého vztahu. Dále uvedla, že občas mu lidé ze vsi pomáhali, dovézt nákup, sekat trávu. I paní [jméno FO] mu něco nosila, byla tam jednou až dvakrát v týdnu, jednou ji viděla, že tam myla okna. Uvedla, že u pana [jméno FO] žalobkyně nepřespávala, navštěvovala ho. Občas ho navštěvoval i bratr žalobkyně. Podle svědkyně byl pan [jméno FO] pořád doma, většinou byl sám. Dále uvedla, že panu [jméno FO] podepisovali nějaký papír, kvůli tomu baráku nebo kvůli paní [jméno FO]. Dále hovořila o nějaké petici, která se zřejmě týkala sporu žalobkyně ohledně pozemků.

23. Z výslechu [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobkyni zná, jedná se o její sousedku, paní žalovanou nezná. Ke vtahu žalobkyně a pana [jméno FO] uvedla, že žádný vztah nebyl, občas mu donesla nákup, sázela kytky. Dále uvedla, že ona samu mu 15 let prala, občas něco donesla, když pekla. Přestala se starat v době, kdy tam začala chodit paní žalobkyně, asi v roce 2017, neboť s tou nechtěla mít nic společného. Dále uvedla, že když žalobkyně přijela, parkovala před svou zahradou, před domem pana [jméno FO] jen když mu něco dovezla. Podle svědkyně nikdy vozidlo nestálo před pozemkem přes noc a většinou ne déle než dvě hodiny. Pana [jméno FO] popsala jako dobráka, který se tak trochu stranil lidí, neuměl říci ne. Podle svědkyně mu tam pomáhali tak nějak všichni. Dále uvedla, že si je jistá, že pan [jméno FO] nikdy nebyl v bytě u paní žalobkyně. Svědkyně uvedla, že mu nakupovala, a tak věděla, kde má pan [jméno FO] peníze, nevěděla sice kolik, ale měl obálkovou metodu a sám říkal, že má 200 000 Kč na střechu, 30 000 Kč na pohřeb a obálku, kde měl koruny a Eura. Vypověděla, že s paní žalobkyní měla v minulosti spor ohledně neoprávněné stavby, ale to je již vyřešené, část stavby musí svědkyně odstranit. Ohledně patice uvedla, že nejde o žádnou petici, ale že lidé nepochopili tu drzost, že se na parte nechala žalobkyně napsat jako přítelkyně pana [jméno FO].

24. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyni zná jako sousedku, paní žalovanou nezná. Ke vztahu žalobkyně a pana [jméno FO], uvedl, že o vztahu nic neví, rozhodně si nevšiml, že by mezi nimi byl nějaký citový vztah. Pan [jméno FO] žil sám, nikdo s ním v domě nežil, paní žalobkyně si k němu chodila pro vodu. Dále uvedl, že jeho matka ([jméno FO]) mu pomáhala, na Vánoce mu vozidla jídlo, pak ale přestala pana [jméno FO] navštěvovat. Dále uvedl, že žalobkyně jej pak asi také vozila k lékaři nebo na nákup. Podle svědka si paní žalobkyně nezaslouží dědit po panu [jméno FO] domek.

25. Z výslechu [jméno FO] bylo zjištěno, že paní žalobkyni zná, je to sousedka. Pana [jméno FO] také znal jako souseda, byl to starý pán, starý mládenec, který neměl nikdy žádnou přítelkyni, nikdy za ním neviděl nikoho jezdit. Ke vztahu paní žalobkyně a pana [jméno FO] uvedl, že neví o tom, že by měli nějaký vztah. O životě pana [jméno FO] se blíže nemohl vyjádřit, věděl jen, že žil osamoceně, byl prostý vesničan a dále jen to, co se říkalo ve vesnici. Ohledně „petice“ uvedl, že směřovala proti paní žalobkyni, že neměla vztah s panem [jméno FO].

26. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že zná žalobkyni, jedná se o sousedku. Z jeho výpovědi nebyly zjištěny žádných podstatné skutečnosti. Uvedl, že nic neví o vztahu paní žalobkyně a pana [jméno FO], ani o tom, že by se paní žalobkyně o pana [jméno FO] starala, s panem [jméno FO] nikdy nemluvil, jen se zdravili. Z jeho výpovědi bylo pouze zjištěno, že podepsal „petici“, že paní žalobkyně nežila s panem [jméno FO].

27. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že zná paní žalobkyni jako sousedku. Ke vztahu paní žalobkyně s panem [jméno FO] uvedl, že určitě žádný vztah nebyl, paní žalobkyně si tam chodila pro vodu, společně je nikdy neviděl. Panu [jméno FO] pomáhala paní [jméno FO]. K osobě pana [jméno FO] uvedl, že se lidí stranil, nikomu neotvíral. K osobě žalobkyně uvedl, že je nespravedlivé, aby si tam dělala nějaké nároky.

28. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že paní žalobkyni zná jako sousedku. Vypověděla, že k panu [jméno FO] původně chodila paní [jméno FO], ale pak přestala v době, kdy tam začala chodit žalobkyně. Žalobkyni vídala, jak tam nosí tašky, ke konci ji tam vídala chodit každý den. Ohledně „petice“ uvedla, že ji podepsala, protože nesouhlasí s tím, že by žalobkyně měla po panu [jméno FO] dědit. Dále uvedla, že pan [jméno FO] bydlel sám, v poslední době ani moc nevycházel, není si vědoma, že by žalobkyně u pana [jméno FO] přespávala. O žalobkyni nikdy nemluvil, naposledy ho viděla před 3 lety. Pan [jméno FO] rozuměl česky, ale česky neuměl.

29. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně je dobrá známá, žalovanou nezná. Uvedl, že znal pana [jméno FO], byl to soused a jednu dobu s ním pracoval. V posledních pěti letech jej vídal jako souseda babičky, když ji navštěvoval. Z jeho výpovědi nebylo zjištěno ničeho podstatného. Uvedl, že pan [jméno FO] žil sám, žalobkyni u něj neviděl, domnívá se, že mu pomáhali paní [jméno FO], pan [jméno FO] a pan [jméno FO].

30. Z výslechu [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobkyni zná dlouhodobě, žalovanou nezná. Znal i pana [jméno FO]. Vypověděl, že paní žalobkyně nebyla přítelkyní pana [jméno FO], nedojížděla za ním, nebydlela u něj, svědek je spolu neviděl. Lidé říkali, že mu nosila věci, asi mu pomáhala, ráda pomáhala starým lidem. Dále uvedl, že se domnívá, že si za svou pomoc nechávala platit, neboť to řekla jeho ženě. Uvedl, že tomu, že byla přítelkyně, nikdo ve vesnici nevěří, nikdo ji tam neviděl se zdržovat, pan [jméno FO] byl starý mládenec. Na druhou straně ale uvedl, že nemůže vyloučit, že pana [jméno FO] navštěvovala.

31. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyni velmi dobře zná z vesnice, žalovanou osobně nezná. Uvedla, že i velmi dobře znala pana [jméno FO], popsal ho jako ochotného a vstřícného člověka, se kterým nebyl problémy. Lidé z vesnice se mu snažili pomáhat, protože věděli, že nikoho nemá. Ke vztahu paní žalobkyně na pana [jméno FO] uvedla, že na 100% nebyla jeho přítelkyní, spíš známou, nikdy jí neřekl jménem, mluvil o ní jako o [jméno FO]. Dále uvedla, že ji viděla u pana [jméno FO] jen, když mu nesla nákup, jinak je společně neviděl, s panem [jméno FO] nežila. Podle svědkyně se no něj nestarala, pouze mu nakupovala. Svědkyně uvedla, že si jí jednou žalobkyně stěžovala, že už to tak dál nejde, že jí zaplatí, když ho povoze k lékaři. To bylo asi v létě 2017. K „petici“ se vyjádřila tak, že nejde o „petici“, ale o pomoc panu [jméno FO], že žalobkyně nebyla jeho přítelkyní.

32. Z výslechu [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobkyni zná jako sousedku, žalovanou nezná. Z výslechu nebylo zjištěno žádných podstatných skutečností. Svědkyně žalobkyni u pana [jméno FO] neviděla, pouze ví, že říkala, že mu chodí nakoupit, že ho vozí do nemocnice, a že ho odvezli do LDN.

33. Ze žalobkyní navržených svědků, nebyla provedena svědecká výpověď svědkyně [jméno FO], svědka [jméno FO] st., [jméno FO] ml., svědkyně [jméno FO], svědka [jméno FO], svědkyně [jméno FO], svědka [jméno FO], svědkyně [jméno FO] st., svědka [jméno FO], když žalovaná při jednání konaném dne 7. 6. 2022 uvedla, že na provedení dalších svědeckých výpovědí netrvá. Na jednání konaném dne 20. 9. 2022 žalovaná sdělila, že trvá na výslechu svědků: [jméno FO], [jméno FO] st., [jméno FO] ml., [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ml. Na jednání konaném dne 20. 4. 2023 soud pro nadbytečnost zamítl návrh žalované na provedení důkazu fotografií pana [jméno FO], když tímto důkazem žalovaná hodlala zpochybnit věrohodnost svědka [jméno FO], neboť pan [jméno FO] měl hnědé oči nikoliv modré, jak uvedl svědek. Dle názoru soudu skutečnost, že si svědek, který se jako ošetřovatel staral o pana [jméno FO] po krátkou dobu v [zdravotní zařízení] ve [město], nepamatuje barvu jeho očí, samo o sobě nesvědčí o nevěrohodnosti tohoto svědka. Soud zamítl návrh žalované na provedení svědecké výpovědi [jméno FO], primáře Nemocnice [město] a svědeckou výpovědí [jméno FO], zdravotně sociální pracovnice pro nadbytečnost, neboť skutečnosti, které žalovaná hodlala těmito důkazy prokazovat (skutečnost, že zůstavitel označoval žalobkyni za pečovatelku), byly zjištěny z provedených listinných důkazů a dále z důvodu, že se jedná o osoby, které jsou vázány povinností mlčenlivosti podle zákona o zdravotních službách. Při jednání konaném dne 11. 5. 2023 pak žalobkyně uvedla, že na provedení dalších důkazů netrvá.

34. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že poslední rok před smrtí zůstavitele žili jako druh a družka v jeho rodinném domku [adresa]. Žili spokojeně, šťastně a zpříjemňovali si život v důchodu. Z počátku se jednalo o vzájemnou výpomoc, spočívající v dohodě, že si od pana [jméno FO] bude brát vodu a za to mu bude chodit nakupovat. Pak se domluvili, že to dají dohromady, neboť jim to vyhovovalo. Žalobkyně se starala o domácnost, společně obhospodařovali zahradu, a to i zahradu, kterou vlastnila žalobkyně, a kterou má nyní její dcera. Ke společnému finančnímu hospodaření žalobkyně uvedla, že začali společně hospodařit už v roce 2015, úplně ale měli společné finance od roku 2016. Měsíčně každý dával na společné výdaje částku 5 000 Kč, když přišel důchod, pan [jméno FO] dával peníze dříve, neboť mu chodil důchod k 6., žalobkyně dostávala důchod na účet okolo 12., tak poté vybrala 5 000 Kč na společné výdaje. Pokud nevyšli, dávali další peníze, vždy spravedlivě. Z těchto peněz se hradilo jídlo, věci do domácnosti, věci na běžnou údržbu, pohonné hmoty (benzín). Někdy vyšli tak akorát, většinou se ale museli peníze doplňovat, což se dělo průběžně, zpravidla dal každý po 1 000 Kč. Průměrné měsíční výdaje žalobkyně uvedla v rozmezí 15 000 – 17 000 Kč. Se zbylými penězi z důchodu si každý nakládal po svém. Nákupy zajišťovala v posledním roce převážně žalobkyně, pan [jméno FO] jí dával peníze ze společných financí. Při svém výslechu dne 3. 11. 2022 žalobkyně uvedla, že ze společných peněz se hradila matrace pro pana [jméno FO], ze svých prostředků pak hradila žalobkyně povlečení, prostěradlo, nádobí lednici s mrazákem a přenosné WC. Při svém výslechu dne 20. 12. 2022 ale na dotaz samosoudkyně uvedla, že přenosné WC a lednice byly hrazeny ze společných prostředků, kdy tyto věci objednávala a zaplatila dcera, dovezla je přepravní služba a dceři to následně byly uhrazeno ze společných prostředků. Ze společných prostředků se hradili polštáře a peřiny. Dále vypověděla, že od doby, když byla v důchodu, přespávala v rodinném domku [adresa] -5x v týdnu. Vodu a elektřinu od roku 2015 hradili společně, SIPO se platilo na poště, faktury ve stánku. Výdaje na domácnost se hradili buď ze společných peněz, nebo pokud tyto došly, pak se se zůstavitelem domluvili, kolik každý přidá a zase se to hradilo společně. Náklady v bytě si hradila žalobkyně, ale pan [jméno FO][Anonymizováno]jí tak 5x do roka přidal okolo 1 000 Kč na elektřinu, protože se v bytě vařilo a pralo. Ohledně nákladů na byt uvedla 3 740 Kč fond oprav, 830 Kč elektřina, 740 Kč plyn (čtvrtletně), poplatky za TV a rozhlas. Výši svého důchodu uvedla 15 000 Kč. Vypověděla, že vztah byl založen na úctě a toleranci, byli rádi, že nejsou sami, společně jim bylo dobře. Hotovost, kterou zanechal zůstavitel (40 000 Kč) žalobkyně označila za společnou hotovost, 15 000 Kč uhradila za kremaci, chtěla nechat udělat náhrobní kámen, což se ale již nerealizovala a pak z těchto peněz hradila poplatky za vodu, elektřinu a daň z nemovitosti. Na dotaz z čeho byla částka 40 000 Kč ušetřena, žalobkyně uvedla, že ne vždy se utratilo celých 10 000 Kč, co zbylo, se šetřilo, ačkoliv před tím vypověděla, že někdy vyšli tak akorát, většinou ale museli peníze doplňovat a náklady odhadla na částku 15 000 – 17 000 Kč měsíčně, následně na částku 13 000 – 15 000 Kč. Na dotaz, proč pan [jméno FO] uváděl, že má pečovatelku, žalobkyně sdělila, že neví, že se možná styděl nebo to bylo tím úrazem. Popřela, že by jí pan [jméno FO] za její pomoc platil. Dále uvedla, že u pana [jméno FO] měla ledničku, záchod, lustr a to, co nakoupila (talíře, hrnky). K postoji svědků, kteří vystupovali proti žalobkyně uvedla, že měla spor s paní [jméno FO] ohledně černé stavby, což se řešilo na úřadech a část stavby nakonec musela paní [jméno FO] odstranit. Paní [jméno FO] má navíc vazby na pana [jméno FO], který byl předsedou stavební komise v letech 2014 – 2018, pak byl v investiční komisy, jeho nejmladší syn je starostou a nejstarší vedoucím finančního odboru. Dále vypověděla, že paní [jméno FO] se o pana [jméno FO] starala před tím, než tam začala chodit žalobkyně, pak tam chodit přestala, byla tam asi dvakrát, z čehož jednou mu měla vynadat, že si narazil ženskou. Ohledně jeho pobytu v LDN uvedla, že jej tam navštěvovala, vozila mu, co potřeboval. V listopadu pan [jméno FO] řekl sociální pracovnici, aby důchod, co nebyl spotřebován, byl vyplacen žalobkyni a i zbytek důchodu v prosinci byl vyplacen jí, neboť si to tak pan [jméno FO] přál, byla jeho rodinou. Peníze použila na cesty za ním, na úhradu věcí, co nakoupila a co hradila v lékárně, částečně ale něco doplácela.

35. Soud zamítl pro nadbytečnost důkaz leteckým snímkem. Dále soud zamítl pro nadbytečnost návrh žalobkyně na provedení důkazu kopií nájemní smlouvy na hřbitově, soupisem jízd dovozové služby, kopií záznamu o výjezdu Záchranné služby ze dne 13. 10. 2018, průkazem diabetika, daňovým přiznáním za rok 2048, 2019 a 2020 a fakturou za pohřeb. Důkaz nájemní smlouvou soud považuje za nadbytečný, když tímto důkazem žalobkyně hodlala prokazovat svůj vztah k zůstaviteli, zejména to, že jeho poslední přání bylo ležet v hrobě vedle maty, které mu chtěla, ale nemohla splnit, když smlouvu sjednával příbuzný od žalované. Důkaz soupisem jízd dovozové služby a fakturou za pohřeb soud považuje za nadbytečný z důvodu, že na základě již provedených důkazů bylo spolehlivě zjištěno, že žalobkyně vozila a doprovázela pana [jméno FO] na lékařská vyšetření a hradila náklady na pohřeb, a to z prostředků, která zůstali po panu [jméno FO], a o kterých žalobkyně tvrdí, že se jednalo o společné finance. Rovněž tak záznam z výjezdu Záchranné služby soud shledal nadbytečným, neboť nemá pochybnosti o tom, že to byla žalobkyně, kdo volal v den úrazu pana [jméno FO] Záchrannou službu. Pokud tímto důkazem chtěla žalobkyně zpochybnit, co je napsáno ve zprávě o výjezdu ohledně její komunikace s posádkou, má soud za to, že její jednání s posádkou nesouvisí s předmětem řízení. Rovněž soud zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu daňovým přiznáním, kterým mělo být prokázáno, že žalobkyně hradila daň z nemovitosti, neboť se i v tomto případě jedná o období po smrti zůstavitele a tedy nemají žádnou vypovídací hodnotu o vedení společné domácnosti (společném hospodaření) v rozhodné době, tedy v době minimálně rok před smrtí zůstavitele, respektive rok před jeho nástupem do nemocnic.

36. Soud provedl obsáhlé dokazování, jehož základem byly především výslechy řady svědků, předložené listinné důkazy a účastnická výpověď žalobkyně. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti.

37. Po skutkové stránce osud z provedených důkazů zjistil, že žalobkyně se o pana [jméno FO] starala, vařila, prala, žehlila, pomáhala na zahradě i s obstaráváním zvířectva, vozidla a doprovázela jej k lékaři, navštěvoval ho v LDN. Tuto skutečnost de facto potvrdili v řízení vyslechnutí svědci, byť část z nich vyjádřila své pochybnosti o důvodech, které žalobkyni k pomoci zůstaviteli vedli, jakož i o rozsahu její pomoci. Dále soud zjistil, že žalobkyně a zůstavitel obývali každý jinou nemovitost, zůstavitel žil v nemovitosti Na Rovince, kterou vlastnil, žalobkyně žila v bytě v Habartově, který je v jejím vlastnictví. Soud dovodil, že žalobkyně a zůstavitel nikdy společně nebydleli. K tomu závěru soud dospěl především na základě sdělení žalobkyně, která sama v žalobě původně uvedla, že za zůstavitelem docházela téměř denně po dobu 4 let, že ačkoliv nežila se zůstavitelem ve společné domácnosti, docházela za ním denně, významně se finančně podílela na společné domácnosti, starala se o veškeré potřeby zůstavitele, stejně jako o jeho nemovitost a zvířectvo. Dále uvedla, že v zimě 2018, když onemocněl, začala se starat ještě intenzivněji a denně docházela 2km pěšky ze svého domova. Ve svém vyjádření ze dne 25. 7. 2021 již pozměnila tvrzení o tom, že nežila se zůstavitelem ve společné domácnosti ve smyslu „žití pod jednou střechou“ a uvedla, že společné soužití bylo hlavně v rodinném domku zůstavitele, ale občas užívali i byt žalobkyně v [město], kde zajišťovala praní, žehlení a vaření a denně vozila k zůstaviteli do rodinného domku. Následně pak tvrzení, že denně dojížděla nebo docházela za zůstavitelem, sama popřela, když uvedla, že od srpna 2016 u zůstavitele v rodinném domku přespávala, a to 3 -5x v týdnu a od roku 2017 i vícekrát. Rovněž společné užívání bytu v [město] sama žalobkyně popřela, a to tvrzením, že zůstavitel se za ní v bytě příležitostně zastavil v době, když byl ještě pohyblivý (asi v roce 2014), když jel nakoupit do [město] a žalobkyně jej pak odvezla s nákupem do rodinného domku [adresa]. Soud dospěl k závěru, že z příležitostných návštěv pana [jméno FO] u žalobkyně, které zřejmě byly za účelem jeho následného odvozu, nelze dovozoval, že společně užívali byt žalobkyně. V tomto směru pak soud neuvěřil svědecké výpovědi [jméno FO] (dcery žalobkyně), svědkyně [jméno FO] (kamarádky dcery žalobkyně) a svědkyně [jméno FO] (obyvatelky stejného bytového domu, ve kterém má žalobkyně bytovou jednotku) o tom, že žalobkyně a pan [jméno FO] vedli společnou domácnost a střídavě žili u jeho rodinném domku a v bytě paní žalobkyně. Z celé škály svědků pouze tyto tři osoby před soudem žalobkyni potvrdily, že žalobkyně a pan [jméno FO] střídavě pobývali v rodinném domku pana [jméno FO] a v bytě paní žalobkyně, a že žalobkyně v rodinném domku pana [jméno FO] přespávala. Z výpovědí ostatních vyslechnutých svědků nebylo potvrzeno, že by žalobkyně a zůstavitel společně bydleli v jeho rodinném domě, nebo že by tam žalobkyně přespávala. I bratr žalobkyně, pan [jméno FO], jako svědek před soudem uvedl, že sestra za panem [jméno FO] jezdila v době, kdy na tom byl špatně (asi posledních půl roku) i dvakrát, třikrát denně, připravovat mu snídani, večeři. Pouze vyvozoval, že v rodinném domku musela někdy zůstávat i přes noc, což dovozoval z toho, že to byla ona, kdo mu volal záchranku, když v noci zkolaboval. Žalobkyně však vysvětlila, že toto si asi bratr spletl, neboť v den úrazu jej našla ve večerních hodinách, když mu nesla večeři. Soudu se nejeví jako pravděpodobné, že by bratr žalobkyně jako přítel pana [jméno FO] nevěděl nic o tom, že u něj jeho sestra přespává 3 - 5x v týdnu od srpna 2016 a od roku 2017 i častěji. Přestože byl bratr žalobkyně dlouholetým přítelem pana [jméno FO] a jak sám uvedl, vídal se se sestrou denně, nevěděl nic o jejich hospodaření. Totéž v podstatě uvedl před soudem i syn žalobkyně. Kdyby opravdu žalobkyně v rodinném domku zůstavitele přespávala 3 - 5x v týdnu nebo i častěji po dobu více jak dvou let (od srpna 2016), jak tvrdila, museli by si její dlouhodobé přítomnosti povšimnout sousedé, kteří v řízení byli slyšeni jako svědci a musel by si této skutečnosti povšimnout i její bratr. Z výpovědí svědků žijících [adresa], kteří neměli k žalobkyni bližší vztah a ani k zůstaviteli nebyl jejich vztah ničím jiným, než běžným sousedským vztahem, má soud za prokázané to, že žalobkyně pečovala o zůstavitele, potažmo i o jeho domácnost, nikoliv ale o společnou domácnost, tedy pečovala o zůstavitele z jiného důvodu než z důvodu společné domácnosti.

38. Soud má za prokázané, že žalobkyně byla se zůstavitelem v pravidelném, téměř každodenním, kontaktu. Mezi žalobkyní a zůstavitelem byl nastolen určitý specifický vztah, kdy nešlo jen o to, že žalobkyně zůstaviteli nakupovala, vařila a donášela jídlo, uklízela, pomáhala v domácnosti, ale zajišťovala pomoc při obstarávání hospodářství (chov drobného zvířectva) i pomoc a péči o zůstavitele, jako např. doprovod k lékaři, pomoc při obstarávání úhrad spojených s provozem domácnosti a nemovitosti. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně byla placenou pečovatelkou, nebylo ale ani prokázáno, že žalobkyně a zůstavitel vedli společnou domácnost a společně uhrazovali náklady na své potřeby.

39. Po právní stránce soud na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.).

40. Podle § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

41. Podle § 1637 o. z. platí, že nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

42. Občanský zákoník pojem společné domácnosti nedefinuje. Jedním z pojmových znaků společné domácnosti je trvalost soužití. Vedle trvalosti soužití je základním předpokladem pro vznik společné domácnosti spotřební společenství. Jinými slovy je společná domácnost spotřebním společenstvím trvalé povahy; představuje skutečné a trvalé soužití fyzických osob, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy; jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod. nepostačuje.

43. Vznik společné domácnosti je vyloučen v případech občasného přespávání či návštěvy, stejně tak v případech výpomoci v domácnosti. Naproti tomu ale předpokladem pro vznik společné domácnosti není existence konkrétního obydlí. I když pojem společné domácnosti zpravidla předpokládá společné bydlení, soužití ve společné domácnosti nebrání, bydlí-li její členové ve více bytech, jestliže spolu žijí trvale a jestliže společně uhrazují náklady na své potřeby. Jak vyplývá z rozsudku NS ČR sp. zn. 21 Cdo 292/2013 ze dne 28. 11. 2013. je soužití ve společné domácnosti možné i za předpokladu, že její členové bydlí ve více domech (bytech).

44. Žalobkyně se snažila prokázat, že byla družkou zůstavitele, nikoliv jeho pečovatelkou, že s ním vedla společnou domácnost, o kterou společně pečovali. Zejména z listinných důkazů (lékařská zpráva ze dne 30. 10. 2018, Oznámení o poskytovali pomoci ze dne 18. 6. 2018, Informovaný souhlas ze dne 310. 10. 2018 a prohlášení osoby blízké ze dne 31. 10. 2018) vzal ale soud za zjištěné, že zůstavitel, pan [jméno FO] považoval žalobkyni za osobu blízkou, označoval ji za pečovatelku. Skutečnost, že žalobkyně byla osobou blízkou, ale současně neznamená, že byla osobou spolužijící. Pojem osoba blízká a pojem osoba spolužijící nelze slučovat.

45. Podle citované ustanovení § 1637 o. z. může nabýt dědictví po zůstaviteli osoba, která s ním žila po dobu nejméně jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti (tedy žila s ním trvale a současně spolu s ním uhrazovala náklady na své potřeby) a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost nebo byla na zůstavitele odkázána výživou. To znamená, že vznik dědické způsobilosti osoby spolužijící ve společné domácnosti, může svědčit i osobě, která není se zůstavitelem v příbuzenském nebo jiném blízkém vztahu (tedy např. není jeho partnerem či druhem), a proto soud bez ohledu na to, zda žalobkyně byla pečovatelkou nebo družkou zůstavitele, zjišťoval, zda vedli společnou domácnost a je tak naplněn znak trvalého soužití a společného uhrazování nákladů na své potřeby.

46. V závěrečném návrhu žalobkyně navrhla žalobě jako důvodné vyhovět, neboť bylo prokázáno, že žila se zůstavitelem ve společné domácnosti a společně uhrazovali náklady na své potřeby, žalobkyně pečovala o společnou domácnost a společně uhrazovaly výdaje na domácnost a náklady na své potřeby. Negativní postoj svědků žalované, kteří svědčili v její neprospěch, vyvozuje jednak ze zájmu svědka [jméno FO] koupit od žalované zůstavitelovy nemovitosti a dále pro neshody s paní [jméno FO].

47. Žalovaná v závěrečném návrhu navrhovala žalobu zamítnout, neboť na základě provedených důkazů má za prokázané, že žalobkyně nežila se zůstavitele po dobu jednoho roku ve společné domácnosti a nepečovala o společnou domácnost. Žalobkyně pomáhala zůstavitele v rovině sousedské výpomoci, její služby lze označit za pečovatelské, které nenaplňují podmínky společného soužití dvou osob. Výpověď žalobkyně o společném hospodaření označila za rozporuplnou. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by nějaká společná domácnost byla, ani že byla vůle žít společně se zůstavitelem. Jednání žalobkyně žalovaná považuje v rozporu s dobrými mravy.

48. Soud na základě provedených důkazů nemá sebemenších pochybností o tom, že žalobkyně dlouhodobě bez jakéhokoliv časového omezení pečovala o zůstavitele i jeho domácnost. Stejně tak nemá pochyb o tom, že mezi žalobkyní a zůstavitelem existoval určitý blízký vztah. Blízky vztah sám o sobě ale společnou domácnost mezi dvěma osobami nezakládá. Musí zde být vůle založit a vést spolu trvalou domácnost a za tím účelem se společně podílet na hospodaření a chodu domácnosti.

49. Soužití fyzických osob se považuje za trvalé pouze tehdy, jestliže objektivně zjistitelné skutečnosti svědčí o úmyslu osob vést společnou domácnost.

50. Osoba, která se domáhá dědictví z titulu spolužití ve společné domácnosti, musí prokázat spolužití, trvalost takového spolužití, péči o společnou domácnost nebo odkázání výživou na zůstavitele, a to vše alespoň jeden rok před smrtí zůstavitele.

51. Splnění této podmínky předpokládá, že spolužijící osoba žila ve společné domácnosti tak, jako by byla řádným členem rodiny, vyžaduje se, aby z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti.

52. Z provedených svědeckých výpovědí bylo zjištěno, že ohledně osobnosti pana [jméno FO] se jednalo o starého muže, který celý život žil sám, nikdy se neoženil, neměl děti, neměl přítelkyni, byl spíše uzavřené povahy, z cizích lidí měl až „strach“, komunikoval pouze s lidmi, které znal dlouhodobě, nikam nechodil, dokud mohl tak chodil jen k lékaři a na nákup, potřeboval občasnou výpomoc. S ohledem na sdělení samotného pana [jméno FO] u lékařů a před Úřadem práce má soud za to, že žalobkyni nepovažoval za přítelkyni, družku, ale za pečovatelku a osobu blízkou. Na základě svědeckých výpovědí pak soud dospěl k závěru, že tyto v převážné většině korespondují s tím, jak byl zůstavitel vylíčen. Soud má za to, že provedené důkazy plně nasvědčují tomu, že pan [jméno FO] potřeboval dlouhodobě pomoc od druhých, která se s ohledem na přibývající věk a zhoršující se zdravotní stav stupňovala a v posledních letech mu tuto pomoc poskytovala právě žalobkyně. V tomto smyslu se soud ztotožňuje s názorem žalobkyně, že v podstatě i svědci navrženi žalovanou, potvrdili, že se o zůstavitele žalobkyně starala. V komplexu provedených důkazů ale soud neuvěřil, že by žalobkyni považoval za družku, ani že by u zůstavitelova byla vůle založit a vést se žalobkyní společnou domácnost. Péče o společnou domácnost zakládá dědický nárok pouze v případě, že se tak děje z důvodu společného soužití, a nikoliv z důvodu jiného. Na druhé straně ale uvěřil žalobkyni, že ona sama se subjektivně za družku (přítelkyni) považovala a v tomto duchu i vystupovala a prezentovala toto své přesvědčení i dále. To, že se u žalobkyně jedná o odlišné vnímání subjektivně ovlivněné reality, než jak ji vnímalo okolí, soud vyvozuje mimo jiné i ze svědeckých výpovědí svědků. Svědci, kteří žijí v sousedství nemovitosti zůstavitele, v podstatě do jednoho popřeli, že by žalobkyně žila se zůstavitelem ve společné domácnosti. Soud se neztotožnil s názorem žalobkyně, že svědci navržení žalovanou, vypovídali v její neprospěch z důvodu pomsty či snahy pana [jméno FO] získat majetek, když i svědci, které navrhla žalobkyně na podporu tvrzení, že žila se zůstavitelem ve společné domácnosti, kteří vnímali její působení u pana [jméno FO] bezprostředně svými smysly, společné bydlení žalobkyně a zůstavitele nepotvrdili. Například svědek [jméno FO] uvedl na dotaz, zda měli společné bydlení, že netuší, myslí, že ne. Svědek [jméno FO], bratr žalobkyně a jeden z nejbližších osob pro pana [jméno FO] uvedl, že jejich vztah byl hlubší kamarádský, že byl pan [jméno FO] rád, že se o něj stará, společné soužití v jedné domácnosti a společné hospodaření, resp. uhrazování nákladů na své potřeby, nepotvrdil. Uvedl, že peníze sestra panu [jméno FO] asi nedávala, investovala do lednice, do matrace, i když ani to, že by tyto věci hradila sestra, před soudem nemohl potvrdit, viděl pouze, že tyto věci setra přivezla. Kromě dcery žalobkyně, svědkyně [jméno FO], a svědkyně [jméno FO] žádný ze svědků navržených žalobkyní přímo nepotvrdil, že by žila s panem [jméno FO] ve společné domácnosti Svědkyně [jméno FO] uvedla, že o jejich vztahu a soužití nic neví. Svědek [jméno FO] měl pouze od žalobkyně informaci, že s panem [jméno FO] žije. Nepřesvědčivě na soud pak působilo i upravování jednotlivých tvrzení samotnou žalobkyní, a to tak, jak se právě domnívala, že by jí v řízení mohlo být ku prospěchu. V jejích tvrzení bylo zjištěno příliš mnoho rozporů, které ve vzájemných souvislostech odporují tomu, co je žalobkyní tvrzeno. Například žalobkyně uváděla, že za žalovaným docházela denně, ale následně tvrdila, že v rodinném domku od srpna 2016 přespávala 3 – 5x za týden, od roku 2017 i častěji. Nebo ohledně financování lednice, přenosného WC a dalších věcí, když prvotně uváděla, že je financovala ona, následně že byly hrazeny ze společných financí, v závěru pak, že se jednalo o její věci, proto si je z domku odnesla. Rovněž tak ohledně společných financí má soud pochybnosti o tom, že k praktikování společných finančních prostředků vůbec docházelo. Žalobkyně tvrdila, že každý dával měsíčně 5 000 Kč, pan [jméno FO] dříve, neboť mu chodil dříve důchod, žalobkyně později, neboť jí chodil na účet až okolo poloviny měsíce. Konkrétně uvedla, že když jí důchod přišel, vybrala 5 000 Kč a dala je do společných peněz. Když bylo zjištěno, že z bankovního účtu nebyla v uvedeném období okolo výplatního termínu důchodu vybírána částka 5 000 Kč, pozměnila žalobkyně tvrzení, že někdy vybrala méně, protože třeba měla hotovost, někdy jí v hotovosti dala peníze její dcera. Rozpor soud spatřuje také v tvrzení, že žalobkyně vypověděla, že většinou museli peníze doplňovat, neboť nevystačili, odhadla měsíční výdaje na částku okolo 15 000 Kč, ale vzápětí uvedla, že ze společných peněž našetřili částku 40 000 Kč, a to po částkách které zbyly, když neutratili všechny společné peníze. Z našetřených peněz rovně měli hradit společné věci (např. lednice, přenosné WC), o kterých ani sama žalobkyně nebyla schopna jednoznačně a bez dalších pochybností tvrdit, z jakých finanční prostředků byly hrazeny. V kontextu zákonného požadavku, aby spolužijící osoba žila se zůstavitelem ve společné domácnosti, což předpokládá, že spolužijící fyzická osoba a zůstavitel žili trvale v jedné a téže domácnosti (nikoli domovech) a není podstatné, jaké v ní bylo jejich postavení, tedy zda šlo o poměr obdobný poměru manželskému nebo partnerskému, nebo o vztah zcela jiný, nemohla být ani svědecká výpověď svědka [jméno FO], ošetřovatel v [zdravotní zařízení], který uvedl, že pan [jméno FO] označil paní [jméno FO] za družku, posouzena jako důkaz toho, že žalobkyně a zůstavitel spolu žili a společně hospodařili, neboť jak již soud uvedl, blízký vztah ani vztah druh – družka sám o sobě společnou domácnost mezi dvěma osobami nezaloží. Nestačí dokonce ani to, aby spolu druh a družka bydleli v jenom bytě, pokud zde není vůle založit a vést spolu trvalou domácnost a za tím účelem se společně podílet na hospodaření a chodu domácnosti.

53. Bylo na žalobkyni, aby v daném soudním řízení prokázala, že byly naplněny všechny znaky společné domácnosti, tedy existenci společné domácnosti se zůstavitelem. Ačkoliv žalobkyně může být přesvědčena, že sdílela se zůstavitelem před jeho smrtí společnou domácnost, nepodařilo se jí toto tvrzení v řízení prokázat. Žalobkyně, která měla ve sporu břemeno tvrzení a břemeno důkazní přes poučení soudu neprokázala skutkové okolnosti nasvědčující tomu, že žila se zůstavitelem [jméno FO] po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, a že by z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost. Nebylo prokázáno, že žalobkyně se zůstavitelem vytvořili takové společenství, které by se neomezovalo na pravidelnou soustavnou výpomoc, ale ve skutečnosti představovalo jejich jedinou společnou domácnost.

54. Za situace, kdy žalobkyně přes poučení soudu nenavrhla na podporu svých tvrzení žádné další důkazy a zhodnocení provedených důkazů neumožňuje soudu učinit závěr o pravdivosti tvrzení žalobkyně, ale současně ani o tom, že by bylo nepravdivé, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Na tomto závěru soudu nemohou nic změnit ani svědecké výpovědi svědků strany žalované, které podle názoru soudu ve svém důsledku pouze potvrdili, že žalobkyně pomáhala určitým způsobem panu [jméno FO], v rodinném domku zůstavitele neměla faktické bydliště (což ostatně žalobkyně ani netvrdila), v rodinném domku nepřespávala, ale ke sporné otázce vedení společné domácnosti neposkytli žádných pro soud relevantních poznatků. Uvedení svědci sice shodně vyloučili, že by žalobkyně byla družkou (přítelkyní) pana [jméno FO], jakož i to, že by s ním žila ve společné domácnosti, avšak z jejich výpovědí je zjevné, že i tito svědci chápou společnou domácnost ve smyslu společného bydlení. I když se společné bydlení zpravidla předpokládá, nemusí být vždy nutně podmínkou pro vznik společné domácnosti existence konkrétního obydlí. Důkazní břemeno však v tomto řízení leželo na žalobkyni, jakožto osobě, která nárok na dědictví po zůstaviteli uplatňuje. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za výsledek dokazování. V zájmu žalobkyně bylo, aby tvrzené skutečnosti rozhodné podle hmotného práva byly v řízení prokázány. Na základě uvedeného soudu nezbylo než dovodit, že žalobkyně a zůstavitel nevedli společnou domácnost, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu jedné poloviny, když dospěl k závěru, že s ohledem na okolnosti dané věci byla v řízení zjištěna a prokázána existence důvodů hodných zvláštního zřetele. Tyto okolnosti soud spatřuje zejména ve zjištěné a prokázané skutečnosti, že to byla právě žalobkyně, které se o zůstavitele dlouhodobě starala, navštěvovala jej v nemocnici i v LDN, byla vypravitelkou pohřbu a uhradila náklady na pohřeb. Žalovaná o zůstavitele neprojevovala žádný zájem a její dědické právo je postaveno na základě zákonné dědické posloupnosti. Soud shledal výjimečnost dané věci, kdy má za to, že žalobkyně subjektivně byla a je přesvědčena, že byla družkou zůstavitele a z tohoto titulu se zůstavitelem sdílela společnou domácnost. V řízení, ve kterém byla posuzována otázka vedení společné domácnosti za podmínek zakládajících dědické právo, které je vždy po skutkové stránce otázkou rozsáhlého dokazování, neunesla břemeno důkazní, když neprokázala jednoznačně vedení společné domácnosti se zůstavitelem. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že je na místě aplikovat ust. § 150 o. s. ř. a žalované přiznat pouze částečnou náhradu nákladů řízení.

56. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by žalovaná, který byla v řízení úspěšná, měla proti neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Účelně vynaložené náklady soud stanovil v částce 132 178,24 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů za zastoupení advokátem v celkové výši 98 648,30 Kč a hotových výdaje žalované ve výši 33 529,94 Kč.

57. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 151 odst. 2 o. s. ř. Advokátovi náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze 21 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvaceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 22 727,50 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 7. 2021 náhrada 2 554,62 Kč za 290 ujetých km v částce 1 654,62 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 11. 2021 náhrada 2 554,62 Kč za 290 ujetých km v částce 1 654,62 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 6. 2022 náhrada 2 918,63 Kč za 290 ujetých km v částce 2 018,63 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 9. 2022 náhrada 2 818,63 Kč za 290 ujetých km v částce 2 018,63 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 11. 2022 náhrada 2 918,63 Kč za 290 ujetých km v částce 2 018,63 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 12. 2022 náhrada 2 918,63 Kč za 290 ujetých km v částce 2 018,63 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 4. 2023 náhrada 3 021,87 Kč za 290 ujetých km v částce 2 121,87 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 5. 2023 náhrada 3 021,87 Kč za 290 ujetých km v částce 2 121,87 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 81 527,50 Kč ve výši 17 120,80 Kč. Celkem tedy soud přiznal odměnu za zastupování v částce 98 648,30 Kč.

58. Soud nepřiznal odměnu zvýšenou za každý úkon o dvojnásobek, když v daném případně nebyly splněny podmínky pro zvýšení odměny. Podle § 12 a. t. může advokát u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek. O úkon mimořádně obtížný z důvodu užití cizího jazyka se ale v dané věci nejedná, neboť podmínkou pro to, aby se jednalo o úkon mimořádně obtížný, z důvodu užití cizího jazyka, je, že cizí jazyk musí použít sám advokát; v řízení však vystupoval tlumočník, a proto soud vycházel ze základní sazby za úkon 2 500 Kč. Soud dále nepřiznal odměnu za nahlížení do spisu, když ve spise není záznam o tomto úkonu včetně uplatněných cestovních náhrad a odměnu za vyjádření ze dne 6. 4. 2023, když se obsahově nejedná o vyjádření ve věci samé. Zástupci žalované soud nepřiznal jím požadované stravné za realizované cesty k soudním jednání, neboť tento nárok zástupci nenáleží. Podle prováděcích právních předpisů náleží zaměstnanci za každý den pracovní cesty stravné podle zákoníku práce. Zástupce žalované však není zaměstnancem a ani nebyl ustanoven žalované zástupcem podle § 30 o. s. ř.

59. Žalované soud přiznal hotové výdaje spočívající v nákladech na jízdné žalované z místa bydliště k soudním jednání, a to ve dnech 1. 10. 2020, 29. 7. 2021, 18. 11. 2021, 7. 6. 2022, 3. 11. 2022, 20. 12. 2022 a 11. 5. 2023. Soud nepřiznal jízdné k jednání nařízenému na 20. 9. 2022, neboť tohoto jednání se žalované neúčastnila. Jízdné se hradí do místa, kde se jednání koná, a to ve výši skutečných, účelných a hospodárných výdajů. Zpravidla se hradí jízdné za použití veřejných dopravních prostředků, ale není vyloučeno, aby s ohledem na okolnosti konkrétního případu, byla cesta k jednání konána jiným způsobem, např. osobním automobilem. V daném věci má soud za to, že z důvodu komplikovanosti dopravního spojení prostředky veřejné hromadné dopravy a s ohledem na časy nařízených jednání, je použití osobního automobilu odůvodněno, a to jak účelností, tak i hospodárností výdajů na použití osobního automobilu. Na stránkách IDOS.cz bylo zjištěno spojení v 7:13 hodin odjezd vlakem z [město], kdy po třech přestupech je příjezd do Sokolova ve 12:48 hodin. Jednání však byla s ohledem na časovou náročnost nařizována zpravidla již na dopolední hodiny, nejpozději bylo jednání nařízeno na 12:00 hodin. Žalovaná by tak nutně ke každému jednání musela jezdit o den dřív a vznikl by jí tak tedy i nárok na nocležné. Soud proto shledal použití motorového vozidla za účelné a hospodárné. Žalovaná vyčíslila náhradu jízdného za jednotlivé cesty a v součtu pak požadovala náhradu v částce 32 405,40 Kč. Matematický souček celkových nákladů za jednotlivé jízdy, jakož i výpočet nákladů za jednotlivé jízdy, byl ale proveden chybně, a proto soud podle § 151 odst. 2 o. s. ř. stanovil náhradu hotových výdajů podle zvláštních právních předpisů a žalované přiznal na náhradě hotových výdajů částku 33 529,94 Kč. Tyto náklady sestávají z cestovní náhrady v celkové výši 33 529,94 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 10. 2020 náhrada 4 327,34 Kč za 742 ujetých km (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 7. 2021 náhrada 4 316,81 Kč za 742 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 11. 2021 náhrada 4 316,81 Kč za 742 ujetých km (33,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 6. 2022 náhrada 5 171,37 Kč za 742 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 11. 2022 náhrada 4 808,75 Kč za 742 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,8 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 12. 2022 náhrada 5 171,37 Kč za 742 ujetých km (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 5. 2023 náhrada 5 417,49 Kč za 742 ujetých km (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t.

60. Soud nepřiznal žalované uplatněný nárok na náhradu mzdy v celkové částce 1 508,62 EUR (360 EUR a 1 148,62 EUR), když žalovaná doložila potvrzení o výpadku mzdy vydané Maltézskou lékárnou ze dne 30. 5. 2023, ze kterého vyplývá, že ve dnech 7. 6. 2022, 20. 9. 2022 a 20. 12. 2022 nemohla pracovat z důvodu účastni na soudním jednání po dobu 4 hodin v jednotlivých dnech a při hodinové sazbě 30 EUR činí výpadek mzdy 360 EUR. Dne 14. 6. 2023 pak doložila ušlou mzdu u společnosti Sanofi-Aventis, když doložila potvrzení, že ve dne 1. 10. 2020, 29. 7. 2021, 29. 7. 2021, 18. 11. 2021, 7. 6. 2022, 3. 11. 2022 a 11. 5. 2023, že v těchto dnech si brala dovolenou nebo den s pružnou pracovní dobou s uvedením hrubé mzdy pro konkrétní den. Toto potvrzení je opatřeno pouze podpise blíže neurčené osoby bez razítka společnosti.

61. Podle § 151 odst. 2 o. s. ř. stanoví soud náhradu mzdy podle zvláštních právních předpisů, podklady pro výpočet ztráty na výdělku účastníka, který je v pracovním poměru nebo pracovnímu vztahu, tvoří průměrný výdělek vypočtený podle citovaného předpisu. Výši průměrného výdělku prokáže účastník potvrzením zaměstnavatele, u něhož pracuje, kde je uvedeno, zda a jakou částku zaměstnavatel srazí za dobu nepřítomnosti v práci, a zda účastník může nastoupit do práce na zbytek směny. Pokud jde o nárok na náhradu ušlého výdělku, neposkytují podklady doložené žalovanou dostatečný podklad pro stanovení náhrady mzdy.

62. Protože soud shledal podmínky pro postup podle § 150 o. s. ř. a přiznal žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu jedné poloviny, bylo žalobkyni uložena zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované částku 66 089,12 Kč.

Poučení